3 C 99/2023 - 72

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Burešovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zřízení práva nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Zřizuje se služebnost stezky a cesty ve prospěch pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci [adresa], katastrálním území [adresa] a všech jeho budoucích vlastníků, a to k tíži částí pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno], oba v obci [adresa], katastrálním území [adresa], v rozsahu vymezeném geometrickým plánem pro vymezení rozsahu věcného břemene k části pozemku č. [hodnota]-[Anonymizováno], vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu za zřízení služebnosti ve výši [částka], a to do 3 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal zřízení nezbytné cesty s odůvodněním, že pozemek žalobce není napojen na veřejnou komunikaci a přístup k němu je možný pouze přes pozemky žalovaného, které s pozemkem žalobce sousedí. Žalovaný však žalobci dlouhodobě brání v přístupu na jeho pozemek a odmítá s ním uzavřít jakoukoli smlouvu, kterou by žalobci umožnil průchod a průjezd přes své pozemky, ačkoli jsou pokryty asfaltovým povrchem a slouží jako cesta. Žalobce tak nemůže na svém pozemku řádně hospodařit ani jej jinak řádně užívat proto, že není dostatečně spojen s veřejnou cestou a současně proto, že žalovaný se jakémukoli smluvnímu zřízení přístupu dlouhodobě brání. Žalobce proto navrhl, aby byla zřízena služebnost stezky a cesty přes pozemek žalovaného v rozsahu vymezeném geometrickým plánem. Žalovaný by nebyl zřízením nezbytné cesty jakkoli zasažen, neboť žalobce se domáhá zřízení práva nezbytné cesty pouze v rozsahu geometrickým plánem vymezené části pozemku žalovaného, přičemž daná část pozemku již slouží jako cesta a jedná se o nejbližší, nejkratší, nejméně invazivní spojení pozemku žalobce s veřejnou cestou.

2. Žalobce též navrhl, aby ve výroku rozsudku bylo určeno, že „práva ze služebnosti stezky a cesty mohou vykonávat také osoby, které tato práva odvozují od práva vlastníka panujícího pozemku“, a to vzhledem k tomu, že záměrem žalobce je pronajmout předmětný pozemek jeho synovi za účelem výkonu podnikatelské činnosti a v souvislosti s tím se dá očekávat, že na panující pozemek bude dojíždět minimálně nájemce a pravděpodobně i zákazníci nebo třetí osoby.

3. Pokud jde o výši náhrady za zřízení věcného břemene, žalobce navrhl částku [částka], která představuje polovinu částky vypočítané jako obvyklé nájemné části pozemku, která bude věcným břemenem zatížena, za pět let. Poloviční částku žalobce navrhl proto, že poměr, v jakém bude žalobce pozemek pro příjezd ke svému pozemku užívat, je marginální oproti tomu, v jakém rozsahu ten pozemek i nadále bude pro své potřeby užívat žalovaný, který tudy má vedenou hlavní bránu do areálu. Polovina je ještě značně nadhodnocena, nicméně žalobce je ochoten ji zaplatit.

4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že předmětný pozemek se nacházejí v uzavřeném areálu podle zákona o pozemních komunikacích a tvoří funkční celek s nemovitostmi ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o sdružení osob do společnosti podle § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) s panem [jméno FO] za účelem zajištění společného provozu v podnikatelském areálu [adresa], kde je v článku V. výslovně ujednáno, že „Podnikatelský areál [adresa]“ je uzavřeným prostorem ve smyslu § 7 odst. 2 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a účelové komunikace v něm se nacházející nejsou veřejně přístupné. Žalovaný pozemek žalobce parc. č. [Anonymizováno] spolu s pozemky parc. č. [Anonymizováno], které jsou s ním ve funkčním celku, užívá v rámci areálu [adresa] a za toto užívání platí žalobci ročně částku [částka] na základě rozhodnutí soudu z r. 2019. Za rok 2022 žalovaný zaplatil žalobci za užívání jeho pozemku částku [částka], která je navýšena o inflaci 15,1%.

