3 C 5/2025 - 90

Rubrum

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Beranovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení 97 553 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 71 797 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 25 756,32 Kč s úrokem ve výši 68,35 % ročně z částky 70 000 Kč od 30. 8. 2024 do 22. 9. 2024 ve výši 3 062,16 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 70 000 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 30. 8. 2024 dosáhne částky 246 931 Kč, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 85 103 Kč od 30. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 18 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 1. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 97 553,32 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 1. 5. 2024 mezi žalobkyní a žalovaným. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a z dalších zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Úvěrová historie žalovaného byla ověřena v databázích SOLUS a NRKI, žalovaný nebyl v době žádosti evidovaný v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit společně s úrokem ve výši nominální sazby 68,35 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 886 Kč včetně měsíční úhrady za pojištění schopnosti splácet ve výši 599 Kč počínaje měsícem červnem 2024. Žalovaný neuhradil žádnou splátku. Z důvodu prodlení o délce 65 dní u splátky č. [hodnota] došlo k zesplatnění úvěru ke dni 28. 8. 2024 dle čl. 6.3. smlouvy a celá dosud neuhrazená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru dle čl. 6.4 smlouvy, přičemž tuto novou jistinu úvěru ve výši 81 908,01 Kč (součet jistiny ve výši 70 000 Kč a úroku ve výši 11 908,01 Kč) byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále požaduje zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč podle čl. 6.1 za prodlení se splátkou č. [hodnota] a 2 delšího než 30 dnů. Celková částka za smluvní pokuty činí 998 Kč. Podle čl. 6. 2. smlouvy žalobkyně požaduje zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za prodlení se splátkou č. [hodnota] a 2. Podle bodu 6.5. smlouvy žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, a to od 30. 8. 2024 do data vyhotovení žaloby, tedy do 28. 1. 2025 v celkové výši 12 450,32 Kč. Závěrem žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 68,35 % ročně z jistiny ve výši 70 000 Kč ode dne 30. 8. 2024 do 22. 9. 2024, tj. úrok ve výši 3 062,16 Kč a dále úrok ve výši 14,75 % ročně ze 70 000 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 246 931 Kč (tedy 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle bodu 2.2. písm. e) části A. smlouvy). Žalobkyně v poslední řadě požaduje úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet v celkové výši 1 797 Kč, když zůstala dosud neuhrazená měsíční úhrada za pojištění u splátek 1, 2, 3.

2. Soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 3 C 5/2025-54, aby do 15 dnů od doručení sdělila, jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních skutečností před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, zejména jak ověřovala výši pravidelných příjmů a výši výdajů žalovaného, jeho platební morálku. Současně soud žalobkyni vyzval, aby předložila k těmto tvrzením důkazy (například výpisy z účtu žalovaného, pracovní smlouvu, výplatní pásky, lustrace v registrech dlužníků). Žalobkyně byla také poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. o tom, že nebudou-li žalobní tvrzení řádně doplněna a soudu nebudou předloženy důkazy k prokázání popsaných rozhodných skutečností, vystavuje se riziku přinejmenším částečného neúspěchu ve věci.

3. Podáním ze dne 26. 2. 2025 žalobkyně k výzvě soudu, kromě skutečností již uvedených v žalobě, sdělila, že žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 28 500 Kč a celkové měsíční výdaje 9 620 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 17 880 Kč. Byl proveden skóring klienta a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Ve formuláři hodnocení klienta byla zejména provedena analýza bonity klienta, byly zjišťovány informace k jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Výdaje žalovaného byly pečlivě zkoumány a je to právě žalovaný, kde je povinen uvést jednotlivé výdaje. K výdajům žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum ve výši 4 860 Kč. Další výdaje je povinen uvést žalovaný, přičemž žalovaný v prohlášení klienta prohlásil, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé. Jiné výdaje žalovaný neuvedl a žalobkyně nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, ke které by měl vyživovací povinnost. V době vzniku úvěrové smlouvy neměl s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. Žalovaný neuvedl žádné další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů. Z fotografie průkazu o povolení k pobytu bylo zjištěno, že průkaz je platný a byla ověřena identita žalovaného. V NRKI byl proveden skóring žalovaného, z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti. Žalovaný si dobrovolně sjednal pojištění proti neschopnosti splácet, čímž se stal ještě věrohodnějším. Z informativních výpisů z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem účtu, na který mu byl úvěr vyplacen, má pracovní poměr a stálý příjem. Žalovaný byl s podmínkami poskytnutého úvěru seznámen, jak plyne z předsmluvního formuláře, který žalovaný podepsal. Příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě nelze shledat nemožnost splácet. Žalovaný byl povinen přiznat veškeré příjmy i výdaje, přičemž uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně zjišťovala veškerá objektivní kritéria, která lze doložit, a při sjednávání úvěru postupovala s maximální a řádnou péčí, kterou po ní lze spravedlivě požadovat. Je to naopak žalovaný, kterému nepřísluší žádná ochrana, jestliže uvede nesprávné údaje. Po úvěrových společnostech nelze považovat stoprocentní míru obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti, nýbrž přiměřenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019).

4. K jednání konanému dne 28. 4. 2025 se žalovaný nedostavil, svou neúčast řádně a včas neomluvil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Žalobkyně u jednání setrvala na podané žalobě. Současně uvedla, že žalovaný znal všechny podmínky úvěrové smlouvy, tuto uzavřel svobodně, avšak nezaplatil jedinou splátku. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z informací od klienta. Pokud žalovaný uvedl tyto informace nesprávně, neměl by z toho těžit. Žalobkyně zároveň navrhla vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že jsou splněny podmínky pro jeho vydání. Soud však ve věci rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť pro tento postup nebyly splněny podmínky, když žalovaný v předvolání k jednání nebyl upozorněn na možnost vydání rozsudku pro zmeškání v případě, že se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostaví, a současně i z toho důvodu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

6. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

7. Z hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaný prohlásil, že je zaměstnaný s příjmem ve výši 28 500 Kč měsíčně a má měsíční náklady ve výši 9 620 Kč (náklady na bydlení 4 760 Kč a životní minimum 4 860 Kč). Nemá žádnou vyživovací povinnost, nesplácí žádné úvěry, zápůjčky ani jiné finanční produkty. Je zaměstnaný u [právnická osoba] na dobu neurčitou, není ve výpovědní lhůtě. Je ženatý, má maturitní vzdělání. Bydlí ve vlastní nemovitosti, nežije s partnerem/manželem ve společné domácnosti. Volné zdroje činily 17 880 Kč měsíčně. Totožnost žalovaného byla ověřena z průkazu o povolení k trvalému pobytu. V registru SOLUS žalovaný neměl žádný záznam, v NRKI bylo u žalovaného evidováno, že u sedmi bank a finančních institucí vyjma žalobkyně žádal o úvěr a z úvěrových smluv mu zbývá celkem splatit 438 663 Kč, po splatnosti neměl žádné dluhy.

8. V prohlášení klienta žalovaný podpisem potvrdil, že je informovaný o právech a povinnostech vyplývajících z úvěrové smlouvy a dále, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení nebo řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod nebo ujednání, jejichž planění by bylo v rozporu s plněním závazků podle úvěrové smlouvy, nenachází se v úpadku nebo stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh ani nebyl insolvenční návrh v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku. Veškeré údaje, které z jeho strany budou uvedeny ve smlouvě, jsou pravdivé a úplné.

9. Z přehledu plateb [právnická osoba]. soud zjistil, že žalovaný měl v období od prosince 2023 do února 2024 průměrnou mzdu ve výši 25 513 Kč měsíčně.

10. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 1. 5. 2024 společně s dodatkem č. 1, přílohou č. 1 – pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláškou do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění, předsmluvního formuláře a oznámení o schválení úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 68,34 % ročně (RPSN 75,07 %) a poplatkem za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 599 Kč měsíčně splácet v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4 886 Kč splatných vždy k 24. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V čl. 6.1. smlouvy bylo ujednáno, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení se splátkou o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, maximální souhrn těchto smluvních pokut činí 2 999 Kč za kalendářní rok. Podle článku 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč. Podle článku 6.3. platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru a podle článku 6.4. celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen uhradit ke dni zesplatnění. Z nové jistiny úvěru je žalovaný povinen platit zákonný úrok z prodlení. Podle článku 6.5. smlouvy pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. V článku 2.2. smlouvy bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna po žalovaném požadovat úrok po zesplatnění úvěru v maximální výši 246 931,20 Kč. Listiny žalovaný podepsal tzv. korunovou platbou, jak se podává z interních potvrzení žalobkyně nazvaných důkaz o odeslání 1 Kč, zaslaná SMS (Informace o vyplacení), důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) a základní informace o klientovi. Popis podpisu na dálku je popsán v listině Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A). Žalobkyně dne 3. 5. 2024 oznámila žalovanému, že úvěr schválila a zaslala mu splátkový kalendář, který je součástí spisu společně s dodejkou o odeslání oznámení.

11. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 2. 5. 2024 vyplacena na jím označený účet částka 70 000 Kč.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil jedinou splátku.

13. Z oznámení ze dne 28. 8. 2024 vzal soud za prokázané, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky v celkové výši 85 103 Kč.

14. Z výzvy ze dne 25. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě splátek č. 1 a 2, které jsou již po splatnosti.

15. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzývala žalovaného k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání výzvy s upozorněním, že v případě nezaplacení bude dlužná částka vymáhána soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 1. 2025, jak vyplynulo z podacího archu.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 70 000 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně zabývala úvěruschopností žalovaného tak, jak bude rozvedeno níže. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4 886 Kč. Úroková sazba činila 68,354 % ročně z poskytnuté částky a poplatek za pojištění 599 Kč měsíčně. Žalovaný na dluh neuhradil ani jedinou splátku. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 8. 2024 a dosud nezaplacená jistina a splatný úrok se staly součástí nové jistiny úvěru. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů, náhrada nákladů s prodlením s úhradou splátky delším než 15 dnů ve výši 200 Kč, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně a zákonný úrok z prodlení z dlužné nové jistiny úvěru od prodlení s její úhradou do zaplacení. Smluvní úrok je za dobu po zesplatnění omezen 246 931 Kč.

17. Po právní stránce se jedná o spor ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. A dále o spor ze smlouvy o pojištění podle § 2758 a násl. o. z.

18. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

24. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč na základě úvěrové smlouvy ze dne 1. 5. 2024. Soud však má za to, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a na základě dostatečných objektivních zdrojů přezkoumat schopnost žalovaného řádně a včas splácet předmětný úvěr podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného posuzovala a současně doložila potvrzení o výši příjmu žalovaného, výpis z NRKI a SOLUS. Z potvrzení o příjmu se podává, že žalovaný měl pravidelný příjem ze zaměstnání v průměrné měsíční výši 25 513 Kč, a dle výpisu ve výpisu z NRKI neměl žádný záznam. Nicméně z lustrace v registru SOLUS je zřejmé, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr další nesplacené úvěry či zápůjčky ve výši 438 663 Kč. Byť žalovaný nebyl v prodlení se splácením žádného z těchto dluhů po splatnosti a v prohlášení klienta žádné splátky jiných úvěrů či zápůjček neuvedl, bylo třeba, aby žalobkyně s ohledem na výsledek lustrace v porovnání s tvrzením žalovaného důkladněji zkoumala poměry žalovaného, neboť na základě uvedeného vznikají vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr od žalobkyně. Žalobkyně tedy měla důkladněji zkoumat faktické poměry žalovaného, jeho další závazky a platební morálku, a to například z úplných výpisů z účtu žalovaného (od žalovaného byl vyžádán pouze výpis o výši příjmu ze zaměstnání), podkladů k dříve poskytnutým úvěrům či zápůjčkám od žalovaného nebo další lustrace v registrech BRKI či CRIF. To však žalobkyně neučinila. Soudu proto nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala relevantním způsobem úvěruschopnost žalovaného. O tom svědčí také to, že žalovaný na poskytnutý úvěr nic nezaplatil. V této souvislosti je také nutné poznamenat, že informace získané pouze od spotřebitele nejsou pro účely naplnění povinnosti řádně přezkoumat jeho úvěruschopnost dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Na základě shora uvedeného je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně a s odbornou péčí přezkoumat úvěruschopnost žalovaného. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti v souladu s citovaným ustanovením, tedy i bez návrhu žalovaného.

29. V důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy lze žalobkyni přiznat pouze právo na zaplacení poskytnutých peněžních prostředků, které jí žalovaný dosud nevrátil, a to z titulu práva na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný jí dosud nic nevrátil. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit 70 000 Kč ve smyslu § 2993 o. z. Žalobkyni rovněž náleží právo na neuhrazené pojistné ve výši 1 797 Kč podle § § 2758 odst. 1 o. z. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 71 797 Kč.

30. Ve zbývající části ohledně 25 756,32 Kč s příslušenstvím ve formě úroku a úroku z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v důsledku neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá právo na žádné úroky ani na smluvní pokuty. Žalobkyni nebyl přiznán ani požadovaný zákonný úrok z prodlení s ohledem na shora citované závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť teprve tímto rozsudkem byla žalovanému stanovena lhůta splatnosti dlužné jistiny a žalovaný se tak doposud nemohl ocitnout v prodlení.

31. Ve sporu byla úspěšnější žalobkyně a má dle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na poměrnou náhradu nákladů, které účelně vynaložila. Žalobě bylo vyhověno co do částky 71 797 Kč (74 % žalované částky) a pro 25 756,32 Kč byla žaloba zamítnuta (26 % z žalované částky). Odečteme-li úspěch od neúspěchu (74 % - 26 %), má žalobkyně právo na zaplacení 48 % účelně vynaložených nákladů.

32. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 263 Kč, odměnou za pět úkonů právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, doplnění žaloby a účast u jednání po 5 020 Kč, pěti paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění, cestovným k jednání soudu z České Třebové do Svitav a zpět ve výši 390 Kč (při 52 celkově ujetých km, ceně nafty 38,70 Kč/l, spotřebě 4,9 l/100 km a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,6 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb.), náhradou za zmeškaný čas na cestě k jednání soudu ve výši 300 Kč za dvě započaté půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celková výše nákladů řízení žalobkyně se zvýšením o 21 % DPH činí 38 191,40 Kč, z níž 48 % představuje 18 332 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost nahradit příslušnou část nákladů tohoto řízení žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení