3 C 354/2018 - 366

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/0] správkyně konkursní podstaty úpadce [Anonymizováno] a.s., IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupena [Jméno zainteresované osoby 1/0], advokátem se sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/1] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]., [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno], sídlem [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupena [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] advokátem se sídlem [Adresa zainteresované osoby 2/0] o zaplacení částky 12 349 073 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z přiznané částky za dobu od [datum] do zaplacení, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů částku [částka], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že je správkyní konkursní podstaty úpadce – společnosti [právnická osoba]., v jejíž konkursní podstatě jsou do [datum] sepsány tyto nemovitosti: pozemek parc. č. [Anonymizováno]/3[Anonymizováno] budova č. p. [Anonymizováno], jež na tomto pozemku stojí a pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota], v k. ú. [adresa], obci [adresa] (dále jen „předmětné nemovitosti“). Žalovaný měl na těchto nemovitostech nabýt spoluvlastnický podíl ve výši id. 6/10, nabývací titul žalovaného byl však neplatný, na nemovitostech se navíc nacházela zástavní práva. Vylučovací žaloba žalovaného, jakožto spoluvlastníka, byla pravomocně zamítnuta. I přesto však žalovaný tyto nemovitosti od roku 2001 pronajímá a neplní ničeho do konkursní podstaty. Žalobkyně k tomu přitom žalovanému nedala souhlas. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k vyklizení nemovitostí a vydání neoprávněného prospěchu, načež tento nárok uplatnila žalobou u Obvodního soudu pro [adresa]; v tomto řízení nebylo povoleno rozšíření žaloby o další časové období a žalobkyně je tak nucena domáhat se bezdůvodného obohacení za další období touto žalobou. S ohledem na to nezasílala žalobkyně žalovanému další předžalobní výzvu, neboť z jednání žalovaného je evidentní, že uplatňovaný nárok neuznává a zasílání výzvy by bylo nadbytečné. Žalobě u Obvodního soudu pro [adresa] již bylo pravomocně vyhověno. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na úkor konkursní podstaty úpadce, kdy žalobkyně požaduje žalobou částku ve výši tržního nájemného za období od [datum] do [datum]. Co do částky [částka], včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, vzala žalobkyně svou žalobu zpět. Otázka, zda byly nemovitosti řádně sepsány do konkursní podstaty, byla již pravomocně vyřešena rozsudky o vylučovacích žalobách ve prospěch žalobkyně; tyto závěry nemůže soud již znovu přezkoumávat. Žalovaný navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Předně by měla být žalobkyně povinna k zaplacení soudního poplatku, neboť se na tyto případy osvobození od jeho placení nevztahuje. Co se týče předmětu řízení, tak žalovaný se již z podstaty věci nemohl vůči žalobkyni bezdůvodně obohatit, neboť je většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí. Nemovitosti navíc v předmětné době ani neužíval, to činily třetí osoby a on tak nemohl porušit povinnost ve smyslu § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. k. v.“). V době soupisu nemovitostí do konkursní podstaty byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. uzavřena nájemní smlouva; mezi spoluvlastníky nemovitostí navíc byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, na základě které měla tato společnost právo nemovitosti výlučně užívat od [datum] do [datum]. Žalovaný proto není ve zdejším řízení vůbec pasivně legitimován. Jediným důvodem sepsání nemovitostí do konkursní podstaty byl § 27 odst. 5 z. k. v., a to až od okamžiku, kdy mu uplynula lhůta řádné výzvy k plnění ze dne [datum]. Nemovitosti byly zatíženy celkem třemi zástavními právy: ve prospěch [právnická osoba] ve výši [částka], hl. m. Prahy ve výši [částka] a Finančního úřadu pro [adresa] ve výši [částka]. Všechna zástavní práva nicméně zanikla – pohledávka společnosti [právnická osoba] byla smlouvou postoupena na žalovaného, zástavní právo hl. m. Prahy dle rozhodnutí Městského soudu v Praze nikdy neexistovalo (sp. zn. [spisová značka]) a pohledávku Finančního úřadu pro [adresa] žalovaný do konkursní podstaty vyplatil; toto plnění žalobkyně odmítla přijmout, i když k tomu byla povinna, jelikož s plněním do konkursní podstaty musí nakládat zákonným způsobem. Nemovitosti nebyly do konkursní podstaty zapsány z důvodu podle § 19 z. k. v.; neplatnost či neúčinnost kupních smluv k předmětným nemovitostem nebyla žádným soudem určena. Zánikem zajištěných pohledávek tak byl důvod pro soupis nemovitostí do konkursní podstaty odstraněn a žalobkyně měla předmětné nemovitosti z konkursní podstaty vyloučit; pravomocně neúspěšný spor o vyloučení věcí ze soupisu tomu přitom není překážkou. Zástavní dlužník nemůže být povinen plnit do konkursní podstaty úpadce, v níž je zástava zapsána; není ani povinen strpět prodej věci a zároveň přispívat do konkursní podstaty – podílel by se tak na plnění dluhů osoby, s níž není v žádném právním vztahu. Žalobkyně se tedy domáhá bezdůvodného obohacení za období, kdy nemovitosti již neměly být součástí konkursní podstaty a nemůže tak být v dobré víře ve své oprávnění vymáhat žalobou uplatněný nárok. Na tom, že měly být nemovitosti vyloučeny, se shodly i nadřízené soudy. Pokud se tedy někdo bezdůvodně obohatil, tak jedině žalobkyně vůči žalovanému, neboť bez dalšího není správce konkursní podstaty oprávněn věci zapsané do konkursní podstaty držet, užívat či požívat. Co se dále týče tvrzené pohledávky, tak žalobkyně nikdy nevstoupila do pozice pronajímatele předmětných nemovitostí, nezapsala do konkursní podstaty ani právo na nájemné. Dále pak není jasné, zda žalobkyně požaduje plnění z titulu náhrady škody, či z titulu bezdůvodného obohacení, kdy podmínky pro přiznání nároku jsou v obou případech různé; ani v jednom z případů však nemůže být s žalobou úspěšná. Předně žalovaný nemovitosti neužíval. Částečně pak žalobkyně plnění za užívání nemovitostí již obdržela od společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [právnická osoba]., která podnájemné skládala do soudní úschovy, odkud bylo toto plnění vyplaceno žalobkyni. Ve zdejším řízení se tak domáhá duplicitního plnění. Zbylé náhrady za údajně neoprávněné užívání nemovitostí se pak žalobkyně několik let aktivně nedomáhala. Pro vyčíslení údajného bezdůvodného obohacení ani nelze využít vypracovaného znaleckého posudku, neboť ten byl vyhotoven za celé původně žalované období (před částečným zpětvzetím žaloby); nelze přitom jednoduše odečíst poměrnou část vymoženého plnění. Výše uplatňovaného plnění přitom neodpovídá ani výši nájemného sjednaného s nájemcem. Vedle toho pak ani není zřejmé, zda se žalobkyně domáhá bezdůvodného obohacení proto, že měl žalovaný zisk z majetkového prospěchu (kdy by takový musela dostatečně prokázat) nebo z důvodu užití cizí majetkové hodnoty (přičemž zde o cizí hodnotu nejde, když je jedná o věc ve spoluvlastnictví žalovaného). Pokud se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatné nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou, tak není k podání žaloby ani aktivně legitimována, neboť takového bezdůvodného obohacení se může domáhat pouze strana smlouvy. Žalovaný aktuální situaci nijak nezavinil, naopak se od počátku snaží aktivně domoci vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty od chvíle, kdy pro jejich výmaz jsou splněny všechny podmínky. Žalobkyně navíc šikanózně vymáhá plnění pouze po žalovaném a nikoli i po druhém spoluvlastníkovi; pro to přitom není žádný důvod. Vedle toho je v konkursní podstatě dostatek prostředků pro vyplacení věřitelů, když byly předmětné nemovitosti zpeněženy a není zde tak důvod pro přijímání dalšího plnění do konkursní podstaty. Co se týče předkládaných soudních rozhodnutí, tak rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] a Městského soudu v Praze, předložené žalobkyní, není možné v tomto řízení použít, neboť se týkají jiných účastníků řízení a zcela vybočují z judikatorních závěrů Nejvyššího soudu, a nemohou tak být pro zdejší soud závazné. Rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] a navazujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterými byla uložena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 10 mil. Kč a vyklidit předmětné nemovitosti má přitom na základě rozhodnutí Ústavního soudu odloženou vykonatelnost. S ohledem na vše shora uvedené je evidentní, že žalobkyně pouze zneužívá své postavení správkyně konkursní podstaty. Konstantě přitom porušuje své povinnosti, kdy nenakládá s konkursní podstatou zákonem předvídaným způsobem, nevyřazuje z ní majetek, který do ní nenáleží, nepředchází škodě ve smyslu obecné prevenční povinnosti, plnění do podstaty se domáhá až za období 15 let od soupisu nemovitostí a těží přitom z protiprávního stavu v rozporu s § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“). Žalobkyně tak z pozice konkursní správkyně rozhodně nejedná, jakožto řádný hospodář, když konkurs trvá již 20 let; aktualizovaná výzva k soupisu předmětných nemovitostí byla žalovanému navíc zaslána až po 10 letech trvání konkursu. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav. Žalobkyně byla v rozhodném období ([datum] až [datum]) správkyní konkursní podstaty [právnická osoba]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum]; ve vztahu k předmětu tohoto řízení předžalobní výzva zaslána nebyla. V rozhodném období byl žalovaný zapsán jako spoluvlastník předmětných nemovitých věcí v rozsahu 6/10; zbývajícím zapsaným spoluvlastníkem byla společnost [právnická osoba]. Obě vylučovací žaloby žalované byly zamítnuty. Dne [datum] došlo ke zpeněžení předmětných nemovitých věcí v dražbě (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, stejně tak z výpisu z katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem, z výzvy žalobkyně ze dne [datum], z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Městského soud v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 80 [právnická osoba]/2000-669, byl při výkonu dohlédací činnosti zamítnut návrh zdejšího žalovaného, aby byla zdejší žalobkyni uložena povinnost vyloučit nemovitosti, předmětné v tomto řízení, z konkursní podstaty, neboť zdejší žalovaný vyplatil pouze jednoho z více oddělených konkursních věřitelů a nejsou tak splněny podmínky § 27 odst. 5 z. k. v. (zjištěno z tohoto usnesení). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 80 [právnická osoba]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] kterým byl zamítnut návrh zdejšího žalovaného na zproštění zdejší žalobkyně funkce správkyně konkursní podstaty v konkursu vedeném proti úpadci [právnická osoba]. Zdejší žalovaný návrh odůvodňoval tím, že zdejší žalobkyně s konkursní podstatou nesprávně hospodaří. Dle názoru vrchního soudu bylo postaveno najisto, že předmětné nemovitosti náleží do konkursní podstaty, neboť do ní byly správkyní zapsány, přičemž není podstatné, že zdejší žalovaný poskytl za účelem úhrady pohledávky jednoho z oddělených věřitelů plnění do konkursní podstaty za situace, kdy byla pravomocně zamítnuta jeho žaloba na vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitostech (zjištěno z těchto usnesení). Do soupisu konkursní podstaty ze dne [datum] byly zapsány předmětné nemovitosti. I do soupisu z [datum] byly tyto nemovitosti zapsány, na základě ustanovení § 27 odst. 5 z. k. v. (zjištěno z těchto soupisů). [právnická osoba]. 10. 2018 byly nemovitosti stále zapsány do konkursní podstaty (zjištěno z informativních výpisů z katastru nemovitostí k těmto nemovitostem). Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve znění jeho doplňujícího usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve věci zdejší žalobkyně proti společnosti [právnická osoba] (IČO: [IČO]), o vyklizení pozemků předmětných ve zdejším řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalovaná nemá žádný právní titul k užívání nemovitostí, neboť s nemovitostí, jakožto věcí zapsanou v konkursní podstatě, je oprávněna nakládat pouze žalobkyně a bylo tak namístě žalobě vyhovět (zjištěno z těchto rozsudků). Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve věci zdejší žalobkyně proti společnosti [právnická osoba]. (IČO: [IČO]), o zaplacení částky[tel. číslo],70 Kč, bylo vyhověno žalobě co do částky [částka]; ve zbytku byla žaloba vzata zpět. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného po tamní žalované, která nemovitosti (předmětné ve zdejším řízení) užívala bez právního důvodu v období mezi lety 2001-2004, i přesto, že jsou nemovitosti zapsány v konkursní podstatě (zjištěno z tohoto rozsudku). Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo částečně vyhověno v řízení mezi shodnými účastníky žalobě na zaplacení bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] a vyklizení předmětných nemovitostí (zjištěno z těchto rozsudků). Dovolání v této věci bylo odmítnuto (zjištěno z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byl zamítnut návrh zdejší žalobkyně na rozšíření žaloby o období od [datum] do [datum] (zjištěno z tohoto usnesení). Žalovaný pronajal předmětné nemovitosti společnosti [právnická osoba] s účinností od [datum] na dobu neurčitou (zjištěno ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání ze dne [datum]). Mezi zdejší žalobkyní a společností [právnická osoba] bylo u Obvodního soudu pro [adresa] vedeno několik řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy, na základě kterých byl nahrazen souhlas společnosti [právnická osoba] s vydáním předmětu úschovy, který představoval podnájemné složené společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] & [jméno FO] [právnická osoba]. (IČO: [IČO]) za užívání předmětných nemovitostí z titulu podnájmu. Skrze tato řízení byla zdejší žalobkyni přiznána následující plnění: - částka [částka] za období od dubna do září 2016 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka]), - částka [částka] za období od října 2016 do března 2017, pravomocně přiznáno ke dni [datum] (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s doložkami právní moci), - částka [částka] za období od dubna do září 2017, pravomocně přiznáno ke dni [datum] (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] s doložkou právní moci), - částka [částka] za období od října 2017 do března 2018, pravomocně přiznáno ke dni [datum] (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka], s doložkou právní moci) a - částka [částka] za období duben až září 2018, pravomocně přiznáno ke[Anonymizováno]dni [datum] (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [Anonymizováno] Co [Anonymizováno], 303/[Anonymizováno]-308, s doložkou právní moci). Tato přiznaná plnění jsou pro zdejší řízení relevantní, vyjma první přiznané částky ([spisová značka]), neboť ta se týká období pro zdejší žalobu nerozhodného. Žalobkyně se domohla vyklizení nemovitých věcí též proti společnosti [právnická osoba]. a uložení povinnosti vydat bezdůvodné obohacení za období let 2001 až 2013 (zjištěno z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Nemovité věci byly žalobkyni předány až [datum] (zjištěno z protokolu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z vyrozumění o zahájení exekuce a z rozhodnutí soudů o vyklizení společnosti [právnická osoba]). Obvyklé nájemné za předmětné nemovitosti za období od [datum] do [datum] činilo [částka] (zjištěno ze znaleckého posudku č. [hodnota]-17/17, ze dne [datum], vypracovaného [jméno FO]). Obvyklé nájemné za užívání stavby předmětných nemovitostí činilo v době od [datum] do [datum] částku [částka] (zjištěno ze znaleckého posudku č. 16/2023 ze dne [datum], vypracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba]). Obvyklá cena předmětných nemovitostí byla určena částkou 99,2 mil. Kč; věci byly prodány v dražbě za 497 mil. Kč (zjištěno ze znaleckého posudku č. [hodnota]-10/20 ze dne [datum], vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]). Shora uvedená skutková zjištění shrnuje soud takto. Městský soud v Praze prohlásil [datum] konkurs na majetek úpadce [právnická osoba]. a jmenoval žalobkyni správkyní konkurzní podstaty, která sepsala [datum] a [datum] nemovité věci, jež byly zpeněženy v dražbě až dne [datum] za [Anonymizováno] mil. Kč. Před tím vyzvala žalovaného v srpnu 2010 ke složení výše zástavním právem zajištěných pohledávek [částka], popř. na částku [částka], která by odpovídala výši spoluvlastnického podílu žalovaného na nemovitých věcech v rozsahu 6/10. Žalovaný však uvedené částky do konkurzní podstaty nesložil, protože vyplatil pohledávku Finančního úřadu pro [adresa] ve výši [částka], ale tuto žalobkyně nepřijala, neb byla přesvědčena, že by se jednalo o neoprávněný majetkových prospěch; a dále byl žalovaný přesvědčen, že pohledávky ostatních zajištěných věřitelů, buď převzal, jako v případě pohledávky [právnická osoba], nebo se domohl určení neexistence zástavního práva hl. m. Prahy. Žaloby, jimiž se žalovaný domáhal vyloučení svého spoluvlastnického podílu na nemovitých věcech z konkurzní podstaty, byly pravomocně zamítnuty. Nemovité věci byly žalobkyni vydány až [datum] prostřednictvím soudního exekutora, do té doby byly bez jejího souhlasu užívány žalovaným tak, že ten je v rozhodném období od [datum] do [datum] přenechal k užívání nájemci [právnická osoba], která je podnajímala další osobě. Obvyklé nájemné za užívání nemovitých věcí v rozhodném období činilo [částka]; obvyklá cena nemovitých věcí činila 99,2 mil. Kč. Žalobkyně získala do konkurzní podstaty částku [částka] tak, že se domohla vydání soudních úschov, do nichž skládala podnájemné třetí osoba. Jiná plnění do konkurzní podstaty za užívání nemovitých věcí v rozhodném období nebyla zjištěna. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení. Podle § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí dosavadní právní předpisy. Podle § 14 odst. 1 písm. a) z. k. v. prohlášení konkursu má tyto účinky: oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu. Podle § 18 odst. 3 z. k. v. jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas. Podle § 18 odst. 4 z. k. v. kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se dozví o prohlášení konkursu, a musí umožnit správci, aby věc mohl prohlédnout, ocenit, zapsat do soupisu a zpeněžit; na výzvu správce je povinen věc i vydat; jinak odpovídá za škodu tím vzniklou. Podle § 27 odst. 3 z. k. v. zpeněžení věcí prodejem podle ustanovení o výkonu rozhodnutí provede soud na návrh správce, který má přitom postavení oprávněného. Podle § 27 odst. 5 z. k. v. osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky ( § 28) vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkursní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku nebo nesloží-li cenu věci, práva nebo pohledávky, zapíše správce věc, právo nebo pohledávku do soupisu podstaty ( § 18). Věci, které zajišťují pohledávky oddělených věřitelů, lze zpeněžit ve veřejné dražbě. Ustanovení tohoto odstavce neplatí, jde-li o ručitele včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení (např. směnečné rukojemství, záruky poskytnuté věřitelem na zajištění celního dluhu). Podle § 2991 odst. 1 o. z., Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věty první o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Rozhodná právní úprava pro posuzování otázek konkursního řízení je úprava z. k. v., s ohledem na přechodné ustanovení § 432 odst. 1 insolvenčního zákona. Stran hmotného práva občanského se pak jedná o o. z., když je žalováno období, kdy byl tento zákon již v účinnosti. Žalobkyně vzala v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím svou žalobu zpět, přičemž žalovaný s tímto zpětvzetím souhlasil a soud proto řízení, co do uvedené částky zastavil podle § 96 odst. 2 o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Co se týče zbytku nároku, tak soud shledal, že žaloba je důvodná. Ve věci týchž účastníků, obdobného předmětu řízení (s rozdílem jiného žalovaného období), týkající se předmětných nemovitostí a s rozhodnými skutečnostmi obdobnými, jako v řízení zdejším, bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Soud je těmito rozhodnutími vázán ve smyslu § 13 o. z., přičemž nedospěl k žádným důvodům, proč by měla být zdejší věc posuzována jinak; ve věci bylo dokonce odmítnuto dovolání a o ústavní stížnosti zatím rozhodnuto nebylo. Skutečnost, že byla Ústavním soudem odložena vykonatelnost těchto rozhodnutí není pro jejich závaznost ve smyslu § 13 o. z. podstatná. I dle názoru zdejšího soudu se tak žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil tím, že předmětné nemovitosti v rozhodné době užíval. Žalovaný sice byl jejich spoluvlastníkem, žalobkyně však nemovitosti řádně zapsala do konkursní podstaty úpadce; jak vyplývá z provedeného dokazování, tak oprávněnost zápisu nemovitostí byla soudy opakovaně konstatována. Žalovanému vznikla povinnost nemovitosti vydat poté, co nastaly účinky soupisu nemovitostí, tj. k okamžiku, kdy žalovanému uplynula lhůta podle § 27 odst. 5 z. k. v. Žalovaný měl v tu dobu možnost složit do konkursní podstaty cenu zástavy, což neučinil (to ani nebylo mezi účastníky sporné). Oproti tomu žalovaný s předmětnými nemovitostmi, v rozporu s § 18 odst. 3 z. k. v. nakládal; není přitom podstatné, zda je fakticky užíval on, či zda je užívala třetí osoba s jeho souhlasem. Je tedy nepodstatné, že nemovitosti užívala společnost [právnická osoba] na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovaným, jakožto nájemcem. Že by snad byly užívány nemovitosti někým jiným, na základě nájemní smlouvy uzavřené před konkursním řízením, ve zdejším řízení prokázáno nebylo. Povinnost vydat nemovitosti do konkursní podstaty vznikla žalovanému, jakožto jejich spoluvlastníkovi; byl to tedy on, kdo nebyl oprávněn s nimi nijak dále nakládat, tedy ani je pronajmout další osobě. [právnická osoba] se stávající právní úpravou je přitom žalobkyně oprávněna požadovat bezdůvodné obohacení i přímo po žalovaném, jakožto poživateli. Současný OZ dle § 2994 oz nahlíží na pasivní legitimaci obohaceného odlišně, než jak na něj nahlížela dřívější judikatura. Stejně tak je dána i aktivní legitimace žalobkyně, neboť ta je jakožto správkyně konkursní podstaty, oprávněna vymáhat plnění, které do podstaty náleží. Obrana žalovaného, byť dle názoru soudu oprávněná, nemůže mít ve zdejším řízení uplatnění. Žalovaný byl toliko zástavním dlužníkem, k tomu navíc spoluvlastníkem, předmětných nemovitostí a přesto musel strpět jejich prodej v rámci konkursního řízení třetí osoby. Vedle shora uvedených rozsudků Obvodního soudu pro [adresa] a Městského soudu v Praze při odmítnutí dovolání (a i při vyjádření k ústavní stížnosti) Nejvyšší soud popsal, že prvotním hlediskem je v těchto kolizích výsledek řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty. Takovou obranu žalovaný dvakrát neúspěšně uplatňoval, přičemž v dané situaci pak dle Nejvyššího soudu za dobu, co trvají účinky soupisu, náleží užitky z nemovitostí do konkursní podstaty. Zdejší žalobě je tedy namístě vyhovět i přesto, že zpeněžením nemovitostí bylo získáno několikanásobně více, než na kolik byl žalovaný vyzýván pro složení ceny zástavy do konkursní podstaty. Dle Nejvyššího soudu by však měla být tato skutečnost reflektována v rámci konkursního řízení. Ze shora uvedeného sice není zřejmé, jakým způsobem má býti nastalá situace řešena (zda by mohl mít žalovaný právo k nějaké části peněžních prostředků dosud nevyplacené konkursní podstaty z titulu snad lepšího práva; nebo z titulu, že přišel o své spoluvlastnictví, přičemž výtěžek z prodeje převyšuje jím zajištěnou povinnost), je však evidentní, že to není předmětem zdejšího řízení a nemůže to proto být ani důvodem pro zamítnutí žaloby, jelikož samotný Nejvyšší soud uvedl ve vyjádření k ústavní stížnosti, že řešení leží na konkursním soudu a správkyni konkursní podstaty. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán, neb žalovaný porušil základní povinnost vydat sepsanou věc do konkursní podstaty, a tím, že ji nevydal a nakládal s ní, se obohatil. Co se týče výše bezdůvodného obohacení, tak soud vyšel z posudku znalecké kanceláře, který určil hodnotu obohacení za předmětné období na [částka]. Se závěry posudku oba účastníci souhlasili, byť žalovaný následně tvrdil, že stran částečného zpětvzetí nelze částku od posudku jednoduše odečíst. Soud tento názor nesdílí; pokud by bylo žalobě vyhověno v plném rozsahu, vycházelo by se čistě z posudku (když s jeho závěry účastníci souhlasili) a není proto žádný legitimní důvod, proč by nebylo možno od určené částky již plněnou částku odečíst – naopak se to jeví jako jediné logické vypočtení dluhu. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka]. V rozsahu zpětvzetí žaloby totiž bylo prokázáno, že plnění ve výši [částka] již žalobkyně obdržela ze soudních úschov přímo od podnájemce předmětných nemovitostí. Tuto částku přitom soud nemohl odečítat od částky určené posudkem, neboť žalobkyně svou pohledávku vyčíslila v žalobě na [částka]; soud nemůže přiznat žalobkyni více, než sama požadovala. Pokud jde o další částky, kterými se žalovaný bránil v tabulce, tak se týkaly staršího období (včetně částky, která byla vyplacena ve prospěch Finančního úřadu pro [adresa]). Na povinnost vydat bezdůvodného obohacení, jež je předmětem tohoto řízení, je tak započítat nelze. Žaloba byla dále výrokem III částečně zamítnuta, a to v rozsahu úroků z prodlení za období od [datum] do [datum]. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně nezasílala žalovanému předžalobní výzvu k plnění za období rozhodné ve zdejším řízení. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení dospívá doručením výzvy k plnění. Vzhledem k tomu, že zde žádná výzva žalovanému doručena nebyla, je třeba za takovou výzvu požadovat až doručení samotné žaloby. Ta byla žalovanému doručena dne [datum] a příslušenství pohledávky je proto přiznáno až od této doby, ve zbytku byl návrh na přiznání příslušenství zamítnut. Úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány dle § 1970 o. z. Výše úroku je dána vládním nařízením č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pro úplnost je třeba konstatovat, že není podstatné, že se žalobkyně domáhá plnění pouze po jednom ze spoluvlastníků předmětných nemovitostí. Není přitom ani pravdou, že by zneužívala svého postavení správkyně konkursní podstaty, kdy návrh žalovaného na to, aby byla zproštěna této funkce, byl Městským soudem v Praze pravomocně zamítnut. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř., ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny za právní zastoupení za 9 úkonů právní služby po [částka] podle § 7 bodu 7. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (při tarifní hodnotě z žalované částky před zpětvzetím – příprava a převzetí zastoupení, a návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum] a [datum], odvolání ze dne 19., respektive [datum] a účasti na jednání ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]), jednoho polovičního úkonu po [částka] (vyjádření ze dne [datum]), jednoho úkonu právní služby po [částka] (při tarifní hodnotě z žalované částky po zpětvzetí – účasti na jednání dne [datum]), jednoho polovičního úkonu po [částka] (při tarifní hodnotě z žalované částky po zpětvzetí – vyjádření ze dne [datum]), paušální náhrady výdajů stanovené podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši [částka], tedy celkem [částka] (do okamžiku zpětvzetí přitom činily náklady žalobkyně celkem [částka], po zpětvzetí pak činily náklady [částka]). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, kdy řízení bylo v části zastaveno jejím procesním zaviněním (vzala žalobu částečně zpátky pro duplicitní uplatňování nároku); soud jí proto přiznal pouze částečnou náhradu nákladů. Poměrná náhrada nákladů tedy žalobkyni náleží do okamžiku zpětvzetí, po částečném zpětvzetí žaloby byla již žalobkyně plně procesně úspěšná a od tohoto okamžiku jí tak náleží náhrada plná. Žalobkyně byla úspěšná co do částky [částka] z žalovaných [částka], tedy v rozsahu 92,45 %. Žalobkyni tak na náhradě nákladů do okamžiku zpětvzetí tedy náleží 84,90 % (92,45 – 7,55), tj. [částka] ([Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] x [Anonymizováno],[Anonymizováno]). Náklady vzniklé po zpětvzetí ([částka]) byly žalobkyni přiznány v plné výši, neboť v této části již byla úspěšná plně a celkem jí tak vznikl nárok na náhradu nákladů ve výši [částka]. Ve svém vyúčtování nicméně žalobkyně požadovala přiznat náhradu nákladů pouze ve výši [částka] a s ohledem na dispoziční zásadu jí tak soud přiznal tuto částku, neboť jí nemůže přiznat více, než sama požaduje. Při vyhlašování rozsudku opomněl soud vyhlásit výrok o povinnosti žalovaného k zaplacení soudního poplatku. [právnická osoba] s § 166 o. s. ř. tento výrok do rozsudku doplňuje, přičemž vzhledem k tomu, že se nejedná o výrok o předmětu řízení, nýbrž o výrok nákladový, je možno jej inkorporovat přímo do písemného vyhotovení tohoto rozsudku, aniž by bylo třeba vydávat samostatné rozhodnutí. Žalobkyně je osvobozena od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Soud neshledává jako relevantní argumentaci žalovaného, že by žalobkyni měla být uložena povinnost soudní poplatek platit. Žalované plnění se týká majetku zapsaného v konkursní podstatě a uvedené ustanovení na ní proto nepochybně dopadá. S ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pak na žalovaného přechází poplatková povinnost. Soud vypočítal soudní poplatek z částky, v níž byla žalobkyně procesně úspěšná (tj. z částky [částka]). Výše soudního poplatku tak činí [částka], a to podle položky č. [hodnota] bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků. Poplatek je splatný ve lhůtě 3 dnů o právní moci podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

Poučení