3 C 224/2023 - 147

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum] [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: Obec [adresa], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] [sídlo zainteresované společnosti] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované společnosti] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o určení vlastnictví nabytého vydržením, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhal určení, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [číslo], zapsaného u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa], se zamítá.

II. Žaloba žalobce, kterou se domáhal přikázání pozemku p. č. [číslo], zapsaného u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa], do vlastnictví žalobce, s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku dle znaleckého posudku, který ocení cenu nemovitosti, dle žalobce nejméně částku 3 700 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení 32 186 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení částku, jejíž výše a splatnost budou určeny navazujícím usnesením soudu.

Odůvodnění

1. Žalobce podal u soudu žalobu, později změněnou a rozšířenou, jíž se domáhal určení, že žalobce je vlastníkem pozemku p. č. [číslo], zapsaného u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa] (dále též „předmětný pozemek), eventuálně pro případ, že soud tomuto návrhu nevyhoví, požadoval přikázání předmětného pozemku do svého vlastnictví. Tvrdil, že vlastnické právo nabyl mimořádným vydržením, neboť žalovaná v roce 1997 dala žalobci ústní souhlas k úpravě cesty na předmětném pozemku, takže žalobce s vědomím a souhlasem žalované vybudoval přístupovou komunikaci, kterou po celou dobu sám udržuje jako cestu vlastní, protože se žalovaná údržby konkludentním jednáním vzdala. Žalobce ji tak užívá v dobré víře a bez nepoctivého a zlého úmyslu jako vlastní v tzv. omluvitelném omylu, neboť se jedná o dlouhodobé trpění držby vlastníkem. Vybudováním přístupové komunikace žalobce zřídil na pozemku žalované samostatnou stavbu a nedojde-li soud k závěru, že předmětný pozemek nabyl mimořádným vydržením, požadoval, aby soud přikázal předmětný pozemek do vlastnictví žalobce jako zřizovatele stavby a rozhodl též o povinnosti zaplatit za něj náhradu.

2. Žalovaná se žalobě bránila a navrhovala její zamítnutí. Vylučovala, že by žalobce mohl nabýt vlastnického práva k předmětnému pozemku mimořádným vydržením, neboť jde o účelovou komunikaci, tedy veřejný statek, jehož vydržení je vyloučeno. Právo žalobce užívat předmětný pozemek vychází z povahy předmětného pozemku jako veřejného statku, a žalobce jej proto nemohl nikdy začít držet jako vlastník. Pokud by přece jen bylo možno uzavřít, že předmětný pozemek byl způsobilým držby, nemohl se žalobce chopit držby v poctivém úmyslu, jak zákon požaduje. Žalovaná dále byla názoru, že žalobcem provedená úprava předmětného pozemku se týkala pouze jeho povrchu a nová samostatná věc nevznikla. Navíc žalobce sám tvrdí, že na předmětném pozemku zhotovil stavbu oprávněnou, tedy stavěl se souhlasem žalované, z čehož plyne, že nárok, který žalobce žalobou požaduje s odkazem na ust. § 1086 o.z. mu nepřísluší, neboť se týká vypořádání neoprávněné stavby postavené v dobré víře.

3. Žalobce již v žalobě prezentoval své přesvědčení, že mu vlastnické právo k předmětnému pozemku náleží, přestože zápis v katastru nemovitostí svědčí žalované. Určovacího výroku rozsudku se domáhal proto, aby dosáhl změny zápisu v katastru nemovitostí, sledoval rovněž získat argument pro exekuční řízení, v němž je vymáháno splnění povinnosti, uložené žalobci rozhodnutím stavebního úřadu, odstranit vjezdová vrata, které umístil napříč předmětným pozemkem bez souhlasu žalované. Stav zápisů v katastru nemovitostí i exekučního řízení byl mezi stranami v řízení nesporný.

4. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví [číslo], vedeném pro obec a katastrální území [adresa] Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] je prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemků parcela st. [číslo] – zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [číslo] – rodinný dům, a dále pozemků parcela [číslo] a [číslo] – zahrada. Nabývacím titulem pro žalobce je usnesení soudu o schválení smíru Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 5. 2011 č. j. 4C 4/2008-160.

5. Kupní smlouva z 3. 1. 1996 uzavřená mezi žalovanou, žalobcem a jeho tehdejší manželkou [jméno FO] prokazuje, že žalovaná prodala žalobci a jeho manželce pozemek parcela č. [číslo] o výměře 1 877 m2 v k. ú. [adresa]. Vklad práva dle této smlouvy byl proveden rozhodnutím Katastrálního úřadu v [adresa] 24. 1. 1996 s právními účinky vkladu k 8. 1. 1996.

6. Protokol o vytyčení hranice s vytyčovacím náčrtem z listopadu 1995 prokazuje, že ještě před uzavřením kupní, jímž byl převeden pozemek č. [číslo] na žalobce a jeho tehdejší manželku, došlo k vytyčení jeho hranic a jejich vyznačení v terénu obetonovanou železnou trubkou. Účastníci tohoto úkonu, [jméno FO] a žalovaná, za níž jednal starosta [jméno FO], byli s průběhem hranice seznámeni a nevznesli žádné připomínky.

7. Výpisem z katastru nemovitostí, listem vlastnictví [číslo], vedeném pro obec a katastrální území [adresa] Katastrálním úřadem pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa] je prokázáno, že žalovaná je vlastníkem pozemku parc. [číslo]- ostatní plocha, ostatní komunikace.

8. Snímkem katastrální mapy je prokázáno, že předmětný pozemek navazuje příjezdovou komunikaci, jež na mapě není číselně označená, a vede západním směrem podél pozemkových parcel st. [číslo], zhruba do poloviny severní hranice pozemku žalobce č. [číslo] a na protilehlé straně končí při východní hranici pozemku parcela č. [číslo] a pro posledně uvedené pozemky představuje jedinou z mapy patrnou přístupovou cestu.

9. Snímky panoramat dokládají situace na místě i to, jak se vyvíjela v průběhu let. Je z nich zřejmé, že pozemek č. [číslo] je skutečně zpevněn, ohraničen obrubníky v části, potřebné k zajištění příjezdu k domu žalobce. Na jednom ze snímků jsou zachycena i osazená vjezdová vrata.

10. Žádost z 6. 12. 1995 prokazuje, že žalobce žádal tehdy žalovanou o oplocení parcely č. [číslo]. Žalovaná odpověděla dopisem z 8. 12. 1995, v němž uvedla, že žádost projednalo zastupitelstvo obce a vzhledem k tomu, že parcela je předmětem prodeje žalobci a jeho manželce, rozhodlo se oplocení povolit s platností dnem podpisu kupní smlouvy.

11. Žádostí z 27. 12. 1995 žalobce také žádal žalovanou o vyjádření k zamýšlení stavbě rodinného domu na pozemku p. č. [číslo] předložil situační snímky a pohledy. Žalovaná se k žádosti vyjádřila 4. 1. 1996 a sdělila, že proti stavbě nemá námitek. Uvedla, že souhlasí s tím, aby inženýrské sítě byly vedeny po obecním pozemku č. [číslo] na vlastní náklad stavebníků.

12. Mezi stranami je nesporné, že k návrhu žalované jako oprávněné je vedena exekuce proti povinnému na základě rozhodnutí MěÚ [adresa] z 9. 11. 2022 zn. [hodnota] ke splnění povinnosti odstranit stavbu železných vjezdových vrat a dvou sloupků z okrasnému betonového bednění, jimiž žalobce přehradil pozemek č. [číslo].

