3 C 226/2024 - 32

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 113.460 Kč takto:

Výrok

I. Návrh, kterým se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 113 460 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1) Žalobou podanou soudu dne 11. 6. 2024 se žalobce domáhá zaplacení částky 113 460 Kč, a to jako smluvní pokuty 0,5 % denně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 6. 2023 od 31. 5. 2024, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení (dále jako „předmětná smlouva“). Žalobce dle předmětné smlouvy poskytl žalovanému částku 60 000 Kč při podpisu smlouvy, přičemž tyto peníze měl žalovaný vrátit spolu s úrokem 18 % p. a. a poplatkem za náklady spojené se sepisem smlouvy ve výši 2 000 Kč, to vše do 31. 1. 2022, žalovaný ničeho navrátil. Žalobce ke smluvní pokutě uvedl, že se jednalo o zápůjčku mezi občany, žalobce zápůjčku poskytnout nechtěl ale na opakované žádosti žalovaného tak nakonec učinil, žalovaný ubezpečoval žalobce, že na smluvní pokuty nedojde a že svůj závazek splní. Žalobce pak zprvu uplatňoval po žalovaném pouze jistinu a úroky, o čemž bylo pravomocně rozhodnuto Okresním soudem v Jeseníku elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu]-6, na jehož základě je vedena exekuce. Přesto žalovaný nehradil, až následně tak žalobce požadoval po žalovaném jednorázovou smluvní pokutu 6 000 Kč a denní smluvní pokutu za období od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023, což mu bylo pravomocně přiznáno rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], přičemž v tomto řízení soud neshledal, že by nároky ze smluvní pokuty byly rozporné s dobrými mravy a žalobce tak v souladu se zásadou legitimního očekávání trvá na tom, že i ve zdejším řízení vznesené nároky na smluvní pokutu budou hodnoceny jako souladné s právem. 2) Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3) Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že dne [datum] žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel podepsali dohodu, na základě které se zapůjčitel zavázal poskytnout vydlužiteli částku 60 000 Kč, vydlužitel se zavázal poskytnuté peníze vrátit nejpozději do [datum] a současně zaplatit náklady zapůjčitele na vyhotovení smlouvy a prověření vydlužitele ve výši 2 000 Kč a také úrok ve výši 18 % ročně. Pro případ prodlení vydlužitele s placením zápůjčky smluvní strany ujednaly jednorázovou smluvní pokutu 6 000 Kč splatnou prvním dnem prodlení vydlužitele a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužné částky splatnou vždy jednou měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž prodlení trvalo. 4) Potvrzením vydlužitele bylo prokázáno, že dne [datum] žalovaný svým podpisem na listině potvrdil, že toho dne převzal částku 60 000 Kč. 5) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. EPR [č. účtu], bylo prokázáno, že tímto podáním žalobce u soudu uplatnil právo na zaplacení částky 62 000 Kč (jako jistiny zápůjčky 60 000 Kč a poplatku za zhotovení smlouvy ve výši 2 000 Kč), úroku ve výš 18 % ročně z částky 60 000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum]. 6) Elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu]-6, s doručenkou, bylo prokázáno, že soud vydal platební rozkaz dle návrhu žalobce ze dne [datum] a uložil žalovanému zaplatit žalobci do 15 dnů od doručení platebního rozkazu částku 62 000 Kč, úrok ve výši 18 % ročně z částky 60 000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, elektronický platební rozkaz byl doručen žalovanému dne 2. 6. 2023 a právní moci nabyl dne [datum]. 7) Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku, sp. zn. [spisová značka], bylo prokázáno, že tímto podáním žalobce u soudu uplatnil právo na zaplacení částky 156 350 Kč, a to jako smluvní pokuty jednorázové ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty 0,5 % denně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023 (celkem 150 350 Kč), to vše z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum]. 