3 C 272/2015

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená JUDr. [jméno] [příjmení], advokátkou sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M. sídlem [adresa] o majetkové vypořádání takto:

Výrok

I. Soud nepřipouští změnu petitu tak, že tento nadále zní: Soud nahrazuje projev vůle žalovaného tak, že strany sporu uzavírají od 12. 1. 2015 dohodu tohoto znění: Převodce: [název žalované] se sídlem [adresa], [anonymizováno] nad [příjmení] – [příjmení] [jméno] a Přejímající: [název žalobkyně], se sídlem [adresa žalobkyně] uzavírají od 12. 1. 2015 tuto smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví nemovitých věcí Předmět smlouvy Převodce [název žalované] prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, využití společný dvůr, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] – [příjmení] [jméno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitosti u [stát. instituce], [stát. instituce], pozemku parc. [číslo] druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] – [příjmení] [jméno], součástí pozemku je stavba [adresa] na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] [jméno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Převodce označené nemovitosti včetně příslušenství tímto bezúplatně převádí do vlastnictví přejímajícího dle článku 4.3 Stanov [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 24. 5. 1990 registrovaných u MV ČR č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] doplněných na základě Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 3. 1996 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 4. 2009 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 4. 2011 a Usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 4. 2011 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 10. 2012 a Směrnice [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] [ulice] směrnice [anonymizováno], článku II. bod 1, písm. b). Přejímající se tak na základě této smlouvy stává vlastníkem nemovitostí označených v této smlouvě shora. Další ujednání Přejímající prohlašuje, že je mu stav nemovitostí, které jsou předmětem této smlouvy dobře znám a v tomto stavu je do svého vlastnictví přijímá. Přejímající nabude vlastnictví k označeným nemovitostem dle této smlouvy vkladem do katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Přejímající uhradí správní poplatek za podání návrhu na vklad vlastnického práva označených nemovitostí do katastru nemovitostí. Tato smlouva je vyhotovena ve třech shodných výtiscích. Každý účastník smlouvy obdrží po jejím podpisu jeden výtisk smlouvy, jeden výtisk tvoří přílohu návrhu na vklad vlastnického práva přejímajícího do katastru nemovitostí. Účastníci smlouvy prohlašují, že takto sepsaná smlouva je pravým, svobodným a vážným projevem jejich vůle, učiněným bez vedlejších ujednání a nikoli v tísni nebo omylu.

II. Soud nahrazuje projev vůle žalovaného tak, že strany sporu uzavírají dohodu tohoto znění: Převodce: [název žalované] se sídlem [adresa], [anonymizováno] nad [příjmení] – [příjmení] [jméno] a Přejímající: [název žalobkyně], se sídlem [adresa žalobkyně] uzavírají tuto smlouvu o bezúplatném převodu vlastnictví nemovitých věcí Předmět smlouvy Převodce [název žalované] prohlašuje, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, využití společný dvůr, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] - [příjmení] [jméno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitosti u [stát. instituce], [stát. instituce], pozemku parc. [číslo] druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] - [příjmení] [jméno], součástí pozemku je stavba [adresa] na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], pozemku parc. [číslo] druh pozemku zahrada, o výměře [výměra], v [katastrální uzemí], [územní celek] [jméno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Převodce označené nemovitosti včetně příslušenství tímto bezúplatně převádí do vlastnictví přejímajícího dle článku 4.3 Stanov [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 24. 5. 1990 registrovaných u MV ČR č. j. [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] doplněných na základě Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 3. 1996 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 6. 4. 2009 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 4. 2011 a Usnesení [anonymizována dvě slova] ze dne 11. 4. 2011 a Usnesení Valné hromady [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 10. 2012 a Směrnice [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] [ulice] směrnice [anonymizováno], článku II. bod 1, písm. b). Přejímající se tak na základě této smlouvy stává vlastníkem nemovitostí označených v této smlouvě shora. Další ujednání Přejímající prohlašuje, že je mu stav nemovitostí, které jsou předmětem této smlouvy dobře znám a v tomto stavu je do svého vlastnictví přijímá. Přejímající nabude vlastnictví k označeným nemovitostem dle této smlouvy vkladem do katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce]. Přejímající uhradí správní poplatek za podání návrhu na vklad vlastnického práva označených nemovitostí do katastru nemovitostí. Tato smlouva je vyhotovena ve třech shodných výtiscích. Každý účastník smlouvy obdrží po jejím podpisu jeden výtisk smlouvy, jeden výtisk tvoří přílohu návrhu na vklad vlastnického práva přejímajícího do katastru nemovitostí. Účastníci smlouvy prohlašují, že takto sepsaná smlouva je pravým, svobodným a vážným projevem jejich vůle, učiněným bez vedlejších ujednání a nikoli v tísni nebo omylu.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalobce povinen uhradit žalované částku ve výši 200 823 Kč k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu dne 2. 12. 2015 žalobní návrh, jímž se domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] to vše zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], povinnost uhradit žalobci částku ve výši 1 443 983 Kč s příslušenstvím, povinnost postoupit žalobci pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizováno] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti (tj. pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]) a pro případ, že nevyhoví tomuto návrhu nechť soud svým rozhodnutím nahradí projev vůle žalovaného spočívající v uzavření v žalobě specifikovaní dohody o majetkovém vypořádání.

2. Při jednání soudu o nároku, jímž jest nahrazení projevu vůle k převodu nemovitostí označených ve výroku tohoto rozhodnutí, žalobce uvedl následující.

3. Žalobce by ve výroku chtěl postihnout to, že nárok mu přísluší od mimořádné valné hromady. Zde došlo k porušení stanov, a to hned čtyřikrát. Žalobci bylo upřeno hlasovací právo, nebylo rozhodováno o vystoupení oddílu, nebyla uzavřena žádná dohoda o vypořádání. To, že výrok postihne dobu, od níž je nárok žalobce dán, je pro žalobce důležité z toho důvodu, že žalovaný mu stále neuhradil finanční prostředky, které dle rozhodnutí v této věci uhradit má, když namítá, že je to kompenzace za to, že žalobce i nadále užívá tělocvičnu. Bylo-li by v rozhodnutí uvedeno, že předmětný nárok žalobci náleží již od mimořádné valné hromady, bylo by zřejmé, že finanční prostředky zadržuje žalovaný neprávem a žalobce má právo tělocvičnu užívat, aniž by za to měl cokoliv plnit. Pokud strana žalovaná nesouhlasí s rozhodnutím Krajského soudu v Praze, jakožto soudu odvolacího, nezbývá než konstatovat, že to je pouze její postoj. Je třeba odkázat na článek 37 rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 109/2019-378, který musí být respektován. Krajský soud Praha se zde zaobíral tím, zdali věc je již rozhodnutá či nikoliv a uzavřel, že není. Jinak nezbývá nežli konstatovat, že vše v průběhu sporu již bylo řečeno. Strana žalobce odkazuje na svá vyjádření ve věci učiněná. Navrhuje tedy, aby ve věci bylo rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu nemovitostí v k. ú. [příjmení] [jméno] [číslo] [číslo] [číslo] zapsaných u [stát. instituce], [stát. instituce] od 12. 1. 2015.

4. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Uznal pouze částečné finanční vypořádání v částce 240 350 Kč. Na svoji obranu žalovaný tvrdil, že žalobce se právním nástupcem [anonymizováno] prohlásil neoprávněně. Vystoupením oddílu [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova] nedošlo k zániku oddílu, neboť v jejím rámci zůstala část členské základny organizačně začleněné u žalovaného, kdy tato i nadále vyvíjí sportovní a tělovýchovnou činnost, využívá tělocvičnu v budově areálu [příjmení] [jméno] [příjmení]. Valná hromada žalovaného rozhodla o nevydání předmětné nemovitosti žalobci, když pro tento postup nebyly splněny podmínky. V předmětné nemovitosti se nalézá tělocvična, kdy pouze tato část nemovitosti je určena pro tělovýchovnou a sportovní činnost, ostatní části nemovitosti tvořící její převážnou většinu slouží jako nebytové prostory k nesportovním účelům, kdy není důvodu, aby skupina bývalých členů [anonymizována dvě slova] tuto nemovitost nabyla do vlastnictví. Žalobci byla nabídnuta možnost dalšího využívání areálu [příjmení] [jméno] [příjmení]. za dosavadních podmínek, (úhrada nákladů na spotřebu energií). Žalovaný neuznává žalobce jakožto právního nástupce [anonymizováno]. Tento oddíl nebyl právním subjektem a podle stanov [anonymizována dvě slova] neměl ani odvozenou právní subjektivitu, tudíž nemohl vykonávat správu majetku, nemohl rozhodnout o právním nástupnictví. Jednalo se o vystoupení části členské základny z [anonymizována dvě slova] a přechod do nově vzniklého spolku a nejednalo se o institut právního nástupnictví.

5. Při jednání soudu k nároku, jímž jest nahrazení projevu vůle k převodu nemovitostí označených ve výroku tohoto rozhodnutí, žalovaný uvedl následující.

6. Stále není zřejmé, o co se v tomto sporu jedná. Žalobce jednal podvodně a lživě. Podal žádost o vystoupení, nicméně pan [příjmení] výslovně k žádosti žalovaného uvedl, že nic projednávat nechce. Ke dni 15. 12. 2014 podalo sedm lidí žádost o vystoupení, tudíž ke dni 12. 1. 2015 již nebyli členy žalovaného a neměli tudíž na jednáních žalovaného právo účasti. Není zřejmé, o co se strany soudí. Sedm lidí se snaží získat majetek přibližně v hodnotě 50 000 000 Kč. Je otázkou jak s ním nadále hodlá žalobce naložit. Zdali jej chce prodat nebo nějakým jiným způsobem zpeněžit. Pokud žalobce v řízení uvedl, že nebyla uzavřena žádná dohoda o vypořádání, je třeba poukázat na to, že žalovaným nebyl dán souhlas k tomu, aby nemovitosti žalobci byly vydány. Žalobce nemovitosti mohl pouze užívat. Sedm členů žalobce zaslalo žalovanému dopis s tím, že vystupují. Žalovaný však s tímto nikdy neprojevil souhlas. Nicméně pokud takto žalobce postupoval, nemohl se již účastnit valné hromady. Žalovaný nesouhlasí s rozhodnutím Krajského soudu v Praze. Pokud bylo v řízení argumentováno odštěpením, jedná se o právní posouzení, přičemž s tímto právním posouzením začal žalobce ve věci argumentovat přibližně po dvou až třech letech trvání sporu. Žalobce uplatnil alternativní petit, tedy dva nároky, přičemž měl stále stejná tvrzení. Tedy na základě stejných tvrzení se domáhá dvou nároků. Žalovaný setrvává na stanovisku, že rozhodnutími ve věci vydanými již byl plně nárok žalobce uspokojen. Je také třeba poukázat na to, že v řízení nikdy nebyl přesně zjištěn počet členů žalobce. Žalobce tyto údaje v řízení neustále mění. Naopak žalovaný má členskou základnu danou a pevně ukotvenou. Zde tak dochází k situaci, že členové žalovaného nemohou užívat předmětné nemovitosti jako sportoviště, obrací se na žalovaného a dotazují se z jakého důvodu tomu tak je. Žalobce předmětnou tělocvičnu neužívá. Je zde velká pravděpodobnost, že je zájmem žalobce získat majetek v nezanedbatelné hodnotě a tento následně zpeněžit. Dle žalovaného by tedy vyhovění žalobě bylo i v rozporu s dobrými mravy. Žalobce předmětná sportoviště neužívá k účelu, ke kterému jsou určeny. Vrcholný orgán žalovaného nesouhlasil s tím, aby došlo k převodu vlastnictví předmětných nemovitostí žalobci. Toto nutně musí vést k závěru, že nemůže být uzavřena darovací smlouva, jíž by bezplatně byly předmětné nemovitosti žalobci převedeny. Žalovaný poukazuje stále na tu skutečnost, že žalobce předmětné nemovitosti nevyužívá ke sportovní činnosti, tedy k účelu, ke kterému jsou určeny. Žalovaný i nadále je přesvědčen, že smyslem a důvodem získání nemovitostí je získání pouze majetku jako takového. Proto nárok hodnotí jako v rozporu s dobrými mravy. Vydání majetku by bylo i v rozporu se smyslem stanov, kterým je zajistit pokračování ve sportovní činnosti. Zde žalovaný poukazuje na to, že zejména děti, které se věnovaly sportovní činnosti v uvedených nemovitostech, jsou nyní organizovány u žalovaného a v předmětných nemovitostech není žádná tělovýchovná činnost prováděna.

7. Okresní soud Praha – východ ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 3 C 272/2015-82 ze dne 21. 10. 2016 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 240 350 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 12. 2015 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu v žalobě specifikovaných nemovitostí, uhradit žalobci částku 1 203 633 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1. 12. 2015 do zaplacení a postoupit žalobci pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizována dvě slova] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti, se zamítá (výrok II.); žaloba, jíž se žalobce domáhal, aby soud svým rozhodnutím nahradil projev vůle žalovaného spočívající v uzavření dohody o majetkovém vypořádání mezi žalobcem a žalovaným, se zamítá (výrok III.); žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

8. Krajský soud Praha usnesením č. j. 22 Co 19/2017-120 ze dne 14. 3. 2017 rozhodl tak, že odvolací řízení o odvolání žalobce do výroků I. a III. se zastavuje (výrok I.); rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a IV. zrušuje a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení (výrok II.).

9. Okresní soud Praha – východ rozhodl ve věci dále rozsudkem č. j. 3 C 272/2015-309 dne 7. 12. 2018 tak, že řízení o návrhu, kterým se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost uzavřít s žalobcem smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí - pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno], zapsaných na [list vlastnictví] [stát. instituce], [stát. instituce] (tzv. areálu [příjmení] [jméno] [příjmení]), se zastavuje (výrok I.); co do návrhu na uložení povinnosti žalovanému postoupit žalobci veškeré pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizováno] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti, tj. parcely [adresa] o výměře [výměra] (tzv. [příjmení]) a parcely [adresa] o výměře [výměra] (tzv. [anonymizována tři slova]) v k. ú. [příjmení] [jméno], zapsané na [list vlastnictví] [stát. instituce], [stát. instituce], se žaloba zamítá (výrok II.); žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 518 689 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2015, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III.); co do částky ve výši 684 944 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2015, se žaloba zamítá (výrok IV.); žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku ve výši 137 940 Kč do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného (výrok V.).

10. Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem č. j. 22 Co 109/2019-378 ze dne 8. 10. 2019 tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a V. zrušuje a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení, ve výroku III. se mění tak, že žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 263 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 12. 2015 do zaplacení se zamítá; v dalším se ve výroku III. a ve výrocích II. a IV. potvrzuje.

11. Nejvyšší soud ČR rozhodl usnesením č. j. 27 Cdo 1549/2020-437 ze dne 26. 8. 2020 tak, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2019, č. j. Co 109/2019-378, výroku, jímž odvolací soud potvrdil výrok III. rozsudku soudu prvého stupně, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 255 689 Kč příslušenstvím, se odmítá.

12. Nadále tak předmětem sporu zůstalo pouze rozhodnutí o nahrazení projevu vůle k převodu nemovitých věcí specifikovaných ve výroku tohoto rozhodnutí.

13. Soud k tomuto cituje rozhodnutí Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 109/2019-378, která uvádí: …..mají významnou úlohu stanovy žalovaného. … jsou zakladatelským právním jednáním spolku, pro které zákon předepisuje základní formální a minimální obsahové náležitosti. ….. zrcadlí princip spolkové autonomie zakladatelů …. i spolku samotného a jeho členů. Občanský zákoník (dříve zákon o sdružování občanů) vymezuje pouze jejich minimální obsah ….. v ustanovení § 218 o. z. ….. mohou obsahovat i řadu dalších ujednání. Záleží pouze na zakladatelích, co vše a zda vůbec, nad rámec minimálního zákonného rozsahu upraví. ……. tvůrčí svoboda je omezena kogentní úpravou a dalšími obecnými korektivy pro právní jednání. Všeobecně přijímaným názorem soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3196/2007) i teorie je, že stanovy jsou smlouvou sui generis (přijímanou specifickým způsobem) a tedy právním jednáním, které je platné dnem svého vzniku. Jde o soubor pravidel, který určuje fungování spolku, upravuje otázky vnitřní organizace a práva a povinnosti členů, přičemž vytváří závazný systém nejen pro zakládající členy, ale i pro všechny další osoby, které následně přistoupí, a zároveň vyvolává účinky vůči třetím osobám. …. ze stanov vyplynulo, že spolek byl v rámci své organizační struktury členěn do oddílů a členství fyzických osob ve spolku bylo vykonáváno prostřednictvím členství v těchto oddílech. Historicky měl spolek pět sdružených oddílů (atletický, jezdecký, fotbalový, lyžařský a ČASPV) . ….. neměly ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 písm. e) zákona o sdružování občanů právní subjektivitu (nebyly takto zřízeny, nejednaly vlastním jménem a neměly své identifikační číslo), …. stanovy, ….. vnitřní předpisy, jim svěřovaly určité kompetence, mezi něž patřilo oprávnění hospodařit s prostředky na svém provozním účtu …….., spravovat majetek spolku vymezený ekonomickou směrnicí, který oddíl využíval. ….. měly rovněž svoji organizační strukturu …. valnou hromadu nebo členskou schůzi a výkonný orgán (výbor), prostřednictvím nichž bylo zajišťováno nejen fungování a hospodaření oddílů (viz např. čl. 2 2.c, 5. 3., 5. 5. stanov), ale i fungování celého spolku, neboť od organizační struktury oddílů se odvíjela i organizační struktura orgánů spolku, když například výbory oddílů vysílaly své členy do výboru spolku (statutárního orgánu spolku), nejvyšším orgánem spolku byla valná hromada delegátů zvolených v rámci oddílů (na jejich VH nebo členské schůzi) s tím, že počet delegátů za jednotlivé oddíly závisel na počtu členů v oddílech …., roční rozpočet byl schvalován výkonným výborem rozšířeným o předsedy sdružených oddílů ….. Při posuzování stanov odvolací soud vycházel z principů, které je třeba dodržovat v rámci výkladu právního jednání, …… stanovy představují právní jednání …. zakládajících členů spolku. Základním principem výkladu právního jednání je priorita výkladu, který nezakládá jeho neplatnost (§ 574 o. z) …. obecně platí, že pokud vznikne pochybnost o obsahu právního jednání (tedy jaká práva a povinnosti zakládá) z hlediska jeho určitosti a srozumitelnosti, je třeba se pokusit za pomoci výkladu právního jednání o odstranění nejasností, a to zejména zkoumáním toho, jaká byla skutečná vůle jednajících. Dle stanov sdružené oddíly nebyly zřízeny jako organizační jednotky s vlastní právní subjektivitou …. dle teorie a soudní praxe členem spolku mohou být jen subjekty, které mají právní subjektivitu (dnes právní osobnost), nemohly být oddíly členem spolku a nelze proto hovořit ani o zániku členství oddílů z důvodu vystoupení. Členy byly toliko fyzické osoby, ….. členství v žalovaném spolku vykonávaly prostřednictvím oddílů. ….. článek 4 stanov lze vyložit v rámci priority platnosti tak, že ….. bylo členům spolku sdruženým v příslušeném oddíle založeno právo ukončit své členství …… způsobem, že rozhodnou na své členské schůzi (valné hromadě) o ukončení činnosti oddílu ve spolku a určí subjekt, který členskou základnu oddílu převezme a v němž členové budou moci pokračovat v činnosti, ….. musí jít o osobu, která má právní osobnost …. musí splňovat stanovami dané předpoklady ……. Jde …… o rozhodnutí členů oddílu, že budou pokračovat v činnosti, kvůli níž se sdružují, v jiném subjektu než doposud. Pro tento případ pak stanovy zakládaly nárok této osoby na majetkové vypořádání prostřednictvím dohody mezi ní a žalovaným spolkem s tím, že stanovy současně vymezovaly, o jaké majetkové nároky má jít, tedy určovaly minimální rozsah těchto nároků. ….. pojem„ právní nástupce“ nelze vykládat v tom smyslu, co obvykle značí (osobu s právní osobností, na níž přechází nebo se převádí práva a povinností jiné osoby s právní osobností), ale naopak je třeba osobu, která je na schůzi oddílu označena jako právní nástupce vnímat jako osobu, v níž bude členská základna oddílu pokračovat ve své činnosti, …..„ pokračovatele“ . ……. tento výklad musel přijmout i sám žalovaný spolek, pokud v roce 2009 postupoval v intencích tohoto článku vůči sdružení FK Slavoj, který rovněž nemohl být právním nástupcem fotbalového oddílu, ale spolkem, v němž oddíl fotbalu pokračoval ve své činnosti. Nový občanský zákoník pak při výkladu předmětného článku nemohl přinést řádnou změnu (oddíly, jež neměly právní osobnost, se nemohly stát pobočnými spolky). S uvedenou koncepcí, která je projevem spolkové autonomie vyjádřené ve stanovách (způsob možného jednání členů oddílů sdružených v TJ), nemá odvolací soud problém, neshledává ji v rozporu s kogentními ustanoveními nového občanského zákoníku, a nevidí …. důvod, pro který by ustanovení článku 4 stanov mělo s účinností od 1. 1. 2014 pozbýt závaznosti ve smyslu ustanovení § 3041 odst. 2 věty první před středníkem o. z. Jiný výklad předmětného článku by ….. znamenal nerovný postup žalovaného vůči svým členům. ……. Jak bylo shora uvedeno, stanovy jsou považovány za smlouvu sui generis, v níž jsou upraveny vnitřní poměry spolku, včetně jeho organizační struktury, jsou součástí spolkové autonomie a jejich zákonná úprava je vesměs dispozitivní. Spolek si může upravit členská práva a povinnosti, ale i další otázky členství, v zásadě dle svých potřeb, proto je zákonná úprava členských práv a povinností, jakož i dalších otázek spojených s členstvím ve spolku, dispozitivní. Odvolací soud proto hodnotil jako platné i ujednání, které se týká způsobu majetkového vypořádání členů žalovaného organizovaných v oddíle s ohledem na absenci právní osobnosti oddílu prostřednictvím subjektu (pokračovatele v činnosti oddílu) označeného v článku 4. 2. stanov. Žalující spolek veškerá kritéria požadovaná stanovami pro to, aby mu vzniklo právo na majetkové vypořádání, splnil. Na schůzi oddílu byl označen za nástupce oddílu (tedy za pokračovatele v činnosti členů oddílu), jeho hlavním předmětem činnosti je podpora výkonu sportovní činnosti a je členem České unie sportu. ….. Dle stanov …… nebylo v kompetenci žalovaného rozhodnout o vypořádání s žalobcem jednostranným právním jednáním, ale dohodou, … obsah byl determinován stanovami. Skutečnost, že dohoda podléhá schválení VH žalovaného neznamená …. nic jiného, než že je to nejvyšší orgán spolku, který má pravomoc za žalovaného tuto dohodu uzavřít. …. pokud taková dohoda mezi účastníky uzavřena nebyla (kontraktační proces nebyl završen shodou na obsahu takové dohody), majetkové nároky žalobce, vyplývající ze stanov nebo z rozhodnutí orgánu spolku, nadále trvají. …. žalobci, kterému vznikly na základě stanov žalovaného či na základě rozhodnutí jeho orgánu majetkové nároky, ohledně nichž nebyla s žalovaným uzavřena dohoda, svědčí právo domáhat se ochrany těchto majetkových nároků za využití žaloby na nahrazení projevu vůle, pokud jde o převod vlastnického práva, či žaloby na plnění v případě nároku na zaplacení peněžité částky. ….. stanovy jsou smlouvou sui generis a pokud obsahují v článku 4. 3. určitý způsob vypořádání, respektive jeho minimální rozsah, je nezbytné jej respektovat. Tímto článkem byl žalobci nepochybně založen nárok na majetek, který byl oddílu ČASPV delegován do správy a specifikován v ekonomické směrnici, tedy na v ní popsané nemovité věci a na zůstatek na provozním účtu ke dni ukončení činnosti oddílu.

14. Soud prvého stupně jsa vázán rozhodnutím soudu odvolacího konstatuje, že stanovy zakládají nárok žalobce na vypořádání mezi jím a žalovaným, kdy zároveň přesně vymezují majetkové nároky, které jsou předmětem vypořádání, resp. jejich minimální rozsah, přičemž žalobce všechna kritéria stanovami určená pro vznik majetkového vypořádání splnil. Dále odvolací soud konstatuje, že k uzavření dohody mezi účastníky nedošlo, majetkové nároky žalobce nadále trvají. Žalobce má tak nárok na majetek delegovaný oddílu [anonymizováno] do správy a specifikovaný v ekonomické směrnici, konkrétně v této popsané nemovité věci.

15. V návaznosti na shora uvedené soud činil ve vztahu k nároku, jímž jest nahrazení projevu vůle k převodu označených nemovitých věcí tato skutková zjištění:

16. Dle Stanov [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] ze dne 24. 5. 1990, článku 4.1, 4.2, 4.3 každý oddíl, odbor [anonymizována dvě slova] má právo z [anonymizována dvě slova] kdykoliv vystoupit. Vystoupení se děje jednostranným písemným podáním adresovaným [anonymizována dvě slova], v němž vystupující oddíl, odbor uvede, že ze sdružení vystupuje a označí v něm den, ke kterému se tak děje. Dále označí svého právního nástupce, kterého vystupující oddíl, odbor ustanovil na své řádné oddílové schůzi. Oddíl, odbor, vystupuje z [anonymizována dvě slova] především i s majetkem [anonymizována dvě slova], který mu byl delegován do správy a který je specifikován v Ekonomické směrnici [anonymizována dvě slova], včetně všech případných závazků a pohledávek, které mu vznikly v souvislosti s činností [anonymizováno] (stanovy – příloha spisu)

17. Dle Směrnice [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] [ulice] směrnice [anonymizováno] článku II. [část obce] majetku [anonymizována dvě slova], bod 2, písm. b) [příjmení] [jméno] [příjmení] – správou veškerých pozemků, na nich stojících staveb i příslušenství, které leží v [katastrální uzemí] na parcelách uvedených na listu vlastnictví [číslo], číslo parcelní: [číslo] – [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] – [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] – [výměra], zahrada, je pověřen výbor [anonymizováno] (směrnice – příloha spisu)

18. Z uvedených listin se tak podává, že vystupující oddíl, odbor, vystupuje i s majetkem, který mu byl delegován do správy specifikovaným v Ekonomické směrnici [anonymizována dvě slova]. Dle této správou [příjmení] [jméno] [příjmení], veškerých pozemků, na nich stojících staveb i příslušenství, které leží v [katastrální uzemí] na parcelách uvedených na listu vlastnictví [číslo], [číslo] – [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] – [výměra], zastavěná plocha a nádvoří, [číslo] – [výměra], zahrada, byl pověřen výbor [anonymizováno]. V řízení tak bylo zjištěno, že žalobci vzniklo právo k převzetí označených nemovitostí.

19. Soudem tak bylo rozhodnuto, že se nahrazuje projev vůle žalovaného k převodu ve výroku označených nemovitostí, když žalobce z tělovýchovné jednoty vystoupil, přičemž vystupuje s majetkem delegovaným vystoupivšímu subjektu do správy ekonomickou směrnicí, kdy tímto majetkem jsou právě tyto nemovitosti.

20. Co se týká právního základu, tak povinnost žalovaného vychází ze Stanov [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno], kdy článek 4.7, 4.8 uvádí, že při zániku členství oddílu, odboru v [anonymizována dvě slova] na základě vystoupení má nástupce právo na majetkové vypořádání provedené písemnou dohodou o majetkovém vypořádání mezi [anonymizována dvě slova] a právním nástupcem oddílu, odboru, jehož členství v [anonymizována dvě slova] zaniklo, schválenou Valnou hromadou [anonymizováno] Dohoda o majetkovém vypořádání podléhá schválení Valnou hromadou [anonymizována dvě slova] a následně ji podepisuje za [anonymizována dvě slova] její předseda a předseda revizní komise jednoty.

21. Protože k uzavření dohody tak, jak uvádějí shora citované stanovy, nedošlo, domáhal se žalobce nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření dohody o převodu nemovitého majetku. Domáhal-li se žalobce nahrazení projevu vůle žalovaného, domáhal se tak plnění, kterého se mu mělo v souladu se stanovami a ekonomickou směrnicí dostat. Z žalobního žádání je zcela jednoznačně patrné, že žalobce se domáhá plnění spočívajícího v nahrazení projevu vůle, což je pro rozhodnutí ve věci podstatným. To, jakým způsobem účastníci řízení právně uplatněný nárok hodnotí, není rozhodné. Soud konstatuje, že teorie procesního práva zastává v souladu s § 79 o. s. ř. zcela jednoznačný závěr o tom, že právní charakteristiku skutků, tzv.„ právní důvod žaloby“, není žalobce povinen v návrhu uvádět. Vylíčení rozhodných skutečností jako jedna z podstatných náležitostí žaloby slouží k vymezení předmětu řízení po stránce skutkové, nikoliv právní. Právní posouzení věci a aplikace příslušných předpisů na žalobcem vymezený skutek, jehož existenci je však povinen prokázat soudu navrženými, označenými důkazy, je věcí samotného nalézacího soudu. Soud tak není vázán právním hodnocením uváděným stranami sporu. Nadto soud jednání posuzuje dle jeho obsahu, nikoliv dle jeho označení (§ 555 o. z.).

22. Soud tedy žalobní výrok, když ve svém základu byl uplatněn řádně, formuloval tak, aby odpovídal právnímu hodnocení soudu, zjištěnému skutkovému stavu. Jak již bylo uvedeno, nárok žalobce vyplývá ze shora citovaných článků stanov, ekonomické směrnice. Toto soud konstatuje za situace, kdy v řízení bylo stranami uváděno, že soud by měl žalovaného zavázat k plnění ze smlouvy darovací. Darovací smlouva je zcela odlišným právním jednáním, které zde nebylo zjištěno, ani tvrzeno. Darovací smlouva je asynallagmatickým závazkem, kdy jedna strana právního jednání dobrovolně a bezplatně poskytne dar, tedy převede vlastnické právo k věci, a druhá strana právního jednání dar přijme. Předmětem jednání dárce je zmnožení majetku obdarovaného. V souzené věci však toto právní jednání právním titulem není. Uvedené soud podotýká zejména ve vztahu k návrhu žalobce na čl. 242 – 244 spisu, v němž v žalobním žádání uvedl, že se domáhá uložení žalovanému uzavřít s žalobcem darovací smlouvu. Pro úplnost soud konstatuje, že ne každý převod majetkových hodnot bez úhrady je darovací smlouvou.

23. Žalovaný v řízení taktéž namítl, že vyhovění nároku zakládá plnění v rozporu s dobrými mravy. Ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona v platném znění, o. z., uvádí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Jak již bylo shora uvedeno, nárok žalobce se odvíjí od příslušných ujednání Stanov [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] [jméno]. Jejich platností se velmi podrobně zaobíral odvolací soud ve svém rozhodnutí, shora citovaném, kdy neshledal jejich neplatnost. K ustanovení § 580 o. z. soud podotýká, že definuje tři důvody neplatnosti právního jednání, jakožto sankce, a to neplatnost právního jednání příčícího se dobrým mravům, jednání odporujícího zákonu jestliže smysl a účel zákona vyžaduje sankci neplatností, vady právního jednání spočívající v tom, že má být plněno něco nemožného. V souzené věci s ohledem k obraně žalovaného by tak soud posuzoval pouze sankci neplatností pro právní jednání v rozporu s dobrým mravem. Jak uvádí Občanský zákoník I., C. H. BECK, Praha 2014, str. 2085 a násl. tak následkem rozporu s dobrými mravy je dle § 580, odst. 1 neplatnost právního jednání, kdy ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní. Pokud by tedy bylo právní jednání neplatným, musel by odvolací soud tuto skutečnost hodnotit bez dalšího, aniž by toto účastník řízení namítl. Odvolací soud však rozpor s dobrým mravem neshledal, když uzavřel, že v souladu se stanovami je dána povinnost žalovaného plnit. Nadto soud poukazuje na shora uvedený zdroj, z nějž cituje dále. Dobré mravy plní funkci krajního korektivu platnosti právního jednání, tudíž závěr o rozporu s dobrými mravy by měl být výjimečný a uplatnit se pouze tehdy, pokud je obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu zjevně nepřiměřený či nespravedlivý, pokud nemůže obstát pro rozpor s hodnotami dobré mravy prezentujícími.

25. Byla-li tedy do stanov [anonymizována dvě slova] zakotvena možnost vystoupení oddílu, odboru, a zároveň způsob vypořádání, kdy vystupující subjekt převezme majetek, který mu byl dán do správy, přičemž tento je zcela transparentně a jednoznačně vymezen ekonomickou směrnicí, nelze toto hodnotit jako jednání v rozporu s dobrým mravem. Tento postup vymezila sama [anonymizována dvě slova] do svých stanov a sama tak stanovila postup při majetkovém vyrovnání, který je zcela srozumitelný a předvídatelný.

26. Pokud soud nerozhodl o připuštění změny petitu, tak z podání žalobce učiněném při jednání soudu dne 16. 12. 2020 se zcela jednoznačně podává, že žalobce se jí domáhá pouze z toho důvodu, že mezi účastníky řízení je sporným, zdali došlo k řádnému plnění finančních prostředků žalovaným žalobci, kdy žalobce tvrdí, že žalovaný započítává na úhradu nárok za užívání nemovitostí žalobcem. Zde se však již jedná o zcela jiný spor a jiný nárok, který není předmětem tohoto řízení. Nejsou tak splněny předpoklady pro postup dle § 95, odst. 2 o. s. ř.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v režimu ustanovení § 142, odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k té skutečnosti, že předmětem sporu bylo více samostatných nároků, kdy o náhradě nákladů řízení nebylo dosud ve věci rozhodováno, ač o jednotlivých nárocích již bylo pravomocně rozhodnuto, kdy teprve tímto rozhodnutím je vyčerpán celý předmět řízení, soud náklady řízení posuzuje v intencích rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 3070/14 a sp. zn. 3 Cz 13/69 28. Předmětem sporu byly následující nároky: 1) úhrada částky 1 443 983 Kč, z toho úspěch na straně žalobce byl pro částky 240 350 Kč + 255 689 Kč = 496 039 Kč, zamítnut žalobní návrh byl pro částku 684 944 Kč + 263 000 Kč = 947 944 Kč, 2) nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v povinnosti uzavřít dohodu o majetkovém vypořádání mezi žalobcem a žalovaným - zamítnuto, 3) nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v povinnosti uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu nemovitostí - vyhověno, 4) uložení žalovanému povinnosti postoupit pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizována dvě slova] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti - zamítnuto.

29. Výpočet poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je tak následující.

30. Úhrada částky 1 443 983 Kč = 100 %, z toho úspěch 240 350 Kč + 255 689 Kč = 496 039 Kč; zamítnuto 684 944 Kč + 263 000 Kč = 947 944 Kč 1 443 98 Kč = 100 %, úspěch 496 039 Kč = 34,35 %, 100 % - 34,35 % = 65,65 %; 65,65 % - 34,35 % => 31 % úspěch (po zaokrouhlení).

31. Nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v povinnosti uzavřít dohodu o majetkovém vypořádání mezi žalobcem a žalovaným – zamítnuto => 100 % neúspěch.

32. Nahrazení projevu vůle žalovaného spočívající v povinnosti uzavřít s žalobcem smlouvu o převodu nemovitostí – vyhověno => 100 % úspěch.

33. Uložení žalovanému povinnosti postoupit pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizována dvě slova] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti, zamítnuto => 100 % neúspěch.

34. Celkový poměr úspěchu a neúspěchu žalobce tedy definujeme tak, že 100 % = 400 % (všechny nároky), z tohoto úspěch byl 131 %, neúspěch 269 %, tzn., převážně úspěšným byl ve věci žalovaný.

35. Pokud 100 % je vyjádřeno jako 400 %, tak 269 % z celku 400 % je 67,25 % 100 % - 67,25 % = 32,75 %, 67,25 % - 32,75 % = 34,5 %. Poměr úspěchu a neúspěchu ve prospěch žalovaného tak je 34,5 %.

36. Soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR vydané ve věci sp. zn. 22 Cdo 244/2017, které uvádí, že dovolací soud se k problematice stanovení výše mimosmluvní odměny za zastupování advokátem pro poměry sporů o určení existence práva či právního poměru, zejména práva vlastnického, opakovaně vyjadřoval. ….primárně je nutné vycházet z § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle kterého není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu cena věci v době započetí úkonu právní služby. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci vyjádřit v penězích, nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, je nezbytné za tarifní hodnotu věci považovat fixní tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, sp. zn. 22 Cdo 2648/2015). Použití § 9 odst. 1 advokátního tarifu je tak možné pouze tehdy, pokud nelze zjistit hodnotu věci, která je předmětem sporu, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Je-li předmětem řízení nemovitá věc, je již z povahy také ocenitelná (nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1332/07). Proto u nemovité věci nelze v zásadě hovořit o její neocenitelnosti, …. I pokud je nemovitá věc předmětem řízení pouze zprostředkovaně (v řízení o určení vlastnického práva) aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu mohou odůvodnit výhradně nepoměrné obtíže spojené se zjišťováním ceny. Hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi tehdy, jestliže z obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty nemovitosti a zjišťování hodnoty věci by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2648/2015, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015). Ve věcech, v nichž z obsahu spisu má soud k dispozici uvedený právně relevantní podklad oceňující hodnotu nemovité věci, nelze zásadně ani v řízení o určení práva či právního poměru k nemovité věci § 9 odst. 1 advokátního tarifu aplikovat. … ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu ….jeho aplikace není vyloučena tím, že nemovité věci, jichž se žalobní žádání týkalo, jsou ocenitelné na základě skutkového podkladu (čtyř znaleckých posudků) založeného v soudním spisu, …. absentuje podmínka, že„ hodnotu věci lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.“ 37. V souzené věci nelze uzavřít, že součástí spisu jsou podklady, které mohou tvořit spolehlivý podklad o ceně nemovitosti, a to i s ohledem k tomu, kdy bylo řízení zahájeno a kdy soud rozhoduje, k čemuž soud odkazuje na ustanovení § 154, odst. 1 o. s. ř. Zadání znaleckého posudku pro určení hodnoty předmětných nemovitostí zcela přesahuje rámec řízení. Pro ty části žalobcem uplatněného nároku, kde se domáhal nahrazení projevu vůle (2x) tak soud aplikuje ustanovení § 9, odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Taktéž pro tu část žalobního žádání, kdy se žalobce domáhal uložení žalovanému povinnosti postoupit pohledávky vyplývající z práva oddílu [anonymizováno] na vypořádací podíl ve výši 188/761 z budoucího zisku z prodeje majetku [anonymizována dvě slova] nevyužívaného k tělovýchovné činnosti, neboť případný budoucí zisk není možné ke dni rozhodnutí určit.

38. Pro tu část žalobního žádání, v níž se žalobce domáhal úhrady částky 1 443 983Kč soud aplikuje § 7, bod 6. citované vyhlášky.

39. Odměna advokáta tak za jeden úkon právní pomoci činí dle § 7, bodu 4., 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 500 Kč + 1 500 Kč + 1 500 Kč + 14 020 Kč = 18 520 Kč. Dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) citované vyhlášky je ve věci vyčísleno 25 úkonů právní pomoci celkem.

40. U Okresního soudu Praha – východ bylo jednáno 21. 10. 2017, 9.45 – 10.51 hodin, 11. 5. 2018, 9.40 – 11.15 hodin, 10. 7. 2018, 11.35 – 12.55 hodin, 28. 8. 2018, 12.10 – 13.00, 19. 10. 2018, 13.35 – 15.30 hodin, 23. 11. 2018, jednání zahájeno 12.00 – 12.50 hodin, 7. 12. 2018, 10.00 – 10.45 hodin, 16. 12. 2020, 9.00 hodin – 9.45 hodin. U Krajského soudu Praha bylo jednáno 14. 3. 2017, 9.40 – 11.00 hodin, 8. 10. 2019, 9.30 – 11.45 hodin, tedy 10 úkonů právní pomoci. Dále stranou žalovanou byly učiněny úkony, jimiž jsou převzetí zastoupení, podání na čl. 36 – 37 spisu, podání na čl. 45 – 46 spisu, podání na čl. 63 – 66 spisu, podání na čl. 94 – 97 spisu, podání na čl. 104 – 106 spisu, podání na čl. 175 – 179 spisu, podání na čl. 205 – 208 spisu, podání na čl. 224 – 228 spisu, podání na čl. 236 – 238 spisu, podání na čl. 246 – 248 spisu, podání na čl. 267 – 271 spisu, podání na čl. 295 – 297 spisu, podání na čl. 323 – 324 spisu, podání na čl. 335 – 348 spisu, podání na čl. 389 – 406 spisu, tedy 15 úkonů právní pomoci. 25 x 18 520 Kč = 462 000 Kč.

41. Paušální náhrady hotových výdajů činí á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tak 25 x 300 Kč = 7 500 Kč.

42. Daň z přidané hodnoty 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. vyhlášky č. 177/1996 Sb., činí za 22 úkonů právní pomoci (dle údaje o plátci DPH JUDr. [jméno] [příjmení], který ve věci učinil tři úkony právní pomoci, tento byl plátcem DPH do února 2016, přičemž prvý úkon ve věci učinil v květnu 2016) 98 595 Kč.

43. Žalobkyně uhradila v řízení soudní poplatek ve výši 14 000 Kč, čl. 410 spisu.

44. Celková částka nákladů řízení na straně žalované tak činí 582 095 Kč.

45. Poměr úspěchu a neúspěchu na straně žalované je 34,5 % 34,5 % z částky 582 095 Kč po zaokrouhlení činí 200 823 Kč.

46. Co se týká lhůty k plnění, tak tato je dána ustanovením § 160, odst. 1 o. s. ř., 47. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydané ve věci sp. zn. 32 Cdo 3571/2007, které uvádí, že nejasnost výroku soudního rozhodnutí nenastane ani tehdy, pokud v něm lhůta ke splnění uložené povinnosti konkrétně nebyla určena. V takovém případě by totiž byla na místě aplikace ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Uvedené ustanovení vymezuje podpůrně konkrétní lhůtu pro situace, že by soud ve výroku rozhodnutí lhůtu ke splnění uložené povinnosti neurčil.

48. Ke lhůtě plnění soud konstatuje, že není dán předpoklad pro uložení plnění ve splátkách či plnění v delší lhůtě. Soud ve věci hodnotí zejména to, že ve věci bylo uplatněno více samostatných nároků, přičemž o jednotlivých nárocích již bylo v předchozí době pravomocně rozhodnuto a v tomto rozhodnutí soud posuzuje již pouze jeden z uplatněných nároků. Žalobce tak byl již před určitou dobou srozuměn s částečnými výsledky řízení a měl tudíž časový prostor pro zajištění prostředků k plnění.

49. Žalobce je povinen plnit k rukám právního zástupce žalovaného, když v tuto chvíli je žalovaný zastoupen advokátem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, tudíž je určen jako platební místo pro přijetí nákladů řízení ve své, celku, k tomuto soud odkazuje na Občanský soudní řád s komentářem, C. H. BECK, Praha 2009, str. 1002.

Poučení