13. V řízení o odstranění stavby se žalobce k věci vyjádřil podáním z 14. 10. 2022 a uvedl, že vrata vybudoval za účelem zamezení přístupu cizích lidí, kteří si mysleli, že tato cesta (rozuměj p. č. [číslo] v k. ú. [adresa]) je průchozí. Tím chránil majetek svůj i paní [jméno FO] a činil tak v dobré víře, neboť cestu užíval a na své náklady udržoval sám. Pokud žádal žalovanou o zpevnění cesty, pokaždé byl odmítnut.

14. V odvolání ze dne 22. 11. 2022 proti rozhodnutí Stavebního úřadu v [adresa] ze dne 9. 11. 2022 namítal žalobce, že nebylo přihlédnuto k tomu, že je jediným uživatelem cesty, kterou na své náklady sám vybudoval. Cestu nikdo neužívá, protože je slepá a končí u pozemku žalobce, na němž postavil rodinný dům. Cestu měl proto v držení a vybudoval zde vrata, aby ochránil majetek svůj, příp. souseda, protože tam chodili nezvaní hosté, kteří se domnívali, že cesta dál pokračuje. Vysvětlil, že celý spor vznikl proto, že soused se snaží prodat zahradu jako stavební parcelu a využít k ní tuto cestu. Pracovník realitní kanceláře chce získat stanovisko žalované, z něhož bude vyplývat, že k pozemku cesta vede.

15. Žalobce v řízení tvrdil, v r. 1997 začal stavět svůj rodinný dům na parc. č. [číslo] k. ú. [adresa] a ke své pozemkové parcele č. [číslo] přistupoval po předmětném pozemku - parcele č. [číslo], o níž od počátku věděl, že je ve vlastnictví žalované. Obrátil se tehdy na žalovanou a požadoval zpevnění tohoto obecního pozemku [číslo] aby byl umožněn příjezd na jeho pozemek [číslo]. Žalovaná žalobci doporučila, aby provedl zpevnění sám na své náklady, protože sama prostředky nemá a pozemek tvoří přístupovou cestu pouze k jeho nemovitosti. Se souhlasem žalované a s jejím vědomím tedy žalobce provedl vybagrování celé části parcely [číslo] do šíře 3 metrů do hloubky 80 cm, navezení kamenů ve 3 vrstvách, osazení silničních obrubníků a zřízení živičného povrchu, čímž dle žalobce došlo k vybudování komunikace. Dále žalobce požadoval, aby se žalovaná starala o sjízdnost této komunikace, především v zimním období, což mu bylo odmítnuto s tím, že když si komunikaci zřídil, ať si ji udržuje. Žalobce tak po celou dobu od r. 1997 dosud činil. Ze strany žalované nedošlo nikdy k žádnému odvolání souhlasu s vybudováním komunikace, ani snaze o kompenzaci nákladů. Žalobce udržuje předmětný pozemek dále na svoje náklady.

