3 C 272/2023 - 87

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Drahomírou Šorfovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [datum narození] [adresa zainteresované osoby] advokátkou [jméno zástupce zainteresované osoby] [sídlo zástupce zainteresované společnosti] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozená [datum narození] [adresa zainteresované osoby] zastoupený advokátkou [jméno zástupce zainteresované osoby] [sídlo zástupce zainteresované společnosti] o vypořádání společného jmění manželů, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba žalobce, kterou se domáhal, aby bylo vypořádáno zaniklé společné jmění účastníků, sestávající z: - podílu v bytovém družstvu [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČ: [IČO], zapsaného ve veřejném rejstříku Krajským soudem [adresa], sp. zn. [číslo], se kterým je spojen nájem družstevního bytu č. [hodnota] o velikosti 1+3 v 2. podlaží domu čp. [číslo] na adrese [adresa], [právnická osoba], - vnosu žalobce 700 000 Kč do společného jmění manželů, - vnosu žalované 900 000 Kč do společného jmění manželů, - movitých věcí: TV Panasonic, šatní skříně v ložnici, sedací souprava, plynová deska BEKO v. č. [hodnota], trouba BEKO v. č. [hodnota], sušička prádla BEKO v. č. [hodnota], pračka BEKO v. č. [hodnota], spojovací dílo BEKO (mezi pračku a sušičku), myčka BEKO v. č. [hodnota], - osobního automobilu Suzuki SX4 S-Cross, rzv. 8H03852, VIN: [VIN kód] - zůstatků na bankovních účtech: č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu], č. [č. účtu] ke dni 31. 5. 2023.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 16 955 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalovaný podal dne 18. 12. 2023 u soudu žalobu, kterou se domáhal vypořádání zaniklého společného jmění účastníků. V žalobě uvedl, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno a následně byla uzavřena dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, dle které žalované ve výlučném vlastnictví zůstal zejména družstevní podíl, s nímž je spojeno užívání bytu ve vlastnictví Stavebního bytového družstva občanů v [Anonymizováno]. Součástí dohody byl závazek žalované, že žalobci vyplatí 850 000 Kč do 30. 9. 2023 na jeho bankovní účet. Přestože žalobce žalované její platební povinnost opakovaně připomínal, žalovaná až 9. 10. 2023 žalobci zaplatila 50 000 Kč, a protože další plnění neposkytla, žalobce 21. 10. 2023 od dohody o vypořádání odstoupil. Žalovaná v reakci na to žalobci sdělila, že odstoupení od dohody neuznává a částku 800 000 Kč uhradí. Tato pak byla skutečně na účet žalovaného připsána 29. 11. 2023. Žalobce je přesvědčen, že jeho odstoupení od dohody bylo platné, dohoda v důsledku něho zanikla a společné jmění účastníků je třeba znovu vypořádat. Předmětem vypořádání proto žalobce učinil zmíněný společný podíl účastníků v bytovém družstvu [právnická osoba], se kterým je spojen nájem družstevního bytu č. [hodnota] o velikosti 1+3 v druhém podlaží domu č. p. [Anonymizováno] na adrese [adresa], [právnická osoba], dále vnos žalobce do společného jmění ve výši 700 000 Kč, vnos žalované do společné jmění 900 000 Kč, movité věci včetně osobního automobilu Suzuki SX4 S-Cross, reg. zn. [SPZ] a zůstatky na bankovních účtech účastníků.

2. Žalovaná s uplatněným nárokem nesouhlasila a navrhla žalobu zamítnout. Má za to, že dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů účastníků byla platně uzavřena, nebyla v ní sjednána možnost odstoupení a nelze na ní aplikovat ustanovení zákona, která se týkají smluv. Je zde navíc provázanost dohody s rozvodem manželství účastníků, což možnost odstoupení od dohody vylučuje. Pokud žalobce odkazuje na zákonné důvody, podle nichž od dohody ustoupil, je žalovaná přesvědčena, že tyto nejsou dány, neboť z její strany nedošlo k podstatnému ani nepodstatnému porušení dohody, a pokud svojí platební povinnost splnila se zpožděním, žalobci vzniklo právo požadovat po ní úrok z prodlení. Poukazovala též na to, že soudy běžně v rozhodnutích o takto vysokých vypořádacích podílech poskytují účastníkům lhůty k plnění v trvání 6-9 měsíců a lhůta sjednaná účastníky byla kratší. Navíc dodatečnou lhůtu nelze poskytnout mlčky a je třeba stanovit alespoň nějaký časový limit. Žalobce ostatně má aktuálně vypořádací podíl v držení a jeho přijetím uznal důvodnost jeho výplaty. Teprve poté, co bude vyřešeno, zda odstoupení žalobce od dohody bylo učiněno platně, bude možno zabývat se novým vypořádáním společného jmění.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 5. 2023, č. j. 5 C 38/2023-12 je prokázáno, že v manželství účastníků, uzavřené v 1. 10. 2016 před [právnická osoba] v [adresa], bylo rozvedeno. Soudu je z úřední činnosti známo, že tento rozsudek nabyl právní moci 31. května 2023.

4. Dohodou z 28. 6. 2023 je prokázáno, že se účastníci dohodli na vypořádání vzájemných majetkových vztahů v souvislosti s rozvodem jejich manželství. Společný majetek si rozdělili tak že žalované připadl družstevní podíl ve Stavebním bytové družstvu občanů v Jičíně, spojený s právem užívání družstevního bytu, zařízení bytové jednotky, včetně vybavení všech pokojů veškeré elektroniky, elektrospotřebičů, dále finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů znějících na jméno [Jméno zainteresované osoby 1/0] a věci osobní potřeby, které ke dni podpisu smlouvy užívala. Žalovanému připadlo osobní motorové vozidlo značky Suzuki, finanční prostředky na účtech u peněžních ústavů znějících na jméno [Jméno zainteresované osoby 0/0] a věci osobní potřeby, které ke dni podpisu smlouvy užíval. Čl. II, odst. 4 dohody stanovil, že účastníci se stávají výlučnými vlastníky vypořádávaných věcí, práv a majetkových hodnot úhradou vypořádacího podílu ze strany žalované. Dále bylo totiž ujednáno, že z titulu vzájemného vypořádání rozdílů v hodnotě podílů, který každý z účastníků získává, žalovaná na vyrovnání podílů vyplatí žalobci 850 000 Kč do 30. 9. 2023 na jeho bankovní účet. V případě, že dojde k obnovení soužití účastníků, žalovaný vrátí žalobkyni 850 000 Kč na její bankovní účet, a to neprodleně po obnovení soužití. Oba účastníci dohodu podepsali úředně ověřenými podpisy.

5. Mezi účastníky je nesporné, že do 30. 9. 2023 žalovaná žalobci neposkytla žádné plnění, dne 9. 10. 2023 žalobci zaplatila na účet 50 000 Kč a SMS zprávou mu sdělila, že jde o peníze na vypořádání, aby „viděl, že má snahu.“ Dne 20. 11. 2023 sepsal žalobce dopis obsahující odstoupení od smlouvy, který byl žalované doručen 21. 11. 2023, dne 29. 11. 2023 obdržel žalobce na bankovní účet od žalované 800 000 Kč. Vypořádací podíl 850 000 Kč žalobce opakovaně žalované vracel a ta mu jej opakovaně zasílala zpět. Od 1. 2. 2024 byl vypořádací podíl 850 000 Kč v držení žalobce, a to do 8. 8. 2024, kdy se jej opět pokusil žalované bezhotovostně vrátit. Žalovaná platbu žalobci přeposlal zpět následujícího dne.

6. Žalobce v řízení vysvětloval, že po zaplacení části vypořádacího podílu ve výši 50 000 Kč opětovně žalovanou telefonicky kontaktoval, hovořili o situaci, ona mu říkala, že usiluje o spoluvlastnický podíl na nemovitosti po zemřelé matce a z peněz, které za něj získá, ho chce vyplatit. Stále žalobce vyzývala k trpělivosti, ale žalobce už peníze potřeboval, zejména proto, že žalovaná nedodržela termín, který si sama dala.

7. Záznamem komunikace účastníků z 9. 11. 2023 na síti WhatsApp je prokázáno, že žalobce sdělil žalované, že porušila dohodu, takže tato je neplatná a žalobce chce polovinu z ceny bytu. Žalovaná vysvětlovala, že čeká na znalecký posudek, (jenž se zřejmě týká jiných nemovitostí), a už to nebude dlouho trvat. Žalobce opakuje, že dohoda je neplatná, žalovaná nesouhlasí.

8. Dopisem z 20. 11. 2023 žalobce žalované připomněl obsah dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů z 28. 6. 2023 a její závazek, že mu vyplatí na vypořádání 850 000 Kč do 30. 9. 2000 s tím, že vypořádávané hodnoty nabude každý z účastníků po zaplacení vypořádacího podílu. Uvedl, že vzhledem k tomu, že mu vypořádací podíl žalovaná nezaplatila, dostala se s platbou do značného prodlení, a žalobce proto odstupuje v souladu s ustanovením § 1969 a následující o. z. od uzavřené dohody, čímž se zaniklé jmění manželů stává nevypořádaným a je nutno ho znovu vypořádat, což, předpokládá, budou schopni učinit dohodou.

9. Elektronickou zprávou žalované z 28. 11. 2023, adresovanou žalobci, žalobkyně potvrdila obdržení odstoupení od dohody a sdělila, že odstoupení ani důvody pro ně v dohodě nebyly sjednány, a proto jej neakceptuje a neuznává. Připomněla dále, že 50 000 Kč z vypořádacího podílu již žalobci uhradila, a oznámila, že částku 800 000 Kč zasílá téhož dne na jeho účet.

10. Spisem Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 30 Nc 1002/2023 je prokázáno, že dne 30. 11. 2023 žalobce u soudu podal návrh na nařízení předběžného opatření, jímž by žalované byla uložena povinnost zdržet se nakládání s členstvím-podílem v bytovém družstvu [právnická osoba], s nímž je spojen nájem družstevního bytu č. [hodnota] o velikosti 1+3 v 2. podlaží domu čp. [Anonymizováno] na adrese [adresa], [právnická osoba]. Popsal obsah dohody o vypořádání zaniklého společného jmění, kterou s žalovanou uzavřeli 28. 6. 2023, a vysvětlil důvody, pro něž od dohody odstoupil a zmínil i to, že 29. 11. 2023 žalovaná vypořádací podíl v celé dohodnuté výši doplatila. Prezentoval dále své přesvědčení, že nevypořádané společné jmění účastníků se obnovilo a podíl v bytovém družstvu je nadále společný. Protože zjistil, že žalovaná prodej předmětného podílu v bytovém družstvu inzeruje a chce s ním nakládat bez ohledu na práva žalobce, obrátil se na soud. Usnesením ze dne 1. 12. 2023 č. j. 30 Nc 1002/2023-26 bylo návrhu žalobce vyhověno a předběžné opatření vydáno. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2024 č. j. 21 Co 1/2024–47 bylo usnesení soudu prvého stupně potvrzeno.

11. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že chtěl původně vypořádání společného jmění účastníků řešit soudně. Žalovaná uváděla, že nemá na vyplacení vypořádacího podílu peníze, odmítala ale myšlenku, že by se byt mohl prodat a cena rozdělit, a tvrdila, že nemá kde bydlet. Už za trvání manželství věděl, že žalovaná vyjednává o vypořádání spoluvlastnictví z dědictví O výši podílu ze společného jmění se s žalovanou dohadovali, až se shodli na 850 000 Kč s tím, že mu bude částka vyplacena do 30. 9. 2023, což navrhla žalovaná. Pokud by navrhla termín pozdější, přistoupil by na to, ale počítal by s tím, že bude dodržen. Žalovanou upozorňoval krátce před 30. 9. 2023, že termín plnění uplyne, žalovaná odpovídala, že peníze stále nemá a čeká na výplatu spoluvlastnického podílu z domu po své matce. Po splatnosti žalovanou dále upomínal telefonicky nebo posílal WhatsApp zprávy, žalovaná opakovala, že peníze nemá, aby vydržel, což žalobce dále znejišťovalo ve víře, že peníze od žalované nakonec dostane, protože jeho zkušenostem odpovídalo, že žalovaná své sliby neplní. Uvedl pak, že by potřeboval alespoň něco a žalovaná mu poslala jen 50 000 Kč, což pokládal za výsměch. Protože upomínání žalované nemělo výsledky, úplně ztratil naději, že peníze od žalované dostane. Také zjistil, že byt v [právnická osoba] žalovaná nabízí k prodeji. Napsal ji proto, že dohodu porušila a že je dohoda neplatná, což žalovaná odmítla. Žalobce se proto rozhodl situaci řešit a od smlouvy odstoupil. Vzápětí došlo v chování žalované ke změně a okamžitě mu peníze poslala. Žalobce se proto domnívá, že peníze měla a mohla mu je poslat dříve. Když mu peníze došly na účet, poradil se s advokátkou a trval na tom, že mu peníze nepatří, protože dohoda zanikla a peníze žalované vrátil. Žalovaná mu je poslala zpět na účet, on ji obratem zaslal zpátky, a to se několikrát opakovalo, až nakonec peníze zůstaly u něj. Dál se bavili jak situaci řešit, ale k ničemu konkrétnímu nedošli. Žalobce chtěl vypořádací podíl, pokud by mu byl vyplacen k 30. 9. 2023, použít na to, abych si zařídil vlastní bydlení. Měl tehdy ústně rozjednanou smlouvu o koupi bytu, ze které sešlo, protože peníze nedostal. Žalobce připustil, že žalovaná o této věci nevěděla, nechtěl se ji svěřovat, aby informace nebyly zneužity. Ze společného bytu se ještě před rozvodem odstěhoval do nájmu na současnou adresu.

12. Žalovaná jako účastnice řízení popsala vyjednávání dohody účastníků s tím, že nejprve byl uvažován termín výplaty vypořádacího podílu do konce srpna 2023, ale pak žalovaná prosadila termín 30. 9. 2023. Ještě za trvání manželství účastníků probíhalo dědické řízení po její matce, v němž měla získat spoluvlastnický podíl na domě a z vypořádání tohoto podílu s bratrem chtěla žalobci zaplatit vypořádací podíl. Má za to, že před podpisem dohody o vypořádání společného jmění o tom žalobci řekla. Postupně se průběh vypořádání dědictví komplikoval, peníze na výplatu podílu neměla. Až 1. 10. 2023 ji žalobce volal, že peníze nedošly. Musela obstarávat nový odhad vypořádané nemovitosti, proto o tom žalobce informovala a žádala, ať chvíli vydrží. Žalobce žádal o výplatu alespoň části podílu, proto mu poslala 50 000 Kč. Když pochopila, že z vypořádání s bratrem peníze hned tak nezíská, začala nabízet k prodeji byt, který byl předmětem dohody o vypořádání. [právnická osoba] se ji tehdy jevil jako jedno z řešení, jak získat peníze na výplatu podílu pro žalobce, ale o tom už s žalobcem nebavila. Na základě dohody o vypořádání a s rozvodovým rozsudkem chtěla dosáhnout na bytovém družstvu toho, aby žalobce nebyl nadále členem družstva, ale tomu zabránilo předběžné opatření. Koncem října 2023 si také začala u banky zajišťovat půjčku, a když ji tato byla schválena, obratem peníze poslala žalobci. Žalobce ji peníze zaslal zase zpátky, ona mu je vrátila, a to se několikrát opakovalo. Peníze z půjčky bude splácet 10 let, a to částkou 9 500 Kč měsíčně.

13. Zprávou [jméno FO], a. s. ze dne 18. 7. 2024, je prokázáno, že žalovaná o úvěr, vedený pod č. HU01502690, požádala 26. 11. 2023, téhož dne byla úvěrová smlouva uzavřena a úvěr byl předběžně schválen. Úvěrové prostředky byly odeslány na účet žalované 28. 11. 2023.

14. Podle § 765 odst. 2 o. z., nedohodnou-li se rozvedení manželé o vypořádání (míněno zaniklého společného jmění - pozn. soudu), může bývalý manžel podat návrh na vypořádání rozhodnutím soudu.

15. Z cit. ustanovení zákona je zřejmé, že se především předpokládá, že bývalí manželé v případě rozvodu manželství, pokud jde o jejich majetkové povinnosti a majetková práva, naleznou shodu, tj. že se na vypořádání dohodnou. Soudní vypořádání nastupuje tam, kde k dohodě nedošlo, a jeden z účastníků to navrhne. V dané věci k uzavření dohody o vypořádání rozvodem zaniklého majetkového společenství účastníků došlo, soud by tedy mohl žalobu žalobce projednat jen tehdy, pokud by byla neplatná, čemuž však nic nenasvědčuje a účastníky to není tvrzeno ani prokazováno, nebo pokud by již uzavřená dohoda zanikla. Právě posledně uvedené žalobce tvrdí, a má za to dohoda účastníků z 28. 6. 2023 zanikla jeho odstoupením, učiněným v důsledku prodlení žalované s výplatou vypořádacího podílu.

16. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

17. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

18. Podle § 2002 odst. 1 a 2 o. z., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. (2) Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

19. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

20. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

21. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

22. Podle § 1978 odst. 1 a 2 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. 2) Oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

23. Podle § 1979 o. z. poskytl-li věřitel dlužníku nepřiměřeně krátkou dodatečnou lhůtu k plnění a odstoupí-li od smlouvy po jejím uplynutí, nastávají účinky odstoupení teprve po marném uplynutí doby, která měla být dlužníku poskytnuta jako přiměřená. To platí i tehdy, odstoupil-li věřitel od smlouvy, aniž by dlužníkovi dodatečnou lhůtu k plnění poskytl.

24. Jak z cit. ustanovení zákona plyne, platnost odstoupení od smlouvy je nutno zkoumat z toho hlediska, zda důvod, kterého se žalobce dovolává, si strany sjednaly, popř. zda jej lze podřadit pod některý ze zákonných důvodů odstoupení od smlouvy, a zda tento důvod v době odstoupení trval.

25. Je pravda, že dohoda účastníků o vypořádání společného jmění z 28. 6. 2023 sama neobsahovala možnost účastníků od smlouvy odstoupit a nevymezovala pro to důvody. Žalovaná se ale mýlí, pokud má za to, že v takovém případě je odstoupení od smlouvy zcela vyloučeno. Platně lze od takové smlouvy odstoupit i v případě, že to umožňuje zákon. Občanský zákoník upravuje odstoupení od smlouvy jako sankci pro případ porušení smlouvy podstatným způsobem (§ 2002 odst. 1 o. z.), dále pro případ podstatného či nepodstatného porušení smluvní povinnosti prodlením (§ 1968 ve spojení s § 1977 o. z.), a oba uvedené režimy se liší zákonnými předpoklady, za nichž může oprávněná strana k odstoupení od smlouvy přistoupit. Zákon tedy konkretizuje, že prodlení může být shledáno podstatným porušením smluvních povinností či porušením nepodstatným. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala, zatímco v ostatních případech se má za to, že jde o porušení nepodstatné.

26. Žalobce v průběhu řízení ustoupil od tvrzení, že žalovaná porušila dohodu prodlením podstatným způsobem, trval ale na tom, že ze strany žalované došlo k porušení nepodstatnému, když neuhradila vypořádací podíl včas.

27. Přesto soud předesílá, že z obsahu dohody ani z toho, co uvedli oba účastníci nevyplynulo nic, co by naznačovalo, že žalobce v době uzavření dohody z nějakého konkrétního důvodu striktně trval na výplatě vypořádacího podílu pouze do domluveného data splatnosti 30. 9. 2023, že s tím žalovanou seznámil a že by se na vypořádání společného jmění s žalovanou nedohodl, pokud by tušil, že se s výplatou vypořádacího podílu opozdí. Ve své výpovědi žalobce sice hovořil o ústním vyjednávání o koupi bytu pro sebe, zároveň ale uvedl, že o něm žalovanou neinformoval, aby tuto informaci nezneužila. Měl-li žalobce tedy k 30. 9. 2023 akutní potřebu s vypořádacím podílem dále nakládat ve svůj prospěch, evidentně zanikla tato potřeba po uzavření dohody o vypořádání a navíc žalovaná (jako strana porušující smlouvu) o tom nevěděla a ani vědět nemohla, protože to před ní žalobce záměrně tajil. Žalobce také připustil, že by přistoupil i na pozdější termín plnění, ale požadoval by, aby byl dodržen. V této souvislosti je však také třeba připomenout text jejich dohody, z něhož je zřejmé, že oba účastníci možnost, že k výplatě podílu včas nedojde, reálně připouštěli, a přechod vlastnického práva k vypořádávanému majetku proto vázali právě až na zaplacení vypořádacího podílu. Pokud toto ustanovení bylo do dohody pojato, neměla žalobkyně důvod dovozovat, že by žalobce dohodu neuzavřel, pokud by věděl, že žalovaná dostane s výplatou vypořádacího podílu do prodlení. Úvahy o možném podstatném porušení dohody účastníků se proto skutečně neuplatní. Mohlo by proto jít pouze o porušení nepodstatné, jež by opravňovalo žalobce od dohody odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou žalované poskytl výslovně nebo mlčky.

28. Judikatura Nejvyššího soudu, vztahující se k možnosti odstoupení od smlouvy z důvodu prodlení dle dřívějšího § 517 odst. 2 obč. zák. , zdůrazňovala, že v případě prodlení dlužníka se splněním jeho smluvní povinnosti je nepominutelnou podmínkou pro odstoupení od smlouvy poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 989/99, publikován pod C 292 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“). Věřitel ovšem nebyl v takovém případě povinen dlužníka upomínat ani jej informovat o délce lhůty, kterou mu dává k dispozici, a po uplynutí přiměřeně dlouhé doby od splatnosti dluhu byl oprávněn od smlouvy odstoupit, aniž by předtím musel dlužníkovi sdělit délku dodatečné lhůty ke splnění dluhu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1641/2006, Soubor C 4681, nebo ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4885/2009). Nebylo významné, kterého dne se dlužník dozvěděl o délce dodatečné lhůty, neboť dodatečná lhůta vždy začínala plynout již okamžikem prodlení dlužníka bez ohledu na to, zda a kdy se dlužník dozvěděl, že věřitel zvolil postup podle § 517 odst. 2 obč. zák. a dodatečnou lhůtu stanovil. Soud je přesvědčen, že stejné závěry je možno učinit i při výkladu nynějšího ustanovení § 1978 odst. 1 o. z. Pak ovšem námitky, které v daném řízení vznášela žalovaná o tom, že žalobce žalované dodatečnou lhůtu nestanovil a časově ji nevymezil, nejsou pro danou věc významné. Postup žalobce, který od 1. 10. 2023 pouze vyčkával, příp. žalovanou pouze o zaplacení upomínal, a 20. 11. 2023 od smlouvy odstoupil, soud nepokládá za chybný. Jde proto pouze o to, zda za daných okolností žalobcem žalované poskytnutá dodatečná lhůta, trvající od 1. 10. 2023 do 20. 11. 2023, splňuje požadavek přiměřenosti či nikoliv.

29. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 3. 11. 2022 sp. zn. 23 Cdo 2541/2021 uvedl, že smyslem zákonné úpravy odstoupení od smlouvy je umožnit jednostranné ukončení závazku založeného smlouvou, a to zejména v těch případech, kdy nelze očekávat, že závazkový vztah splní účel, pro který jej strany sjednaly. Odstoupení od smlouvy je závažným zásahem do trvání závazku a jde o jeden z průlomů do zásady pacta sunt servanda, která se jinak odráží v povinnosti zavazující obě strany uzavřený závazek dodržet. Oprávněnému se zde poskytuje možnost závazek nejen jednostranně opustit, ale dokonce jej i se zpětnou účinností zrušit (s příslušnými z toho vyplývajícími účinky). Využití oprávnění odstoupit od smlouvy je i z toho důvodu vždy přísně vázáno jen na výslovně uvedené případy upravené zákonem anebo ujednáním ve smlouvě. Pokud jde o případy, ve kterých může být právo odstoupit od smlouvy využito, zákonná úprava je pojímá zpravidla jako institut sankční a v zásadě výjimečný (Šilhán, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1187–1188).

30. K výkladu termínu „přiměřenosti“ dodatečné lhůty (rovněž ve vztahu k ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák.) pak Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 27. 7. 2017 sp. zn. 25 Cdo 272/2016 uvedl: Přestože její délku (míněno délku dodatečné lhůty-pozn. soudu) určuje sám věřitel, dodatečná lhůta musí být (objektivně vzato) přiměřeně dlouhá k tomu, aby bylo vůbec možno dluh splnit. Délka lhůty není zákonem stanovena a v každém konkrétním případě musí být její přiměřenost posouzena s přihlédnutím k charakteru závazku, zejména k původní lhůtě pro splnění závazku, ke složitosti či náročnosti plnění a rovněž i vzhledem ke stavu či stádiu, v jakém se povinnost dlužníka plnit nachází v době vzniku jeho prodlení. Nepředpokládá se tedy, že by dlužník teprve po splatnosti začal s přípravou ke splnění dluhu, takže dodatečná lhůta může být logicky kratší než lhůta objektivně potřebná nebo obvyklá k opatření a poskytnutí plnění věřiteli (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1548). Na druhou stranu tam, kde dlužník činí kroky k plnění nebo kde je zřejmé, že plnění jako takové není ohroženo, je opodstatněný požadavek, aby dodatečná lhůta dávala reálný prostor k dokončení plnění.

31. Z řízení v dané věci vyplynulo, že účastníci si ke splnění povinnosti žalované zaplatit žalobci 850 000 Kč sjednali lhůtu do 30. 9. 2023, tedy lhůtu delší 3 měsíců od uzavření dohody, žalobkyně ji nedodržela, avšak 9. 10. 2023 žalobci zaplatila 50 000 Kč se slovním doprovodem, jímž dala najevo, že závazek hodlá splnit a že činí kroky k tomu, aby se jí to podařilo. Již v době uzavírání dohody bylo oběma účastníků jasné, že žalovaná finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu připraveny nemá, ale teprve si je bude muset opatřit, a že jejich získání závisí na časově nejisté skutečnosti. Žalovaná spoléhala na vypořádací podíl ze spoluvlastnictví ke zděděným nemovitostem, o jehož výplatě jednala, avšak vyjednávání s jejím bratrem uvázlo. Žalovaná termín výplaty vypořádacího podílu proto nedodržela, nicméně směrem k žalobci vždy dávala jednoznačně najevo, že dohodu respektuje, hodlá ji dodržet a peníze shání, poskytla žalobci také část plnění. Postupem doby pochopila, že její plán uhradit vypořádací podíl podílem z vypořádání spoluvlastnictví je nereálný a začala inzerovat „prodej“ bytu, jenž byl předmětem dohody účastníků o vypořádání, aby si peníze na výplatu vypořádacího podílu opatřila. Paralelně zjišťovala možnosti poskytnutí úvěru u bank a 26. 11. 2023, tedy již poté, co žalobce odstoupil od smlouvy, uzavřela úvěrovou smlouvu. Finanční prostředky z ní ji byly vyplaceny 28. 11. 2023 a žalovaná je obratem odeslala na účet žalovaného, jenž je obdržel 29. 11. 2023. Není tedy oprávněný dojem žalobce, že žalovaná měla finanční prostředky k dispozici již dříve a žalobci je schválně zadržovala. Ze shora uvedeného má soud za to, že oba účastníci od počátku brali dohodu o vypořádaní společného jmění vážně a zodpovědně, a z řízení nevyplynulo nic, z čeho by bylo možno dovozovat, že žalovaná ztratila zájem na tom, aby povinnosti z ní vyplývající splnila. Naopak, zůstala s žalobcem v kontaktu, informovala ho důvodech, proč peníze na včasnou výplatu nemá, poskytla mu částečné plnění, svoji finanční situaci aktivně řešila. Vzhledem k věku a sociálnímu statutu žalované lze pochopit a tolerovat, že žalobkyně váhala s uzavřením úvěrové smlouvy u peněžního ústavu, která ji podstatným způsobem na mnoho let zatíží a že se snažila, i když poněkud naivně, prodejem bytu získat peníze na vypořádací podíl či na úhradu dluhu u banky, aby zadlužená nezůstala zbytečně dlouho. Postoj žalobce v dané věci je determinován negativním zážitkem ze společného soužití s žalovanou, v jehož důsledku předem žalovanou podezírá ze snahy ho obelstít, avšak objektivně posuzováno, z provedených důkazů nic na její podvodné úmysly žalované neukazuje. Soud má proto za to, že i přes nedodržení účastníky dohodnuté lhůty, plnění uzavřené dohody ze strany žalované fakticky nebylo ohroženo a bylo na místě ji umožnit, aby je splnila i v jeho zbytku. Z tohoto důvodu soud uzavírá, že pokud žalovaná vypořádací podíl doplatila 29. 11. 2023, stalo se tak ještě v přiměřené lhůtě, a důvod pro výjimečný institut odstoupení nebyl dán. Žalobce tedy od dohody účastníků neodstoupil platně a jeho právní jednání proto nemá za následek zrušení dohody a potřebu nového vypořádání zaniklého společného jmění. Žaloba žalobce byla proto zamítnuta.

32. Za nepřípadnou pokládá soud argumentaci žalované založenou na stanovisku, že je třeba odlišovat institut smlouvy a dohody a že na ně není možno aplikovat shodná zákonná ustanovení. Smlouva i dohoda jsou dvoustranná nebo vícestranná právní jednání. Tradičně se za smlouvu pokládalo právní jednání, které vede ke vzniku závazku, jiné smlouvy, které vedou k jiným právním následkům (např. k jejich změně či zrušení), bývají označovány za dohody. Je-li ale smlouva zvána dohodou, nejde o žádnou vážnou nepřesnost. V širším významu jsou dohodami i smlouvy, součástí smlouvy naopak může být dohoda, takže je zřejmé, že volba označení je spíše výrazem jazykové konvence. Podstata smlouvy a dohody je však stejná, v obou případech jde o konsensus smluvních stran. Z hlediska vzniku je obecně jedno, zda vedou ke vzniku závazků nebo jiným právním následkům. Pravidla pro smlouvy se proto použijí i na dohody, ledaže z právní úpravy vyplývá něco jiného.

33. Rovněž tak za chybnou pokládá soud argumentaci žalované o tom, že dohoda o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků je provázána s institutem rozvodu jejich manželství, vzhledem k tomu, že stanoví, že je účinná od právní moci rozsudku o rozvodu manželství, je vyloučena možnost odstoupení od smlouvy. Dohoda o vypořádání společného jmění byla uzavřena dávno po právní moci rozvodového rozsudku, nebyla uzavírána pro účely rozvodového řízení a žádnou její provázanost s institutem rozvodu zde nelze vysledovat, vůbec už ne takovou, která by vylučovala možnost od dohody o vypořádání odstoupit. Bez významu je rovněž poukaz žalované, že žalobce má v držení žalovanou odeslané finanční prostředky a že tím uznává důvodnost jejich výplaty. Žalobce od listopadu 2023 dával velmi výrazně najevo svůj postoj k věci a přesvědčení, že dohoda o vypořádání zanikla. Ze skutečnosti, že finanční prostředky, které si účastníci mnohokrát vzájemně přeposílali, zůstaly zrovna v den soudního jednání na účtu žalobce, nelze vyvozovat jakékoliv žalobcovo uznání.

34. Pro nadbytečnost neprovedl důkaz smlouvou o převodu družstevního podílu z 15. 12. 2017, výpisy z účtů žalobce 9. 10. 2023 a 29. 1. 12023, smlouvou o smlouvě budoucí o převodu družstevního podílu z 19. 10. 2017 vč. dodatku, výpisy z účtu žalobce z 16. 10. 2017, výpisy z účtu žalované od října do prosince 2017, fakturou Elektro Doubek s. r. o., velkým technickým průkazem vozidla, kupní smlouvou z 25. 4. 2021 a výpisy z bankovních účtů účastníků.

35. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle úspěchu v řízení. Ve sporu uspěla žalovaná, má proto právo na to, aby ji žalobce účelně vynaložené náklady řízení nahradil. Soudu je známa judikatura vyšších soudů ve věcech nákladů řízení o vypořádání společného jmění. Je však třeba připomenout, že v dané věci vůbec nedošlo k rozhodování o tom, co je součástí společného jmění a jak se vypořádává, nýbrž došlo k zamítnutí žaloby žalobce jako celku proto, že zaniklé společné jmění účastníků již bylo vypořádáno dohodou. Za těchto okolností lze úspěch a neúspěch stran velmi zřetelně porovnat a dle pravidla úspěchu o nákladech řízení rozhodnout. Náklady řízení žalované jsou představovány odměnou a náklady její zástupkyně-advokátky dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále „AT“). Ta prostřednictvím zástupce v řízení vykonala celkem 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé, účast na jednání 29. 4. 2024, 1. 7. 2024-2 úkony, 10. 9. 2024, nahlížení do spisu 24. 6. 2024 a 5. 9. 2024). Zástupkyně žalované navrhovala vypočíst odměnu dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vycházejíc z vypořádacího podílu ve výši 850 000 Kč. S tímto postupem soud nesouhlasí, protože tarifní hodnota pro věci vypořádání společného jmění určuje v prvé řadě dle ustanovení §8 odst. 6 AT. Dle něhož se vychází z poloviny hodnoty všech jednotlivých věcí, pohledávek a dluhů, které strany učinily předmětem vypořádání. Dle § 9 odst. 1 AT, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že před samotným vypořádáním společného jmění bylo třeba posoudit platnost účastníky uzavřené dohody, hodnota společného jmění nebyla v řízení zjišťována a není tak známa. Její zjišťování jen pro účely rozhodnutí o nákladech řízení by bylo neekonomické, soud je proto přesvědčen, že je v dané věci třeba vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč. Touto částkou je též nejlépe vystižen fakt, že k vypořádávání společného jmění v řízení vůbec nedošlo a byla zkoumáno pouze to, zda se účastníci již vypořádali dohodou či nikoliv. Odměna zástupkyně žalované pak činí dle § 7 bod 4. 1 500 Kč za jeden úkon právní služby, tj. za 7 úkonů 10 500 Kč. K ní je třeba připočíst 7x paušální částku náhrady hotových výdajů 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT tj. 2 100 Kč, náhradu jízdného zástupce z místa sídla k procesnímu soudu a zpět vypočtenou podle § 157 a násl. zák. č. 262/2006 Sb., ke třem jednáním ve výši celkem 812,16 Kč, náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a 3 AT 600 Kč za 6 promeškaných půlhodin, a 21 % daň z přidané hodnoty, přiznanou podle § 14a AT a § 23a zák. č. 85/1996 Sb. ve výši 2 942,55 Kč. Náhrada nákladů řízení celkem činí 16 954,71 Kč, po zaokrouhlení 16 955 Kč a soud uložil žalobci, aby tuto částku žalované zaplatil k rukám její zástupkyně.