8) Úředním záznamem z připojeného spisu – č. j. [spisová značka], bylo prokázáno, že soud v uvedené věci nevydal elektronický platebním rozkaz a věc převedl do rejstříku C s odůvodněním, že žalobce žádá vysokou smluvní pokutu. 9) Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo prokázáno, že tímto rozsudkem soud přiznal žalobci částku 156 350 Kč dle návrhu ze dne [datum] jako smluvní pokutu jednorázovou ve výši 6 000 Kč a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023. Soud v řízení mimo jiné zjistil, že dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil v září a říjnu 2023 přes 11 000 Kč v exekučním řízení v němž jsou vymáhány závazky ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalovaným a žalobcem dne [datum]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. 10) Předžalobní výzvou ze dne 3. 6. 2024 s podacím lístkem bylo prokázáno, že zástupce žalobce vyzval žalovaného, mimo jiné, k zaplacení smluvní pokuty za období od 1. 6. 2023 do 31. 5. 2024 v celkové výši 113 460 Kč a upozornil žalovaného na možnost zahájení soudního řízení. Výzva byla odeslána dne 3. 6. 2024. 11) Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce s žalovaným ujednali dne [datum] dohodu, na základě které téhož dne žalobce poskytl žalovanému částku 60 000 Kč, žalovaný se pak zavázal peníze vrátit spolu s úrokem 18 % p. a. a poplatkem 2 000 Kč nejpozději dne 31. 1. 2022, neučinil tak. Pro případ prodlení žalovaného s placením smluvní strany ujednaly jednorázovou smluvní pokutu 6 000 Kč splatnou prvním dnem prodlení vydlužitele a dále smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužné částky, splatnou vždy jednou měsíčně k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž prodlení trvalo. Návrhem ze dne 4. 5. 2023 se žalobce u zdejšího soudu domáhal zaplacení jistiny a poplatku z předmětné smlouvy (62 000 Kč), úroku ve výši 18 % ročně z částky 60 000 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do zaplacení, toto mu soud přiznal elektronickým platebním rozkazem ze dne [datum], č. j. EPR [č. účtu]-6, který nabyl právní moci dne [datum], na základě tohoto bylo vymoženo v exekučním řízení nejméně 11 000 Kč v září a říjnu 2023, dále se žalobce návrhem ze dne 28. 6. 2023 domáhal smluvních pokut, a to jednorázové smluvní pokuty 6 000 Kč a smluvní pokuty 0,5 % denně z částky 62 000 Kč za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023 (150 350 Kč), což mu bylo přiznáno rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], v tomto řízení soud nevydal platební rozkaz a věc projednal, když se jednalo o plnění vysoké smluvní pokuty. Předžalobní výzva k zaplacení předmětu tohoto řízení byla žalovanému zaslána dne 3. 6. 2024. 12) Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13) Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14) Dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. 15) Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16) Dle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona č. 257/2016, Sb., ve znění od 24. 4. 2020, (dále jako „z. s. ú.“), 1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 17) Soud posoudil věc následovně. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z. (předmětná smlouva), při jejím uzavírání vystupovali oba v rámci běžného občanského styku, nikoliv jako podnikatelé/spotřebitelé (z ničeho neplyne, že by kterýkoliv z nich byl podnikatelem ve smyslu § 420 a 421 o. z. anebo naopak že by druhá smluvní strana byla spotřebitelem), žalobce poskytl žalovanému peníze (60 000 Kč) a žalovaný se je v ujednané lhůtě (31. 1. 2022) zavázal vrátit spolu s ujednaným úrokem (18 % p. a.) a poplatkem (2 000Kč). Žalovaný v ujednaném čase neplnil. 18) Pro případ prodlení žalovaného s placením smluvní strany ujednaly smluvní pokutu ve smyslu § 2048 o. z., a to jednak smluvní pokutu jednorázovou ve výši 6 000 Kč (10 % z jistiny) a dále běžící smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. 