16. Výpovědí svědka [jméno FO], starosty žalované v 90 letech je prokázáno, že žalovaná tehdy měla zájem na tom, aby se v obci budovaly nové domy. Rozhodla se proto prodat obecní pozemek, který nakonec koupil žalobce a jeho manželka. Původně měl o tento pozemek zájem vlastník sousední nemovitosti p. [jméno FO], který před tím v sousedství koupil stodolu, žalovaná ale preferovala žalobce. Již tehdy existovala parcela č. [číslo], která byla zatravněným pruhem, v němž byla ještě před 1993 vychozená pěšina, která byla používána panem [jméno FO], který na přilehlých pozemcích pěstoval brambory a dále tam chodili lidé do práce do [právnická osoba]. V době, kdy žalobce kupoval pozemek [číslo], pěšina již neexistovala. Žalovaná souhlasila s tím, že do pozemku [číslo] může žalobce položit inženýrské sítě, protože jiné řešení nebylo možné. Pak ale žalobce požadoval zpevnění této komunikace, ale to tehdy nebylo v možnostech žalované, proto bylo žalovanému řečeno, ať si zpevnění provede na vlastní náklady. Když žalobce zpevnění prováděl, měl už položeny inženýrské sítě a zřejmě měl i hrubou stavbu domu. Svědek jezdíval kolem, díval se, jak žalobce při zpevňování postupuje, ví, že navezl nějaké kameny, ale konkrétně jaké vrstvy do pozemku položil, neví, ví, že žalobce osadil obrubníky. Od doby, co žalobce zakoupil parcelu č. [číslo], se o pozemek [číslo] staral se pouze on. Mezi žalovanou a žalobcem ale bylo vždy jasné, že se jedná o obecní pozemek, žalobce se vždy přišel zeptat, jestli něco může udělat, žalovaná mu souhlas dala. V době, kdy žalobce koupil pozemek [číslo] přístupová cesta po pozemku [číslo] sloužila pouze žalobci, nikdo jiný ji nepotřeboval. Žalobce by se ale bez ní svůj pozemek nedostal, žalovaná mu proto užívání parcely č. [číslo] dovolila a žalobce o tom věděl už při uzavírání kupní smlouvy. Sousední parcela č. [číslo] tehdy patřila vlastníku parcely [číslo] a ten proto k přístupu používal jiné svoje pozemky. Cestu [číslo] by mohl používat k opravě stodoly p. [jméno FO] jako snazší přístup, jinak ale má možnost přístupu i přes své pozemky z jiné strany. Pozemek č. [číslo] nebyl žalobci prodán, zejména s ohledem na potřeby souseda p. [jméno FO]. Žalovaná chtěla situaci upravit tak, aby do budoucna nedocházelo ke sporům mezi sousedy.

17. Svědek [jméno FO] vypověděl, že pomáhal žalobci se zednickými pracemi na stavbě jeho domu. Když už dům stál, bylo potřeba zpevnit příjezdovou komunikaci. Svědek tehdy žalobci pomáhal i s usazováním obrubníků podél pozemku. Po podélné hranici se v jedné části osazovaly v rovném směru obrubníky. Ví, že se tam také prováděly nějaké zemní práce, bagrování apod., ale podrobnosti neví, protože se jich neúčastnil. Toto zpevňování probíhalo určitě před r. 2000.

