3 C 258/2019-127

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající [anonymizováno 7 slov], [IČO], [anonymizována dvě slova] [obec], sídlem [adresa] o 120 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1 608 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 32 167 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 167 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce se v části, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 27 833 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 833 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 92.034,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] po žalované domáhal 1) náhrady škody ve výši 81 409,20 Kč s úrokem prodlení ve výši 10 % ročně z této částky jdoucím ode dne [datum] do zaplacení jakožto náhrady nákladů vynaložených jím jako obviněným v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka], 2) zadostiučinění v penězích částkou 60 000 Kč za nemajetkovou újmou vzniklou mu trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum] a skončeným právní mocí rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci dne [datum] a 3) zadostiučinění v penězích částkou 60 000 Kč za nemajetkovou újmou vzniklou nepřiměřenou délkou trestního řízení upřesnil k výzvě soudu při jednání dne [datum]. Žalobce byl nejprve podezřelý a posléze obviněný z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Trestní stíhání nemělo být zahájeno; vnímá jej jako nadbytečnou a necitlivou kriminalizaci své osoby. Obžaloby byl zproštěn z důvodů, které namítal již ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Byť byla v průběhu vyšetřování zásadně zpochybněna jeho vina výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] (v trestním řízení poškozené), nebylo vyhověno návrhům na zastavení trestního stíhání (ze dne [datum], [datum] a [datum]) a ve věci byla podána obžaloba. Dále poukazuje na skutečnost, že objektem zájmu orgánů činných v trestním řízení byl již od [datum], kdy podal vysvětlení jakožto podezřelý. Délku řízení pokládá za nepřiměřenou zejména s ohledem na délku prověřování, na zrušení prvního zprošťujícího rozsudku z formálních důvodů, pročež bylo řízení prodlouženo o rok; na průtahy v řízení před soudem mezi jednotlivými úkony (prodlevy mezi hlavními líčeními a mezi vrácením věci po prvním zprošťujícím rozsudku a konáním hlavního líčení), jakož i proto, že doba od zahájení trestního řízení překročila horní hranici trestu odnětí svobody za přečin kladený mu za vinu. V době trestního stíhání byl stižen obavami ze ztráty zaměstnání ve [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba] [anonymizováno]), u níž byl zaměstnán jako [anonymizována dvě slova], mj. mu totiž hrozil trest zákazu činnosti, a byl vystaven dotazům okolí v bydlišti i na pracovišti na průběh řízení i svou vinu. Trestním stíháním bylo zasaženo do jeho dobrého jména i běžného života. V té souvislosti uvádí, že v maloměstském prostředí jeho bydliště o věci věděl téměř každý, stejně tak se o tomto doslechli zaměstnanci [právnická osoba] [anonymizováno], jakož i její jednatel [příjmení] [příjmení], který s ním záležitost řešil. Při jednáních konaných dne [datum] a [datum] žalobce upřesnil, že v důsledku stresu vyvolaného trestním stíháním se zhoršil jeho zdravotní stav – začal se léčit s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] –, a došlo k narušení manželského života takovou měrou, že spolu manželé přestali žít a činí kroky k rozvodu manželství bez zjišťování příčin rozvratu. Vzhledem k tomu, že se od něj manželka odstěhovala i s jejich společnou dcerou, mělo trestní stíhání vliv na jeho vztah s dcerou. Své nároky uplatnil u žalované dne [datum], avšak do podání žaloby nebyl informován o vyřízení své žádosti.

2. Žalovaná uvedla, že po projednání žádosti žalobce dne [datum] poskytla žalobci 80 400,30 Kč jako náhradu škody (nárok ad 1) – pozn. soudu) z titulu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk), kterým je v této věci vydané usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve zbylém rozsahu pokládá žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Za dostatečnou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem (dále též„ nezákonné trestní stíhání“) považuje konstatování porušení práva a omluvu, které žalobci poskytla. Ohledně povahy trestní věci uvedla, že žalobce byl stíhán pouze pro přečin, nemusel se obávat nepodmíněného odsouzení, nebyl vydán odsuzující rozsudek, ale pouze trestní příkaz. Obvinění z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti má nepoměrně menší dopady než zločiny proti životu či lidské důstojnosti v [anonymizováno] oblasti. Trestní řízení nebylo medializováno. Uznává, že postup Okresního soudu v Jeseníku nebyl prost procesních závad, což bylo s to prodloužit délku naříkaného řízení, avšak trestní stíhání nepokládá za nepřiměřeně dlouhé. Nadto poznamenává, že řízení probíhalo dvakrát před policejním orgánem, dozorujícím státním zástupcem a i před soudem. Uznává, že pro žalobce jako bezúhonného bylo trestní stíhání nepříjemné, avšak měl podporu své rodiny, přátel i zaměstnavatele. Nedošlo k poškození jeho jména ani dobré pověsti. Má za to, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a svými zdravotními obtížemi ani mezi trestním stíháním a rozpadem jeho manželství. Z procesní opatrnosti žádá případně stanovit pariční lhůtu v délce 15 dní z organizačně-technických důvodů.

3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocným ke dni [datum], soud částečně zastavil řízení ohledně částky 81 409,20 Kč, a sice k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně nároku na náhradu škody (nárok ad 1)) co do výše 81 409,20 Kč a co do úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 008,90 Kč jdoucích od [datum] do zaplacení, tj. co do [datum] (č. l. 36 až 37). Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocným ke dni [datum], pak soud řízení zastavil i ve zbývající části částečného zpětvzetí, tedy co do 10 % úroku z prodlení z částky 1 008,90 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Předmětem řízení tak nadále jsou: část příslušenství původního nároku ad 1), a to úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 400,30 Kč jdoucí od [datum] do [datum], tj. částka 1 608 Kč, jakož i nároky ad 2) a 3).

4. Mezi stranami na základě jejich shodných vyjádření není sporu o tom, že žalobce uplatnil u žalované své nároky dne [datum] a že [datum] žalovaná žalobci zaplatila na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení obhájcem částku 80 400,30 Kč.

5. Při jednáních konaných dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a prostřednictvím dožádaného soudu byly provedeny všechny účastníky navržené důkazní prostředky. V souladu s § 132 o. s. ř. hodnotil soud důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pokud se soud některými důkazy nezabývá, popř. zabývá jen okrajově, dospěl k závěru, že předmětné důkazy nebyly pro spor významné. Na základě označených důkazů učinil soud dále uvedená skutková zjištění:

6. O průběhu vyšetřování bylo z vyšetřovacího spisu (vedeného Okresním státním zastupitelstvím v [obec] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]) zjištěno, že usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] pro skutek kvalifikovaný jako těžké ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku spočívající – zjednodušeně řečeno – v tom, že žalobce jako [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] [anonymizováno] odpovídající za tuto za průběh stavebních prací na opravě propustku na silnici prováděné od [datum] do [datum] nesplnil svou povinnost zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečné práce, zejm. dostatečně nezajistil označení staveniště, pročež došlo k pádu dvou mladistvých do výkopu, kteří v důsledku toho utrpěli zranění (zlomeniny, pohmožděniny vyžadující lékařské ošetření a dobu léčení přesahující šest týdnů) kvalifikovaným jako těžké újmy na zdraví (č. l. 36 až 38), bylo žalobci jako obviněnému doručeno dne [datum] (doručenka na č. l. 38 verte) a jeho obhájci dne [datum] (doručenka na č. l. 37 verte). Proti tomuto usnesení podaná stížnost žalobce byla zamítnuta pro nedůvodnost usnesením ze dne [datum] (č. l. 51 až 54). Před podáním obžaloby podáními ze dne [datum], [datum] a [datum] navrhl, aby bylo trestní stíhání zastaveno (podání č. l. 55 až 58 a č. l. 388 až 391, odůvodnění druhého návrhu na č. l. 393 až 397). Z trestního spisu (vedeného Okresním soudem v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka]) bylo zjištěno, že dne [datum] byl Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] doručen návrh na podání obžaloby z téhož dne, přičemž obžaloba byla podána dne [datum], a to pro skutek totožný se skutkem vymezeným v usnesení o zahájení trestního stíhání kvalifikovaný jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, aniž by obsahovala návrh na uložení trestu (č. l. 401 až 411).

7. Ohledně průběhu řízení před soudem bylo z trestního spisu (vedeného Okresním soudem v Jeseníku pod sp. zn. [spisová značka]) zjištěno že: Trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeným k odporu žalobce podanému dne [datum] (č. l. 419 až 421) byl žalobce uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v délce 2 let (trestní příkaz na č. l. 415 až 417). Při prvním hlavním líčení dne [datum] soud vyslechl obžalovaného a 4 svědky, se souhlasem stran přečetl 13 úředních záznamů o podání vysvětlení, dva znalecké posudky a předložil stranám k nahlédnutí listiny a fotografie, celkem 38 důkazních prostředků. Státní zástupkyně navrhla vyslechnout další dva svědky, se čtením úředního záznamu o podání vysvětlení jednoho z nich nesouhlasila. Obhájce a obžalovaný navrhli zamítnutí návrhů státní zástupkyně na doplnění dokazování z důvodu nadbytečnosti, zamezení další kriminalizace obžalovaného a dalšího působení stresu obžalovanému. Soud hlavní líčení odročil za účelem doplnění dokazování výslechy zmíněných svědků na [datum] (protokol na č. l. 436 až 442 verte). Při hlavním líčení konaném dne [datum] soud vyslechl 2 svědky a přečetl opis z evidence Rejstříků trestů. Státní zástupkyně s ohledem na výpověď jednoho svědka navrhla výslech dalšího svědka. Obhájce navrhl návrh státní zástupkyně zamítnout, a to ze stejných důvodů jako při předchozím hlavním líčení. Soud odročil hlavní líčení za účelem doplnění dokazování výslechem [titul] [příjmení] na [datum] (protokol na č. l. 450 až 453 verte). Při hlavním líčení konaném dne [datum] soud provedl navržený výslech svědka a po shodném vyjádření stran bez návrhů na doplnění dokazování, bylo přistoupeno k závěrečným řečem a poslednímu slovu. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na [datum] (protokol na č. l. 460 až 463). Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále též„ První rozsudek“), byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. b) tr. řádu. Proti tomuto rozsudku podala dne [datum] odvolání státní zástupkyně v neprospěch obžalovaného (č. l. 487 až 488). Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl První rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, a to pro nepřezkoumatelnost, neboť byl jednak vyhlášen nepřezkoumatelným způsobem v rozporu s § 120 tr. řádu (absence skutkové a právní věty, jakož i právní kvalifikace skutku dle podané obžaloby), jednak pro absenci právní kvalifikace skutku dle podané obžaloby v písemném vyhotovení a také pro odlišnost písemného vyhotovení od vyhlášeného znění. Odvolací soud nadto soudu prvního stupně vytkl porušení § 128 odst. 3 tr. řádu, neboť dne [datum] odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. Po vrácení věci soudu prvního soudu se dne [datum] konalo hlavní líčení, při němž byl se souhlasem stran přečten podstatný obsah protokolů o předcházejících hlavních líčení a následně byl vyhlášen zprošťující rozsudek dle § 226 písm. b) tr. řádu (dále též„ Druhý rozsudek“), přičemž důvody zproštění zůstaly stejné (rozsudek na č. l. 511 až 525), proti němuž podala okresní státní zástupkyně odvolání v neprospěch obžalovaného (protokol na č. l. 508 až 509 verte), které bylo v písemné podobě (odůvodněné) doručeno soudu prvního stupně dne [datum] (č. l. 526 až 529). Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocným ke dni [datum], bylo odvolání okresní státní zástupkyně v [obec] proti Druhému rozsudku zamítnuto.

8. Žalobce byl v době trestního stíhání osobou soudně netrestanou (opis z evidence Rejstříku trestů na č. l. 505 trestního spisu) a jako [anonymizována dvě slova] vykonával a i nyní vykonává závislou práci pro [právnická osoba] [anonymizováno], (bod 2 odůvodnění Druhého rozsudku, výpovědi [jméno] [příjmení] na č. l. 67 verte a č. l. 68; [jméno] [příjmení] na č. l. 68 až 69 a [jméno] [příjmení] na č. l. 69, 69 verte; účastnická výpověď žalobce na č. l. 56 verte až 57 verte). Žalobce je a v době trestního stíhání byl ženatý, byť se od něj manželka i se společnou dcerou odstěhovala v létě roku 2018 na [anonymizována dvě slova] – kde v době trestního stíhání žalobce obě trávily víkendy v rodinné chatě –, jejich manželství směřuje k rozvodu, na kterém jsou schopni se dohodnout, přičemž se žalobce a manželka dohodli stran péče o společnou dceru v době před rozvodem i po něm – s dcerou se žalobce v současnosti občas osobně stýká – a na výživném pro společnou dceru, jakož i na vypořádání společného jmění (výpověď [jméno] [příjmení], manželky žalobce, na č. l. 81 verte až 82 verte; účastnická výpověď žalobce). Žalobce si nalezl novou partnerku, s níž zatím nebydlí (účastnická výpověď žalobce), o čemž sám zpravil svou manželku (výpověď [jméno] [příjmení]). Před zahájením trestního stíhání trávil žalobce s rodinou svůj volný čas, kterého měl však žalobce po zahájení trestního stíhání méně, jelikož trávil čas v práci (výpověď [jméno] [příjmení]), dokonce i 10 hodin a více (výpověď [jméno] [celé jméno žalobce] na č. l. 69 verte až 70), na což si manželka žalobce stěžovala otci žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], s nímž se i nadále vídá, ale již jen v době, kdy přijede za svou matkou (výpověď [jméno] [celé jméno žalobce]). Soužití se manželé snažili obnovit ještě po dobu jednoho roku od odstěhování manželky a dcery, avšak kvůli vzdálenosti bydlišť to již nebylo možné (výpověď [jméno] [příjmení]). V průběhu trestního stíhání nebyl žalobce přeřazen na jinou práci ani nedošlo k poklesu jeho příjmu z důvodu na straně zaměstnavatele; až pro případ odsouzení žalobce plánoval [jméno] [příjmení], jednatel společnosti [právnická osoba], s žalobcem buď jeho přeřazení na jinou práci [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova]), při které by se jeho příjem podstatně snížil – dnes dle jednatele činí roční hrubý příjem žalobce asi [anonymizována dvě slova]. Kč, příjem [anonymizována dvě slova] ve [právnická osoba] [anonymizováno] mezi [anonymizováno] až [anonymizováno] tis. Kč –, popřípadě jeho propuštění, přičemž od obhájce žalobce věděl, že žalobci hrozí podmíněný i nepodmíněný trest odnětí svobody. Žalobce přistupoval k plnění svých pracovních úkolů velmi zodpovědně a je velmi loajální (výpověď [jméno] [příjmení]). Trestní stíhání vnímal žalobce jako křivdu, nerozuměl tomu, proč je trestně stíhán, neboť i externí pracovník [právnická osoba] [anonymizováno] potvrdil, že výkop byl řádně zabezpečen; trestní stíhání pro něj bylo stresující z důvodu možné ztráty zaměstnání – ztráty příjmu [částka] hrubého/měsíc –, při současném placení měsíčních hypotečních splátek ve výši 8 000 Kč a možné povinnosti hradit náhradu újmy poškozeným. Od doby, kdy ho zastupoval obhájce, se již neobával nepodmíněného trestu odnětí svobody, nýbrž uložení trestu zákazu činnosti (účastnická výpověď žalobce). [jméno] [příjmení], své manželce, si žalobce stěžoval na zdravotní obtíže, řešil s ní i možné důsledky trestního stíhání v podobě ztráty zaměstnání a výpadku příjmů, přičemž si kladl za vinu, že se případně nedokáže postarat o rodinu. V té době začal trávit více času v práci, byl apatický. Na splácení hypotéky se manželé v době společného soužití podíleli (výpověď [jméno] [příjmení]). Se svým otcem, [jméno] [celé jméno žalobce], žalobce řešil trestní stíhání po každé obsílce, svědek pozoroval problémy žalobce se zdravím i s manželkou, žalobce se obával možných finančních následků z důvodu ztráty zaměstnání, kde počal trávit času, aby nahradil své absence zapříčiněné trestním stíháním; lidé z okolí bydliště žalobce i z jeho zaměstnání se svědka dotazovali na trestní stíhání (výpověď otce žalobce). [jméno] [příjmení], sousedovi, spolužákovi ze základní školy a osobě pracující ve [anonymizováno] prostřednictvím společnosti [právnická osoba], jíž je společníkem, si žalobce stěžoval na probíhající trestní stíhání, konkrétně na to, že žalobci nebylo jasné, proč je stíhán, jelikož výkop byl řádně zabezpečen, jakož i na z trestního stíhání plynoucí rodinné problémy, že se manželka odstěhovala na [anonymizována dvě slova], aniž by uvedl důvod odstěhování, a na to, že má potíže se zády a že ho trestní stíhání„ nervově drtí“ (č. l. 70 verte). [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] se svěřil se svými obavy ohledně ztráty zaměstnání, posledně dvěma uvedeným pak i o zdravotních obtížích se [anonymizováno] (výpovědi [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení], zaměstnance [právnická osoba] s.r.o., č. l. 67 verte až 68; a [jméno] [příjmení], hlavního [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno], č. l. 69 a 69 verte). O trestním stíhání žalobce zajímali všichni vyslechnutí svědci, jimž se – až na [jméno] [příjmení] (č. l. 70 verte) – žalobce o trestním stíhání svěřil –, a tito ho i podporovali, nerozuměli, proč je žalobce stíhán, jak vyplývá z jejich výpovědí, přičemž se o jeho trestní stíhání vědělo a řešilo se (lidé se o něm bavili) jak na pracovišti (výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), tak v bydlišti žalobce (výpovědi [jméno] [příjmení], manželky žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]), jakož i v oblasti [anonymizováno] (výpověď [jméno] [příjmení]). Svědek [jméno] [příjmení] se o trestním stíhání žalobce dozvěděl v rámci výkonu své činnosti ve [anonymizováno] (výpověď [jméno] [příjmení]). Bezprostředně po pádu osob do výkopu řešilo nastalou situaci vedení [právnická osoba] napříč celou společností, aby se předešlo možnému opakování situace, přičemž se tak dělo intenzivně asi měsíc od pádu nezletilých do výkopu (výpověď [jméno] [příjmení]). Od listopadu 2016 se žalobce léčí se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jenž se léčbou ustálil na normální hladině (zvyšující tendence jen při enormní fyzické zátěži); v roce 2018 mu bylo diagnostikováno onemocnění [anonymizována dvě slova] – doporučeno sledování v [anonymizováno] poradně [obec] – a počínající [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], který se léčbou rovněž zlepšil; v roce 2019 byla zahájena léčba [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (lékařská zpráva [anonymizována dvě slova] na č. l. 53). V době trestního stíhání začal žalobce trpět nespavostí, trápil se, avšak pomoc psychologa či psychiatra nevyhledal (výpověď [jméno] [příjmení], manželky žalobce, účastnická výpověď žalobce). Příčinami [anonymizováno] bývá [anonymizována dvě slova], syndrom„ [anonymizována dvě slova]“, [anonymizováno], ale ve většině případů bývá léčena bez zjištění příčiny. U žalobce je vysoce pravděpodobné, že se na [anonymizováno] podílely [anonymizováno] i [anonymizována dvě slova] (vyjádření lékaře [anonymizována dvě slova] na č. l. 92).

