3 C 90/2023 - 108

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Zuzanou Matulovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 108 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 108 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 108 600 Kč od 5. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 36 174 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 108 600 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Nárok odůvodnil žalobce tím, že uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o dílo v písemné formě, jejímž předmětem bylo vypracování projektové dokumentace nástavby na bytové jednotce ve vlastnictví žalobce v bytovém domě č. p. [Anonymizováno], na pozemku parc. č. [hodnota] v obci [adresa]. Žalovaný je projektantem. Cena díla byla dohodnuta na částku 96 000 Kč. V průběhu spolupráce uhradil žalobce dále 12 200 Kč za vizualizaci a dopracování studie. Celkem zaplatil žalobce žalovanému 108 600 Kč. Žalovaný zastupoval žalobce v rámci stavebního řízení. V průběhu stavebního řízení byla ze strany příslušných státních orgánů vydána následující rozhodnutí: - Dne [datum] vydal [právnická osoba] [adresa], odbor stavebního úřadu a životního prostředí Koordinované závazné stanovisko [Anonymizováno] pod č. j. [Anonymizováno][adresa]. V tomto závazném stanovisku s navrženým záměrem "Stavební úpravy – Nástavba BD [adresa]": (i) vodoprávní úřad vyjádřil souhlas, (ii) orgán ochrany přírody a krajiny si vyžádal k posouzení předložení vizualizace začlenění stavby do krajiny z blízkých i dálkových pohledů, když dále upozornil, že záměr musí být v souladu s územním plánem Obce [adresa], jinak je posuzování bezpředmětné, (iii) souhlasné vyjádření z hlediska odpadového hospodářství, (iv) úřad územního plánování oznámil, že po přezkoumání vydá samostatné závazné stanovisko. Toto koordinované závazné stanovisko si žalovaný převzal dne [datum] a téhož dne o něm informoval žalobce e-mailem. - [právnická osoba] [adresa], odbor stavebního úřadu a životního prostředí, Úřad územního plánování pod č. j. [Anonymizováno] vydal dne [datum] závazné stanovisko orgánu územního plánování, kterým označil záměr "Stavební úpravy – Nástavba BD [adresa]" za nepřípustný. Jako důvod uvedl, že (i) uvedený záměr je v nesouladu s Územním plánem Obce [adresa], kdy překračuje stanovenou celkovou výšku 12 m nad úrovní terénu, (ii) uvedený záměr není v souladu s cíli a úkoly územního plánování, charakterem území a požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, jelikož není v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací. Toto závazné stanovisko si žalovaný převzal dne [datum]. O tomto stanovisku žalovaný žalobce neinformoval. - Žalovaný žalobci pouze dne [datum] sdělil nutnost doplnění vizualizace začlenění stavby do krajiny, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že doplnění vizualizace v situaci, kdy je vydáno záporné stanovisko orgánu územního plánování, je naprosto nadbytečné. - Strany se dohodly na vypracování vizualizace za cenu 10 000 Kč. - Dne [datum] podal žalovaný u místně příslušného stavebního úřadu žádost o vydání společného stavebního povolení. Dne [datum] vydal MÚ [adresa], odbor stavebního úřadu a územního plánu rozhodnutí sp. zn. [Anonymizováno]/[č. účtu]/[Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno]/[č. účtu], kterým podanou žádost zamítl, a to z důvodu negativního závazného stanoviska orgánu územního plánování [právnická osoba] [adresa], odboru stavebního úřadu a životního prostředí, Úřadu územního plánování ze dne [datum] pod č. j. [Anonymizováno]. - O vydání zamítavého rozhodnutí místně příslušného stavebního úřadu informoval žalovaný žalobce e-mailem ze dne [datum], kde jej informoval, že "stavební úřad se distancoval od svého rozhodnutí o kolaudaci tím, že zamítl následnou stavební úpravu. Domnívám se, že vzhledem k uvedení v Geometrickém plánu na Katastru nemovitostí, kde je stavba objektu uvedena jako bytový dům je toto rozhodnutí v rozporu s danou skutečností." Žalovaný tedy ani v tomto okamžiku neinformoval žalobce, že důvodem, proč nebylo žádosti žalobce o vydání stavebního povolení vyhověno, je záporné stanovisko orgánu územního plánování, který toto vydal z důvodu rozporu projektové dokumentace vyhotovené žalovaným s územním plánem Obce [adresa] – překročení stanovené celkové výšky 12 m nad úrovní terénu. Žalovaný poslal žalobci pouze část tohoto rozhodnutí bez klíčových pasáží. - Na doporučení žalovaného podal žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání. Následně byla žalovanému udělena žalobcem plná moc k zastupování v odvolacím řízení. - Krajský úřad [Anonymizováno] vydal dne [datum] rozhodnutí č. j. [Anonymizováno] [č. účtu], sp. zn. [Anonymizováno] [č. účtu] [Anonymizováno], kterým zamítl podané odvolání a potvrdil napadené rozhodnutí [právnická osoba] [adresa]. Odvolací orgán si vyžádal předem potvrzení nebo změnu negativního závazného stanoviska od nadřízeného správního orgánu, tj. od Krajského úřadu [Anonymizováno], odboru územního plánování a stavebního řádu, oddělení územního plánování. Nadřízený správní orgán potvrdil záporné stanovisko orgánu územního plánování. Toto rozhodnutí poslal žalovaný žalobci dne [datum], ale pouze liché strany. Z rozhodnutí odvolacího orgánu je zřejmé, že: (i) územní plán nevylučuje setrvání realizovaného bytového domu a stávající existence bytového domu není ani rozporována (což žalovaný neustále uváděl jako důvod nevydání stavebního povolení), (ii) že je zřejmé, že stavební záměr spočívá v nástavbě stávajícího půdního prostoru, kdy výška hřebene nástavby 13,350 m převyšuje územním plánem stanovenou maximální možnou výšku 12 m a tímto překročením maximální výšky nesplňuje podmínky stanovené územním plánem.