18. Žalobce ve své účastenské výpovědi popsal, že někdy z jara r. 1996 byly vybagrovány základy jeho domu. Tehdy byl pozemek i přístupová cesta zcela podmáčené a po vybagrování základů přišly další deště a bylo jasné, že bude problém s dovozem materiálu na stavbu. Jak to bylo možné, došlo k vybetonování základů. Beton přivážela nákladní auta a jak jeho pozemek, tak i přístupová cesta byly rozježděny. Docházelo k tomu, že se vozidla bořila až do hloubky přibližně 50 cm. Navíc přístupová cesta byla úzká, takže soused [jméno FO] hlídal, aby se vozidla nedostala do kontaktu s jeho stodolou. Upozorňoval, že stodola má mělké základy a že stavba může být poškozena. Žalobce proto tehdy žalovanou žádal o zpevnění pozemku č. [číslo], ale řekli mu, že obec nemá finance, aby si zpevnění provedl na své náklady. Žalobci tehdy nezbylo nic jiného, než to udělat. Byla provedena skrývka zeminy na hromadu a dále došlo k vybagrování celého povrchu pozemku v části, kde pozemek č. [číslo] sousedí s pozemkem p. [jméno FO]. Už tehdy se při zabetonování obrubníků vybudoval betonový sloupek, resp. ocelový sloupek s tím, že do budoucna by tam mohla být vrata. Tento záměr žalobce žalované neoznámil a o vybudování sloupku nikoho neinformoval. Po vybagrování části pozemku [číslo] byl navezen velký makadam, který byl rozhrnut a do něho byl zasypán menší štěrk, který byl rovněž rozhrnut a uježděn. Pak byly osazeny obrubníky do betonu a následně byl navezen jemný štěrk, zvaný utahovák a pak. podle toho, jak byly peníze a příležitost, žalobce nechal na tuto část pozemku č. [číslo] navést obálečku. Později, když byl dům dostaven, provedl zpevnění další části pozemku č. [číslo] tak, aby se dostal do garáže svého domu. Žalobce při jednání o zpevnění také žalované nabízel, že by přístupovou cestu č. [číslo] odkoupil. Žalovaná se ale obávala, že by dal příjezdová vrata k předchozí příjezdové komunikaci a že by mohl být problém, pokud by soused [jméno FO] chtěl stodolu opravovat. O cestu na pozemku č. [číslo] se žalobce staral celých 30 let. Nikdo jiný ji neužíval, pouze tam zajeli třeba cyklisté, kteří se domnívali, že tudy projedou na navazující komunikaci, a tyto žalobce vracel zpátky. Měl proto za to, že pokud je situace taková, že se o cestu tak dlouho stará, že mu může připadnout. Celou dobu se staral jak o svůj pozemek, tak i parcelu č. [číslo], když bylo potřeba sekat, posekal je obě. Svůj pozemek si neoplotil proto, že ze dvou stran sousedí s pozemkem jeho rodičů (č. 322/5 a č. 323/50) a sousedé ze zbývajících stran, mají pozemky oploceny. Jediný pozemek, který nemá na hranici plot, je pozemek 322/6. Když osazoval napříč parcelou [číslo] vjezdová vrata, ani si neuvědomil, že tím bude část obecního pozemku připlocena k jeho pozemkům, bral to tak, že se o tento pozemek 30 let stará a nikdo jiný ho neužívá a vrata nebudou vadit. Je pravda, že byly určité úvahy o tom, že by se mohlo jednat o přístupovou cestu i k parcele 322/15, ale situace se dle žalobce vyřešila. Parcela 322/15 má nového vlastníka a bude vybudována na tento pozemek příjezdová cesta po parcele [číslo], kudy budou k němu také položeny i inženýrské sítě. Položení inženýrských sítí do pozemku č. [číslo] už není možné. Nová vlastnice parcely č. [číslo] prý žalobci sama říkala, že jí vrata nevadí, protože parcelu č. [číslo] nebude užívat.

19. Dopisem z 2. 8. 2023 žalovaná vyzvala žalobce k předložení návrhu smlouvy o právu stavby, která by právně upravila stavbu plotového sloupku na pozemku pč. [číslo], aby se předešlo do budoucna sporům.

20. Soud předesílá, že shledává naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určujícím výroku dle § 80 o.s.ř.. Žalobce je přesvědčen o svém vlastnickém právo k předmětnému pozemku, v katastru nemovitostí je však jako jeho vlastník zapsána žalovaná. Žalobce nemá jinou možnost jak tento stav změnit, než že dosáhne pravomocného rozhodnutí soudu o určovací žalobě. Současně soud konstatuje, že je dána i věcná legitimace obou účastníků, neboť oba jsou účastníky právního vztahu, o nějž v řízení, a věc je tak možno posoudit meritorně.

21. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že předmětný pozemek parcela č. [číslo]- dle katastru nemovitostí ostatní plocha-ostatní komunikace, je účelovou komunikací. Tento závěr od počátku řízení sdílejí v zásadě obě strany sporu. Je třeba zdůraznit, že účelová komunikace nemusí být nutně výsledkem nějaké stavební činnosti, a nemusí být samostatnou věcí v občanskoprávním smyslu, neboť může jít i o pouhé koleje vyjeté v terénu. K vzniku účelové komunikace také není třeba žádného konstitutivního ani deklaratorního rozhodnutí. Účelovou komunikací se cesta stává "samovolně" ze zákona, a to v okamžiku, kdy jsou naplněny všechny čtyři znaky, které zákon a judikatura pro vznik účelové komunikace vyžadují. Musí jít o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, která naplňuje účel stanovený v zákoně, přičemž její vlastník dal souhlas k obecnému užívání své cesty veřejností a zároveň tato cesta naplňuje nutnou komunikační potřebu. Jakmile jsou tyto čtyři podmínky kumulativně splněny, vzniká veřejně přístupná účelová komunikace.

22. Pokud jde o předmětný pozemek, není pochyb o tom, že jde o stálou a v terénu patrnou dopravní cestu, určenou k užití vozidly nebo chodci, sloužící ke spojení sousedících nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi, s jejímž s obecným užíváním dala souhlas žalovaná jako její vlastnice. Z uspořádání nemovitostí na místě je přitom zjevné, že předmětný pozemek je zcela nezbytným k tomu, aby se alespoň žalobce ze svých nemovitostí dostal na další veřejnou komunikaci, neboť jinou možnost k tomu nemá. Předmětný pozemek tak uspokojuje nutnou komunikační potřebu, a to nejméně potřebu žalobcovu, a má všechny vyžadované znaky účelové komunikace, nejméně od okamžiku, kdy byl žalobci a jeho tehdejší manželce prodán pozemek p. č. [číslo].

23. Účelové komunikace, stejně jako ostatní pozemní komunikace, jsou veřejným statkem, tedy dle § 490 o.z., věcí určenou k obecnému užívání. Uvnitř obcí představují zpravidla jeden z typů veřejného prostranství. S veřejným prostranstvím je spojuje zejména právo veřejnosti na jejich obecné užívání, přičemž v případě pozemních komunikací jde o užívání k dopravním účelům. (Viz komentáře k OZ i zákonu o pozemních komunikacích). Dle závěrů odborné literatury, což zmiňuje Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 31. 7. 2019 sp. zn. 2 Cdo 612/2019, je třeba vycházet z toho, že „Veřejný statek neumožňuje, a to s ohledem na povahu obecného užívání, vydržení nemovitosti ve smyslu § 1089 a násl. o.z., a nemůže být tudíž ani způsobilým předmětem držby podle § 987 a násl. o.z. Samotný charakter veřejného statku coby věci v obecném užívání nezakládá možnost nakládat s touto jako s věcí vlastní pro sebe; v opačném případě by se jednalo o narušení jeho veřejnoprávní podstaty s nutností obnovení původního stavu právními prostředky orgánem veřejné moci (§ 12 o. z. - Viz Havlan, P. , Fojtík, L. , in Lavický, P. a kol. : Občanský zákoník I. Obecná část 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 1733).“ 24. Vzhledem k uvedenému nemůže soud v dané věci učinit jiný závěr, než že žalobě žalobce v části, v níž se domáhá určení svého vlastnického k pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], v důsledku mimořádného vydržení, nelze vyhovět.

25. Pro tento případ žalobce navrhoval, aby soud rozhodl o přikázání pozemku p. č. [číslo], zapsaného u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [číslo] pro obec a katastrální území [adresa], do vlastnictví žalobce, s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 700 Kč s odkazem na ustanovení § 1086 o.z. a s odůvodněním, že na předmětném pozemku se souhlasem žalované vybudoval stavbu komunikace jako samostatnou věc, odlišnou od pozemku, tedy zbudoval stavbu na cizím pozemku.

26. Podle § 1086 odst. 1 a 2 o.z., kdo v dobré víře zřídil na cizím pozemku stavbu, má právo domáhat se po vlastníku pozemku, který o zřizování stavby věděl a bez zbytečného odkladu ji nezakázal, aby mu pozemek převedl za obvyklou cenu. Také vlastník pozemku má právo po zřizovateli stavby požadovat, aby pozemek koupil za obvyklou cenu. (2) Soud na návrh některé ze stran přikáže pozemek do vlastnictví zřizovatele stavby a rozhodne o jeho povinnosti zaplatit vlastníku pozemku náhradu.

