3 C 263/2021 - 338

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] b) [celé jméno žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] c) [celé jméno žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený obecným [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odstranění staveb a zařízení z pozemků, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobců, kterou se domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit: 1) stavbu čtyř sloupů lyžařského vleku z pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [obec], včetně betonových patek a kabelu elektrického vedení a 2) stavbu spodní nástupní stanice lyžařského vleku z pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [obec], a to včetně betonového základu a elektrického přívodního kabelu, a aby oba pozemky uvedl do původního stavu před pronájmem.

II. Žalovaný je povinen odstranit z pozemkové parcely [číslo] v k. ú. [obec] stavbu chaty, a to včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení, a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni nahradit žalovanému 1/3 nákladů řízení, tj. částku 9 494 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne 15. 12. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhali odstranění staveb a zařízení, sloužících k provozu lyžařského vleku, na pozemcích parcelách [číslo] v [katastrální uzemí]. Tvrdili, že jsou vlastníky pozemkových parcel v [katastrální uzemí], [číslo] které měl žalovaný pronajaty k umístění lyžařského vleku. Nájemní vztah skončil, žalovaný svá zařízení a stavby neodstranil a výzvy k vyklizení pozemků odmítá.

2. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že nájemní smlouva o pronájmu předmětných pozemků, uzavřená na dobu do 31. 3. 2028, nebyla navzdory právním jednáním žalobců platně ukončena, nájem trvá a důvod k tomu, aby žalovaný stavby a zařízení z předmětných pozemků odstranil, není.

3. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec], zapsaných v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Jičín, (dále„ předmětné pozemky“), a že žalobci pronajali předmětné pozemky žalovanému nájemní smlouvou z 31. 3. 2018. Nesporným bylo v řízení i to, že stavba lyžařského vleku na pozemcích [číslo] [číslo] byla vybudována se souhlasem původního vlastníka pozemků, jenž byl dočasný, udělený pro dobu trvání nájemního vztahu, a že stavba chaty na parc. [číslo] byla vybudována bez jakéhokoliv souhlasu vlastníka pozemku. Pokud jde o stavbu této chaty, učinily strany dále nesporným, že jde stále o tutéž stavbu, o níž bylo v listinách uváděno, že stojí na p [číslo], [číslo] příp. [číslo] a [číslo], neboť až po její výstavbě došlo k jejímu zaměření a k přečíslování i okolních pozemků při digitalizaci.

4. Kolaudační rozhodnutí z 17. 3. 2004 č. j. Výst. 96-1/330A20/04-Ing. Šl. je prokázáno, že stavební úřad MěÚ v [obec] jako příslušený stavební úřad povolil užívání lyžařského vleku typu VL [číslo] o celkové délce 360 m s převýšením 60m s 9 mezilehlými podpěrami, dolní podpěrou, pohonem a s kotvou a horní podpěrou s vratnou stanicí a s kotvou, a úpravy přívodu elektrické energie na pozemcích p. [číslo] na nad pozemky [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. Vlastník pozemků p. [číslo] pan [celé jméno žalobce], v námitkách upozornil na nutnost zajistit užívání pozemků jako lyžařský svah výhradně v rozsahu uzavřené nájemní smlouvy a uplatnil požadavek, aby na pozemku [číslo] nebyla upravována vrstva sněhu a nedocházelo k narušení travního porostu a následnému ohrožení kvality vody ze studně. Jeho námitce bylo vyhověno stanovením podmínek užívání.

5. Stavebním povolením z 28. 5. 1987, vydaným Komisí výstavby a zemědělství MNV v [obec], je prokázáno, že po projednání žádosti Svazu ochránců přírody [příjmení] [jméno] z 25. 5. 1987 s dotčenými orgány státní správy a se známými účastníky řízení po sloučení územního řízení o umístění stavby se stavebním řízení byla povolena stavba víceúčelové chaty k uskladnění nářadí, sportovních potřeb a ke schůzkám členů na poz. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] za podmínek v povolení uvedených s tím, stavba bude dokončena nejpozději do roku 1989.

6. Žádostí žalovaného z 5. 9. 1996, adresované stavebnímu oddělení [stát. instituce], je prokázáno, že žalovaný požádal o kolaudaci víceúčelové chaty na pozemcích [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec].

7. Sdělením -potvrzením o existenci stavby ze dne 5. 11. 1997 oznámil stavební úřad žalovanému, že posoudil jeho žádost o kolaudaci stavby víceúčelové chaty s přístřeškem sloužícím k uskladnění nářadí, sportovních potřeb a schůzkám členů na parcele [číslo] v k. ú. [obec] a na základě předložených dokladů konstatoval, že jde o stavbu půdorysné velikosti 12,7 x 5,65 m s částečným podsklepením cca 16,5 m2 s dřevěnou trámovou konstrukcí s oboustranným bedněním se zděnou štítovou stěnou. Je zastřešena nesymetrickou sedlovou střechou se spádem cca 10%, krytou lepenkou s tradičním oplechováním. Stavba byla postavena v letech 1987 1989 na základě stavebního povolení. Stavebnímu úřadu byla předložena dokumentace skutečného provedení stavby a další dochované doklady. Nebylo doloženo uspořádání vlastnických nebo jiných vztahů k pozemkovým parcelám [číslo] resp. jejich částí, na nichž je stavba umístěna. Stavebnětechnický stav stavby a dispoziční uspořádání umožňují stavbu ke skladování a shromažďování užívat. Stavební úřad potvrdil existenci stavby, upozornil současně na nutnost řádného uspořádání vlastnického či jiného vztahu k dotčeným pozemkům.

8. Ve sdělení z 18. 1. 2023 Stavební odbor [stát. instituce] zopakoval, že na předmětnou stavbu bylo vydáno stavební povolení Komisí výstavby a zemědělství MNV v [obec] dne 28. 5. 1987 pod č. j. 8/87. Spolek přátel [anonymizována dvě slova] [příjmení] požádal dne 5. 9. 1996 stavební úřad o provedení kolaudace předmětné stavby. K této žádosti byla připojena kopie revizní zprávy elektrického zařízení, kopie stavebního povolení a potvrzená objednávka na geodetické zaměření stavby. Stavební úřad [stát. instituce] dne 5. 1. 1997 vydal Sdělení stavebního úřadu – potvrzení existence stavby č. j. Výst. 982/96 – Ing. Šl., ve kterém posoudil stavbu na základě místního šetření. Ve výše uvedeném sdělení je dále stavba popsána, jsou shrnuty předložené doklady, historické okolnosti a vlastnické vztahy a posouzen stav stavby. Je také konstatováno, že z archivních materiálů nevyplývá, že by se jednalo o stavbu dočasnou, jejíž existence by byla časově omezena.

9. Smlouvou o nájmu pozemků sloužících k provozování lyžařského areálu v [ulice], uzavřenou účastníky dne 31. 3. 2018 pro dobu od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2028, je prokázáno, že žalobci v příloze smlouvy specifikované části předmětných a dalších pozemků v celkové výměře 6 168 m2 přenechali do užívání žalovanému s tím, že žalovaný je oprávněn na jejich části provozovat lyžařský vlek. V záhlaví smlouvy o nájmu je uvedeno, že je uzavřena dle § 2302 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nájemce (tj. žalovaný) souhlasil umístněním dočasné stavby chaty sloužící jako zázemí k lyžařskému vleku, kterou lze po uplynutí nájemní doby odstranit (viz čl. IV. 2). Nájemce se zavázal využívat pronajaté pozemky pouze pro daný účel a současně prohlásil, že stav pozemků je mu znám a pozemky budou užívány v zimním období listopad až březen, čímž zemědělské hospodaření, zajištěné nájemní smlouvou se Zemědělským podnikem v [obec] není dotčeno a omezeno. Smlouva dále upravovala podrobně práva a povinností stran s tím, že pronajímatel je oprávněn od smlouvy odstoupit před skončením nájmu uplynutím sjednané doby v případech, kdy nájemce nebude opakovaně dodržovat zejména„ body“ smlouvy nebo bude v prodlení se zaplacením nájmu po dobu delší než 2 měsíce. Nájemce může ukončit nájemní smlouvu kdykoliv před uplynutím nájemní smlouvy v takovém případě platí tříměsíční výpovědní doba. Nájemné je sjednáno dohodou ve výši 6 000 Kč za rok a jeho součást je 6 volných jízdenek, vždy 2 jízdenky pro každého z pronajímatelů. Splatnost nájemného byla stanovena zpětně za zimní sezónu k 31. 3. v hotovosti k rukám jednoho ze tří společných pronajímatelů oproti písemnému potvrzení o převzetí peněz. Nedílnou součástí smlouvy je specifikace pronajatých pozemků, v níž jsou uvedeny i pozemky v předmětné. Smlouva se tak, mimo jiné, týká pozemku [číslo] – trvalý travní porost ve výměře [číslo] m – svah – vlek, pozemku [číslo] – neplodná půda, o výměře 719,43 m – dojezd u vleku, a pozemku [číslo] – ostatní plocha o výměře 76,03 m – dočasná stavba.

10. Žalobci v řízení tvrdili, že text nájemní smlouvy připravoval k uzavření žalovaný, ze strany žalobců docházelo k jeho dalším úpravám, ale rozhodně ze strany žalobců nikdy nedošlo k požadavku vtělit do smlouvy nějaká zákonná ustanovení, tedy ani § 2302 o.z.. Žalobci při sjednávání nájemní smlouvy z 31. 3. 2018 nepožadovali, aby šlo o smlouvu o podnikatelském nájmu, mezi účastníky probíhala elektronická komunikace, v níž se dolaďovala některá ustanovení smlouvy, ale návrh jim byl předložen žalovaným vč. zákonných ustanovení, která jsou ve smlouvě uvedena.

