3 C 240/2023 - 111

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A], [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], [Anonymizováno] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví k pozemku takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci a) a b) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], každý s výší podílu id. .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 6 452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobci vůči původnímu žalovanému [jméno FO] (dále jen původní žalovaný) domáhali určení, že jsou výlučným vlastníkem pozemků uvedených ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že předmětný pozemek vydrželi. Žalobci jsou ideálními podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Dříve byl však tento pozemek po desítky let v katastru nemovitostí zapsán s výměrou [Anonymizováno] m2. Žalobci nabyli vlastnictví k předmětnému pozemku p. č. [Anonymizováno] od svých předchůdců následovně: Na základě Geometrického polohopisného plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], z [datum], došlo k rozdělení původního pozemku p. č. [hodnota] a vzniku mj. pozemku p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2. Tento pozemek od původních vlastníků, manželů [jméno FO], zakoupili podle kupní smlouvy ze [datum], registrované Státním notářstvím v [adresa] pod [Anonymizováno], do svého bezpodílového spoluvlastnictví předchůdci žalobců, manželé [jméno FO] a [jméno FO]. Tito pak zahradu podle hranic prodávajícími odsouhlasených také oplotili. Dědickým rozhodnutím Státního notářství v [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] z [datum], bylo potvrzeno, že celý pozemek p. č. [Anonymizováno] nabývá po svém otci do vlastnictví pozůstalý syn [jméno FO] – dědeček žalobkyně b). Darovací smlouvou ze dne [datum], registrovanou Státním notářstvím v [adresa] pod [spisová značka] dne [datum], pak [jméno FO] daroval zahradu p. č. [Anonymizováno] včetně oplocení a trvalých porostů do rovnodílného podílového spoluvlastnictví své dceři [adresa] a jejímu manželovi žalobci a) - žalobkyně b). Na základě Usnesení Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [Anonymizováno] které nabylo právní moci dne [datum], pak nabyla v rámci dědického řízení po své zemřelé matce [adresa], ideální polovinu předmětné zahrady p. č. [Anonymizováno] žalobkyně b). Od roku [Anonymizováno] tak užívají žalobci včetně svých rodinných předchůdců nepřetržitě předmětnou zahradu ve stejném rozsahu, v jakém ji v tomto roce od předchozích vlastníků převzali, a v jakém byla i oplocena. Po dobu 55 let také nikdo jejich vlastnictví a rozsah užívání nezpochybňoval. Teprve dne [datum] katastrální úřad žalobcům oznámil provedení opravy chyby v katastru nemovitostí, když údajně omylem chybně evidoval jižní hranici pozemku p. č. [Anonymizováno] a proto provedl nápravu. Tato „oprava“ však spočívala v tom, že dle „Polního náčrtu“ z roku [Anonymizováno], neobsahujícího žádné přesnější údaje, oddělil z původního zákresu v katastrální mapě jakousi část „b“ o výměře [Anonymizováno] m2, z této části vytvořil nový pozemek p. č. [Anonymizováno], který zapsal do SJM manželů [jméno FO] a o tuto část zmenšil výměru zahrady po dobu více než 55 let užívanou rodinou žalobců. Žalobci se nejprve snažili domoci bližšího vysvětlení s argumentací, že ve stejném rozsahu zahradu užívají po celou dobu, přičemž jim bylo sděleno, ať se v případě nesouhlasu obrátí na soud. Protože však na jejich faktickém užívání se nic nezměnilo a nikdo jejich užívání znovu nezpochybňoval, věc dále neřešili. V září 2021 obdržel žalobce a) výzvu od původního žalovaného k odstranění plotu kolem předmětné části, aby tak on tuto mohl užívat, neboť je vlastníkem nově vytvořené p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2. Následující 2 roky se pak původní žalovaný žádného užívání sporné části nedomáhal, a i proto se žalobci domnívali, že situaci přehodnotil, zvláště když je více než 20 let jejich sousedem a vlastníkem sousední parcely č. [Anonymizováno], takže rozsah jejich užívání celé zahrady je mu velmi dobře a dlouhou dobu znám. Teprve v červenci roku letošního původní žalovaný žalobcům písemně oznámil, že hodlá jejich plot odstranit. V reakci na tento přípis mu žalobci znovu zopakovali, že předmětný pozemek minimálně řádně vydrželi a ať proto svoje kroky náležitě zváží. Dne [datum] se však na místo samé dostavilo celkem [hodnota] mužů, kteří původní plot zlikvidovali a počali s výstavbou plotu pro původního žalovaného na místě, které si dle předaných plánů sami určili. Žalobci nedokáží sami posoudit správnost zákresů zmíněných „Polních náčrtů“ z let 1963 a 1967, ani zmíněného postupu katastrálního úřadu, nicméně trvají na tom, že dnešní spornou parcelu p. č. [Anonymizováno]/7 převzali v roce 1964 od původních vlastníků jako součást prodávané zahrady - p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, tak jak ji jim původní vlastníci označili a předali. Ve stejném rozsahu ji pak považovali od roku 1964 za řádně koupenou. A i pro případ formálních nesrovnalostí zaviněných snad špatnými zápisy katastru nemovitostí ji pak považují za své vlastnictví minimálně z titulu jejího vydržení, když ze strany celé rodiny žalobců šlo vždy o držbu řádnou, poctivou a pravou. Proto žalobci navrhli, aby soud určil, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], každý s výší podílu id. . Původní žalovaný přitom užíval více než 20 let pozemek přímo sousedící se sporným pozemkem, proto musel vidět, kterak rodina žalobců po dobu více jak 20 let hospodaří na předmětném pozemku, má tam vysázené ovocné dřeviny, uložený hnojník atd. Při sjednávání kupní smlouvy měl původní žalovaný k dispozici komunikaci žalobce a) s panem [jméno FO], ze které se nepochybně podávají jakési pochybnosti o vlastnictví pan [jméno FO]. Dále žalobci poukázali na to, že původní žalovaný se držby pozemku ujal teprve po 3 letech od jeho koupě, ačkoliv vykonávaná držba je podstatnou součástí dobré víry. Mezitím ovšem obdržel dva dopisy od žalobců, ve kterých se jednoznačně vyjadřují k tomu, že pozemek je jejich vlastnictvím a že nesouhlasí s odstraněním oplocení. Je tedy nutné dospět k závěru, že dobrá víra původního žalovaného byla v okamžiku koupě podstatně narušena, a proto se původní žalovaný nemohl spoléhat na soulad stavu uvedeného v katastru nemovitostí se skutečným stavem a porot mu nelze poskytnout ochranu podle § 984 odst. 2 o. z.