5. Pokud by soud dospěl k závěru, že je na místě zřízení nezbytné cesty, žalovaný navrhl, aby bylo toto právo zřízeno pouze ve prospěch panujícího pozemku, nikoli dalších potenciálních uživatelů. Co se týče případné náhrady za zřízení nezbytné cesty, tak tuto otázku ponechal žalovaný na úvaze soudu.

6. Účastníci shodně uvedli, že jsou mezi nimi nesporné následující skutečnosti: Žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa]. Žalovaný je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno], oba v obci a katastrálním území [adresa].

7. Pozemek žalobce přímo nesousedí s veřejně přístupnou komunikací. Nejbližší veřejná cesta je umístěna na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], který je ve vlastnictví [Anonymizováno]. Mezi pozemkem žalobce a touto veřejnou cestou jsou umístěny pozemky žalovaného parc. č. [Anonymizováno]

8. Žalobce nemůže na svém pozemku řádně hospodařit ani jej jinak řádně užívat proto, že pozemek není spojen s veřejnou cestou a současně proto, že žalovaný se smluvnímu zřízení přístupu dlouhodobě brání.

9. Podnikatelský areál [adresa] zahrnuje zejména pozemky [Anonymizováno]. Podnikatelský areál je ohrazen z větší části plotem, na některých místech (u pozemku parc. č. [Anonymizováno] ohradou a jinde tvoří hranici areálu okraj budov; areál je uzavřený.

10. Pozemek žalobce parc. č. [Anonymizováno] se nachází částečně uvnitř předmětného oploceného areálu, přičemž část tohoto pozemku je vyasfaltována, je užívána jako příjezdová cesta do areálu a nachází se na něm část oplocení a zejména hlavní příjezdová brána do areálu.

11. Žalovaný v rámci předmětného „Podnikatelského areálu [adresa]“ provozuje [Anonymizováno], [Anonymizováno]; provoz v areálu je na denní bázi.

12. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] jsou pokryty asfaltovým povrchem a slouží v současné době jako cesta.

13. Výše obvyklého nájemného za 1 m obdobných pozemků činí [částka] ročně.

14. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 8. ledna. 2021 Smlouvu o sdružení osob do společnosti, s panem [jméno FO] jako společníkem dvě. Smlouva o sdružení byla uzavřena za účelem zajištění společného provozu v podnikatelském areálu [adresa], vymezeném jeho oplocením včetně uzamykatelných bran, který je zakresleném v plánku, který tvoří nedílnou součást této smlouvy dále jen podnikatelský areál [adresa]. Společníci ve smlouvě konstatovali, že podnikatelský areál [adresa] je uzavřeným prostorem ve smyslu § 7 odstavec dva zákona č. [hodnota] z roku [Anonymizováno] o pozemních komunikacích a účelové komunikace v něm se nacházející nejsou veřejně přístupné.

15. Část pozemku žalovaného parc. č. [Anonymizováno], přes kterou je navrhována nezbytná cesta, je vyasfaltována, je užívána jako příjezdová cesta do areálu a nachází se částečně vně oploceného areálu, jak vyplývá z geometrického plánu a náčrtku polohy oplocení.

16. Část pozemku žalovaného parc. č. [Anonymizováno], přes kterou je navrhována nezbytná cesta, je vyasfaltována, je užívána jako příjezdová cesta do areálu a nachází se vně oploceného areálu, jak vyplývá z geometrického plánu a náčrtku polohy oplocení.

17. Právo nezbytné cesty je navrhováno přes část 2 pozemků žalovaného, která je vymezena geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno], vyhotoveným [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž věcné břemeno je navrhováno na [Anonymizováno] m2 pozemku parc. č. [Anonymizováno] a na [Anonymizováno] m2 pozemku parc. č. [Anonymizováno], jak vyplývá z geometrického plánu. Tyto části pozemků v současné době slouží jako cesta (hlavní příjezdová komunikace do Podnikatelského areálu [adresa]) a jsou vyasfaltovány. Jedná se o nejkratší možné spojení pozemku žalobce s veřejnou cestou.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Jelikož je rozhodnutí o povolení nezbytné cesty rozhodnutím konstitutivním, neboť teprve jím je založen právní poměr mezi osobou zavázanou (vlastníkem pozemku) a oprávněnou (vlastníkem nemovité věci), je nezbytné po [datum] posuzovat naplnění podmínek pro povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“; srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4205/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015). Protože jsou podmínky pro povolení nezbytné cesty podle § 1029 a násl. o. z. vymezeny-až na některé odlišnosti - zásadně obdobně s úpravou obsaženou v § 151o odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též „obč. zák.“), lze přiměřené použít i judikaturu vytvořenou za účinnosti obč. zák. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, 2016, č. 16, str. 186). Konečně úprava nezbytné cesty obsažená v o. z. vychází z úpravy obsažené v zákoně č. 140/1896 ř. z., o propůjčování cest nezbytných, stejně jako judikatura vytvořená za účinnosti obč. zák. (srov. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4239/2017.

19. Podle § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.(2) Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

20. Podle § 1030 odst. 1 o. z. za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu. (2) Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.(3) Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

21. Podle § 1032 odst. 1 o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. (2) Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu řídit.

22. Z prokázaného skutkového stavu vyplývá, že v daném případě je naplněna základní podmínka pro zřízení práva nezbytné cesty ve smyslu § 1029 občanského zákoníku, tedy že pozemek žalovaného nemůže být řádně užíván z toho důvodu, že není spojen s veřejnou cestou.

23. V řízení dále nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla naplněna některá z negativních podmínek zřízení práva nezbytné cesty ve smyslu § 1032 občanského zákoníku, neboť žalobce nedostatek přístupu nezpůsobil, nezbytná cesta se nežádá ani z důvodu pouze pohodlnějšího spojení ani zřízení práva nezbytné cesty ve prospěch pozemku žalobce nebrání žádný veřejný zájem. Škoda, která by vznikla žalovanému při zřízení nezbytné cesty, nemůže převýšit zřejmou výhodu nezbytné cesty, neboť žalobce se domáhá zřízení práva nezbytné cesty pouze v rozsahu geometrickým plánem vymezené části 2 pozemků žalovaného, přičemž dané části pozemku již slouží jako cesta a z prokázaných skutkových zjištění je zřejmé, že se jedná o nejbližší, nejkratší nejméně invazivní spojení pozemku žalobce s veřejnou cestou.

24. Hlavní mezi účastníky spornou otázkou tak zůstalo, zda nároku na zřízení nezbytné cesty k pozemku žalobce brání skutečnost, že pozemek žalobce se nachází v uzavřeném areálu, v němž zbývající pozemky vlastní žalovaný (a jeho společník).

25. K této otázce se již vyjádřila judikatura - v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3242/2015 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2018, rozh. obč.), Nejvyšší soud vyložil, že "aplikace § 1032 odst. 2 o. z. dopadá na situace uzavřených prostor, přes které nemá být nezbytná cesta zřízena, přičemž uzavřenými prostorami jsou budovy, uzavřený dvůr či prostor u obytného domu, který je uzavřen oplocením před vstupem cizích osob" (k tomu srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1171/2016, toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na webových stránkách dovolacího soudu - www.nsoud.cz). V uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dále přijal závěr, že pokud se žadatel o nezbytnou cestu domáhá jejího povolení nikoliv přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ale k nemovitostem, které se v takovém prostoru nacházejí, nelze žalobu na povolení nezbytné cesty podle § 1032 odst. 2 o. z. zamítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5100/2016).

26. V projednávaném případě se jedná o skutkově naprosto obdobou situaci – samotný pozemek žalobce se nachází uvnitř uzavřeného areálu. Jak již bylo vyloženo výše, vzhledem k tomu, že sám pozemek se nachází v uzavřeném areálu, nelze zřízení nezbytné cesty odmítnout s poukazem na § 1032 odst. 2 o. z.

27. Soud má tedy za to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro zřízení nezbytné cesty, proto se dále zabýval jejím konkrétním obsahem a rozsahem. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uvedl, že pokud jde o stanovení rozsahu nezbytné cesty, soud není vázán návrhem žalobce a může jej stanovit odlišně na základě své úvahy, neboť řízení o povolení nezbytné cesty spadá mezi řízení, u nichž podle § 153 odst. 2 o. s. ř. z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Přímo v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tento závěr formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

28. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat. Soud posuzoval, zda a v jakém rozsahu je povolení služebnosti nezbytné cesty skutečně nezbytným řešením, zohlednil zejména princip minimalizace zásahu, poměřil výhody plynoucí ze zřizované služebnosti s újmou způsobenou žalovanému, 29. Soud dospěl k závěru, že zřízení služebnosti nezbytné cesty je skutečně nutné pro to, aby žalobce mohl vůbec vstoupit na svůj pozemek a následně jej užívat. Vzhledem k okolnostem této věci lze po žalovaném spravedlivě žádat, aby vlastnické právo žalovaného bylo omezeno, přičemž je nutné zřízení nezbytné cesty jako služebnosti vzhledem k zajištění právní jistoty žalobce (a jeho případných právních nástupců) a řádnému užívání jeho pozemku. Soud má za to, že zřízením služebnosti nezbytné cesty bude žalovanému způsobena pouze minimální újma vzhledem k tomu, že již v současné době se na požadovaných částech pozemků žalovaného nachází asfaltová cesta a je takto využívána.

30. Pokud jde o obsah a rozsah služebnosti, soud má za to, že vzhledem k umístění a charakteru pozemku lze očekávat jeho využití k podnikání, proto je vhodné nezbytnou cestu zřídit jako služebnost stezky a cesty, které umožní oprávněným osobám užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1593/2007).

31. V rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2977/2009 se dovolací soud se zabýval rovněž situací, kdy vlastník pozemku požadující zřízení nezbytné cesty tento pozemek sám neužívá. Uzavřel, že osobou oprávněnou k užívání pozemku zatíženého právem cesty je vlastník pozemku a osoby odvozující takové právo od oprávněné osoby. Vlastník pozemku má právo na povolení nezbytné cesty i v případě, že jej sám neužívá, ale přenechává jej k užívání nájemci nebo pachtýři. Právo na povolení nezbytné cesty tak má, jsou-li splněny zákonné podmínky (§ 1029 a násl. o. z.) vlastník pozemku i v případě, že jej sám neužívá [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5305/2017 ([Anonymizováno] na www.nsoud.cz)]. Vlastník má právo věc pronajmout, a i v pronájmu věci lze spatřovat řádné hospodaření s ní (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1925, sp. zn. R I 1025/25, publikované ve Vážného sbírce pod č. 5558, též v ASPI), a tudíž i užívání. K případné možnosti nájemce využívat nezbytnou cestu k hospodaření na nemovitosti lze nad rámec uvedeného odkázat na dřívější judikaturu dovolacího soudu, podle níž "přísluší-li osobě oprávněné z věcného břemene-vlastníku nemovitosti-právo, které mu zajišťuje přístup k této nemovitosti, přičemž může jít jak o chůzi, tak jízdu po zatíženém pozemku, pak od této oprávněné osoby odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě ty osoby, které tak činí v souvislosti s hospodářským účelem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 973/2005). Osobou oprávněnou k užívání pozemku zatíženého právem cesty je vlastník stavby a osoby odvozující takové právo od oprávněné osoby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1920/2012). I z této judikatury se podává, že nezbytná cesta slouží již ze své povahy mimo jiné osobám vymezeným hospodářským účelem panující nemovitosti.

32. Z konstantní judikatury se tedy podává, že služebnost cesty slouží mimo jiné osobám vymezeným hospodářským účelem panující nemovitosti, přičemž je jednoznačně připouštěno, že od oprávněné osoby odvozují právo užívat zatížený pozemek k chůzi a jízdě ty osoby, které tak činí v souvislosti s hospodářským účelem panující nemovitosti. Řádné hospodaření s pozemkem přitom zahrnuje i jeho pronajmutí k užívání jiné osobě. Vzhledem k tomu, že takový rozsah užívání vyplývá přímo z právní úpravy a navazující judikatury, soud považoval za nadbytečné uvádět specificky ve výroku rozhodnutí i další oprávněné osoby.

33. Pokud jde o výši náhrady za zřízení služebnosti stezky a cesty, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3117/2019, přijal a odůvodnil závěr, že „od stanoveného rozsahu služebnosti nezbytné cesty se pochopitelně odvíjí i částka za povolení nezbytné cesty (úplata), která náleží vlastníku zatíženého pozemku. Tato úplata zahrnuje i újmu, kterou je postižen vlastník pozemku zatěžovaného právem nezbytné cesty, a újma se promítne do výše úplaty. Služebnost nezbytné cesty může soud povolit jen za úplatu přiměřenou újmě, kterou vlastník pozemku v důsledku zřízení práva cesty utrpí“ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2576/2016).

34. Podle rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] I. Věcné břemeno cesty může soud zřídit jen za náhradu přiměřenou újmě, kterou vlastník pozemku v důsledku zřízení práva cesty utrpí. Peněžitou náhradou poskytnutou vlastníku pozemku za zřízení práva cesty se zohledňuje i to, že dochází k právnímu zatížení vlastníkova pozemku. Také při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene podle § 151o odst. 3 obč. zák. je třeba přihlížet i k okolnostem, za nichž stavba zůstala bez přístupu k veřejné komunikaci, stejně jako ke všem negativním účinkům, které s sebou zřízení nezbytné cesty pro zatížený pozemek přinese. II. Není dobře možné stanovit spornou náhradu jen na základě ocenění podle cenového předpisu. Náhrada za zřízení práva cesty v řízení podle § 151o odst. 3 obč. zák. není tedy upravena žádným cenovým předpisem. Soud výši sporné náhrady stanoví za pomoci znalce z oboru oceňování nemovitostí. Samozřejmým východiskem úvah v tomto směru by měla být obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení služebného pozemku, a to jak z hlediska věcného (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osob z věcného břemene povinných při užívání nemovitostí jim patřících), tak z hlediska právního (tj. z hlediska tzv. právních vad snižujících obecnou cenu cestou nemovitostí ve vlastnictví povinných osob výkonem práv oprávněných osob dotčených). Při nedostatku srovnatelných údajů lze jistě přihlédnout i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, to ovšem se zřetelem k tomu, zda a nakolik je osoba povinná omezena v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k předpokládané době trvání práva odpovídajícího věcnému břemeni. (...) Soud stanoví výši náhrady po zvážení dalších skutečností individualizujících konkrétní spor účastníků.

35. V daném případě soud přihlédl k tomu, že přes předmětné části pozemků vede příjezdová komunikace do Podnikatelského areálu [adresa], ve kterém žalovaný provozuje poměrně rozsáhlou podnikatelskou činnost (sklady, posklizňová linka, velkokapacitní kravín, porážka dobytka (jatka), má v něm umístěnu mechanizaci i kancelářskou budovu). Poměr, v jakém bude žalobce pozemek užívat pro příjezd ke svému pozemku bude spíše okrajový oproti tomu, v jakém rozsahu oba pozemky i nadále bude pro své potřeby užívat žalovaný, který zde má umístěnu hlavní bránu do areálu. Pokud je tedy náhrada za zřízení služebnosti navrhována v částce odpovídající polovině obvyklého nájemného za předmětné části pozemků za období pěti let, jedná se o částku přiměřenou zřizované služebnosti.

36. Zřizovaná služebnost zatíží [Anonymizováno] m předmětných pozemků žalovaného a po vynásobení této výměry (nespornou) obvyklou cenou nájmu [částka] ročně a dobou trvání 5 let by celková částka činila [částka]. S odkazem na výše uvedenou argumentaci soud stanovil výši náhrady jednou polovinou vypočtené částky obvyklého nájemného, tedy ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že zřízením služebnosti soud povoluje žalobci spoluužívání soukromé cesty žalovaného, zahrnuje úplata i zvýšené náklady na její údržbu. Soud má za to, že újma žalovaného vzniklá zřízením služebnosti je dostatečně kryta samotnou úplatou a není na místě určovat ještě další odčinění újmy. (výrok II.).

37. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky [částka] za každý z dvou úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (za písemné podání nebo návrh ve věci samé), z částky [částka] za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky [částka] za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 56 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 56 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 56 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,9 l/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

Poučení