19) Žalobce z předmětné smlouvy již před Okresním soudem v Jeseníku uplatnil celou jistinu předmětné smlouvy, poplatek, úrok a zákonný úrok z prodlení (pravomocně přiznáno dle EPR [č. účtu]-6) a taktéž již uplatnil smluvní pokutu jednorázovou a průběžnou za dobu od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2023 (celkem 156 350 Kč, pravomocně přiznáno dle [spisová značka]). Žalovanému tak ke dni vyhlášení tohoto rozsudku byla přiznána jistina ve výši 60 000 Kč, poplatek 2 000 Kč, úrok vyčíslený na 37 518,90 Kč a stále běžící, zákonný úrok z prodlení vyčíslený na 25 307,89 Kč a stále běžící a smluvní pokuty ve výši 156 350 Kč, žalovaný pak měl v exekučním řízení uhradit nejméně 11 000 Kč, není známo, jak byly tyto peníze započteny (zda došlo mimo přednostní úhrady nákladů exekuce k plnění i na jistinu a příslušenství pohledávky), celkový dluh však je zhruba 281 176,8 Kč (bez 11 000 Kč, kdy se jedná o necelá 4 % z celkového dluhu). Platba žalovaného na dluh vůči žalobci je minimální, je z ní zjevné, že žalovaný, byť nedobrovolně, alespoň nějakou část dluhu uhradil, v kontextu celkové výše pohledávky je to částka relativně malá a soud jí tak dále zanedbá stran úvah o výši celkového dluhu žalovaného a jeho zatížení smluvními sankcemi, když na jeho úvahách nic nemění. Lze tedy konstatovat, že žalovaný nyní (pomineme-li malé částečné plnění) dluží celou jistinu, poplatek, také úroky a zákonné úroky (v celkové výši 62 826,79 Kč, již přes 100 % jistiny a dále běžící) a smluvní pokutu ve výši 156 350 Kč (2,6násobek jistiny) a toto již žalobci bylo pravomocně přiznáno. Soud neshledal ničeho rozporného se zásadami občanského práva na poskytnutí zápůjčky, sjednaném úroku, poplatku či na zákonném úroku z prodlení, stejně tak žalobce nijak nevybočil ze zásad občanského práva uplatněním svých pohledávek v minulých řízeních před soudem. Soud nicméně konstatuje, že opětovné vznesení nároků ze smluvní pokuty, jak to učinil žalobce v tomto řízení, už by žalovaného velmi zatížilo, jednalo by se o přisouzení dalšího 1,89násobku původně poskytnuté jistiny, celkem pak o zatížení žalovaného spolu s předcházejícím řízením smluvní pokutou ve výši 4,49násobku původně poskytnuté jistiny zápůjčky. Takto vysokou smluvní pokuta má soud za nepřiměřenou a její uplatnění bez významu pro věřitele snad mimo majetkového prospěchu bez protiplnění, postup žalobce se tak soudu jevil jako rozporný s dobrými mravy a rozporný se zásadou zákazu zneužití práva dle § 8 o. z. 20) Indikací o možné nemravnosti nároku žalobce pak byla i právní úprava § 122 z. s. ú. Podle uvedené úpravy by žalobce mohl požadovat po žalovaném maximálně 30 000 Kč a to při sazbě maximálně 0,1 % denně z dlužné částky (srov. § 122 odst. 2 a 3 z. s. ú.) Žalobce uplatňoval v minulém řízení i nyní sazbu 0,5 % denně, tedy pětinásobnou oproti úpravě § 122 odst. 2 z. s. ú., již pravomocně přisouzená výše smluvní pokuty činí dokonce více než pětinásobek maximální výše dle § 122 odst. 3 z. s. ú. (156 350 Kč oproti max. 30 000 Kč), žalobce nadto nyní požaduje více a pokud by mu soud vyhověl, přesáhla by žalobci přiznaná smluvní pokuta dokonce maximální dvousettisícovou hranici dle citovaného ustanovení, přičemž to se má vztahovat na veškeré spotřebitelské úvěry, tedy i úvěry s jistinou v řádech třeba i milionů Kč. 21) Soud zdůrazňuje, že si je vědom, že právní úprava z. s. ú. nedopadá na vztah mezi žalobcem a žalovaným, jedná se nicméně o zákonný předpis stanovící, mimo jiné, nejvýše přípustné míry smluvní pokuty, byť pro vztah podnikatel (poskytovatel spotřebitelského úvěru)/spotřebitel. Soud vyšel z úvahy, že platí-li pro podnikatele určité omezení pro výši smluvních pokut, pak lze přiměřeně takovou výši vztáhnout i na vztahy mezi občany (tedy nikoliv spotřebitelské úvěry). Podnikatelé totiž mají na plnění smluv zvláštní ekonomický zájem, když představuje jejich obživu, naopak občané zpravidla při poskytování zápůjčky/úvěru ekonomicky nezávisí na splnění smlouvy druhou stranou. To nutně neznamená, že případné ne/splnění smlouvy dlužníkem nemůže mít pro občana (zde žalobce) daleko zásadnější důsledky a význam, než pro podnikatele. Takové důvody ale soud nemůže domýšlet, zároveň by soud bez dalšího neměl svým posouzením věci žalobce překvapit, zaskočit, žalobce by měl mít možnost reagovat na úvahy soudu a argumentovat - činit skutková tvrzení a navrhovat k jejich prokázání důkazy. 22) Soud tak před jednáním vyzval žalobce usnesením ze dne 2. 4. 2025 k vyjádření ve věci s tím, že má nárok uplatněný žalobcem za rozporný s dobrými mravy a § 8 o. z., tím soud dostál své povinnosti nevydávat překvapivá a neočekávaná rozhodnutí, jak je uvedeno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2137/2023, soud pak k věci odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu dopadající na věc (rozhodnutí ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019, rozhodnutí ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016, rozhodnutí ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2495/2021, rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, rozhodnutí ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 a rozhodnutí ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 2162/2018), aby žalobce mohl kvalifikovaně reagovat na úvahy soudu a naznal, jakým směrem se ubírají. Podle toho také soud při jednání dne 18. 6. 2025 poučil žalobce ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a poskytl mu lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů. 23) Pro věc je pak dle soudu podstatné zdůvodnění toho, proč je smluvní pokuta ujednána v dané konkrétní výši a jaký význam má plnění závazků ze smlouvy pro žalobce i žalovaného a proč žalobce požaduje další a další smluvní pokutu. Soud zde uvádí, že si je vědom, že nebyla navržena moderace smluvní pokuty žalovaným, soud také smluvní pokutu nemoderuje – nesnižuje. Obecně soud dodává, že hlediska, pro která může být smluvní pokuta shledána částečně nemravnou, nepoctivou, atp. a pro to moderována, mohou také představovat důvody pro konstatování nemravnosti smluvní pokuty jako takové, ev. nemravnost konkrétního uplatnění smluvní pokuty. Soud pak považuje za vhodné citovat zejména právní větu z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněného ve sbírce Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 8/2023, pod č. R 76/2023 civ, tedy: „Přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.“ Přičemž v tomtéž rozsudku Nejvyšší soud k procesu zkoumání přiměřenosti smluvní pokuty uvedl, že: „Velký senát tedy uzavírá, že postup soudu při moderaci podle § 2051 o. z. lze rozlišit na následující fáze (kroky). V prvním kroku soud při využití interpretačních pravidel stanovených v § 555 a násl. o. z. nejprve zjistí, jakou funkci měla smluvní pokuta plnit. Poté se zabývá konkrétními okolnostmi s přihlédnutím ke zjištěné funkci smluvní pokuty. Zřetel přitom vezme na všechny okolnosti konkrétního případu, přičemž zohlední nejen okolnosti známé již v době sjednávání smluvní pokuty, nýbrž též okolnosti, které byly dány při porušení smluvní povinnosti, jakož i okolnosti nastalé později, mají-li v samotném porušení smluvní povinnosti původ (ty za splnění předpokladů uvedených v bodě 56). Na základě těchto okolností zodpoví otázku, zda výše smluvní pokuty je přiměřená vzhledem k věřitelovým zájmům, které byly narušeny v důsledku porušení smluvní povinnosti a měly být smluvní pokutou chráněny. Dospěje-li soud v předchozím kroku k závěru, že smluvní pokuta není nepřiměřená, případně nepodaří-li se mu na základě provedeného dokazování objasnit rozsah následků porušené smluvní povinnosti ve sféře věřitele, aby mohl učinit právní závěr o nepřiměřenosti nároku ze smluvní pokuty, nemůže nárok věřitele na smluvní pokutu snížit. V opačném případě soud ve třetím kroku sníží smluvní pokutu na přiměřenou výši (spravedlivou in concreto) se zřetelem k těm funkcím, které má plnit, a s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti. Je přitom limitován výší škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením povinnosti, na kterou se smluvní pokuta vztahuje.“ 24) Žalobce na výzvu soudu uvedl, že není pravdou, že by nevymáhal jistinu zápůjčky s příslušenstvím, jak se soud původně domníval, což je pravda, jistinu, poplatek, úroky i zákonné úroky z prodlení dle předmětné smlouvy žalobce uplatnil u soudu v prvé řadě. Až následně, v dalším řízení, uplatnil právo na smluvní pokuty (jednorázovou a prvních 16 měsíců prodlení průběžné pokuty), až nakonec uplatnil žalobce další, navazující období a s tím související smluvní pokutu – předmět tohoto řízení. Další okolností odůvodňují uplatnění smluvní pokuty mělo být to, že žalobce zápůjčku poskytnout nechtěl a podvolil se až naléhání žalovaného. Zde je ale rozhodné, že se žalobce podvolil, smluvní pokuta nemá představovat cenu za to, že je zápůjčka poskytnuta. Okolnost, že věřitel nechce zápůjčku poskytnout se může projevovat například v tom, že věřitel poskytne zápůjčku menší, než jak ji poptává vydlužitel, případně si věřitel staví vyšší cenu zápůjčky – tedy úrok. Promítnutí neochoty úvěr poskytnou do smluvní pokuty by svědčilo o spekulaci na neplnění dlužníkem (žalovaným), tedy úvahu na to, že dlužník jistě dluh nesplní a věřitel v to doufá s tím, že mu pak vznikne právo na vysokou smluvní pokutu. Taková úvaha je sama o sobě nemravná a nemůže tedy odůvodňovat ujednání smluvní pokuty, natož její výši či uplatnění. Dále žalobce uvedl v závěrečném návrhu na č. l. 26, poslední řádek, že i přes zahájenou exekuci žalovaný ničeho nehradí. V řízení se však prokázal opak, žalovaný na exekuci uhradil 11 000 Kč, což je vzhledem ke žalobcem vzneseným nárokům marginální částka, nicméně lze na to nahlížet i opačně, že se jedná o cca 18 % jistiny zápůjčky. Je tak zjevné, že zahájení exekuce a uplatnění smluvní pokuty v dřívějším řízení ([spisová značka]) zjevně má na dlužníka, alespoň nějaký, dopad. Pokud by měl žalobce uvěřit naléhání žalovaného, že na smluvní pokuty ani nedojde, pak je neměli ujednávat, ne je naopak ujednávat vysoké. Nakonec žalobce poukázal na to, že soud již jednou právo na průběžnou smluvní pokutu (0,5 % denně z dlužné částky) přiznal a žalobce tak má legitimní očekávání, že soud obdobně rozhodne i nyní. Odlišnost této věci, tedy důvody, proč soud nepřiznává smluvní pokutu až nyní, jsou uvedeny níže. 25) Další okolnosti žalobce neuvedl a ani z ničeho nevyplynuly. Soud tak neměl např. jak usoudit na to, jaký význam má smluvní pokuta a plnění smlouvy pro žalobce – tedy zda se třeba co do jistiny zápůjčky jedná o celoživotní úspory žalobce, nebo zda se třeba žalobce nachází v nouzi a peníze nezbytně potřebuje, případně zda splnění zápůjčky není pro žalovaného drobností a plnění odpírá žalobci ze zlomyslnosti i za cenu, že mu hrozí smluvní pokuta, stejně tak soud nemohl nijak usuzovat, jaká případně žalobci neplněním smlouvy vzniká škoda, atp. Právě hledisko smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody je stěžejním, když významnou funkcí smluvní pokuty je právě kompenzační funkce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 202/2006, který se sice týkal zásad poctivého obchodního styku a moderace smluvní pokuty, lze však použít jeho závěr, že „Není samozřejmě vyloučeno posuzovat jednání smluvní strany, kterým vymáhá smluvní pokutu, za rozporné se zásadami poctivého obchodního styku. Soud by však musel hodnotit samo toto jednání, nikoli jednání jiné (v tomto případě právo na odstoupení od smlouvy) a musel by prozkoumat všechny okolnosti tohoto jednání. Odepřít ochranu by bylo možno pouze takovému požadavku, který by opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty, nevycházel by z jeho smyslu, popř. by jej dokonce zneužíval k poškození dlužníka. Smluvní pokuta by např. byla účtována v situaci, kdy by bylo zřejmé, že závazek plněn nebude, že smluvní pokuta zde postrádá svou prevenční funkci a nelze očekávat, že bude plnit funkci kompenzační. Je nutno též zdůraznit, že smluvní pokuta je v občanském zákoníku upravena jako paušalizovaná náhrada škody, pokud není mezi smluvními stranami přijato jiné ujednání – toto ujednání v daném případě přijato nebylo. Soud proto musí do svého hodnocení zahrnout i nespornou kompenzační funkci smluvní pokuty.“ Žalobce vůbec netvrdil a nijak to nevyplynulo, že by mu měla neplněním dlužníka vznikat nějaká škoda. 26) Soud tedy rekapituluje, že mohl vycházet pouze z obecné funkce smluvní pokuty, která má utvrzovat splnění závazku, tedy motivovat dlužníka k plnění, resp. jej odrazovat od neplnění, sankcionovat dlužníka za neplnění, také soud vycházel z výše ujednané smluvní pokuty (jednorázově 6 000 Kč a dále 0,5 % denně z dlužné částky) a jejího porovnání oproti jistině ve výši 60 000 Kč a konečně z toho, kolik již bylo žalobci z předmětné smlouvy přiznáno a zda žalovaný plnil. Jiné okolnosti nebyly tvrzeny ani jinak nevyplynuly. 27) Soud nyní předesílá, že neshledal a priory nemravným celé ustanovení předmětné smlouvy o smluvní pokutě a nezpochybňuje tak rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Jak bylo vyčísleno výše, již pravomocně přizná smluvní pokuta je vysoká, je však třeba přihlížet i ke smluvní volnosti stran a soud tak neshledává (a ani mu to nepřísluší) nic nesprávného na dřívějším rozsudku zdejšího soudu ve věci [spisová značka]. Soud totiž shledává jako zneužití práva a tedy nepřípustným pouze nyní žalobcem uplatněný nárok (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1920/2019, který stanoví, že „Zákaz zneužiti práva je institutem ztělesňujícím korigující funkci principu poctivosti. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či obsahu existujícího právního vztahu, avšak jenž je vzhledem k okolnostem případu nepřijatelný.“). Soud tak opakuje, že nerozporuje samu platnost ustanovení předmětné smlouvy týkajících se smluvní pokuty, své úvahy váže pouze k nároku uplatněnému v tomto řízení jako v pořadí třetímu řízení z téže smlouvy iniciovaného žalobcem. 28) Soud uzavírá, že má za to, že dlužník je dostatečně motivován již přiznanou smluvní pokutou (156 350 Kč), několikanásobně přesahující jistinu zápůjčky, stejně tak je jistě dostatečně sankcionován, vše dalece nad rámec toho, co je jinak přípustné v obdobném typu vztahů (srov. výše uvedené srovnání se spotřebitelskými úvěry). Zároveň vyplynulo, že dlužník již částečně plnil. Soud tak nevidí důvod k tomu, aby nyní byla žalobci přiznána smluvní pokuta za další prodlení dlužníka, více motivován již žalovaný nebude a trestat jej více již zřejmě nemá smyslu. Stejně tak je nutno uvést, že žalobci stále je zachováno již přiznané právo na úrok a zákonný úrok z prodlení, žalovaný tedy stále je povinen platit cenu za poskytnutí peněž a je vystaven zákonné sankci za prodlení. O kompenzační funkci smluvní pokuty zde nelze hovořit, škoda nebyla tvrzena, natož prokázána. Další nárokování smluvní pokuty žalobcem tak již jen neúměrně zatěžuje žalovaného bez jakéhokoliv důvodu, jako takové je to jednání nemravné a jedná se o uplatnění nároku, který sice čistě formálně zato je dán, ale který nemá pro žalobce žádný význam, naopak pro žalovaného je velmi zatěžující v porovnání s utvrzovanou povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2135/2016, který stanoví, že „Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, […]“. Takové uplatnění nároku, rozporného s dobrými mravy, je zjevným zneužitím práva a jako takové nepožívá právní ochrany dle § 8 o. z. Soud tak žalobu zamítl. 29) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., plně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení