3 C 340/2005 - 1301

Rubrum

Okresní soud Praha - východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Fifkovou v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem Náměstí [Jméno advokáta]. Marků 92, 563 01 Lanškroun proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] o vypořádání společného jmění manželů, vydání movitých věcí a zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, takto:

Výrok

I. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a žalovaného se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují: - nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a obec [adresa] u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa], jako stavební parcela č. [hodnota], jejíž součástí je dům č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], a pozemková parcela č. [Anonymizováno], - z movitých věcí jídelní souprava stříbrné barvy, křišťálová sklenička na víno, bronzová socha dívky, velké zrcadlo s dřevěným rámem, kovové lustry a obrazy s mořskou tematikou.

II. Ze zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazují dva obrazy od Ivy Hüttnerové.

III. Žalobkyně je povinna vyplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši 4.492.064,50 Kč, a to do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném vydání zlatého zásnubního prstenu s briliantem a snubního prstenu ze žlutého zlata s rytým motivem břečťanu, eventuálně zaplacení částky 96.800,- Kč za zásnubní prsten a 48.400,- Kč za snubní prsten, zamítá.

V. Řízení o uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni zlatý řetízek a zlaté náušnice, eventuálně zaplatit jí částku 2.000,- Kč za zlatý řetízek a 3.000,- Kč za zlaté náušnice, se zastavuje.

VI. Řízení o uložení povinnosti žalobkyni vydat žalovanému věci jeho osobní potřeby, osobní dokumenty, rodné listy, výpisy z bankovních účtů, výplatní pásky, školní vysvědčení a ostatní školní materiály, sbírku medailí za ragbyovou reprezentaci a tradiční irskou vázu modrobílého designu, se zastavuje.

VII. Řízení o návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků ke starožitnému vlněnému, ručně tkanému perskému koberci o rozměrech 2,5 x 3 m v hnědokrémové barvě s motivem kosočtverců, se zastavuje.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení státu v rozsahu 50 % částku ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

X. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha - východ na náhradě nákladů řízení státu v rozsahu 50 % částku ve výši, která bude určena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 23. 8. 2005 domáhala vůči žalovanému jednak vypořádání společného jmění manželů, jednak vydání věcí, a to zlatého zásnubního prstenu s briliantem, zlatého prstenu, zlatého řetízku a zlatých náušnic, eventuálně zaplacení částky 100.000,- Kč za zásnubní prsten, 50.000,- Kč za snubní prsten, 2.000,- Kč za zlatý řetízek a 3.000,- Kč za zlaté náušnice. Svůj návrh na vypořádání společného jmění manželů odůvodnila tím, že manželství účastníků zaniklo rozvodem právní moci rozsudku zdejšího soudu ze dne 17. 2. 2005, č.j. 3 C 395/2003-58, ke dni 25. 3. 2005, a je tak třeba vypořádat majetkové hodnoty, které byly předmětem společného jmění manželů ke dni zániku manželství. Jako masu společného jmění k vypořádání žalobkyně označila a) movité věci: 1) sedací souprava - 2 křesla, pohovka a podnožník za 30.000,- Kč, 2) jídelní stůl s 8 židlemi za 30.000,- Kč, 3) lednice s mrazákem za 20.000,- Kč, 4) stropní svítidla 4 ks za 5.000,- Kč, 5) nástěnná svítidla 4 ks za 2.000,- Kč, 6) souprava stolků za 3.000,- Kč, 7) vybavení kuchyně za 20.000,- Kč, 8) stolní svítidla 2 ks za 1.000,- Kč, 9) stojací lampa 1 ks za 1.000,- Kč, 10) digitální fotoaparát za 5.000,- Kč, 11) dvoulůžko - dřevěná manželská postel za 5.000,- Kč, 12) dvoulůžko se zdravotními matracemi za 10.000,- Kč, 13) perský koberec - starožitný vlněný ručně tkaný hnědokrémový o rozměrech 2x3 m, 14) souprava stolů, 15) ložní prádlo - 3 sady, bílé, bavlněné, vyšívané za 1.000,- Kč, 16) televizor s úhlopříčkou 90 cm za 8.000,- Kč, 17) Play Station Sony za 5.000,- Kč, 18) DVD přehrávač za 5.000,- Kč, 19) HIFI věž za 5.000,- Kč, 20) videorekordér za 1.000,- Kč, b) peněžní prostředky ve výši 280.000,- Kč, získané za prodej vozidla Land Rover Freelander, r.v. 1999, RZ [SPZ], prodaného dne 14. 1. 2005, c) nemovité věci zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a k.ú. [adresa] jako stavební parcela č. [hodnota], jejíž součástí je dům č.p.[Anonymizováno] v [Anonymizováno], a pozemková parcela č. [Anonymizováno] (s tím, že dům byl koupen za kupní cenu 6.565.000,- Kč za peníze získané prodejem jejich domu v Anglii), d) odnosy ze společného jmění na výlučné potřeby žalovaného ve výši [právnická osoba].000,- Kč za výběry žalovaného ze společného účtu v období 06/2002 do 03/2003 (s tím, že v předmětné době nemohla být taková částka spotřebována pro potřeby rodiny, neboť v rozhodné době manželé nepořizovali žádnou větší investici, žalovaný hradil pouze 6.000,- Kč měsíčně na elektřinu a žalobkyni na domácnost přispěl jen cca 100.000,- Kč), e) obchodní podíl ve výši 100% ve společnosti [právnická osoba], IČ [IČO]. Žalobkyně navrhovala, aby jí byly přikázány movité věci pod položkami 1) až 10), nemovitosti a peníze z prodeje vozidla a aby žalovanému připadly ostatní movité věci a částka 2.000.000,- Kč za obchodní podíl. Dále se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat jí uvedené šperky, eventuálně zaplatit jejich cenu, s odůvodněním, že před uzavřením manželství obdržela od matky žalovaného paní [jméno FO] zlatý starožitný zásnubní prsten s briliantem, který má nyní ve svém držení a odmítá jej žalobkyni vydat, stejně jako její zlatý snubní prsten, a dále si žalovaný přivlastnil šperky žalobkyně, které patří do jejího výhradního vlastnictví, a to zlatý řetízek a zlaté náušnice.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě namítl, že pokud jde o movité věci, označené žalobkyní k vypořádání, pak perský koberec a 3ks starožitných stolků a starožitné irské vázy v modrobílém designu nejsou součástí společného jmění manželů a jsou ve vlastnictví rodičů žalovaného a šperky byly žalobkyni pouze zapůjčeny jeho matkou v rámci rodinné tradice (již po čtyři generace jsou tyto šperky v rodině tradičně dávány do užívání manželce syna, popřípadě dceři, a tento obyčej nejen, že byl žalobkyni znám, ale i v tomto smyslu uzavřela s matkou žalovaného dohodu). Potvrdil, že součástí společného jmění účastníků jsou předmětné nemovitosti a že jeho součástí byl též automobil tovární značky Land Rover, který žalobkyně dne 14. 1. 2005 prodala bez souhlasu žalovaného za částku 280.000,- Kč a peníze si nechala pro svou potřebu, žalovaný však cenu vozidla v době prodeje odhadl na částku 350 000 Kč. Kromě movitých věcí označených žalobkyní pak žalovaný dále uplatnil nárok na vypořádání dalších movitých věcí, a to následujících: 1) pračka a sušička za 15.000,- Kč, 2) 3x souprava nádobí Tescoma Tulip, 11 dílů, nerez, za 8.000,- Kč, 3) odšťavňovač za 750,- Kč, 4) kuchyňský robot za 3.000,- Kč, 5) kráječ chleba za 500,- Kč, 6) 4 ks jídelní soupravy za 750,- Kč, 7) souprava hrnků a skleniček za 2.000,- Kč, 8) stříbrná jídelní souprava za 10.000,- Kč, 9) sada stříbrných příborů a chladič na šampaňské ze 15.000,- Kč, 10) kuchyňská váha za 500,- Kč, 11) topinkovač a toaster za 1.000,- Kč, 12) varná konvice za 250,- Kč, 13) fritovací hrnec za 250,- Kč, 14) sada křišťálových skleniček na víno za 20.000,- Kč, 15) paměťová karta do digitálního fotoaparátu, televizor Philips s úhlopříčkou 55 cm za 5.000,- Kč, 16) mobilní telefon Siemens za 4.000,- Kč, 17) mobilní telefon Nokia 5210 za 2.000,- Kč, 18) 2 ks obrázků od Ivy Hüttnerové za 100.000,- Kč, 19) 2 ks velkých printů od Alfonse Muchy ve stříbrných rámech za 5.000,- Kč, 20) bronzová socha dívky za 10.000,- Kč, 21) kované svícny - set + ostatní svícny za 5.000,- Kč, 22) vertikální žaluzie za 10.000,- Kč, 23) přebalovací pult, dětská postel a matrace za 6.000,- Kč, 24) závěsy v červenooranžové barvě za 3.000,- Kč, 25) závěsy v krémové barvě za 3.000,- Kč, 26) zrcadlo velké a zrcadla se zdobeným rámem za 8.000,- Kč, 27) kovové lustry za 15.000,- Kč, 28) replika velké antické vázy za 5.000,- Kč, 29) obrazy o rozměrech 50x70 cm, print, zasklené, s mořskou tematikou za 5.000,- Kč, 30) velká křišťálová broušená váza o výšce cca. 50 cm za 4.000,- Kč, 31) kované krbové nářadí včetně stojanu a držáku na dřevo ke krbu za 5.000,- Kč, 32) vysavač Dyson červené barvy za 2.000,- Kč, 33) dřevěný věšák za 1.000,- Kč, 34) povlečení, peřiny, přikrývky, polštáře a ručníky za 3.000,- Kč, 35) sada nářadí včetně příklepové vrtačky za 3.000,- Kč, 36) šatní skříň Ikea - látková - 3 ks za 3.000,- Kč, 37) tlakový čistič na auto za 6.000,- Kč, 38) pojízdné věšáky Ikea za 750,- Kč. Žalovaný dále k vypořádání označil pasiva společného jmění účastníků, a to 1) půjčku od otce žalovaného, pana [jméno FO], ve výši 29.990,- USD (894.509,45 Kč), která byla na účet žalovaného připsána dne 17. 10. 2002 a přeposlána na společný účet účastníků a žalobkyně dle jeho tvrzení o půjčce věděla a souhlasila s ní, a 2) závazek za otcem žalovaného ve výši 5.208.892,50 Kč a 13.200,- Kč (479,27 GBP), upřesněné níže. Dále žalovaný k vypořádání uplatnil vnos svých výlučných prostředků do společného jmění manželů ve výši 1.736.128,70 Kč (34.438,80 GBP). K tomu uvedl, že ještě před uzavřením manželství účastníků zakoupil žalovaný v roce 1992 ve Velké Británii dům na adrese [Anonymizováno] za cenu 60.000,- GBP a ten v roce 1998 za trvání manželství prodal za cenu 82.950,- GBP a po doplacení hypotéky mu zůstalo 34.438,80 GBP, tedy při tehdejším kurzu libry 1.736.128,70 Kč, a tuto částku z výlučných finančních prostředků použil na koupi domu účastníků na adrese [Anonymizováno], který účastníci společně s otcem žalovaného [jméno FO] zakoupili za částku 160.000,- GBP. Žalovaný poskytl deposit ve výši 20.000,- GBP a na zbytek kupní ceny si manželé a otec žalovaného vzali hypotéku. Dům se tedy podle žalovaného stal spoluvlastnictvím účastníků, kteří byli spoluvlastníky ideální 1/2 nemovitosti, a otce žalovaného, který byl rovněž spoluvlastníkem ideální 1/2 nemovitosti. V průběhu dalších tří let spoluvlastníci dům zrekonstruovali a žalovaný z toho důvodu investoval do domu i zbytek peněz z prodeje domu na [Anonymizováno], tedy částku cca 14.000,- GBP. Žalovaný proto požadoval, aby byl tento vnos při vypořádání zohledněn. V roce 2001 spoluvlastníci prodali dům v Tunbridge Wells za částku 345.000,- GBP a po doplacení hypotéky zbyla spoluvlastníkům z prodeje částka 189.122,08 GBP. Vzhledem k výši podílů v podílovém spoluvlastnictví měl otec žalovaného nárok na úhradu ve výši jedné poloviny z této částky, k dnešnímu dni však tento závazek účastníků vůči otci žalovaného vyrovnán nebyl. S ohledem na to žalovaný k vypořádání uplatnil též závazek účastníků vůči otci žalovaného [jméno FO] ve výši 5.208.892,50 Kč a dále uvedl, že otcem žalovaného byly v souvislosti s domem uhrazeny i další závazky ve výši 479,27 GBP, které také dosud nebyly vyrovnány. V následném vyjádření upřesnil, že veškeré tvrzené závazky účastníků jsou vůči oběma rodičům žalovaného, s ohledem na to, že jsou manželé. Ohledně žalobkyní tvrzených výběrů ze společného účtu ve výši 2.000.000,- Kč, žalovaný nesporoval, že tyto výběry provedl, uvedl však, že byly použity výhradně na potřeby rodiny za dobu společného soužití účastníků, což vyplývá i z toho, že žalobkyně v dané době neměla žádný příjem, když byla na mateřské dovolené, a nečerpala ze společného účtu sama žádné prostředky, ty vybíral pouze žalovaný. V rozhodné době bylo třeba mimo jiné zařídit vybavení domácnosti nábytkem a spotřebiči a rovněž pořídit vybavení pro nezletilé dítě, když k pořízení domu i k narození syna došlo v srpnu 2002. Žalobkyně v této době neměla žádný příjem, nepobírala peněžitou pomoc v mateřství, žalovaný rovněž nebyl zaměstnán, je tedy zřejmé, že potřeby rodiny zajišťoval žalovaný výběrem finančních prostředků ze společného účtu. Pokud jde o obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], žalovaný uvedl, že převedl svůj obchodní podíl na této společnosti v červenci 2004 za 150.000,- Kč na jednatelku společnosti [jméno FO], a to z ekonomických důvodů, když společnost poslední dva roky vykazovala ztrátu. Namítal, že obchodní podíl nemůže být předmětem vypořádání společného jmění, neboť ke dni zániku společného jmění účastníků žádný obchodní podíl žalovaného v předmětné společnosti neexistoval. Dále mimo rámec vypořádání společného jmění manželů žalovaný uplatnil vůči žalobkyni nárok na vydání věcí jeho osobní potřeby, osobních dokumentů, rodného listu, výpisů z bankovních účtů, výplatních pásek, školních vysvědčení a ostatních školních materiálů, sbírky medailí za ragbyovou reprezentaci a tradiční irskou vázu modrobílého designu, s tím, že žalobkyně žalovanému tyto věci neprávem zadržuje.

3. Žalobkyně v návaznosti na vyjádření žalovaného uvedla, že neví o tom, že by se žalovaným měli nějaké společné závazky vůči jeho rodičům, a tvrdí-li žalovaný jejich existenci, nechť prokáže, že žalobkyně o těchto závazcích věděla a akceptovala je, neboť s ohledem na jejich tvrzenou výši a charakter by se jednalo o závazky markantně převyšující majetkové poměry účastníků a při vypořádání by k nim nemohlo být přihlíženo. Ve vztahu k obchodnímu podílu žalovaného na společnosti [právnická osoba] poukázala na to, že žalobkyní byla platně vznesena námitka relativní neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu na paní [jméno FO]. V podání ze dne 16. 6. 2008 pak žalobkyně k výběrům žalovaného ze společného účtu upřesnila, že žalovaný za výše uvedenou dobu vybral částku 2.111.000,- Kč, kterou použil pro své potřeby, a částku v této výši tedy žalobkyně žádá vypořádat.

4. V průběhu řízení (při jednání soudu dne 23. 10. 2014) vzala žalobkyně svůj návrh zpět ohledně movitých věcí, označených k vypořádání žalobkyní pod položkami 1) až 20), s tím, že na jejich vypořádání nadále netrvá, přičemž žalovaný se zpětvzetím souhlasil, soud proto tyto movité věci označené žalobkyní do vypořádání nezahrnul.

5. Dále žalobkyně v průběhu řízení změnila svůj návrh ve vztahu k vypořádání perského koberce, který podle žalobkyně patří do podílového spoluvlastnictví účastníků, a navrhla, aby podílové spoluvlastnictví účastníků ke starožitnému vlněnému, ručně tkanému perskému koberci o rozměrech 2x3 m v hnědo-krémové barvě bylo zrušeno, koberec byl přikázán do vlastnictví žalovaného a zároveň mu byla stanovena povinnost vyplatit žalobkyni vypořádací podíl. Později vzala v plném rozsahu zpět též tento svůj návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve vztahu k perskému koberci (při jednání soudu dne 21. 5. 2015) a žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil, soud proto řízení v této části zastavil.

6. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na vydání zlatého řetízku a zlatých náušnic, eventuálně zaplacení částky 2.000,- a 3.000,- Kč, i v této části vzala žalobkyně žalobu zpět (při jednání dne 23. 10. 2014) a žalovaný se zpětvzetím souhlasil. Soud tedy i v tomto rozsahu řízení zastavil.

7. Žalovaný pak vzal v průběhu řízení svou žalobu zpět v části, v níž se domáhal po žalobkyni vydání věcí jeho osobní potřeby, osobních dokumentů, rodných listů, výpisů z bankovních účtů, výplatních pásek, školních vysvědčení a ostatních školních materiálů, sbírky medailí za ragbyovou reprezentaci a tradiční irské vázy modrobílého designu, řízení bylo proto zastaveno i ve vztahu k tomuto nároku.

8. Okresní soud Praha - východ částečným rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č.j. 3 C 340/2005-722, rozhodl o vypořádání společného jmění účastníků tak, že přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně nemovitosti v [Anonymizováno] a uložil jí zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 2.974.000,- Kč. K odvolání obou účastníků pak Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 12. 2015, č.j. 30 Co 374/2015-763, rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud mimo jiné uzavřel, že ohledně částky 2.000.000,- Kč, kterou měl žalovaný vybrat ze společného účtu účastníků a použít pro svoji potřebu, nárok žalobkyně uplatnila včas a je třeba posoudit opodstatněnost obrany žalovaného, že se společného účtu vybrané peníze použil pro potřeby rodiny a v tomto směru má žalovaný důkazní břemeno, nelze však uzavřít, že by žalobkyně celý nárok k vypořádání uplatnila opožděně, jak učinil soud prvního stupně, když do částky 2.000.000,- Kč byl nárok uplatněn již v žalobě, a alespoň do této výše je třeba se tvrzenými výběry zabývat. Dále soudu prvního stupně vytkl, že nevypořádal pasiva, jejichž vypořádání navrhoval žalovaný, a to žalovaným tvrzené půjčky od jeho rodičů. O částce ve výši 5.208.892,50 Kč výslovně hovoří rodiče žalovaného v čestném prohlášení jako o půjčce účastníkům. Podle obsahu tohoto vyjádření se skutečně původně jednalo o závazek z titulu vypořádání spoluvlastnictví k uvedeným nemovitostem, tento závazek však měl být nahrazen závazkem novým, a to ze smlouvy o půjčce; mělo by se tedy jednat o privativní novaci ve smyslu ustanovení § 570 občanského zákoníku, byla-li by tato smlouva posuzována podle českých právních předpisů. Nelze dosud uzavřít, že by žalovaný tyto závazky neprokázal, když označil k prokázání svých tvrzení o existenci těchto půjček (5.208.892,50 Kč i 29 990 USD) důkaz výpověďmi svých rodičů jako svědků, které však soudem prvního stupně nebyly provedeny. Ohledně nárokovaného vnosu z výlučného majetku žalovaného ve výši 1.736.128,70 Kč, který rovněž nebyl soudem prvního stupně zohledněn s odkazem na to, že vnos měl být proveden ve vztahu ke koupi nemovitosti v Anglii, která však byla ještě za manželství prodána a k okamžiku zániku manželství účastníků již nebyla součástí jejich jmění, odvolací soud připomněl, že sice lze vypořádat jen ten majetek, který jako součást společného jmění existoval ke dni zániku společného jmění, respektive ke dni rozhodování soudu o vypořádání, a ve vztahu k zápočtům je zákonem stanoveno pouze výchozí pravidlo, podle kterého vzniká nárok na vypořádání investic formou zápočtů, pokud však věc, do které bylo investováno, již ke dni zániku společného jmění manželů neexistuje (není součástí zaniklého společného jmění manželů), je třeba ještě zkoumat, zda nedošlo k transformaci takovéto věci, a je nutno vycházet z okolností konkrétního případu s přihlédnutím k principům, na kterých je společné jmění manželů založeno. Obecným cílem problematiky zápočtu a investic je dosáhnout stavu, aby do společného majetku bylo navráceno to, co bylo vynaloženo na ostatní majetek některého z manželů, respektive vypořádán stav, kdy se společné jmění manželů obohatilo o výlučný majetek některého z manželů. Vždy je třeba poměřovat, jakým způsobem se investice promítla do celkových majetkových poměrů manželů a uspokojování jejich potřeb, respektive potřeb rodiny. V intencích tohoto sporu je proto třeba dále zkoumat, zda investice získaná prodejem domu v Hedgerley Court ve výši 1 736 128,70 Kč byla použita na pořízení domu v Tunbridge Wells, který byl posléze prodán, a bezprostředně nato za získanou kupní cenu byl pořízen dům v [Anonymizováno], neboť v takovém případě by uvedená částka představovala započitatelné vynaložení odděleného majetku na majetek společný. Rovněž se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není třeba vypořádat žalovaným označené movité věci s odkazem na to, že je lze nově podřadit pod pojem věcí tvořících obvyklé vybavení rodinné domácnosti, a dospěl k závěru, že tyto movité věci je třeba též v rámci řízení vypořádat.

9. Pokud jde o movité věci, které byly ke dni rozhodování nadále k návrhu žalovaného předmětem vypořádání, žalobkyně nesporovala, že má dosud v držení stříbrnou jídelní soupravu označenou pod bodem 8), jedná se o dvě mističky s poklopem, které mají stříbrnou barvu, nejedná se o stříbro, z položky pod bodem 14) zbyla jedna křišťálová sklenička ze sady, kterou žalobkyně nadále má, obrázky od Ivy Hüttnerová pod bodem 18) má rovněž žalobkyně v držení, stejně jako bronzovou sochu dívky pod bodem 20), má uraženou a znovu přilepenou hlavu, pokud jde o zrcadla pod bodem 26), pak má žalobkyně v držení jedno zrcadlo v dřevěném rámu, a rovněž má kovové lustry pod bodem 27) a obrazy s mořskou tématikou pod bodem 29). Má však za to, že tyto movité věci zdaleka nemají a ani dříve neměly takovou hodnotu, jakou jim přisuzoval žalovaný, u některých z nich žalobkyně aktuální hodnotu považuje za zcela zanedbatelnou, nicméně hodnoty stanovené žalovaným případně nebude sporovat a souhlasí s tím, aby jakákoli z movitých věcí byla přikázána do jeho vlastnictví. Pokud jde o ostatní movité věci, ty podle žalobkyně již neexistují, případně u některých nemá představu, zda ještě v současné době existují. S ohledem na to soud ve vztahu k ostatním movitým věcem vyzval žalovaného, aby pokud na vypořádání těchto movitých věcí nadále trvá, doplnil rozhodné skutečnosti a upřesnil, kdy a za jakou cenu byly nabyty movité věci pod body 7), 8), 9), 13), 26), 30) a 31), zda v současné době tyto movité věci existují, a případně, kde se nacházejí, kdo je má v držení a jaká je podle žalovaného jejich aktuální zůstatková hodnota, a označil důkazy k prokázání těchto tvrzení, a dále, aby upřesnil, zda v současné době existují movité věci uplatněné k vypořádání pod body 1), 2), 3), 4), 5), 6), 10), 11), 12), 14), 15), 16), 17), 19), 21), 24), 25), 26), 28), 30), 31), 32), 33), 34), 35), 36), 37) a 38), případně kde se nacházejí, kdo je má v držení a jaká je podle žalovaného jejich zůstatková hodnota, a označil důkazy k prokázání těchto tvrzení. Žalovaný však ve vztahu k těmto movitým věcem svá tvrzení nedoplnil.

10. Po doplnění dokazování ve věci pak žalobkyně ve svém závěrečném návrhu uvedla, že pokud jde o rozsah zaniklého společného jmění účastníků, je třeba vypořádat jednak předmětné nemovitosti v [Anonymizováno] v ceně stanovené znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 7.800.000,- Kč, obchodní podíl žalovaného ve společnosti [právnická osoba] v hodnotě k rozhodnému datu 832.000,- Kč, osobní automobil Land Rover Freelander v ceně 280.000,- Kč, finanční prostředky ze společného účtu účastníků ve výši 2.111.000,- Kč, které žalovaný použil pro svoji potřebu, a dále movité věci dle návrhu žalovaného, které dále prokazatelně existují. Vzhledem k tomu, že tyto movité věci navrhoval k vypořádání pouze žalovaný, a je tedy podle žalobkyně pravděpodobné, že má zájem je převzít do svého vlastnictví, nesporovala žalobkyně cenu uváděnou žalovaným 163.000,- Kč s tím, že je ochotna tyto věci žalovanému vydat. Ve vztahu k obchodnímu podílu žalobkyně uvedla, že podle jejího názoru je třeba vycházet z hodnoty základního kapitálu společnosti ke dni zániku společného jmění účastníků ve výši 832.000,- Kč, ve vztahu k provedeným výběrům žalovaného v částce 2.111.000,- Kč má pak žalobkyně za to, že žalovaný neprokázal, že by tyto prostředky byly využity ve prospěch rodiny. Žalobkyně znovu poukázala na to, že si není vědoma, že by ke dni zániku společného jmění měli účastníci nějaké společné dluhy. Pokud jde o žalovaným tvrzené půjčky, o těch žalobkyni není nic známo a nebyly ze strany žalovaného v tomto řízení prokázány. Pokud jde o uplatněný vnos žalovaného, žalovaný tento vnos neprokázal a není zřejmé, zda vůbec a případně v jaké částce mělo k transformaci výhradních prostředků žalovaného do nemovitosti v [Anonymizováno] dojít. Žalobkyně navrhla, aby do jejího vlastnictví byly přikázány předmětné nemovitosti v [Anonymizováno], osobní automobil Land Rover, do vlastnictví žalovaného obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], částka ve výši 2.111.000,- Kč a movité věci, s tím, že žalobkyně žalovanému vyplatí vypořádací podíl ve výši 2.487.000,- Kč. Dále setrvala na svém návrhu, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat jí zásnubní a snubní prsten, neboť považuje za nepochybné, že tyto obdržela v souvislosti se sňatkem účastníků darem a přešly do výhradního vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně rovněž navrhla, aby soud rozhodl o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k perskému koberci, nereflektovala však, že v tomto rozsahu již svou žalobu (jak bylo uvedeno výše) v průběhu řízení výslovně vzala zpět. Současně navrhla, aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení, neboť to byl žalovaný, kdo se významnou měrou podílel na délce trvání tohoto sporu, v důsledku kterého vznikly žalobkyni vysoké náklady.

11. Žalovaný ve svém závěrečném návrhu uvedl, že pokud jde o movité věci, dle tvrzení žalobkyně již údajně řada z nich neexistuje a není v možnostech žalovaného tuto skutečnost ověřit, nemá však nic proti tomu, aby za této situace byly přikázány do vlastnictví žalobkyně a jejich hodnota byla zohledněna ve vypořádacím podílu. Pokud jde o automobil Land Rover, znovu poukázal na to, že byl žalobkyní prodán bez souhlasu žalovaného, který již dříve uváděl, že jeho cenu ke dni zániku manželství odhaduje na částku 350.000,- Kč. Žalovaný má za to, že v řízení byla prokázána půjčka účastníkům od otce žalovaného ve výši 29.990,- USD, jedná se tedy o společný závazek účastníků, který je rovněž třeba vypořádat, stejně jako další závazky účastníků vůči otci žalovaného, který měl nárok na polovinu ceny utržené z prodeje domu v Tunbridge Wells ve výši 189.122,08 GBP, tento závazek však není vyrovnán a byl transformován na půjčku účastníkům, dále pak byly otcem žalovaného uhrazeny další závazky související s domem ve výši 479,27 GBP, které také nebyly vyrovnány. Žalovaný také nadále trvá na vypořádání vnosu z jeho výlučných prostředků ve výši 1.736.128,70 Kč. Pokud jde o částku 2.111.000,- Kč, kterou měl žalovaný vybrat ze společného účtu, žalovaný má za to, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že se jedná o účelové tvrzení žalobkyně, když v té době byly hrazeny veškeré potřeby rodiny, vybavení nové domácnosti i vybavení pro nezletilé dítě právě z těchto finančních prostředků. Jde-li o předmětné nemovitosti, žalovaný souhlasil s tím, aby byly přikázány do vlastnictví žalobkyně, nesouhlasil však s hodnotou, která byla stanovena znaleckým posudkem, a navrhoval zpracování revizního znaleckého posudku. Žalovaný uzavřel, že formulovat konkrétní návrh je pro něj obtížné s ohledem na to, že nesouhlasí se stanovením hodnoty zásadní položky, tedy nemovitostí v [Anonymizováno]. Rovněž navrhoval, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení podle procesního úspěchu.

12. Soud na základě shodných tvrzení účastníků a provedeného dokazování ve věci dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

13. Z rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 17. 2. 2005, č.j. 3 C 395/2003-58, bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli manželství dne 20. 4. 1996 a uvedeným rozsudkem bylo manželství účastníků rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 25. 3. 2005.

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání manželství nabyli do společného jmění manželů nemovitosti v [Anonymizováno], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro k.ú. [adresa] a obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha - východ, jako stavební parcela č. [hodnota], jejíž součástí je dům č.p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], a pozemková parcela č. [Anonymizováno]. Rovněž mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný za trvání manželství provedl žalobkyní tvrzené výběry z účtu ve výši 2.111.000,- Kč a tyto finanční prostředky byly spotřebovány, sporné však bylo, zda byly spotřebovány pro potřeby rodiny.

15. Z faktury dodavatele [právnická osoba]. a kupní smlouvy ze dne 13. 5. 2002 bylo zjištěno, že účastníci toho dne zakoupili vozidlo Land Rover Freelander za kupní cenu 541.829,- Kč, která byla složena v hotovosti, a ze smlouvy o prodeji ze dne 14. 1. 2005 vyplynulo, že vozidlo Land Rover Freelander bylo prodáno za 280 000 Kč; mezi účastníky pak nebylo sporné, že vozidlo prodala žalobkyně a tato částka byla poukázána na její účet.

16. Ze znaleckého posudku č. N31682/12 znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 11. 9. 2012 včetně jeho dodatku č. 1 z března 2013 a výslechu zástupce znaleckého ústavu [jméno FO] bylo zjištěno, že hodnotu obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] (t.č. [právnická osoba]) ke dni 25. 3. 2005 nelze určit a hodnotu osobního automobilu značky Land Rover, model Freelander, r.v. 1999, který byl jako použitý zakoupen dne 13. 5. 2002 za kupní cenu 524.145,- Kč a odprodán za částku 280.000,- Kč dne 14. 1. 2005, rovněž nelze zjistit, neboť bez provedení prohlídky není možné provést ocenění vozu, když z dostupných údajů není zřejmé vybavení, motorizace ani stav osobního automobilu ke dni prodeje.

17. Ze znaleckého posudku znalce [jméno FO] č. 1520/2013 ze dne 29. 3. 2013 bylo zjištěno, že znalec ocenil zásnubní prsten žalobkyně na částku 96.800,- Kč a snubní prsten na částku 48.400,- Kč.

18. Z dokladu o koupi a prodeji domu v Hedgeley Court v Anglii ze dne 10. 12. 1992 a 28. 8. 1998 bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením manželství účastníků nabyl a následně již za trvání manželství prodal dům v Hedgeley Court ve Wokingu.

19. Z úředního překladu smlouvy o prodeji nemovitosti v Hedgeley court ze dne 28. 8. 1998 bylo zjištěno, že prodejní cena činila 82.950,- GBP, z čehož 46.541,50 GBP bylo použito na vyrovnání tří hypotečních úvěrů a ve prospěch účtu žalovaného byla vyplacena částka 34.438,80 GBP.

20. Z úředního překladu smlouvy ze dne 11. 12. 1998 bylo zjištěno, že nemovitost v Tunbridge Wells byla zakoupena žalobkyní, žalovaným a otcem žalovaného za částku 160.000,- GBP.

21. Z výpisu z Katastru nemovitostí jejího veličenstva ze dne 18. 12. 1998 vyplývá, že nemovitost na adrese 5 Belgrove, Tunbridge Wells, Kent, nabyli jako „společní držitelé“ žalobkyně, žalovaný a pan [jméno FO], a to za kupní cenu 160.000,- GBP; výše podílu každého z kupujících z tohoto nevyplývá.

22. Z hypoteční nabídky ze dne 3. 12. 1998 vyplývá, že bankou Barclays Bank plc byla projednávána žádost účastníků ze dne 3. 12. 1998 ohledně hypotéky týkající se nemovitosti v Tunbridge Wells ve výši 140.748,80 GBP.

23. Dopisem ze dne 29. 4. 2003 od [Anonymizováno] bylo potvrzeno, že nemovitost v Tunbridge Wells byla zakoupena dne 18. 12. 1998 za kupní cenu 160.000,- GBP a prodána dne 6. 7. 2001 za částku 345.000,- GBP.

24. Z úředního překladu smlouvy o prodeji nemovitosti v Tunbridge Wells ze dne 27. 7. 2001 vyplývá, že tato nemovitost byla prodána za částku 345.000,- GBP.

25. Z úředního překladu sdělení o dokončení ze dne 6. 8. 2001 bylo dále zjištěno, že nemovitost v Tunbridge Wells byla prodána za částku 345.000,- GBP, z čehož na vyrovnání hypotéky bylo použito 155.877,92 GBP, a čistý zůstatek z prodeje tak činí 189.122,08 GBP.

26. Z úředního překladu potvrzení vydaného Barclays Mortgages dne 3. 8. 2001 bylo zjištěno, že nesplacená hypotéka ke dni 6. 8. 2001 činila 149 054,30 GBP (tj. včetně poplatku za předčasné splacení).

27. Z výpisu z Lloyds TSB bank z účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 12. 9. 2001 byla zaslána na účet žalobkyně č. [č. účtu] částka ve výši 148.000,- GBP.

28. Z výpisu z dolarového účtu žalovaného č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba] Bank bylo zjištěno, že na uvedený účet byla dne 17. 10. 2002 poukázána částka 29 957,78 USD, po přepočtu 894.509,45 Kč. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [hodnota] vedeného u [právnická osoba] Bank a.s., pak bylo zjištěno, že dne 13. 11. 2012 byla na účet žalobkyně připsána platba ve výši 894.509,45 Kč, označená jako „převod kredit“.

29. V čestném prohlášení ze dne 12. 9. 2006 [jméno FO] (otec žalovaného) prohlásil, že vlastnil 50 % nemovitosti v Tunbridge Wells a byl účastníkem hypotečního úvěru, který nikdy nebyl vypořádán ve vztahu k prodeji nemovitosti s tím, že do nemovitosti s matkou žalovaného investovali 60.000,- GBP.

30. Z čestných prohlášení rodičů žalovaného [jméno FO] a [jméno FO] ze dne 12. 9. 2006, 11. 9. 2006 a 3. 7. 2008 vyplynulo, že tito měli účastníkům poskytnout půjčku odpovídající polovině prodejní ceny domu v Tunbridge Wells jehož byli spoluvlastníky a na jehož rekonstrukci vynaložili 60.000,- GBP, z čehož přibližně 30.000,- GBP odpovídalo jejich spoluvlastnickému podílu v rekonstrukci domu, a že celková výše půjčky tedy činí 90.000,- GBP a dále půjčku ve výši 29.990,- USD zaslanou na účet žalovaného; dále uvedli, že po přestěhování účastníků do České republiky souhlasil otec žalovaného s tím, že půjčku vrátí až poté, co v České republice získají hypoteční úvěr, nebo až se usadí a zahájí provoz své podnikatelské činnosti, a že v souvislosti s rozpadem manželství účastníků odložili vrácení půjčky do doby, kdy budou urovnány majetkové vztahy mezi účastníky.

31. Z úředního překladu přísežného prohlášení rodičů žalovaného ze dne 4. 5. 2009, ověřeného notářem, vyplývá, že rodiče žalovaného tímto rozšiřují své prohlášení ze září 2006, týkající se půjčky účastníkům. Upřesňují, že nárok vůči manželům [Anonymizováno] odpovídá jednak půjčce ve výši 1/2 prodejní ceny domu v Tunbridge Wells, na jehož rekonstrukci poskytli 60.000,- GBP, z čehož přibližně 30.000,- GBP byl jejich společný vlastnický podíl na rekonstrukci domu (takže celková výše půjčky činí 90.000,- GBP) a jednak půjčce 29.990,- USD zaslané na bankovní účet žalovaného, s tím, že vrácení půjčky odložili do doby, než budou vyrovnány majetkové vztahy mezi účastníky.

32. Z výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO], rodičů žalovaného, soud zjistil, že zásnubní a snubní prsten, které měla v držení žalobkyně, patří rodině [Anonymizováno] a sama žalobkyně napsala dopis, ve kterém uváděla, že pokud by došlo k rozpadu manželství účastníků, tak prsteny vrátí. Snacha nechala prsteny v domě v [Anonymizováno], když se rozhodla syna opustit, syn je předal svědkům. Pokud jde o nemovitosti, potvrdili, že syn svědků (žalovaný) koupil v roce 1992 dům ve Wokingu, který v roce 1998 prodal, svědkové nevědí, za jakou částku, a s manželkou hledali nový dům v Tunbridge Wells. Nemohli tehdy získat s manželkou hypotéku, syn vzal proto příjem z prodeje domu ve Wokingu a jeho manželka neměla žádné peníze, kterými by přispěla, tak rodiče žalovaného požádali, aby jim pomohli. Dům rodičů žalovaného tak posloužil jako zajištění úvěru a rodiče žalovaného investovali 60.000,- GBP, bylo to na zálohový vklad k hypotéce a příspěvky na rekonstrukci. Měli na základě toho 50% podíl v tom domě. Později se ukázalo, že bylo zapotřebí k dokončení rekonstrukce další finanční prostředky, a v té době žádné peníze neměli, tak si vzali ještě další dodatečnou hypotéku ve výši 30.000,- GBP a ta byla použita na rekonstrukci. Dům stál 160.000,- GBP a v roce 2001 byl prodán za 345.000,- GBP. K dotazu, jak se kdo podílel na nákupu nemovitosti, svědek zopakoval, že zaplatili částku 60.000,- GBP a následně 30.000,- GBP, měli podíl 50 % na tom domě, 148.000,- Kč po prodeji zbylo, tato částka zahrnovala 50 %. Rozdíl mezi prodejní cenou 345.000,- GBP a nákupní cenou 160.000,- GBP byl 185.000,- GBP, z toho bylo 30.000,- GBP vyplaceno na úhradu té hypotéky. Po odečtení hypotéky a zprostředkovatelských poplatků zde zbyla částka 148.000,- GBP, žalovaný požádal rodiče, by místo toho, že jim zaplatí 50 % podíl z té částky, aby si tu částku mohl půjčit, aby si zařídil bydlení v Praze, protože jeho manželka se chtěla přestěhovat zpátky do Prahy, a poté, co by se etablovali v Praze, by jim vrátil 50 % tady z té částky. Následně svědek k dotazu uvedl, že ty peníze půjčil svému synovi a jeho manželce, dali jim hodně peněz. K dotazu na částku 29.990,- USD, která byla zaslána z účtu svědka na účet žalovaného, svědek uvedl, že syn chtěl další úvěr ve výši 30.000,- USD, aby si mohl zařídit dům, takže mu svědek poskytl půjčku ve výši 30.000,- USD. K doplňujícímu dotazu, zda se jednalo o půjčku synovi, nebo oběma manželům, uvedl, že to byla půjčka synovi a jeho manželce. Z těchto peněz nebylo nic vráceno. Původně je požádali, když se etablovali v Praze, o úhradu té půjčky, ale když se rozvedli, souhlasil svědek, že mu mohou tu půjčku uhradit až po prodeji domu v [Anonymizováno]. Neexistuje žádná písemná smlouva o tom, že jim svědkové poskytli úvěr. To, že svědkům na domě patřila polovina, dovozují z právních dokumentů, protože jejich dům byl použit jako zajištění. K dotazu, zda svědek někdy jednal o finančních záležitostech se žalobkyní, svědek uvedl, že ano, žalobkyně nechtěla být v tom domě po dobu rekonstrukce, tak v té době byla u nich. Během té doby diskutovali tyto záležitosti, věděla, že jejich dům byl použit jako zajištění pro nemovitost v Tunbridge Wells. Svědek si nevzpomíná, co konkrétně bylo obsahem těch jednání o finančních záležitostech, stalo se to před dvaceti lety. K dotazu, zda svědek někdy požádal syna nebo jeho manželku k tomu, aby vrátili poskytnuté plnění, svědek uvedl, že syna požádal, aby mu splatil peníze poté, co dojde k prodeji toho domu v [Anonymizováno], bylo to po telefonu. Ani o poskytnutí částky 29.990,- USD, která byla zaslána na účet, není žádná písemná smlouva. Peníze byly odeslány jako záležitost v rámci rodiny, o tyto peníze je žádal jejich syn, jako pomoc pro zařízení domu. Rovněž to, že zisk z prodeje domu v Tunbridge Wells půjde na pořízení domu v [Anonymizováno], byla rodinná záležitost, nabídli to jako půjčku synovi a jeho manželce.

33. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], bylo zjištěno, že tuto společnost založil žalovaný za trvání manželství účastníků dne 11. 12. 2002 a ke dni 25. 3. 2005 činil základní kapitál společnosti 832.000,- Kč.

34. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 21. 7. 2004 ve spojení s výpisem z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný převedl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] na paní [jméno FO].

35. Z námitky relativní neplatnosti ze dne 28. 2. 2007 bylo zjištěno, že žalobkyně vznesla námitku relativní neplatnosti převodu obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba] ve smyslu § 145 odst. 2 ve spojení s § 40a obč. zák.

36. Z úředního překladu dopisu žalobkyně ze dne 2. 4. 2003 adresovaného osobě jménem [Anonymizováno] (zřejmě matce žalovaného) mj. vyplývá, že [Anonymizováno] vzal svatební prstýnky spolu se zlatem její matky a že žalobkyně píše „vzpomínám si [Anonymizováno], že jsem slíbila, že pokud se mezi mnou a [Anonymizováno] něco stane, že ti je vrátím - můžeš mi prosím dát vědět, zda se k tobě v pořádku dostaly?“ 37. Z prodejního dokladu společnosti [Anonymizováno] ze dne 15. 9. 2001 vystaveného na částku 19.990,- Kč za prodej DVD - VCR Samsung, příjmového pokladního dokladu od [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 8. 8. 2002 na částku 16.550,- Kč za náklady notáře ve věci N 365/2002, stvrzenky od společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 3. 2002 na 1.690,- Kč za prodej produktu Panasonic RP-SD064BE-A, účtenky od společnosti Bazar Techniks s.r.o. ze dne 1. 11. 2002 na 5.700,- Kč (mobil Nokia), prodejní stvrzenky společnosti [právnická osoba], ze dne 26. 8. 2002 na 74.980,- Kč (chladnička Liebherr Premium v částce 54.990,- Kč, pračka se sušičkou Zanussi v částce 19.990,- Kč), z vyúčtování ceny za telekomunikační služby od Českého Telecomu, a.s., ze dne 16. 1. 2003 na 3.522,10 Kč, ze sdělení [právnická osoba], a.s., ze dne 11. 10. 2002, týkajícího se uzavřené smlouvy o pojištění obytných budov a souvisejících staveb na jméno žalobkyně se stanoveným ročním pojistným 6.260,- Kč, stvrzenky od společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 3. 2003 za nákup fotoaparátu v částce 21.880,- Kč, faktury od [jméno FO] ze dne 28. 11. 2002 za montáž cirkulačního čerpadla a montážní práce, vystavené žalobkyni na částku 4.914,- Kč, a faktury od [Anonymizováno] ze dne 29. 10. 2002 za dodávku a montáž 12 kusů interiérových žaluzií, vystavené žalobkyni na částku 12.501,- Kč, bylo zjištěno, že za trvání manželství účastníků byly vynaloženy uvedené částky za výše specifikované zboží a služby.

38. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že ještě před uzavřením manželství bydleli se žalovaným v jeho bytě, přičemž žalovaný splácel hypotéku. Poté se přestěhovali do domu v Tunbridge Wells, který koupili asi v roce 1999, v té době již byli manželé. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že na dům si brali hypotéku, ale něco málo měli hotovostně, půjčoval jim otec žalovaného, je si vědoma, že se mělo jednat o půjčku asi 30.000,- GBP. Dům v Tunbridge Wells prodali v roce 2001 za částku 345.000,- GBP, 147.000,- GBP vraceli bance na hypotéku, 148.000,- GBP si převáděli do České republiky a rozdíl mezi tím vrátili otci žalovaného. Když kupovali dům v Kentu, tak měli hotovost, kterou získali tím, že žalovaný prodal svůj původní byt. Je pravdou, že vedle účastníků byl spoluvlastníkem domu v Kentu i otec žalovaného, protože do toho vložil 30.000,- GBP, tak se stal spoluvlastníkem domu. Žalovaný s žalobkyní nekonzultoval tu půjčku od svého otce, takže přesně neví, kolik jim otec žalovaného půjčil, ale vzhledem k tomu, za co byl posléze dům prodán, co vrátili bance a co převedli na účet v České republice, usoudila žalobkyně, že ten rozdíl je to, co žalovaný otci vrátil z půjčky. Alespoň takto jí to sdělil žalovaný. O tom, že otec žalovaného se stal spoluvlastníkem nemovitosti, nevěděla, ale bylo jí řečeno, že je jejich garantem při koupi domu, když podepisovali kupní smlouvu. Žalobkyně v té době hovořila pouze běžnou angličtinou, smlouvu četla velmi stručně a žalovanému a jeho rodině věřila. Netuší, v jakém podílu byl otec žalovaného spoluvlastníkem domu v Kentu. Ví, že žalovanému peníze půjčil, neví přesně kolik, možná něco mezi 30.000,- a 40.000,- GBP. Žádnou smlouvu o půjčce nepodepisovala. Je pravdou, že v Anglii na domě prováděli rekonstrukce a otec žalovaného se na tom podílel finančně. Ví, že si žalovaný od svého otce průběžně půjčoval. Ví, že po koupi domu, když se zprvu dělala rekonstrukce, tak otec žalovaného půjčoval žalovanému peníze, žalobkyně měla za to, že to bylo nejdříve 10.000,- GBP, pak jak se dům rekonstruoval, tak si žalovaný půjčoval od něj víc. Když dům prodali, tak peníze otci žalovaného vrátili. Je pravdou, že otec žalovaného jim převedl na účet cca 800.000,- Kč na dům a na vybavení domu. Žalobkyně o žádné půjčce nevěděla, bylo to domluveno mezi žalovaným a jeho otcem. Žalovaný jí řekl, že jim jeho otec ty peníze daroval. Jestli mezi nimi byla sepsaná půjčka, to žalobkyně neví. Otec žalovaného po ní nikdy nepožadoval žádné finanční plnění. Když přijeli z Velké Británie, tak měli na účtu asi 8.000.000,- Kč, dům koupili za 6.500.000,- Kč, auto za 550.000,- Kč. Rodiče žalobkyně jí darovali na vybavení domu částku 250.000,- Kč (kterou zaslali na účet žalobkyně, ke kterému měl přístup i žalovaný). Pak na její účet přišla částka cca 850.000,- Kč od otce žalovaného. Z tohoto účtu se koupilo vozidlo, vybavení domu, také se z něj platily potřeby na dům jako elektřina. Další peníze na tento účet již nepřicházely. Když odcházela od žalovaného, tak na účtu už nic nebylo. Za období od března 2002 do března 2003 z něj vybral žalovaný kolem částky 2.200.000,- Kč. Žalovaný začal podnikat, v roce 2001 založil společnost [právnická osoba], tu pak před rozvodem převedl na svou přítelkyni. V doplnění účastnické výpovědi pak žalobkyně upřesnila, že dům v Turnbridge Wells byl pořízen z většiny z půjčky, kterou si již jako manželé vzali u banky [Anonymizováno] na přelomu let 1998/1999. Dům byl koupen za 160.000,- GBP, hypotéka byla 140.000,- GBP a zbytek doplatili v hotovosti. Bylo jí řečeno, že otec žalovaného je pouze ručitel při uzavírání hypotéky. Nikdo z rodiny žalovaného jim nepřispěl na zakoupení domu v Tunbridge Wells, nikdo jim nepřispěl ani na hrazení hypotéky, hypotéku pak po prodeji domu doplatili. Na rekonstrukci domu v Tunbridge Wells byly použito prostředky z půjčky poskytnuté otcem žalovaného a se žalovaným si pak u banky [Anonymizováno] vzali další půjčku 12.000,- GBP. Myslí si, že těchto 12.000,- GBP bylo použito na rekonstrukci domu v Tunbridge Wells, ale ona finance nespravovala. Na koupi domu v [Anonymizováno] použili finanční prostředky, které získali z prodeje domu v Tunbridge Wells. Otec žalovaného jim však nepřispěl na koupi domu v Tunbridge Wells ani na koupi domu v [Anonymizováno]. Žalovaný jí původně řekl, že pokud jde o částku, která byla poskytnuta otcem žalovaného v librách, tak tuto částku jim otec žalovaného poskytl jako dar na zakoupení vybavení domu. Když pak peníze byly převedeny na český účet, tak jí žalovaný řekl, že tyto peníze byly poskytnuty na založení firmy otcem žalovaného žalovanému. Z těchto peněz nebyly použity prostředky na zařízení domu v [Anonymizováno]. Nikdo z rodiny žalovaného u žalobkyně nikdy neuplatnil nárok z titulu možného spoluvlastnictví domu v Tunbridge Wells, ani po ní nepožadovali, aby jim něco zaplatila. Nikdy neviděla žádnou písemnou smlouvu o půjčce, která by měla být uzavřena mezi žalovaným a jeho otcem. V roce 2001 se vrátili do České republiky, nejprve bydleli v pronajatém bytě na Malvazinkách, nájemné mohlo být kolem 17.000,- Kč měsíčně. Nejprve měli příjem ze zaměstnání žalovaného a z toho žili, od září či října 2001 již žalovaný nepracoval. V období od června 2002 do března 2003 pak manželé kupovali dům v [Anonymizováno], dále automobil za 520.000 Kč,- Kč, kočárek za 16.000 Kč,- Kč, lednici za cca 50.000,- Kč, lustry asi za 15.000,- Kč, pračku, sušičku a další potřebné vybavení, v podstatě to vše kupoval žalovaný v době, kdy žalobkyně byla v porodnici. Rovněž se v té době kupoval dubový stůl se židlemi za 40.000,- Kč. Žalobkyně byla delší dobu na rizikovém těhotenství a posléze na mateřské dovolené, žádnou státní podporu nepobírala. Žalovaný tehdy zakládal svoji firmu. Do [Anonymizováno] se stěhovali koncem září či začátkem října 2002. Nábytek na vybavení domu částečně měli z Anglie, také nějaké dětské potřeby. K výdajům v souvislosti s jejich bydlením v [Anonymizováno] uvedla, že za elektřinu se platilo 6.000 Kč,- Kč měsíčně, za telefon kolem 1.000,- Kč, na pojištění si nevzpomíná, pak se platilo nějaké stočné, ale to přesně neví. Bylo také nutno doplatit elektřinu částkou 30.000,- Kč. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný vybral v období od června 2002 do března 2003 kolem 2.000.000,- Kč a ty spotřeboval pro svoji potřebu. Připustila, že ona za toto období mohla vybrat asi 152.000,- Kč. Byla doma s dítětem, takže převážně s autem jezdil žalovaný a také platil benzín. Elektřinu 6.000,- Kč měsíčně platil žalovaný, pojištění domu asi také. Rodiče žalobkyně darovali účastníků 250.000,- Kč na vybavení domu, z toho 150.000,- Kč bylo na vybavení domu použito, zbytek utratil žalovaný. Žalobkyně v tu dobu nevydělávala, žalovaný také ne. V březnu 2003 žalobkyně odešla ze společné domácnosti. Pokud jde o finanční prostředky, které jim měly být poskytnuty rodiči žalovaného, tak to byla záležitost žalovaného a jeho rodičů.

39. Žalovaný ve své účastnické výpovědi odkázal na výše uvedené písemné vyjádření k žalobě, které učinil součástí své výpovědi, a dále ohledně společnosti [právnická osoba], doplnil, že ji založil s paní [jméno FO]. Společnost moc nevydělávala, žalovaný chtěl ukončit svoji podnikatelkou činnost a nešlo jinak, než jeho podíl prodat paní [jméno FO]. Poté, co prodal svůj podíl paní [jméno FO], tak byl zaměstnanec společnosti [právnická osoba]. Žalovaný do společnosti složil 200.000,- Kč, nějaké psací stoly a počítače. Myslí, že pak do společnosti vložil ještě nějaké finance, ale nemůže odhadnout, v jaké výši. Co společnost vydělávala, se vkládalo do činnosti společnosti, pracovali se ztrátou, tak proto svůj podíl převedl. V době, kdy převáděl svůj podíl na paní [jméno FO], s ním žalobkyně již nežila ve společné domácnosti. Ohledně smluv o půjčkách vypověděl, že mezi ním, žalobkyní a jeho rodiči byla ústní dohoda o převodu peněz, a lze z výpisu z účtu zjistit, o jaké částky se jednalo, peníze byly jeho rodičů a přešly z účtu jeho otce na účet žalovaného. V době, kdy rekonstruovali dům v Tunbridge Wells, dostali od jeho otce 60.000,- GBP, byla to půjčka. Tuto částku měli otci vrátit, až prodají dům v Tunbridge Wells. Po prodeji toho domu se půjčka nevrátila. S penězi, které získali za prodej domu v Tunbridge Wells, se vrátili do České republiky. Bylo mu řečeno, že jako cizinec zde nemůže mít účet, proto to šlo na účet zřízený pro žalobkyni, bylo to 150.000,- až 160.000,- GBP. Dům prodali za 345.000,- GBP, zaplatili hypoteční úvěr a zbývající peníze šly na zaplacení daní a na výdaje spojené se stěhováním. Jeho otec zaplatil část rekonstrukce domu Tunbridge Wells přímo a zbývající částky, tak to byly peníze jako půjčky od otce a ty šly na účet. Některé částky na účty firem, které prováděly rekonstrukci, a některé částky byly placeny hotově. Peníze měli jeho otci vrátit, až se prodá dům Tunbridge Wells. Jeho otec souhlasil s tím, aby mu tedy peníze nevraceli a použili, co zbylo z prodeje domu v Tunbridge Wells, na koupi domu v [Anonymizováno], protože už věděli, že po nastěhování do České republiky nezískají hypotéku na koupi domu. Uvažovali o získání hypotéky na dům, protože uvažovali, že otci žalovaného vrátí peníze. Jeho otec byl podle žalovaného zapsán v katastru nemovitostí v Anglii jako 50 % spoluvlastník domu v Tunbridge Wells, je o tom listina. Žalovaný se žalobkyní vlastnili 50 % podílu domu v Tunbridge Wells a 50 % jeho otec. Když se dům v Tunbridge Wells prodával, tak podepsal prodejní smlouvu žalovaný, jeho otec a za žalobkyni její advokát. Dům v Tunbridge Wells byl prodán za hotové peníze, které byly předány právníkovi otce žalovaného a žalovaného a žalobkyně. Právník měl peníze na svém účtu, zaplatil z toho hypotéku (cca 150.000,- GBP) a dále zaplatil odhadce, realitního agenta a svůj honorář. Ten zbytek, co zůstal, asi 180.000,- GBP, převedl právník na účet žalovaného. Právník obdržel písemný souhlas od otce žalovaného, že souhlasí, aby zbytek peněz šel na účet žalovaného, doklady o tom může předložit. Když zbytek peněz z prodeje domu byl převeden na účet žalovaného, tak jeho otec mu poslal další peníze, protože byl v cizí zemi, neměl práci a finanční prostředky. Peníze, které byly jeho otcem převedeny na dolarový účet, byly použity na běžné živobytí. Žalovaný uvedl, že jeho otec se ho ptal, kdy dostane zpátky svoje peníze, a to 90.000,- GBP a 30.000,- USD, nestanovil žádnou lhůtu, kdy mají peníze vrátit. Částka 90.000,- GBP je polovina z toho, co zůstalo z prodeje domu v Tunbridge Wells, a 30.000,- USD je částka, kterou otec žalovaného poslal účastníkům na účet do České republiky. Nebyl schopen upřesnit, kdy případně a jakým způsobem otec žalovaného, případně oba rodiče žalovaného, vyzvali žalovaného a žalobkyni, aby jim vrátili požadované finanční prostředky. Žalovaný před uzavřením manželství vlastnil dům, který prodal, a celá částka z prodeje byla použita na složení zálohy při koupi a na rekonstrukci domu v Tunbridge Wells, rekonstrukce tam byly rozsáhlé. Později, když se dům prodával, byla cena vyšší kvůli té rekonstrukci a také s ohledem na růst cen nemovitostí. Pokud jde o snubní a zásnubní prstýnky, žalovaný vypověděl, že jde o rodinný majetek, který měli od prababičky žalovaného. Zásnubní prstýnky mu předala jeho matka s tím, ať je dá své ženě. Jeho matka řekla žalobkyni, že když se jejich manželství nepodaří, tak má ty prsteny vrátit. Za dobu, co byl v České republice, než založil firmu, mohl vydělat asi 200.000,- Kč. Z peněz, které si přivezli nebo získali z Anglie, hradili veškeré výdaje spojené s jejich živobytím a bydlením. Po většinou se peníze vybíraly na živobytí z účtu prostřednictvím bankomatu. Žalovaný vybíral peníze z bankomatu v Praze a přivážel do [Anonymizováno] a dával je žalobkyni, která hradila běžné výdaje v domácnosti. Potvrdil, že vybral částku okolo 2.000.000,- Kč, ale z těchto peněz byly hrazeny výdaje spojené s bydlením a živobytím v [Anonymizováno], platilo se auto i provoz auta. Muselo se také do domácnosti koupit naprosto všechno. Spousta věcí spojených s provozem domácnosti a provozem auta se platila hotovostně. Pro žalovaného bylo složité platit přes banku.

40. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. 7711-181/20 ze dne 29. 9. 2020 soud zjistil, že znalec stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí v nevypořádaném společném jmění účastníků podle stavu ke dni 25. 3. 2005 částkou 10.140.000,-Kč. Z posudku vyplývá, že znalec si prohlédl nemovitost zvenku za plotem dne 12. 8. 2020, dispozici domu však nepopisuje se zdůvodněním, že mu nebyla umožněna prohlídka nemovitosti. Z doplnění znaleckého posudku č. 7711-181/20 ze dne 26. 7. 2020 (vyžádaného soudem za tím účelem, aby byla znalcem v souladu se zadáním znaleckého úkolu stanovena obvyklá cena nemovitostí podle jejich stavu ke dni 25. 3. 2005) pak bylo zjištěno, že znalec na základě prostudování znaleckých posudků, jež jsou ve spise, stručně potvrzuje, že obvyklá cena nemovitostí, která byla stanovena ve výši 10.140.000,- Kč, odpovídá stavu nemovitých věcí ke dni zániku manželství účastníků, tj. ke dni 25. 3. 2005 v cenách ke dni zpracování znaleckého posudku. Při výslechu dne 12. 11. 2021 pak znalec [právnická osoba] doplnil, že stanovil termín místní prohlídky, obeslal obě strany, ale když se dostavil v daném termínu, nikdo přítomen nebyl. Dům tedy obešel, zvenku ohledal nemovitost a stanovil její obvyklou cenu na základě toho. Když byl vyzván k doplnění, znovu obeslal strany s termínem šetření, ale ani v tomto případě se žádný z účastníků nedostavil. Znalci se nicméně podařilo dostat skrze branku na pozemek a měl možnost nahlédnout do oken. Také si následně prohlédl spis zdejšího soudu a seznámil se se znaleckými posudky, které jsou v něm založeny, což ho utvrdilo v jeho závěrech. K dotazu na stavebně technický stav nemovitosti uvedl, že má za to, že v domě lze nějak bydlet, a od pohledu byl v rekonstrukci, určité závady tam samozřejmě jsou, ale neměl možnost je nějak zblízka prostudovat. Ze spisu zjistil, že tam došlo k nějakým prasklinám uvnitř domu, ale dům zevnitř neviděl. Znalecký posudek, z něhož vycházel, však nechtěl ve svém posudku citovat, neboť jeho závěry nemůže nijak potvrdit ani vyvrátit. K dotazu na konkrétní osoby a adresy při kontaktování účastníků pak bylo zjištěno, že znalec zřejmě kontaktoval pouze stranu žalovanou, a to na neplatné adresy. Při posouzení vycházel z toho, že stav nemovitosti v roce 2005 a v současnosti by měl být totožný.

41. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. 7137/97/06/14 ze dne 27. 9. 2019 bylo zjištěno, že znalec stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí v nevypořádaném společném jmění účastníků ke dni zpracování znaleckého posudku podle stavu ke dni 25. 3. 2005 v částce 6.600.000,- Kč. Ze znaleckého posudku vyplývá, že znalcem byla provedena prohlídka nemovitostí se zaměřením ve dnech 4. 2. 2014, 21. 5. 2014 a 25. 9. 2019, v posudku jsou znalcem předmětné nemovitosti podrobně popsány. Ze znaleckého posudku [jméno FO] č. 9142-72-03/22 ze dne 18. 3. 2022 pak bylo zjištěno, že ke dni zpracování znaleckého posudku znalec stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí částkou 7.800.000,- Kč. Z výslechu znalce [jméno FO] ze dne 20. 5. 2022 pak soud zjistil, že znalec vycházel při aktualizaci ceny nemovitostí z prohlídek, které provedl v letech 2014 a 2019. Podle znalce hraje u předmětných nemovitostí zásadní roli pro posouzení skutečnost, že nemovitost byla ve velmi špatném stavu, největší problém je vysoká hladina spodní vody v tom místě, kvůli které bude třeba udělat znovu veškeré izolace proti tlakové vodě, bylo to spatně udělané od počátku, byť u některých problémů nelze říct, zda byly od začátku, nebo k nim došlo až následně v důsledku opuštění nemovitosti, například pokud jde o vytlačení bazénu, znalec byl v místě poprvé v roce 2014.

42. Z čestného prohlášení [jméno FO], manžela žalobkyně, ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že v případě rozhodnutí o přikázání předmětných nemovitostí do vlastnictví žalobkyně s povinností vyplatit žalovaného, je manžel žalobkyně schopen pro tento účel zajistit dostatek finančních prostředků.

43. Z ostatních provedených důkazů soud (mimo jiné též s ohledem na délku řízení, změny stanovisek účastníků v průběhu tohoto řízení a částečná zpětvzetí) nezjistil žádné další skutečnosti relevantní pro hmotněprávní posouzení a rozhodnutí ve věci a zároveň má provedené dokazování za dostačující pro rozhodnutí v této věci, další dokazování proto pro nadbytečnost neprováděl.

44. Vzhledem k mezinárodnímu prvku ve věci se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českých soudů. Na věc nedopadá úprava práva EU, když Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v čl. 1 bod 1 písm. a) stanoví, že nařízení se nevztahuje na majetková práva plynoucí z manželských vztahů, a když Nařízení Rady (ES) č. 201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 stanoví, že toto nařízení se vztahuje jen na občanskoprávní věci týkající se a) rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, a b) přiznání, výkonu, převedení a úplného nebo částečného odnětí rodičovské zodpovědnosti. Rovněž ve vztahu k dvoustranným mezinárodním smlouvám není obsažena speciální úprava, když mezi Českou republikou a Velkou Británií byly uzavřeny jen Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Británie a Irska o právní pomoci ve věcech občanských (Londýn, 11. 11. 1924; č. 70/1926 Sb. z. a n., č. 152/1938 Sb. z. a n., č. 18/1980 Sb.), Dodatková úmluva o civilním řízení soudním mezi republikou Československou a Spojeným Královstvím Velké Británie a Severního Irska (Praha, 15. 2. 1935; č. 178/1935 Sb. z. a n., č. 152/1938 Sb. z. a n., č. 156/1938 Sb., č. 18/1980 Sb.) a Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (Praha, 3. 4. 1975; č. 135/1976 Sb.).

45. Podle § 123 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, s účinností od 1. 1. 2014 platí, že vznik a existence právních poměrů a skutečnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, včetně volby práva, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení tohoto zákona se použije i pro právní poměry vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti, jestliže jsou trvalé dlouhodobé povahy a dochází v nich k opětovným nebo trvajícím jednáním účastníků a skutečnostem pro ně významným po dni nabytí jeho účinnosti, pokud jde o taková jednání a skutečnosti. Podle odst. 2 pak platí, že pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí i nadále ustanovení dosavadních právních předpisů o pravomoci českých soudů. To platí i pro řízení ve věcech uznání a výkonu cizích rozhodnutí a cizích rozhodčích nálezů ohledně podmínek pro jejich uznání a výkon. Vzhledem k datu zahájení řízení ve věci se tedy uplatní úprava zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Podle § 21 odst. 1 tohoto zákona se osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právem státu, jehož jsou příslušníky, a jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se vztahy právem českým. Soud proto ve věci aplikoval české právo.

46. Ve věci bylo vzhledem k datu zahájení řízení (23. 8. 2005) postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (v souladu s čl. II bodem 2 zákona č. 293/2013 Sb.); hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen obč. zák., a to v souladu § 3028 odst. 2 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), když sice jde o nárok týkající se práv rodinných, avšak jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, nastaly přede dnem nabytí účinnosti o. z., a proto se posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy včetně jejich vypořádání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014).

47. Podle ustanovení § 143 obč. zák. pak platí, že společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství, a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého. Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů (§ 144 obč. zák.). Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný (§ 145 odst. 1 a 2 obč. zák.).

48. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství (§ 149 odst. 1 obč. zák.). Zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem (§ 149 odst. 2 obč. zák.). Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti (§ 149 odst. 3 obč. zák.). Neprovede-li se vypořádání společného jmění manželů dohodou, provede je na návrh některého z manželů soud (§ 150 odst. 3 obč. zák.).

49. Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných (§ 150 odst. 4 obč. zák.).

50. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 257/97, popř. 22 Cdo 4009/2007 důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky, jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Na účastníkovi, který tvrdí, že určitá věc je ve společném jmění manželů, leží důkazní břemeno, že věc byla nabyta za trvání manželství, pokud se toto nabytí prokáže a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které věc ze společného jmění vylučují, bude na něm důkazní břemeno ohledně těchto skutečností.

51. Podle ustanovení § 126 odst. 1 obč. zák. pak platí, že vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje.

52. V projednávané věci má soud za prokázané, že účastníci tohoto řízení dne 20. 4. 1996 uzavřeli manželství a jejich manželství bylo následně rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu, který nabyl právní moci dne 25. 3. 2005, a k tomuto dni tedy zaniklo společné jmění účastníků řízení jako manželů (§ 149 odst. 1 obč. zák.) a dosud nebylo vypořádáno. Konec tříleté lhůty pro vypořádání společného jmění podle 150 odst. 4 obč. zák. tak připadl na 25. 3. 2008. Žaloba byla žalobkyní podána dne 23. 8. 2005, tedy včasně, a vzhledem k návrhu žalobkyně je na místě vypořádání soudem podle § 150 odst. 3 obč. zák.

53. Mezi účastníky nebylo sporné, že součástí nevypořádaného společného jmění účastníků jsou výše specifikované nemovitosti v [Anonymizováno], která je třeba vypořádat. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně navrhla, aby byly předmětné nemovitosti přikázány do jejího vlastnictví a žalovaný s přikázáním nemovitostí do vlastnictví žalobkyně v závěrečném návrhu souhlasil, a nadto je zřejmé, že žalobkyně na rozdíl od žalovaného v České republice trvale žije a o předmětné nemovitosti se v mezidobí starala a investovala do nich finanční prostředky, přikázal soud předmětné nemovitosti ze společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobkyně.

54. Při stanovení hodnoty předmětných nemovitostí, která se promítá do výpočtu vypořádacího podílu, vycházel soud ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu nemovitostí v částce 7.800.000,- Kč a který soud považuje za kvalitně zpracovaný a závěry zde řádně zdůvodněné, a nezohlednil závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neboť dle názoru soudu znalec zadaný znalecký úkol řádně nesplnil, když zcela rezignoval na snahu provést řádnou prohlídku nemovitosti a přistoupil k ocenění nemovitostí pouze na základě pohledu zvenku, navíc ze znaleckého posudku není zřejmé, z jakých zjištění znalec vycházel a na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru.

55. Pokud jde o movité věci, které byly žalovaným navrženy k vypořádání (ze strany žalobkyně byl návrh v této části vzat zpět a žalobkyně na vypořádání původně v žalobě označených movitých věcí již netrvala), s ohledem na nejistotu ohledně existence těchto věcí a případně jejich zůstatkové hodnoty v době rozhodování soud vyzval žalovaného k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k movitým věcem, žalovaný však výzvě soudu nevyhověl, a neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a s výjimkou movitých věcí, které jsou v současné době v držení žalobkyně, tak nebylo možné zbývající movité věci vypořádat, neboť není zřejmé, zda stále (po 17 letech od podání žaloby) existují, popřípadě kde se nacházejí. Soud tak vypořádal pouze ty movité věci, u nichž bylo zřejmé, že ke dni vydání rozsudku ještě existují, tj. soupravu stříbrné barvy, křišťálovou skleničku na víno, bronzovou sochu dívky, velké zrcadlo s dřevěným rámem, kovové lustry, obrazy s mořskou tematikou a dva obrazy od Ivy Hüttnerové. V dané věci však soud po 17 letech vedení řízení nepovažoval za hospodárné zadávat vypracování znaleckého posudku na ocenění těchto několika movitých věcí a zjišťovat jejich skutečnou aktuální hodnotu, s čímž by byly spojeny další náklady (a není vyloučeno, že by tyto náklady byly ve výsledku vyšší, než hodnota vypořádávaných movitých věcí) a řízení by se dále prodlužovalo, když navíc hodnota movitých věcí činí v souhrnu majetku ve společném jmění účastníků poměrně nepatrnou část, a movité věci vypořádal tak, že žalovanému přikázal (podle žalovaného) nejhodnotnější věc z výčtu a žalobkyni zbylé movité věci, s ohledem na nejistou reálnou cenu věcí (když například se sady křišťálových sklenic už existuje pouze jedna) však hodnotu těchto věcí již nijak nepromítl do výpočtu vypořádacího podílu.

56. Žalovaný dále k vypořádání uplatnil vnos ve výši 1.736.128,70 Kč, který do společného jmění účastníků vynaložil z vlastních prostředků. V této otázce má soud za prokázané, že žalovaný v roce 1992, tedy ještě před uzavřením manželství, koupil dům v Hedgeley Court, který v roce 1998 prodal, a finanční prostředky z tohoto prodeje získané investoval částečně do nákupu domu v Tunbridge Wells, který následně účastníci společně nabyli, a částečně na rekonstrukci tohoto domu, a dále, že finanční prostředky získané z následného prodeje domu v Tunbridge Wells pak byly využity na zakoupení předmětných nemovitostí v [Anonymizováno], který je dosud součástí nevypořádaného společného jmění účastníků (ani tato skutečnost ostatně nebyla mezi účastníky sporná). Soud má tak za prokázané, že je zde daná jasná časová souvislost a je třeba vnos žalovaného zohlednit, a v tomto ohledu považoval za spravedlivé vypořádat jako vnos žalobce do společného jmění účastníků právě částku, kterou žalovaný získal po prodeji domu v Hedgeley Court, tj. v přepočtu 1.736.128,70 Kč (po zaokrouhlení 1.736.129,- Kč). K tomu soud znovu poukazuje na to, co zdůraznil též odvolací soud, že je vždy nutno vycházet z okolností konkrétního případu s přihlédnutím k principům, na nichž je společné jmění manželů založeno, když obecným cílem vypořádání vnosů je vypořádání stavu, kdy se společné jmění manželů obohatilo o výlučný majetek některého z manželů, a vždy je třeba poměřovat, jakým způsobem se investice promítla do celkových majetkových poměrů manželů a uspokojování jejich potřeb a potřeb rodiny, když dle názoru soudu nelze nyní po žalovaném spravedlivě požadovat, aby s takovým časovým odstupem přesně doložil soudu každou vynaloženou investici.

57. Pokud jde o žalovaným tvrzené závazky účastníků vůči otci žalovaného (resp. oběma rodičům žalovaného), a to v přepočtu v částce 894.509,- Kč z titulu smlouvy o půjčce, v částce 5.208.925,50 Kč (polovina ceny získané za prodej domu v Tunbridge Wells) z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti v Tunbridge Wells a následné smlouvy o půjčce, a v částce 13.200,- Kč z titulu úhrady závazků souvisejících s vlastnictvím nemovitosti v Tunbridge Wells, pak v tomto ohledu má soud za to, že žalovaný v řízení neprokázal, že by se jednalo o půjčky oběma účastníkům, že by o nich žalobkyně věděla a souhlasila s nimi. V tomto případě neexistuje žádná písemná smlouva a z provedeného dokazování vyplynulo, že majetkové vztahy po prodeji nemovitosti byly dost nejasné, a ani následnými výpověďmi rodičů žalovaného jako svědků nebyly tvrzené půjčky objasněny a prokázány. Je třeba též přisvědčit žalobkyni, že původní tvrzení žalovaného a jeho účastnická výpověď rovněž nebyly konzistentní a z ničeho nelze ani dovodit, že by otec žalovaného (případně oba rodiče žalovaného) byl spoluvlastníkem domu s polovičním podílem, neboť z předložených listinných důkazů nic takového nevyplývá, a měl tak na částku na vypořádání, která měla být následně účastníkům poskytnuta jako půjčka, vůbec nárok, navíc všechny listinné důkazy, kterými měly být závazky doloženy, pocházejí až z doby, kdy již mezi účastníky probíhal tento spor. S ohledem na tyto závěry soud tvrzené závazky do vypořádání nezahrnul.

58. Žalobkyně dále k vypořádání uplatnila původně v žalobě částku 2.000.000,- Kč, později ve vyjádření částku 2.111.000,- Kč, jako tzv. odnosy žalovaného ze společného jmění účastníků, tedy výběry z účtu do výše této finanční částky, které měl žalovaný využít výlučně ve svůj prospěch. Soud se v tomto ohledu zabýval původně nárokovanou částkou 2.000.000,- Kč, s ohledem na to, že částka 2.111.000,- Kč byla žalobkyní poprvé k vypořádání uplatněna až podáním ze dne 16. 6. 2008, tj. po třech letech od zániku společného jmění účastníků. V otázce těchto výběrů pak dospěl soud k závěru, že je sice pravdou, že žalovaného v souladu s judikaturou v tomto ohledu tíží důkazní břemeno ohledně užití z účtu vybraných prostředků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1135/2005), tato povinnost však musí mít reálné meze, a dle názoru soudu ani v tomto případě nelze po žalovaném spravedlivě požadovat, aby doložil konkrétně užití všech vybraných finančních prostředků z doby před mnoha lety (od června 2002 do března 2003). Předně je nutno konstatovat, že k výběru této částky došlo v období necelého roku, kdy žalobkyně byla na mateřské, potažmo rodičovské dovolené, kdy, jak sama uvedla, neměla žádný příjem ani nepobírala žádné dávky, a po delší dobu neměl žádný příjem ani žalovaný (od září či října 2001 již nebyl zaměstnaný, společnost žalovaného však byla založena až v prosinci 2002). Zároveň se účastníci v té době přestěhovali do České republiky a koupili zde nemovitosti. Z toho vyplývá, že bylo potřeba po celou dobu z něčeho hradit běžný chod domácnosti, zařízení nového domu, po nějakou dobu před přestěhováním ale také ještě nájemné v původním bytě, a rovněž zvýšené výdaje v souvislosti s péčí o dítě, a ostatně z pokladních dokladů a faktur předložených žalovaným byla část těchto výdajů prokázána, a to v některých případech v nezanedbatelných částkách (například pokud jde o nákup chladničky za 54.990,- Kč), a z provedených důkazů v jejich souhrnu je tak zřejmé, že účastníci si za dobu trvání manželství žili nadstandardně a lze předpokládat, že rovněž jejich výdaje byly zvýšené. Rovněž v tuto dobu byl zakoupen automobil za kupní cenu před 500.000,- Kč a žalovaný založil společnost [právnická osoba], kam vložil finanční prostředky, které zjevně rovněž musel čerpat právě z prostředků na společném účtu (a pokud žalobkyně nyní žádá vypořádat obchodní podíl žalovaného v této společnosti, nemělo by docházet k vypořádání částky představující tento podíl duplicitně). Soud proto tuto částku do vypořádání rovněž nezahrnul, když uzavřel, že zjištěné výběry se nevymykají obvyklé správě společného majetku manželů, a že ze strany žalobce tak nešlo o neoprávněné nakládání s vybranými prostředky jdoucí nad rámec obvyklé správy majetku.

59. Do vypořádání však byla zahrnuta částka ve výši 280.000,- Kč získaná žalobkyní za prodej vozidla Land Rover Freelander, které původně bylo součástí společného jmění účastníků a žalobkyně jej ještě za trvání manželství prodala. Oproti návrhu žalobkyně však soud pouze zohlednil majetkovou hodnotu získanou za prodej vozidla v rámci vypořádání, neboť nelze vypořádat věc, která již ke dni zániku společného jmění manželů nebyla jeho součástí. Ve vypořádání pak vycházel z částky 280.000,- Kč, kterou žalobkyně reálně z prodeje získala, neboť ani zadaným znaleckým posudkem nebyla zjištěna jiná cena, naopak z něj vyplývá, že bez prohlídky předmětného vozidla již nelze zpětně zjistit obvyklou cenu ke dni jeho prodeje; žalovaný pak ničím neprokázal tvrzenou cenu 350.000,- Kč, z níž by měl soud podle jeho názoru vycházet.

60. Co se týče obchodního podílu žalovaného na obchodní společnosti [právnická osoba], soud dospěl k závěru, že šlo o majetkovou hodnotu, která vznikla za trvání manželství a spadá do společného jmění účastníků (s ohledem na skutečnost, že se žalobkyně dovolala relativní neplatnosti smlouvy o převodu podílu na paní [jméno FO]), jak však vyplynulo ze znaleckého posudku, nebylo možné hodnotu obchodního podílu zjistit, soud proto pro účely vypořádání vycházel z hodnoty výše vkladu žalovaného ke dni zániku společného jmění účastníků do nyní již neexistující společnosti ve výši 832.000,- Kč coby jediné reálně zjistitelné hodnoty, která nepochybně byla vynaložena a jejíž navrácení do společného jmění účastníků v případné jiné formě nebylo prokázáno. Jelikož uvedená majetková hodnota již neexistuje, nebylo rozhodováno o jejím přikázání do výlučného vlastnictví, ale pouze byla vypořádána její hodnota.

61. Konečně pokud jde o nárok žalobkyně na vydání movitých věcí - zlatého zásnubního prstenu s briliantem a snubního prstenu ze žlutého zlata s rytým motivem břečťanu, eventuálně zaplacení částky 96.800,- Kč za zásnubní prsten a 48.400,- Kč za snubní prsten, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by uvedené prsteny získala darem, naopak z provedeného dokazování vyplývá, že prsteny byly ve vlastnictví rodiny Mayových a žalobkyně si toho byla vědoma, jak vyplývá i z jejích dopisu adresovaného matce žalovaného. Nadto bylo prokázáno, že prsteny již ani nejsou v držení žalovaného, po němž se žalobkyně vydání domáhala. V tomto rozsahu proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

62. Pokud jde o stanovení výše vypořádacího podílu, způsob výpočtu vnosu při vypořádání společného jmění manželů řeší např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 367/2013, podle kterého pohledávka toho z manželů, který ze svého výlučného majetku něco vynaložil na majetek ve společném jmění manželů, nesměřuje vůči druhému z manželů, ale vůči celé mase společného jmění, jehož hodnota je nižší o výši vnosu. Proto při stanovení výše vyrovnávacích podílů nelze hodnotu vnosu odečítat od částky, kterou by měl účastník druhému zaplatit. Pro zohlednění vnosu je nutné určit výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv) tvořícího součást společného jmění manželů a výši vnosu, od celkové hodnoty společného jmění manželů odečíst jednotlivé vnosy, a výsledná hodnota je určující pro základní vyčíslení výše podílu pro každého z účastníků; při rovnosti podílů je to polovina uvedené částky. K takto zjištěnému podílu účastníka je nutno přičíst výši jím provedeného vnosu. Součet obou podílů (i se započtením vnosu) musí dát ve svém souhrnu celkovou hodnotu aktiv společného jmění manželů. V tomto konkrétním případě vycházel tedy soud z celkové hodnoty aktiv zaniklého společného jmění účastníků ve výši 8.912.000,- Kč (tvořených částkou 7.800.000,- Kč jakožto hodnotou předmětných nemovitostí, částkou 280.000,- jakožto hodnotou získanou za prodej automobilu Land Rover Freelander a částkou 832.000,- Kč jakožto hodnotou obchodního podílu žalovaného ve společnosti [právnická osoba]), od které odečetl vnos žalovaného ve výši 1.736.129,- Kč, a výslednou částku 7.175.871,- Kč vydělil dvěma s ohledem na shodné podíly účastníků, a dospěl k částce ve výši 3.587.935,50 Kč, jakožto částce, která má každému z účastníků připadnout z vypořádávané masy společného jmění. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni byla přikázána nemovitost v hodnotě 7.800.000,- Kč a dále dříve získala částku z prodeje automobilu ve výši 280.000,- Kč, v součtu majetek v hodnotě 8.080.000,- Kč, po odečtení částky 3.587.935,50 Kč lze dospět k výši vypořádacího podílu, který má žalobkyně vyplatit žalovanému, v částce 4.492.064,50 Kč. S ohledem na výši částky vypořádacího podílu stanovil soud žalobkyni lhůtu k plnění v délce šedesáti dnů.

63. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když oba účastníci byli v řízení procesně úspěšní v obdobném rozsahu, oba získali majetek ve stejné hodnotě na vypořádávaném společném jmění s ohledem na stejné podíly, a zatímco žalobkyně nebyla procesně úspěšná, pokud jde o uplatněný nárok na náhradu odnosů žalovaného ze společného jmění účastníků a nárok na vydání movitých věcí, žalovaný naopak nebyl procesně úspěšný v otázce tvrzených závazků účastníků.

64. Oběma účastníkům pak byla podle výsledku řízení v rozsahu jejich v zásadě shodného procesního úspěchu ve věci stanovena povinnost uhradit dle § 148 odst. 1 o. s. ř. náklady vzniklé v tomto řízení státu, jejichž výše však v době rozhodnutí ještě nebyla stanovena, a soud proto určení výše těchto nákladů vyhradil samostatnému usnesení.

Poučení