3 C 263/2021 - 512

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [jméno žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] c) [jméno žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o odstranění staveb a zařízení z pozemků, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen odstranit: 1) stavbu čtyř sloupů lyžařského vleku z pozemkové parcely č. [hodnota] v k. ú. [adresa], včetně betonových patek a kabelu elektrického vedení a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, 2) stavbu spodní nástupní stanice lyžařského vleku z pozemkové parcely č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a to včetně betonového základu a elektrického přívodního kabelu a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem 3) stavbu chaty z pozemkové parcely č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a to včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení, a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, to vše do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen žalobcům plně nahradit náklady řízení, tj. zaplatit částku 110 679 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Jičíně na nákladech řízení 479,04 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci podali dne 15. 12. 2021 u soudu žalobu, kterou se domáhali odstranění staveb a zařízení, sloužících k provozu lyžařského vleku, na pozemcích parcelách č. [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa]. Tvrdili, že jsou vlastníky pozemkových parcel v katastrálním území [adresa], č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], které měl žalovaný pronajaty k umístění lyžařského vleku. Nájemní vztah skončil, žalovaný svá zařízení a stavby neodstranil a výzvy k vyklizení pozemků odmítá.

2. Žalovaný se žalobě bránil tvrzením, že nájemní smlouva o pronájmu předmětných pozemků, uzavřená na dobu do [datum], nebyla navzdory právním jednáním žalobců platně ukončena, nájem trvá a důvod k tomu, aby žalovaný stavby a zařízení z předmětných pozemků odstranil, není.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 4. 2023 č. j. 3C 263/2021-338 byla žaloba žalobců zamítnuta, až na část týkající se vyklizení pozemkové parcely č. [hodnota] v k. ú. [adresa]. Žalovanému byla uložena povinnost odstranit z této pozemkové parcely stavbu chaty, a to včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení, a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, a to do jednoho roku od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodnutí vycházelo ze závěru, že mezi účastníky vznikl nájemní vztah, jenž nelze posuzovat dle ustanovení o nájmu podnikatelského prostoru ve smyslu § 2302 a násl o. z., avšak dle ustanovení § 2201 a násl. o. z.. Protože tento vztah žádným právním jednáním žalobců nezanikl, neuplynula ani doba, na níž byl sjednán, a stavba lyžařského vleku a jeho příslušenství na pozemcích č. [hodnota] a č. [hodnota] byla vybudována se souhlasem vlastníka pozemku, uděleným na dobu trvání nájemní vztahu, dovodil, že vyhovět žalobě žalobců, jíž se domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost stavbu s jejím příslušenstvím odstranit a pozemky uvést do původního stavu, nelze. Naproti tomu uzavřel, že i když nájemní vztah trvá i k pozemkové parcele č. [hodnota], na níž se nachází stavba chaty, k její stavbě vlastník pozemku nesporně nedal souhlas a jde o stavbu neoprávněnou. Podle § 135 c) odst. 1 obč. zák. uložil soud žalovanému stavbu chaty s příslušenstvím odstranit a pozemek uvést do původního stavu.

4. Proti rozsudku soudu prvého stupně podaly obě strany odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2023 č. j. 19 Co 115/2023-402 byl rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku potvrzen, ve výroku vyhovujícím byl změněn tak, že žaloba o uložení povinnosti žalovanému odstranit z pozemkové parcely č. [hodnota] v k. ú. [adresa] stavbu chaty včetně všech souvisejících sítí, osvětlení a zařízení a uvést pozemek do původního stavu před pronájmem, byla zamítnuta. Odvolací soud sdílel právní závěry soudu prvého stupně o charakteru a trvání nájemního vztahu a rovněž o tom, že nájemní vztah účastníků nelze mít za podnikatelský nájem v režimu § 2302 a násl. o. z.. Vytkl okresnímu soudu, že při rozhodování o povinnosti žalovaného odstranit stavbu chaty na pozemku p. č. [hodnota] nepřihlédl dostatečně k obsahu nájemní smlouvy ze dne 31. 3. 2018, v níž obě smluvní strany považovaly chatu za součást technického zázemí pro provoz vleku, z čehož lze zajisté dovodit přinejmenším neúčelnost jejího odstranění po dobu, kdy má být vlek provozován. Zdůraznil, že účastníci si v nájemní smlouvě ujednali, že žalobci dávají žalovanému do pronájmu pozemek č. [hodnota] s vědomím, že je na něm umístěna stavba chaty, kterou je žalovaný taktéž oprávněn užívat, a to až do doby ukončení nájmu, v souvislosti s nímž se nájemce zavázal odstranit všechny stavby na pronajatých pozemcích, tedy jak stavbu vleku, tak stavbu chaty, do 5 měsíců po ukončení nájmu. Z těchto ujednání nelze sice dovodit, že žalobci jako vlastníci pozemků dali žalovanému dodatečný souhlas s umístěním stavby chaty na pozemku, v jehož důsledku by stavba pozbyla charakter stavby neoprávněné, jak se snaží tvrdit žalovaný, v každém případě je však předmětná nájemní smlouva platným právním titulem, který žalovanému umožňuje užívat stavbu chaty nerušeně po celou dobu trvání nájemního vztahu, tedy až do [datum]. Za této situace podle přesvědčení odvolacího soudu nelze žalovanému uložit, aby předmětnou stavbu odstranil dříve, než jak bylo mezi účastníky ujednáno v nájemní smlouvě.

5. Na základě dovolání žalobců, podanému proti rozhodnutí odvolacího soudu, posuzoval věc Nejvyšší soud. Svým rozsudkem ze dne 24. 9. 2024 č. j. 26 Cdo 674/2024-427 zrušil rozsudky obou podřízených soudů a věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení. V rozsudku vyslovil závazný právní názor na výklad pojmu prostor a pojmu podnikatelská činnosti v § 2302 o. z. v případě hospodářské činnosti spolku. Vysvětlil, že podle § 2302 o. z. se ustanovení pododdílu o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302–2315 o. z.) vztahuje na nájem prostoru nebo místnosti. Pojem prostor občanský zákoník nedefinuje. Ze znění § 506 o. z., podle kterého je součástí pozemku prostor nad povrchem i pod povrchem, je však zřejmé, že pojmem prostor nerozumí jen prostorově oddělenou část budovy, případně jiné nemovitosti nebo pozemku. Důvodová zpráva k § 2302 uvádí, že výklad pojmu „místnost“ a „prostor“ kolísá, uvedeny jsou oba výrazy, aby se předešlo pochybnostem. Zásadně se prostorem sloužícím podnikání rozumí vystavěná nebo jinak vybudovaná část nemovité věci, která má podle ujednání stran sloužit podnikání, zejména výkonu či provozu živnosti maloobchodní, restaurační, hospodské (včetně tzv. rychlého občerstvení, kaváren, čajoven), nebo roznáškové, hotelové, nebo výkonu živnosti řemeslnické, jiné živnosti výrobní nebo skladovací nebo poskytování služeb, bez ohledu na to, zda při tom bude docházet ke styku s veřejností či nikoli. Podnikání samozřejmě slouží i místnosti, kde se provozuje tzv. svobodné povolání, umělecká tvorba, ale také např. lékařská, zubařská, lékárnická apod. činnost. Nelze vyloučit, že si strany ujednají nájem prodejního místa (tzv. stánku, pultu či pod.). Vymezení v důvodové zprávě je vymezením „zásadním“, znění § 2302 o. z. neoznačuje prostor jako uzavřený (ani jinak viditelně vymezený), není proto vyloučeno, aby prostorem sloužícím k podnikání byl prostor, který netvoří vybudovanou část věci. Také dle odborné literatury se prostorem rozumí součást nemovitosti (pozemku, případně nemovité věci, která součást pozemku netvoří), prostorové vymezení vůči okolí však není pojmovým znakem prostoru sloužícího k podnikání, takový prostor se může nacházet i mimo budovu a jeho hranice nemusí být zjevná. Opačný výklad by nebyl ani v souladu se základním rozlišovacím kritériem pro určení povahy nájmu – hospodářskou funkcí smlouvy (tj. účelem nájmu). Pokud jde o podnikatelskou činnost spolku, shrnul Nejvyšší soud, že spolek může provozovat podnikatelskou nebo jinou výdělečnou činnost jen jako vedlejší hospodářskou činnost a je omezen rovněž v nakládání se ziskem z takové činnosti. Splňuje-li hospodářská činnost spolku podmínky § 420 odst. 1 o. z., jde o podnikání, ve vztahu k takové činnosti je spolek považován za podnikatele. Pokud je účelem nájmu provozování činnosti, která má povahu podnikání, a prostor nebo místnost pak slouží převážně podnikání (tak jako tomu bylo v dané věci), nelze aplikaci § 2302 o. z. vyloučit jen z toho důvodu, že podnikání není hlavní činností spolku a zisk z takového podnikání lze využít jen pro spolkovou činnost. Podnikatelskou činností dle § 2302 o. z. může být tedy i hospodářská činnost spolku, splňuje-li podmínky § 420 odst. 1 o. z.

6. V dalším řízení soud prvého stupně navázal na provedené dokazování, jehož výsledky pro účely nového rozhodnutí ve věci opakuje:

7. Mezi stranami bylo v řízení nesporné, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa], zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro [adresa] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], (dále „předmětné pozemky“), a že žalobci pronajali předmětné pozemky žalovanému nájemní smlouvou z [datum]. Nesporným bylo v řízení i to, že stavba lyžařského vleku na pozemcích č. [hodnota] a č. [hodnota] byla vybudována se souhlasem původního vlastníka pozemků, jenž byl dočasný, udělený pro dobu trvání nájemního vztahu, a že stavba chaty na parc. č. [hodnota] byla vybudována bez jakéhokoliv souhlasu vlastníka pozemku. Pokud jde o stavbu této chaty, učinily strany dále nesporným, že jde stále o tutéž stavbu, o níž bylo v listinách uváděno, že stojí na p. č. [číslo], [číslo] příp. [číslo] a [číslo], neboť až po její výstavbě došlo k jejímu zaměření a k přečíslování i okolních pozemků při digitalizaci.

8. Kolaudační rozhodnutí z 17. 3. 2004 č. j. [hodnota]. prokazuje, že stavební úřad MěÚ v [adresa] jako příslušený stavební úřad povolil užívání lyžařského vleku typu VL 315-1 o celkové délce 360 m s převýšením 60 m s 9 mezilehlými podpěrami, dolní podpěrou, pohonem a s kotvou a horní podpěrou s vratnou stanicí a s kotvou, a úpravy přívodu elektrické energie na pozemcích p. č. [hodnota], [číslo], [číslo] a [číslo] a nad pozemky [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa]. Vlastník pozemků p. č. [hodnota] a [číslo], pan [jméno FO], v námitkách upozornil na nutnost zajistit užívání pozemků jako lyžařský svah výhradně v rozsahu uzavřené nájemní smlouvy a uplatnil požadavek, aby na pozemku [číslo] nebyla upravována vrstva sněhu a nedocházelo k narušení travního porostu a následnému ohrožení kvality vody ze studně. Jeho námitce bylo vyhověno stanovením podmínek užívání.

9. Stavebním povolením z [datum], vydaným Komisí výstavby a zemědělství MNV v [adresa], je prokázáno, že po projednání žádosti Svazu ochránců přírody [právnická osoba] [adresa] z 25. 5. 1987 s dotčenými orgány státní správy a se známými účastníky řízení a po sloučení územního řízení o umístění stavby se stavebním řízení byla povolena stavba víceúčelové chaty k uskladnění nářadí, sportovních potřeb a ke schůzkám členů na poz. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] za podmínek v povolení uvedených s tím, stavba bude dokončena nejpozději do roku 1989.

10. Žádostí žalovaného z 5. 9. 1996, adresovanou stavebnímu oddělení Městského úřadu [adresa], je prokázáno, že žalovaný již tehdy požádal o kolaudaci víceúčelové chaty na pozemcích [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa].

11. Sdělením - potvrzením o existenci stavby ze dne 5. 11. 1997 oznámil stavební úřad žalovanému, že posoudil jeho žádost o kolaudaci stavby víceúčelové chaty s přístřeškem sloužícím k uskladnění nářadí, sportovních potřeb a schůzkám členů na parcele č. [číslo] v k. ú. [adresa] a na základě předložených dokladů konstatoval, že jde o stavbu půdorysné velikosti 12,7 x 5,65 m s částečným podsklepením cca 16,5 m2 s dřevěnou trámovou konstrukcí s oboustranným bedněním se zděnou štítovou stěnou. Je zastřešena nesymetrickou sedlovou střechou se spádem cca 10 %, krytou lepenkou s tradičním oplechováním. Stavba byla postavena v letech 1987- 1989 na základě stavebního povolení. Stavebnímu úřadu byla předložena dokumentace skutečného provedení stavby a další dochované doklady. Nebylo doloženo uspořádání vlastnických nebo jiných vztahů k pozemkovým parcelám č. [číslo] a [číslo], resp. jejich částí, na nichž je stavba umístěna. Stavebnětechnický stav stavby a dispoziční uspořádání umožňují stavbu ke skladování a shromažďování užívat. Stavební úřad potvrdil existenci stavby, upozornil současně na nutnost řádného uspořádání vlastnického či jiného vztahu k dotčeným pozemkům.

12. Ve sdělení z 18. 1. 2023 Stavební odbor Městského úřadu [adresa] zopakoval, že na předmětnou stavbu bylo vydáno stavební povolení Komisí výstavby a zemědělství MNV v [adresa] dne 28. 5. 1987 pod č. j. [hodnota]. [jméno žalovaného] požádal dne 5. 9. 1996 stavební úřad o provedení kolaudace předmětné stavby. K této žádosti byla připojena kopie revizní zprávy elektrického zařízení, kopie stavebního povolení a potvrzená objednávka na geodetické zaměření stavby. Stavební úřad Městského úřadu [adresa] dne 5. 1. 1997 vydal Sdělení stavebního úřadu – potvrzení existence stavby č. j. [hodnota], ve kterém posoudil stavbu na základě místního šetření. Ve výše uvedeném sdělení je dále stavba popsána, jsou shrnuty předložené doklady, historické okolnosti a vlastnické vztahy a posouzen stav stavby. Je také konstatováno, že z archivních materiálů nevyplývá, že by se jednalo o stavbu dočasnou, jejíž existence by byla časově omezena.

13. Smlouvou o nájmu pozemků sloužících k provozování lyžařského areálu v [adresa], uzavřenou účastníky dne 31. 3. 2018 pro dobu od 1. 4. 2018 do 31. 3. 2028, je prokázáno, že žalobci v příloze smlouvy specifikované části předmětných a dalších pozemků v celkové výměře 6 168 m2 přenechali do užívání žalovanému s tím, že žalovaný je oprávněn na jejich části provozovat lyžařský vlek. V záhlaví smlouvy o nájmu je uvedeno, že je uzavřena dle § 2302 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Nájemce (tj. žalovaný) souhlasil umístněním dočasné stavby chaty sloužící jako zázemí k lyžařskému vleku, kterou lze po uplynutí nájemní doby odstranit (viz čl. IV. 2). Nájemce se zavázal využívat pronajaté pozemky pouze pro daný účel a současně prohlásil, že stav pozemků je mu znám a pozemky budou užívány v zimním období listopad až březen, čímž zemědělské hospodaření, zajištěné nájemní smlouvou se Zemědělským podnikem v Mlázovicích není dotčeno a omezeno. Smlouva dále upravovala podrobně práva a povinností stran s tím, že pronajímatel je oprávněn od smlouvy odstoupit před skončením nájmu uplynutím sjednané doby v případech, kdy nájemce nebude opakovaně dodržovat zejména „body“ smlouvy nebo bude v prodlení se zaplacením nájmu po dobu delší než 2 měsíce. Nájemce může ukončit nájemní smlouvu kdykoliv před uplynutím nájemní smlouvy v takovém případě platí tříměsíční výpovědní doba. Nájemné je sjednáno dohodou ve výši 6 000 Kč za rok a jeho součást je 6 volných jízdenek, vždy 2 jízdenky pro každého z pronajímatelů. Splatnost nájemného byla stanovena zpětně za zimní sezónu k 31. 3. v hotovosti k rukám jednoho ze tří společných pronajímatelů oproti písemnému potvrzení o převzetí peněz. Nedílnou součástí smlouvy je specifikace pronajatých pozemků, v níž jsou uvedeny i pozemky v předmětné. Smlouva se tak, mimo jiné, týká pozemku č. [hodnota] – trvalý travní porost ve výměře 3935,18 m – svah – vlek, pozemku č. [hodnota] – neplodná půda, o výměře 719,43 m – dojezd u vleku, a pozemku č. [hodnota] – ostatní plocha o výměře 76,03 m – dočasná stavba.

14. Žalobci v řízení tvrdili, že text nájemní smlouvy připravoval k uzavření žalovaný, ze strany žalobců docházelo k jeho dalším úpravám, ale rozhodně ze strany žalobců nikdy nedošlo k požadavku vtělit do smlouvy nějaká zákonná ustanovení, tedy ani § 2302 o. z. Žalobci při sjednávání nájemní smlouvy z 31. 3. 2018 nepožadovali, aby šlo o smlouvu o podnikatelském nájmu, mezi účastníky probíhala elektronická komunikace, v níž se dolaďovala některá ustanovení smlouvy, ale návrh jim byl předložen žalovaným vč. zákonných ustanovení, která jsou ve smlouvě uvedena.

15. K okolnostem uzavření nájemní smlouvy, ale i smlouvy o podpachtu, která byla žalovaným uzavřena dříve a která se týkala některých z předmětných pozemků, byla slyšena dřívější předsedkyně žalované, svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedla, že ve funkci předsedkyně spolku působila od prosince 2015 do června 2021. Žalovaný měl tehdy v nájmu předmětné pozemky od otce žalobců a nájemní smlouva končila v březnu 2018. Ještě před uplynutím doby nájmu se jako předsedkyně snažila jednat s dědici původního vlastníka-žalobci, kteří vstoupili do jeho práv a povinností z nájemní smlouvy, o uzavření další nájemní smlouvy. Jednala s žalobkyní a), která ostatní žalobce vždycky zastupovala, a měla snahu s ní dohodnout podmínky dalšího nájmu. Žalobkyně a) ještě v roce 2017 zaslala návrh smlouvy elektronicky, žalovaný poslal připomínky žalobkyni a) a ta tyto připomínky do smlouvy zapracovala. Výsledkem bylo znění smlouvy tak, jak byla podepsána, s datem 31. 3. 2018. Svědkyně se dle svých slov vůbec nezabývala tím, že smlouva odkazuje na nějaká zákonná ustanovení, zřejmě si je ani nevyhledala, a patrně to neudělal ani nikdo ze spolku. Šlo primárně o to, aby nájemní smlouva byla uzavřena, aby se týkala všech pozemků, na kterých je vlek a chata, aby smlouva byla uzavřena na dobu co nejdelší a za rozumné nájemné. V rámci možností těmto požadavkům smlouva z 31. 3. 2018, kterou účastníci podepsali, vyhovovala. V té době již byla uzavřena od roku 2016 i podpachtovní smlouva se [právnická osoba]. K tomu došlo proto, že se svědkyně účastnila jednání se stavebním úřadem na místě samém, na němž se žalobci snažili prokázat, že stavba chaty na pozemku č. [hodnota] je černou stavbou. Jednání se účastnil zmocněnec žalobců a jednoznačně z něho vyplynulo, že vyjednávání o uzavření další nájemní smlouvy nebude jednoduché. Protože žalovaný měl zájem na tom, aby lyžařský vlek mohl nadále provozovat, dohodla se svědkyně s výborem spolku na tom, že se pokusí jeho provoz zajistit na nějakou dobu uzavřením zmíněné podpachtovní smlouvy. Svědkyně byla předsedkyní spolku, zastupovala ho navenek, k uzavření podpachtovní smlouvy byla oprávněna a uzavřela ji s vědomím výboru, projednání na členské schůzi nebylo nutné. Žalovaný ale stále pokládal za výhodnější dohodnout se na nájmu přímo s žalobci, i přes podpachtovní smlouvu jednal o nájemní smlouvě a tuto také uzavřel. O podpachtovní smlouvě s žalobci nemluvili, vnímali ji pojistku pro případ, že by se nepodařilo nájemní smlouvu uzavřít.

16. Elektronický dopis z 18. 9. 2017, odeslaný zřejmě svědkyni [jméno FO] z adresy [adresa] svědčí o tom, že žalobkyně a) poslala „znovu návrh na smlouvu doplněnou o metry pronajatých pozemků. “ 17. Zápisem z členské schůze žalovaného z 6. 4. 2018 je prokázáno, že jako důležitý bod schůze byl projednáván problém pronájmu pozemků žalobců. Konstatováno je, že 15-letá nájemní smlouva skončila 31. 3. 2018. Na tento den bylo plánováno a odsouhlaseno předání nájemného za uplynulou sezonu. Na výboru bylo dohodnuto, že bude vlastníkům předán jejich návrh smlouvy upravený dle připomínek, které jim byly zaslány 26. 9., na které ani po urgencích nereagovali. Bylo rozhodnuto, že nájemné bude činit 1 Kč za m2 a celkem má být pronajato 6 168 m2. Z návrhu byl vymazán odstavec, týkající se propadnutí vlastnictví veškerého zařízení na jejich pozemcích pokud nebudou odstraněny po skončení nájmu do tří měsíců. Žalovaným podepsaný návrh byl předán žalobkyni a), která přislíbila jeho projednání a případný podpis sourozenců.

18. Výpisem z veřejné části Živnostenského rejstříku je prokázáno, že žalovaný má živnostenské oprávnění na předmět podnikání výroba, ochod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, mimo jiné i pro obor činnosti potrubní a pozemní doprava-lyžařský vlek a je o něm referováno jako podnikatelském subjektu.

19. Elektronickým dopisem z 22. 3. 2020 žalobkyně a) zaslala žalovanému číslo účtu pro zaslání nájemného pro rok 2019, a el. dopisem z 17. 3. 2021 souhlasila s odesláním nájemného pro rok 2020 na tentýž účet.

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci nájemní smlouvu z 31. 3. 2018 vypověděli písemnou výpovědí z 24. 3. 2021. Touto výpovědí, jak prokazuje její písemné znění, žalobci vypověděli s odkazem na § 2305 písm. a) o. z. ke dni 30. 4. 2021 nájem pozemků, mimo jiné i předmětných pozemků číslo [hodnota] a [číslo], v katastrálním území [adresa], sloužících k provozování lyžařského vleku v tříměsíční výpovědní lhůtě (předmětný pozemek číslo [hodnota] tamtéž výpověď neuvádí, uvedeno je ale číslo [hodnota], které naopak není obsaženo v nájemní smlouvě). Žalobci ve výpovědi uvedli, že důvodem k ní je záměr vrátit pozemkům původní charakter s přírodním vytýčením hranic stromořadím tak, aby se maximálně přiblížil vzhled krajiny ke stavu před zásahem [právnická osoba] v osmdesátých letech. Dále žalobci podrobně vyložili své důvody, které je k jejich realizaci vedou, včetně ochrany zdroje pitné vody pro jejich dům, jenž se nachází na pozemku č. [hodnota]. V závěru výpovědi žalobci žalovaného požádali o odstranění zařízení a dočasných staveb z pronajatých pozemků ve lhůtě tří měsíců. Podací lístek z 28. 4. 2021 prokazuje, že téhož dne žalobkyně a) odeslala žalovanému doporučenou zásilku. Dle vyjádření České pošty s. p. z 24. 6. 2021 zásilka odeslaná žalovanou a) byla žalovanému doručena dne 30. 4. 2021.

21. Teprve v úplném závěru řízení žalovaný namítl, že výpověď žalobců z nájemní smlouvy nebyla žalovanému doručena 30. 4. 2021, jak je ve vyjádření České pošty uvedeno, ale pošta zásilku s výpovědí tento den doručila [jméno FO], pracovnici MěÚ [adresa], která však nebyla oprávněna zásilky pro žalovaného přebírat. Zásilka zůstala na obecním úřadě a až se zpožděním si ji převzal tehdejší předseda spolku. Pracovnice obecního úřadu zásilku hodila do poštovní schránky obecního úřadu a nikoliv spolku. Prokázání těchto tvrzení žalovaný navrhl výslechem [jméno FO] a zprávou České pošty s. p. ke zjištění, na základě čeho byla doporučená zásilka vydána [jméno FO], pokud tato nebyla žalovaným pověřena přebíráním pošty a není ani členkou žalovaného.

22. Výpis ze spolkového rejstříku prokazuje, že sídlo žalovaného se dlouhodobě nachází na adrese [adresa], jež je rovněž adresou tamního obecního úřadu. Tato adresa žalovaného je uváděna jako kontaktní adresa žalovaného na obecních webových stránkách.

23. Česká pošta s. p. sdělila k dotazu soudu, že není možno vyhovět požadavku na předložení zmocnění, na základě které byla zásilka s výpovědí z 24. 3. 2021 vydána. Provozní doklady jsou v souladu se spisovým řádem uchovávány po dobu 1 roku a po té jsou skartovány. Způsob doručení zásilky proto nelze prověřit.

24. Svědkyně [jméno FO] před soudem vypověděla, že není členkou žalovaného, je zaměstnankyní skupiny [právnická osoba] a pracuje v obchodě v [adresa], vedle toho je provozovatelkou Pošty Partners. V rámci posledně uvedené činnosti přejímá od pošty zásilky, které nebyly doručeny adresátům doručovatelkami, k doručení, vydává je, vyplácí peníze včetně důchodů. Na základě ústní dohody se starostou obce panem [jméno FO], členem žalovaného, přebírala svědkyně zásilky, doporučené nebo i nedoporučené, které byly adresovány na adresu [adresa]. Podepisovala na základě této dohody doručenky a zásilky potom odnášela do budovy obecního úřadu na adrese [adresa], kde je buď vložila do poštovní schránky úřadu nebo odnesla přímo na stůl starosty. Do budovy měla přístup, protože tam i uklízela. Takto věci fungovaly mnoho let, zřejmě od počátku zřízení Pošty Partners. Žalovaný měl sídlo na adrese obecního úřadu, na úřadu ale neměl svojí vlastní poštovní schránku. Pokud jde o zásilku z r. 2021, která obsahovala výpověď, při jejím doručování svědkyně postupovala shodně, jako v jiných případech. Odnesla ji na obecní úřad, snad jenom se později dozvěděla, že se k žalovanému dostala se zpožděním. Čím bylo zpoždění zapřičiněno nedokáže vysvětlil, sama postupovala shodně jako v jiných případech. Vždy to probíhalo tak, že doporučenou zásilku, resp. její doručenku, sama podepsala a v tentýž den ji odnesla na obecní úřad. Později se změnila doručovací adresa žalovaného na čp. [číslo] v [adresa] a pak už zásilky přebíral předseda spolku. Pokud došla zásilka pro žalovaného, kde byla uvedena jiná adresa než čp. [číslo], takovou zásilku svědkyně nepřebírala a adresát si musel pro ni případně přijít. V r. 2021 byla vyhlášena covidová opatření, proto je možné, že v té době se starostou byla ve styku mnohem méně než obvykle.

25. K uvedenému soud dodává, že v průběhu řízení byly nejméně dvě zásilky, adresované soudem žalovanému na adresu jeho sídla, odeslané doporučenou poštou, převzaty osobou [jméno FO] (zásilka s žalobou a výzvou k vyjádření – doručenka u čl. 28, zásilka s usnesením o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření – doručenka u čl. 44). Doručení obou zásilek nebylo v průběhu řízení žádným způsobem rozporováno či zpochybňováno.

26. Zápisem z členské schůze žalovaného z 20. 6. 2021 je prokázáno, že tehdejší předsedkyně žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] informovala přítomné členy o aktuálním stavu ve věci výpovědi nájemní smlouvy ze strany vlastníků pozemků v [adresa] a krocích, které byly podniknuty do data konání členské schůze. Zkonstatovala své pochybení v termínu podání námitky proti výpovědi z nájmu pozemků.

27. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný na výpověď reagoval písemnou námitkou bez data. Námitka žalovaného zmiňuje, že výpověď byla žalovanému doručena 13. 6. 2021, odkazuje na ustanovení § 2314 odst. 1 o. z., a konstatuje, že v žádném případě nejsou naplněny zákonné důvody uvedené v § 2309, které umožňují žalobcům vypovědět smlouvu před uplynutím ujednané doby. Dle žalobců písemná námitka byla doručena jen některým žalobcům, a to 16. 6. 2021 žalobkyni b), 17. 6. 2021 žalobci c), zatímco žalobkyně a) námitku neobdržela. Dle žalovaného byla zásilka adresovaná žalované vrácena s poznámkou pošty, že se žalovaná a) odstěhovala, což žalovaný vykládá tak, že žalobkyně a) doručení zásilky vědomě zmařila, neboť se ve skutečnosti nikam jinam neodstěhovala. Ve vyjádření k této námitce z 2. 7. 2021 sdělili žalobci žalovanému, že námitku nepovažují za relevantní vzhledem k absenci argumentace, proč by výpověď měla být neplatná. Navíc jde o námitku opožděnou, k níž uplynula lhůta 30. 5. 2021 v souladu s § 2314 odst. 1, 2 o. z. a výpověď, tedy zůstává v platnosti. Zároveň žalobci žalovaného požádali o započetí odstraňování zařízení z pozemků vzhledem ke vhodné hospodářské situaci a příznivému počasí.

28. Dopisem z 26. 10. 2021 žalovaný sdělil žalobcům, že vlek bude žalovaný i dále provozovat, a to na základě jiného platného právního vztahu, který jej k provozu vleku opravňuje.

29. Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2021, jež dle žalobců byla žalovanému doručena 29. 10. 2021, žalobci urgovali odstranění všech staveb a zařízení z pronajatých pozemků a předání pozemků žalobcům s upozorněním, že nájemní smlouvy skončila dnem 30. 7. 2021.

30. Pachtovní smlouvou č. [hodnota], uzavřenou dle 22. 1. 2016 mezi žalobcem c) jako propachtovatelem a [právnická osoba] jako pachtýřem, je prokázáno, že žalobce c) přenechal pachtýři zemědělské pozemky k dočasnému užívání a požívání za účelem zemědělského hospodaření za dohodnuté pachtovné na dobu 10 let tj. od 1. 10. 2015 do 30. 9. 2025. Podle čl. V. 7 byl pachtýř oprávněn propachtovat a dát do podnájmu předmět pachtu a nájmu dalším subjektům s tím, že pachtýř je odpovědný propachtovateli za činnost dalšího pachtýře. Z přílohy k pachtovní smlouvě je zřejmé, že předmětem pachtu byl mimo jiné i spoluvlastnický podíl žalobce c) ve výši 1/3 na předmětných pozemcích č. [hodnota] o výměře 21681 m2 a č. [hodnota] o výměře 1000 m2. Pachtovní smlouvou č. [hodnota] z ledna 2016 a pachtovní smlouvou č. [hodnota] z 21. 1. 2016 je prokázáno, že smlouvu téhož obsahu uzavřely s týmž pachtýřem i žalobkyně b) a žalobkyně a).

31. Smlouvou o pachtu části propachtovaných pozemků, uzavřenou dne 1. 2 2016 mezi pachtýřem- [právnická osoba] a podpachtýřem, tj. žalovaným, je prokázáno [právnická osoba] žalovanému přenechala do dočasného užívání a požívání za účelem provozování lyžařského areálu části propachtovaných pozemků č. [hodnota], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], a to na dobu určitou od 1. 2. 2016 do 30. 9. 2025, nejpozději ke dni skončení pachtovního vztahu pachtýře s žalobci za pachtovné 1 Kč, splatné nejpozději k 1. 10. následujícího roku na účet č. [č. účtu], VS [var. symbol].

32. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], do dubna 2016 předseda představenstva [právnická osoba], vypověděl, že podepsal podpachtovní smlouvu z 1. 2. 2016 s žalovaným. Záležitosti, které se týkaly pachtu a podpachtu externě vyřizoval p. [jméno FO], tuto smlouvu vyřizoval proto také on a smlouva byla svědkovi předložena k podpisu. Znal vlastníky pozemku i členy žalovaného, věděl, že na předmětných pozemcích je delší dobu umístěna stavba lyžařského vleku a chápal vše tak, že je veřejný zájem na tom, aby vlek byl ve prospěch veřejnosti provozován. Vzhledem k tomu podpachtovní smlouvu bez problémů podepsal. Určitě se tak stalo v r. 2016, protože v tomto roce ve funkci končil a je vyloučeno, aby k podpisu došlo později, např. v loňském roce. Po uzavření podpachtovní smlouvy byla situace taková, že společnost pozemky dále obhospodařovala v letních měsících a žalovaný na nich provozoval lyžařský vlek, což se nijak vzájemně nevylučovalo. Užitek z těchto pozemků nebyl velký, protože jde o pozemky svažité a obtížně obhospodařovatelné. Podpachtovné bylo stanoveno ve výši 1 Kč ročně a souviselo to právě s veřejným zájmem, tedy se zájmem na tom, aby lyžařský vlek mohl být provozován. Vlastníkům pozemků na pachtovném byly propláceny výrazně vyšší částky pachtovného, ale nešlo o to, že by společnost provozování vleku dotovala, vše se dělo s ohledem na veřejný zájem. Akcionáři společnosti tvořili společenství spoluobčanů a na provozování vleku jim záleželo, společnost jim tímto vycházela vstříc. Většina akcionářů a jejich dětí lyžařský vlek využívala, nikdy z jejich strany nepadlo ani slovo, že by se jim takový podpacht nelíbil.

33. Snímkem stránky internetového bankovnictví žalovaného k účtu č. [č. účtu] je prokázáno, že žalovaný zadal dne 28. 6. 2016 trvalý příkaz k platbě 1 Kč ročně na účet [č. účtu] s VS [var. symbol] na dobu do 23. 9. 2025.

34. Žalobci v řízení tvrdili, že důvodem proč žalovaný uzavřel podpachtovní smlouvu byl fakt, že žalobci dne 26. 10. 2015 vypověděli předchozí nájemní smlouvu z 1. 7. 2003. Nájemní smlouvou č. [číslo] z 1. 7. 2003, uzavřenou mezi [jméno FO], otcem žalobců, a žalovaným pod jeho původním názvem, je prokázáno, že právní předchůdce žalobců přenechal žalovanému jako nájemci části pozemků p. č. [hodnota] o výměře 2,0515 ha apod. č. [hodnota] o výměře 0,3609 ha a spoluvlastnického podílu na p. č. [hodnota] o výměře 0,1025 ha v k. ú. [adresa], aby je užíval jako sjezdový svah lyžařského vleku a pro vybudování podpěr lyžařského vleku v podélném profilu. Nájemce se zavázal pozemky užívat jen ke sjednanému účelu v zimním období listopad až březen, čímž není dotčeno zemědělské hospodaření další nájemce. Celkem bylo pronajato 4 390 m2 pozemků za nájemné 2 165 Kč. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2003 do 31. 3. 2018, tj. na dobu 15 let. Dodatkem č. [hodnota] k této smlouvě č. [číslo] z 17. 11. 2014 bylo konstatováno, že vlastnictví k pronajatým pozemkům po zemřelém [jméno FO] přešlo na žalobce, čímž přebírají všechna práva a povinnosti pronajímatele, vyplývající z nájemní smlouvy.

35. Fakt, že žalobci žalovanému nájemní smlouvu č. [číslo] z 1. 7. 2003 vypověděli, prokazuje listina s názvem Výpověď nájemní smlouvy č. [číslo] z 1. 7. 2003, datovaná dnem 26. 10. 2015, jejímž důvodem bylo porušování povinnosti platit nájemné. Na tuto výpověď reagoval žalovaný dopisem z 18. 11. 2015, z něhož je zřejmé, že žalovaný výpověď pokládal za neplatnou a nedůvodnou.

36. Mezitím ale také proběhla prohlídka stavby chaty za účasti pracovníků Stavebního úřadu. Protokol z prohlídky stavby „víceúčelová chata na pozemku č. parc. [číslo] [adresa], v k. ú [adresa] z 6. 11. 2015 prokazuje, že pracovnice stavebního úřadu [jméno FO] a [jméno FO] a obě strany sporu se sešly na místě, aby byla provedena kontrolní prohlídka k prošetření oprávněnosti stavby víceúčelové chaty, kterou v minulosti postavil žalovaný. Byly probrány listiny ke stavbě se vztahující, včetně sdělení stavebního úřadu, jímž byla potvrzena existence stavby, a úřad konstatoval, že se jedná o povolenou stavbu, u které byla chybějící dokumentace nahrazena pasportem stavby, který byl stavebním úřadem ověřen. Jedná se ale o stavbu neoprávněnou, protože byla zřízena na cizím pozemku, aniž by měl stavebník z hlediska občanského práva oprávnění na cizím pozemku stavbu postavit. Strany byly poučeny, že pokud mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby nedojde k smírnému řešení, může se vlastník pozemku i vlastník stavby obrátit na soud s žalobou na uspořádání vlastnických poměrů.

37. Zápisem z jednání členské schůze žalovaného z 6. 12. 2015 je dále prokázáno, že byla provedena transformace spolku z dřívějšího [právnická osoba] na [jméno žalovaného]., spolek přijal nové stanovy a zvolil nové orgány. Předsedou spolku byla po zasedání nově zvoleného výboru spolku [tituly před jménem] [jméno FO]. Stanovy žalovaného z 6. 12. 2015 reflektují na změnu názvu a právní formy spolku, upravují orgány spolku a jejich pravomoc, práva a povinnosti členů a zásady členství. Stanoví dále, že zdrojem majetku spolku jsou zejména vstupní členské příspěvky členů, roční příspěvky členů, příjmy dosahované vlastní činností spolku, zejména v souvislosti s provozováním lyžařského areálu a další. Za spolek jedná výbor, za výbor navenek jedná samostatně předseda výboru, v jeho nepřítomnosti hospodář. Usnesením, přijatým na členské schůzi spolku dne 6. 12. 2015, byl výbor spolku pověřen jednáním s „rodinou [jméno FO] ohledně pronájmu případně koupi jejich pozemků v [adresa],“ které spolek užívá.

38. V dopise z 5. 1. 2016, chybně datovaném dnem 5. 1. 2015, žalovaný po předchozím osobním setkání stran shromáždil své požadavky na možnost dalšího provozování lyžařského vleku. Dopisem z 15. 1. 2016 je prokázáno, že v návaznosti na osobní setkání formulovali své požadavky pro další průběh nájmu i žalobci. Na tyto požadavky reagoval žalovaný odpovědí z 27. 1. 2016, v němž sdělil další své postoje a představy a odkázal na svoji předchozí nabídku na odkoupení pozemku pod chatou.

39. Výpovědí smluv [číslo], o pachtu a pronájmu pozemků ze dne 6. 5. 2022 je prokázáno, že žalobci jako propachtovatelé s odvoláním na § 2334 občanského zákoníku vypověděli pachtýři, [právnická osoba], pachtovní smlouvy z důvodů hrubého porušení podmínek smluv a ustanovení zákona o pachtu a pronájmu. Výpověď byla dána bez výpovědní doby k 31. 5. 2022 a žalobci pachtýře vyzvali k předání předmětných pozemků k tomuto datu. V odůvodnění výpovědi žalobci vysvětlují, že v průběhu tohoto soudního řízení zjistili, že došlo 1. 2. 2016 k uzavření podpachtovní smlouvy mezi pachtýřem a žalovaným na část pozemků žalobců k provozování lyžařského vleku, tedy k jiným než zemědělským účelům. Tím byly porušeny podmínky pachtovní smlouvy a dalším hrubým porušením smluv je skutečnost, že významné části propachtovaných pozemků byly pronajaty bez souhlasu vlastníků, neboť v čl. V. 7. je obsažen souhlas pouze v obecné formě. Dle dodejky datové schránky byla výpověď [právnická osoba] dodána 6. 5. 2022.

40. Dopisem [právnická osoba] adresovaným žalovanému ze dne 23. 5. 2022 společnost oznámila žalovanému, že pachtovní vztah, vyplývající z pachtovních smluv č. [hodnota], uzavřených s žalobci, byl ukončen výpovědí všech smluv k 31. 5. 2022 a z tohoto důvodu je ke stejnému datu ukončen i vztah podpachtovní mezi společností a žalovaným.

41. Odstoupením od smlouvy o pronájmu pozemků k provozování lyžařského vleku, uzavřené dne 31. 3. 2018, které dne 20. 4. 2022 adresovali žalobci žalovanému, je prokázáno, že žalobci s odkazem na § 2002 občanského zákoníků odstoupili od smlouvy ze dne 31. 3. 2018 o nájmu pozemků, a to pro hrubé porušení ustanovení § 1728 odst. 2 téhož zákona. V odůvodnění žalobci uvedli, že se až v průběhu daného soudního řízení dozvěděli, že žalovaný se [právnická osoba] uzavřel 1. 2. 2016 smlouvu o pronájmu pozemků žalobců k provozování lyžařského areálu, kterou si měli možnost přečíst až 11. 4. 2022. Pokud by žalobci měli o této smlouvě povědomí, rozhodně by s žalovaným, navíc zjevně protizákonně, neuzavřeli smlouvu o pronájmu pozemků z 31. 3. 2018. Dle žalobců se tak zcela naplnily důvody k odstoupení od smlouvy od jejího počátku. Dle podacího lístku bylo odstoupení od smlouvy odesláno žalovanému doporučenou poštou (RR921279086CZ) Dle potvrzení pošty byla doporučená zásilka ([hodnota]), odeslaná 21. 4., vydána příjemci dle 25. 4. (zřejmě 2022).

42. Odstoupením žalobců od smlouvy z 31. 3. 2018, které žalobci, zastoupení [jméno FO], adresovali žalovanému 17. 11. 2023, je prokázáno, že žalobci s odkazem na „§ 2002 odst. 1 o. z. a čl. VI odst. 2“ odstoupili od smlouvy ze dne 31. 3. 2018 o nájmu pozemků pro provozování lyžařského vleku pro opakované porušování nájemní smlouvy a nedodržování podmínek kolaudačního rozhodnutí. Žalovanému vytkli opakované porušování termínu pronájmu (zimní období od 1. 11. do 31. 3.) protože přípravy na zimní sezónu byly konány již v říjnu a ukončení v dubnu, opakované porušování podmínek smlouvy o přístupu a provozování vleku, tedy povolení příjezdu k chatě jedním vozidlem za účelem zásobování a nedovolené parkování, svévolnou instalaci můstku s kobercem přes účelovou komunikaci a užívání nepronajatých částí pozemků. Žalobci opětovně vyzvali k odstranění všech zařízení k předmětných pozemků do 5 měsíců a uvedení do pozemků do předešlého stavu. Podle doručenky datové zprávy, odstoupení od smlouvy bylo žalovanému doručeno 19. 11. 2023.

43. Na posledně uvedené odstoupení od smlouvy reagoval žalovaný dopisem z 22. 11. 2023, v němž namítal, že k němu nebyla připojena plná moc, udělená žalobci [jméno FO], která by jej k zatupování žalobců opravňovala. Pro případ, že by došlo k doplnění plné moci, sdělil žalovaný, že odstoupení považuje za nedůvodné, nesplňující náležitosti § 2002 o. z. Dodal, že má zájem na smírném řešení sporu a pokračování nájemní vztahu do r. 2028 a navrhl osobní setkání.

44. V reakci na námitky žalovaného žalobci předložili listinu z 17. 11. 2023 obsahující zmocnění [jméno FO] k odstoupení od smlouvy s žalovaným a k zastupování ve všech úkonech vedoucích k ukončení nájemní smlouvy, odstranění staveb zařízení z pozemků a k ochraně jejich majetku, k zastupování před soudy, a to do odvolání. Listina obsahuje podpisy zmocnitelů i zmocněnce. Přeložili i doručenku datové zprávy z 29. 12. 2023, jíž mělo být zmocnění žalovanému zasláno. Žalovaný tvrdil, že zmocnění od žalobců ani jejich zmocněnce neobdržel, byla mu zaslána pouze listina, kde je zachycen souhlas žalobců s reakcí na dopis žalovaného z 22. 11. 2023.

45. Žalobci svoji žalobou požadovali po žalovaném odstranění jejich staveb a zařízení z předmětných pozemků a vlastnictví k nim, včetně chaty na parcele č. [hodnota], bylo mezi stranami zpočátku nesporným. Až v průběhu řízení žalobci začali vlastnictví k chatě zpochybňovat, soud se jím proto podrobně zabýval již v prvé svém rozhodnutí a opakuje:

46. Svědkyně [jméno FO] ve své výpovědi uvedla, že z nahlédnutí kroniky spolku ví, že v r. 1986 spolek existoval pod názvem [právnická osoba]. Po roce 1989 [právnická osoba] v Praze přestal fungovat a spolek působil dál samostatně pod názvem [právnická osoba]. Po přijetí nového o. z. byl spolek zapsán do spolkového rejstříku a byl přijat název [Jméno žalovaného].. V době, kdy spolek fungoval ještě jako [právnická osoba], disponoval majetkem a po ustanovení samostatného spolku na tento nový subjekt tento majetek přešel. Podrobnosti o tom svědkyně, jak uvedla nezná, protože byla tehdy na mateřské dovolené.

47. Žalovaný tvrdil, že stavbu chaty nabyla originárním způsobem [právnická osoba], když rozmontovanou chatu již jako použitou koupila od [právnická osoba] a s přispěním svých členů ji sestavila na předmětném pozemku. Poukazoval na obsah stavebního povolení z 28. 5. 1987 (viz výše), kterým byla povolena výstavba chaty [právnická osoba] a doložil fotografie z kroniky spolku, na nichž je zachycena hotová stavba chaty s podsklepením, se střechou včetně komína. Doprovodný text konstatuje, že v roce 1986 bylo odpracováno na výstavbě 900 brigádnických hodiny. Dále jsou připojeny další fotografie, zachycující práce na údržbě chaty a jejího okolí. Žalovaný dále předložil zápis z výroční členské schůze [právnická osoba] z 13. 4. 1996. Z jeho obsahu vyplývá, že v průběhu schůze předseda základní organizace navrhl jménem výboru ukončit činnost organizace ke dni 30. 4. 1996, neboť další setrvání v [právnická osoba] nemá smysl a jeho návrh byl jednomyslně přijat. Předseda dále informoval o založení nové, nezávislé organizace, která má volně navázat na činnost zrušené ZO a která byla zaregistrována 5. 2. 1996 pod názvem [právnická osoba], se sídlem [adresa]. Jménem výboru navrhl předseda převést zbylé finanční prostředky z běžného účtu ZO, pokladní hotovost, další movitý a nemovitý majetek na nově vzniklou organizaci a všichni přítomní hlasovali pro.

48. Stanovy [právnická osoba], registrované 5. 2. 1996 [právnická osoba], upravovaly činnost spolku, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, organizační strukturu V čl. 4 bod 3 je uvedeno, že hmotný a nehmotný majetek je vedený na soupisu, který je překládán ke kontrole členské schůzi. Stanovy byly přijaty 15. 4. 1995 na ustavující členské schůzi.

49. K prokázání skutečnosti, že stavba chaty byla pojata do soupisu majetku spolku předložil žalovaný soudu součty analytických účtů z roku 2022, z nichž vyplývá, že jako základní jmění je uvažována stavba chaty a její vybavení. Pozemek č. [hodnota] a montovaná stavba chaty na tomto pozemku je zahrnuta dále do podrozvahové evidence neodepisovaného majetku k 15. 4. 1995 a následně k 13. 4. 1996 pro účely vedení jednoduchého účetnictví. Dle podrozvahové evidence neodepisovaného majetku k 1. 1. 2005 v rámci přechodu z jednoduchého účetnictví na podvojné účetnictví byla stavba chaty zaevidována na účet 411 200. Podkladem z předchozích období k provedenému zápisu do účetní evidence byla kronika spolku [právnická osoba], stavební povolení z roku 1987 a osobní svědectví zakládajících členů spolku. Obsah těchto listin rovněž prokazuje, že písemná smlouva o převodu chaty na žalovaného není k dispozici a v účetnictví žalovaného z ní není vycházeno.

50. Žalobci ke zpochybnění vlastnického práva žalovaného k předmětné chatě naproti tomu předložili k důkazu účetní doklady žalovaného, založené ve veřejné části obchodního rejstříku, a to rozvahu v plném rozsahu od roku 2014 do roku 2021. Je třeba dát žalobcům za pravdu, že v části, týkající se dlouhodobého hmotného majetku – část stavby je ve všech rozvahách žalovaným uvedena „0“, tedy existence chaty na p. č. [hodnota] v nich není zachycena.

51. Listinou s názvem Historií [právnická osoba], kterou soud získal vytištěním ze stránek [právnická osoba] [webové stránky]., je prokázáno, že svaz byl založen 11. 9. 1979 a jeho hlavní aktivitou byla péče o chráněná území. V letech následujících po roce 1989 došlo v jeho struktuře k významným změnám, odštěpily se nejradikálnější ochranářské skupiny a organizace se specifickým zaměřením a řada skupin přešla do komerční sféry. První polovina 90. let byla obdobím hledání nové podoby a postavení organizace v nových společenských podmínkách. V roce 1991 byly schváleny zcela nové stanovy, měnící základní strukturu i fungování Svazu, byly zrušeny okresní a městské výbory, bylo změněno postavení základních organizací a zakotvena jejich právní subjektivita.

52. Stanovy [právnická osoba] z 24. 3. 2012, které předložili žalobci, prokazují, že svaz působil v době jejich přijetí jako dobrovolné sdružení fyzických a právnických osob, které spojuje aktivní zájem o ochranu přírody a životního prostředí. Základní složkou svazu je základní organizace, která se ustavuje na základě územního nebo zájmového principu. Základní organizace má právní subjektivitu a může nabývat a hospodařit s majetkem bez omezení v souladu s dobrými mravy a posláním svazu. Před jejím zánikem se provede majetkové vypořádání likvidátorem ustanoveným nejvyšším orgánem složky svazu. Podle žalobců, obsah stanov z 24. 3. 2012 se shodoval s obsahem stanov přijatých [právnická osoba] po roce 1990, důkaz o tom, že tomu tak skutečně bylo nebyl v řízení podán.

53. Žalovaný byl soudem vyzván k předložení stanov [právnická osoba] z doby před rokem 1990 a po roce 1990, neboť z výše zmíněného zápisu z výroční členské schůze [právnická osoba] [adresa] z 13. 4. 1996 plyne, že ZO po roce 1990 činnost vyvíjela. Žalovaný této výzvě nevyhověl s tím, že žádné takové listiny nemá k dispozici, a neexistují ani žádné doklady svědčící o tom, jakým způsobem se nakoupila rozmontovaná chata, kterou později účastníci smontovali na nynější parcele č. [hodnota]. Dle žalovaného je také možné, že se na nákup této věci složili sami členové [právnická osoba] a mohli se tak stát jejími podílovými spoluvlastníky. Žalovaný své vlastnické právo k chatě vyvozuje ze zápisu z členské schůze [právnická osoba] z 13. 4. 1996, přestože neexistuje žádná písemná smlouva o převodu této nemovitosti. Vzhledem k době, která od 13. 4. 1996, (tedy od rozhodnutí o ukončení činnosti [právnická osoba]) uplynula, dovolával se žalovaný vydržení chaty ve prospěch žalovaného. Žalobci možnost vydržení vlastnického práva vylučovali a argumentovali, že každé vydržení včetně vydržení mimořádného předpokládá dobrou víru držitele. Žalovaný dle nich v tomto případě věděl, že chata byla postavena na cizím pozemku bez souhlasu vlastníka, nesplnil předpoklady pro to, aby se vlastníkem stal, protože nebyla uzavřená žádná písemná smlouva o převodu chaty, nebyl proveden soudní odhad chaty a chata nebyla zahrnuta do účetnictví spolku. Je dle nich též otázkou, jak mohla být vydržena chata, která „právně neexistuje“.

54. Žalobci v řízení prokazovali, že užívání chaty a pronajatých pozemků je mezi stranami dlouhodobě zdrojem neshod a konfliktů. Prokazovali, že neshoda vznikla i na podzim roku 2022, kdy bez souhlasu žalobců žalovaný konal na jejich pozemcích přípravy na lyžařskou sezónu. Dle elektronického dopisu žalovaný až 27. 10. 2022 sdělil žalobkyni a), že následujícího dne se bude konat příprava areálu na zimu a žádal o souhlas mulčováním pod sjezdovkou a o návštěvu. Žalobkyně a) se 2. 11. 2022 rovněž elektronickým dopisem proti takovému postupu i vstupu na pozemek se ohradila, vyloučila možnost smírného řešení. Jak vyplývá i z potvrzení přijatého oznámení z 28. 10. 2022 a úředního záznamu z 29. 10. 2022, vstup žalované na předmětné pozemky 28. 10. 2022 byl předmětem šetření Policie ČR. Dle vyrozumění Policie ČR z 22. 11. 2022, bylo oznámení založeno bez dalšího opatření, neboť neshledala možnost zásahu ani dokazování, neboť z provedeného šetření není možno učinit závěr, že se jedná o podezření ze spáchání trestného činu, přestupku či jiného veřejnoprávního deliktu, a rozhodování sporu je v kompetenci soudu. Žalobci předložené fotografie zachycují jednak aktivitu žalovaného ze dne 28. 10. 2022 na předmětných pozemcích, jednak aktuální stav pozemků a žalovaným na předmětných pozemcích odložené kovové součásti vleku ve vysoké trávě.

55. Podle § 1042 o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

56. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky předmětných pozemků a z titulu svého spoluvlastnictví se domáhají, aby žalovaný odstranil z těchto pozemků zařízení sloužící provozu lyžařského vleku a stavbu chaty, kterou pro sebe označili jakou dočasnou, ačkoliv charakter dočasné stavby nemá, včetně souvisejících sítí, osvětlení a zařízení. Tvrdili, že i poslední nájemní vztah účastníků zanikl právním jednáním žalobců, event. nájemní smlouva z 31. 3. 2018 byla od počátku neplatná, žalovanému tudíž nesvědčí k pozemkům žádná práva. Žalovaný zánik nájmu popíral a dovolává se nájemní smlouvy, jejíž doba trvání dosud neuplynula.

57. Protože o zániku nájemní smlouvy výpovědí má smysl uvažovat pouze tehdy, je-li nájemní smlouva platná, zabýval se soud důvodností argumentů žalobců, z nich dovozovali neplatnost předmětné smlouvy. Posuzoval tedy, zda paralelní uzavření nájemní, pachtovní a podpachtovní smlouvy může přivodit závěr, že nájemní smlouva z 31. 3. 2018 byla absolutně neplatnou. Žalobci tento názor v řízení zastávali a v této souvislosti odkazovali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012 č. j. 26 Cdo 3720/2011, jež se vyslovuje tak, že existence nájemního vztahu k nebytovému prostoru brání tomu, aby k témuž nebytovému prostoru byla platně uzavřena nová smlouva o nájmu téhož nebytového prostoru. Soudu je známo, že shodný závěr byl v minulosti učiněn i ohledně dvojího nájmu bytu ( např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 5. 1997, sp. zn. 3 Cdon 120/96, uveřejněný v příloze časopisu Soudní judikatura 10/1998, rozsudky z 14. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 467/2000, a z 30. 5. 2001 a další, v nichž byl zaujat právní názor, že předpokladem platného uzavření nájemní smlouvy k bytu je okolnost, že jde o byt právně volný, tj. že k tomuto bytu nesvědčí právo nájmu jiné osobě a že smlouva o nájmu bytu, jehož nájemcem je již jiná osoba, je absolutně neplatná (pro nemožnost plnění dle § 37 obč . zák.). Naproti tomu soudu není známa žádná judikatura, která by učinila shodný závěr pokud jde o dvojí nájem pozemků nebo o pacht pozemků již pronajatých nájemní smlouvou či naopak. Navíc musí soud poukázat na skutečnost, že Ústavní soud ve svém nálezu z 13. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 4235/18 zaujal ve věci dvojího nájmu názor diametrálně odlišný a shrnul, že dojde-li k uzavření více nájemních smluv k téže věci (tzv. dvojí nájem), není ústavně konformní výklad, že druhá ze smluv je absolutně neplatná z důvodu počáteční právní nemožnosti plnění, neboť tento závěr je v rozporu s právem na svobodné jednání dle čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a z něj odvozeného principu ochrany autonomie vůle a smluvní svobody ve spojení se zásadou pacta sunt servanda plynoucí z čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Sama existence dvou nájemních smluv k téže věci nemůže opodstatňovat závěr o absolutní neplatnosti druhé z těchto smluv. Výklad nerespektující tyto principy představuje i porušení práva pronajímatele (vlastníka) vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Vzhledem k cit. rozhodnutí Ústavního soudu nemohou ani v dané věci obstát úvahy o tom, že uzavření pachtovní či podpachtovní smlouvy má za následek neplatnost později uzavřené smlouvy nájemní týkajících se týchž pozemků, ale i naopak. Nakonec je zřejmé, že v daném případě po leta vedle sebe smlouvy pachtovní a nájemní bez problému obstály. Soud proto setrvává na závěru, že nájemní smlouva účastníků z 31. 3. 2018 je platným právním jednáním a existence podpachtovní smlouvy na tom nic nemění.

58. Pokud jde o právní posouzení nájemní smlouvy z 31. 3. 2018, v souladu se závazným právním názorem, vyjádřeným ve zrušujícím rozhodnutí dovolacího soudu, okresní soud uzavírá, že jde o smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání, regulovanou ustanoveními § 2302 a násl o. z.

59. Podle § 2309 o. z. , jedná-li se o nájem na dobu určitou, má pronajímatel právo nájem vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) má-li být nemovitá věc, v níž se prostor sloužící podnikání nachází, odstraněna, anebo přestavována tak, že to brání dalšímu užívání prostoru, a pronajímatel to při uzavření smlouvy nemusel ani nemohl předvídat, nebo b) porušuje-li nájemce hrubě své povinnosti vůči pronajímateli, zejména tím, že přestože jej pronajímatel vyzval k nápravě, chová se nájemce v rozporu s ustanovením § 2305, nebo je po dobu delší než jeden měsíc v prodlení s placením nájemného nebo služeb spojených s užíváním prostoru sloužícího podnikání.

60. Podle § 2310 odst. 1 a 2 o. z., ve výpovědi musí být uveden její důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. (2) Výpovědní doba je tříměsíční.

61. Podle § 2311 o. z., ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně 62. Podle § 2314 odst. 1 až 3 o. z., vypovídaná strana má právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu. (2) Nevznese-li vypovídaná strana námitky včas, právo žádat přezkoumání oprávněnosti výpovědi zanikne. (3) Vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi.

63. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 188/2021, na nějž žalobci správně odkazovali, vysvětlil, že skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání ujednaného na dobu určitou je upraveno v ustanoveních § 2308 až § 2311 o. z. Na rozdíl od předchozí úpravy nájmu nebytových prostor obsažené v zákoně č. 116/1990 Sb. , ve znění účinném do 31. prosince 2013, se vyžaduje, aby ve výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání ujednaného na dobu určitou byl uveden výpovědní důvod; výpověď, v níž není uveden její důvod, je neplatná. Další náležitosti výpovědi však v ustanoveních § 2308 až 2311 o. z. výslovně upraveny nejsou (byť mohou vyplynout z požadavku na určitost právního jednání – viz § 553 o. z.); na rozdíl od nájmu bytu (viz § 2286 odst. 2 o. z.) se ani výslovně nepožaduje, aby pod sankcí (absolutní) neplatnosti výpověď pronajímatele obsahovala rovněž poučení o právu nájemce vznést proti ní námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Takové další náležitosti nevyplývají ani z ustanovení § 2314 o. z., upravující v poměrech nájmu prostoru sloužícího podnikání právo nájemce na písemné námitky proti výpovědi a na podání žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi, obojí v tam uvedených lhůtách; přitom jde o ustanovení speciální pro postup v případě výpovědi z nájmu prostoru sloužícího podnikání. Už proto v těchto případech nelze aplikovat – prostřednictvím § 2311 o. z. – ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. Navíc z dikce § 2311 o. z. , jenž normuje, že ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně (i na skončení nájmu prostoru sloužícího podnikání sjednaného na dobu určitou), uvedený požadavek vyplynout nemůže především proto, že ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. je použitelné na nájmy bytu na dobu určitou i neurčitou a nikoli jen na nájmy na dobu určitou, jak předpokládá § 2311 o. z.

64. Dále pokládá soud za nutné předeslat, že Nejvyšší soud ve své judikatuře (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod číslem 75/2018 Sb. rozh. obč., či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 649/2018) vyložil, že § 2314 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi byla posuzována v jiném řízení (a to i jako otázka předběžná); na rozdíl od neplatnosti či zdánlivosti právního jednání (výpovědi z nájmu), k nimž soud přihlédne kdykoliv. Otázka naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu je tak definitivně vyřešena buď rozhodnutím soudu (v řízení podle § 2314 odst. 3 o. z.), nebo v důsledku nečinnosti stran, které možnosti podat tuto žalobu nevyužily. Tyto závěry platí jen u výpovědi nájmu prostoru sloužícího k podnikání, jehož strany nevyloučily aplikaci § 2314 o. z.

65. Jak vyplývá z textu čl. VI předmětné nájemní smlouvy z 31. 3. 2018, smlouvou nebylo ujednáno právo pronajímatelů, tedy žalobců, smlouvu vypovědět, nebyly sjednány důvody výpovědi ani výpovědní lhůta, nebyla ani vyloučena aplikace § 2314 o. z. Před skončením nájmu mohli žalobci od smlouvy odstoupit pro nedodržování smlouvy nájemcem nebo pro prodlení se zaplacením nájmu. Řešená smlouva účastníků tedy neobsahuje v uvedeném směru vlastní ujednání, a proto je třeba výpověď žalobců z 24. 3. 2021 a její důsledky posuzovat dle citovaných zákonných ustanovení.

66. Z výpovědi žalobců ze smlouvy o nájmu pozemků k provozování lyžařského vleku, datované dnem 24. 3. 2021, lze zjistit, kdo ji činí, komu je určena, co je jí sledováno a z jaký důvodů je činěna. Důvod výpovědi, tj. záměr žalobců vrátit pozemkům původní charakter, neodpovídá žádnému z výpovědních důvodů, uvedených v ustanovení § 2309 o. z. Ve vztahu k dané věci je jejím nedostatkem, že nevypovídá nájem pozemku p. č. [hodnota], a na místo něj uvádí pozemek č. [hodnota], který však předmětem nájemní smlouvy nebyl a který ani žalobci nevlastní. Soud má však za to, že mezi účastníky bylo od počátku jasné, že žalobci hodlají žalovanému vypovědět nájem a dosáhnout vyklizení všech jejich pronajatých pozemků, že při označení pozemku p. č. [hodnota] se žalobci dopustili písařské chyby a jen nedopatřením uvedli č. [hodnota]. Žalovaný ostatně nikdy od doručení výpovědi na tento nedostatek nepoukázal, nesnažil se tento nedostatek výpovědi osvětlit, nepochybně proto, že výpovědi žalobců rozuměl tak, že se týká pronajatých pozemků včetně pozemku č. [hodnota]. Soud je názoru, že je v zájmu konečného a rozumného uspořádání vztahu účastníků na místě pohlížet na tento nedostatek výpovědi s nadhledem bez přílišného formalismu a výpověď chápat tak, že se vztahuje na všechny žalovanému pronajaté pozemky, tedy i pozemek č. [hodnota]. Ostatně i dle ustanovení § 578 o. z. platí, že chyby v psaní nebo v počtech nejsou právnímu jednání na újmu, je-li jeho význam nepochybný.

67. Z řízení dále vyplynulo, že výpověď žalobců z 24. 3. 2021 byla žalovanému doručena a dostala se do jeho dispozice, byť se tak stalo patrně později než 30. 4. 2021, jenž je Českou poštou s. p. uváděn jako datum doručení. Jestliže si ale žalovaný dohodl doručování pošty se svědkyní [jméno FO], ač nebyla jeho zástupkyní ani členkou, tak, že pro něho bude zásilky přejímat, podepisovat doručenky a sjednaným způsobem mu je bude předávat na adresu sídla, tak jak bylo prokázáno, nemůže odpovědnost za případné pozdější faktické převzetí zásilky přenášet na žalobce, kteří pro doručení výpovědi zvolili běžný a nanejvýš vhodný způsob doporučenou poštovní zásilkou. Převzala-li svědkyně [jméno FO] zásilku s výpovědí dne 30. 4. 2021, jak prokazuje zpráva České pošty, s. p., je nutno ji pokládat za doručenou žalovanému dnem 30. 4. 2021, i když zásilku žalovaný otevřel později. I žalovanému muselo být jasné, že podepíše-li v souladu s pokynem žalovaného doručenku doporučené zásilky svědkyně, bude se na zásilku hledět na jako na doručenou žalovanému se všemi důsledky. Svědkyně, jak vypověděla, zásilku v den jejího převzetí odnesla do sídla žalovaného, odložila ji na dohodnuté místo, (protože žalovaný tehdy neměl zřízenou vlastní poštovní schránku) a bylo jenom na něm, jak si zpřístupnění obsahu zásilky zorganizoval. Svědkyně [jméno FO] postupovala při doručování dle pokynů žalovaného a rozhodně nešlo o to, že by do doručování svévolně zasáhla a nahodile si zásilku určenou pro žalovaného ponechala. Šlo o zavedenou déletrvající praxi, neboť nejméně dvě doporučené soudní zásilky, určené žalovanému, byly v průběhu řízení rovněž převzaty svědkyní [jméno FO], aniž by žalovaný cokoliv namítl. Je třeba také zmínit, že od počátku žalovaný vnímal prodlení s podáním námitky proto výpovědi jako svou chybu (svědkyně [jméno FO] se za to na členské schůzi 20. 6. 2021 dokonce omlouvala), proto i když proti výpovědi vznesl námitky, žalobou však již výpověď žalobců nenapadl. Teprve v poslední fázi řízení žalovaný tvrdil, že námitky proti výpovědí podal včas a v rozporu se shora cit. judikaturou dovozoval, že má proto právo, aby oprávněnost a důvodnost výpovědi byla přezkoumána v tomto řízení. Jak však vyplývá ze shora citovaných judikátů Nejvyššího soudu, nepodal-li žalovaný včas žalobu podle § 2311 odst. 3 o. z., nemůže se nyní již dovolávat toho, že žalobci použitý výpovědní důvod ke skončení nájemní smlouvy nepostačoval a že výpověď proto není oprávněná, a je třeba vycházet z toho, že uplynutím tří měsíců od doručení výpovědi, nájem skončil a nadále neexistuje. Otázka naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu je tak definitivně vyřešena v důsledku nečinnosti žalovaného, který možnosti podat proti žalobcům žalobu nevyužil (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2585/2019). Vzhledem k tomuto závěru shledává soud nadbytečným zabývat tím, zda námitky žalovaného byly řádně doručeny žalobkyni a), i významem odstoupení žalobců od nájemní, učiněným dne 20. 4. 2022 dle § 2002 odst. 1 o. z. pro hrubé porušení ustanovení § 1728 odst. 2 téhož zákona, ani odstoupením z 17. 11. 2023 a jeho náležitostmi. Skončila-li nájemní smlouva uplynutím výpovědní lhůty k 31. 7. 2021, nebylo od ní možno v následujícím čase platně odstoupit.

68. Protože nájemní vztah účastníků zanikl, žalovaný již nemá práva a povinnosti nájemce a není oprávněn mít na pozemku žalobců č. [hodnota] stavbu chaty, k níž mu souhlas vlastníků pozemku chyběl, ani stavbu lyžařského vleku a jeho příslušenství na pozemcích č. [hodnota] a č. [hodnota], neboť souhlas právního předchůdce žalobců, jenž jej k tomu opravňoval, byl udělen pouze na dobu trvání nájemní vztahu. Tím, že žalovaný stavby a jejich příslušenství dosud neodstranil, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců, a nelze než žalovanému uložit povinnost je odstranit a pozemky uvést do původního stavu. Žalobě žalobců proto bylo vyhověno.

69. V průběhu řízení vznesli žalobci další námitky, které by, pokud by byly oprávněné, vyhovění žalobě žalobců bránily. Soud se jimi proto opět zaobíral, neshledal však, že by některá z nich byla oprávněná.

70. Soud v prvé řadě dospěl k závěru, že nelze akceptovat názor žalobců, že chata na parcele č. [hodnota] „právně neexistuje“. Znovu zde odkazuje na judikatorní závěry, vztahující se ke vzniku stavby jako věci v právním slova smyslu. Stavba jako věc ve smyslu práva zpravidla vzniká v okamžiku, kdy je již jednoznačným a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cz 57/92, 3 Cdon 1305/95, 20 Cdo 931/99 a mnoho dalších.) Jak bylo v řízení prokázáno, u předmětné stavby tento okamžik nastal v průběhu roku 1986, neboť na fotografiích pořízených v tomto roce je zachycena stavba, jež má vybudovány nikoliv jen první nadzemní podlaží, ale i kompletní střešní konstrukci. Od uvedeného roku lze proto hovořit o tom, že šlo o věc, která mohla být objektem právních vztahů včetně vztahů vlastnických a tedy o věc v právním slova smyslu.

71. Aby mohlo být vyhověno žalobě žalobců v části, týkající se odstranění chaty z pozemkové parcely č. [hodnota], bylo třeba na jisto postavit, kdo je vlastníkem této stavby, neboť musí být jistota o tom, kdo je v této části sporu pasivně legitimován. Žalobci v průběhu řízení vlastnické právo žalovaného ke stavbě zpochybňovali. Soud proto jako předběžnou otázku musel vyřešit, zda je vlastnické právo žalovaného k chatě dáno či nikoliv.

72. Z provedeného dokazování vyplynulo, že není pravdivé tvrzení žalovaného, že jeho vlastnictví vzniklo vytvořením věci. Zápisem ze schůze [právnická osoba] z 13. 4. 1996 je nepochybně prokázáno, že mezi [právnická osoba] (příp. [právnická osoba]) a žalovaným není dána právní kontinuita a že tedy žalovaný není univerzálním právním nástupcem původního vlastníka předmětné chaty, jenž chatu vytvořil. (Zmínce, že se na chatu složili členové ZO, a možné navazující úvaze o jejich spoluvlastnictví k chatě jednoznačně odporují provedené listinné důkazy, zejména listiny ze stavebního řízení) Zápis z 13. 4. 1996 předpokládal převod movitých i nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, ten však nemohl právně správně proběhnout u nemovitosti jinak než písemnou smlouvou. Smlouva, která by vlastnické právo k chatě (ať už z [právnická osoba] nebo z [právnická osoba]) na žalovaného převedla, nebyla předložena a vzhledem k údajům, vedeným v účetnictví žalovaného, lze mít za to, že ani nebyla uzavřena. Žalovaný tedy nedisponuje platným právním titulem, svědčícím o nabytí jeho vlastnického práva k chatě. Vzhledem k tomu, že v řízení namítl vydržení vlastnického práva, zabýval se soud dále oprávněností této námitky. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že další výklad se vztahuje k vydržení vlastnického práva pouze ke stavbě a nikoliv v pozemku p. č. [hodnota] na němž stavba stojí a jehož se námitka vydržení netýká.

73. Předpokladem vydržení je držba a podstatou držby je existence dvou základních předpokladů, jež musí být dány současně: 1) držitel musí mít věc ve své moci, musí tedy nad věcí vykonávat faktické panství (corpus possessionis), musí mít možnost právo kdykoli vykonat a 2) držitel musí mít vůli nakládat s věcí jako s vlastní (animus possidendi). Pro vznik držby je nezbytné naplnění obou těchto předpokladů současně. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že žalovaný téměř od počátku své existence, resp. s odkazem na zápis z 13. 4. 1996 od 1. 5. 1996, chatu držel a jako její vlastník choval se (požádal o kolaudaci, opatřil pasport stavby, stavbu využíval). Žalovaný tedy byl od 1. 5. 1996 držitelem stavby chaty. S ohledem na počátek jeho držby a přechodná ustanovení § 3036 o. z. je třeba vydržení posuzovat dle §134 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník v tehdy platném znění (dále obč. zák.), tedy dle právní úpravy platné v době, kdy k vydržení mohlo dojít.

74. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

75. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

76. Žalovaný pokud jde stavbu chaty, objektivně posuzováno, nemohl být v dobré víře, že mu chata patří, pokud mu chybí řádný (nebo alespoň domnělý) právní titul, z něhož by své vlastnické právo mohl odvozovat. Žalovaného nelze proto označit za držitele oprávněného, a nelze proto ani učinit závěr o tom, že vlastnické právo k chatě vydržel dle cit. ustanovení § 134 obč. zák.

77. Vzhledem k době, kterou žalovaný předmětnou chatu drží, zbývá posoudit, zda k vydržení nedošlo dle ustanovení o mimořádném vydržení dle o. z.

78. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

79. Podle § 3066 o. z., do vydržecí doby se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž tato doba neskončí dříve než uplynutím dvou let od nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

80. Účelem mimořádného vydržení je poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, avšak současně prostý lsti či podvodu, a kde zároveň tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Podmínkami mimořádného vydržení jsou držba a čas jednou tak dlouhý, než je požadován pro vydržení řádné, tedy šest let u movité věci a dvacet let u nemovitosti. K mimořádnému vydržení nemůže však dojít, pokud bude držiteli prokázán nepoctivý úmysl.

81. K vydržení a jeho podmínkám, výslovně pak k podmínkám vydržení mimořádného, se vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021. Uvedl, že k mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Na otázku, zda „nepoctivý úmysl“ (§ 1095 o. z.) značí „nepoctivou držbu“ (§ 992 odst. 1 o. z., věta druhá), resp. zda se k mimořádnému vydržení vyžaduje poctivá držba, odpověděl záporně s tím, že mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“. V nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu.

82. Z uvedeného vyplývá, že k tomu, aby mohl být učiněn závěr, že žalovaný vlastnické právo k chatě vydržel dle § 1095 o. z. je třeba, aby jím realizovaná držba chaty trvala 20 let a neskončila před 1. 1. 2019 a dále, aby mu nebylo prokázáno, že tím, že se ujal držby, způsobil jinému újmu. Žalovaný se prokazatelně ujal držby chaty k 1. 5. 1996 a jeho držba dosud trvá. Z provedeného dokazování nevyplynulo nic, co by nasvědčovalo tomu, že ujmutím se držby způsobil újmu někomu jinému. Nic takového v řízení nebylo zmíněno a ani z okolností, za nichž se žalovaný držby ujal, nelze způsobení takové újmy komukoliv předpokládat. Řečený vznik újmy je třeba vztahovat pouze k vlastnickému právu k chatě, neboť jen to je předmětem vydržení. Poukaz na to, že chata byla vybudována na cizím pozemku bez souhlasu jeho vlastníka a že práva vlastníka byla dotčena, v této souvislosti nemůže být významný, protože se týká již jiného vztahu. Soud proto uzavírá, že podmínky mimořádného vydržení jsou slněny a k vydržení vlastnického práva žalovaným k chatě podle ustanovení o mimořádném vydržení došlo. Žalovaného lze proto za jejího vlastníka pokládat a rovněž lze učinit závěr, že žalovaný je pasivně legitimován v řízení o odstranění chaty z pozemku [číslo].

83. Pro úplnost soud znovu dodává, že i kdyby závěr o mimořádném vydržení vlastnického práva ve prospěch žalovaného nebylo možno učinit, nemohlo by to znamenat ani to, že by vlastnictví k chatě mohlo být přiřčeno žalobcům dle § 3054 o. z. jako spoluvlastníkům pozemku, na němž se chata nachází, jak se žalobci domnívají.

84. Ustanovení § 3054 o. z. stanoví, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž osoba.

85. Žalobci nedisponují žádnou smlouvou ani jiným právním titulem, kterým by na ně či na jejich právního předchůdce vlastnické právo k chatě bylo převedeno či na ně přešlo, nebyli držiteli chaty a nemohli ji proto ani vydržet, je proto vyloučeno, aby ke dni účinnosti o. z., tj. k 1. 1. 2014, náleželo vlastnické právo ke stavbě i pozemku téže osobě (osobám) a tak je tak také vyloučeno, aby se chata k uvedenému dni stala součástí pozemku. Je třeba poznamenat, že § 3054 o. z. není ustanovením, dle něhož by někdo mohl být vlastnického práva zbaven nebo vlastnické právo jiného mohl získat, nýbrž ustanovením, jímž zákonodárce prosadil do právního řádu (opětovně) zásadu supreficies solo cedit (povrch ustupuje půdě). Navíc ustanovení § 3055 odst. 1 o. z. výslovně uvádí, že stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Pouhé vlastnictví resp. spoluvlastnictví žalobců k pozemku č. [hodnota] tedy nemohlo postačovat k tomu, aby se dnem účinnosti o. z. žalobci stali vlastníkem stavby chaty na ni stojící.

86. Tento rozsudek, jímž je žalovanému ukládána povinnost odstranit stavby z pozemků žalovaných, nezasahuje do pravomoci správních orgánů rozhodnout o odstranění stavby ani takové rozhodnutí nenahrazuje. Realizace odstranění staveb může proběhnout až po příslušném rozhodnutí stavebního úřadu a soud s ohledem na to stanovil žalovanému lhůtu ke splnění ukládaných povinnosti v trvání jednoho roku.

87. Pro nadbytečnost soud zamítl návrh na provedení důkazu opětovným výslechem svědkyně [jméno FO], svědka [jméno FO], podacími lístky k odeslaným námitkám žalovaného a vrácenou zásilkou žalobkyni a).

88. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy dle úspěchu ve věci. V řízení zcela zvítězili žalobci, mají proto proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

89. Žalobci na soudních poplatcích zaplatili celkem 26 000 Kč (5000 Kč z žaloby, 1 000 Kč z návrhu na vydání předběžného opatření, 1 000 Kč z odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí předběžného opatření, 5 000 Kč z odvolání do rozsudku okresního soudu, 14 000 Kč poplatek z dovolání proti rozsudku odvolacího soudu) a mají právo na jejich náhradu.

90. Žalobci v prvé části řízení před okresním a před odvolacím soudem byli zastoupeni obecným zmocněncem, jenž požadoval podle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu nákladů dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., náhradu jízdného, přičemž právo na náhradu ušlé mzdy a jízdného v souvislosti s jednáním dne 3. 4. 2023 uplatnil též žalobce c).

91. Obecný zmocněnec žalobců v řízení vykonal v roce 2021 2 úkony( výzva k plnění, žaloba), v roce 2022 5 úkonů (písemné podání z 7. 4. 2022, účast u jednání 27. 6. 2022, účast u jednání 18. 10. 2022-2úkony, písemné podání z 17. 11. 2022) v roce 2023 vykonal 8 úkonů (písemné podání z 27. 3. 2023, účast na jednání 3. 4. 2023-2 úkony, účast na jednání 11. 4. 2023, odvolání proti rozsudku, písemné podání z 9. 6. 2023, účast na jednání před odvolacím soudem 12. 9. 2023 a 21. 9. 2023), tedy celkem [hodnota] úkonů za něž mu náleží náhrada 4 500 Kč (tj. 15x 300 Kč).

92. Obecný zmocněnec požadoval náhradu jízdného k jednání soudu 18. 10. 2022, náhrada jízdného je vypočtena dle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., s použitím vyhl. č. 511/2021 Sb. Na jednu cestu k procesnímu soudu a zpět osobním vozem zn. [značka] s průměrnou spotřebou 6,3l na 100 km automobilového benzínu 95 oktanů ve vzdálenosti 90 km připadá náhrada 675,31 Kč, ((90 km x 4,70 Kč) + (6,3 1/100 km x90 km x 44,50 Kč/ l).

93. V roce 2023 se obecný zmocněnec žalobců zúčastnil jednání u procesního soudu dne 3. 4. 2023 a 11. 4. 2023, náhrada jízdného je vypočtena dle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., s použitím vyhl. č. 467/2022 Sb. Na jednu cestu k procesnímu soudu a zpět osobním vozem zn. [značka] s průměrnou spotřebou 6,3l na 100 km automobilového benzínu 95 oktanů ve vzdálenosti 90 km připadá náhrada 701,60 Kč, ((90 km x 5,2 Kč) + (6,3 1/100 km x90 km x 41,20 Kč/ l), na dvě cesty 1 403,20 Kč.

94. Jednání dne 3. 4. 2023 se zúčastnil i žalobce c), doložil potvrzením zaměstnavatele tohoto dne činila jeho pracovní doba 11 hodina, průměrný hrubý hodinový výdělek 557 Kč, náhrada hrubé mzdy dosáhla výši 6 127 Kč. Žalobce c) dále požadoval náhradu jízdného z pracoviště v [adresa] v SRN k procesnímu soudu a zpět, i tato byla vypočtena dle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., s použitím vyhl. č. 467/2022 Sb. Na cestu k procesnímu soudu a zpět osobním vozem zn. [značka] s průměrnou spotřebou 4,5l na 100 km motorové nafty ve vzdálenosti 1 642 km připadá náhrada 11 080,21 Kč, ((1 642 km x 5,2 Kč) + (4,5 1/100 km x1 642 km x 34,40 Kč/ l). Celkem žalobci c) náleží 17 207,22 Kč.

95. V roce 2023 se obecný zmocněnec žalobců zúčastnil také jednání u odvolacího soudu dne 12. 9. 2023 a 21. 9. 2023, náhrada jízdného je vypočtena dle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., s použitím vyhl. č. 467/2022 Sb. Na jednu cestu k odvolacímu soudu a zpět osobním vozem zn. [značka] s průměrnou spotřebou 6,3l na 100 km automobilového benzínu 95 oktanů ve vzdálenosti 115 km připadá náhrada 896,49Kč, ((115 km x 5,2 Kč) + (6,3 1/100 km x 115 km x 41,20 Kč/ l), na dvě cesty 1 792,98 Kč.

96. Další náklady vznikly žalobcům v souvislosti s jejich právním zastupováním advokátem v dovolacím řízení a v dalším řízení před okresním soudem. V roce 2023 zástupce žalobců vykonal 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a sepis dovolání), za něž mu náleží odměna dle § 9 odst. 3 písm. e), § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve výši 6 000 Kč za jeden úkon, tj. 12 000 Kč za 2 úkony, připočíst je dále třeba paušální náhradu nákladů dle § 13 odst. 3 AT ve výši 2x 300 Kč, tj. 600 Kč. Za tuto část řízení zástupci náleží 12 600 Kč 97. V další části řízení před okresním soudem v roce 2025 zástupce žalobců vykonal 3,5 úkonů právní služby (účast na jednání 6. 1. 2025, podání ve věci 5. 2. 2025, účast na jednání 11. 2. 2025, účast na vyhlášení rozsudku 18. 2. 2025-0,5 úkonu), za něž mu náleží odměna dle § 9 odst. 3 písm. e), § 7 bod. 5 a § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále AT) ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 31 080 Kč (3,5 x 8 880 Kč), paušální náhrada nákladů 4x 450 Kč, tj. 1 800 Kč, 32 880 Kč.

98. Zástupce žalobců se účastnil tří jednání před procesním soudem, požaduje náhradu jízdného vypočtenou dle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., s použitím vyhl. č. 475/2024 Sb. Na jednu cestu k procesnímu soudu a zpět osobním vozem zn. [značka] s průměrnou spotřebou 5,1 l na 100 km automobilového benzínu 95 oktanů ve vzdálenosti 147 km připadá náhrada 1 120,99 Kč, ((147 km x 5,8 Kč) + (5,1 1/100 km x 147 km x 35,80 Kč/ l), na tři cesty 3 362,97 Kč.

99. Zástupci žalobců tak náleží odměna a náhrada nákladů ve výši 48 842,94 Kč, s připočtením DPH 10 257,02 Kč pak 59 099,96 Kč, zaokrouhleno 59 100 Kč.

100. Celkově náklady žalující strany činí 110 678,71 Kč, zaokrouhleno 110 679 Kč a soud uložil žalovanému, aby tuto částku žalobcům nahradil k rukám zástupce žalobců.

101. Dokazování v průběhu řízení si vyžádalo vynaložení dalších nákladů řízení (svědečné svědkyni [jméno FO]), z rozpočtových prostředků České republiky. Česká republika má proto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. právo proti žalovanému, jenž v řízení podlehl, na jejich náhradu. Svědečné svědkyni bylo určeno částkou 479,04 Kč, a právě tuto částku uložil soud žalovanému k náhradě.

102. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. lhůtu ke splnění všech platebních povinností soud stanovil v trvání 3 dnů.

Poučení