2. Žalobce následně dne [datum] odstoupil od smlouvy o dílo a vyzval žalovaného k vrácení zaplacené částky 96 000 Kč, neboť projektová dokumentace byla vadná, kdy byla vypracována v rozporu s regulativy územního plánu obce [adresa], kde v části [Anonymizováno] jako jedna z podmínek prostorového uspořádání stanovena maximální celková výška pro ostatní stavby na 12 m a tento výškový regulativ je stanoven i s ohledem na ochranu krajinného rázu (kap. [Anonymizováno]) a dalším důvodem bylo neinformování žalobce o vydaných rozhodnutích. Dle žalobce porušil žalovaný povinnosti dle ustanovení § 5 občanského zákoníku. Žalovaný neuznal důvodnost odstoupení, načež žalobce vyzval žalovaného k vrácení celého poskytnutého plnění ve výši 108 600 Kč výzvou ze dne 22. 2. 2023.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nevydání stavebního povolení nelze považovat za vadu díla, neboť předmětem smlouvy nebylo vydání stavebního povolení a dále odkázal na pozdní oznámení vad a s tím spojenou nemožnost využití práva odstoupil od smlouvy. Dle žalovaného také žalobce uvádí v žalobě jiné důvody odstoupení, než které uvedl v odstoupení samotném. Zároveň zpochybnil názor žalobce, že lze pro případ smlouvy o dílo využít ustanovení § 2112 o. z., podle kterého nejde pozdní oznámení vad oznamovateli k tíži, pokud o vadě věděl, nebo musel vědět prodávající při předání věci. Dle žalovaného se u smlouvy o dílo použije ustanovení § 2618 o. z., které obdobnou klauzuli nezmiňuje a jako speciální ustanovení k § 2112 o. z. má pro posouzení smlouvy o dílo přednost. Dále uvedl, že se v daném případě nejedná o neodstranitelnou vadu a projektovou dokumentaci lze upravit. Dodal, že to byl žalobce, který si zvolil z nabízených variant právě tu, která překračovala výšku 12 m., kdy o tomto problému žalovaný žalobce informoval.

4. Žalobce k vyjádření žalovaného doplnil, že o výškovém limitu 12 metrů pro všechny stavby v obci [adresa] neměl tušení a žalovaný ho o tomto regulativu nijak neinformoval. Pokud by tak učinil, tak by žalobce netrval na zhotovení projektu, o kterém by věděl, že nemůže u stavebního úřadu obstát. O tom, že regulativ o maximální výšce budov existuje, musel žalovaný vědět nejpozději ze závazného stanoviska ze dne [datum]. I přes vědomost o regulativu a nesouladu projektové dokumentace s ní, žalovaný i nadále jako důvod neúspěchu ve stavebním řízení uváděl jiné zástupné problémy.

5. K výzvě soudu žalobce doplnil, že dne [datum] mu žalovaný zaslal zamítavé rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] ze dne [datum]. Nebylo však kompletní a obsahovalo pouze liché strany. Na toto zaslání reagoval žalobce e-mailem ze dne [datum], ve kterém sdělil žalovanému, že měl již jednu schůzku s odborníkem v [Anonymizováno], a další schůzku plánuje s právníkem [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] se setkal žalobce se specialistou na stavební právo [tituly před jménem] [jméno FO], který mu sdělil, že dle jeho názoru je problémem projektové dokumentace překročení povolené výšky, kdy vycházel ze zamítavého prvoinstančního rozhodnutí. Následně dne [datum] kontaktoval [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým měl schůzku ohledně dalšího postupu dne [datum]. Ten mu sdělil, že podání žaloby proti rozhodnutí Krajského úřadu nemá smysl a je potřeba situaci řešit prostřednictvím odpovědnosti za vady díla. Na den [datum] si žalobce sjednal schůzku se starostou obce [adresa] k projednání možnosti změny územního plánu obce, kdy mu bylo sděleno, že to nepřichází vůbec v úvahu. K [datum] tedy žalobce disponoval všemi potřebnými informacemi. Dne [datum] e-mailem reklamoval u žalovaného vadu díla a následně [datum] od smlouvy odstoupil.

6. Žalovaný k výzvě soudu uvedl, že mezi stranami bylo diskutováno negativní stanovisko ze dne [datum] v e-mailu z [datum]. Žalovaný uznal, že dne [datum] poslal žalobci pouze liché strany finálního rozhodnutí, ale i z těch bylo zřejmé, proč k zamítnutí došlo a žalobce nepožadoval po žalovaném zaslat kompletní rozhodnutí. Žalobce ještě před [datum] věc konzultoval s právníkem, ale od smlouvy odstoupil až [datum]. Tedy i když měl žalobce veškeré informace [datum], tak vadu uplatnil až [datum]. Dále doplnil, že žalobce si vybral ze tří nabízených variant nástavby se sedlovou střechou, která však současně přesahovala výši 12 metrů. Žalovaný žalobce upozornil osobně i e-mailem na to, že jím preferovaná varianta nemusí být průchodná, ale žalobce projevil vůli zkusit to prosadit s tím, že případně dojde k úpravě, což prokazoval skicou se třemi variantami střechy a e-mailem ze dne [datum]. Pokud by nebyla mezi stranami řešena výška nástavby, pak by nevznikly tři varianty.

7. Žalobce popřel, že by kdy viděl návrhy skic předložené žalovaným s popiskem výšky jednotlivých variant. Stejně tak popřel, že by s žalovaným diskutoval výškový limit, a ani e-mail ze dne [datum] nezmiňuje výšku nástavby, ale pouze laické názory žalobce. Žalovaný s ním ani neřešil zamítavé stanovisko stavebního úřadu ze dne [datum], naopak z e-mailu [Anonymizováno] je zřejmé, že žalovaný nepochopil, nebo ignoroval problematiku překročení výškového limitu. Žalobce s žalovaným diskutoval pouze tvar okna, kdy tento výběr žalobce byl ze strany žalovaného řešen, nikoliv však výška budovy.

