3 C 308/2020-137

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 116 654 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 77 154 Kč zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 27 186 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 5 236,44 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 2 697,56 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky ve výši 116 654 Kč. Uvedla, že žalovaný coby nájemce a Město Moravské Budějovice (dále jen„ město“) uzavřeli nájemní smlouvu ze dne [datum]. Dne [datum] město zaslalo žalobci výpověď z nájmu, která byla žalovanému doručena dne [datum], pročež výpovědní doba skončila dne [datum]. Dne [datum] se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí pronajímané nemovitosti a vyzvala žalovaného k vyklizení nemovitosti. V nájemní smlouvě byla pro případ prodlení žalovaného v čl. V odst. 3 sjednána smluvní pokuta za každý den prodlení, která se neměla započítávat na náhradu škody. Žalobkyně smluvní pokutu účtovala za období od [datum] do [datum], tj. za 159 dnů, s ohledem na to, že dne [datum] sama na své náklady nemovitost vyklidila. Smluvní pokuta tak činila celkem 79 500 Kč, od čeho žalobkyně odečetla 2 000 Kč, které jí žalovaný po skončení nájemního vztahu zaslal. Vedle smluvní pokuty ve výši 77 500 Kč žalobkyně požadovala částku 2 420 Kč odpovídající nájemnému za skladovací prostory pro uskladnění movitých věcí žalovaného, které žalobkyně hradila [právnická osoba] s.r.o. Žalobkyně dále požadovala částku 36 734 Kč odpovídající nákladům zaplaceným společnosti [právnická osoba] za odstranění oplechovaných skladovacích prostor, které žalovaný bez svolení města postavil na pronajatém pozemku, které po skončení nájemního vztahu neodstranil a které na své náklady odstranila žalobkyně. Součet částek 77 500 Kč, 2 420 Kč a 36 734 Kč činil celkovou sumu 116 654 Kč, z níž žalobkyně nepožadovala žádné příslušenství.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Poukazoval na to, že nájemné bylo sjednáno ve výši 3 000 Kč ročně, a proto smluvní pokuta ve výši 500 Kč denně nebyla přiměřená. Požadoval proto, aby soud smluvní pokutu snížil dle svého uvážení podle § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále uvedl, že výpověď nebyla doručena žalovanému, jehož titul je Bc., nýbrž MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc., neboť na žalobkyní předložené doručence byl zcela zřetelně přepsán titul. Žalobkyní předložená výpověď nebyla žalovanému doručena a nelze od ní odvíjet běh výpovědní doby. Žalobkyně zaslala žalovanému výpověď z nájmu dne [datum] do datové schránky, následně běžela tříměsíční výpovědní doba, která skončila [datum]. Prodlení žalovaného tedy trvalo 68 dnů. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 2 420 Kč žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně neprokázala spojitost mezi předloženou fakturou a uskladněním věcí. K poslednímu ze tří nároků žalovaný uvedl, že dle čl. III nájemní smlouvy byl oprávněn zřídit na pronajatém pozemku stavbu hangáru, přičemž se jednalo o stavbu dočasnou, oprávněnou a ve vlastnictví žalovaného. Žalobkyně tuto stavbu bez dalšího svévolně rozebrala a zdemolovala bez toho, aby se negatorní žalobou domáhala odstranění stavby, a proto nemohla požadovat žádnou částku z titulu odstranění stavby.

3. Ve svých dalších podáních a při jednáních před soudem žalobkyně mj. poukazovala na funkce smluvní pokuty. Uváděla, že nesprávný titul na doručence, který považovala za písařskou chybu, nemohl ničeho změnit na platnosti právního jednání, jímž byla výpověď z nájmu. Odkazovala přitom na judikaturu, podle které je řádné takové označení adresáta, které postačuje k jeho identifikaci. Žalovaný byl s výpovědí prokazatelně seznámen, o čemž podle žalobkyně svědčily následné písemnosti směřované na adresu města i článek v [anonymizováno] deníku z [datum], jehož autorem byl žalovaný. Ke stavbě hangáru žalobkyně uváděla, že se jednalo o stavbu dočasnou, kterou žalovaný neodstranil a jejíž stav byl dezolátní. Žalobkyně měla obavy, že by mohlo dojít k poškození pozemku, který chtěla použít k dalším podnikatelským záměrům, proto demontáž provedla společnost [právnická osoba], která náklady na odstranění stavby řádně vyúčtovala. Zadržené movité věci pak nemohla skladovat na svém pozemku, který nebyl zastřešen, ale musela je uskladnit v pronajatém prostoru u [právnická osoba] s.r.o.

4. Žalovaný naproti tomu v dalších podáních a při jednáních nad rámec shora uvedeného tvrdil, že náklad související s uskladněním movitých věcí nemohl být účelně vynaložený, neboť žalobkyně mohla věci uskladnit v prostorech svých nemovitostí. Faktura za odstranění hangáru podle něj nesplňovala zákonné náležitosti a svévolné odstranění stavby jako takové nemohlo požívat právní ochrany, když šlo o excesivní jednání žalobkyně. Nájemní smlouvu s městem nadto uzavřel jako spotřebitel, a tedy sjednaná smluvní pokuta byla nepřiměřená. Prvá zásilka s výpovědí byla podle něj adresována jeho otci [příjmení] [celé jméno žalovaného], CSc., který měl v době jejího doručování ordinaci na doručovací adrese. Zásilku dle podpisu převzala paní [příjmení] a MUDr. [celé jméno žalovaného] ji vrátil zpět. Jediná výpověď, které bylo dle žalovaného možno přisoudit váhu, byla z [datum].

5. Soud během jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

6. Z nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi městem coby pronajímatelem a žalovaným coby nájemcem soud zjistil, že jejím předmětem byl nájem části pozemku [parcelní číslo] o výměře 300 m2, zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] (celková výměra pozemku činila 40116 m2). Město přenechalo žalovanému tuto část pozemku k užívání s tím, že na ní bude umístěna dočasná stavba hangáru a že bude využívána pouze nájemcem a členy jeho rodiny. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 000 Kč ročně a nájemní vztah byl sjednán na dobu neurčitou s možností ukončení nájmu po skončení provozu letiště provozovaného leteckou společností [právnická osoba] Dále bylo sjednáno, že smluvní vztah lze ukončit i písemnou dohodou smluvních stran či písemným odstoupením z důvodu podstatného porušení smlouvy. Bylo též dohodnuto, že žalovaný coby nájemce je povinen ke dni ukončení nájemního vztahu předat předmět nájmu městu coby pronajímateli v řádném stavu. Pro případ prodlení žalovaného s předáním nájmu, bylo ujednáno oprávnění pronajímatele vyúčtovat nájemci smluvní pokutu ve výši 500 Kč denně za každý den prodlení s tím, že smluvní pokuta se nezapočítává na náhradu škody.

7. Z výpovědi datované dne [datum] vyplynulo, že tuto město adresovalo [celé jméno žalovaného] a že v ní uvedlo, že se dle zjištění města na části pronajímaného pozemku o velikosti 300 m2 nachází nepořádek, pročež žalovaný podstatně porušil nájemní smlouvu. Město konstatovalo, že proto žalovanému dává výpověď z nájmu s tím, že užívání pronajaté části pozemku skončí po uplynutí tříměsíční výpovědní doby. Zároveň město vyzvalo žalovaného k předání předmětu nájmu v řádném stavu, tedy vyklizený. Dle související obálky byla zásilka adresovaná MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc., [adresa]. Podle doručenky vztahující se k této zásilce (předložené žalobkyní) byl adresátem [celé jméno žalovaného] s tím, že na doručence byl rukou připsán před jeho jméno titul Bc., odesílatelem bylo město, a zásilka byla převzata dne [datum] s tím, že převzetí bylo podepsáno„ [příjmení]“.

8. Z přípisu MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc., ze dne [datum] soud zjistil, že ten městu vrátil jemu adresovanou a doručenou obálku a písemnost s odůvodněním, že adresát na obálce nesouhlasí s adresátem obsahu.

9. Z výpisu z katalogu firem vyplynulo, že MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc. měl ordinaci na adrese [adresa].

10. Výpověď datovanou [datum] shora uvedeného obsahu město zaslalo žalovanému opětovně společně s přípisem z [datum] na adresu [adresa], přičemž dle doručenky byl adresátem [celé jméno žalovaného] (titul nebyl nikterak ručně přepisován) a zásilka byla převzata dne [datum] s tím, že tentokrát byl podpis příjemce zjevně jiný než v prvém případě. Dle doručenky byla výpověď zaslána žalovanému (s adresou [adresa]) též do datové schránky dne [datum] a doručena byla fikcí dne [datum].

11. Z výpovědi datované [datum] vyplynulo, že tuto žalobkyně adresovala žalovanému a uvedla v ní, že je výlučnou vlastnicí pozemku p. [číslo] vyčleněného mj. z pozemku p. [číslo] dalších, a že dle sdělení města coby předchozího vlastníka pronajímané části pozemku byla žalovanému odeslána výpověď z nájmu a tato byla žalovanému doručena. Rovněž uvedla, že z důvodu právní jistoty dává žalovanému jako nový vlastník předmětu nájmu výpověď z části pozemku [parcelní číslo] o výměře 300 m2 s tím, že užívání tohoto pozemku žalovaným skončí po uplynutí tříměsíční výpovědní doby. Současně žalobkyně žalovaného vyzvala k předání vyklizeného předmětu nájmu nejpozději ke dni ukončení nájmu. Dle související doručenky byla tato výpověď zaslána žalovanému do datové schránky podnikající fyzické osoby dne [datum] a dne [datum] byla žalovanému též doručena.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí z [datum] soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto dni vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 14 690 m2 v k. ú. a obci [obec].

13. Z faktury vystavené dodavatelem [právnická osoba] pro žalobkyni coby odběratelku soud zjistil, že žalobkyni bylo vyúčtováno za práce zaměstnanců a strojů – přesun ocelové stavby celkem 36 734 Kč. Z dokladu o zaplacení – výpisu z [anonymizováno] banky vyplynulo, že tato částka byla žalobkyní dne [datum] též uhrazena.

14. Z faktury [číslo] vystavené dodavatelem [anonymizováno] s.ro. pro žalobkyni coby odběratelku soud zjistil, že tato byla vystavena [datum] se splatností [datum] na částku 2 420 Kč za nájemné za 2018 dle smlouvy z [datum].

15. Z přehledu plateb u [anonymizováno] banky vyplynulo, že žalobkyně uhradila dne [datum] částku 2 420 Kč na účet uvedený v naposledy zmiňované faktuře.

16. Podle předžalobní výzvy byla tato datována dne [datum] a adresována žalovanému s tím, že byl žalobkyní prostřednictvím její zástupkyně vyzván k úhradě částky 116 654 Kč.

17. Z webového článku s názvem„ [příjmení] rozčílil způsob prodeje pozemku“ z [datum] uveřejněného v [anonymizováno] deníku.cz, jehož autorkou byla [jméno] [příjmení], soud zjistil, že starostu [obec] rozčílily letáky, které se šířily po městě. V nich měl místní [celé jméno žalovaného] peprně vyjadřovat svůj názor na způsob, jakým ho radnice dostala z městského pozemku o výměře 300 m2, který si pronajal na zdejším letišti. V článku bylo uvedeno, že [celé jméno žalovaného], fanda do létání, tam už řadu roků má zázemí pro provozování tohoto sportu. V článku bylo citováno z oněch letáků a bylo v něm dále uvedeno, že v říjnu musí [celé jméno žalovaného] odejít, protože zastupitelé odhlasovali prodej rozsáhlé plochy o rozloze 1,5 hektaru, jejíž součástí byla i jím pronajata parcela. Prodejem se zastupitelé dle článku zabývali na posledním zasedání a nakonec ho schválili. V článku bylo též citováno vyjádření žalovaného, který měl uvést, že měl o svůj pronajatý pozemek v letech 2014 a 2016, kdy byl radnicí vyhlášen záměr jeho prodeje, zájem. Bylo dále citováno jeho vyjádření, dle kterého měl žalovaný uvést, že celý prodej – dražba byla podezřelá. V článku bylo uvedeno, že žalovaný měl čtyři tisíce seskoků s padákem a že dělal i tandemové seskoky, přičemž v malém hangáru u letiště měl uschované motorové rogalo, o kterém nevěděl, kam ho přesune. Dle starosty se žalovaný neměl k pozemku chovat jako řádný hospodář, neboť tam mj. parkovaly vraky. Na to měl dle článku žalovaný uvést, že to nejsou vraky, neboť je využíval ve svém podnikání. V článku byly též fotografie, pod nimiž bylo napsáno, že žalovaný provozoval na letišti letecké sporty a zázemí měl na pozemku, na kterém mu končí nájem.

18. Z letáku soud zjistil, že ten byl podepsán žalovaným za [anonymizováno] z.s., [webová adresa]. Uvedeno v něm bylo, že na letišti v [obec] s 80letou tradicí bude poslední létání, že letiště přežilo i totalitu, ale na„ bařinkovskou demokracii“ je krátké. Dále v něm bylo děkováno starostovi a jeho„ posluhovačům“, že na místě letiště vyroste chemický závod či to, že starosta rozhodl, že u cyklostezky, hřbitova a rodinných domů postaví chemičku. Byla zde také prohlášení o„ současné zkorumpované a prolhané bandě“ či o tom, že„ ryba páchne od hlavy“.

19. Z e-mailové komunikace z [datum] mezi zástupkyní žalobkyně a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tato autorka měla při psaní výše uvedeného článku v [anonymizováno] novinách čerpat z veřejně známých informací a citace žalovaného měly odpovídat tomu, co autorce sdělil, přičemž se vůči článku zpětně po jeho vydání neohradil.

20. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tato pracovala na městském úřadě a domnívala se, že na obálce s výpovědí nájmu nebyl uveden akademický titul MUDr. a že její kolegyně zaslala žalovanému výpověď z nájmu opětovně snad i do datové schránky. Dále svědkyně uvedla, že žalovaný měl na pronajímaném pozemku dočasnou stavbu hangáru a že v místních novinách v článku, který patrně napsal, brojil proti tomu, že s ním nebyla uzavřena další nájemní smlouva, resp. že dostal výpověď z nájmu.

21. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten byl zaměstnancem žalobkyně, která koupila od města pozemek, ohledně něhož žalobkyně komunikovala s žalovaným, aby jej vyklidil. Žalovaný nejevil známky toho, že by chtěl pozemek vyklidit, pročež žalobkyně přistoupila za pomoci Policie ČR a odborníka na letectví dne [datum] k otevření hangáru a dalších prostor (nástavby na auto a 4-5 maringotek). Svědek vypověděl, že na místě zadrželi cenné věci a za pomocí [právnická osoba] stav se snažili hangár vyklidit. Při demontáži se hangár zřítil. Společnost [anonymizováno] stav pak vyúčtovala své práce. Uvedl také, že žalobkyně zaslala žalovanému raději znovu výpověď z nájmu z [datum], byť dle předchozí komunikace s žalovaným bylo podle svědka zřejmé, že žalovaný výpověď z nájmu již dostal.

22. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], ředitele [právnická osoba] stav, vyplynulo, že tato společnost prováděla vyklizení pozemku, na kterém stál hangár. Hangár byl dle svědka podomácku udělaný, jednalo se o lehkou konstrukci před zřícením. Společnost jej rozdělila na tři části a ty pak pomocí jeřábu přemístila. Hangár sestával i ze svařovaných dílů, které musely být rozřezány; hangár se přesouval pomocí dřevěné konstrukce a lan jeřábu. Hangár byl přesunut v pořádku, ale po čase spadl (rozpadl se), neboť byl starý a konstrukce byla dle svědka chatrná. Ke zřícení hangáru došlo až s odstupem času. Za práce bylo vyfakturováno 36 734 Kč a tuto částku žalobkyně uhradila.

23. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně měla u [právnická osoba] uskladněn jeden kontejner, a to za úplatu 2 000 Kč plus DPH ročně od roku 2018 do počátku roku 2020. Nájemné žalobkyně uhradila dle vystavených faktur.

24. K takto provedenému dokazování soud uvádí, že přihlížel i k důkazům, které účastníci navrhovali po prvním jednání po uplynutí lhůty, jež jim byla dána ve smyslu § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a to z důvodu pochybností o řádnosti poučení o koncentraci soudního řízení (v protokolu z [datum] není uvedena reakce účastníků na takové poučení a soud následně navzdory poučení dával účastníkům další lhůty k doložení důkazů bez toho, aby koncentraci prolomil poučením dle § 118a o. s. ř.). Soud nicméně zamítl návrh na provedení dokazování výslechem [jméno] [příjmení], neboť měl provedení takového důkazu za nadbytečné. Tato autorka článku v [anonymizováno] deníku se k informacím, z nichž čerpala, vyjádřila již prostřednictvím e-mailu, ve kterém navíc uvedla, že si k věci již mnoho nevybavuje. Soud tak ani neměl za to, že by z výslechu [jméno] [příjmení] po uplynutí dalších několika měsíců mohlo vyplynout něco dalšího nad rámec toho, co uvedla ve svém e-mailu. Soud neprováděl dokazování ani statickým posudkem předloženým žalovaným, neboť ten byl navržen ve vztahu k tzv. kompenzační námitce, kterou vzal žalovaný v průběhu řízení posléze zpět, ani vyrozuměním o provedení vkladu, neboť adresa žalovaného vyplynula mj. z doručenek do datové schránky.

25. Na základě provedeného soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož město a žalovaný uzavřeli v roce 2007 nájemní smlouvu na dobu neurčitou, na základě které měl žalovaný povinnost platit městu coby pronajímateli roční nájemné ve výši 3 000 Kč za pronájem části pozemku [parcelní číslo] o výměře 300 m2, zapsaného na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], a ve které byla pro případ prodlení žalovaného s vyklizením předmětu nájmu po skončení nájmu sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč denně. Město vypovědělo nájemní smlouvu, přičemž výpověď datovanou [datum] nejprve zaslalo k rukám MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc. (nikoli žalovaného) a později k rukám žalovaného (označeného i správným akademickým titulem Bc.), přičemž ten si zásilku s výpovědí převzal dne [datum]. Žalobkyně coby nový vlastník této části pozemku (jenž byl v souvislosti s převodem vlastnického práva součástí pozemku [parcelní číslo]) zaslala žalovanému další výpověď dne [datum]. Žalovaný ani na opakované výzvy předmět pronájmu nevyklidil, pročež žalobkyně dne [datum] za účasti [právnická osoba] stav otevřela hangár, který na pozemku postavil žalovaný dle oprávnění plynoucího z nájemní smlouvy, zadržela cenné věci a ty uskladnila u [právnická osoba] a hangár rozdělila na tři části, které přesunula na jiné místo, přičemž po čase došlo k rozpadu hangáru. Za uskladnění movitých věcí žalobkyně zaplatila [právnická osoba] 2 420 Kč a za stavební práce související s odstraněním hangáru zaplatila [právnická osoba] stav částku 36 734 Kč. Soud dále zjistil, že článek v [anonymizováno] novinách sepsala [jméno] [příjmení], nikoli žalovaný, neboť sama autorka tuto skutečnost potvrdila ve svém e-mailu a plynulo to i z článku samotného, podle něhož byl žalovaný nespokojen s tím, že by měl svou činnost na pronajatém pozemku ukončit. V neposlední řadě soud uzavřel, že žalovaný na pronajatém pozemku měl hangár a provozoval zde letecké sporty.

26. Podle § 3074 odst. 1 o. z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

27. Podle § 2221 odst. 1 o. z., změní-li se vlastník věci, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.

28. Podle § 2231 odst. 1 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční.

29. Podle § 2234 o. z. pronajímatel má právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

30. Podle § 2310 odst. 2 o. z., který se týká nájmu prostoru sloužícího k podnikání, je výpovědní doba tříměsíční.

31. Podle § 1397 odst. 1 o. z. dále platí, že kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.

32. Soud věc posoudil v souladu s § 3074 odst. 1 o. z. podle nové právní úpravy, přestože nájemní smlouva byla uzavřena v roce 2007, tedy před účinností o. z., a to z důvodu, že zánik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé po dni účinnosti o. z. je třeba posuzovat již podle nové právní úpravy (tedy nikoli dle zákona č. 40/1964 Sb.).

33. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud naznal, že za prokazatelný okamžik doručení výpovědi nájemní smlouvy lze považovat až den [datum], kdy byla výpověď datovaná [datum] společně s přípisem ze dne [datum] doručena žalovanému, jenž byl na zásilce správně označen nejen jménem a příjmením, ale též akademickým titulem. Tatáž výpověď následně byla žalovanému doručena také do datové schránky, a to dne [datum], přičemž však tento druhý den již soud nepokládal za rozhodující. Soud naopak nedal zapravdu žalobkyni v tom, že k doručení výpovědi došlo již v červenci 2017, neboť v pořadí první zásilka s výpovědí byla dle doložené obálky adresována MUDr. [celé jméno žalovaného], CSc., tj. osobě odlišné od žalobce, a navíc zjevně ani nebyla převzata žalovaným, když podpis na doručence byl podpisem ženy s příjmením [příjmení]. Za daných okolností, kdy zde byly dvě osoby se stejným jménem a příjmením a se stejnou adresou bydliště, resp. sídla, nebylo možné žalobkyni přisvědčit v tom, že by akademický titul nebyl podstatný, neboť byl naopak podstatným rozlišujícím identifikátorem dvou fyzických osob. Z letáku, který žalovaný za spolek [anonymizováno], rozvěšoval po městě, nebylo možné učinit závěr, že se žalovaný o výpovědi dozvěděl již v červenci 2017, jelikož předmětný leták se o nájemním vztahu, jeho ukončení či o výpovědi z nájmu vůbec nezmiňoval, ale byl dle textu reakcí na záměr postavit na místě letiště chemický závod, přičemž o takovém záměru se žalovaný z výpovědi dozvědět nemohl, jelikož v jejím textu o chemickém závodu nebylo ničeho uvedeno. Ani článek z [anonymizováno] deníku nebyl s to prokázat okamžik doručení výpovědi žalovanému, neboť žádná z citací rozhovoru s žalovaným neobsahuje jeho prohlášení o tom, že by mu výpověď skutečně byla ze strany města doručena (a kdy). Z článku lze vyvodit, že žalovaný věděl o záměru města prodat předmětný pozemek a nájemní vztah proto ukončit, to se však mohl dozvědět například v souvislosti se zasedáním zastupitelstva města.

34. Soud proto vycházel z toho, že výpověď byla žalovanému prokazatelně doručena až [datum], a to prostřednictvím pošty. Tříměsíční výpovědní doba pak dle o. z. počala běžet dnem následujícím po doručení výpovědi a skončila dne [datum]. První den prodlení žalovaného s předáním vyklizeného předmětu nájmu tak nastal až [datum] (nikoli již [datum], jak tvrdila žalobkyně). Ode dne [datum] do [datum] tak prodlení žalovaného s předáním předmětu nájmu žalobkyni coby nové vlastnici předmětu nájmu trvalo 79 dnů. Dle čl. V odst. 3 nájemní smlouvy pak smluvní pokuta pro případ prodlení činila 500 Kč denně, tj. celkem za dobu prodlení měla žalobkyně vůči žalovanému nárok na smluvní pokutu ve výši 39 500 Kč.

35. K výši smluvní pokuty soud uvádí, že nájemní smlouvu z roku 2007 nepovažoval za smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, jelikož dle zjištěného skutkového stavu věci žalovaný měl na předmětu nájmu postaven hangár a provozoval zde letecké sporty, což vyplynulo zejména z citovaného článku z [anonymizováno] deníku, podle kterého žalovaný nesouhlasil s tím, že by na pronajímaném pozemku byly vraky, neboť tyto využívá ve svém podnikání. Obdobně též z letáku žalovaného bylo patrné, že žalovaný skutečně provozoval letecké sporty pro místní obyvatele, jak se v článku též uvádělo. Trvání nájmu nadto bylo i dle textu nájemní smlouvy svázáno s provozováním letiště (čl. V odst. 1 smlouvy). Sjednanou smluvní pokutu soud považoval za daných okolností za přiměřenou a neshledal důvod pro její moderaci. Dle soudu nebylo možné sjednanou smluvní pokutu pouze srovnávat s výší dohodnutého ročního nájemného, které se naopak jevilo jako velmi nízké, když činilo pouze 3 000 Kč ročně a bylo patrně ovlivněno i tím, že nájemní smlouva byla uzavřena s městem a souvisela se sportovním vyžitím obyvatel. Ujednání o smluvní pokutě bylo zcela srozumitelné, žalovaný je dobrovolně podepsal při vědomí jeho výše (nejednalo se o nepřehledné ustanovení ve spotřebitelské smlouvě, které by bylo skryto ve všeobecných obchodních podmínkách malým písmem apod.) a výsledná výše pokuty byla v rozhodné míře ovlivněna délkou prodlení žalovaného.

36. Soud proto s ohledem na shora uvedené žalobkyni přiznal v I. výroku právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 39 500 Kč, a to v třídenní pariční lhůtě dle § 160 o. s. ř. Naopak žalobkyni z výše uvedených důvodů nepřiznal právo na zaplacení zbývající části smluvní pokuty 38 000 Kč a dále ani neshledal důvodnými nároky žalobkyně na zaplacení částek 2 420 Kč coby nákladů na skladování zadržených movitých věcí a 36 734 Kč coby nákladů na odstranění stavby hangáru, tj. celkem 77 154 Kč, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.

37. Ve vztahu k zamítnutým nárokům na zaplacení částek 2 420 Kč a 36 734 Kč soud vycházel z toho, že žalobkyně movité věci svévolně zadržela, aniž postupovala v souladu s § 1397 o. z. ve spojení s § 2234 o. z. Rozhodla-li se žalobkyně uplatnit zadržovací právo coby oprávnění pronajímatele, pak měla v souladu s citovanými ustanoveními vyrozumět o zadržení věcí a jeho důvodu. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně tímto způsobem postupovala a sama to v řízení netvrdila ani nedokládala. Soud naopak vzal za zjištěné, že žalobkyně se po neúspěšných výzvách k vyklizení rozhodla vlastními silami hangár vyklidit, movité věci zadržet a hangár svévolně vyklidit či přesunout na jiné místo, tedy jej z původního místa odstranit. Svépomocné zadržení věcí spojené se svévolným vyklizením a s tím spojený požadavek na zaplacení skladného přitom zásadně nepožívá právní ochrany (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 815/2008).

38. Ve vztahu k nároku na zaplacení nákladů za odstranění stavby hangáru soud dále vycházel z toho, že stavba hangáru bylo stavbou dočasnou, kterou žalovaný dle nájemní smlouvy oprávněně postavil na pronajatém pozemku na základě časově omezeného práva (o stavbu neoprávněnou nešlo). Po skončení nájmu měla žalobkyně právo domáhat se odstranění této dočasné stavby, neboť časově omezené právo mít na cizím pozemku stavbu zaniklo se skončením nájemního vztahu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, či ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1120/2006). Žalobkyně však nebyla oprávněna přistoupit k odstranění stavby ve vlastnictví žalovaného (coby samostatné movité věci, která nebyla spojena se zemí pevným základem, jak vyplynulo i z výslechu svědka [jméno] [příjmení]) svévolně (takové oprávnění žalobkyně neplynulo ani z uzavřené nájemní smlouvy), ale měla se jejího odstranění domáhat soudní cestou, tedy žalobou (opětovně srov. např. rozsudek sp. zn. 2 Cdon 240/97 a na něj navazující judikaturu, např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2653/2012). Žalobkyně však tímto způsobem nepostupovala a v řízení nevyšlo ani najevo, že by se jednalo o případ, kdy by byla svépomoc namístě z důvodu žalobkyní tvrzeného nebezpečí poškození pozemku, neboť z výslechu svědka [jméno] [příjmení], jehož společnost odstranění stavby prováděla, vyplynulo, že hangár sice nebyl v dobrém technickém stavu, ale že k jeho rozpadu došlo až za nějaký čas po přesunutí na jiné místo, navíc poté, co byl rozdělen na tři části a některé konstrukce rozřezány, z čehož soud naznal, že zde bezprostřední nebezpečí poškození pozemku žalobkyně nebylo dáno, když technický stav hangáru nebyl před jeho odstraněním z pronajatého pozemku natolik špatný, že by se žalobkyně nemohla odstranění domáhat způsobem předvídaným zákonem. Rovněž v řízení nevyšlo najevo, že by se mělo jednat o případ obdobný tomu, jaký byl řešen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2940/2005, kdy byla svépomoc namístě a navíc zachycená v notářském zápise.

39. Soud proto shledal, že z důvodu nezákonného jednání žalobkyni nelze přiznat právo na zaplacení těch částek, které vynaložila v souvislosti s odstraněním stavby žalovaného a s uskladněním jeho movitých věcí.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve III. výroku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v této věci převážně úspěšný, a to v rozsahu 66 % (viz II. výrok tohoto rozsudku), a neúspěšný v rozsahu 34 % (I. výrok). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 %. Jeho náklady sestávaly z odměny advokáta za 9 úkonů právní služby po 5 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, 4 účasti na jednání před soudem, 4 vyjádření ve věci samé – přičemž za stručná, jednoduchá vyjádření ze dnů [datum] a [datum] soud přiznal odměnu v poloviční sazbě mimosmluvní odměny), tj. dohromady 52 020 Kč. K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 000 Kč za 10 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za cestovné ve výši 5 213,88 Kč (za cesty na a z jednání ve dnech [datum] a [datum] o vzdálenosti 4x 210 km mezi [příjmení] a [anonymizováno] při průměrné spotřebě 6,5 km [číslo] km, ceně pohonných hmot 27,80 Kč a sazbě základní náhrady 4,4 Kč) a ve výši 6 377,69 Kč (za cesty na a z jednání ve dnech [datum] a [datum] o vzdálenosti 4x 210 km mezi [příjmení] a [anonymizováno] při průměrné spotřebě 6,5 km [číslo] km, ceně pohonných hmot 44,50 Kč a sazbě základní náhrady 4,7 Kč), náhradu za promeškaný čas ve výši 3 600 Kč (za 36 půlhodin po 100 Kč) a náhradu za DPH ze všech shora uvedených částek ve výši 14 744,44 Kč Celkem tak náklady řízení žalované činily 84 956 Kč, přičemž 32 % z této částky činilo 27 186 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil opětovně jako třídenní dle § 160 o. s. ř. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval.

41. O nákladech řízení státu soud rozhodl ve IV. a V. výroku podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení. Žalobkyně byla povinna zaplatit 66 % nákladů řízení státu a žalovaný 34 % Celkem náklady řízení státu činily 7 934 Kč a sestávaly ze svědečného [jméno] [příjmení] (4 303 Kč) a [jméno] [příjmení] (3 631 Kč). Žalobkyni tak soud uložil povinnost zaplatit 5 236,44 Kč a žalovanému 2 697,56 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil opětovně jako třídenní.

Poučení