3 C 270/2021-113

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecnou zmocněnkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] bytem [adresa] o zaplacení 22 005,48 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 22 005,48 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 005,48 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 066,20 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 939,28 Kč od [datum] do zaplacení z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaný přijal návrh žalobkyně ze dne [datum] na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru v minimální výši 10 000 Kč. Návrh přijal podpisem žádosti. Tímto podpisem bylo zároveň stvrzeno, že žalovaný převzal a seznámil se s obchodními podmínkami žalobkyně. Za žalobkyni jednal oprávněný zástupce. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne peněžité prostředky ve výši úvěrového rámce a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku splácet řádně a včas formou pravidelných měsíčních splátek. Úvěrová karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěrového rámce s tím, že splácením zůstatku revolvingového úvěru ze strany žalovaného se tento úvěrový rámec v odpovídající výši obnovoval. Žalovaný splátky však řádně nehradil. Naposledy byla vyčerpaná částka úvěru ze strany žalovaného splacena dne [datum]. Dále žalovaný vybíral další částky prostřednictvím úvěrové karty, dluh však již nesplácel. Žalobkyně proto čerpání úvěru pozastavila, následně veškeré závazky žalovaného vyplývající ze smlouvy zesplatnila a dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 25 598,16 Kč. Tato částka sestává z jistiny splatné po ukončení smlouvy ve výši 16 788,19, jistiny obsažené v dlužných splátkách ve výši 7 176,03 Kč, 10 dlužných splátek ve výši 930,61 Kč (bez jistiny), účelně vynaložených nákladů na oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 122,33 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužných splátek ve výši 381 Kč. Po ukončení smlouvy žalovaný uhradil částku 500 Kč dne [datum] a opětovně tutéž částku dne [datum]. Dne [datum] byla dále externí inkasní agenturou vymožena částka 500 Kč. Po započtení tak konečná částka k úhradě činila 24 176,81 Kč. Následně žalovaný uhradil postupně 11 plateb v celkové výši 5 500 Kč. Každé plnění žalovaného bylo započítáno na celkovou dlužnou částku dle obchodních podmínek. Celkový dluh žalovaného tak byl ponížen na 22 005,48 Kč. Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně každý měsíc žalovanému zasílala výpisy z účtu, ze kterých vyplývalo, jakou částku aktuálně dluží a jak vysoká je splátka.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná, jelikož nedošlo k řádnému posouzení schopnosti úvěr splácet. Dále uvedl, že ze strany žalobkyně nebyla nikdy vyčíslena konkrétní částka, kterou má uhradit. Ani na výslovnou žádost žalovaného žalobkyně konkrétní částku s vyčíslením jednotlivých položek nesdělila, a to ani po opakovaných urgencích. Z důvodu této nejistoty nakonec žalovaný přestal splácet. Žalovaný má za to, že jistina byla z jeho strany již uhrazena. K tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanému zasílala každý měsíc výpisy z účtu, žalovaný uvedl, že toto nepopírá, výpisy však byly zasílány jen do doby zablokování karty, následně už ne.

3. Po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě (Žádost)“ soud zjistil, že obsahem této listiny je uvedení čísla smlouvy [číslo], identifikační údaje žalovaného, označení jeho zaměstnavatele, výše jeho měsíčních příjmů a výdajů. Pod těmito základními údaji je vytištěn další text malým písmem na hranici čitelnosti, kde je uvedeno:„ Klient/ka svým níže uvedeným podpisem přijímá návrh [právnická osoba] s.r.o. (…) na uzavření Smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě [právnická osoba] s.r.o. (…). Dále svým níže uvedeným podpisem klient/ka potvrzuje, že obdržel/a a seznámil/a se s Obchodními podmínkami Smlouvy (…). Klient/ka dále prohlašuje, že byl/a společností seznámen/a s informacemi týkajícími se obsahu Kolektivní pojistné smlouvy [číslo] uzavřené společností na pojistné riziko klienta/ky se společností [právnická osoba] a s Pojistnými podmínkami pro kolektivní pojištění (…) ze dne [datum] (…). Klient současně žádá společnost o aktivaci vydané kreditní karty, jejíž obdržení tímto rovněž potvrzuje, a o poskytnutí úvěrového rámce v aktuální výši uvedené v dokumentu společnosti, na kterém byla připojena kreditní karta, nerozhodne-li se společnost poskytnout klientovi nižší aktuální úvěrový rámec, minimálně však 10 000 Kč. Klient bere na vědomí, že pokud nebudou splněny všechny podmínky pro nabytí karty, nemusí být karta aktivována více v informací lze nalézt přiložených obchodních podmínkách smlouvy. Klient prohlašuje, že byl společnosti seznámen s informacemi týkajícími se obsahu kolektivní pojistné smlouvy uzavřené na pojistné riziko klienta se společností [právnická osoba] pojistnými podmínkami pro kolektivní pojištění ke kreditním kartám [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] karta vztahujícími se k tomuto pojištění souhlasí s nimi a svým podpisem vyjadřuje souhlas obsahem pojistné smlouvy uzavřené o její prospěch pro případ pojistných událostí, které by mohly ovlivnit jeho schopnost plnit své povinnosti z této smlouvy, a to po dobu trvání úvěrového vztahu ke společnosti níže uvedený podpisem klient potvrzuje, že není osobou ve smyslu čl. 2 písmeno s PP pojistných podmínek již nelze na základě výše uvedené smlouvy pojistit a splňuje další podmínky přijetí do pojištění stanoven je smlouvou. Bere na vědomí, že měsíční částka ve výši 0,3 % z aktuální výše úvěru v případě varianty pojištění a nebo ve výši 0,55 % z aktuální výše úvěru. V případě varianty pojištění b bude zahrnuta do měsíčních splátek úvěru a bude určena k úhradě pojistného společnosti. Dále klient prohlašuje, že souhlasí s automatickým nahrazením varianty a variantou b ve 24 hodin dne předcházejícímu dni, ve kterém se, ve kterém klient dosáhne jako 66 let. Klient tímto souhlasí, aby společnost byla oprávněna a oprávněnou a obmyšlenou osobou ve smyslu pojistných podmínek a dává jí výslovný souhlas s přijetí případného pojistného plnění svým podpisem dále klient vyjadřuje souhlas se zpracováním svých citlivých osobních údajů v rozsahu uvedeném pojistnými podmínkami. V souvislosti se zpracováním osobních údajů vyjadřuje klient souhlas dle čl. 5 odst. 9 obchodních podmínek. Dále klient prohlašuje, že jím uvedené údaje jsou úplné pravdivé a svým podpisem níže potvrzuje, že si ponechal jedno vyhotovení této žádosti.“ Pod tímto textem je pod označením„ podpis společnosti“ uveden Ing. [jméno] [příjmení], obchodní a marketingový ředitel a pod označením„ podpis klienta“ je uvedeno„ [celé jméno žalovaného] [anonymizováno]“ Žalovaný v řízení nerozporoval, že jde o jeho pravý podpis. Pole označené jako„ V“ a„ Dne“ vyplněny nejsou. V závěru tohoto dokumentu je potvrzení bankovní poradkyně [jméno] [příjmení] datované [datum] o tom, že osobně za fyzické přítomnosti klienta ověřila jeho identifikaci a údaje výše uvedené.

4. Z textu listiny Návrhu/Žádost z 9. 11. 2009 není patrné, co by mělo být předmětem závazků každé ze stran, neboť je pouze uvedeno, že se jedná o poskytnutí kreditní karty a úvěru, aniž by byly specifikovány další podrobnosti (výše úvěru, ev. limit kreditní karty, doba a způsob splácení, ev. úrok). Listina naopak odkazuje na dřívější„ dokument společnosti“, ve kterém byl uveden„ úvěrový rámec v aktuální výši“ a na kterém byla připojena samotná kreditní karta. ([příjmení] vyplývá přímo z textace Návrhu/Žádost z 9. 11. 2009:„ Klient současně žádá společnost o aktivaci vydané kreditní karty, jejíž obdržení tímto rovněž potvrzuje, a o poskytnutí úvěrového rámce v aktuální výši uvedené v dokumentu společnosti, na kterém byla připojena kreditní karta, nerozhodne-li se společnost poskytnout klientovi nižší aktuální úvěrový rámec, minimálně však 10 000 Kč“) Tento dokument však soudu předložen nebyl.

5. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy mu předložen sazebník poplatků, který se shodoval s tím, který žalobkyně soudu předložila. Žalobkyně k důkazu předložila také obchodní podmínky, nicméně žalovaný při jednání soudu uvedl, že si nepamatuje, zda tyto soudu předložené obchodní podmínky jsou totožné s těmi, které mu byly předloženy při podpisu smlouvy.

6. Z dopisu ze dne [datum] a dodejky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně zesplatnila ke dni [datum] tvrzený dluh žalovaného ve výši 25 598,16 Kč.

7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z výpisu sledování zásilky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu ve výši 30 938,81 Kč nejpozději do [datum].

8. Z dopisů ze dne [datum], [datum] a [datum], jakož i z podacích lístků z [datum], [datum] a [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný po zesplatnění opakovaně žádal žalobkyni o sdělení výše pohledávky s vyčíslením jednotlivých položek (z dopisu ze dne [datum] soud vycházet nemohl, jelikož nebylo prokázáno jeho doručení). Zároveň oznámil žalobkyni, že jistina byla dle jeho názoru již uhrazena.

9. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyčíslila dluh k tomuto dni na 27 979,41 Kč a žádala jeho úhradu.

10. Z přehledu plateb předloženého žalobkyní vyplývá, že od doby uzavření smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku v celkové výši 105 896,45 Kč a žalovaný postupně zaplatil částku 159 028,16 Kč.

11. Podle § 101 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 2 o. s. ř. jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí.

12. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k tomu, aby bylo prokázáno, jaký návrh smlouvy žalobkyně doručila žalovanému přede dnem [datum] a jaké obchodní podmínky byly žalovanému předloženy při podpisu smlouvy, a to ani přes výzvu soudu učiněnou při jednání dne [datum]. Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř.

13. Soud dále k důkazu provedl listiny: upomínka ke smlouvě ze dne [datum], upomínka ke smlouvě ze dne [datum], upomínka před zesplatněním pohledávky ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], výpis ze dne [datum], vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 4 024,94 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 20 151,87 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 4 024,94 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 20 151,87 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 4 024,94 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 20 151,87 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 4 024,94 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 20 060,49 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 3 737,89 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 3 424,76 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 3 319,09 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 3 021,89 Kč vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 2 709,99 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 19 939,28 Kč, vývoj úroků z prodlení pro jistinu splatnou dne [datum] ve výši 2 383,22 Kč, mandátní smlouva mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobkyní, dodatek [číslo] k mandátní smlouvě, daňový doklad [právnická osoba] [právnická osoba], smlouva o kolektivním pojištění k revolvingovým úvěrům a kreditním kartám ze dne [datum] a příloha [číslo] – pojistné podmínky, avšak vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení zjištěných skutkových okolností tyto důkazy neměly pro posouzení věci žádný význam, a soud se jimi proto dále nezabýval.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Dne [datum] nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Podle § 3028 odst. 1, 3 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními právními předpisy. Proto soud věc posoudil podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a podle zák. č. 531/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“).

15. Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 52 obč. zák. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel; dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti; spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Jelikož se v daném případě mělo jednat o spotřebitelskou smlouvu uzavřenou před [datum], posoudil soud věc podle zák. č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru (dále jen„ zák. č. 321/2001 Sb.“). Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 51a a násl. obč. zák.), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení a profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores,C -240/98 až C -244/98, Recueil, s . I -4941, bod 25). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek Océano Grupo Editorial a Salvat Editores, bod 27) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 10. 2006, věc C -168/05, bod 25 a 26). Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne [datum] sp.zn. II. ÚS 3/06). Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. [obec] poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Srovnej nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I.ÚS 3512/11.

17. Podle § 35 odst. 1 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 46 odst. 2 obč. zák. pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.

18. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 321/2001 Sb. smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně.

19. Podle § 43a odst. 1 obč. zák. projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenž je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy, jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí. Podle § 43c odst. 1, 2 obč. zák. včasné prohlášení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhož lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu. Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Podle § 44 odst. 1 obč. zák. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.

20. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

21. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z jejích účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

22. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 497 obch. zák.). V projednávané věci se jednalo o spotřebitelskou smlouvu (§ 52 obč. zák.), což bylo v řízení mezi účastníky nesporné.

23. Smlouva, jako typicky dvoustranný právní úkon, vzniká ze dvou jednostranných adresovaných právních úkonů dvou různých stran. První z obou jednostranných úkonů je návrh na uzavření smlouvy (nabídka, oferta). Je to projev vůle, kterým navrhovatel nabízí přijímajícímu, aby s ním uzavřel smlouvu o obsahu uvedeném v nabídce. Návrh obsahuje dva prvky - první se týká nabízeného smluvního konsensu, směřuje k uzavření smlouvy, druhý spočívá ve stanovení obsahu budoucí smlouvy; totéž lze říci o přijetí návrhu (akceptaci). Třetí náležitostí vzniku dvoustranných a vícestranných právních úkonů je smluvní konsens. Až smluvní konsens vytváří podstatu smlouvy a je jím objektivně seznatelná společná vůle stran nesoucí se k uzavření smlouvy. Primárně proto zahrnuje smluvní konsens vůli vedoucí k uzavření smlouvy a sekundárně vůli vedoucí k dohodě o obsahu smlouvy. Projev vůle, kterým je vyjádřen souhlas s návrhem, může mít povahu prohlášení nebo jiného jednání, z něhož lze dovodit souhlas osoby, které byl návrh určen. Ke vzniku smlouvy se vyžaduje, aby adresovanost obou jednostranných právních úkonů (nabídka, přijetí) byla vzájemná, byly obsahově shodné a vyjadřovaly smluvní konsens.

24. Smlouva, ve které se jednává spotřebitelský úvěr, musí být uzavřena písemně (§ 4 odst. 1 zák. č. 321/2001 Sb.). Pro uzavření smlouvy v písemné formě je třeba písemného návrhu a písemného přijetí (§ 46 odst. 4 obč. zák.), a to včetně podpisu, jak bylo již dříve vysvětleno ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu. Pro uzavření úvěrové smlouvy je tedy třeba podepsaný písemný návrh věřitele/dlužníka a podepsaná písemná akceptace věřitele/dlužníka jakožto druhé smluvní strany. Právní úkon musí být učiněn určitě a srozumitelně, jinak je absolutně neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). K absolutní neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1242/2005, právní úkon je neurčitý, je-li vyjádřený projev vůle sice po jazykové stránce srozumitelný, ale jednoznačný a určitý není jeho věcný obsah a současně neurčitost obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel podle § 35 odst. 2, 3 obč. zák., jde-li o občanskoprávní vztahy, a jde-li o obchodní závazkové vztahy, též podle interpretačních pravidel obsažených v § 266 obch. zák. Jde-li o právní úkon, pro který je stanovena pod sankcí neplatnosti písemná forma, musí určitost obsahu projevu vůle vyplývat z textu listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán; není postačující, že smluvním stranám je jasné, co je předmětem smlouvy. Požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu obecně vzato vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) poznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listině označen zcela nezaměnitelným způsobem.

25. K prokázání svého tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy předložila žalobkyně soudu pouze listinu označenou jako„ Návrh na uzavření smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě (Žádost).“ Žalobkyně v řízení tvrdila, že samotná tato listina ze dne [datum] byla návrhem smlouvy ze strany žalobkyně, který žalovaný svým podpisem akceptoval. Ačkoli jedna listina může obsahovat návrh smlouvy i jeho akceptaci, v daném případě o tom obsah předložené listiny nesvědčí. Listina je v nadpisu označena jako Návrh na uzavření smlouvy (žádost), jsou zde uvedeny identifikační údaje žalovaného, označení jeho zaměstnavatele, výše jeho měsíčních příjmů a výdajů. Nejsou zde však uvedeny žádné konkrétní údaje o tom, jaká smlouva by měla být uzavřena či jaká práva a povinnosti by z takto uzavřené smlouvy měly pro strany vyplývat - chybí tedy podstatný obsah oferty, kterým je stanovení obsahu budoucí smlouvy. Obsah smlouvy v tomto smyslu nelze zjišťovat ze Všeobecných obchodních podmínek, na které Návrh/Žádost z [datum rozhodnutí] odkazuje, neboť projev vůle směřující k uzavření smlouvy musí být konkrétní - musí být určen jedné nebo více určitým osobám, musí být dostatečně určitý a musí z něj vyplývat vůle navrhovatele být v případě jeho přijetí vázán (§ 43a odst. 1 obč. zák.). Obchodní podmínky už ze své podstaty nemohou obsahovat konkrétní údaje. V neposlední řadě soud konstatoval, že ani poslední podmínka stanovená ust. § 43a odst. 1 obč. zák. není v tomto případě splněna, neboť z listiny nevyplývá vůle žalobkyně být v případě přijetí návrhu vázána - to lze dovodit zejména z pasáže Návrhu/Žádost z [datum rozhodnutí], ve které si žalobkyně vyhrazuje právo výši úvěru (v odkazu na nepředložený další dokument) ještě znovu přehodnotit:„ nerozhodne-li se společnost poskytnout klientovi nižší aktuální úvěrový rámec“. Tato listina tedy neobsahuje podstatné náležitosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že se jedná o návrh na uzavření smlouvy ze strany žalobkyně ve smyslu § 43a odst. 1 obč. zák.

26. V rozporu s nadpisem listiny je pak text vytištěný velmi drobným písmem na hranici čitelnosti, který naopak obsahově odpovídá akceptaci návrhu ze strany žalovaného („ Klient/ka svým níže uvedeným podpisem přijímá návrh [právnická osoba] s.r.o. (…) na uzavření Smlouvy o poskytnutí kreditní karty a úvěru k [příjmení] [příjmení] kartě [právnická osoba] s.r.o.“) Tento text by obsahově mohl být akceptací návrhu učiněného žalobkyní již dříve, přičemž i samotný text listiny Návrhu/Žádost z [datum rozhodnutí] na takový předchozí dokument odkazuje (viz výše bod. 4 odůvodnění), avšak tento dokument nebyl žalobkyní soudu předložen, nebylo tedy možné posoudit jeho obsah z hlediska náležitostí ve smyslu § 43a odst. 1 obč. zák. Dále soud podotýká, že i kdyby tato listina předložena byla, bylo by nutné pečlivě zvažovat, zda by takto mohlo dojít k uzavření spotřebitelské smlouvy či nikoliv, s ohledem na rozpor mezi nadpisem listiny a jejím obsahem a s ohledem na extrémně malé písmo použité v listině - tyto prvky jsou podle názoru soudu v rozporu se zvýšenou ochranu spotřebitele zakotvenou v § 51a a násl. obč. zák., jak byla již výše zmíněna s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11.

27. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že by došlo k návrhu na uzavření smlouvy (a následné akceptaci tohoto návrhu), nemohl soud učinit závěr o uzavření smlouvy. Ačkoliv tedy listina Návrh/Žádost z [datum rozhodnutí] byla podepsána oběma účastníky tohoto řízení (je přitom nadbytečné hodnotit, zda jednající osoba byla skutečně oprávněna za žalobkyni jednat), nemohlo jít o platně uzavřenou smlouvu, neboť nebyl dostatečně určen její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky řízení byla uzavřena tvrzená smlouva, resp. jedná se o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s § 37 odst. 1 obč. zák. Vzhledem k tomuto právnímu posouzení se soud již nezabýval námitkou žalovaného, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro absenci řádného posouzení schopnosti úvěr splácet.

28. Z neplatného právního úkonu nemohla účastníkům vzniknout žádná smluvní práva ani povinnosti. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního úkonu, jsou si strany povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení (§ 451, § 457 obč. zák.). Soud proto následně zkoumal, zda na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení.

29. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku v celkové výši 105 896,45 Kč a uhradil žalobkyni částku 159 028,16 Kč. Jelikož žalobkyně obdržela od žalovaného více, než mu poskytla, k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného nedošlo. Vzhledem k tomu, že soud v řízení neshledal žádný právní důvod, ze kterého by žalovanému vyplývala právní povinnost k plnění, soud zamítl žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu (výrok I.).

30. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť plně úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.

Poučení