27. Bez ohledu na to, zda žalobce na předmětném pozemku skutečně vybudoval za psaných okolností stavbu komunikace jako samostatnou věc nebo zda pouze upravil svrchní část pozemku pro dopravní potřeby, nelze ani druhé části jeho žaloby vyhovět. Je třeba předeslat, že citované ustanovení míří na situaci, kdy stavebník na cizím pozemku zřídí stavbu, ač na to nemá právo, tj. vybuduje neoprávněnou stavbu. Jak však z řízení vyplynulo, pokud jde o žalobcem realizované zpevnění pozemku p. č. [číslo] o takovou situaci v dané věci nejde. Z provedených důkazů je nepochybné, že žalobce od počátku věděl, že pozemek. parc. č. [číslo] je vlastnictvím žalované, požadoval, ať zpevnění cesty provede sama, a když neuspěl s jejím vědomím a souhlasem, tedy oprávněně, v devadesátých letech minulého století potřebné úpravy pozemku realizoval sám na vlastní náklady. Žalovaná svůj souhlas s tím nikdy neodvolala.

28. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017 uzavřel, že právní vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, zřízené na cizím pozemku před 1. 1. 2014 na základě časově neomezeného práva mít na cizím pozemku stavbu, které později zaniklo, nelze posuzovat analogicky podle § 135c obč. zák. ani podle § 1084 až 1086 o.z.; to platí i pro stavbu zřízenou v té době na vlastním pozemku, jestliže vlastnické právo vlastníka stavby k pozemku později zaniklo. Pro účely dané věci soud dovozuje, že je-li vyloučeno aplikovat analogicky ustanovení § 135c obč. zák. i § 1084 až 1086 o.z. na vztahy mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, zřízené na tomto pozemku na základě později zaniklého, avšak původně časově neomezeného práva, tím spíš je nelze aplikovat na případy, kdy toto právo dosud nezaniklo a souhlas vlastníka s takovou stavbou nebyl odvolán. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí, stejně jako ve své další judikatuře, vysvětluje, že pro vypořádání neoprávněných staveb je podstatný právní režim staveb, platný v době jejich vzniku. Proto vypořádání neoprávněných staveb, zřízených před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se provádí podle dosavadních předpisů (§ 135c obč. zák.). Aplikace ustanovení o stavbě na cizím pozemku (§ 1084 a násl. o.z.) na stavby zřízené před nabytím účinnosti nového občanského zákoníku (1. 1. 2014) je vyloučena také proto, že by šlo o nepřípustnou retroaktivitu (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015). Soudní praxe při posuzování (v době jejich vzniku oprávněných) staveb na cizím pozemku, zřízených do 1. 1. 2014 na základě časově neomezeného práva mít na pozemku stavbu, které později (po zřízení stavby) zaniklo, a na které se proto nevztahuje úprava vypořádání neoprávněné stavby (§ 135c obč. zák. ), vychází z toho, že jde o konkurenci dvou rovnocenných vlastnických práv - ke stavbě a k pozemku. Zákon neumožňuje dát právu vlastníka pozemku přednost před právem vlastníka stavby; to ovšem platí i obráceně - vlastník stavby nemá přednost před vlastníkem pozemku (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 162/2007). Nejvyšší soud závěrem dovozuje, že tento vztah mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby původně oprávněné, později již neoprávněné, se vypořádá podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015).

29. Z výše uvedeného soud uzavírá, že na vypořádání účastníků v dané věci nelze použít ustanovení o vypořádání neoprávněné stavby dle o. z. ani dle obč. zák., a to ani analogicky. Jiná zákonná ustanovení, dle nichž by byl soud za zjištěných skutkových okolností oprávněn přikázat předmětný pozemek do výlučného vlastnictví žalobce proto, že na něm vybudoval se souhlasem žalované, tedy vlastnice pozemku stavbu nebo jen pozemek stavebně upravil, v zákoně chybí. V usnesení ze dne 27. 11. 2019 sp. zn. 22 Cdo 3651/2019 Nejvyšší soud přitom vysvětlil, že rozhodnutí o přikázání vlastnictví k pozemku je rozhodnutím konstitutivním, neboť se jím zřizuje či mění hmotněprávní vztah mezi účastníky. Konstitutivní soudní rozhodnutí však nelze vydávat na základě analogické aplikace ustanovení občanského zákoníku. Konstitutivní rozhodnutí nedeklaruje již existující práva a povinnosti, ale zasahuje do hmotněprávní sféry účastníků tak, že zakládá, mění nebo ruší subjektivní práva a povinnosti. K takovému zásahu je třeba výslovného ustanovení zákona, který výjimečně dovoluje soudu z podnětu žalobce zasáhnout do soukromých práv a povinností. Takto ovšem nelze zasahovat do práv účastníků podle analogického použití zákona; v případě vlastnického práva by takový postup byl v rozporu i s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

30. Pro úplnost soud dodává, že se za stávajícího skutkového stavu nelze uvažovat ani o tom, že by vztahy účastníků bylo možno vypořádat jako bezdůvodného obohacení, protože trvá-li souhlas žalované s již realizovanou stavební činností žalovaného na předmětném pozemku, o kterou ve vlastním zájmu usiloval, nedošlo k obohacení žalované bez právního důvodu.

31. Soud pro nadbytečnost zamítl návrhy na provedení důkazu rozhodnutím MÚ [adresa] z 9. 11. 2022, rozhodnutím KÚ z 1. 3. 2023,usnesením EÚ č. j. [hodnota], výzvou k odstranění neoprávněné stavby, podnětem k odstranění černé stavby, místním šetřením, geometrickými plány platnými v roce 1997, katastrální mapou před rokem 1997, geometrickým plánem-pozemek p. č. [číslo] - současný stav, územním plánem z roku 2009, územním plánem z roku 2011 – doplnění ÚP z roku 2009, závazným regulativem k územnímu plánu a jeho dodatkem, výpis BPEJ pozemku p. č. [číslo] označení [číslo] , výpis BPEJ pozemku p. č. [číslo] označení [číslo], znaleckým posudkem k ohodnocení pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a výslechem svědkyně [jméno FO].

32. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. , tedy podle úspěchu a neúspěchu stran. Žalobce v řízení neuspěl, soud proto rozhodl, že je povinen nahradit náklady řízení žalované. Tyto jsou představovány odměnou a náhradou nákladů řízení jeho zástupkyně, vypočtenými dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT). Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce se v řízení domáhal, jednak určení vlastnického práva k pozemku p. č. [číslo] eventuálně jeho přikázání do vlastnictví, a spojil tak k projednání dvě věci s rozdílným skutkovým základem, byť v poměru eventuálním. Podle § 12 odst. 3 AT při takové kumulaci objektu se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot. Tarifní hodnotou podle § 9 odst. 4 písm. b) AT pro prvý nárok je 50 000 Kč, pro druhý nárok dle § 9 odst. 1 AT 10 000 Kč, celkem 60 000 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby, vypočtená z tohoto základu dle § 7 AT činí 3 500 Kč. Zástupce žalované těchto úkonů v řízení vykonal 7, (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé z 6. 12. 2023, 3. 4. 2024 a 19. 6. 2024, účast na jednání soudu 4. 3. 2024 a 24. 6. 2024-2 úkony, podání z 4. 3. 2024 není honorováno jako účelně vykonané úkon, neboť v týž den probíhalo ve věci jednání, obsah podání měl být přednesen ústně) odměna činí 24 500 Kč. K ní třeba připočíst paušální náhradu nákladů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za úkon tj. celkem 2 100 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 5 586 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 32 186 Kč, a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalované zaplatil k rukám jeho zástupce.

33. O náhradě nákladů řízení, které nese Česká republika, rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o.s.ř., tedy rovněž s ohledem na výsledky řízení. Protože žalobce v řízení podlehl, bylo rozhodnuto, aby tyto náklady státu nahradil. Jde o náklady vynaložené na svědečné svědku [jméno FO], jejich výše však v době vydání rozsudku není známa. Výše a splatnost těchto nákladů bude určena navazujícím usnesením soudu.

Poučení