9. Přestože všichni vyslechnutí svědci mají k žalobci rodinný či přátelský a kolegiální vztah, neměl soud důvodu jejich výpovědím nevěřit a jejich výpovědi hodnotí i jako pravdivé, s dále uvedenou výjimkou. Soud neuvěřil tvrzení otce žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], že práce žalobce není stresující, jen časově náročná. Práce žalobce je značně odpovědná, což se ukázalo právě i během trestního stíhání, jehož předmětem bylo právě porušení povinností žalobce jako [anonymizována dvě slova], v důsledku něhož mělo dojít k pádu a zraněním dvou nezletilých do výkopu. O náročnosti, nejen časově, vypovídá též skutečnost, že žalobce v práci trávil i více než 10 hodin, aby nahradil to, co promeškal z důvodu účasti u úkonů v rámci trestního řízení, jak tento svědek vypověděl. Práce žalobce byla tak podstatná, že tuto musel nahradit. Pokud nadto žalobce vykonával svou práci velmi zodpovědně a byl velmi loajální, nelze věřit tomu, že by pro něj práce nebyla stresující.

10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce uplatnil u žalované své nároky [datum]. Dne [datum] žalovaná žalobci zaplatila na náhradu nákladů vynaložených na zastoupení obhájcem částku 80 400,30 Kč. Naříkané řízení Žalobce byl jakožto obviněný trestně stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit jako stavební technik [právnická osoba] [anonymizováno] porušením svých povinností tím, že zejména dostatečně nezajistil označení staveniště – opravu propustku na silnici před obcí [obec], pročež došlo k pádu dvou mladistvých do výkopu, kteří pádem utrpěli zranění kvalifikovaná jako těžké újmy na zdraví. Trestní stíhání trvalo 3 roky, 1 měsíc a 22 dní, a to od [datum] – doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci jako obviněnému – do [datum] – nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání státní zástupkyně proti Druhému rozsudku, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 266 písm. b) tr. řádu. Vyšetřování trvalo zhruba 5 měsíců (zahájeno usnesením ze dne [datum] do podání obžaloby dne [datum]). Trestní stíhání bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, a to před Okresním soudem v Jeseníku a dvakrát před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soudem odvolacím. Odvolání v neprospěch obviněného (žalobce) podala okresní státní zástupkyně proti oběma rozsudkům soudu prvního stupně, proti druhému z nich v písemné podobě dne [datum]. V přípravném řízení bylo rozhodováno o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání a třech návrzích na zastavení trestního stíhání. Trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušeným k odporu žalobce podanému dne [datum], byl žalobce nepravomocně uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v délce 2 let. Následně vydanými rozhodnutími ve věci samé byl žalobce zproštěn obžaloby s tím, že První rozsudek zrušil odvolací soud usnesením ze dne [datum] pro nepřezkoumatelnost, přičemž soudu prvního stupně vytkl porušení § 128 odst. 3 tr. řádu, neboť dne [datum] odročil hlavní líčení za účelem vyhlášení rozsudku na [datum]. V řízení před soudem se konalo celkem 5 hlavních líčení, a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], přičemž v pořadí třetí hlavní líčení konané dne [datum] bylo jen za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na [datum]. Při prvních třech hlavních líčeních bylo slyšeno celkem 7 svědků a dále obžalovaný, přečteno 13 úředních záznamů o podání vysvětlení a 2 znalecké posudky, stranám dáno k nahlédnutí 38 důkazních prostředků – listin a fotografií. První a druhé hlavní líčení byly odročeny za účelem provedení dalšího dokazování k důkazním návrhům okresní státní zástupkyně, přičemž obhajoba navrhovala návrhy zamítnout z důvodu nadbytečnosti, zamezení další kriminalizace obžalovaného a dalšího působení stresu obžalovanému. Poměry žalobce Žalobce, osoba soudně netrestaná, byl v době trestního stíhání zaměstnán ve [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž o své zaměstnání nepřišel ani se nesnížil jeho příjem. S jednatelem společnosti, který hodnotí žalobce jako velmi zodpovědného a loajálního, však řešili, že pokud bude odsouzen, bude buď přeražen na jinou práci [anonymizováno] charakteru, při které by došlo ke snížení příjmu o více než polovinu, anebo bude propuštěn. V létě roku 2018 se od žalobce na [anonymizována dvě slova] odstěhovala jeho manželka i se společnou dcerou – tam již předtím obě trávily čas. Soužití se manželé snažili obnovit ještě po dobu jednoho roku od odstěhování se manželky a dcery. Se svou dcerou se žalobce občas stýká a má s ní dobrý vztah. Rovněž mezi manžely panují dobré vztahy, dohodli se stran péče o společnou dceru v době před rozvodem i po něm a na výživném pro ni, jakož i na vypořádání společného jmění; žalobce se své manželce dokonce svěřil s tím, že má novou přítelkyni. V době před zahájením trestního stíhání s nimi žalobce trávil každý víkend a svůj volný čas vůbec, kdežto po zahájení trestního stíhání trávil svůj volný čas zvláště v práci. Subjektivně vnímal žalobce své trestní stíhání jako křivdu; nechápal, z jakého důvodu je stíhán, neboť externí pracovník [právnická osoba] [anonymizováno] ověřil, že výkop, do kterého dva mladiství spadli, byl řádně zabezpečen. V době zahájení trestního stíhání, kdy již byl zastoupen obhájcem, se neobával uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, nýbrž trestu zákazu činnosti. Po dobu trestního stíhání se obával možné ztráty zaměstnání a následné neschopnosti splácet měsíční splátky hypotečního úvěru ve výši 8 000 Kč, byť manželka žalobce se v době trvání společného soužití na splácení hypotečního úvěru podílela; obával se i uložení povinnosti nahradit újmu vzniklou poškozeným. Na trestní stíhání a jeho důsledky si stěžoval své rodině, známým i kolegům. O jeho trestním stíhání se tyto blízké osoby dozvěděli od žalobce, s výjimkou souseda a spolužáka žalobce ze základní školy, který se o něm dozvěděl při výkonu své činnosti ve stavebnictví – společník společnosti působící ve stavebnictví. O trestní stíhání se zajímali spolupracovníci a další zaměstnanci [právnická osoba], [anonymizováno], přičemž s nimi byl bezprostředně po pádu osob do výkopu tento pád vedením společnosti řešen za účelem předejití podobných případů. O trestním stíhání se vědělo taktéž v místě bydliště žalobce a v oblasti [anonymizováno], lidé v okolí žalobce se o trestním stíhání bavili a zajímali se o něj, přičemž se na něj tázali jak přímo žalobce, tak lidí z jeho okolí. Rodina a přátelé žalobce podporovali. V době trestního stíhání se u žalobce objevily problémy s nespavostí, byl apatický, bez nálady. Od listopadu 2016 se žalobce léčí se [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], jenž se léčbou ustálil na normální hladině (zvyšující tendence jen při enormní fyzické zátěži); v roce 2018 mu bylo diagnostikováno onemocnění [anonymizována dvě slova] a počínající [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], který se léčbou rovněž zlepšil; v roce 2019 byla zahájena léčba [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. U žalobce se na vzniku hypertenze s vysokou mírou pravděpodobnosti podílely genetická zátěž i stres.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31 odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 1) Náhrada škody – náklady vynaložené žalobcem v naříkaném řízení 12. Vzhledem ke zpětvzetí žaloby co do jistiny a části požadovaného příslušenství, soud posuzoval pouze důvodnost žalobního žádání na zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 400,30 Kč jdoucích od [datum] do [datum], tedy na zaplacení částky 1 608 Kč (0,1* 80400, 3/365). Jedná se o úroky z jistiny, kterou žalovaná dne [datum] uhradila po podání žaloby na náklady obhajoby. Úrok z prodlení tak žalobce požadoval za dané období důvodně. O tomto nároku bylo rozhodnuto výrokem I. tohoto rozsudku.

13. Žalobce má právo na požadované úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb., a to na základě § 26 OdpŠk, a to ode dne následujícího po uplynutí šestiměsíční lhůty poté, kdy byl nárok na náhradu uplatněn (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001; bod VII. Stanoviska) až do [datum], kdy žalovaná uhradila jistinu, z níž žalobce úroky požaduje. 2) Náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním 14. Předně je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, zhodnotil soud žalobní tvrzení tak, že žalobce žádá odčinit jak náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího porušení práva projednat věc v přiměřené lhůtě – a sice přiměřeným zadostiučiněním ve výši 60 000 Kč –, která typicky způsobuje újmu spočívající zejména v nejistotě ohledně výsledku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010) a udržování osoby obviněné z trestné činnosti v tomto stavu nejistoty, tak náhradu újem způsobených samotným nezákonným trestním stíháním (obžaloby byl žalobce zproštěn dle § 266 písm. b) tr. řádu) – přiměřeným zadostiučiněním částkou ve výši 60 000 Kč –, kteréžto újmy žalobce vylíčil, a které by se souhrnně daly označit za morální poškození osobnosti (integrity) způsobené v době trestního stíhání a narušení žalobcova soukromého, rodinného, popřípadě i jiného života (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011). S právním hodnocením byl žalobce seznámen při jednání dne [datum], jakož i prostřednictvím výzvy k zaplacení soudního poplatku (č. l. 73), v němž je výslovně uvedeno, že se jedná o soudní poplatky za nárok jednak na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení a jednak za nezákonné trestní stíhání. Požadované soudní poplatky žalobce uhradil.

15. Není proto správný právní názor žalobce o jednotnosti uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy vyslovený v jeho závěrečném návrhu (č. l. 113 až 115, konkrétně pod bodem 4). Pokud žalobce požadoval nárok jediný, jeví se zcela nelogickým, proč požadoval přiznat jednak náhradu za nepřiměřenou délku trestního stíhání částku 60 000 Kč a jednak náhradu ve výši 60 000 Kč za popsané zásahy do svých osobnostních práv (bod V žaloby).

16. Již na tomto místě soud předesílá, že vzhledem k současnému uplatnění obou uvedených nároků, není možno u nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) ani zohledňovat délku trestního stíhání (§ 31 odst. 1 písm. a)), neboť obě skutečnosti se zohlední v posouzení nároku na náhradu újem způsobených samotným nezákonným trestním stíháním. Nadto újma projevující se jako nejistota poškozeného ohledně výsledku řízení může zahrnovat i některé následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře poškozené osoby (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012).

17. Dále soud vyšel z toho, že ohledně nároku na náhradu újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsouzením tíží žalobce beze zbytku povinnosti a břemena tvrzení i důkazní, a to ohledně všech předpokladů této náhrady –„ odpovědnostní titul“, v této věci skutečnost, že trestní stíhání skončilo zprošťujícím rozsudkem, újma a příčinná souvislost mezi nimi. Odčiňovaná nemajetková újma spočívá v jiném dotčení osobnosti (nemajetkové sféry) žalobce než nejistotě ohledně výsledku řízení; újma jakožto nejistota ohledně výsledku trestního stíhání se totiž odčiňuje v rámci náhrady újmy způsobené nesprávným úředním postupem tkvícím v nepřiměřené délce trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012; či na něj odkazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5490/2017).

18. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy, jež měla být žalobci způsobena zahájením trestního řízení, tzn. ve fázi prověřování, žalobě vyhovět nelze, neboť újmy vzniklé před zahájením trestního stíhání nemohly vzniknout následkem (usnesení o) zahájení trestního stíhání. Prověřování skončilo právě zahájením trestního stíhání, čili z pohledu OdpŠk bylo důvodné, nikoli„ nezákonné“, byť na základě jeho výsledků zahájené trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením žalobce. Jinými slovy řečeno, mezi usnesením o zahájení trestního stíhání a újmou vzniklou prověřováním není dána příčinná souvislost. Pro případnou odpovědnost státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je podstatné, že úřední záznam o zahájení trestního řízení nebyl (ani) fakticky revokován (lépe řečeno, prověřování nebylo revokováno). Věc totiž nebyla odložena ani vyřízena jinak. Jinak tomu bylo v případě trestního stíhání, které poměřováno jeho výsledkem nutno shledat jako nedůvodné, neboť byl žalobce zproštěn obžaloby, a proto i jako nezákonné.

19. Trestní stíhání běžně působí dotčení osobnosti – osobnostních statků jako jsou zdraví, soukromý, rodinný a profesní život, čest, vážnost, dobré jméno, pověst. Citelnějším zásahem bude pravidelně pro osobu dosud bezúhonnou (zvláště jde-li o dotčení cti, vážnosti, dobrého jména a pověsti). Přesto se újma na osobnosti nepresumuje, nýbrž žalobce stíhají povinnosti a břemena tvrzení a důkazní, a to ve vztahu ke všem osobnostním statkům, do nichž mělo být trestním stíháním zasaženo.

20. Beze sporu bylo prokázáno, že trestní stíhání mělo vliv na rodinný život žalobce. Manželka se i s dcerou odstěhovaly o prázdninách roku 2018. Byť spolu manželé mají nadále dobrý vztah, o čemž svědčí jejich schopnost se dohodnout na péči, výživném pro společnou dceru i o jejich majetkových otázkách, jakož i to, že se žalobce své manželce, se kterou již nežije, svěřil se svým novým partnerským vztahem. Přesto spolu manželé nechtějí nadále žít a žalobce z důvodu vzdálenosti mezi jeho bydlištěm a bydlištěm manželky a dcery přišel o možnost se s dcerou častěji osobně stýkat, trávit s ní volný čas tak, jako když bydleli ve společné domácnosti v místě bydliště žalobce a v době před zahájením trestního stíhání. Trestní stíhání zasáhlo do vztahu mezi manžely, jak oba shodně vypověděli a potvrdil i otec žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce], který vypověděl, že si manželka žalobce stěžovala, že s ní a dcerou žalobce v době trestního stíhání netráví více času. Je třeba konstatovat, že s vysokou mírou pravděpodobnosti bylo trestní stíhání žalobce minimálně nikoli nepodstatnou příčinou rozpadu soužití žalobce a jeho manželky, přičemž v důsledku toho žalobce nemůže osobně trávit více času – alespoň tolik času jako před rozpadem soužití manželů a zahájením trestního stíhání – se svou dcerou. O rodinných (manželských) potížích v době trestního stíhání se žalobce svěřil i svému sousedovi [jméno] [příjmení], aniž by tomuto však sdělil, co bylo důvodem odstěhování se manželky a dcery. Přesné důvody skončení společného soužití nezná ani otec žalobce. S ohledem na to, kdy se vyskytly potíže mezi manžely, kdy se manželka od žalobce odstěhovala, jakož s ohledem na výpovědi žalobce, jeho manželky a jeho otce bylo dle názoru soudu prokázáno, že trestní stíhání bylo nejméně jednou z podstatných příčin rozpadu manželského soužití, a tak i zásahu do rodinného života žalobce.

21. Provedeným dokazování bylo dále prokázáno, že trestním stíháním byly poškozeny čest a dobrá pověst žalobce, do té doby trestně nestíhaného, a to jak v rámci výkonu jeho povolání, tak v jeho vztazích v rámci bezprostředního okolí jeho bydliště. O trestním stíhání se dozvěděli zaměstnanci [právnická osoba] [anonymizováno] a toto po dobu jeho trvání rozebírali. K tomu je však nutno podotknout, že k rozšíření povědomí o trestním stíhání žalobce minimálně významně přispěl sám žalobce a [právnická osoba] [anonymizováno], jelikož právě žalobce své zaměstnavatelce, konkrétně jednomu z jejích jednatelů, sdělil, že je trestně stíhán, přičemž spolu trestní stíhání rozebírali, trestní stíhání žalobce rozebíral rovněž se svými kolegy. [právnická osoba] bezprostředně poté, co mladiství spadli do výkopu, podnikla kroky k tomu, aby se situace již nemohla opakovat. Vedení společnosti se svými zaměstnanci bezprostředně po pádu osob do výkopu tento pád řešilo, což vypověděl jednatel [právnická osoba] [anonymizováno] O trestním stíhání se vědělo taktéž v místě bydliště žalobce a v oblasti stavebnictví, lidé z okolí žalobce se o trestním stíhání bavili a zajímali se o něj, tázali se na něj jak žalobce, tak lidí z jeho okolí. Byť je třeba dát za pravdu žalované v tom, že trestní stíhání nebylo medializováno, povědomí o něm se v okolí bydliště žalobce rozšířilo; žalobce a jeho blízcí byli s trestním stíháním konfrontováni, což vše bylo žalobci nepříjemné. V rámci takto vyloženého dotčení cti a dobrého jména žalobce nelze přikládat zvýšený význam skutečnosti, že žalobce a osoby mající hlubší povědomí o okolnostech případu, byli přesvědčeni, že výkop byl řádně zabezpečen, a tak měli za to, že se žalobce ničeho nedopustil. Jinak řečeno, uvedené nevylučuje zásah do cti a dobrého jména (dobré pověsti) žalobce. Bylo prokázáno, že se širší okolí žalobce se o trestní stíhání žalobce zajímalo. Samotným trestním stíháním je dle rozhodovací praxe Ústavního soudu zasaženo do cti o dobré pověsti obviněného, posléze zproštěného obžaloby, zvláště neprokáže-li se, že se skutek stal nebo že by byl trestným činem – srov. bod 17 nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. II. ÚS 2175/16, a rozhodnutí Ústavního soudu v tomto bodu zmíněná.

22. I přestože se právě v době po zahájení trestního stíhání začal žalobce léčit s [anonymizována tři slova], onemocněním [anonymizována dvě slova], počínající [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] a že v roce 2019, tedy návazně na skončení trestního stíhání, byla zahájena léčba [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení], není možno dovodit, že podstatnou, značnou, nikoli vedlejší příčinou těchto onemocnění byl pouze stres, nadto jen zapříčiněný trestním stíháním. Žalobce tvrdil, že trestní stíhání mu zhoršilo zdraví, což se projevilo pouze jako [anonymizováno]. Ošetřující lékař žalobce uvedl, že se na [anonymizováno] podílí řada příčin, které často nejsou ani odhaleny; v případě žalobce je však vysoce pravděpodobné, že k těmto příčinám patří zejména stres a genetické zatížení. Přestože je odborné vyjádření lékaře pouze jedním z provedených důkazních prostředků, soud má i po zhodnocení svědeckých výpovědí, z nichž jednoznačně vyplynulo, že si žalobce právě až v době trestního stíhání začal stěžovat na zdravotní obtíže, jakož i vyplynula skutečnost, že až v této době vyhledal odbornou lékařskou pomoc, za prokázané, že trestní stíhání nebylo podstatnou a značnou příčinou zdravotních potíží žalobce, zhoršení žalobcova zdraví, a to k přihlédnutí k věku žalobce a jeho odpovědné práci, kterou již vykonával – nadto velmi svědomitě – před zahájením trestního stíhání. Jak již soud uvedl, neuvěřil tvrzení otce žalobce, [jméno] [celé jméno žalobce], že práce žalobce není stresující, jen časově náročná. Práce žalobce je značně odpovědná, což se ukázalo právě i během trestního stíhání; pokud nadto žalobce vykonával svou práci velmi zodpovědně a byl velmi loajální, nelze věřit tomu, že by pro něj práce nebyla stresující. Vedle genetického zatížení, je dle odborného lékařského vyjádření právě stres s vysokou mírou pravděpodobnosti příčinou [anonymizováno] žalobce. Stres žalobci nepůsobilo jen trestní stíhání. Je konečně i otázkou, proč by mělo trestní stíhání způsobit jen [anonymizována tři slova], ale ne též další onemocnění žalobce, s nimiž se začal léčit rovněž v době (nebo těsně po skončení) trestního stíhání. Prokázáno nicméně bylo, že trestní stíhání vnímal žalobce úkorně, že byl žalobce pro běžící trestní stíhání vystaven určitému diskomfortu. Manželka žalobce právě v době trvajícího trestního stíhání pozorovala poruchy spánku žalobce. Skutečnost, že žalobce nevyhledal pomoc psychiatra či psychologa, nelze hodnotit tak, že žalobce trestní stíhání neprožíval, že pro něj nebylo zásadní. Je třeba vzít v potaz obecně známou skutečnost, že vyhledání odborné psychologické, natož psychiatrické pomoci je v České republice vnímáno jako cosi nežádoucího, odsouzeníhodného; taková pomoc jedince stigmatizuje. Soud proto nevyhledání této pomoci nepřeceňuje, nicméně současně dodává, že uvedené lze hodnotit tak, že žalobce nebyl trestním stíháním zasažen až přespříliš, že trestní stíhání nemělo na prožívání žalobce extrémní vliv. Tuto úvahu ostatně podporuje, že sám žalobce, postupně utvrzený i jinými (jednatelem společnosti) a shledáním řádnosti zabezpečení výkopu vědom externím pracovníkem [právnická osoba] [anonymizováno], byl přesvědčen, že se ničeho protiprávního nedopustil, že své povinnosti neporušil, nýbrž že si svůj pád do výkopu a zranění způsobili mladiství sami; byl přesvědčen, že by vůbec neměl být trestně stíhání. Žalobce nadto vypověděl, že se od okamžiku, kdy si sjednal obhájce, rozplynuly jeho obavy z nepodmíněného trestu odnětí svobody, obával se však trestu zákazu činnosti a v jeho důsledku ztráty podstatné části příjmu. Takové obavy žalobce byly důvodné, jelikož z jednání mezi ním a jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] vyplynulo, že pro případ odsouzení (a uložení trestu zákazu činnosti) by musel být buď převeden na práci [anonymizováno] charakteru, pročež by se jeho příjem snížil asi o polovinu, anebo by byl žalobce propuštěn. Obavy žalobce z finančních následků odsouzení potvrdily i ostatní svědci, zvláště manželka žalobce. Zmíněné okolnosti snižující míru negativního prožívání žalobce by se dle soudu měly promítnout do způsobu odčinění vzniklé nemajetkové újmy (a v případě přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích do výše), neměly by být hodnoceny tak, že vylučující citové strádání žalobce, které musí žalovaná odčinit, neboť jejich příčinou je právě nezákonné trestní stíhání. Soud je toho názoru, že tento druh duševního strádání žalobce se odčiňuje jako duševní útrapy dle § 2956 o. z. související se zásahem do jiných osobnostních složek než zdraví, k jehož poškození trestním stíháním nedošlo, jelikož bylo prokázáno, že příčiny [anonymizováno] a dalších onemocnění žalobce netkví právě v trestním stíhání, potažmo že těchto příčin bylo vedle sebe vícero, trestní stíhání nebylo příčinou zásadní, hlavní, podstatnou. Odčinění diskomfortu žalobce způsobeného trestním stíháním je zcela na místě, ačkoli nevedl k poruše zdraví. Jiné řešení by dle názoru soudu bylo zjevně nespravedlivé.

23. Shrnuje se, že jednou z příčin, a nikoli nepodstatnou příčinou shora uvedených zásahů do osobnosti žalobce a z ní vyplývající újmy v osobnostní sféře žalobce, konkrétně v rodinném a soukromém životě, jakož i ve cti a dobré pověsti bylo zahájení a vedení trestního stíhání, které trvalo přes 37 měsíců a které je třeba pokládat za nezákonné v důsledku pravomocného zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, tj. z důvodu, že skutek nebyl shledán trestným činem. Celkovou dobu řízení nelze dle soudu shledat extrémně dlouhou, avšak řízení je třeba pokládat za nepřiměřeně dlouhé (podrobněji v části posouzení nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou trestního stíhání). Je třeba vzít v potaz, že žalobci hrozilo uložení trestu zákazu činnosti, čehož se též obával; nepodmíněného trestu odnětí svobody se žalobce neobával (za daný přečin je stanovena sazba v rozmezí 6 měsíců až 4 let). Je pravdou, že se žalobce těšil podpoře rodiny, známých, přátel i vedení [právnická osoba] [anonymizováno]. Přesto nicméně došlo ke shora uvedeným zásahům do osobnosti žalobce. Přes (právě pro) ujištění o tom, že je nevinný, že nakonec musí být obžaloby zproštěn, vnímal trestní stíhání negativně, úkorně. Trestním příkazem ze dne [datum] mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců se zkušební dobou v délce 2 let. K pravomocnému zproštění obžaloby došlo až [datum]. V mezidobí se žalobce mohl stále důvodně – byť již po Prvním rozsudku s menší pravděpodobností – obávat uložení trestu zákazu činnosti, pokud bude nakonec uznán vinným. Nejistota ohledně výsledku trestního stíhání je sice újmou působenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), v této věci má však nezanedbatelný vliv při posouzení újem v osobnosti žalobce způsobených nezákonným trestním stíháním, jak plyne ze shora zmíněného.

24. Ze všech uvedených důvodů soud v této věci nepokládá za dostatečnou jinou formu satisfakce než poskytnutí zadostiučinění v penězích.

25. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích vyšel soud se zřetelem k zásadě iura novit curia a se zohledněním závěrů Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 892/2020; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 122/2012, dle nějž by si soudy přiznávané výše zadostiučinění sobě měly odpovídat v případech, které se v podstatných znacích shodují) při srovnání výše náhrad z databáze uveřejněné Ministerstvem spravedlnosti na internetových stránkách https://justice.cz/web/msp/odskodnovani2?clanek=penezni-zadostiucineni-za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim, jelikož žalobce ani žalovaná nepředložili rozhodnutí soudů o náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Dle uvedené databáze byla v případě nezákonného trestního stíhání za trestné činy proti zdraví přiznávána za měsíc trestního stíhání částka v rozmezí 162 Kč až 4 166 Kč, tedy průměrně zhruba 1 894 Kč/měsíc (medián 2 000 Kč/měsíc) s tím, že trestní stíhání trvalo od 8 do zhruba 50 měsíců); po vyloučení medializovaných případů, případů, v nichž byl poškozený pravomocně odsouzen a v nichž byl shledán podíl poškozeného, činí při nezměněném rozmezí průměr přiznaného zadostiučinění v penězích zhruba 1 967 Kč (medián 2 222 Kč); při zohlednění pouze těch věcí, v nichž byly shledány dopady trestního stíhání do rodinného a osobního života (aniž by současně byl shledán podíl poškozeného, trestní stíhání medializováno, potažmo poškozený pravomocně odsouzen), pak rozmezí činí 1 276 Kč až 4 166 Kč, průměr zhruba 2 593 Kč (medián 2 500 Kč). K tomu je třeba dodat, že z databáze nevyplývá, jak (konkrétně) či jakou měrou se trestní stíhání v rodinném a soukromém životě projevilo. Soud má za to, že přiznané zadostiučinění nelze shledat (zjevně) nepřiměřeným, pokud se bude jeho výše pohybovat v rozmezí od 162 Kč do 4 166 Kč za měsíc trestního stíhání. Se skutečnostmi uvedenými v tomto bodě odůvodnění byli účastníci seznámeni při jednání konaném dne [datum].

26. Trestní stíhání trvalo přes 37 měsíců. Při zohlednění vymezeného rozmezí dle údajů ve zmíněné databázi by se přiměřené zadostiučinění v této věci mělo pohybovat v rozmezí od 5 994 Kč do 154 142 Kč. Je třeba opětovně zdůraznit, že trestní stíhání nebylo jedinou, nýbrž jednou ze značných příčin rozpadu manželství. Rozšíření povědomí o trestním stíhání žalobce je třeba částečně přičíst rovněž zaměstnavatelce žalobce i žalobci samému. Na jednu stranu případ nebyl medializován, na stranu druhou v rámci časti obce, potažmo v celé obci, kde žalobce v rozhodné době žil, jistě téměř každý věděl o tom, že je žalobce trestně stíhán. Soud zohlednil rovněž skutečnost, že žalobce byl v době trestního stíhání osobou soudně netrestanou, tedy bezúhonnou. Dále bylo třeba odčinit i žalobcem pociťované útrapy, diskomfort způsobený trestním stíháním. Při zohlednění všeho výše uvedeného představuje dle soudu požadovaných 60 000 Kč v této věci zcela přiměřené zadostiučinění, tedy částku odčiňující zásahy do osobnosti, k nimž došlo, zejm. s přihlédnutím k tomu, že trestní stíhání nebylo jedinou příčinou vzniklých nemajetkových újem (i duševních útrap trestním stíháním způsobených) a pro žalobce mělo trestní stíhání větší význam, ale nebylo extrémně dlouhé.

27. Na základě shora uvedeného soud, jsa vázán žalobním návrhem, dle kterého žalobce požadoval za nemajetkovou újmu na svém zdraví, pověsti, cti a v rodinném a soukromém životě celkem 60 000 Kč, tuto částku přiznal jako zadostiučinění v penězích dle § 8 OdpŠk per analogiím ve spojení s § 31a OdpŠk a § 2956 (újmy na pověsti, cti, v rodinném životě a duševní útrapy s tím související), a to s požadovaným úrokem z prodlení (k úroku z prodlení viz bod 12 odůvodnění) – výrok II. 3) Náhrada nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě 28. Nárok žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích částkou 60 000 Kč soud posoudil dle § 13 odst. 1 OdpŠk ve spojení s § 31a OdpŠk, neboť žalobce výši této částky odůvodnil dobou trvání svého trestního stíhání. V podrobnostech soud odkazuje na bod 12 odůvodnění.

29. Nejprve se soud zabýval tím, zda lze naříkané řízení – trestní stíhání – trvající 3 roky, 1 měsíc a 22 dnů – shledat nepřiměřeně dlouhým. Pro účely nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je počátkem řízení den oznámení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání, nikoli zahájení trestního řízení jako takového, resp. oznámení či nabytí vědomosti o zahájení trestního řízení proti žalobci (poškozenému) jako podezřelému, což je výslovně konstatováno v bodě III. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011 (dále jen„ Stanovisko“), k jehož závěrům soud při posuzování tohoto nároku přihlížel, přičemž neshledal důvod se od nich odchylovat. Názor žalobce (prost jakékoli argumentace), že se v rámci této náhrady odčiňuje i nesprávný úřední postup před zahájením trestního stíhání, je proto mylný. Jinými slovy, soud opakuje, že neshledal důvody pro odchýlení se od Stanoviska a i na jeho základě ustálené rozhodovací praxe k určení počátku řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 585/2017, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11/ 2020; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4454/2016).

30. Požadavek rychlosti a plynulosti trestního stíhání – promptního postupu orgánů činných v trestním řízení – vyvěrá z celé řady ustanovení trestního řádu – § 2 odst. 4, § 129 odst. 3, § 167 odst. 1, § 181 odst. 3 (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 13 Kss 4/2014-152), § 251 odst. 3 – jež byla v naříkaném řízení porušena (viz níže), jakož i z § 35 odst. 4 vnitřního kancelářského řádu, dle nějž je třeba obdobně jako u vazebních věcí urychleně postupovat i při vyřizování neskončených trestních věcí starších jednoho roku v řízeních před soudem.

31. Pro posouzení délky naříkaného řízení (trestního stíhání) se soudu jeví nejzásadnější, že První rozsudek byl odvolacím soudem zrušen pro nepřezkoumatelnost (z formálních důvodů), konkrétně zejm. pro nedostatky při jeho vyhlášení, jakož i v písemném vyhotovení. Kdyby k těmto procesním pochybením nedošlo, naříkané řízení (trestní stíhání) by bylo kratší o dobu mezi vyhotovením Prvního rozsudku a vyhotovením Druhého rozsudku, tedy 10 měsíců a 19 dnů, což je více než čtvrtina celkové délky naříkaného řízení. Nadto vyšetřování bylo skončeno až po téměř čtyřech měsících od zahájení trestního stíhání, tedy v rozporu s § 167 odst. 1 písm. a) tr. řádu – po stanovené dvouměsíční lhůtě –, přičemž z vyšetřovacího spisu neplyne, že by bylo postupováno dle § 167 odst. 2 a 3 tr. řádu. V rámci řízení před soudem nadto došlo k několika („ krátkodobým“) průtahům v řádu měsíců, popř. i jen dnů. Stejně jako v řízení civilním totiž i v řízení trestním platí, že soud je povinen učinit úkon směřující k rozhodnutí ve věci (nikoli úkon„ administrativní“ povahy) nejpozději (zásadně dříve než) každé tři měsíce (srov. bod 31 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jako soudu kárného ze dne 16. 1. 2020, č. j. 16 Kss 3/2019-168). Průtahy v délce jednoho až dvou měsíců lze proto shledat mezi jednotlivými hlavními líčeními, neboť tato byla nařizována (odročována) bez vážného důvodu daného naříkaným řízení (omluvy stran, osob, jejichž účast byla nezbytná, bez nichž by se řízení nemohlo konat; nemožnost dříve opatřit důkazní prostředky, za účelem jejichž provedení se hlavní líčení odročovala) za čtyři či pět měsíců, byť trestní řízení musí probíhat zásadně promptněji než řízení civilní (v němž by zásadně měla být jednotlivá jednání nařizována tak, aby mezi nimi neuplynula doba delší 3 měsíců). Další průtah bezpochybností nastal v rámci vyřizování odvolání státní zástupkyně proti Druhému rozsudku, neboť odvolání bylo podáno již [datum], avšak odvolací soud rozhodl až [datum]. Nejvýznamnější průtahy se však vyskytly v době mezi vyhotovením Prvního rozsudku a vyhotovením Druhého rozsudku; tato je však soudem hodnocena jako doba sama o sobě zakládající (způsobující) nepřiměřenou délku naříkaného řízení (byť v tomto období byl zákonný soudce v pracovní neschopnosti; tato skutečnost na straně soudu nemůže jít k tíži žalobce – osoby mající právo na projednání věci a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě –, a proto se plně přičítá státu – žalované – odpovídající za porušení uvedeného práva žalobce na skončení řízení v přiměřené lhůtě). 32. [příjmení] formu satisfakce než poskytnutí zadostiučinění v penězích nelze v této věci pokládat za dostatečnou. Trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé a mělo na osobnost žalobce značný vliv (viz nárok ad 2)). Soud však zdůrazňuje, že v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]) při stanovení výše relutární satisfakce nebral v potaz délku řízení, význam řízení (trestního stíhání) pro poškozeného ani následky trestního stíhání projevující se v osobnostní sféře poškozeného, které byly odčiněny v rámci nároku 2). Vzhledem k uvedenému, jakož i s ohledem na skutečnost, že trestní stíhání nelze pokládat za extrémně dlouhé, vycházel soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za jeden rok řízení z částky 15 000 Kč (tedy zvolil částku při dolní hranici rozpětí dle bodu VI. Stanoviska) – s tím, že za první dva roky se přiznává polovina„ základní částky“ (zde 7 500 Kč), bod VI. Stanoviska. Tuto částku soud dále modifikoval dle kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk (rovněž bod VI. Stanoviska), vyjma kritérií uvedených shora.

33. Na délku trestního stíhání měla vliv skutková složitost – v řízení před soudem bylo vyslechnuto celkem 7 svědků a žalobce jako obžalovaný, se souhlasy stran bylo čteno celkem 14 úředních záznamů o podání vysvětlení z přípravného řízení a 2 znalecké posudky, dále bylo provedeno dalších 40 listin z vyšetřovacího spisu – a procesní složitost věci daná rozhodováním na dvou stupních soudní soustavy k odvolání státní zástupkyně jakož i rozhodováním stížnostním orgánem v přípravném řízení (rozhodování okresní státní zástupkyně o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, dále bylo rozhodováno o návrzích na zastavení trestního stíhání); dvakrát rozhodovaly soud prvního i druhého o stupně, dále též okresní státní zástupkyně, což se muselo nutně promítnout do délky řízení. Z důvodu složitosti věci tak soud snížil„ základní částku“ o 10 % (7,5 % za skutkovou složitost, 2,5 % za složitost procesní, kdy muselo být zohledněno, že ve fázi řízení před soudem bylo zapříčiněno samotným státem – soudem prvního stupně a okresním státním zastupitelstvím; naříkané řízení soud neshledává neobvykle právně složité). Na celkové době se negativně neprojevilo chování žalobce – poškozeného, jelikož nepodával návrhy mající za účel oddálení rozhodnutí ve věci, nechoval se obstrukčně. Žalobce se o věc zajímal a usiloval o to, aby byla skončena co nejrychleji. Pro postup vyšetřovacího orgánu, státní zástupkyně i soudu prvního stupně, který byl však již vzat v potaz při hodnocení samotné délky trestního stíhání jako nepřiměřené (viz bod 23 odůvodnění) je namístě„ základní částku“ ještě navýšit o 10 %, a to pro jednotlivé dílčí průtahy (závěr o nepřiměřené délce naříkaného řízení je založen především na době mezi vyhlášením Prvního a Druhého rozsudku). Znovu se opakuje, že kritéria vymezená v § 31a odst. 3 písm. a) a e) OdpŠk soud nebral při určení výše zadostiučinění způsobené nesprávným úředním postupem – zde nepřiměřená délka řízení – v potaz; jiné důvody pro modifikaci„ základní částky“ soud neshledal.

34. Ze shora uvedených důvodů pokládá soud za přiměřené zadostiučinění odčiňující újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě částku ve výši 32 167 Kč (2* 15000/2 15000 15000/12 15000/12/30, tj. 7.500 7.500 15000 1250). V tomto rozsahu, a to včetně požadovaných úroků z prodlení (k tomu bod 8 odůvodnění) soud žalobě ohledně žalobního nároku 3) výrokem III. tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku, tj. co do částky 27 833 Kč vč. příslušenství žalobu ohledně tohoto nároku výrokem IV. tohoto rozsudku zamítl. Stran rozhodnutí o úrocích z prodlení soud v podrobnostech odkazuje na bod 13 odůvodnění tohoto rozsudku. Náklady řízení 35. Předmětem řízení byly tři relativně samostatné nároky, a to 1) nárok na náhradu škodu spočívající v účelně vynaložených nákladech řízení s příslušenstvím – zde nákladech na obhajobu – dle § 31 OdpŠk, 2) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím – zde trestním stíháním skončeného zproštěním obžaloby (§ 8 OdpŠk per analogiím ve spjení s § 31a OdpŠk) a 3) nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem za nepřiměřenou délku řízení (§ 11 OdpŠk ve spojení s § 31a OdpŠk).

36. Ve vztahu k nároku ad 1) měl žalobce neúspěch jen v poměrně nepatrné části ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Žaloba byla totiž vzata zpět ohledně jistiny nároku ad 1) žalovaným co do výše 80 400,30 Kč – představující 98,8 % žalobou uplatněného nároku ad 1) (při zaokrouhlení na jedno desetinné místo) – pro chování žalované, která tuto částku žalobci uhradila po podání žaloby (dne [datum]). Ohledně příslušenství – úroků z prodlení z částky 81 409,20 Kč – byl žalobce úspěšný co do úroků z prodlení z částky 80 400,30 Kč, ve zbytku, tj. co do úroků z částky 1 008,90 Kč, zavinil zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. I ohledně příslušenství nároku ad 1) byl žalobce (procesně) neúspěšný jen v poměrně nepatrné části ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. Lze tedy uzavřít, že ve vztahu k nároku ad 1) náleží žalobci plná náhrada nákladů řízení.

37. Ve vztahu k nárokům ad 2) a 3) je třeba považovat žalobce za zcela úspěšného ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., byť mu bylo přiznáno zadostiučinění v penězích v nižší než jím požadované výši (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014; či rozsudek Nejvyššího soud ze dne 2. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5210/2009).

38. Žalobci tedy náleží plná náhrada nákladů řízení. V této věci jde o tzv. objektivní kumulaci nároků, přičemž spojení věcí ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, pročež se tarifní hodnota vypočte jako součet tarifních hodnot jednotlivých nároků (§ 12 odst. 3 AT; k aplikaci § 12 odst. 3 AT v případech nároků dle OdpŠk např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68/ 2018).

39. Ve fázi řízení do částečného zpětvzetí, tj. do dne [datum] (dále jen fáze 1)), se za tarifní hodnotu považuje částka 181 409,20 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a 12 odst. 3 AT), vypočteno jako 81409 50000 50000); ve fázi od částečného zpětvzetí, tedy od zúžení předmětu řízení, kdy namísto náhrady škody ve výši 81 409,20 Kč s příslušenstvím je žádán jen úrok z prodlení ve výši 1 608 Kč (dále jen fáze 2)), se za tarifní hodnotu považuje částka 101 608 Kč (§ 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a 12 odst. 3 AT), vypočteno jako 1608 50000 50000).

40. Účelně vynaložené náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč (č. l. 23, 78) a nákladů na zastoupení advokátem – mimosmluvní odměna advokáta v sazbě dle § 7 bodu 5 AT a jeho hotové výdaje nahrazované tzv. režijním paušálem dle § 12 odst. 4 AT – za účelně vynaložené úkony právní služby. Ve fázi 1) činí náklady za jeden úkon 8 680 Kč (8380), přičemž celkem byly učiněny tři účelné úkony – převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé (žaloba), replika žalobce spojená s částečným zpětvzetím žaloby (§ 11 odst. 1 písm. a) a d) AT) – celkem 26 040 Kč (3* 8680); ve fázi 2) činí náklady za jeden úkon 5 480 Kč (5180), přičemž celkem bylo učiněno 7 účelných úkonů právní služby – účast při jednání soudu ve dnech [datum], [anonymizována tři slova] přes 4 hodiny – počítáno jako 3 úkony právní služby – a [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) a písemný závěrečný návrh ze dne [datum] (č. l. 113) –, celkem 38 360 Kč (7* 5480). Náhrada hotových výdajů pak sestává 1) z cestovného advokáta motorovým vozidlem dle přiloženého technického průkazu na cestě z jeho sídla v [obec] k Okresnímu soudu v Jeseníku a zpět na čtyři jednání, kterých se účastnil, za celkem ujetých [číslo] [anonymizováno] km při spotřebě 6,6 l motorové nafty /100 km (nikoli 6,7 l /100 km, jak bylo nesprávně uvedeno ve vyčíslení nákladů, neboť rozhodující je třetí údaj uvedený v technickém průkazu, tzn. kombinovaná spotřeba dle norem Evropské unie, nikoli průměr všech tří údajů – např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009, č. j. 6 Ads 21/2009-56), v roce 2020 při ceně motorové nafty 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky 358/2019 Sb.), v roce 2021 při ceně 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve znění účinném do 18. 10. 2021) a sazby základní náhrady ve výši 4,20 Kč/km v roce 2020 (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 358/2019 Sb.), 4,40 Kč/km v roce 2021 (§ 1 písm. b) vyhlášky č. 589/ 2020), celkem 6 469,95 Kč, z toho na tzv. základní náhradě 4 524 Kč; 2) náhrady za ztrátu času za celkem 40 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy 4 000 Kč; a 3) z cestovného žalobce motorovým vozidlem dle přiloženého technického průkazu za jednu cestu z jeho bydliště k Okresnímu soudu v Jeseníku a zpět na jednání konané dne [datum], na které byl předvolán za účelem jeho účastnického výslechu, za celkem ujetých [číslo] km při spotřebě 4,4 l motorové nafty /100 km (nikoli 4,5 l /100 km, jak bylo nesprávně uvedeno ve vyčíslení nákladů, neboť rozhodující je třetí údaj uvedený v technickém průkazu, tzn. kombinovaná spotřeba dle norem Evropské unie, nikoli průměr všech tří údajů – např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2009, č. j. 6 Ads 21/2009-56), při stejných cenách a sazbě základní náhrady jako u advokáta, celkem 690,76 Kč; souhrnně hotové výdaje ve výši 7 160,70 Kč (po zaokrouhlení). Dále žalobci náleží náhrada DPH, neboť advokát žalobce je jejím plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 14a odst. 1 AT), v celkové výši 14 474 Kč (0,21* (26040 38360 4524)); k této je třeba doplnit, že průměrná cena pohonných hmot stanovená podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce a prováděcího předpisu již zahrnuje DPH, neboť údaj o průměrné ceně pohonných hmot, který Český statistický úřad sděluje Ministerstvu práce a sociálních věcí pro účely vydání vyhlášky o sazbě základní náhrady za použití silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, zahrnuje cenu pohonných hmot včetně DPH. Celkem se žalobci přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 92 034,70 Kč (6000 26040 38360 7160 14474). Jiné než uvedené úkony právní služby – konkrétně důkazní návrh na č. l. 75 –, soud za účelné nepokládá, neboť měly a mohly být učiněny při jednání, potažmo měl žalobce již při podání žaloby řádně označit veškeré důkazy k prokázání svých tvrzení. Neúčelnými soud shledal hotové výdaje žalobce spočívající v cestovném za tři jízdy na jednání soudu prvního stupně, při nichž se nevyžadovala jeho osobní přítomnost. Bezesporu je právem žalobce být osobně přítomen jednání soudu, avšak pro případ, že je zastoupen advokátem a účast takto zastoupeného účastníka není nutná – soud účastníka k jednání nepředvolá – není na místě přiznat účastníku náhradu jeho hotových výdajů spojených s účastí při jednání soudu.

41. Lhůty k plnění jsou stanoveny k žádosti žalované podle § 160 odst. 1 v části věty za středníkem o. s. ř. v délce patnácti dnů, místo plnění pro platbu náhrady nákladů řízení žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení