3 C 84/2022-48

Rubrum

Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Točíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti a odčinění nemajetkové újmy přiměřeným zadostiučiněním takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost, aby a) v časově nejbližším vydání periodického tisku územního samosprávného celku [příjmení] občasník po právní moci rozsudku zveřejnil následující omluvu:„ [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za neoprávněné navýšení škody údajně způsobené městu [obec] zoráním pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], když toto neoprávněné navýšení škody vedlo k tomu, že byl pan [celé jméno žalobce] trestně stíhán, a to až do doby, co bylo neoprávněné navýšení škody zjištěno.“ a b) zaplatil žalobci částku 500 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 14 433 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost jednak zveřejnit po právní moci rozsudku v časově nejbližším vydání periodického tisku územního samosprávného celku [příjmení] občasník následující omluvu:„ [územní celek] se omlouvá panu [celé jméno žalobce] za neoprávněné navýšení škody údajně způsobené městu [obec] zoráním pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Přibyslav, když toto neoprávněné navýšení škody vedlo k tomu, že byl pan [celé jméno žalobce] trestně stíhán, a to až do doby, co bylo neoprávněné navýšení škody zjištěno“, a jednak zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 500 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný podal vůči osobě žalobce trestní oznámení, podle něhož měl žalobce dne [datum] úmyslně zorat pozemek č. parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který je ve vlastnictví žalovaného, a tím mu způsobit škodu ve výši 12 170 Kč, přičemž za zorání tohoto pozemku byl žalobce již v minulosti odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020 č. j. 14 To 21/2020-430, který nabyl právní moci dne [datum]. Na základě tohoto trestního oznámení pak podala okresní státní zástupkyně k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě návrh na potrestání, dle kterého se žalobce měl svým jednáním dopustit přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, a navrhovala, aby mu byl v případě, že bude uznán vinným, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nad polovinou zákonné trestní sazby se zařazením do věznice s ostrahou. V průběhu projednávání trestní věci před soudem bylo zjištěno, že trestní oznámení nebylo žalovaným vůči osobě žalobce podáno po právu, když se nemůže jednat o trestný čin, neboť údajná škoda činila pouze 8 222 Kč a tudíž nedosahovala hranice škody nikoli nepatrné. Trestní soud proto věc postoupil k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Havlíčkově Brodě. Žalobce je přesvědčený, že žalovaný, resp. osoby za něho jednající, věděl nebo musel vědět, že škoda, která měla být žalovanému způsobena, nepřesahuje hranici škody nepatrné, tedy částku 10 000 Kč, ale přesto zasáhl žalobce trestním oznámením pro podezření z přečinu a ohrozilo ho nepodmíněným trestem. Domnívá se, že tak učinil záměrně s ohledem na vyhrocené osobní vztahy mezi žalobcem a některými představiteli samosprávy města, zejména s jeho starostou, když žalobce je z pozice občana dlouhodobým kritikem činnosti městského úřadu, samosprávy města a zejména jeho starosty. Žalovaný dobře věděl, že s ohledem na předcházející odsouzení žalobci hrozí nepodmíněný trest odnětí svobody, a kdyby byl žalobce skutečně odsouzen, zbavil by se žalovaný svého kritika. Zásadní skutečností, o kterou žalobce opírá tuto žalobu, je, že ho žalovaný vystavil trestnímu stíhání, ač věděl, že částka, kterou označil jako způsobenou škodu ve výši 12 170 Kč, není správná, když údajná škoda hranici škody nikoli nepatrné nedosahovala. Záměrným navýšením údajné škody žalovaným byla výrazně zasažena osobní integrita žalobce, a to jak v osobním, rodinném, tak i společenském životě. Žalobce byl vystaven značnému psychickému vypětí, protože s ohledem na předcházející odsouzení byl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody, kterážto obava byla ještě zvýrazněna po obdržení návrhu na potrestání, kde byl tento druh trestu navrhován. Neustále myslel na to, že skončí ve vězení, nemohl se na nic soustředit a trpěl poruchami spánku. Toto psychické zatížení zasáhlo nejen jeho, ale i celou jeho rodinu, která se připravovala na to, že půjde do vězení. Výrazně byla zasažena jeho osobnost i v oblasti společenského života, kdy patřičně zvýrazněná informace, že půjde do vězení, vyvolala výrazné sociální vyloučení jeho osoby, dříve osoby veřejně činné v rámci samosprávy a známé svými kritickými postoji vůči vedení města.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal, že uvedené trestní oznámení pro podezření z přečinu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku nebylo podáno přímo na žalobce, nýbrž na neznámého pachatele, přičemž trestní stíhání je výlučně v gesci policejního orgánu a státního zastupitelství. Řízení stále probíhá jakožto řízení o přestupku u Městského úřadu v Humpolci. Tvrzení žalobce, že žalovaný věděl, že částka, kterou označil jako způsobenou škodu, ve výši 12 170 Kč není správná, když údajná škoda hranici škody nikoli nepatrné nedosahovala, se nezakládá na pravdě. Žalovaný nechce nikterak zpochybňovat žalobcem uváděné psychické zatížení, které měl žalobce z předmětného trestního stíhání, avšak je to právě žalobce, kdo iniciuje většinu z řad řízení, která probíhala či stále probíhají.

3. Žalobce před zahájením jednání vznesl námitku podjatosti samosoudce JUDr. Jiřího Točíka, kterou odůvodnil tím, že 1) podle zákona č. 128/2000 Sb., obec zastupuje starosta a jeho pravomoc přebírá místostarosta, samosoudce však přijal zástupce [anonymizováno] [příjmení], aniž by tuto věc konzultoval, 2) samosoudce odsoudil žalobce k zaplacení peněžní částky za jeho trestní oznámení na starostu [územní celek] [příjmení], kdy žalobce měl důvodné a doložené důvody a podmínky, nereagoval na žalobcovo písemné prohlášení, že podle § 175 odst. 1 a 2 zákona č. 500/2004 Sb., nesmí být oznamovatel stížnosti trestán, je-li tato důvodná a tato trestní oznámení byla důvodná a 3) asi v roce 2014 zamítl žalobu žalobce na odškodnění za způsobenou újmu jak v občanském životě, tak v rodinném a profesním životě, kdy autorizační komora ve složení inženýrů a architektů hodnotila jeho projekty a vyhodnotila je bez závad. Přesto se samosoudce nad tímto nezamyslel, dal za pravdu vedoucímu výstavby a ekologie žalovaného a námitku žalobce neuznal.

4. Jelikož samosoudce neuznal námitku ani za důvodnou ani za včasnou, nepředložil věc svému nadřízenému soudu k rozhodnutí, ale věc projednal a rozhodl (§ 15b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: - z úředního záznamu Policie ČR, Obvodního oddělení Havlíčkův Brod, o podaném vysvětlení ze dne 19. 11. 2020 č. j. KRPJ-120092-11/TČ-2020-161612-P, že starosta [územní celek] [příjmení] uvedl, že dne [datum] okolo 14 14:30 hodin telefonicky oznámila [jméno] [příjmení] vedoucímu OVŽP Ing. [jméno] [příjmení], že dochází k poškozování pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] tím způsobem, že po něm jezdí traktor a provádí zemědělskou orbu. Starosta společně s [anonymizováno] [příjmení] se vydali zkontrolovat uvedený pozemek, jelikož v minulosti došlo několikrát k poškození části pozemku [celé jméno žalobce] z [obec]. Dále uvedl, na místě bylo zjištěno, že část pozemku, která byla předtím oseta novým travním porostem, je zoraná, tedy poškozená, hlubokou orbou, a že na vedlejším pozemku se v tuto dobu nacházel [celé jméno žalobce], který tam jezdil traktorem a prováděl orbu. Tyto pozemky spolu sousedí a v minulosti tuto část pozemku poškodil právě [celé jméno žalobce], za což byl shledán vinným rozsudkem ze dne 6. 5. 2020 č. j. 14To 21/2020-430 Touto orbou, kterou provedl [celé jméno žalobce], došlo k poškození pozemku ve vlastnictví města Přibyslav a tím byla městu způsobena škoda ve výši 11 000 Kč, - z odborného vyjádření vypracovaného na žádost Policie ČR, Obvodního oddělení Havlíčkův Brod, Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], že předmětem odborného vyjádření bylo stanovení výše škody způsobené zoráním dne [datum] na části pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 103 m2 v majetku [územní celek], a že výše škody byla stanovena na částku 12 170 Kč, - z návrhu na potrestání ze dne [datum] podaného Okresním státním zastupitelstvím v [obec], že okresní státní zástupkyně navrhla za úmyslné poškození části pozemku č. parc. [číslo] o výměře 103 m2 v k. ú. [obec] v majetku žalovaného, kterým měl žalobce způsobit škodu ve výši 12 170 Kč, tedy škodu nikoli nepatrnou, a kterým měl spáchat přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, uložit žalobci vzhledem ke speciální recidivě nepodmíněný trest odnětí svobody nad polovinou zákonné trestní sazby se zařazením do věznice s ostrahou, - z obsahu protokolu o hlavním líčení ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 28/2021 konaném u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě dne [datum], že zmocněnec poškozeného uplatnil náhradu škody ve výši 8 222 Kč, - z usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 12. 2021 č. j. 1 T 28/2021-167, které nabylo právní moci dne [datum], že trestní věc obžalovaného [celé jméno žalobce], pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 07:00 hodin do 14:30 hodin v [obec] úmyslně zoral zemědělským pluhem část nově upraveného a zatravněného pozemku parcelní [číslo] o výměře 103 m2, v k. ú. [obec], v majetku [územní celek], kdy svým jednáním způsobil městu [obec] škodu ve výši 8 222 Kč, byla postoupena k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Havlíčkově Brodě s tím, že jednání by mohlo být posouzeno jako přestupek, - z obsahu připojeného spisu Městského úřadu v Humpolci, že přestupkové řízení ve věci žalobce nebylo dosud pravomocně skončeno.

6. K dalším důkazům, ať již byly soudem provedeny nebo účastníky jen navrženy, soud nakonec nepřihlížel, neboť se průběhu řízení ukázaly být irelevantní pro posouzení a rozhodnutí věci.

7. Ze všech provedených důkazů, které soud hodnotil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutkový závěr. Starosta žalovaného [jméno] [příjmení] podal trestní oznámení z důvodu poškození části nově upraveného a zatravněného pozemku parcelní [číslo] o výměře 103 m2, v k. ú. [obec], který je v majetku žalovaného, k němuž došlo dne [datum], přičemž uvedl, že v minulosti tuto část pozemku poškodil žalobce, který v době, kdy byl starosta společně s [anonymizováno] [příjmení] na místě samém, jezdil traktorem a prováděl orbu na sousedním pozemku, a že touto orbou, kterou tam žalobce provedl, vznikla žalovanému škoda ve výši 11 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že škoda ve výši 12 170 Kč byla stanovena odborným vyjádřením vypracovaným na žádost policejního orgánu. Žalovaný pak v průběhu trestního řízení ve věci obžalovaného [celé jméno žalobce] uplatnil náhradu škody v nižší výši, a to v částce 8 222 Kč. S ohledem na výši uplatněné škody proto soud věc postoupil Městskému úřadu v Havlíčkově Brodě s tím, že by jednání žalobce mohlo být posouzeno jako přestupek. Čili nikoliv žalovaný, nýbrž orgán činný v trestním řízení zjistil škodu ve výši 12 170 Kč, a žalovaný tím, že požadoval škodu nižší, než byla v trestním řízení odborně stanovena, fakticky způsobil ku prospěchu žalobce, že jeho trestní věc nebyla projednána jako přečin, kdy žalobci hrozilo uložení nepodmíněno trestu odnětí svobody, nýbrž že je projednávána toliko jako přestupek.

8. Občanské řízení sporné je ovládáno dispoziční zásadou, přičemž platí, že soud je vázán žalobou (viz § 153 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce ve sporném řízení vymezuje skutek, který představuje předmět řízení, zpravidla vylíčením rozhodujících skutečností, která následně ústí v žalobní petit, v němž žalobce navrhuje znění výroku rozhodnutí, jehož vydání se žalobou domáhá. Vázanost soudu žalobou pak představuje nejen nepřekročitelnost navrhovaného žalobního petitu, ale i vázanost skutkem, tj. žalobními a jinými tvrzeními o právně významných skutečnostech, z nichž žalobce dovozuje uplatněný nárok. Žalobce tak vymezuje předmět soudního řízení nejen určením předmětu žaloby (žalobního petitu), ale i určením rozhodných skutečností uvedených v žalobě. Soud tak vycházel ze skutku vymezeného v žalobě i při jednání před soudem, tj. že žalovaný tím, že žalobce vystavil trestnímu stíhání záměrným navýšením údajné škody na částku 12 170 Kč, ač věděl, že tato škoda je nižší, tj. 8 222 Kč, zasáhl do osobní integrity žalobce, a to v osobním, rodinném, veřejném a společenském životě. Soud v této věci neřešil (ani nebyl oprávněn řešit), zda se žalobce skutku, kterým měl způsobit žalovanému škodu, dopustil či nikoliv, ani případnou spornost hranice sousedících pozemků žalobce a žalovaného.

9. Podle § 81 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Podle odst. 2 tohoto ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

10. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

11. V rozhodnutí Nejvyššího soud ČR ze dne 30. 4. 2001 sp. zn. 3 Cdo 2951/2006 (toto a všechna další rozhodnutí čerpána z pramene ASPI) byl učiněn závěr, že fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnou za nemajetkovou újmu na osobnosti jiné fyzické osoby pouze tehdy, jestliže neoprávněný zásah spočívající v porušení nebo jen v ohrožení osobnosti fyzické osoby, skutečně také vyvolala. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou fyzickou osobu. V rozhodnutí ze dne 24. 6. 2008 sp. zn. 30 Cdo 146/2008 Nejvyšší soud ČR uzavřel, že o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde mimo jiné tehdy, kdy je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu … neoprávněnost zásahu vyloučena tehdy, došlo-li k zásahu v rámci úředního jednání a jestliže zásah nevybočil z rámce daného platnými předpisy … Neoprávněným zásahem (rozumí se do osobnostních práv člověka chráněných zákonem – poznámka soudu) nejsou ani projevy, které podle obsahu, formy a cíle je možné považovat za upozornění, podněty nebo žádosti o objasnění a prošetření určitých okolností, byly-li učiněny v prostředí oprávněném věc řešit. Kritériem je proto vždy posouzení, zda tvrzený zásah je třeba v konkrétním případě ještě podřadit pod kategorii plnění zákonem stanovených povinností, resp. výkonu zákonem předpokládaných oprávnění, nebo zda se již jedná o exces z takovýchto možností (obdobně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2002 sp. zn. 28 Cdo 95/2002). V dalším rozhodnutí ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. 30 Cdo 608/2007 Nejvyšší soud ČR formuloval závěry, podle nichž ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby … musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry fyzické osoby. Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí (za neoprávněný zásah do osobnostních práv člověka chráněných zákonem – poznámka soudu). Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, t.j. s právním řádem (viz dále například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2013 sp. zn. 30 Cdo 145/2013). O takovýto zásah pak proto nejde mimo jiné tehdy, když je zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, pokud tak nejsou překročeny zákonem stanovené meze. Jde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Tento zásah do osobnostních práv zůstává ovšem povoleným za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. Tato licence ovšem není dána tam, kde se jednající při posuzovaném zásahu proti osobnostním právům fyzické osoby dopustí excesu.

12. Podle § 2 odst. 1 věta první zákona č. 128/2000 Sb., o obcích obec je veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek.

13. Podle § 38 odst. 6 zákona o obcích obec je povinna chránit svůj majetek před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení.

14. Komentář Linde (pramen ASPI) k ustanovení § 38 odst. 6 zákona o obcích uvádí, že v praxi je pak obec povinna využít (rozumí se k ochraně svého majetku – poznámka soudu) všech zákonných prostředků jak v oblasti veřejné správy iniciací příslušných správních řízení, tak v oblasti občanskosoudní či trestněprávní a že vymáháním škody pak není dotčena povinnost obce oznámit případné podezření ze spáchání trestného činu či správního deliktu k prověření konkrétním státním orgánům.

15. Jedním ze základních předpokladů vzniku nároku na sankce za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby je, že tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní, překračující meze zákona). Kritériem je posouzení, zda tvrzený zásah ještě v konkrétním případě spadá pod kategorii plnění zákonem stanovených povinností, resp. výkonu zákonem předpokládaných oprávnění, nebo zda se již jedná o vybočení (exces) z těchto povinností či oprávnění. Žalovaný podáním trestního oznámení a uplatněním náhrady škody postupoval zcela v rámci zákona, a to plněním povinnosti uložené mu zákonem, konkrétně ustanovením § 38 odst. 6 zákona o obcích. Žádným důkazem nebylo prokázáno, že by se dopustil překročení mezí stanovených zákonem (excesu), tím spíše v úmyslu poškodit žalobce. Kromě faktu, že škoda ve výši 12 170 Kč nebyla určena žalovaným, jak mylně tvrdí žalobce, nýbrž odborným vyjádřením vypracovaným na žádost policie pro účely trestního řízení, je třeba uvést, že i kdyby tuto škodu, nebo škodu v jiné libovolné výši, žalovaný uvedl či požadoval, nic to nemění na závěru soudu, že se žalovaný tímto nedopustil žádného excesu. Uvedení výše škody je jedním z údajů, který je zpravidla součástí trestního oznámení učiněného ústně (§ 59 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád) a skutečná výše škody se dokazuje až v rámci trestního stíhání (§ 89 odst. 1 písm. e/ trestního řádu), přičemž zpravidla poškozenému nebývá v samotném počátku trestního řízení skutečná (přesná) výše škody známá. Žalobce tvrdí, že v případě, že by podané trestní oznámení„ nebylo shledáno nesprávným, a byl k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody skutečně odsouzen, zbavil by se žalovaný svého kritika.“ Takové tvrzení však postrádá logiku. Kdyby totiž podané trestní oznámení„ nebylo shledáno nesprávným“ a žalobce byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, pak by byl soudem také uznán vinným, že daný přečin skutečně spáchal, přičemž žalobcem tvrzený (avšak ničím nepodložený) účel zbavení se kritika v tom nehraje vůbec žádnou roli.

16. Žalovaný jako oznamovatel skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu také nemůže ovlivnit, jak bude skutek, kterého se měl žalobce dopustit, kvalifikován, neboť o tom, zda někdo spáchal trestný čin a jaký, nerozhoduje subjektivní náhled jednotlivce (tedy v daném případě žalovaného), ale výlučně orgány k tomu z Ústavy a ze zákona povolané (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 359/96, Sb.n.u.US č. 8, roč. 1997, str. 367).

17. V dané věci soud dospěl k závěru, že uplatněním náhrady škody v rámci trestního řízení vykonával žalovaný zákonem stanovenou povinnost a podáním trestního oznámení pak vykonával své subjektivní právo. Soud neshledal, že by výkonem povinnosti a práva žalovaným došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, když žalobce v řízení neprokázal, ba ani netvrdil, že by se žalovaný jako oznamovatel skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu dopustil v tomto případě excesu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný nakonec v trestním řízení nárokoval náhradu škody ve výši pod hranicí škody nikoli nepatrné a, že z tohoto důvodu byla věc soudem postoupena správnímu orgánu k projednání a rozhodnutí jako možného přestupku. Jelikož soud neshledal existenci základní podmínky pro možnost nástupu sankcí za zásah do osobnostních práv žalobce, neuznal žalobu v žádné její části jako důvodnou, a proto ji v celém jejím rozsahu zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a žalovanému, který měl ve věci úspěch, protože se žalobě ubránil, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty tvoří náklady zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. odměna za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast na jednání před soudem přesahující 2 hodiny) z tarifní hodnoty 50 000 Kč po 3 100 Kč (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/), 4 x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4), náhrada za promeškaný čas za odpovídající 4 půlhodiny po 100 Kč (§ 14 odst. 1, 3) a náhrada cestovních výdajů na cestě advokáta z Polné do Havlíčkova Brodu a zpět osobním automobilem tov. zn. Mazda CX, při ujeté vzdálenosti dle údajů zjištěných na internetové stránce mapy.cz celkem 50 km a průměrné spotřebě 8,9 l [číslo] km, přičemž podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., v platném znění činí základní sazba 4,70 Kč/km (§ 1 písm. b/) a cena BA 95 oktanů 44,50 Kč (§ 4 písm. a/), tj. 433 Kč Náklady řízení je třeba zaplatit advokátu (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v obvyklé délce 3 dnů.

Poučení