8. Soud provedl listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo zhotovení projektové dokumentace – Částečná nástavba nad bytovým domem [Anonymizováno], lokalita [adresa], kdy k provedení díla mělo dojít do 4-6 měsíců od ujasnění – podpisu dispozice a vzhledu. Strany se dohodly na ceně díla 96 000 Kč splatných ve 4 splátkách (Cenová nabídka). Žalovaný je oprávněn podnikat v předmětu podnikání Projektová činnost ve výstavbě (výpis z živnostenského rejstříku). Mezi stranami bylo také nesporné, že celkem za dílo, dopracování studie a 4 paré dokumentace uhradil žalobce žalovanému 108 600 Kč (přehled plateb, e-mail z [datum]). Strany mezi sebou v průběhu vypracovávání dokumentace řešily podrobnosti včetně okna ve štítu a dalších oken a schodiště (email z [datum], fotografie č. l. 83-84). Žalovaný vyjádřil žalobci obavu, že štítové okno možná přes stavební řízení neprojde, což vzal žalobce na vědomí (e-mail z [datum] a [datum]). Žalobce se rozhodl pro variantu II. z nabízených variant nástavby obsahující sedlovou střechu (e-mail z [datum], půdorys a vizualizace č. l. 88pv-91). Návrh záměru byl podán na stavební úřad dne [datum] (závazné stanovisko z [datum]). Z Koordinovaného závazného stanoviska [Anonymizováno] dne [datum] vyplynulo, že k návrhu byla dána souhlasná stanoviska ze strany vodoprávního úřadu a odpadového hospodářství, orgán ochrany přírody a krajiny požadoval předložení vizualizace začlenění stavby do krajiny tak, aby byl záměr v souladu s územním plánem obce a úřad územního plánování k věci vydal samostatné stanovisko dne [datum], kterým záměr označil za nepřípustný pro nesoulad s podmínkami územního plánu obce [adresa], které mimo jiné stanoví celkovou výšku stavby 12 m nad úrovní terénu, a dále proto, že využití stavby se třetím patrem neodpovídá využití plochy pro bydlení individuální, tedy rodinný dům (koordinované závazné stanovisko [Anonymizováno] a závazné stanovisko ze dne [datum]). Dokumentace byla vyhotovena dne [datum] (e-mail z [datum]). Následně [právnická osoba] ve [Anonymizováno] [adresa] dne [datum] žádost o vydání společného povolení na stavbu podanou dne [datum] s projektovou dokumentací zamítl, což odůvodnil tak, že záměr je v nesouladu s hlavním využitím plochy pro individuální bydlení a že stavba překračuje povolených 12 m (rozhodnutí ze dne [datum], část projektové dokumentace č. l. 18-19). O zamítavém rozhodnutí informoval žalovaný žalobce dne [datum] s tím, že mu rozhodnutí zaslal a zároveň doporučil podat odvolání; žalovaný nezmínil, že důvodem je překročení výšky stavby, ale problematika existence bytového domu (e-mail z [datum]). Proti rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání, kde mimo jiné uvedl, že stavba jako bytový dům byla zkolaudována už v roce 2011 a v oblasti půdy už výšku 12 m překračuje (odvolání). Následně na základě udělené plné moci zastupoval v odvolacím řízení žalobce žalovaný, což bylo mezi stranami nesporné. Odvolací správní orgán si vyžádal stanovisko odboru územního plánování Krajského úřadu [Anonymizováno], které dne [datum] potvrdilo, že záměr stavební úpravy je nepřípustný, kdy za jediný důvod uvedlo překročení maximální výšky stavby o 1,35 m. Dále bylo uvedeno, že existence stavby jako bytového domu, není důvodem pro nesouhlasné stanovisko (závazné stanovisko z [datum]). V návaznosti na toto závazné stanovisko vydal Krajský úřad [Anonymizováno] dne [datum] rozhodnutí, který odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu ve [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum]. Rozhodnutí je založeno na stejném odůvodnění, jako v závazném stanovisku z [datum], kdy odůvodnění vypořádání námitek je uvedeno na str. 6 rozhodnutí krajského úřadu (rozhodnutí Krajského úřadu [Anonymizováno] z [datum]). V obci [adresa] jsou povoleny stavby do maximální celkové výše 12 m nad úrovní terénu (bod [Anonymizováno][Anonymizováno] územního plánu). Dne [datum] odstoupil žalobce od smlouvy o dílo a vyzval žalovaného k vrácení ceny díla ve výši 96 000 Kč kvůli nesouladu projektové dokumentace s územním plánem obce [adresa] (e-mail ze dne [datum] – barevná verze č. l. 103-104). Odstoupení bylo reakcí na e-mail žalovaného ze dne [datum], kde se žalovaný vyjadřuje k předchozímu e-mailu žalobce, který evidentně řešil problém nesouladu projektu s územním plánem, neboť žalovaný reaguje tak, že uvádí, že v předchozím čase už na stavebním úřadě vznesl dotaz na výšku 12 m jako horizontu v regulativech, kdy mu bylo sděleno, že stavební úřad nechápe, jak mohla být žalobci zkolaudována stavba bytového domu, když se tímto typem stavby v územním plánu nepočítá, dále uváděl, že jej (žalobce) už v roce 2021 upozornil na nesoulad částečné Nástavby s územním plánem s tím, že nezaručuje, že projekt projde a i přes upozornění žalobce a vědomost změny územního plánu z roku 2010 mu objednávku podepsal a nyní „práci po dokončení projektu a stavením řízení degradujete na úroveň přehození horké brambory pouze na mne, že za vše můžu já a Vy chcete vrátit celou část za projekt do [datum] bez Vaší odpovědnosti“. Následně doporučil žalobci podat na obec [adresa] návrh na změnu územního plnu obce (e-mail z [datum]). Žalobce vyzval žalovaného k vrácení celé částky dne [datum] (výzva ze dne [datum] s dodejkou z téhož dne). S žádostí žalovaný nesouhlasil (vyjádření z [datum]).

9. Žalovaný k podpoře svého tvrzení, že s žalobcem řešil výšku stavby, předložil ručně vyhotovené tři verze nákresů s popisem výšek jednotlivých variant (č. l. 84pv).

10. Z důkazů provedených dle ustanovení § 132 o.s.ř., které hodnotil soud podle své úvahy, každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, učinil následující skutkový závěr: Účastníci řízení se [datum] dohodli, že žalovaný pro žalobce vyhotoví projektovou dokumentaci nástavby na bytové jednotce ve vlastnictví žalobce v bytovém domě č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa]. Mezi stranami byl dohodnut předmět díla i cena 96 000 Kč včetně termínu vyhotovení nejpozději do 6 měsíců od ujasnění dispozice a vzhledu. K tomu došlo dne [datum]. Celkově zaplatil žalobce žalovanému za projektovou dokumentaci 108 600 Kč. Z územního plánu obce [adresa] jednoznačně plyne, že maximální výška staveb v obci je 12 metrů. Dokumentace byla podána k zahájení stavebního řízení dne [datum], kdy předtím dne [datum] na základě žádosti žalovaného zastupujícího žalobce vydal [právnická osoba] v [Anonymizováno] [adresa], odbor stavebního úřadu zamítavé závazné stanovisko. Toto stanovisko, stejně jako navazující rozhodnutí správního stavebního orgánu ve [Anonymizováno] [adresa] bylo založeno na tom, že záměr není v souladu s hlavním využitím ploch pro individuální bydlení a pro nedodržení prostorového uspořádání při větší výšce nástavby, než je přípustných 12 metrů. Na doporučení žalovaného podal žalobce odvolání, kterému také nebylo vyhověno s odůvodněním, že problémem záměru je výška přesahující povolený limit. Odvolací orgán za problém nepovažoval existenci bytového domu, ve kterém se nachází jednotka ve vlastnictví žalobce. Žalovaný zaslal dne [datum] žalobci pouze část rozhodnutí odvolacího orgánu, kdy stěžejní odůvodnění je na straně 6 rozhodnutí, které nebylo ze strany žalovaného žalobci zasláno. V řízení bylo prokázáno, že strany spolu řešily, jak má nástavba vypadat, kdy si žalobce vybral jednu z nabízených variant. Nebylo však nijak prokázáno, že žalovaný informoval žalobce o tom, že dle územního plánu může být stavba maximálně 12 metrů vysoká a ani nebylo prokázáno, že by o této skutečnosti žalobce věděl. Žalovaný sice předkládal soudu ruční nákresy variant stavby, ale neprokázal, že by s žalobcem tyto varianty s upozorněním na povolenou výšku řešil. Stejně tak nebylo toto tvrzení prokázáno e-mailovou komunikací, na kterou žalovaný odkazoval. Z ní vyplývá pouze určitá pochybnost, zda tzv. projde štítové okno. Žádná komunikace o výšce stavby nebyla prokázána. Následně žalobce po konzultacích s odborníky dne [datum], kdy však ještě neměl k dispozici konečné rozhodnutí, a poté [datum] již s konečným, ale nekompletním rozhodnutím uplatnil vadu díla spočívajícím v rozporu projektové dokumentace s územním plánem nejpozději [datum], což bylo prokázáno reakcí žalovaného. Následně dne [datum] od smlouvy o dílo odstoupil a vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění.

11. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle odst. 2 je cena díla ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

12. Podle ustanovení § 2112 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. K účinkům podle odst. 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

13. Podle ustanovení § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

14. Podle ustanovení § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

15. Podle ustanovení § 2005 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti strany. T9m nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

16. Podle ustanovení § 2099 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v ustanovení § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci. Plyne-li z prohlášení prodávajícího nebo z dokladu o předání, že prodávající dodal menší množství věcí, nevztahují se na chybějící věci ustanovení o vadách.

17. Podle ustanovení § 2106 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, na odstranění vady opravou věci, na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo odstoupit od smlouvy. Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit. Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle ustanovení § 2107.

18. Podle ustanovení § 2615 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

19. Podle ustanovení § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

22. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud posoudil vztah mezi žalobcem a žalovaným jako smlouvu o dílo, která byla mezi stranami uzavřena platně. Smlouva o dílo včleněná do akceptované cenové nabídky obsahovala všechny náležitosti tohoto smluvního typu, jak stanoví ustanovení § 2586 o. z. Strany se dohodly na rozsahu zpracování projektové dokumentace i ceně. Bylo prokázáno, že projektová dokumentace byla zpracována a předána žalobci tím, že byla předložena stavebnímu úřadu dne [datum]. Z projektové dokumentace vyplynulo, že tato obsahovala návrh nástavby tak, že navrhovaná výška překračovala územním plánem obce povolenou výši 12 m o 1,35 m. Dle soudu bylo na žalovaném, jako profesionálovi v oboru projektování staveb, aby věděl, jaké jsou regulativy v místě, kde projektuje objekt. Dle rozhodnutí a stanovisek příslušných orgánů o této skutečnosti musel žalovaný vědět, neboť limit byl opakovaně v rozhodnutích uváděn. Přesto žalobci doporučil dovypracovat vizualizaci začlenění do krajiny a podat odvolání. V daném případě tedy dle soudu trpěla dokumentace vadou, a to vadou podstatnou. Přesto, že žalovaný správně uváděl, že předmětem díla nebylo vydání stavebního povolení, tak je nutné na dílo nahlížet jako na dokumentaci, která má k vydání povolení vést. Pokud dokumentace má vadu, na základě které je vydání povolení odmítnuto, pak se jedná o podstatné porušení smlouvy a v daném případě muselo být žalovanému jasné, že by druhá strana s ním smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Je zcela logické, že nikdo nechce nechat zpracovat za řádově 100 000 Kč dokumentaci, která u příslušného stavebního úřadu tzv. neprojde. Za této situace soud posuzoval, zda byla ze strany žalobce vada vytknuta včas a zda došlo k včasnému odstoupení od smlouvy. Ustanovení § 2618 o. z. ukládá objednateli oznámit vadu bez zbytečného prodlení. V rozsudku ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012 (ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013), Nejvyšší soud konstatoval, že lhůtu „bez zbytečného odkladu“ používá zákonodárce často nejen v obchodním zákoníku, ale i v dalších předpisech soukromého práva a ve veřejném právu, přičemž většinou je tato lhůta určena ke splnění povinnosti nebo k uskutečnění právního úkonu či jiného projevu vůle. Takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Zároveň Ústavní soud v rozhodnutí č. j. IV. ÚS 314/05 uvedl, že „pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že v každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily“. K problematice lhůty bez zbytečného odkladu se v poslední době vyjadřoval také Nejvyšší soud České republiky, z jehož rozhodnutí č. j. 23 Cdo 163/2022 lze vyvodit, že „v případě lhůty bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 2002 o. z. se jedná o velmi krátkou lhůtu, která ze své podstaty určitý odklad příslušného jednání umožňuje, avšak takový odklad nesmí být zbytečný. Význam lhůty bez zbytečného odkladu v případě odstoupení od smlouvy podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. nepochybně spočívá v ochraně právní jistoty (resp. legitimního očekávání) strany, vůči níž je od smlouvy odstupováno. Odstupující si tudíž musí počínat tak, aby své právo vykonal ihned, jakmile to bude možné. Posouzení otázky, zda v konkrétním případě již marně uplynula lhůta bez zbytečného odkladu, proto není odvislé toliko od samotné skutečnosti, zda strana smlouvy od smlouvy neodstoupila ihned (bezodkladně), nýbrž od toho, zda byl případný odklad odkladem zbytečným (zda šlo o její nedůvodnou nečinnost). Obecně platí, že vznikne-li někomu právo učinit ve lhůtě bez zbytečného odkladu právní jednání, měl by svého práva využít neprodleně. Pokud tak bez jakéhokoli důvodu neučiní a své jednání odkládá, lze takový odklad zásadně považovat za zbytečný. O zbytečný odklad se však nejedná, pokud mu v příslušném (bezodkladném) právním jednání (dočasně) brání určité legitimní důvody. Legitimním důvodem pro odklad tak může být typicky potřeba zjištění nezbytných informací pro zvážení příslušného právního jednání (a jeho dopadů do sféry jednající osoby), či nutnost určitého časového úseku pro samotné vyhodnocení těchto informací a provedení rozhodovacího procesu (např. u právnických osob, kde může být rozhodnutí o provedení právního jednání navázáno na interní rozhodnutí příslušných orgánů; takovou potřebu však s přihlédnutím k individuálním okolnostem nelze vyloučit ani u osoby fyzické). I v takových případech je však třeba důsledně posuzovat, zda proces zjišťování nezbytných informací či rozhodovací proces nenesou znaky bezdůvodného odkládání“. V této věci i v návaznosti na výše uvedená rozhodnutí vyšších soudů a z prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že v obou případech (uplatnění vady i odstoupení) byla včasnost těchto úkonů splněna. Projektová dokumentace byla vyhotovena již k [datum], kdy žalovaný vyzval žalobce k nahlédnutí a doplacení ceny díla. Přesto, že žalobce s odůvodněním, že tomu nerozumí, do dokumentace nenahlížel, tak mu toto nelze klást k tíži, neboť nebylo prokázáno, že by o regulativu výšky budov věděl. Tedy i kdyby do projektu nahlédl a viděl okótované výšky stavby, pak by pro něj zjištění existence vady nenastalo. Za převzetí ze strany žalobce lze považovat podání dokumentace na stavební úřad, které za žalobce učinil žalovaný dne [datum]. Žalovaný i přes zamítavá stanoviska a rozhodnutí stavebního úřadu nadále vůči žalobci řešil nesprávnost rozhodnutí v posuzování existence bytového domu. I zamítavé rozhodnutí úřadu ze dne [datum] komentoval jako problém posouzení stavby jako bytového domu. O problematice výšky není v oznámení nic uvedeno a sám žalovaný doporučoval podat proti tomuto rozhodnutí odvolání. Byť v žalobcem podaném odvolání je uvedeno mimo jiné, že dům již půdou přesahuje 12 m, tak z toho soud nevyvodil, že by již v tuto dobu měla být žalobci známa existence vady díla, neboť i nadále byl žalovaným utvrzován, že problém úřadu s navrženým záměrem je jinde. Od žalovaného, jako profesionála bylo dle soudu nezbytné očekávat, že bude znát regulativy místa a jeho projekt tomu bude odpovídat. Až z konečného rozhodnutí krajského úřadu bylo postaveno najisto, že problémem je pouze výška nástavby a nikoliv existence stavby jako bytového domu. Toto rozhodnutí však žalovaný žalobci v podstatné části strany 6 nezaslal ani [datum], ani později. To, že se žalobce dne [datum] setkal s odborníkem na stavební právo, značí jen jeho počínající pochybnosti o kvalitě projektu, ale vycházel stále pouze z prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu. Až rozhodnutím krajského úřadu bylo potvrzeno, jakou vadou projekt trpí. Dle soudu žalobce logicky oslovil právníka [tituly před jménem] [jméno FO], se kterým se sešel [datum], a lze mu těžko přičítat k tíži, že dotyčný právník neměl dřívější časový prostor. Poté si dle svého tvrzení sjednal na začátku prosince 2022 schůzku se starostou obce [adresa], což však žalobce nijak neprokázal, nicméně byl to krok, který sám žalovaný žalobci dne [datum] doporučoval. Bylo prokázáno, že nejpozději [datum] uplatnil žalobce vadu projektu spočívající v jeho nesouladu s územním plánem obce [adresa]. Přesto, že žalobce nepředložil zmiňovaný e-mail z [datum], kde vadu uplatnil, tak z reakce žalovaného ze dne [datum] na předchozí e-mail je zřejmé, že odpovídá na toto uplatnění vady. Následně dne [datum] od smlouvy o dílo žalobce odstoupil z důvodu vady projektové dokumentace. Dle soudu je z odstoupení jasné, z jakého důvodu od smlouvy odstupuje a tento důvod byl také uplatněn v žalobě. Tedy i přesto, že žalovaný nepředal žalobci kompletní rozhodnutí krajského úřadu, tak žalobce po konzultaci s [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] získává informaci o vadě projektu, zvažuje další kroky a lze předpokládat, že se setkal se starostou obce [adresa] kvůli případné změně územního plánu. Následně nejpozději [datum] (neboť v tento den na e-mail odpověděl žalovaný) uplatnil vadu a dne [datum] od smlouvy odstoupil. Z pohledu pojmu „bez zbytečného“ odkladu nebyla na straně žalobce zbytečnost uplynutí času do uplatnění vady a odstoupení naplněna, neboť činil logické a očekávatelné kroky ke zjištění svých možností řešení vzniklé situace, což je konzultace s právníkem i určitý čas na zvážení dalšího postupu (viz rozhodnutí NS ČR č. j. 23 Cdo 163/2022). Jednání žalobce tak nevykazovalo žádné neodůvodněné průtahy. I kdyby oznámil vadu a uplatnil nároky z ní opožděně, což se ale dle soudu nestalo, pak by to pro něj neznamenalo negativní následek v podobě nepřiznání nároku z vadného plnění, neboť by se dle soudu v tomto případě uplatnilo ustanovení § 2112 odst. 2 o. z., kdy žalovaný věděl, nebo z pozice svého povolání musel vědět o regulativu výšky staveb v obci [adresa] a přesto, aniž by prokazatelně o tomto regulativu žalobce věděl a přesto trval na překročení výšky, vyhotovil projektovou dokumentaci s uvedenou vadou. Žalovaný je dle živnostenského oprávnění certifikovaným odborníkem v oblasti projektování staveb, od kterého žalobce oprávněně očekával zhotovení dokumentace v souladu se všemi závaznými předpisy a s odbornou péčí. Názor žalovaného, že se ustanovení § 2112 odst. 2 o. z. na smlouvu dílo nevztahuje, soud nesdílí. Byť je náznak takového posouzení uveden v komentářové literatuře (Petrov a spol., Občanský zákoník, komentář k ustanovení § 2618 OZ), pak tento názor není přijímám širší veřejností, jak ze samotného komentáře vyplývá. Soud je přesvědčen, že ustanovení § 2618 nemůže být vykládán jako jeho komplexní úprava uplatnění vad u smlouvy o dílo, neboť je zřejmé, že pokud nějaká úprava má zahrnovat odpovědnost osoby předávající věc za vědomou vadu takové věci, pak je to smlouva o dílo.

23. V dané věci tedy dospěl soud k závěru, že žalobce od smlouvy o dílo odstoupil řádně a včas, čímž došlo ke zrušení smlouvy o dílo a strany si mají povinnost vrátit poskytnutá plnění. V tomto případě bylo nesporné, že žalobce za dokumentaci uhradil 108 600 Kč a soud dle ustanovení § 2991 a 2999 o. z. zavázal žalovaného vrácení této částky spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. od uplynutí lhůty pro vrácení částky dle předžalobní výzvy ze dne 22. 2. 2023.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 174 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 344 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 108 600 Kč sestávající z částky 5 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 a. t. a z částky 2 730 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. Náklady řízení jsou dle ustanovení § 149 o.s.ř. splatné k rukám právní zástupkyně žalobce.

25. Lhůtu k plnění soud stanovil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř, neboť neshledal podmínky k jejímu prodloužení.