2. Návrhem ze dne [datum] pak žalobci navrhli procesní nástupnictví na straně žalovaného, neboť po zahájení řízení nabyl současný žalovaný vlastnické právo ke spornému pozemku od původního žalovaného. Usnesením ze dne [datum] soud tomuto návrhu vyhověl ve smyslu § 107a odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se vlastníkem pozemku stal na základě Smlouvy darovací ze dne [datum], kdy dárcem byl pan [jméno FO] (původní žalovaný), který je jeho otcem. Původní žalovaný nabyl předmětný pozemek na základě řádně uzavřené Kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s prodávajícími, manželi [jméno FO], v dobré víře, že si kupuje kousek pozemku sousedící s jeho dalšími pozemky. Právní předchůdce žalovaného [jméno FO] si ověřil v průběhu uzavírání kupní smlouvy s manžely [jméno FO], že jsou tito: i. zapsáni jako vlastníci předmětného pozemku na příslušném LV vedeném pro k. ú. [adresa]; ii. na příslušném LV nebyla zapsána žádná změna/ plomba, poznámka spornosti, případně poznámka rozepře; iii. k předmětnému pozemku nebyla na LV evidována žádná jiná práva jakékoliv třetí osoby – věcné břemeno/ služebnost, zástavní právo apod. a současně s ohledem na zapsaný nabývací titul a komunikaci s manžely [jméno FO] „věděl“ o dokumentu z roku 2019 – Oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne [datum], který obsahuje mimo jiné poučení: „Sdělíte – li katastrálnímu úřadu do 30 dnů od doručení tohoto oznámení, že s provedenou opravou chyb nesouhlasíte, zahájí katastrální úřad v souladu s § 36 odst. 4 katastrálního zákona ve věci správní řízení a vydá rozhodnutí podle správního řádu.“ Podle informací od manželů [jméno FO] se nic takového ze strany žalobců neuskutečnilo. Právní předchůdce žalovaného tedy nabyl pozemek v dobré víře, proto je žaloba zcela nedůvodná. Žalovaný dále uvedl, že od počátku, kdy pozemek začali užívat právní předchůdci žalobců, nebyly řádně vytyčené hranice tohoto pozemku, nikdy si nenechali vytyčit jižní hranice toho pozemku, tyto hranice si nějak domluvili s předchozím vlastníkem, ale nikdy nejednali o hranicích se sousedy. Původní oplocení, které tam je po celou dobu vybudované, nebylo odsouhlaseno od majitelů sousedních pozemků a nebylo řádně vyznačeno nebo zaměřeno. Žalovaný je přesvědčen, že hranice pozemků od počátku vedly jinudy, sporná část pozemku tedy nebyla od počátku součástí toho pozemku, proto jej žalobci nemohl ani vydržet, přestože žalobci, případně jejich právní předchůdci užívali pozemek po dlouhou dobu. Naproti tomu otec žalovaného (původní žalovaný) koupil v roce 2020 pozemek v dobré víře, čímž se stal v souladu stanovení § 984 občanského zákoníku jeho vlastníkem. Původní žalovaný učinil v době uzavření kupní smlouvy vše, co o něm zákon požadoval, primárně si ověřil vlastnické právo prodávajících, zajistil si podklady z katastru nemovitostí, ověřil si, že na pozemku neváznul žádné plomby, žádná věcná břemena a poznámky nějakých probíhajících soudních řízeních. Nad rámce obvyklé péče „průměrného člověka“ si obstaral informace z katastru nemovitostí, detailní informace o způsobu nabytí pozemku manžely [jméno FO] na základě rozhodnutí katastrálního úřadu, a dále i informace o tom, že žalobci byli zcela pasivní a rozhodnutí KÚ nezpochybnili, ani soudně ani jakkoliv jinak nenapadli. Měl k dispozici i příslušný Polní náčrt. Existence plotu mimo evidované hranice pozemku pak byla panem [jméno FO] dostatečně vysvětlena odkazem na jeho mnohaleté pochyby ohledně rozporů mezi skutečným a právním stavem pozemků a plotů v dané lokalitě, a zejména jeho komunikací s žalobcem z roku 2011, ve které žalobce své pochybení ohledně vymezení hranic pozemků uznal a hodlal řešit odkoupením příslušné části pozemků. [jméno FO] tak nabyl předmětný pozemek zcela po právu – na základě ustanovení § 984 obč. zák. Z jeho pohledu bylo jednoznačné, že manželé [jméno FO] jsou vlastníci a učinil všechno, co lze po běžném člověku, který neobchoduje běžně s nemovitostmi, požadovat. Soud by měl proto naopak přihlédnout k tomu, že žalobci byli po dlouhou dobu naprosto neaktivní, předně proti oznámení katastrálního úřadu o opravě chyby z roku 2019 nikterak neprotestovali. Pokud měli za to, že jsou vlastníky předmětného pozemku, měli své vlastnické právo hájit a uvést skutečný stav do souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

4. Mezi účastníky byly nesporné následující skutečnosti: Právní předchůdci žalobců a následně žalobci užívali pozemek nyní evidovaný v katastru nemovitostí jako parcela p. č. [Anonymizováno]7 v katastrálním území [adresa] (dále jen sporný pozemek) od roku 1964 do [datum] jako zahradu. Sporný pozemek nebyl v terénu nijak oddělen od pozemku evidovaného v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno], oplocení bylo umístěno až na hranici mezi sporným pozemkem a pozemkem parc. č. [Anonymizováno], který vlastní žalovaný, přičemž toto oplocení existovalo od šedesátých let ve stejném umístění až do [datum].

5. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Žalobci jsou v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci pozemku parc. č. 299/2 v k. ú. [adresa], jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí.

6. Z geometrického polohopisného plánu ze [datum], vyplývá, že k tomuto dni existovaly pouze pozemky parc. č. [Anonymizováno] přičemž pozemek [Anonymizováno] je uveden s výměrou [Anonymizováno] m.

7. Na základě kupní smlouvy ze dne [text] a [jméno FO] jako prodávajícími a manželi [adresa] a [jméno FO] jako kupujícími, zakoupili manželé [jméno FO] část z pozemku p. č. [hodnota] role označenou v geometrickém plánu novým označením [Anonymizováno] ve výměře [Anonymizováno] m2. Tyto skutečnosti vyplývají z kupní smlouvy ze dne [datum], sepsané formou notářského protokolu č. [Anonymizováno].

8. Ke dni [datum] byl vypracován Polní náčrt, na kterém je zakreslen pozemek parc. č. [Anonymizováno] s poznámkou „[jméno FO] a [jméno FO]“, přičemž pozemek označený [Anonymizováno] zahrnuje části označené písmeny „a“, „b“ a „c“. Dále je zakreslen pozemek parc. č. [Anonymizováno], který zahrnuje část pozemku označenou na náčrtu písmenem „d“. Nové hranice byly v přírodě označeny kameny. Tyto skutečnosti vyplývají z Polního náčrtu ze dne [datum].

9. Podle výkazu výměr z [datum] se několik pozemků nově seskupilo – je zde uveden stav po sloučení dílů „a“ plus „b“, plus „c“ má pozemek p. č. [Anonymizováno] výměru [Anonymizováno] m2 a jako vlastníci jsou u něho zapsáni [jméno FO] a [jméno FO]. 10. [jméno FO] získal vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] na základě dohody o vypořádání dědictví po [Anonymizováno] ve spojení s rozhodnutím o dědictví vydaným Státním notářstvím v [adresa] dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]

11. Dne [datum] manželé [jméno FO] a [jméno FO] darovali žalobci a) a jeho tehdejší manželce [jméno FO] pozemek parc. č. [Anonymizováno] - zahrada „o výměře [Anonymizováno] m s tím, že výměra tohoto pozemku byla geometrickým plánem z roku 1967 rozšířena na [Anonymizováno] m“. Smlouva byla registrována Státním notářstvím. Tyto skutečnosti vyplývají z darovací smlouvy z [datum].

12. Žalobkyně b) se stala vlastníkem id. pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] na základě usnesení Okresního soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum], jak vyplývá ze zmíněného usnesení. 13. [právnická osoba] adresoval dne [datum] panu [tituly před jménem] [jméno FO] sdělení (mj.): „Katastr nemovitostí eviduje také pozemky, které nejsou zapsány na listech vlastnictví, a to například parc č. [Anonymizováno], výměra [Anonymizováno] m (...) tyto pozemky jsou však různě tvořeny pozemky zjednodušené evidence bývalého Pozemkového katastru různých vlastníků, a proto v hranicích pozemku, tak, jak jsou zobrazeny v katastrální mapě, nemohou být na listech vlastnictví zapsány“.

14. V katastru nemovitostí byl původně pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] zapsán s výměrou [Anonymizováno] m, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum] a z Oznámení o opravě chyby v údajích v katastru nemovitostí z roku 2019.

15. Dne 15. ledna. 2011, [jméno FO] oslovil žalovaného e-mailem s tím, že má za to, že při sepisování kupní smlouvy o převodu pozemku p. č. [Anonymizováno] došlo k chybnému uvedení jeho výměry (pouze [Anonymizováno] m2), „takže předmětem koupě pozemku bylo jen uvedených [Anonymizováno] m2.“ po konzultaci na katastrální úřady by bylo možno tento chybný převod na základě kupní smlouvy vyřešit. A vyzval žalobce k převodu pozemků.

16. Žalobce reagoval e-mailem ze dne [datum], sdělil, že údaje jsou pro něj velkým překvapením. Uvedený pozemek užívá asi od roku 1975, kdy mu byl předán do užívání jeho tchánem panem [jméno FO], pozemek byl ohraničen plotem a toto ohraničení je do dnešního dne zachováno. Podle sdělení pana [jméno FO] byl takto ohraničený pozemek zakoupen jeho rodiči [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobce nikdy neprováděl kontrolu geometrického plánu se skutečností. Požádal o zaslání vámi citované kupní smlouvy a poskytnutí krátké doby na ověření vámi sdělených údajů.

17. Poté žalobce odpověděl e-mailem ze dne [datum] a uvedl, že je pouze v oblasti dohadů, proč nebyla sepsána kupní smlouva vycházející z geometrického zaměření z roku 1967. Dále sdělil, že důvodu uvedení této záležitosti do pořádku má žalobce zájem na odkoupení uvedených dílů a uvádí nabízené ceny.

18. V e-mailu ze [datum] sdělil [jméno FO] žalobci: „Když vám jeden měsíc nestačil k rozhodnutí, bylo mi jasné, že pravděpodobně máte oploceno víc než [Anonymizováno] m, z toho důvodu jsem se začal zajímat, proč přiložený geometrický plán je z roku 1967 a ne z období vašeho převodu vašeho pozemku ... Tam v kupní smlouvě uvedeno, že prodavatelé neručí kupitelům za výměnu a jakost. Takže je z toho zřejmé, že prodej se uskutečnil jenom orientačním zaměřením.“ [jméno FO] sdělil, že v současné době již nemá zájem řešit uvedený nesoulad výměr p. č. [Anonymizováno], neboť mu tento stav nevadí.

19. Na to ještě reagoval žalobce téhož dne a uvedl, že je jasné, že pozemek [Anonymizováno] je oplocen tak, že to neodpovídá uzavřené kupní smlouvě. Nerozumí tomu, že pan [adresa] nemá zájem o řešení stavu pozemku, a myslí si, že kupní smlouva na zmíněné díly by řešila současný stav.

20. Žalobce dále oslovil pan [jméno FO] e-mailem ze dne [datum], ve kterém se zajímal o odkup pozemku. Uvedl: „Uvědomuji si mou chybu, že jsme se nedohodli již dříve.“ 21. [jméno FO] odpověděl, že s manželkou zvažovali obě varianty a dospěli závěru, že nejdříve budou o podmínkách jednat s paní [tituly před jménem] [jméno FO]. „Pokud někteří majitelé svých pozemků při jejich koupi neřešili problém, že na ně vstupují přes cizí pozemek, nemusí to řešit i tentokrát, když dojde ke změně majitele tohoto pozemku.“ 22. Dne [datum] [právnická osoba] oznámil žalobci a), že v souboru popisných informací provedl zápis pozemku parc. č. [Anonymizováno][Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 s vlastnickým právem pro manžele [jméno FO]. Dále provedl u pozemku parc. č. [Anonymizováno] změnu výměry z [Anonymizováno] m2 na [Anonymizováno] m2. Dále v souboru geodetických informací provedl zákres nově vzniklé parcely č. [Anonymizováno] a s tím související změnu v zobrazení hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Tyto skutečnosti vyplývají z Oznámení o opravě chyby v údajích v katastru nemovitostí z [datum]. Pozemek parc. č. [Anonymizováno]2 měl následně v katastru nemovitostí zapsánu výměru [Anonymizováno] m, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum]. Účastníci byli poučeni, že pokud sdělí, že s provedenou opravou nesouhlasí, zahájí katastrální úřad ve věci správní řízení.

23. V roce 2020 byli jako vlastníci sporného pozemku parc. č. [Anonymizováno] zapsáni manželé [jméno FO], jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum].

24. Dne [datum] uzavřeli kupní smlouvu manželé [jméno FO] jako prodávající a původní žalovaný jako kupující, kterou původní žalovaný zakoupil pozemek parc. č. [Anonymizováno]

25. Dne [datum] bylo provedeno vytýčení hranice pozemku parc. č. [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], a to na podkladě katastrální mapy, přičemž geodet k tomu uvedl, že v lokalitě nejsou k dispozici použitelné původní výsledky zeměměřických činností, poloha vytyčeného bodu byla převzata z katastrální mapy a vytyčené body byly v terénu označeny hraničním znakem z plastu.

26. Původní žalovaný vyzval dne [datum] žalobce a) k přeložení plotu, který je ve spoluvlastnictví žalobce a) a který se nachází na katastrální hranici mezi dvěma pozemky původního žalovaného – a to mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť předmětný plot znemožňuje komfortní užívání zmíněných pozemků původního žalovaného. Eventuálně požádal o odstranění předmětného oplocení. Tyto skutečnosti vyplývají z Výzvy k odstranění oplocení ze dne [datum].

27. Žalobci odpověděli původnímu žalovanému dopisem ze dne [datum], že vlastnické podíly p. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m řádně nabyli na základě platné darovací smlouvy od [adresa] a [jméno FO] ze dne [datum] a dědického rozhodnutí Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [Anonymizováno]. Po celou dobu pak zahradu v nezměněném rozsahu jako spoluvlastníci užívají, starají se o ni jako svůj majetek včetně předmětného oplocení. Případné nové způsoby, možnosti digitálního zaměřování pozemků nemohou nic změnit na tom, že část zahrady odpovídající vámi vytyčené parcele p. č. [Anonymizováno] řádně nabyli k již shora uvedeným datům a na této po celou dobu vykonávají řádnou a pravou držbu. Považují ji za své vlastnictví, je tedy pouze otázkou právního posouzení, zda tuto část legálně nabyli již výše zmíněnými nabývacími tituly, nebo zda ji během uplynulých více než 35 let v dobré víře vydrželi. Vzhledem ke shora uvedenému nevidí žalobci žádný důvod, proč by měli svůj plot kamkoliv překládat. Tyto skutečnosti vyplývají z dopisu žalobců ze dne [datum].

28. Dne [datum] byl vydán územní souhlas úřadu městyse [adresa] s umístěním oplocení na hranici pozemků parc. č. [Anonymizováno] s pozemkem [Anonymizováno]5 v k. ú. [adresa].

29. Původní žalovaný dne [datum] zaslal žalobcům dopis, v kterém uvádí, že na pozemku [Anonymizováno] se stále nacházejí předměty – stromky rybízu, starý plot a hnojiště, o kterých žalobci prohlašují, že jsou jejich. Původní žalovaný žádá o odstranění těchto věcí do konce srpna 2023. Pokud odstraněny nebudou, původní žalovaný je odstraní sám, jak vyplývá z dopisu ze dne [datum].

30. Původní žalovaný [jméno FO] uzavřel dne [datum] se žalovaným darovací smlouvu, kterou převedl bezplatně vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] na žalovaného; vlastnické právo pro žalovaného bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je v současné době v katastru nemovitostí zapsán žalovaný, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí ke dni [datum].

31. Podle výpovědi svědka [jméno FO], původního žalovaného a otce současného žalovaného, vlastní pozemek parc. č. [Anonymizováno] přibližně 20 let. V roce 2020 se rozhodl využít nabídky pana [jméno FO] a odkoupit od něj pozemek parc. č. [Anonymizováno], který přímo sousedí s jeho pozemkem parc. č. [Anonymizováno], a to za účelem rozšíření své zahrady. Při koupi mu pan [adresa] předložil doklady, ze kterých vyplývalo, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] se svojí manželkou. Pak si svědek zjišťoval okolnosti, jestli tam nevázne věcné břemeno, nebo jestli tam není nějaký jiný problém nebo nějaká spornost a když zjistil, že žádný problém s pozemkem není, tak jej koupil.

32. Když kupoval pozemek parc. č. [Anonymizováno], tak byl starý plot mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], dále žádné další ploty směrem k pozemkům žalobců nebyly. Svědek se nedokázal vyjádřit k otázce, zda se poloha tohoto plotu nějak změnila za dobu, kdy vlastní svůj pozemek parc. č. [Anonymizováno], tedy po dobu 24 let, protože tam nechodí každý den nebo každý týden.

33. Svědek „nevěděl, kdo pozemek parc. č. [Anonymizováno] užívá“, ale „vyskytovali se tam členové rodiny [jméno FO] (...), projevovalo se to běžnou činností, vyskytovali se tam od doby, kdy svědek pozemky zakoupil – cca 24 let. Pozemek byl osázený keři, např. rybíz, byl tam postavený nějaký hnojník (kompost) v bezprostřední blízkosti plotu. Občas někdo tam házel různý věci do toho kompostéru.“ Se žalobci měl svědek neutrální vztahy, komunikoval s nimi běžným způsobem jako se sousedy, zdravili se, prohodili spolu pár slov.

34. Obecně vzato bylo svědkovi známo, že dlouhodobé užívání nějaké věci může mít právní důsledky, a to že se „může stát, že někdo může užívat cizí pozemek a po nějaké delší době si na to může dělat nárok.“ Svědka nenapadlo ověřit si, z jakého důvodu žalobci užívají pozemek parc. č. [Anonymizováno] např. dotazem na žalobce.

35. Při koupi pozemku mu prodávající pan [adresa] předložil komunikaci, kterou vedl se žalobcem v roce 2011, svědek z toho žádný závěr pro sebe nevyvodil. Svědek se držby pozemku parc. č. [Anonymizováno] chopil až v roce 2023, protože si ještě řešil své osobní záležitosti, poté proběhlo zaměření geodetem. Sdělení žalobců, že považují pozemek parc. č. [Anonymizováno] za vydržený bylo uvedeno v jejich vyjádření.

36. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], manželky žalobce a), bylo zjištěno, že do [adresa] na pozemek žalobců jezdila od roku 1997, poté v roce 2002 uzavřela se žalobcem manželství. Od počátku, co svědkyně na pozemek jezdila, tam byl dřevěný plot ve stejném umístění, až do té doby, než jej původní žalobce odstranil. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] užívali jako zahradu, a to až k původnímu plotu, blízko plotu měli angrešt, rybízy, maliny, žalobce se o to staral. Svědkyně neví o tom, že by ohledně pozemku byly nějaké spory, nikdo ze sousedů proti jejich užívání nic nenamítal až pak původní žalovaný.

37. Z čestných prohlášení pana [jméno FO] ze dne [datum] a [jméno FO] ze dne [datum] vyplývá, že rodina žalobců zahradu pozemek užívala p. č. [Anonymizováno] v dobré víře v nezměněném rozsahu po celou dobu, tj. je od jejího nabytí v roce 1986, kdy jemu a předchozí zemřelé manželce [jméno FO] daroval do podílového spoluvlastnictví její otec [jméno FO] až do dne [datum], kdy soused [jméno FO] část původního oplocení zboural a část zahrady si své volně zabral a oplotil. Vím a mohu dosvědčit, že po celou dobu uplynulých více než 35 let jejich užívání byla tato zahrada oplocená ve stejném rozsahu, tak, jak byla rodině mokrých [jméno FO] při darování původně včetně plotu, předána a nikdy jsem nebyl svědkem, že by někdo z předchozích či sousedních vlastníků jeho užívání v tomto rozsahu zpochybňoval. Stejně tak žalobce s rodinou celou zahradu vždy užívali a spravovali jako své pravé legitimní vlastnictví. Nikdy jsem nezaznamenal z jejich strany jakoukoliv pochybnost, že by tomu snad nemělo být.

38. Navrhované důkazy výslechem obou účastníků, soud neprovedl s přihlédnutím k tomu, že provedení tohoto důkazu připadá v úvahu jedině v případě, že dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě má soud všechny rozhodné skutečnosti za dostatečně prokázané listinnými důkazy a výslechem svědků [jméno FO] a [adresa]. Provádění dalších důkazů by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou ekonomie řízení.

39. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Žalobci jsou v katastru nemovitostí evidováni jako podíloví spoluvlastníci pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa].

40. Dle stavu zapsaného v katastru nemovitosti a zakresleného v katastrální mapě v katastrálním území [adresa] spolu až do roku 2019 sousedily pouze pozemky parc. č. [Anonymizováno], přičemž pozemek [Anonymizováno] byl evidován s výměrou [Anonymizováno] m, pozemek parc. č. vůbec nebyl evidován.

41. Žalobce a) (společně se svou tehdejší manželkou [adresa]) získal svůj spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. [Anonymizováno] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od rodičů tehdejší manželky manželů [jméno FO]. Žalobce a) užíval pozemek parc. č. [Anonymizováno] jako zahradu už v době, kdy ji vlastnili [Anonymizováno], přičemž pozemek užívala celá rodina v rozsahu celého oplocení, jehož poloha se nezměnila od šedesátých let 20. století až do odstranění plotu dne [datum]. Na pozemku v blízkosti plotu na hranici s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] měla rodina žalobců vysázené ovocné keře a umístěný kompost. Držby pozemku parc. č. [Anonymizováno] se žalobce chopil po nabytí svého spoluvlastnického podílu v rozsahu, v jakém pozemek užívali [Anonymizováno].

42. Také žalobkyně b), dcera žalobce a), užívala pozemek společně s celou rodinou, poté získala svůj podíl děděním po [adresa] dne [datum] a pozemek užívala stále shodným způsobem společně se svou rodinou.

43. V roce 2011 sdělil žalobci a) pan [jméno FO], že podle jeho názoru žalobci mají oplocenou větší výměru pozemků, než by odpovídalo jejich nabývacím titulům, přičemž žalobce a) v e-mailové konverzaci připustil, že k tomu mohlo dojít a vyjádřil zájem odkoupit část pozemků, ke kterým má chybět nabývací titul. K uzavření kupní smlouvy však nedošlo.

44. V roce 2019 žalobce a) oslovil [jméno FO] s novou nabídkou na odkup části pozemků, avšak bylo mu sděleno, že [jméno FO] jednají o prodeji s jiným zájemcem.

45. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] nově vznikl v roce 2019; byl oddělen z pozemku evidovaného pod parc. č. [Anonymizováno]2 a jako jeho vlastníci byli zapsáni manželé [jméno FO]. Žalobcům byla tato skutečnost sdělena prostřednictvím sdělení katastrálního úřadu, přičemž byli poučeni, že pokud sdělí, že s provedenou opravou nesouhlasí, zahájí katastrální úřad ve věci správní řízení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobci zaslali sdělení o nesouhlasu s opravou.

46. Původní žalovaný [jméno FO] vlastní více než 20 let pozemek parc. č. [Anonymizováno], který původně sousedil s pozemkem parc. č. [Anonymizováno], který užívali (a užívají) žalobci jako zahradu. Původní žalovaný [jméno FO] věděl o tom, že žalobci po celou tuto dobu užívají sousedící pozemek jako zahradu, a to až k plotu mezi pozemkem původního žalovaného parc. č. [Anonymizováno], přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by se umístění plotu změnilo od šedesátých let 20. století.

47. Dne [datum] původní žalovaný zakoupil pozemek parc. č. [Anonymizováno]7 poté, co mu byl předložen doklad o vlastnictví prodávajících manželů [jméno FO] a poté, co „nezjistil žádné problematické okolnosti, jestli tam nevázne věcné břemeno, nebo jestli tam není nějaký jiný problém nebo nějaká spornost“. Původní žalovaný měl k dispozici e-mailovou korespondenci mezi žalobcem a) a [jméno FO] z roku 2011, avšak „neučinil si z ní pro sebe žádný závěr“. Původní žalovaný nepoložil žádnému ze žalobců dotaz, z jakého důvodu užívají pozemek parc. č. [Anonymizováno], ačkoliv jako vlastníci tohoto pozemku jsou zapsáni manželé [jméno FO], protože jej to nenapadlo.

48. Původní žalovaný si v roce 2021 nechal provést zaměření polohy hranice mezi pozemkem parc. č. [Anonymizováno], poté získal územní souhlas s umístěním plotu na hranici mezi pozemkem parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]

49. Dne [datum] původní žalovaný vyzval žalobce a) k přeložení plotu, který se nachází na katastrální hranici mezi dvěma pozemky původního žalovaného – a to mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], neboť předmětný plot znemožňuje komfortní užívání zmíněných pozemků původního žalovaného.

50. Žalobci odmítli plot přeložit či odstranit s odůvodněním, že část zahrady odpovídající parcele parc. č. [Anonymizováno] řádně nabyli vykonávají na ní po dobu 35 let řádnou a pravou držbu. Z tohoto důvodu pozemek považují za své vlastnictví, přičemž je otázkou právního posouzení, zda tuto část legálně nabyli nabývacími tituly, nebo zda ji během uplynulých více než 35 let v dobré víře vydrželi.

51. Původní žalovaný žalobce opětovně vyzval dne [datum] k odstranění oplocení, přičemž žalobci to znovu odmítli.

52. Dne [datum] původní žalovaný odstranil dřevěný plot na hranici mezi pozemky parc. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a uchopil držbu pozemku parc. č. [Anonymizováno].

53. Původní žalovaný [jméno FO] uzavřel dne [datum] se žalovaným darovací smlouvu, kterou převedl bezplatně vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] na žalovaného; vlastnické právo pro žalovaného bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky ke dni [datum]. Jako vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je v současné době v katastru nemovitostí zapsán žalovaný.

54. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

55. V dané věci se jedná o konkurenci dvou právních titulů k předmětnému pozemku - žalobci tvrdí, že nabyli vlastnictví k pozemku vydržením, a žalovaný, který je v současné době v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného pozemku, tvrdí, že nabyl vlastnictvím na základě darovací smlouvy od subjektu, který byl jako vlastník pozemku zapsán v katastru nemovitostí.

56. Z uvedeného je zřejmé, že existuje naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, neboť to je mezi účastníky sporné a na základě ev. vyhovujícího rozsudku by mohlo dojít ke změně stavu zápisu v katastru nemovitostí. Soud se proto zabýval posouzením, zda stav zápisu v katastru nemovitostí odpovídá skutečným právním vztahům k předmětnému pozemku.

57. Nejprve tedy bylo nutné zvážit, zda žalobci vydrželi vlastnické právo k předmětnému pozemku. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Podle jeho ust. § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle dřívějších právních předpisů, jak je podrobněji rozebráno níže.

58. Podle § 133 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 1992 převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy; k její účinnosti je třeba registrace státním notářstvím. Podle § 34 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 je právní úkon projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 35 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 1991 může být projev vůle učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; projev vůle je třeba vykládat tak, jak to se zřetelem k okolnostem, za kterých byl učiněn, odpovídá pravidlům socialistického soužití.

59. Žalobce a) a právní předchůdkyně žalobkyně b) [adresa] podepsali jako obdarovaní dne [datum] darovací smlouvu, kterou na ně bylo převedeno vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] - zahrada „o výměře [Anonymizováno] m s tím, že výměra tohoto pozemku byla geometrickým plánem z roku 1967 rozšířena na [Anonymizováno] m“. Byly splněny všechny formální náležitosti vyžadované pro převod vlastnického práva tehdejšími předpisy – smlouva byla uzavřena v písemné formě, byla účastníky podepsána a byla také následně registrována státním notářstvím. Žalobce a) společně s [adresa] se chopili držby pozemku, který byl již ohraničen oplocením, a užívali jej ve stejném rozsahu jako jejich právní předchůdci [Anonymizováno]. Žalobkyně b) se pak na základě rozhodnutí o dědictví stala univerzální právní nástupkyní po [adresa] a společně s rodinou žalobců užívala pozemek ve stejném rozsahu.

60. Při nabytí spoluvlastnického podílu žalobcem a) a žalobkyní b) nedošlo k vytýčení převáděného pozemku v terénu, přičemž kupní smlouva ze dne [datum] obsahovala neurčité vymezení předmětu převodu. Proto se soud zabýval posouzením, zda žalobci vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi.

61. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným; v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Podle § 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 1993 (do 31. 12. 2013) (dále jen obč. zák.) se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle § 134 odst. 3, 4 obč. zák. se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce; pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

62. Nejvyšší soud v rozsudku z dne 17. ledna 2002, sp. zn. 22 Cdo 728/2000, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz konstatoval, že „pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possesionis – prvek objektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí. Proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora)“.

63. Podstata oprávněné držby směřující k vydržení je v tom, že držitel vykonává po stanovenou dobu obsah určitého práva v přesvědčení, že je subjektem tohoto práva. K tomu, aby jeho držba byla oprávněná, nestačí pouhé subjektivní přesvědčení, že mu právo patří – ze slov zákona ("...se zřetelem ke všem okolnostem...") vyplývá, že omyl držitele, ze kterého jeho přesvědčení o existenci drženého práva vychází, musí být omluvitelný. Omyl je omluvitelný, jestliže držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Držené právo tedy nemusí existovat, je ale nutné, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o jeho existenci, tedy právě o existenci toho práva, které má být vydrženo. To odpovídá i smyslu vydržení, kterým je i zhojení vad nabývacího titulu po uplynutí určité doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2003, sp. zn.: 22 Cdo 1417/2001).

64. Oprávněná držba nemovitosti tedy vychází z omluvitelného omylu ohledně existence (nebo platnosti) právní skutečnosti (titulu), který má za následek vznik vlastnického práva, případně jeho přechod nebo převod na držitele. Dobrá víra držitele se přitom musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu ("titulu"), který by mohl mít za následek vznik práva (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1178/96, publikovaný v Právních rozhledech č. 11/1997, s. 587). Takový titul nemusí být platný, dokonce nemusí ani existovat (tzv. domnělý neboli putativní titul), držitel však musí být v dobré víře, že konkrétní titul existuje. Oprávněný držitel je tedy v omluvitelném omylu, že nastaly právní skutečnosti, mající za následek vznik práva, případně že nenastaly skutečnosti tomuto vzniku bránící. Otázka existence dobré víry se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na něm požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo náleží.

65. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. 22 Cdo 490/2001].

66. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena také v tom, že lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby (části) sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016 (dostupný na www.nsoud.cz)], otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 22 Cdo 496/2004 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 3, str. 101), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2009, č. 3, str. 97), nebo nález Ústavního soudu ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 4365/12, bod 37 (dostupný na http://nalus.usoud.cz)], existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015 (dostupný na www.nsoud.cz)], jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 (uveřejněný pod č. C 9 678 v Souboru)].

67. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že pozemek užívaný a oplocený právními předchůdci žalobců zahrnují jak pozemek, evidovaný ve vlastnictví žalobců (299/2), tak i pozemek další (299/7). Pro rozhodnutí věci bylo tedy zásadní posoudit, zda žalobci byli držiteli pozemků, zda byla držba pravá a poctivá a zda trvala po dobu předpokládanou zákonem.

68. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdci žalobce se na základě zmíněné částečně neurčité darovací smlouvy chopili držby pozemku parc. č. 299/2 ve stejném rozsahu, v jakém byl užíván jejich právními předchůdci a který byl vymezen oplocením, které na místě stálo již od 60. let 20. století. Žalobci se tedy při uchopení držby zmýlili ohledně polohy vlastnické hranice mezi tehdy existujícími pozemky parc. č. 299/2 a 299/3, přičemž v dané chvíli neexistoval pozemek parc. č. 299/7.

69. Podle názoru soudu tedy žalobci při normální opatrnosti, kterou lze na nich požadovat, neměli až do roku 2011 pochybnosti, že jim vlastnické právo k pozemku, který užívají, náleží, když věděli o tom, že jejich rodinní příslušníci nabyli vlastnické právo již v 60. letech 20. století a rodina pozemek od této doby nerušeně užívala ve stejném rozsahu – byli tedy v dobré víře, že jim náleží vlastnické právo k předmětnému pozemku dříve označenému parcelním číslem 299/2. Teprve v roce 2011 je oslovil [jméno FO], na základě jehož e-mailu žalobci mohli začít pochybovat, zda jsou jejich nabývací tituly bezvadné a zda se vztahují k celému pozemku, který žalobci užívají jako zahradu. Následně v roce 2019 byla na základě opravy katastrálních údajů část pozemku parc. č. 299/2 oddělena a označena parc. č. 299/7.

70. Žalobci se tedy ujali držby předmětného pozemku v těch hranicích a výměře, jak je od roku 1964 drželi jejich právní předchůdci v přesvědčení vycházejícím z darovací smlouvy, resp. z rozhodnutí o dědictví, že pozemek se stal jejich (spolu)vlastnictvím. Oprávněná držba žalobců tedy trvala u žalobce a) od roku 1986 až do roku 2011 a u žalobkyně b) od roku 1998 do roku 2011, tudíž u obou z nich byla naplněna 10letá vydržecí doba. Proto soud uzavřel, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku označenému v současné době parc. č. [Anonymizováno] vydržením podle § 134 odst. 1 obč. zák.

71. Pokud tedy od roku 2019 byli v katastru nemovitostí jako vlastníci pozemku parc. č. [Anonymizováno]7 zapsáni manželé [jméno FO], tento zápis nebyl v souladu se skutečným právním stavem.

72. Poté v roce 2020, v době, kdy jako vlastníci pozemku parc. č. [Anonymizováno] byli v katastru nemovitostí zapsáni manželé [jméno FO], uzavřel s manželi [jméno FO] kupní smlouvu [jméno FO]. Toto nabytí je tedy nutné posuzovat jako nabytí od nevlastníka ve smyslu § 984 o. z.

73. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje v době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

74. Ustanovení § 984 o. z. je promítnutím zásady materiální publicity veřejných seznamů v právním řádu, která umožňuje, aby za stanovených podmínek došlo k nabytí práva od neoprávněného, tedy od osoby, která ačkoli je ve veřejném seznamu zapsána jako osoba oprávněná, podle skutečného stavu osobou oprávněnou není, protože jí uvedené právo nesvědčí. Právní úprava tu sleduje ochranu těch, kdo nabudou věcné právo (v daném případě vlastnické právo) za úplatu v dobré víře od osoby, která je podle stavu zápisů ve veřejném seznamu oprávněna takové právo zřídit nebo převést. Podmínkou takového nabytí práva je úplatnost nabývacího právního jednání (srov. odůvodnění rozsudku NS z 25. 6. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018) a dobrá víra nabyvatele v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem – v to, že osoba zapsaná ve veřejném seznamu jako oprávněná osoba je oprávněnou osobou k převodu práva i podle skutečného právního stavu jakožto vlastník věci (srov. rozsudek NS z 2. 6. 2020, sp. zn. 21 Cdo 3017/2019 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1980/2020).

75. Dobrou víru občanský zákoník presumuje, když dle jeho § 7 se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Důkazní povinnost leží na osobě, která tvrdí, že nabyvatel nejednal v dobré víře. Má-li být existence dobré víry ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. vyvrácena, pak to musí se stát skutečnostmi vyvracejícími přímo dobrou víru o stavu zapsaném ve veřejném seznamu. Závěr o neexistenci dobré víry podle § 984 odst. 1 o. z. musí být řádně odůvodněn, jinak dochází k porušení práva na soudní ochranu i práva vlastnického zaručených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních právo a svobod (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2021, sp. zn. 24 Cdo 221/2021).

76. V rozsudku ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1353/2019, Nejvyšší soud dovodil, že „…dobrá víra je – obecně vzato – vnitřní přesvědčení osoby, že nejedná bezprávně. Jde o psychický stav jednající osoby, který sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Na dobrou víru lze usuzovat z konkrétních vnějších skutečností, jejichž prostřednictvím se toto vnitřní přesvědčení projevuje navenek a které dokazovány být mohou. Otázku dobré víry je třeba posuzovat nejen ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) smluvní strany, ale především se zřetelem k objektivním okolnostem. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2022, sp. zn. 21 Cdo 3625/2021)

77. Nejvyšší soud se k otázce dobré víry v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 obecně vyjádřil v rozsudku ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4925/2016, v němž citoval závěry odborné literatury, podle kterých je dobrá víra stavem, kdy jednající neví o určitých právně významných nedostatcích souvisejících s jeho jednáním, a ani o nich vědět nemohl. Nejde jenom o vnitřní stav mysli jednajícího, který o určitých skutečnostech neví, neboť tím by mohl být chráněn i někdo, kdo si počínal nedbale, což není smyslem principu ochrany dobré víry. Jde o situaci, kdy jednající nejen neví, ale ani vzhledem k okolnostem o nedostatcích vědět nemohl. Tohoto objektivního měřítka, jež je mj. jedním z řady projevů principu poctivosti, se dovolává § 4 odst. 2 o. z. Zda jednající mohl či nemohl o nedostatcích souvisejících s jeho jednáním vědět, se posoudí podle toho, zda by o nich mohla nebo nemohla vědět osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Touto „modelovou“ osobou je nutno zásadně rozumět podle § 4 odst. 1 o. z. osobu průměrného rozumu, která si počíná s běžnou péčí a opatrností. Je-li z tohoto pohledu nevědomost jednajícího omluvitelná, lze jej považovat za dobrověrného“ (srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 1. vydání. Praha: [právnická osoba], 2014, s. 83; či obdobně MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník. Velký komentář. Praha: Leges, 2013, svazek I., s. 137.). V citovaném rozsudku dovolací soud dále dodal, že ustanovení § 7 o. z. vyjadřuje vyvratitelnou domněnku jednání v dobré víře. Účastník, který se brání právním důsledkům, které zákon váže na jednání v dobré víře, je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti, vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru protistrany. Hodnocení důkazů pak směřuje ke zjištění skutkového stavu, tedy okolností, na které lze vázat úsudek o existenci dobré víry; to, zda někdo jednal v dobré víře či nikoliv, je již posouzením právním; soud zváží, zda zjištěné skutečnosti dobrou víru v dané věci objektivně vylučují. 24 Cdo 793/2021 rozsudek NS: 28.05.2021 78. V rozsudku ze dne 27. října 2020, sp. zn. 22 Cdo 2087/2020, Nejvyšší soud zase zdůraznil, že dobrá víra nabyvatele se opírá o zápis v katastru nemovitostí a je presumována (§ 7 o. z.). Vychází z důvěry jednotlivců v akty veřejné moci; poskytuje ochranu tomu, kdo jednal v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, na jehož obsah neměl a nemohl mít vliv, na rozdíl od skutečného (naturálního) vlastníka. Jde o speciální případ omylu (o skutečném právním stavu) vyvolaného státním orgánem, jednání nabyvatele je projevem důvěry jednotlivců v akty veřejné moci (zde katastrálního úřadu). Nabyvatel není v zásadě povinen činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistil, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčil nahlédnutím do něj, je v souladu se skutečným právním stavem; jsou-li mu ovšem známy skutečnosti, které knihovní stav objektivně znejišťují, pak lze po něm přiměřenou investigativní aktivitu požadovat.

79. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. června 2019, sp. zn. 21 Cdo 4540/2018, vyložil a odůvodnil právní názor, že při hodnocení dobré víry nabyvatele věcného práva v soulad zápisu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem ve smyslu ustanovení § 984 odst. 1 o. z. je vždy třeba brát v úvahu, zda smluvní strana při běžné (obvyklé) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat (od každého očekávat), neměla, popřípadě nemohla mít důvodné pochybnosti o tom, že údaje uvedené ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) odpovídají skutečnému právnímu stavu, tedy i o tom, že osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí je skutečným vlastníkem věci. Nejvyšší soud v posledně označeném rozhodnutí dále uvedl, že běžná (obvyklá) opatrnost smluvní strany při nabývání věcného práva zásadně nezahrnuje její povinnost činit aktivní kroky (šetření) směřující k tomu, aby se ujistila, že stav zápisů ve veřejném seznamu, o němž se přesvědčila nahlédnutím do něj, je vskutku v souladu se skutečným právním stavem a že nedošlo ke změně oprávněné osoby, aniž by se tato změna promítla ve veřejném seznamu. Požadavek na takové ověřování souladu mezi zápisem ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem by byl v rozporu s ustanovením § 980 odst. 2 o. z., které zakládá domněnku souladu stavu zapsaného ve veřejném seznamu se skutečným stavem. Vyloučení potřeby šetření skutečného právního stavu je ostatně smyslem materiální publicity veřejných seznamů, vyjádřené zejména v ustanovení § 984 odst. 1 o. z. Uvedené však neplatí, jsou-li tu objektivní okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem. V takovém případě naopak je na nabývající osobě, aby si ověřila (aktivně zjišťovala), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem.

80. Dále podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1187/2019 bude vždy záležet na posouzení konkrétní věci, včetně toho, zda jde o nemovitost určenou k bydlení či o rozsáhlý lesní pozemek apod. Přitom bude třeba přihlédnout k tomu, zda držitel usiloval o rozptýlení pochybností, které ve věci objektivně byly, a nakolik se jedná o komplikovanou či nejednoznačnou věc (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. s. 995). V zásadě platí, že nedostatek investigativní aktivity, spočívající v tom, že držitel musel mít o svém právu pochyby a nepokusil se o zjištění skutečného stavu věci, tedy nepostupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat, zpochybňuje jeho dobrou víru. Nicméně mezi nedostatkem uvedené aktivity (zanedbáním obvyklé míry opatrnosti) a nevědomostí o skutečném stavu věci musí být příčinná souvislost (Petrov, Výtisk, Beran a kol., cit. dílo, s. 992).

81. Dovolací soud též k problematice nabytí od neoprávněného na základě důvěry ve stav v katastru nemovitostí v usnesení ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. 22 Cdo 2698/2015 uvedl: „Koupil-li nabyvatel od nevlastníka pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného než prodávajícího, aniž si ověřil, proč skutečné držební (resp. užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým, evidovaným v katastru nemovitostí, nebyl objektivně v dobré víře a nemohl nabýt vlastnictví“.

82. Podle výše citovaného rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1187/2019 lze tedy dovodit, že tam, kde převodce, byť evidovaný ve veřejném seznamu (zde v katastru nemovitostí) jako subjekt věcného práva, zjevně sám převáděné právo (jeho obsah) nevykonává, vyžaduje se po nabyvateli investigativní aktivita spočívající ve snaze o zjištění, z jakého důvodu převodce toto právo nevykonává, resp. proč toto právo (jeho obsah) vykonává někdo jiný. Pokud nabyvatel takovou aktivitu nevyvine, pak v případě, že převodce subjektem práva nebyl, nebude nabyvatel zpravidla, s přihlédnutím ke však okolnostem věci, v dobré víře a stav zapsaný ve veřejném seznamu v rozporu se skutečným právním stavem mu nebude svědčit. Jestliže v projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobce věděl, že služebnost není dlouhodobě vykonávána a že povinná osoba jejímu výkonu brání, pak není zjevně nepřiměřený závěr o nedostatku žalobcovy dobré víry, který vychází z úvahy, že při zachování náležité opatrnosti, kterou bylo třeba s ohledem na okolnosti a povahu daného případu požadovat, bylo namístě si skutečný stav věci ověřit alespoň dotazem na žalovanou, proč výkonu služebnosti brání. Pokud tak žalobce neučinil, nepostupoval s obvyklou dávkou opatrnosti, kterou po něm v jeho situaci bylo možno požadovat, a nebyl tak v dobré víře ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1187/2019).

83. V nyní projednávaném případě soud vyšel ze zjištění, že původní žalovaný věděl, že v katastru nemovitostí zapsané vlastnické právo manželů [jméno FO] k pozemku parc. č. 299/7 není dlouhodobě vykonáváno a že držbu (užívání) tohoto pozemku vykonávají žalobci, avšak nevyvinul dostatečnou investigativní aktivitu ke zjištění, proč skutečné držební (resp. užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým, evidovaným v katastru nemovitostí. Za minimální úroveň takové investigativní aktivity, by bylo možné považovat prostý dotaz na některého ze žalobců. Podle názoru soudu lze takovou míru investigativní aktivity oprávněně požadoval i po původním žalovaném, který není odborníkem a nekupuje běžně nemovitosti, avšak jsou mu v obecné rovině známy právní důsledky dlouhodobého pokojného užívání věci. Původní žalovaný se však při koupi předmětného pozemku parc. č. [Anonymizováno]7 spolehl pouze na jeden zdroj informací – prodávající manžele [jméno FO] – a rezignoval na jakýkoli pokus získat informace i od žalobců, ačkoli existovaly varovné okolnosti, o kterých žalobce v době koupě pozemku věděl (dlouhodobé užívání předmětného pozemku žalobci).

84. Koupil-li tedy původní žalovaný [jméno FO] od prodávajících nevlastníků pozemek, který byl v držbě (a v užívání jako ve viditelném projevu držby) někoho jiného než prodávajících, aniž si ověřil, proč skutečné držební (resp. užívací) poměry neodpovídají poměrům vlastnickým, evidovaným v katastru nemovitostí, nebyl objektivně v dobré víře a nemohl nabýt vlastnictví ve smyslu § 984 odst. 1 o. z.

85. Pokud pak [jméno FO] toto své domnělé vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] převedl darovací smlouvou na žalovaného, k převodu nemohlo dojít, neboť [jméno FO] subjektem vlastnického práva nebyl a nebyly ani splněny podmínky cit. ust. § 984 odst. 1 o. z., tedy zejména úplatnost nabytí. Proto soud dospěl k závěru, že ani žalovaný vlastnické právo k pozemku parc. č. [Anonymizováno] nenabyl.

86. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli vlastnické právo k pozemku parc. [Anonymizováno], který je předmětem žaloby, vydržením a nebylo prokázáno, že by toto vlastnické právo ztratili nebo jej způsobem zakotveným v právních předpisech nabyl někdo jiný, proto soud žalobě vyhověl a určil, že spoluvlastníky tohoto pozemku jsou žalobci (výrok I).

87. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 403,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží za každý úkon dle advokátního tarifu odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 4 960 Kč (2 x 2 480 Kč) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 3 100 Kč podle § 12 odst. 4 a. t.: za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 2. 10. 2023; za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 6. 10. 2023; za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 11. 2023, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 17. 5. 2024 a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 22. 5. 2024, dále odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 2 480 Kč (2 x 1 240 Kč) s tím, že odměna byla snížena z původní částky 1 550 Kč podle § 12 odst. 4 a. t. za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne 8. 4. 2023, včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 823,10 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 8. 4. 2024 náhrada 411,55 Kč za 30 ujetých km v částce 211,55 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 22. 5. 2024 náhrada 411,55 Kč za 30 ujetých km v částce 211,55 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 3,8 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t.

Poučení