11. K okolnostem uzavření nájemní smlouvy, ale i smlouvy o podpachtu, které byla žalovaným uzavřena dříve a která se týkala některých z předmětných pozemků, byla slyšena dřívější předsedkyně žalované, svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Uvedla, že ve funkci předsedkyně spolku působila od prosince 2015 do června 2021. Žalovaný měl tehdy v nájmu předmětné pozemky od otce žalobců a nájemní smlouva končila v březnu 2018. Ještě před uplynutím doby nájmu se jako předsedkyně snažila jednat s dědici původního vlastníka-žalobci, kteří vstoupili do jeho práv a povinností z nájemní smlouvy, o uzavření další nájemní smlouvy. Jednala s žalobkyní a), která ostatní žalobce vždycky zastupovala, a měla snahu s ní dohodnout podmínky dalšího nájmu. Žalobkyně a) ještě v roce 2017 zaslala návrh smlouvy elektronicky, žalovaný poslal připomínky žalobkyni a) a ta tyto připomínky do smlouvy zapracovala. Výsledkem bylo znění smlouvy tak, jak byla podepsána, s datem 31. 3. 2018. Svědkyně se dle svých slov vůbec nezabývala tím, že smlouva odkazuje na nějaká zákonná ustanovení, zřejmě si je ani nevyhledala, a patrně to neudělal ani nikdo ze spolku. Šlo primárně o to, aby nájemní smlouva byla uzavřena, aby se týkala všech pozemků, na kterých je vlek a chata, aby smlouva byla uzavřena na dobu co nejdelší a za rozumné nájemné. V rámci možností těmto požadavkům smlouva z 31. 3. 2018, kterou účastníci podepsali, vyhovovala. V té době již byla uzavřena od roku 2016 uzavřena i podpachtovní smlouva se Zemědělskou [právnická osoba]. K tomu došlo proto, že se svědkyně účastnila jednání se stavebním úřadem na místě samém, na němž se žalobci snažili prokázat, že stavba chaty na pozemku [číslo] je černou stavbou. Jednání se účastnil zmocněnec žalobců a jednoznačně z něho vyplynulo, že vyjednávání o uzavření další nájemní smlouvy nebude jednoduché. Protože žalovaný měl zájem na tom, aby lyžařský vlek mohl nadále provozovat, dohodla se svědkyně s výborem spolku na tom, že se pokusí jeho provoz zajistit na nějakou dobu uzavřením zmíněné podpachtovní smlouvy. Svědkyně byla předsedkyní spolku, zastupovala ho navenek, k uzavření podpachtovní smlouvy byla oprávněna a uzavřela ji s vědomím výboru, projednání na členské schůzi nebylo nutné. Žalovaný ale stále pokládal za výhodnější dohodnout se na nájmu přímo s žalobci, i přes podpachtovní smlouvu, jednal o nájemní smlouvě a tuto také uzavřel. O podpachtovní smlouvě s žalobci nemluvili, vnímali ji pojistku pro případ, že by se nepodařilo nájemní smlouvu uzavřít.

12. Elektronický dopis z 18. 9. 2017, odeslaný zřejmě svědkyni [příjmení] z adresy janka. vanek@centrum. cz svědčí o tom, že žalobkyně a) poslala„ znovu návrh na smlouvu doplněnou o metry pronajatých pozemků.“ 13. Zápisem z členské schůze žalovaného z 6. 4. 2018 je prokázáno, že jako důležitý bod schůze byl projednáván problém pronájmu pozemků žalobců. Konstatováno je, že 15-letá nájemní smlouva skončila 31. 3. 2018. Na tento den bylo plánováno a odsouhlaseno předání nájemného za uplynulou sezonu. Na výboru bylo dohodnuto, že bude vlastníkům předán jejich návrh smlouvy upravený dle připomínek, které jim byly zaslány 26. 9., na které ani po urgencích nereagovali. Bylo rozhodnuto, že nájemné bude činit 1 Kč za m2, celkem má být pronajato 6 168 m2. Z návrhu byl vymazán odstavec, týkající se propadnutí vlastnictví veškerého zařízení na jejich pozemcích pokud nebudou odstraněny po skončení nájmu do tří měsíců. Žalovaným podepsaný návrh byl předán žalobkyni a), která přislíbila jeho projednání a případný podpis sourozenců.

14. Výpisem z veřejné části Živnostenského rejstříku je prokázáno, že žalovaný má živnostenské oprávnění na předmět podnikání výroba, ochod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, mimo jiné i pro obor činnosti potrubní a pozemní doprava-lyžařský vlek a je o něm referováno jako podnikatelském subjektu.

15. Elektronickým dopisem z 22. 3. 2020 žalobkyně a) zaslala žalovanému číslo účtu pro zaslání nájemného pro rok 2019, a el. dopisem z 17. 3. 2021 souhlasila s odesláním nájemného pro rok 2020 na tentýž účet.

16. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci nájemní smlouvu z 31. 3. 2018 vypověděli písemnou výpovědí z 24. 3. 2021, která byla žalovanému doručena 30. 4. 2021 Touto výpovědí, jak prokazuje její písemné znění, žalobci vypověděli s odkazem na § 2305 písm. a) o. z. ke dni 30. 4. 2021 nájem pozemků, mimo jiné i předmětných pozemků [číslo] v katastrálním území Mlázovice, sloužících k provozování lyžařského vleku v tříměsíční výpovědní lhůtě (předmětný pozemek [číslo] tamtéž výpověď neuvádí, uvedeno je ale [číslo] které naopak není obsaženo v nájemní smlouvě). Žalobci ve výpovědi uvedli, že důvodem k ní je záměr vrátit pozemkům původní charakter s přírodním vytýčením hranic stromořadím tak, aby se maximálně přiblížil vzhled krajiny ke stavu před zásahem JZD [anonymizováno] [obec] v osmdesátých letech. Dále žalobci podrobně vyložili své důvody, které je k jejich realizaci vedou, včetně ochrany zdroje pitné vody pro jejich dům, jenž se nachází na pozemku [číslo]. V závěru výpovědi žalobci žalovaného požádali o odstranění zařízení a dočasných staveb z pronajatých pozemků ve lhůtě tří měsíců. Podací lístek z 28. 4. 2021 prokazuje, že téhož dne žalobkyně a) odeslala žalovanému doporučenou zásilku.

17. Zápisem z členské schůze žalovaného z 20. 6. 2021 je prokázáno, že tehdejší předsedkyně žalovaného [příjmení] [příjmení] informovala přítomné členy o aktuálním stavu ve věci výpovědi nájemní smlouvy ze strany vlastníků pozemků v [ulice] a krocích, které byly podniknuty do data konání členské schůze. Zkonstatovala své pochybení v termínu podání námitky proti výpovědi z nájmu pozemků.

18. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný na výpověď reagoval písemnou námitkou bez data a podáním z 26. 10. 2021, v němž s výpovědí nesouhlasil. Námitka žalovaného proti výpovědi nájemní smlouvy bez data odkazuje na ustanovení § 2314 odst. 1 o.z., neboť v žádném případě nejsou naplněny zákonné důvody uvedené, v § [číslo], které umožňují žalobcům vypovědět smlouvu před uplynutím ujednané doby. Dle žalobců písemná námitka byla doručena jen některým žalobcům, a to 16. 6. 2021 žalobkyni b), 17. 6. 2021 žalobci c), zatímco žalobkyně a) námitku neobdržela. Ve vyjádření k této námitce z 2. 7. 2021 sdělili žalobci žalovanému, že námitku nepovažují za relevantní vzhledem k absenci argumentace, proč by výpověď měla být neplatná. Navíc jde o námitku opožděnou, k níž uplynula lhůta 30. 5. 2021 v souladu s § 2314 odst. 1,2 o.z. a výpověď, tedy zůstává v platnosti. Zároveň žalobci žalovaného požádali o započetí odstraňování zařízení z pozemků vzhledem ke vhodné hospodářské situaci a příznivému počasí. Dopisem z 26. 10. 2021 žalovaný sdělil žalobcům, že vlek bude žalovaný i dále provozovat, a to na základě jiného platného právního vztahu, který jej k provozu vleku opravňuje.

19. Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2021, jež dle žalobců byla žalovanému doručena 29. 10. 2021, žalobci urgovali odstranění všech staveb a zařízení z pronajatých pozemků a předání pozemků žalobcům s upozorněním, že nájemní smlouvy skončila dnem 30. 7. 2021.

20. Pachtovní smlouvou č. 2016 074, uzavřenou dle 22. 1. 2016 mezi žalobcem c) jako propachtovatelem a Zemědělskou [právnická osoba] jako pachtýřem, je prokázáno, že žalobce c) přenechal pachtýři zemědělské pozemky k dočasnému užívání a požívání za účelem zemědělského hospodaření za dohodnuté pachtovné na dobu 10 let t.j. od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2025. Podle čl. V. 7 byl pachtýř oprávněn propachtovat a dát do podnájmu předmět pachtu a nájmu dalším subjektům s tím, že pachtýř je odpovědný propachtovateli za činnost dalšího pachtýře. Z přílohy k pachtovní smlouvě je zřejmé, že předmětem pachtu byl mimo jiné i spoluvlastnický podíl žalobce c) ve výši 1/3 na předmětných pozemcích [číslo] o výměře 21681 m2 a [číslo] o výměře 1000 m2 Pachtovní smlouvou č. 2016 075 z ledna 2016 a pachtovní smlouvou č. 2016 076 z 21. 1. 2016 je prokázáno, že smlouvu téhož obsahu uzavřely s týmž pachtýřem i žalobkyně b) a žalobkyně a).

21. Smlouvou o pachtu části propachtovaných pozemků, uzavřenou dne 1. 2 2016 mezi pachtýřem- Zemědělskou [právnická osoba] a podpachtýřem, tj. žalovaným, je prokázáno [ulice] [právnická osoba] žalovanému přenechala do dočasného užívání a požívání za účelem provozování lyžařského areálu části propachtovaných pozemků [číslo] to na dobu určitou od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2025, nejpozději ke dni skončení pachtovního vztahu pachtýře s žalobci za pachtovné 1 Kč, splatné nejpozději k 1. 10. následujícího roku na účet č. [bankovní účet], [variabilní symbol].

22. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], do dubna 2016 předseda představenstva Zemědělské [právnická osoba], vypověděl, že podepsal podpachtovní smlouvu z 1. 2. 2016 s žalovaným. Záležitosti, které se týkaly pachtu a podpachtu pro ZSexterně vyřizoval p. [příjmení], tuto smlouvu vyřizoval proto také on a smlouva byla svědkovi předložena k podpisu. Znal vlastníky pozemku i členy žalovaného, věděl, že na předmětných pozemcích je delší dobu umístěna stavba lyžařského vleku a chápal vše tak, že je veřejný zájem na tom, aby vlek byl ve prospěch veřejnosti provozován. Vzhledem k tomu podpachtovní smlouvu bez problémů podepsal. Určitě se tak stalo v r. 2016, protože v tomto roce ve funkci končil a je vyloučeno, aby k podpisu došlo později, např. v loňském roce. Po uzavření podpachtovní smlouvy byla situace taková, že společnost pozemky dále obhospodařovala v letních měsících a žalovaný na nich provozoval lyžařský vlek, což se nijak vzájemně nevylučovalo. Užitek z těchto pozemků nebyl velký, protože jde o pozemky svažité a obtížně obhospodařovatelné. Podpachtovné bylo stanoveno ve výši 1 Kč ročně a souviselo to právě s veřejným zájmem, tedy se zájmem na tom, aby lyžařský vlek mohl být provozován. Vlastníkům pozemků na pachtovném byly propláceny výrazně vyšší částky pachtovného, ale nešlo o to, že by společnost provozování vleku dotovala, vše se dělo s ohledem na veřejný zájem. Akcionáři společnosti tvořili společenství spoluobčanů a na provozování vleku jim záleželo, společnost jim tímto vycházela vstříc. Většina akcionářů a jejich dětí lyžařský vlek využívala, nikdy z jejich strany nepadlo ani slovo, že by se jim takový podpacht nelíbil.

23. Snímkem stránky internetového bankovnictví žalovaného k účtu č. [bankovní účet] je prokázáno, že žalovaný zadal dne 28. 6. 2016 trvalý příkaz k platbě 1 Kč ročně na účet [bankovní účet] s [variabilní symbol] na dobu do 23. 9. 2025.

24. Žalobci v řízení tvrdili, že důvodem proč žalovaný uzavřel podpachtovní smlouvu byl fakt, že žalobci dne 26. 10. 2015 vypověděli předchozí nájemní smlouvu z 1. 7. 2003 Nájemní smlouvou [číslo] z 1. 7. 2003, uzavřenou mezi [jméno] [celé jméno žalobce], otcem žalobců, a žalovaným pod jeho původním názvem, je prokázáno, že právní předchůdce žalobců přenechal žalovanému jako nájemci části pozemků [parcelní číslo] o výměře 2, [číslo] ha a pod. [číslo] o výměře 0, [číslo] ha a spoluvlastnického podílu na [parcelní číslo] o výměře 0, [číslo] ha v k.ú. [obec], aby je užíval jako sjezdový svah lyžařského vleku a pro vybudování podpěr lyžařského vleku v podélném profilu. Nájemce se zavázal pozemky užívat jen ke sjednanému účelu v zimním období listopad až březen, čímž není dotčeno zemědělské hospodaření další nájemce. Celkem bylo pronajato 4 390 m2 pozemků za nájemné 2 165 Kč Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2003 do 31. 3. 2018, tj. na dobu 15 let. Dodatkem [číslo] k této smlouvě [číslo] z 17. 11. 2014 bylo konstatováno, že vlastnictví k pronajatým pozemkům po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce] přešlo na žalobce, čímž přebírají všechna práva a povinnosti pronajímatele, vyplývající z nájemní smlouvy. Fakt, že žalobci žalovanému nájemní smlouvu [číslo] z 1. 7. 2003 vypověděli, prokazuje listina s názvem Výpověď nájemní smlouvy [číslo] z 1. 7. 2003, datovaná dnem 26. 10. 2015, jejímž důvodem bylo porušování povinnosti platit nájemné. Na tuto výpověď reagoval žalovaný dopisem z 18. 11. 2015, z něhož je zřejmé, že žalovaný výpověď pokládal za neplatnou a nedůvodnou.

25. Mezitím ale také proběhla prohlídka stavby chaty za účasti pracovníků Stavebního úřadu. Protokol z prohlídky stavby„ víceúčelová chata na pozemku č. parc. [číslo] [obec], [ulice], v k. ú [obec] z 6. 11. 2015 prokazuje, že pracovníci stavebního úřadu [příjmení] a [příjmení] a obě strany sporu se sešli na místě, aby byla provedena kontrolní prohlídka k prošetření oprávněnosti stavby víceúčelové chaty, kterou v minulosti postavil žalovaný. Byly probrány listiny ke stavbě se vztahující, včetně sdělení stavebního úřadu, jímž byla potvrzena existence stavby, a úřad konstatoval, že se jedná o povolenou stavbu, u které byla chybějící dokumentace nahrazena pasportem stavby, který byl stavebním úřadem ověřen. Jedná se ale o stavbu neoprávněnou, protože byla zřízena na cizím pozemku, aniž by měl stavebník u hlediska občanského práva oprávnění na cizím pozemku stavbu postavit. Strany byly poučeny, že pokud mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby nedojde k smírnému řešení, může se vlastník pozemku i vlastník stavby obrátit na soud s žalobou na uspořádání vlastnických poměrů.

26. Zápisem z jednání členské schůze žalovaného z 6. 12. 2015 je dále prokázáno, že byla provedena transformace spolku z dřívějšího [příjmení] přátel [anonymizováno] údolí„ [příjmení]“ [obec], na [příjmení] přátel [anonymizováno] údolí [příjmení] z.s., spolek přijal nové stanovy a zvolil nové orgány. Předsedou spolku byla po zasedání nově zvoleného výboru spolku Ing. [jméno] [příjmení]. Stanovy žalovaného z 6. 12. 2015 reflektují na změnu názvu a právní formy spolku, upravují orgány spolku a jejich pravomoc, práva a povinnosti členů a zásady členství. Stanoví dále, že zdrojem majetku spolku jsou zejména vstupní členské příspěvky členů, roční příspěvky členů, příjmy dosahované vlastní činností spolku, zejména v souvislosti s provozováním lyžařského areálu a další. Za spolek jedná výbor, za výbor navenek jedná samostatně předseda výboru, v jeho nepřítomnosti hospodář. Usnesením, přijatým na členské schůzi spolku dne 6. 12. 2015, byl výbor spolku pověřen jednáním s „ rodinou [příjmení] ohledně pronájmu případně koupi jejich pozemků v [ulice]“ které spolek užívá.

27. V dopise z 5. 1. 2016, chybně datovaném 5. 1. 2015, žalovaný po předchozím osobním setkání stran shromáždil své požadavky na možnost dalšího provozování lyžařského vleku. Dopisem z 15. 1. 2016 je prokázáno, že v návaznosti na osobní setkání formulovali své požadavky pro další průběh nájmu i žalobci. Na tyto požadavky reagoval žalovaný odpovědí z 27. 1. 2016, v němž sdělil další své postoje a představy a odkázal na svoji předchozí nabídku na odkoupení pozemku pod chatou.

28. Výpovědí smluv 2016 074, 2016 075, 2006 076, o pachtu a pronájmu pozemků ze dne 6. 5. 2022 je prokázáno, že žalobci jako propachtovatelé s odvoláním na § 2334 občanského zákoníku vypověděli pachtýři, Zemědělské [právnická osoba], pachtovní smlouvy z důvodů hrubého porušení podmínek smluv a ustanovení zákona o pachtu a pronájmu. Výpověď byla dána bez výpovědní doby k 31. 5. 2022 a žalobci pachtýře vyzvali k předání předmětných pozemků k tomuto datu. V odůvodnění výpovědi žalobci vysvětlují, že v průběhu tohoto soudního řízení zjistili, že došlo 1. 2. 2016 k uzavření podpachtovní smlouvy mezi pachtýřem a žalovaným na část pozemků žalobců k provozování lyžařského vleku, tedy k jiným než zemědělským účelům. Tím byly porušeny podmínky pachtovní smlouvy a dalším hrubým porušením smluv je skutečnost, že významné části propachtovaných pozemků byly pronajaty bez souhlasu vlastníků, neboť v čl. V. 7. je obsažen souhlas pouze v obecné formě. Dle dodejky datové schránky byla výpověď Zemědělské akciové společnosti dodána 6. 5. 2022.

29. Dopisem Zemědělské [právnická osoba] adresovaným žalovanému ze dne 23. 5. 2022 společnost oznámila žalovanému, že pachtovní vztah, vyplývající z pachtovních smluv č. 2016 074, 2016 075, 2006 076, uzavřených s žalobci, byl ukončen výpovědí všech smluv k 31. 5. 2022 a z tohoto důvodu je ke stejnému datu ukončen i vztah podpachtovní mezi společností a žalovaným.

30. Odstoupením od smlouvy o pronájmu pozemků k provozování lyžařského vleku, uzavřené dne 31. 3. 2018, které dne 20. 4. 2022 adresovali žalobci žalovanému, je prokázáno, že žalobci s odkazem na § 2002 občanského zákoníků odstoupili od smlouvy ze dne 31. 3. 2018 o nájmu pozemků, a to pro hrubé porušení ustanovení § 1728 odst. 2 téhož zákona. V odůvodnění žalobci uvedli, že se až v průběhu daného soudního řízení dozvěděli, že žalovaný se Zemědělskou [právnická osoba] uzavřel 1. 2. 2016 smlouvu o pronájmu pozemků žalobců k provozování lyžařského areálu, kterou si měli možnost přečíst až 11. 4. 2022. Pokud by žalobci měli o této smlouvě povědomí, rozhodně by s žalovaným, navíc zjevně protizákonně, neuzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků z 31. 3. 2018. Dle žalobců se tak zcela naplnily důvody k odstoupení od smlouvy od jejího počátku. Dle podacího lístku bylo odstoupení od smlouvy odesláno žalovanému doporučenou poštou ([anonymizováno]) Dle potvrzení pošty byla doporučená zásilka ([anonymizováno]), odeslaná 21. 4., vydána příjemci dle 25. 4. (zřejmě 2022).

31. Žalobci svoji žalobou požadovali po žalovaném odstranění jejich staveb a zařízení z předmětných pozemků a vlastnictví nim, včetně chaty na parcele [číslo] bylo mezi stranami zpočátku nesporným. Až v průběhu řízení žalobci začali vlastnictví k chatě zpochybňovat, soud se jím proto podrobně zabýval.

32. Svědkyně [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že z nahlédnutí kroniky spolku ví, že v r. 1986 spolek existoval pod názvem Základní organizace Českého svazu ochránců přírody [příjmení] [jméno]. Po roce 1989 ČSOP v [obec] přestal fungovat a spolek působil dál samostatně pod názvem [příjmení] přátel [anonymizováno] údolí [příjmení] [jméno]. Po přijetí nového o.z. byl spolek zapsán do spolkového rejstříku a byl přijat název [název žalované]. Když spolek fungoval ještě jako ZO ČSOP, už tehdy měl majetek a po ustanovení samostatného spolku na tento nový subjekt tento majetek přešel. Podrobnosti o tom svědkyně, jak uvedla, nezná, protože byla tehdy na mateřské dovolené.

33. Žalovaný tvrdil, že stavbu chaty nabyla originárním způsobem ZO ČSOP, když rozmontovanou chatu již jako použitou koupila od SD Jednota [obec] a s přispěním svých členů ji sestavila na předmětném pozemku. Poukazoval na obsah stavebního povolení z 28. 5. 1987 (viz výše), kterým byla povolena výstavba chaty Svazu ochránců přírody [příjmení] [jméno] a doložil fotografie z kroniky spolku, na nichž je zachycena hotová stavba chaty s podsklepením, se střechou včetně komína. Doprovodný text konstatuje, že v roce 1986 bylo odpracováno na výstavbě 900 brigádnických hodiny. Dále jsou připojeny další fotografie, zachycující práce na údržbě chaty a jejího okolí. Žalovaný dále předložil zápis z výroční členské schůze ZO ČSOP [obec] z 13. 4. 1996. Z jeho obsahu vyplývá, že v průběhu schůze předseda základní organizace navrhl jménem výboru ukončit činnost organizace ke dni 30. 4. 1996, neboť další setrvání v ČSOP nemá smysl a jeho návrh byl jednomyslně přijat. Předseda dále informoval o založení nové, nezávislé organizace, která má volně navázat na činnost zrušené ZO a která byla zaregistrována 5. 2. 1996 pod názvem [příjmení] přátel [anonymizována dvě slova], se sídlem [obec]. Jménem výboru navrhl předseda převést zbylé finanční prostředky z běžného účtu ZO, pokladní hotovost, další movitý a nemovitý majetek na nově vzniklou organizaci a všichni přítomní hlasovali pro. 34. [příjmení] [příjmení] přátel [anonymizováno] údolí [příjmení], registrované 5. 2. 1996 Ministerstvem vnitra ČR upravovali činnost spolku, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, organizační strukturu V čl. 4 bod 3 je uvedeno, že hmotný a nehmotný majetek je vedený na soupisu, který je překládán ke kontrole členské schůzi. Stanovy byly přijaty 15. 4. 1995 na ustavující členské schůzi.

35. K prokázání skutečnosti, že stavba chaty byla pojata do soupisu majetku spolku předložil soud součty analytických účtů z roku 2022, z nichž vyplývá, že jako základní jmění je uvažována stavba chaty a její vybavení. Pozemek [číslo] montovaná stavba chaty na tomto pozemku je zahrnuta dále do podrozvahové evidence neodepisovaného majetku k 15. 4. 1995 a následně k 13. 4. 1996 pro účely vedení jednoduchého účetnictví. Dle podrozvahové evidence neodepisovaného majetku k 1. 1. 2005 v rámci přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví byla stavba chaty zaevidována na účet 411 200. Podkladem z předchozích období k provedenému zápisu do účetní evidence byla kronika spolku [příjmení], stavební povolení z roku 1987 a osobní svědectví zakládajících členů spolku. Obsah těchto listin rovněž prokazuje, že písemná smlouva o převodu chaty na žalovaného není k dispozici a v účetnictví žalovaného z ní není vycházeno.

36. Žalobci ke zpochybnění vlastnického práva žalovaného k předmětné chatě naproti tomu předložili k důkazu účetní doklady žalovaného, založené ve veřejné části obchodního rejstříku, a to rozvahu v plném rozsahu od roku 2014 do roku 2021. Je třeba dát žalobcům za pravdu, že v části, týkající se dlouhodobého hmotného majetku – část stavby je ve všech rozvahách žalovaným uvedena„ 0“, tedy existence chaty na [parcelní číslo] v nich není zachycena.

37. Listinou s názvem Historií ČSOP, kterou soud získal vytištěním ze stránek Českého svazu ochránců přírody www. csop. cz., je prokázáno, že svaz byl založen 11. 9. 1979 a jeho hlavní aktivitou byla péče o chráněná území. V letech následujících, po roce 1989 došlo v jeho struktuře k významným změnám, odštěpily se nejradikálnější ochranářské skupiny a organizace se specifickým zaměřením a řada skupin přešla do komerční sféry. První polovina 90. let byla obdobím hledání nové podoby a postavení organizace v nových společenských podmínkách. V roce 1991 byly schváleny zcela nové stanovy, měnící základní strukturu i fungování Svazu, byly zrušeny okresní a městské výbory, bylo změněno postavení základních organizací a zakotvena jejich právní subjektivita.

38. Stanovy Českého svazu ochránců přírody z 24. 3. 2012, které předložili žalobci, prokazují, že svaz působil v době jejich přijetí jako dobrovolné sdružení fyzických a právnických osob, které spojuje aktivní zájem o ochranu přírody a životního prostředí. Základní složkou svazu je základní organizace, která se ustavuje na základě územního nebo zájmového principu. Základní organizace má právní subjektivitu a může nabývat a hospodařit s majetkem bez omezení v souladu s dobrými mravy a posláním svazu. Před jejím zánikem se provede majetkové vypořádání likvidátorem ustanoveným nejvyšším orgánem složky svazu. Podle žalobců, obsah stanov z 24. 3. 2012 se shodoval s obsahem stanov přijatých ČSOP po roce 1990, důkaz o tom, že tomu tak skutečně bylo, nebyl v řízení podán.

39. Žalovaný byl soudem vyzván k předložení stanov ZO ČSOP z doby před rokem 1990 a po roce 1990, neboť z výše zmíněného zápisu z výroční členské schůze ZO ČSOP [obec] z 13. 4. 1996 plyne, že ZO po roce 1990 činnost vyvíjela. Žalovaný této výzvě nevyhověl s tím, že žádné takové listiny nemá k dispozici, a neexistují ani žádné doklady svědčící o tom, jakým způsobem se nakoupila rozmontovaná chata, kterou později účastníci smontovali na nynější parcele [číslo]. Dle žalovaného je také možné, že se na nákup těchto věcí složili sami členové ČSOP a mohli se tak stát jejími podílovými spoluvlastníky. Žalovaný své vlastnické právo k chatě vyvozuje ze zápisu z členské schůze ZO ČSOP z 13. 4. 1996, přestože neexistuje žádná písemná smlouva o převodu této nemovitosti. Vzhledem k době, která od 13. 4. 1996, (tedy od rozhodnutí o ukončení činnosti ZO ČSOP) dovolával se žalovaný vydržení chaty ve prospěch žalovaného. Žalovaní možnost vydržení vlastnického práva vylučovali a argumentovali, že každé vydržení včetně vydržení mimořádného předpokládá dobrou víru držitele. Žalovaný dle nich v tomto případě věděl, že chata byla postavena na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka, nesplnil předpoklady pro to, aby se vlastníkem stal, protože nebyla uzavřená žádná písemná smlouva o převodu chaty, nebyl proveden soudní odhad chaty a chata nebyla zahrnuta do účetnictví spolku. Je dle nich též otázkou, jak mohla být vydržena chata, která„ právně neexistuje“.

40. Žalobci pro případ rozhodování o chatě jako o neoprávněné stavbě požadovali její odstranění. Sami o chatu nemají zájem a jiné uspořádání vztahů nepřichází v úvahu, protože užívání chaty a pronajatých pozemků je mezi stranami dlouhodobě zdrojem neshod a konfliktů. Prokazovali, že neshoda vznikla i na podzim roku 2022, kdy bez souhlasu žalobců žalovaný konal na jejich pozemcích přípravy na lyžařskou sezónu. Dle elektronického dopisu žalovaný až 27. 10. 2022 sdělil žalobkyni a), že následujícího dne se bude konat příprava areálu na zimu a žádal o souhlas mulčováním pod sjezdovkou a o návštěvu. Žalovaná se 2. 11. 2022 rovněž elektronickým dopisem proti takovému postupu i vstupu na pozemek se ohradila, vyloučila možnost smírného řešení. Jak vyplývá i z potvrzení přijatého oznámení z 28. 10. 2022 a úředního záznamu z 29. 10. 2022, vstup žalované na předmětné pozemky 28. 10. 2022 byl předmětem šetření Policie ČR. Dle vyrozumění Policie ČR z 22. 11. 2022, bylo oznámení založeno bez dalšího opatření, neboť neshledala možnost zásahu ani dokazování, neboť z provedeného šetření není možno učinit závěr, že se jedná o podezření ze spáchání trestního činu, přestupku či jiného veřejnoprávního deliktu, a rozhodování sporu je v kompetenci soudu. Žalobci předložené fotografie zachycují jednak aktivitu žalovaného ze dne 28. 10. 2022 na předmětných pozemcích, jednak aktuální stav pozemků a žalovaným na předmětných pozemcích odložené kovové součásti vleku ve vysoké trávě.

41. Žalovaný, pokud jde o požadavek na odstranění stavby, namítal, že odstranění stavby v daném případě není účelné, pokud by současně nebylo rozhodnuto o povinnosti odstranit lyžařský vlek, vzhledem k tomu, že bez stavby chaty lyžařský vlek nelze provozovat, neboť chata s vlekem provozně souvisí, protože slouží k ukládání některých věcí, jež slouží provozu vleku. Protože žalobci o stavbu chaty nemají zájem, navrhl žalovaný zřízení věcného břemene, spočívajícího ve strpění stavby na pozemku [číslo] ve prospěch žalovaného alespoň do skončení nájemního vztahu. Žalobci v této souvislosti popírali, že by provoz vleku provozně závisel na stavbě chaty, neboť byl zkolaudován jako samostatná stavba a existence chaty není podmínkou k jeho provozu. Navíc dle nich není důvodu pro zřizování věcného břemene práva stavby, vzhledem k tomu, že nájemní vztah mezi účastníky skončil.

42. Podle § 1042 o.z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

43. Jak je zřejmé i z předcházející části odůvodnění tohoto rozsudku vztahy účastníků a nimi související právní problematika jsou značně členité a je třeba je rozebrat a hodnotit postupně.

44. Úvodem lze shrnout, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků a z titulu svého spoluvlastnictví se domáhají, aby žalovaný odstranil z těchto pozemků zařízení sloužící provozu lyžařského vleku a stavbu chaty, kterou pro sebe označili jakou dočasnou, ačkoliv charakter dočasné stavby nemá, včetně souvisejících sítí, osvětlení a zařízení. Tvrdí, že i poslední nájemní vztah účastníků zanikl právním jednáním žalobců, event. nájemní smlouva z 31. 3. 2018 byla od počátku neplatná, žalovanému tudíž nesvědčí k pozemkům žádná práva. Žalovaný zánik nájmu popírá a dovolává se nájemní smlouvy, jejíž doba trvání dosud neuplynula.

45. Pro řízení relevantní nájemní smlouva z 31. 3. 2018 obsahuje ve svém záhlaví odkaz na ustanovení § 2302 a násl. o.z., tedy na ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání, a soud se proto v prvé řadě zabýval jeho významem pro právní vztah, který byl nájemní smlouvou založen. Jde o speciální ustanovení o nájmu, které se může uplatnit, je-li účelem nájmu převážně provozování podnikatelské činnosti a předmětem nájmu prostor sloužící k podnikání. Dle komentářové literatury nelze vyloučit, aby předmětem byl i pozemek, avšak mělo by jít o pozemek zřejmým způsobem ohraničený, poskytující k nájmu svůj vnitřní prostor. Přesto za rozhodující pro posouzení, zda jde o podnikatelský nájem, není pokládáno postavení nájemce v době uzavření smlouvy ani povaha prostor, ale především účel nájmu. Na ten lze usuzovat z obvyklého užití pronajatých prostor i z toho, zda nájemce je podnikatelem či není. Nutno dodat, že uvedená úprava je dispozitivní a strany mohou jednotlivá práva a povinnosti upravit odchylně od zákonné úpravy. Platí také, že pokud strany projeví vůli nájemní poměr podřídit úpravě § [číslo] a násl., není platnost smlouvy dotčena tím, že předmět nájmu definici podnikatelského prostoru nesplňuje. Ani pro danou věc by proto nemuselo být podstatné, zda pronajímané pozemky lze charakterizovat jako podnikatelský prostor či nikoliv či tím, jaký byl účel smlouvy, pokud by strany při uzavírání smlouvy skutečně měly v úmyslu podřídit jejich nájemní vztah ustanovením § [číslo] a násl.

46. Jednotlivé pozemky uvedené v předmětné nájemní smlouvě, jak prokazují předložené fotografie, nejsou zásadně v terénu seznatelné a nijak ohraničené, nebylo by je proto možno označit jako prostor ve smyslu zmiňovaných zákonných ustanovení. Jak vyplývá z úplného výpisu ze spolkového rejstříku, právní formou žalovaného je spolek, a jeho hlavní činností je ochrana přírody, životního prostředí a kulturních památek v regionu [anonymizováno] údolí, předmětem vedlejší hospodářské činnosti je provozování lyžařského areálu v [ulice]. Žalovaný, jak bylo v řízení prokázáno, má oprávnění k provozování celé řady živností, včetně provozování lyžařského vleku a z hlediska živnostenského zákona je na něho pohlíženo jako na podnikatele. Platí však pro něj také úprava v ustanovení § 217 odst. 1 a 3 o.z., dle níž 1) hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. (2) Vedle hlavní činnosti může spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. (3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.

47. Z uvedeného soud uzavírá, že předmětem pronájmu, jak vysvětleno výše nebyl podnikatelský prostor, a účelem nájemní smlouvy z 31. 3. 2018 nebylo primárně vytvoření předpokladů k provozování podnikatelské činnosti žalovaného, ale zajištění jeho vedlejší hospodářské činnosti, k níž je dle živnostenského zákona oprávněn a jejíž výnos bude používán na jeho další spolkovou činnost, což samo o sobě vylučuje smlouvu z 31. 3. 2018 posuzovat dle § [číslo] a násl. Možné by to bylo pouze v případě, že účastníci na uplatnění této úpravy dohodli.

48. Ze stanovisek obou stran sporu však vyplynulo, že ani jedna z nich neusilovala a neměla zájem na tom, aby nájemní smlouva z 31. 3. 2018 skutečně podléhala právní úpravě podnikatelského nájmu. Žalobci opakovaně při jednání uvedli (čl. 121 a čl. 174), že sami nepožadovali, aby byla uzavřena smlouva o podnikatelském nájmu a tvrdili, že návrh smlouvy, který se pak jen postupně upravoval, předložil žalovaný. Svědkyně [příjmení] popsala okolnosti uzavření smlouvy odlišně, dle ní návrh smlouvy předkládala prvá žalobkyně a tento se dále upravoval (tomu průběhu kontraktace odpovídá též časově související předložená elektronická komunikace a zápis ze schůze žalovaného). Svědkyně se ale jako předsedkyně žalovaného rovněž nezabývala tím, že ve smlouvě jsou uvedená nějaká zákonná ustanovení a jaká, neměla na jejich uvedení do smlouvy zájem a ani si nevyhledávala, co je v nich obsaženo, stejně tak další členové žalovaného.

49. Shora uvedené, tj. nedostatek vůle obou stran nájemní smlouvu podřídit zvláštním ustanovením o nájmu podnikatelského prostoru, dle přesvědčení soudu brání tomu, aby nájemní smlouva, uzavřená účastníky 31. 3. 2018 na dobu určitou, byla dle ustanovení § 2302 a násl. o. z. posuzována. Vzhledem k obsahu smlouvy nejde ani o smlouvu pachtovní, protože účelem smlouvy není užívání a požívání předmětu nájmu, posuzovat je ji proto nutno dle ustanovení o nájmu, tj. § 2201 a násl o. z. a její skončení dle § 2225 a násl. o. z.

50. Vzhledem k úvahám produkovaným v řízení žalobci se soud zabýval i tím, zda paralelní uzavření nájemní, pachtovní a podpachtovní smlouvy může přivodit závěr, že nájemní smlouva z 31. 3. 2018 byla absolutně neplatnou. Žalobci tento názor v řízení zastávali a v této souvislosti odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 č. j. 26 Cdo 3720/2011, jež se vyslovuje tak, že existence nájemního vztahu k nebytovému prostoru brání tomu, aby k témuž nebytovému prostoru byla platně uzavřena nová smlouva o nájmu téhož nebytového prostoru. Soudu je známo, že shodný závěr byl v minulosti učiněn i ohledně dvojího nájmu bytu (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 1997, sp. zn. 3 Cdon 120/96, uveřejněný v příloze časopisu Soudní judikatura 10/1998, rozsudky z 14. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 467/2000, a z 30. 5. 2001 a další, v nichž byl zaujat právní názor, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě a že smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je již jiná osoba, je absolutně neplatná (pro nemožnost plnění dle § 37 obč. zák.). Naproti tomu soudu není známa žádná judikatura, která by učinila shodný závěr pokud jde o dvojí nájem pozemků nebo o pacht pozemků již pronajatých nájemní smlouvou či naopak. Navíc musí soud poukázat na skutečnost, že Ústavní soud ve svém nálezu z 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 4235/18 zaujal ve věci dvojího nájmu názor diametrálně odlišný a shrnul, že dojde-li k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), není ústavně konformní výklad, že druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění, neboť tento závěr je v rozporu s právem na svobodné jednání dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z něj odvozeného principu ochrany autonomie vůle a smluvní svobody ve spojení se zásadou pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Sama existence dvou nájemních smluv k téže věci nemůže opodstatňovat závěr o absolutní neplatnosti druhé z těchto smluv. Výklad nerespektující tyto principy představuje i porušení práva pronajímatele (vlastníka) vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Vzhledem k cit. rozhodnutí Ústavního soudu nemohou ani v dané věci obstát úvahy o tom, že uzavření pachtovní či podpachtovní smlouvy má za následek neplatnost později uzavřené smlouvy nájemní ohledně týchž pozemků, ale i a naopak. Nakonec je zřejmé, že v daném případě po leta vedle sebe smlouvy pachtovní a nájemní bez problému obstály. Soud proto dále vychází ze závěru, že nájemní smlouva účastníků z 31. 3. 2018 je platným právním jednáním.

51. Podle § 2229 o. z. nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba.

52. Podle § 2232 o. z. porušuje-li strana zvlášť závažným způsobem své povinnosti, a tím působí značnou újmu druhé straně, má dotčená strana právo vypovědět nájem bez výpovědní doby.

53. Jak vyplývá z textu předmětné nájemní smlouvy z 31. 3. 2018, (čl. VI) smlouvou nebylo ujednáno právo pronajímatelů smlouvu vypovědět, nebyly sjednány důvody výpovědi ani výpovědní lhůta. Před skončením nájmu mohli žalobci od smlouvy odstoupit pro nedodržování smlouvy nájemcem nebo pro prodlení se zaplacením nájmu. Nájemci smlouva umožňuje ukončit nájemní poměr nájemci kdykoliv před uplynutím nájemní smlouvy, a pro tento případ platí 3 měsíční výpovědní doba - tedy nájemci právo výpovědi přísluší, může být i bezdůvodná a výpovědní doba činí 3 měsíce. Je tedy evidentní, že žalobci nájemní smlouvu podle § 2229 o. z. platně vypovědět nemohli. Výpověď z 24. 3. 2021 žalobci odůvodnili záměrem vrátit předmětu nájmu původní přírodní charakter. Důvodem výpovědi tedy nebylo porušení povinností žalovaného zvlášť závažným způsobem a způsobením značné újmy, takže výpověď tak nesplňuje ani požadavky § 2232 o. z. Uvedená výpověď tedy neobsahuje ani v zákoně stanovené důvody, nelze ji kvalifikovat jako platnou, takže nemohla vést ke skončení nájemního vztahu s žalovaným, jak se žalobci domnívají.

54. Soud proto dále řešil, zda k ukončení nájemní smlouvy z 31. 3. 2018 došlo odstoupením žalobců od nájemní smlouvy, učiněným dne 20. 4. 2022 dle § 2002 odst. 1 o.z. pro hrubé porušení ustanovení § 1728 odst. 2 téhož zákona.

55. Podle § 2002 odst. 1 o.z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

56. Podle § 1728 odst. 2 o.z., při jednání o uzavření smlouvy si smluvní strany vzájemně sdělí všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, tak, aby se každá ze stran mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran zřejmý její zájem smlouvu uzavřít.

57. Posledně cit ustanovení upravuje předsmluvní povinnost kontrahentů poskytnout si vzájemně úplné informace o skutkových a právních souvislostech. O.z. nestanoví žádné zvláštní následky spojené s porušením předsmluvní odpovědností, avšak je zřejmé, že je-li kontrahent poškozen, vzniká mu právo na náhradu újmy, ochuzený má pak právo na vydání bezdůvodného obohacení. I když může vyvolat i jiné nepříznivé následky (těch se však žalobci v dané věci nedovolali a soud se proto jejich rozborem pro stručnost nebude zabývat), porušení této předsmluvní povinnosti z povahy věci neznamená porušení až následně uzavřené smlouvy, a nemůže být z logiky věci proto důvodem pro odstoupení od smlouvy. Pokud žalobci pro porušení této povinnosti listinou z 20. 4. 2022 od nájemní smlouvy z 31. 3. 2018 přesto odstoupili, nejde o odstoupení platné, které by znamenalo zánik předmětné nájemní smlouvy.

58. Soud tedy uzavírá, že nájemní vztah účastníků k pozemkům [číslo] [číslo] [číslo] založený nájemní smlouvou z 31. 3. 2018 na dobu do 31. 3. 2028 žádným právním jednáním žalobců nezanikl, a protože neuplynula doba, na níž byl sjednán, stále trvá. Žalovanému proto svědčí práva a povinnosti nájemce a vzhledem k tomu, že stavba lyžařského vleku a jeho příslušenství na pozemcích [číslo] [číslo] byla vybudována se souhlasem vlastníka pozemku, uděleným na dobu trvání nájemní vztahu, nelze učinit závěr, že touto stavbou žalovaný neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců, a nelze proto ani vyhovět žalobě žalobců, jíž se domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost stavbu s jejím příslušenstvím odstranit a pozemky uvést do původního stavu. V této části proto byla žaloba žalobců jako nedůvodná zamítnuta (výrok I a) b)).

59. Za zcela odlišnou pokládá soud situaci u pozemkové parcely [číslo] na níž se nachází stavba chaty (jak vyplývá ze sdělení stavebního úřadu nikoli dočasná), k jejíž stavbě vlastník pozemku nedal nesporně souhlas, byť, jak je již vysvětleno shora, žalovanému svědčí do 31. 3. 2028 k tomuto pozemku nájemní právo. Toto nájemní právo bez dalšího však žalovaného neopravňuje k tomu, aby pozemek využíval k umístění stavby předmětné chaty.

60. Protože se žalobci žalobním petitem 3) domáhali odstraněním této stavby, zkoumal soud, zda tento požadavek žalobců není oprávněný z jiného titulu než z hlediska § 1042 o.z. Vzhledem k tomu, že vše nasvědčuje tomu, že jde o stavbu na cizím pozemku, postavenou bez souhlasu jeho vlastníka, přichází v úvahu pohlížet na ni jako na stavbu neoprávněnou.

61. Protože v průběhu řízení žalobci soudu předestřeli myšlenku, že chata„ právně neexistuje“, pokládá soud za potřebné zmínit judikatorní závěry, vztahující se ke vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu. Stavba jako věc ve smyslu práva zpravidla vzniká v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 57/92, 3 Cdon 1305/95, 20 Cdo 931/99 a mnoho dalších.) Jak bylo v řízení prokázáno, u předmětné stavby tento okamžik nastal v průběhu roku 1986, neboť na fotografiích pořízených v tomto roce je zachycena stavba, jež má vybudovány nikoliv jen první nadzemní podlaží, ale i kompletní střešní konstrukci. Od uvedeného roku lze proto hovořit o tom, že šlo o věc, která mohla být objektem právních vztahů včetně vztahů vlastnických. Názor, že předmětná chata právně neexistuje, proto soud nesdílí.

62. Je třeba předeslat, že předpokladem vypořádání vztahů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem neoprávněné stavby před soudem je, že se řízení účastní jak vlastník pozemku, tak vlastník stavby. Pokud by tedy v dané věci žalovaný nebyl vlastníkem stavby chaty, muselo by dojít k zamítnutí požadavku žalobců na její odstranění z jejich pozemku pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného. Z norem hmotného práva vyplývá povinnost žalobců prokázat, že žalovaný je vlastníkem stavby. Přes vědomí této procesní povinnosti a nepříznivých následků jejího nesplnění žalobci v průběhu řízení vlastnické právo žalovaného ke stavbě zpochybňovali. Soud proto jako předběžnou otázku musel vyřešit, zda je vlastnické právo žalovaného k chatě dáno či nikoliv.

63. Z provedeného dokazování vyplynulo, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že jeho vlastnictví vzniklo vytvořením věci. Zápisem ze schůze ZO ČSOP z 13. 4. 1996 je nepochybně prokázáno, že mezi ZO ČSOP (příp. ČSOP) a žalovaným není dána právní kontinuita a že tedy žalovaný není univerzálním právním nástupcem původního vlastníka předmětné chaty, jenž chatu vytvořil. (Zmínce, že se na chatu složili členové ZO, a možné navazující úvaze o jejich spoluvlastnictví k chatě jednoznačně odporují provedené listinné důkazy, zejména listiny ze stavebního řízení) Zápis z 13. 4. 1996 předpokládal převod movitých i nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, ten nemohl právně správně proběhnout u nemovitosti jinak než písemnou smlouvou. Smlouva, která by vlastnické právo k chatě (ať už z ZO ČSOP nebo z ČSOP) na žalovaného převedla, nebyla předložena a vzhledem k údajům, vedeným v účetnictví žalovaného, lze mít za to, že ani nebyla uzavřena. Žalovaný tedy nedisponuje platným právním titulem, svědčícím o nabytí jeho vlastnického práva k chatě. Vzhledem k tomu, že v řízení namítl vydržení vlastnického práva, zabýval se soud dále oprávněností této námitky. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že další výklad se vztahuje k vydržení vlastnického práva pouze ke stavbě a nikoliv v pozemku [parcelní číslo] na němž stavba stojí a jehož se námitka vydržení netýká.

64. Předpokladem vydržení je držba a podstatou držby je existence dvou základních předpokladů, jež musí být dány současně: 1) držitel musí mít věc ve své moci, musí tedy nad věcí vykonávat faktické panství (corpus possessionis), musí mít možnost právo kdykoli vykonat a 2) držitel musí mít vůli nakládat s věcí jako s vlastní (animus possidendi). Pro vznik držby je nezbytné naplnění obou těchto předpokladů současně. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že žalovaný od téměř počátku své existence, resp. s odkazem na zápis z 13. 4. 1996 od 1. 5. 1996, chatu držel a jako její vlastník choval se (požádal o kolaudaci, opatřil pasport stavby, stavbu využíval). Žalovaný tedy byl od 1. 5. 1996 držitelem stavby chaty. S ohledem na počátek jeho držby a přechodná ustanovení § 3036 o. z. je třeba vydržení posuzovat dle §134 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platném znění (dále obč. zák.), tedy dle právní úpravy platné v době, kdy k vydržení mohlo dojít.

65. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

66. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

67. Žalovaný pokud jde stavbu chaty, objektivně posuzováno, nemohl být v dobré víře, že mu chata patří, pokud mu chybí řádný (nebo alespoň domnělý) právní titul, z něhož by své vlastnické právo mohl odvozovat. Žalovaného nelze proto označit za držitele oprávněného, a nelze proto ani učinit závěr o tom, že vlastnické právo k chatě vydržel dle cit. ustanovení § 134 obč. zák.

68. Vzhledem k době, kterou žalovaný předmětnou chatu drží, zbývá posoudit, zda k vydržení nedošlo dle ustanovení o mimořádném vydržení dle o. z.

69. Podle § 1095 o.z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

70. Podle § 3066 o.z., do vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

71. Účelem mimořádného vydržení je poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, avšak současně prostý lsti či podvodu, a kde zároveň tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Podmínkami mimořádného vydržení jsou držba a čas jednou tak dlouhý, než je požadován pro vydržení řádné, tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitosti. K mimořádnému vydržení nemůže však dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl.

72. K vydržení a jeho podmínkám, výslovně pak k podmínkám vydržení mimořádného, se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. Uvedl, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán„ nepoctivý úmysl“. Na otázku, zda„ nepoctivý úmysl“ (§ 1095 o.z.) značí„ nepoctivou držbu“ (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá), resp. zda se k mimořádnému vydržení vyžaduje poctivá držba, odpověděl záporně s tím, že mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek„ nepoctivého úmyslu“. V nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu.

73. Z uvedeného vyplývá, že k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že žalovaný vlastnické právo k chatě vydržel dle § 1095 o. z. je třeba, aby jím realizovaná držba chaty trvala 20 let a neskončila před 1. 1. 2019 a dále, aby mu nebylo prokázáno, že tím, že se ujal držby, způsobil jinému újmu. Žalovaný se prokazatelně ujal držby chaty k 1. 5. 1996 a jeho držba dosud trvá. Z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že ujmutím se držby způsobil újmu někomu jinému. Nic takového v řízení nebylo zmíněno a ani z okolností, za nichž se žalovaný držby ujal, nelze způsobení takové újmy komukoliv předpokládat. Řečený vznik újmy je třeba vztahovat pouze k vlastnickému právu k chatě, neboť jen to je předmětem vydržení. Poukaz na to, že chata byla vybudována na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka a že práva vlastníka byla dotčena, v této souvislosti nemůže být významný, protože se týká již jiného vztahu. Soud proto uzavírá, že podmínky mimořádného vydržení jsou slněny a k vydržení vlastnického práva žalovaným k chatě podle ustanovení o mimořádném vydržení došlo. Žalovaného lze proto za jejího vlastníka pokládat a rovněž lze učinit závěr, že žalovaný je pasivně legitimován v řízení o odstranění neoprávněné stavby.

74. Pro úplnost soud dodává, že i kdyby závěr o mimořádném vydržení vlastnického práva ve prospěch žalovaného nebylo možno učinit, nemohlo by to znamenat ani to, že by vlastnictví k chatě mohlo být přiřčeno žalobcům dle § 3054 o.z. jako spoluvlastníkům pozemku, na němž se chata nachází, jak se žalobci domnívají.

75. Ustanovení § 3054 o.z. stanoví, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

76. Žalobci nedisponují žádnou smlouvou ani jiným právním titulem, kterým by na ně či na jejich právního předchůdce vlastnické právo k chatě bylo převedeno či na ně přešlo, nebyli držiteli chaty a nemohli ji proto ani vydržet, je proto vyloučeno, aby ke dni účinnosti o.z., tj. k 1. 1. 2014, náleželo vlastnické právo ke stavbě i pozemku téže osobě (osobám) a tak je tak také vyloučeno, aby se chata k uvedenému dni stala součástí pozemku. Je třeba poznamenat, že § 3054 o. z. není ustanovením, dle něhož by někdo mohl být vlastnického práva zbaven nebo vlastnické právo jiného mohl získat, nýbrž ustanovením, jímž zákonodárce prosadil do právního řádu (opětovně) zásadu supreficies solo cedit (povrch ustupuje půdě). Navíc ustanovení § 3055 odst. 1 o.z. výslovně uvádí, že stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Pouhé vlastnictví resp. spoluvlastnictví žalobců k pozemku [číslo] tedy nemohlo postačovat k tomu, aby se dnem účinnosti o.z. žalobci stali vlastníkem stavby chaty na ni stojící.

77. Podle dlouhodobé a ustálené judikatury platí, že při posuzování otázky, zda jde o neoprávněnou stavbu ve smyslu občanského zákoníku, je třeba vycházet z právní úpravy platné v okamžiku vzniku stavby jako věci v právním smyslu, právní režim vypořádání neoprávněných staveb, zcela zřízených na cizím pozemku před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., se řídí dosavadními předpisy (zejména § 135c obč. zák.) (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4461/2015)

78. V době zřízení sporné stavby upravoval vypořádání neoprávněné stavby § 221 obč. zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb., který neoprávněnou stavbu vymezoval jako tu stavbu, kterou zřídí na pozemku občan, jenž není oprávněn pozemek užívat nebo který je oprávněn ho užívat k jinému účelu. Neoprávněným stavebníkem ve smyslu uvedeného ustanovení mohl být tedy jen občan, nikoliv právnická osoba. Pokud tedy zřídila stavbu tzv. socialistická organizace, mezi níž se počítal i ČSOP jakožto socialistická organizace společenská, aniž by v té době měla ke zřízení stavby na cizím pozemku řádný právní titul, nebylo možno tuto stavbu vypořádat podle § 221 odst. 1, 2 obč. zák. ve znění před novelou č. 509/1991 Sb. To ovšem neznamenalo, že by taková stavba byla oprávněná, nýbrž přes vše uvedené byla pokládána za protiprávní. Novela občanského zákoníku, provedená zákonem č. 509/1991 Sb., nahradila v souladu s odstraněním preference tzv. socialistického společenského vlastnictví dosavadní § 221 obč. zák. ustanovením §135c obč. zák., a podle tohoto ustanovení mohou být nadále vypořádány stavby zřízené neoprávněně fyzickou i právnickou osobou. Platí totiž, že stavba postavená před 31. 12. 1991 i někým jiným než občanem, na cizím pozemku, bez právního důvodu, byla protiprávní, byla tedy neoprávněnou stavbou v širším slova smyslu a dopadá tak na ni hypotéza § 135c odst. 1 ObčZ. Podle tohoto ustanovení je proto třeba postupovat, i pokud jde o předmětnou neoprávněnou stavbu chaty, stojící na pozemku žalobců.

79. Podle § 135 c) odst. 1-3) obč. zák., zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). (2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. (3) Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

80. Žalobci od počátku požadovali odstranění stavby chaty ze svého pozemku a i v průběhu řízení na tomto požadavku setrvali. Přikázání stavby do jejich spoluvlastnictví odmítli a jediným účelným řešením nastalé situace shledávali její odstranění žalovaným. Argumentovali, že stavba byla vybudována s vědomím, že se staví na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka pozemku a navíc i nedovoleně, neboť stavební povolení bylo vydáno po té, co stavba již stála. Dle žalobců stavba nepřináší žádný hospodářský užitek a není nutná ani k provozu lyžařského vleku, jehož provoz s ní nesouvisí. Jiné uspořádání poměrů účastníků žalobci odmítli, protože by je hrubě poškozovalo a dle nich by nemělo ani oporu v zákoně ani v judikatuře. Žalovaný navrhoval, aby bylo ve prospěch žalovaného zřízeno věcné břemeno, spočívající v povinnosti žalobců stavbu chaty na pozemku [parcelní číslo] strpět, alespoň do skončení nájemního vztahu k pozemku. Odstranění stavby žalovaný neshledává účelným, pokud by současně nebylo rozhodnuto o povinnosti odstranit lyžařský vlek, vzhledem k tomu, že bez stavby chaty lyžařský vlek nelze provozovat. Chata dle žalovaného s vlekem provozně souvisí, neboť jsou v ní ukládány některé věci sloužící provozu vleku.

81. Při rozhodování o této části žaloby žalobců soud přihlížel ke všem skutečnostem, které v průběhu řízení zjistil, vzal v úvahu účastníky prezentovaná stanoviska a zohlednil i zásady, vyplývající z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. Podkládá za významné na tomto místě citovat alespoň nález sp. zn. III. ÚS 455/03, v němž Ústavní soud mimo jiné konstatoval, že„ při posuzování případů tzv. neoprávněných staveb, k jejichž zřízení došlo úmyslným protiprávním jednáním stavebníka, musí být ochrana vlastnických práv majitele pozemku prioritní. Pokud tento princip respektován nebude, má toto nejen dopady na samotného vlastníka, ale na celou společnost, v níž se vytváří povědomí o ‚výhodnosti‘ nedodržování práv ostatních se všemi nežádoucími důsledky. Vzhledem k tomu nelze mít za to, že by v zájmu společnosti byla ochrana takového ‚neoprávněného‘ stavebníka. Na straně druhé je v zájmu společnosti, aby i v těchto případech nedocházelo ve vztahu ke stavebníkovi k nadměrně tvrdým, a tedy obecně neakceptovatelným řešením. O postupu podle § 135c odst. 1 obč. zák. proto třeba uvažovat vždy tehdy, neexistují-li na straně tohoto stavebníka důvody zvláštního zřetele hodné“. Uvedené se totiž následně promítlo i do judikatury Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že při volbě způsobu vypořádání od počátku neoprávněné stavby je třeba vycházet z pořadí, jak je uvedeno v zákoně. Základním způsobem vypořádání je tedy odstranění stavby. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 22 Cdo 880/2003 (uveřejněný pod č. C 2 012 v Souboru)). Účelnost odstranění neoprávněné stavby ve smyslu § 135c obč. zák. je třeba vždy hodnotit objektivně, tj. s přihlédnutím ke všem okolnostem a povaze každého jednotlivého případu. V rámci této volné úvahy musí soud přihlížet zejména k povaze a rozsahu hospodářské ztráty, která by odstraněním stavby vznikla, k tomu, k jakému účelu byla stavba zřízena a jaký je její charakter, jaký je rozsah zastavěného pozemku, případně pozemku nutného k řádnému užívání neoprávněné stavby, za jakých okolností byla stavba zřízena, zda stavebník stavěl v dobré víře, že mu pozemek patří, zda vlastník pozemku o stavbě věděl a zda proti ní zakročil, jaká doba od zřízení stavby uplynula. Na soudu tedy je, aby porovnal hospodářskou a jinou ztrátu, která by odstraněním stavby vznikla na straně jedné, se zájmem na dalším využití stavby na straně druhé. Bez významu není ani porovnání těchto ztrát ve vztahu k následnému hospodářskému využití dosud zastavěného pozemku neoprávněnou stavbou, případně pozemku dosud užívaného v souvislosti s touto stavbou.

82. Stavba chaty na pozemku [číslo] byla vybudována před 37 lety ve společenských podmínkách, v nichž byl význam vlastnického práva jednotlivce upozaďován, ochota jej chránit a respektovat ze strany socialistických organizací byla nízká a odvaha vlastníka se ochrany domáhat byla přímo úměrná významu jeho postavení ve společnosti. To odpovídá prokázaným okolnostem vzniku stavby, k níž členové ZO ČSOP přistoupili na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka a bez stavebního povolení. Je možné, že se tak stalo s vědomím tehdejšího vlastníka pozemku, jehož jakékoliv obraně nic nenasvědčuje, což je ale pro dobu před rokem 1989 typické a nelze z toho proto vyvozovat závěr, že vlastník pozemku ochranu svých práv zanedbal. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, stavebníkem chaty byl subjekt od žalovaného odlišný a mezi ním a žalovaným chybí právní kontinuita, nicméně je jednoznačně dána kontinuita personální, neboť členové ZO ČSOP před jejím zánikem založili novou organizaci, která fakticky převzala majetek a alespoň některé členy organizace zanikající. Okolnosti vzniku stavby a další souvislosti jsou tedy žalované od počátku jednoznačně známy. Dlužno podotknout, že zatímco se žalovaný po svém vzniku snažil napravit nedostatky ve vztahu k stavebněprávním předpisům, důkaz o snaze získat k stavbě alespoň dodatečný souhlas vlastníka pozemku nebyl podán. Žalovaný s vlastníkem (vlastníky) pozemku uzavřel opakovaně dlouhodobé nájemní smlouvy, ale jejich složité vyjednávání a opakované výpovědi těchto smluv mnoho roků signalizovaly nespokojenost žalobců s tímto stavem, ale i s výkonem nájemních práv k pozemkům, které pozemek [číslo] obklopují a na jejichž části žalovaný provozuje lyžařský vlek. Negativní směr vývoje vztahu účastníků byl akcelerován v průběhu tohoto řízení, takže se aktivita žalovaného na pozemcích žalobců v závěru roku 2022 stala předmětem šetření policie. Stavba chaty byla vybudována za účelem uskladnění nářadí, sportovních potřeb a ke schůzkám členů a je třeba přisvědčit žalobcům v tom, že netvoří součást lyžařského vleku, jehož provoz tímto rozhodnutím není omezen ani dotčen vzhledem k výroku I tohoto rozsudku, a není k jeho provozu chaty nezbytná. Případné uskladňování potřeb pro jeho provoz zajišťuje žalovanému větší komfort, lze je ale nepochybně řešit jinde, stejně tak pořádat schůzky členů žalovaného. Stavba chaty resp. její užitné vlastnosti tak nejsou pro žalovaného nenahraditelné, navíc soud bere v úvahu, že vše nasvědčuje těžko odvratitelnému ukončení provozu lyžařského vleku nejpozději v okamžik ukončení nájemní smlouvy tj. 31. 3. 2028, tedy relativně v dohledné době. Je skutečností, že samotná stavba chaty zabírá pozemek [číslo] jenž má výměru 76 m3, což z hlediska dalšího pozemkového vlastnictví žalobců je výměra malá a nevýznamná, pozemek se ale nachází uvnitř dalšího pozemku žalobců [parcelní číslo] a nelze k němu přistupovat jinak, než po něm, event. po dalších pozemcích žalobců, které má žalovaný jen dočasně v nájmu. Vzhledem k tomu, že již nyní příjezd vozidel členů žalovaného k chatě po pozemcích, které má žalovaný pronajaty pro účely provozování lyžařského vleku, významně jitří vzájemné vztahy účastníků, pokládá soud realizaci přístupu k chatě, byť by byl pro dobu po skončení nájemní smlouvy právně zajištěn, za vysoce pravděpodobný zdroj příštích konfliktů. Stavba chaty pro žalovaného jednoznačně představuje majetkovou hodnotu, je však ale také třeba vzít v úvahu, že vlastnictví k ní žalovaný nabyl mimořádným vydržením a že na její vznik nebo nabytí sám žalovaný žádné své prostředky nevynaložil, i když vzhledem k době, kterou chatu užívá, jistě nesl určité udržovací náklady. Převážná část vrchní stavba chaty je dřevěná, montovaná, která v roce 1986 byla v rozebraném stavu na pozemek dopravena a kompletována. Soud proto předpokládá, že lze i nyní část stavby demontovat a využít jinde, což v případě odstraňování stavby hospodářskou ztrátu žalovaného významně sníží. [ulice] stavba o rozloze 16 m2, jak je zachyceno na fotografiích z kroniky žalovaného, je vyzděna z kamenných kvádrů. Její odstranění, stejně tak jako odstranění jedné zděné štítové zdi, si náklady vyžádá, ale vzhledem k možnostem dnešní vyspělé techniky a malé rozloze stavby, nepůjde o náklady pro žalovaného neřešitelné. Je třeba v této souvislosti poukázat na skutečnost, že nejméně od roku 2015 si žalovaný je plně vědom, že chata je neoprávněnou stavbou a že buď dosáhne dohody s žalobci o uspořádaní vlastnických poměrů nebo bude muset stavbu odstranit. Nynější rozhodnutí soudu proto pro něho nemůže být překvapivým a lze právem očekávat, že je naň žalovaný připraven. Uvedené skutečnosti dle názoru soudu opodstatňují vyhovění požadavku žalovaných na odstranění stavby. Z řízení nevyplynuly závažné okolnosti hodné zvláštního zřetele, jež by svědčily proti takovému rozhodnutí, a bylo proto rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku II rozsudku. Odstranění stavby a její příslušenstvím je žalovaný povinen provést na své náklady. Soud je přesvědčen, že samotným tímto rozhodnutím nebude znemožněno další provozování lyžařského vleku jako vedlejší hospodářské činnosti žalovaného na dobu trvání nájemní smlouvy, ani jeho další spolková činnost. Pro vyřešení této části sporu účastníků zřízením věcného břemene – služebnosti, spočívající v povinnosti žalovaných na pozemku [číslo] strpět stavbu chaty alespoň do skončení nájmu pozemků, neshledal soud podmínky a navíc má za to, že by šlo pouze o neodůvodněné odložení problému, k jehož řešení, jak vše nasvědčuje, by stejně muselo dojít.

83. Toto rozhodnutí soudu o neoprávněné stavbě nijak nezasahuje do pravomoci správních orgánů rozhodnout o odstranění stavby ani takové rozhodnutí nenahrazuje. Realizace odstranění stavby může proběhnout až po příslušném rozhodnutí stavebního úřadu a soud s ohledem na to stanovil žalovanému lhůtu ke splnění ukládané povinnosti v trvání jednoho roku.

84. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

85. Žalobci se žalobou domáhali rozhodnutí o odstranění staveb ze tří pozemků, ohledně dvou byli neúspěšní, ohledně jednoho zvítězili. Protože neúspěch ve věci je úspěchem protistrany a naopak, je možno uzavřít, že žalobci byli úspěšní v jedné třetině v sporu, zatímco žalovaný ve dvou třetinách. Po vzájemném započtení úspěchu a neúspěchu stran, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí žalovanému a přísluší mu náhrada jedné jejich třetiny.

86. Účelně vynaložené náklady žalovaného jsou představovány náklady vynaloženými na jeho právní zastoupení. Zástupce žalovaného dle obsahu spisu v řízení vykonal za 9,5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření z 18. 3. 2021 k odvolání žalobců proti usnesení o zamítnut předběžného opatření- úkonu (dle § 11 odst. 2 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT), vyjádření k žalobě z 3. 3. 2021, další podání z 25. 7. 2022 a z 10. 1. 2023, 3x účast na jednání soudu, z toho 2x přesahující dvě hodiny), za ně zástupci přísluší odměna dle § 9 odst. 3 písm. e) a § 7 bod 5 AT ve výši 2 500 Kč za úkon, tj. 23 750 Kč, k ní je třeba připočíst režijní paušál dle § 13 odst. 3 AT ve výši 300 Kč za úkon, tj. celkem 3 000 Kč, dále náhradu za ztrátu 6 hodin času při cestě k soudu a zpět, tj. 6x 100 Kč 600 Kč a cestovní náhrady. Náhrada jízdného zástupce z místa jeho sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtená podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., činí k jednání 27. 6. 2022 a 18. 10. 2022 vždy 371,76 Kč a k jednání 3. 4. 2023 pak 389,65 Kč, tedy náhrada jízdného činí celkem 1 133,17 Kč Celkem činí účelně vynaložené náklady řízení žalovaného 28 483,17, zaokrouhleno 28 483 Kč.

87. Jedna třetina žalovaným vynaložených nákladů řízení představuje 9 494,33 Kč, zaokrouhleno 9 494 Kč. Soud uložil žalobcům, aby právě tuto částku žalovanému k rukám jeho zástupce zaplatili. Podle §160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění této povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení