3 Cmo 18/2025 - 175

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno]. sídlem [Anonymizováno] zastoupena advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu práv majitele ochranné známky, ochranu obchodní firmy a ochranu před nekalou soutěží, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 32 Cm 22/2023-75 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrzuje, ve výroku III. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 20 452,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 11 918,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zastavil řízení o uložení povinnosti žalované zrušit svůj odštěpný závod [právnická osoba] se sídlem [adresa], IČO [IČO], zapsaný v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. A35105, a provést jeho výmaz z obchodního rejstříku, ve výroku II. uložil žalované povinnost změnit označení svého odštěpného závodu [právnická osoba] se sídlem [adresa], PSČ: [adresa], IČO [IČO], zapsaného v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. A35105 tak, aby neobsahovalo označení „[Anonymizováno]“ nebo „[Anonymizováno]“, včetně zápisu této změny do obchodního rejstříku, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku a ve výroku III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

2. Vyšel přitom z tvrzení žalobkyně o tom, že je největším výrobcem automobilů v České republice a vlastní celou řadu ochranných známek zahrnujících slovní prvek „[Anonymizováno]“, který je od roku 1990 součástí obchodní firmy žalobkyně. Označení „[Anonymizováno]“ je považováno za jednu z nejúspěšnějších českých značek. Žalovaná ve své obchodní firmě a v označení svého odštěpného závodu, který byl do obchodního rejstříku zapsán dne 16. 12. 2005, používá prvek „[Anonymizováno]“ příznačný pro žalobkyni, když slovní prvek [Anonymizováno] (doplněný o prvek popisného charakteru vyjadřující předmět podnikání) je součástí všech historických názvů žalobkyně. Žalobkyni od 20. 11. 1990 svědčí prioritní právo k názvu zapsanému do obchodního rejstříku, jehož příznačným a rozlišujícím prvkem je slovo „[Anonymizováno]“. Žalobkyně je dále vlastníkem 184 ochranných známek platných na území České republiky zahrnujících slovní prvek „[Anonymizováno]“. Odštěpný závod žalované byl zapsán do obchodního rejstříku pod názvem [Anonymizováno]., organizační složka dne 16. 12. 2005 a tento název byl změněn na současný [právnická osoba] dne 8. 11. 2016. Příznačným prvkem názvu odštěpného závodu je rovněž slovo „[Anonymizováno]“, které je doplněno o prvky popisného charakteru „[Anonymizováno]“ naznačujících, že se činnost odštěpného závodu zaměřuje na distribuci do afrických zemí. Žalovaná tedy v obchodním styku v souvislosti se svou obchodní činností užívá příznačný prvek názvu žalobkyně, který je navíc chráněn ochrannými známkami, aniž by k tomu žalobkyně dala souhlas.

3. Pokud jde o ochranné známky, zdůraznila žalobkyně zejména svá práva ke slovní ochranné známce č. [Anonymizováno], slovní ochranné známce [Anonymizováno] č. [Anonymizováno], obrazové ochranné známky č. [Anonymizováno] a ochranným známkám EU č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] s tím, že mezi označením odštěpného závodu a ochrannými známkami existuje díky užití slovního prvku [Anonymizováno] vysoká míra podobnosti, a to jak po vizuální, fonetické, tak po významové stránce. Ostatní prvky v označení odštěpného závodu jsou pouze popisného charakteru bez rozlišovací způsobilosti. Žalobkyně poukázala i na podobnost výrobků a služeb obou účastnic. Dále uvedla, že její ochranné známky díky dlouhodobému a extenzivnímu užívání a nákladům vynaloženým na jejich propagaci požívají dobré jméno nejen na území České republiky, ale i v celém světě. Podíl žalobkyně na tuzemském trhu se stabilně pohybuje přes 30 %, ve velkém objemu svá vozidla vyváží do zahraničí a její obrat se v posledních letech stabilně pohybuje ve stovkách miliard korun. Žalobkyně vynakládá značné částky na propagací svých výrobků označených ochrannými známkami „[Anonymizováno]“, angažuje se jako partner nebo sponzor v mnoha významných odvětvích (partner Českého olympijského výboru, hlavní sponzor mistrovství světa v ledním hokeji, dlouhodobý sponzore Tour de France), hojně se angažuje i v oblasti kultury (podporovala Českou filharmonii, Národní divadlo, Národní muzeum), své ochranné známky užívá také v oblasti školství (založila vlastní soukromou vysokou školu a již několik let provozuje Střední odborné učiliště strojírenské), spolupracuje s orgány veřejné správy, které při své činnosti využívají vozidla značky [Anonymizováno].

4. Užíváním označení odštěpného závodu, které je podobné ochranným známkám, si žalovaná obstarává neoprávněnou konkurenční výhodu spočívající v tom, že si průměrný spotřebitel spojí odštěpný závod s ochrannými známkami a společností žalobkyně. Tímto jednáním si žalovaná nekalým způsobem zjednodušuje své podnikání tím, že se díky mylnému spojení odštěpného závodu s ochrannými známkami žalobkyně stává pro spotřebitele atraktivnější, a to právě v důsledku mimořádných vlastností ochranných známek „[Anonymizováno]“. Žalovaná se užíváním označení odštěpného závodu dopouští porušení práv k ochranným známkám žalobkyně, práv k její obchodní firmě a nekalého soutěžního jednání.

5. Žalovaná předně vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti a pravomoci soudů České republiky s tím, že žaloba směřuje proti zahraniční právnické osobě, která nemá sídlo na území ČR ani Evropské unie a zároveň se žalobkyně domáhá vydání rozsudku, kterým by bylo žalované uloženo učinit rozhodnutí týkající se vnitřního uspořádání společnosti žalované, ke kterému české soudy nemají mezinárodní pravomoc ani příslušnost, když jim nepřísluší žalované změnit svůj název, pod kterým je zapsána podle práva státu Britských panenských ostrovů. Žalovaná dále namítla, že pouhá přítomnost označení „[Anonymizováno]“ (nikoli „[Anonymizováno]“, jak žalobkyně uvádí) v názvu odštěpného závodu nepředstavuje užívání ochranné známky ani v obchodním styku ve smyslu známkoprávních předpisů. Zdůraznila, že označení odštěpného závodu není ani názvem právnické osoby ani obchodní firmou, neboť obchodní firmou je jméno podnikatele (tedy fyzické nebo právnické osoby). Použití označení v obchodním názvu pak není samo o sobě porušením práva z ochranné známky, ale je tomu výlučně tehdy, je-li takové označení použito pro účely rozlišení výrobků nebo služeb. Účelem názvu odštěpného závodu není rozlišovat výrobky nebo služby, ale identifikovat odštěpný závod, potažmo osobu, která jej zřídila. Vlastník ochranné známky se tedy bude moci účinně bránit proti užívání obchodního názvu či obchodní firmy, jen pokud takové užívání zasahuje nebo je schopné zasáhnout do funkcí ochranné známky, zejména do funkce základní, jíž je zaručit spotřebitelům původ výrobků nebo služeb. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně netvrdí ani neprokazuje jakékoli užívání označení „[Anonymizováno]“ v obchodním styku, proto není žalované zřejmé, jakým konkrétním jednáním mohla žalovaná zasáhnout do funkcí ochranných známek žalobkyně, stejně tak žalobkyně neoznačila jediný případ jednání žalované v České republice nebo EU v hospodářském styku. Pouhá přítomnost slova „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu žalované zapsaného v obchodním rejstříku není bez dalšího užíváním tohoto označení pro účely rozlišení výrobků nebo služeb. Konečně namítla, že žalobkyně podala žalobu až poté, co po dobu 18 let užívání označení tolerovala.

6. Soud prvního stupně se nejprve zabýval námitkou nedostatku mezinárodní příslušnosti a nedostatku pravomoci soudů České republiky, kterou shledal nedůvodnou s tím, že podle § 86 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proti zahraniční osobě lze podat žalobu i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu. Odštěpný závod žalované je zapsaný v obchodním rejstříku vedeném u Městského soudu v Praze a sídlí v Praze. Mezinárodní pravomoc soud dovodil podle § 6 odst. 1 ZMPS, který stanoví, že je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky.

7. Skutkový stav zjištěný z provedeného dokazování soud prvního stupně posoudil podle § 8 zák. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „ZOZ“), podle § 4 odst. 1 zák. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví a ochraně obchodního tajemství (dále jen „ZVPPV“), podle § 132 odst. 2, § 134 odst. 1, § 423 odst. 1, 2, § 424, § 503 odst. 1, 2 a § 2988 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem více než 184 ochranných známek s označením „[Anonymizováno]“, že žalobkyni svědčí výlučné oprávnění užívat zapsané označení v rámci obchodního styku, a to ve spojení s výrobky nebo službami, pro které je toto označení v rejstříku ochranných známek zapsáno a tomu odpovídá povinnost třetích osob zdržet se v obchodním styku bez souhlasu žalobkyně užívání označení vyvolávajícího nebezpečí záměny s ochrannou známkou (ať již z důvodu shodnosti či podobnosti obou označení, anebo z důvodu shodnosti nebo podobnosti jimi označených výrobků či služeb), počítaje v to i nebezpečí jejich asociace, v případě ochranné známky s dobrým jménem pak bez ohledu na to, zda je užíváno pro shodné, podobné nebo nepodobné výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka chráněna, pokud by užívání bez řádného důvodu neoprávněně těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu (§ 8 odst. 2 písm. c/ ZOZ). Současně je žalobkyně oprávněna domáhat se ochrany zapsaného označení před osobami, které by její výlučné užívací právo rušily. Podle § 4 odst. 1 ZVPPV může mimo jiné požadovat, aby se tyto osoby závadného jednání zdržely, popřípadě aby odstranily jeho následky. Připomněl, že neoprávněné užívání ochranných známek podle § 8 odst. 3 písm. e) ZOZ může spočívat i v užívání označení v rámci názvu právnické osoby nebo obchodní firmy nebo jako součásti názvu právnické osoby nebo obchodní firmy. Rušiteli sice v takovém případě nelze uložit, aby v obchodním styku nevystupoval pod svou obchodní firmou (tedy aby se zdržel užívání své obchodní firmy), lze však požadovat, aby svou obchodní firmu v rámci svého zakladatelského právního jednání změnil (tak aby neobsahovala určité slovo či slovní spojení) a aby změnu své obchodní firmy reflektoval podáním návrhu na změnu tohoto údaje v obchodním rejstříku, čímž dojde k odstranění dosavadního závadného stavu (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 29 Cdo 603/2000).

9. Posuzoval proto, zda název odštěpného závodu užívaný žalovanou porušuje výlučné užívací právo žalobkyně k zapsanému označení, a to z hlediska toho, zda je dána shodnost, popřípadě podobnost obou označení, přičemž hodnotil celkový dojem (vizuální, fonetický i sémantický), jejž může toto označení vyvolat u průměrného zákazníka. Přitom považoval za určující, že dominantní prvek obou označení představuje slovní spojení „[Anonymizováno]“, respektive modifikace označení v anglickém jazyce „[Anonymizováno]“ (které je současně jejich vzájemným pojítkem), ať již proto, že je toto spojení umístěno na samém počátku obou označení, nebo proto, že je to právě a jen toto spojení, které má v rámci těchto označení rozlišovací způsobilost. Ostatní prvky, jako slovní prvky „[Anonymizováno]“ v ochranné známce žalobkyně a „[Anonymizováno]“ v označení odštěpného závodu žalované, tuto způsobilost nemají. Z hlediska fonetického a sémantického obě označení, alespoň pokud jde o jejich dominantní část, vykazují značnou podobnost, když označení „[Anonymizováno]“ je pouze vyjádřením označení „[Anonymizováno]“ v anglickém jazyce, jak ho i sama žalobkyně používá například ve svých doménových jménech (https://www.[Anonymizováno]/). Vizuální dojem obou označení se pak liší jen při grafickém ztvárnění ochranné známky, což jen odráží skutečnost, že ochranná známka byla registrována jako slovně grafická.

10. Dále soud porovnával třídy výrobků a služeb, pro které jsou posuzované ochranné známky žalobkyně zapsány, s obory činnosti odštěpného závodu žalované tak, jak jsou uvedeny v obchodním rejstříku se závěrem, že žalovaná obchoduje s podobnými službami, pro které jsou zapsány ochranné známky. Mezi označením odštěpného závodu žalované a ochrannými známkami žalobkyně proto existuje pravděpodobnost záměny a asociace ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) ZOZ.

11. Vzal dále za prokázané, že ochranné známky žalobkyně jsou známkami s dobrým jménem s tím, že ke stejnému závěru došel i Úřad průmyslového vlastnictví ve svých rozhodnutích.

12. K námitce žalované, že užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nelze považovat podle § 8 odst. 3 ZOZ za užívání označení jako názvu právnické osoby nebo obchodní firmy nebo jako součásti názvu právnické osoby nebo obchodní firmy, uvedl soud, že zákonný výčet způsobů užití ochranné známky v obchodním styku je pouze demonstrativní a že má za to, že je v tomto případě na místě vykládat zákonné ustanovení podle jeho smyslu a účelu. Název odštěpného závodu sice není obchodní firmou, avšak pokud by soud dal za pravdu žalované, vedlo by to k absurdním závěrům, že pro odštěpné závody lze používat shodná nebo totožná označení bez souhlasu vlastníka ochranné známky. Podle soudu k závěru, že je třeba posuzovat i zaměnitelnost nebo klamavost označení odštěpného závodu s jinými označeními, dospěl i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2219/2015, kdy uzavřel, že označení odštěpného závodu přitom slouží především k odlišení odštěpného závodu (od jiných odštěpných závodů či jiných osob), jakož i k tomu, aby zabraňovalo mylným představám o činnosti odštěpného závodu. Z toho lze dovodit, že ačkoli zákon kvalitativní požadavky kladené na označení odštěpných závodů výslovně nestanoví, nesmí být ani tato označení zaměnitelná s jiným (již existujícím) jménem či jiným (již existujícím) označením odštěpného závodu, ani klamavá. Jelikož se označení odštěpného závodu povinně zapisuje do obchodního rejstříku, je rejstříkový soud povinen před zápisem navrhovaného označení posoudit, zda není zaměnitelné či klamavé. Opačný závěr by ve svém důsledku umožnil zneužívání označení odštěpného závodu, neboť zatímco obchodní firmu podnikatele by rejstříkové soudy z pohledu zaměnitelnosti a klamavosti posuzovaly, označení odštěpného závodu by takovému přezkumu nepodléhalo. I pokud by tento výklad § 8 odst. 3 ZOZ neobstál a závěry tak nebylo možno vztáhnout i na označení obchodního závodu, užívání slova „[Anonymizováno]“ v označení odštěpného závodu by podle soudu přesto samo o sobě představovalo užívání v obchodním styku, neboť o záměru žalované podnikat na území ČR, tedy v širším smyslu vystupovat v obchodním styku v ČR svědčí již skutečnost, že si zde nechala zapsat svou pobočku, tedy ve smyslu § 503 odst. 2. o. z. svůj odštěpný závod, pro nějž navíc získala několik živnostenských oprávnění.

13. Podle soudu prvního stupně tak došlo k naplnění dvou skutkových podstat porušení práv z formálně registrované ochranné známky, jak jsou vymezeny v § 8 odst. 2 písm. b) a c) ZOZ. Podle § 4 odst. 1 ZVPPV tak žalobkyně může mimo jiné požadovat zdržení se závadného jednání a odstranění jeho následků.

14. Z hlediska tvrzeného zásahu do práv k obchodní firmě žalobkyně soud znovu uvedl, že ani označení odštěpného závodu nesmí být zaměnitelné s jiným existujícím jménem ani klamavé. K zaměnitelnosti může postačit, aby se obchodní firma a označení odštěpného závodu shodovaly pouze v jejich určité dominantní části, popř. aby se dané části od sebe odlišovaly jen nepatrně (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1125/2006 a sp. zn. 32 Odo 1729/2006 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 86/2016 a sp. zn. 3 Cmo 52/98). Dominantní prvek obchodní firmy žalobkyně tvoří slovo „[Anonymizováno]“, dominantní prvek názvu odštěpného závodu žalované „[Anonymizováno]“ se tak odlišuje pouze nepatrně, a to vynechávám diakritického znaménka, neboť se jedná o anglickou verzi slova [Anonymizováno]. Modifikaci označení „[Anonymizováno]“ ve znění „[Anonymizováno]“ žalobkyně používá ve svých doménových jménech, proto si relevantní veřejnost, která webové stránky žalobkyně hojně navštěvuje, snadno spojí označení obchodního závodu s žalobkyní. Naopak prvek „[Anonymizováno]“ a dodatek „odštěpný závod“ považuje soud za prvky, které nemůžou vzhledem k dominanci prvku „[Anonymizováno]“ od sebe žalobkyni a označení odštěpného závodu žalované dostatečně odlišit. Prvek „[Anonymizováno]“ navíc ještě i vzhledem k vysoké známosti obchodní firmy žalobkyně vzbuzuje dojem, že se jedná o pobočku žalobkyně, jejíž činností je obstarávání distribuce výrobků a služeb žalobkyně na kontinentu Afrika. Co se týče předmětu podnikání, judikatura dospěla opakovaně k závěru, že ten je při posuzování zaměnitelnosti obchodní firmy v zásadě irelevantní (srov např. rozsudky Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 7 Cmo 86/2016, Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1175/2018 a sp. zn. 29 Cdo 2219/2015). Žalobkyně svou obchodní firmu užila jako první a v souladu s § 423 odst. 2 větou první o. z. jí svědčí právo přednosti. Navíc v době před zápisem a těsně po zápisu odštěpného závodu žalované vyvíjela rozsáhlou marketingovou činnost, když již působila jako sponzor významných nejen sportovních událostí a získávala prestižní odborná i anketní ocenění. Obchodní firma žalobkyně se tak již v době zápisu odštěpného zápisu žalovaná těšila mezinárodní známosti a uznání.

15. Podle soudu námitka žalované, že z dikce ustanovení § 423 odst. 2 o. z. je zřejmé, že ochrany práv k obchodní firmě se lze domáhat pouze tehdy, je-li současně zásah k obchodní firmě jednáním nekalé soutěže a má znaky nekalosoutěžního jednání, již jen prostým jazykovým výkladem neobstojí, neboť podmínku naplnění generální klauzule nekalé soutěže v § 2979 o. z. ustanovení § 423 odst. 2 o. z nestanovuje. Judikatura navíc uzavřela, že proti zaměnitelné či klamavé obchodní firmě v některých případech může být podnikatel oprávněn domáhat se ochrany na základě § 423 o. z. i na základě úpravy nekalé soutěže, v jiných případech může být oprávněn pouze na základě § 423 o. z., aniž by mu zároveň vůči danému podnikateli svědčil nárok z nekalosoutěžního jednání či z titulu ochranné známky nebo naopak (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4933/2009 a Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 419/2008, sp. zn. 3 Cmo 63/98, sp. zn. 3 Cmo 238/96). Soud se proto již dále nezabýval námitkou žalované, že její jednání nenaplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže, neboť to vzhledem k výše uvedenému závěru považoval za nadbytečné.

16. Soud proto dospěl k závěru, že jednáním žalované bylo porušeno právo žalobkyně k obchodní firmě a na tomto závěru nemění nic ani námitka žalované, že žalobkyně byla neaktivní a jednání žalované celou dobu tolerovala. Jak žalobkyně v řízení prokázala, již v minulých letech žalobou k odstranění závadného stavu vyzývala a situaci řešila v jiném soudním řízení, kdy se domáhala výmazu odštěpného závodu z obchodního rejstříku.

17. Žalobě proto vyhověl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyrovnaným úspěchem účastnic ve sporu.

18. Rozsudek v rozsahu vyhovujícího výroku II. a souvisejícího výroku III. o nákladech řízení napadl odvoláním žalovaná. Vytkla soudu, že při právním posouzení možného zásahu do práv k ochranným známkám žalobkyně se zcela opomenul vypořádat s námitkou, že žalovaná neužívá název odštěpného závodu jako ochrannou známku, teda za účelem určení obchodního původu výrobků nebo služeb. Závěr soudu, že užívání slova „[Anonymizováno]“ v označení odštěpného závodu samo o sobě představovalo užívání/obchodním styku, neboť zápis odštěpného závodu svědčí o záměru žalované podnikat na území ČR, tedy v širším smyslu vystupovat v obchodním styku v ČR a že pro svůj odštěpný závod získala několik živnostenských oprávnění, má žalovaná za chybný. Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně opakovaně k otázce užívání v obchodním styku uváděla, že pouhá přítomnost označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nepředstavuje užívání ochranné známky ve smyslu § 8 odst. 2 ZOZ, když pouhá přítomnost označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu žalované není užíváním v obchodním styku ve smyslu známkoprávních předpisů. I při přisvědčení úvaze soudu prvního stupně o tom, že § 8 odst. 3 písm. e) ZOZ lze analogicky aplikovat i na název odštěpného závodu s ohledem na skutečnost, že výčet v něm uvedený je výčtem demonstrativním, pak je žalovaná přesvědčena, že pouhá přítomnost názvu „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nepředstavuje užívání v obchodním styku. Citované ustanovení se do zákona o ochranných známkách dostalo na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436, kterou se sbližují právní předpisy o ochranných známkách (dále jen „harmonizační směrnice“). Podle bodu 19 Preambule harmonizační směrnice „pojem porušení práv z ochranné známky“ by rovněž měl zahrnovat použití označení jako obchodního názvu či podobného pojmenování, pokud je použito pro účely rozlišení výrobků nebo služeb. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že použití označení v obchodním názvu není samo o sobě porušením práva z ochranné známky, jak se chybně domnívá soud prvního stupně, ale je tomu tak výlučně tehdy, je-li takové označení použito pro účely rozlišení výrobků nebo služeb. Účelem názvu odštěpného závodu není rozlišovat výrobky nebo služby, ale identifikovat odštěpný závod, potažmo osobu, která jej zřídila. Žalobkyně se tedy muže bránit proti užívání obchodního názvu či obchodní firmy, jen pokud takové užívání zasahuje nebo je schopné zasáhnout do funkcí ochranné známky, zejména do funkce základní, jíž je zaručit spotřebitelům původ výrobků nebo služeb. Tento závěr potvrzuje řada rozsudků Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Jako příklad lze uvést stěžejní rozhodnutí ve věci C-17/06, v němž SDEU mimo jiné uvedl: „Užívání obchodní firmy, obchodního jména nebo označení provozovny totožných se starší ochrannou známkou třetí osobou, která k tomu nebyla oprávněna, v rámci činnosti uvádění na trh výrobků totožných s těmi, pro něž byla tato ochranná známka zapsána, představuje užívání, které je majitel uvedené ochranné známky oprávněn zakázat podle čl. 5 odst. 1 písm. a) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. 12. 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách, pokud se jedná o užívání pro zboží, které zasahuje nebo je schopné zasáhnout do funkcí ochranné známky.“. V případě ochranných známek, které jsou tvořeny běžnými slovy a nejsou jedinečné, jako je tomu v případě slova „škoda“, je třeba při posuzování možného zásahu do funkce ochranné známky postupovat maximálně obezřetně, jak potvrzuje stanovisko generálního advokáta ve věci C-323/09, Interflora lne Interflora British Unit proti Marks& Spencer plc a Flowers Direct Online Limited.

19. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno a žalobkyně to ostatně ani netvrdila, že by žalovaná používala název odštěpného závodu pro označení jakýchkoli poskytovaných služeb či pro nabídku či prodej jakýchkoli výrobků. Pak není zřejmé, jakým konkrétním jednáním mohla žalovaná zasáhnout do funkcí ochranných známek žalobkyně, zejména pak do funkce základní. Pouhá přítomnost slova „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu žalované zapsaného v obchodním rejstříku není, jak se zcela mylně domnívá soud prvního stupně, bez dalšího užíváním tohoto označení pro účely rozlišení výrobků nebo služeb. Na tom nic nemění skutečnost, že má žalovaná živnostenské oprávnění na poskytovaní určitých konzultačních služeb. Pouhé formální ohlášení živnosti a zápis takového předmětu podnikání od obchodního rejstříku nepředstavuje samo o obě užívání názvu odštěpného závodu v obchodním styku. Registrace odštěpného závodu a získání oprávnění k podnikání sice mohou, a to nanejvýše, slovy napadeného rozsudku, „svědčit o záměru podnikat“, ale nijak nedokládají, že záměr byl uskutečněn. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaná užívala název svého odštěpného závodu jako ochrannou známku a v souladu s její základní funkcí, tedy za účelem určení obchodního původu jakýchkoli jí nabízených výrobku nebo služeb, je zcela bezpředmětné a nadbytečné se zabývat tím, zda označení odštěpného závodu je zaměnitelné s ochrannými známkami žalobkyně, a zda je užíváno pro shodné či podobné služby, či zda je na újmu dobrému jménu ochranných známek žalobkyně. Navíc pokud jde o podobnost ochranných známek [Anonymizováno] žalobkyně s názvem odštěpného závodu, ty se odlišují nejen v prvku „[Anonymizováno]“ (v názvu odštěpného závodu je „[Anonymizováno]“, nikoli „[Anonymizováno]“), ale i v dalších dvou prvcích, „[Anonymizováno]“ a „[Anonymizováno]“, dvě ze tří slov jsou tedy zcela odlišná a jedno z nich je pouze částečně zaměnitelné. Tato skutečnost sama o sobě nezakládá nebezpečí záměny nebo asociace těchto označení, jak věcně nesprávně dovozuje soud prvního stupně.

20. Pokud jde o tvrzený zásah do obchodní firmy žalobkyně, argumentace soudu, jíž jako nedůvodnou odmítl námitku žalované, že ochrany práv k obchodní firmě se lze úspěšně domáhat pouze tehdy, představuje-li zásah k obchodní firmě současně jednání nekalé soutěže, je podle žalované nesprávná a soudem odkazovaná judikatura nepřiléhavá. Konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 4933/2009 jednak řešil spor podle předchozí právní úpravy, tedy před účinností nového občanského zákoníku a zejména na rozdíl od soudu prvního stupně výslovně posuzoval, zda jednání žalované, která si zvolila za svoji obchodní firmu označení „[Anonymizováno]“, je jednáním nekalé soutěže. Soud prvního stupně však v této věci, na rozdíl od jím zmiňovaného rozsudku, naplnění znaků nekalého soutěžního jednání vůbec nezkoumal. To samé platí pro předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 419/2008. Pokud jde o další dvě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, tato rozhodnutí nebyla veřejně publikována a jejích obsah tak není žalované znám, nicméně s ohledem na spisovou značku je zřejmé, že rovněž tato rozhodnutí byla přijata na základě předchozí právní úpravy a jejich aplikovatelnost na tuto věc je tedy omezená. Pokud jde o § 423 odst. 2 o. z, ten na žádné konkrétní ustanovení neodkazuje, pouze uvádí, že kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží. Je zřejmé, že je tedy podmínkou, aby se i v případě zásahu do obchodní firmy jednalo současně o nekalou soutěž, což ale soud v řízení neposuzoval.

21. Pokud soud prvního stupně dovodil, že žalobkyně užila název jako první, pak tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Jak vyplývá mimo jiné z článku předloženého žalobkyní s názvem „Majitelé se rozhodli najít silného partnera a 27. června 1925 se firma spojila se [Anonymizováno]“, označení „[Anonymizováno]“ používaly jako součást svého názvu první „[Anonymizováno]“ v Plzni pojmenované po jejich zakladateli, nikoli žalobkyně. Navíc „[Anonymizováno]“ má obecný význam v smyslu újma, na rozdíl od označení „[Anonymizováno]“, které žádný konkrétní význam v českém jazyce nenese. Tuto skutečnost soud prvního stupně v napadeném rozsudku nezohlednil. Je pak obecně známé, že slovo „[Anonymizováno]“ neobsahuje jen název žalobkyně, ale je součástí názvu plzeňské škodovky a řady dalších společností. Soud rovněž nezohlednil, že obchodní firma žalobkyně zní „[právnická osoba].“, zatímco název odštěpného závodu je „[Anonymizováno]“, tedy v případě obchodní firmy se oba názvy odlišují vedle „[Anonymizováno]“ rovněž přítomností slovního prvku „[Anonymizováno]“ v obchodní firmě žalobkyně.

22. Žalovaná je dále přesvědčena, že otázka dlouholetého pokojného tolerování a faktického strpění existence názvu odštěpného závodu zahrnujícího prvek „[Anonymizováno]“ žalobkyní by měla být zohledněna při posouzení toho, zda taková skutečnost je v rozporu se dobrými mravy (soutěže) a zda požadavek na změnu názvu odštěpného závodu po 18 letech není sám zneužitím práva ze strany žalobkyně, které nepožívá právní ochrany. Stav, kdy je dlouhodobě a zcela vědomě tolerováno užití označení, již nemůže být považován za rozporný s dobrými mravy (soutěže). Uplatnění odstraňovacího nároku žalobkyní až do 18 letech od zápisu odštěpného závodu žalované do obchodního rejstříku (přičemž do té doby žalobkyně neučinila nic na ochranu svých práv, ačkoli tak učinit mohla) představuje výkon práva, který nemůže požívat soudní ochrany pro nesoulad se zásadami poctivého obchodního styku. Tento závěr potvrzuje mimo jiné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 23 Cdo 3155/2010. Napadený rozsudek v tomto ohledu rovněž představuje zásah do ústavně zaručeného principu právní jistoty. Žalovaná nemá jinou možnost, jak identifikovat svůj odštěpný závod, tak, aby jej třetí osoby spojovaly se žalovanou než tím, že pro označení odštěpného závodu použiji svůj vlastní název s dodatkem, že se jedná o odštěpný závod. Pokud soud ve vztahu k těmto námitkám uvedl, že žalobkyně v řízení prokázala, že již v minulosti k odstranění závadného stavu vyzývala a situaci řešila v jiném soudním řízení, kdy se domáhala výmazu odštěpného závodu z obchodního rejstříku, pak ale v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 83 Cm 259/2020 se žalobkyně neúspěšně domáhala zrušení odštěpného závodu žalované, tento návrh podala až dne 30. 3. 2020. Odštěpný závod žalované byl zapsán do obchodního rejstříku již 16. 12. 2005, tedy téměř 15 let před podáním návrhu. Je tedy nepochybné, že žalobkyně existenci názvu odštěpného závodu, dříve organizační složky žalované dlouhodobě tolerovala, a na tom nic nemění, zda toto období trvalo 15 či 18 let, jde v obou případech o velmi dlouhou dobu.

23. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil a žalobu zamítl.

24. Žalobkyně se odvolala proti výroku III. o nákladech řízení. Připomněla, že se domáhala ochrany svých práv odstraněním závadného stavu ve smyslu § 4 odst. 1 ZVPPV, § 423 odst. 2 o. z. ve spojení s 2988 o. z. proti porušení práv k ochranným známkám, práv k obchodní firmě a proti nekalosoutěžnímu jednání užíváním označení odštěpného závodu žalované. Odstranění závadného stavu mohlo být podle žalobkyně dosaženo zejména změnou názvu odštěpného závodu žalované a zápisem této změny do obchodního rejstříku, případně zrušením odštěpného závodu a jeho výmazem z obchodního rejstříku. Zrušení odštěpného závodu a jeho výmaz z obchodního rejstříku žalobkyně nabídla žalované jako alternativu facultas. Na jednání dne 20. 8. 2024 soud prvního stupně nicméně informoval žalobkyni, že petit její žaloby je alternativní (tedy nikoliv alternativa facultas) a je potřeba jej upravit, jelikož soud není oprávněn uložit žalované zrušit odštěpný závod a žaloba je v této části nevykonatelná. Na základě uvedené informace vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět a ponechala v ní jen primární plnění. Soud prvního stupně následně rozhodl plně ve prospěch žalobkyně. Závěr soudu, že žalobkyně byla úspěšná pouze u části žalovaných nároků, má žalobkyně s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, a judikaturu Ústavního soudu za nesprávný. Podstata sporu spočívala v ochraně práv žalobkyně k jejím ochranným známkám a obchodní firmě, přičemž soud v tomto ohledu shledal porušení práv žalobkyně a žalované uložil povinnost změnit označení jejího odštěpného závodu. Základní nárok žalobkyně byl tedy zcela úspěšně uplatněn a rozhodnutí ve věci samotné bylo zcela v její prospěch. Částečné zpětvzetí žaloby bylo důsledkem procesního pokynu soudu k úpravě petitu, nikoli projevem ústupu žalobkyně nebo uznáním neopodstatněnosti žalobních nároků. Konečný výrok ve věci zcela odpovídal primárnímu nároku žalobkyně a vedl k ochraně jejích práv. Soud měl při rozhodování o nákladech řízení zohlednit, že žalobkyně dosáhla ve věci satisfakce v podobě uložení povinnosti žalované odstranit závadný stav změnou označení odštěpného závodu v obchodním rejstříku. Tento postup je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, které opakovaně zdůrazňují, že procesní úspěch je třeba posuzovat podle podstaty věci. Připomněla dále, že podle odborné literatury v případě alternativy facultas je procesní úspěch na straně žalobce, pokud bylo vyhověno alespoň jednomu petitu. Žalovaný je zcela procesně úspěšný, pokud jsou tyto typy žalob zamítnuty v celém rozsahu. Navrhla proto, aby odvolací soud výrok III. rozsudku soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení.

25. Ve vyjádření k odvolání žalované uvedla žalobkyně, že žalovaná z velké části pouze opakuje argumentaci, kterou uváděla již v řízení před soudem prvního stupně a s níž se soud řádně vypořádal a žalobkyně se se závěry soudu prvního stupně ztotožňuje. Žalobkyně se ztotožňuje s posouzením soudu prvního stupně, že právě slovo „[Anonymizováno]“ (resp. „[Anonymizováno]“) tvoří dominantní prvek obou označení a má rozlišovací způsobilost, slova „[Anonymizováno]“, „[Anonymizováno]“ ani „[Anonymizováno]“ naopak rozlišovací způsobilost nemají. Neobstojí ani argument žalované, že slovo „[Anonymizováno]“ je běžným (nikoli jedinečným) slovem, a proto je třeba při posuzování zásahu do funkce ochranné známky postupovat obezřetně. To má vyplývat ze stanoviska generálního advokáta SDEU ze dne 24. 3. 2011 ve věci C-323/09 Interflora, nicméně jeho závěry na nyní souzenou věc nedopadají, protože vycházejí ze zcela odlišných skutkových okolností. Žalovaná ochrannou známku žalobkyně nepoužívá jako klíčové slovo v rámci služby AdWords. Nepřipadá tedy v úvahu ani to, že by žalovaná měla nějaký legitimní důvod, proč by právě slovo „[Anonymizováno]“ jako klíčové slovo používala. Konečně žalovaná slovo užívá bez diakritiky a v cizojazyčném názvu. Je tedy vyloučeno, že by ho žalovaná užívala jako obecné české slovo s konkrétním významem. Pokud žalovaná tvrdí, že užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nepředstavuje užívání v obchodním styku, a proto z její strany nejde o porušení zákazu dle § 8 odst. 2 ZOZ, soud prvního stupně vyložil § 8 odst. 3 ZOZ podle jeho smyslu a účelu tak, že užíváním v obchodním styku se rozumí i užívání označení v názvu odštěpného závodu. Opačný výklad, tedy že použití ochranné známky v názvu odštěpného závodu není „užíváním v obchodním styku“, by ostatně vedl k absurdnímu závěru, že by v názvech odštěpných závodů bylo možné využívat ochranné známky třetích osob bez jejich souhlasu. Pokud žalovaná tvrdí, že ochrany obchodní firmy se lze domáhat jenom v případě, že jednání rušitel současně naplňuje znaky nekalé soutěže, jedná se o závěr nesprávný. Pokud pak žalovaná namítá, že soudem citovaná judikatura je překonaná (vydaná na základě předchozí právní úpravy, která jsou za současné právní úpravy pouze omezeně aplikovatelná), pak ale stejná rozhodnutí zmiňují též autoři komentáře z roku 2024 k aktuálnímu znění § 423 o z. Je tedy zřejmé, že autoři komentáře považují daná rozhodnutí za aktuální a relevantní také pro výklad aktuální právní úpravy. Neodpovídá ani tvrzení žalované, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou naplnění podmínek nekalé soutěže. Soud prvního stupně otázku nekalé soutěže neopomenul, ale v rozsudku odůvodnil, že takové posouzení považoval za nadbytečné. Vzhledem k tomu, že soud přiznal žalobkyni její nároky již na základě porušení práv k obchodní firmě, bylo by nadbytečné zabývat se týmiž nároky také z titulu nekalé soutěže. Soud prvního stupně se podrobně zabýval otázkou porušení práv k obchodní firmě žalobkyně. Dospěl k závěru, že žalovaná práva k obchodní firmě žalobkyně porušila a přiznal žalobkyni příslušné nároky. Posouzení nároku z nekalé soutěže by tak nemohlo vést ke změně výroku napadeného rozsudku. Buď by soud shledal naplnění znaků generální klauzule a žalobkyni by přiznal její nároky také z titulu nekalé soutěže, nebo by naplnění znaků generální klauzule nekalé soutěže neshledal, ale žalobkyni by přesto přiznal úplně stejné nároky z titulu porušení práv k obchodní firmě. Konečně žalovaná uvádí, že žalobkyně uplatňuje své nároky nyní, ačkoli po dobu 18 let název odštěpného závodu žalované tolerovala. To je podle žalované v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, což má potvrzovat i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3155/2010. Usnesení Nejvyššího soudu však vychází z odlišného skutkového stavu, a proto na nyní souzenou věc nedopadá. Žalovaná nezačala označení „[Anonymizováno]“ využívat na základě legitimního titulu jakým byly v případě Mladé fronty hospodářské smlouvy, ale označení „[Anonymizováno]“ využívala od počátku protiprávně. Žalobkyně jednání žalované dlouhodobě netolerovala, ale pouze o něm nevěděla. V řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno (a žalovaná k tomu ani žádné důkazy nenavrhla), že by žalobkyně o protiprávním jednání žalované věděla a tolerovala jej. Konečně podle Nejvyššího soudu by bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, pokud by za dané situace dlouholeté dobré soutěžní výsledky žalované společnosti [právnická osoba]. převzala žalující společnost [právnická osoba]. V nyní souzeném případě žalovaná neprokázala, že by dlouhodobě dosahovala nějakých soutěžních výsledků, které by žalobkyně mohla nespravedlivě převzít. Naopak je to žalobkyně, kdo dosahuje excelentních výsledků na českém i zahraničním trhu, což bylo před soudem prvního stupně prokázáno. Nepřipadá tak v úvahu, že by si žalovaná v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku přisvojila výsledky žalované. Proto žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil žalovanou napadený výrok II. rozsudku.

26. Žalovaná v replice na vyjádření žalobkyně setrvala na své argumentaci, že název odštěpného závodu není zaměnitelný s obchodní firmou žalobkyně a jejími ochrannými známkami a že užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nepředstavuje užívání ochranné známky ve smyslu § 8 ZOZ. Dále rozvedla, proč má za to, že žalobkyně o tvrzeném závadném stavu mohla mít povědomost dříve, než tvrdí v žalobě. Ve vztahu k odvolání žalobkyně pak uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení považuje za správné, když procesní odpovědnost za chybnou formulaci petitu nese sama žalobkyně, zpětvzetí alternativní části petitu nebylo vyvoláno chováním žalované.

27. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobkyně naopak shledal důvodným.

28. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku na uložení povinnosti žalované změnit označení svého odštěpného závodu tak, aby neobsahovalo označení „[Anonymizováno]“ nebo „[Anonymizováno]“ a zapsat tuto změnu do obchodního rejstříku. Tento nárok žalobkyně uplatnila z titulu ochrany práv z ochranné známky a obchodní firmy a ochrany před nekalou soutěží. Vytýkaným závadným jednáním bylo užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu žalované (zahraniční právnické osoby), které je zaměnitelně podobné se slovními ochrannými známkami žalobkyně č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] ve znění [Anonymizováno], stejným slovním prvkem obrazové ochranné známky žalobkyně č. [Anonymizováno] a ochranných známek EU č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] a její obchodní firmou.

29. Již zde je třeba uvést, že soud prvního stupně správně dovodil pravomoc tuzemských soudů o uplatněném nároku rozhodnout a že pro své rozhodnutí měl k dispozici dostatek skutkových zjištění, z nichž i odvolací soud při svém přezkumu vycházel. Pro stručnost zde lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

30. Zásadní výhrady nemá odvolací soud ani proti právním závěrům, které soud prvního stupně učinil při posouzení závěru o skutkovém stavu z hlediska tvrzeného zásahu do práv z ochranných známek a obchodní firmy. I zde lze v podstatě odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku a pouze doplnit, že z hlediska tvrzeného zásahu do práv z ochranných známek se soud prvního stupně nadbytečně zabýval otázkou shody či podobnosti výrobků a služeb, pro které jsou ochranné známky žalobkyně zapsány, s obory činnosti odštěpného závodu žalované, pokud dále (a správně) dovodil, že ochranné známky žalobkyně jsou známkami s dobrým jménem (srov. § 8 odst. 2 písm. c/ ZOZ). Stejně tak lze soudu prvního stupně vytknout, že věc neposuzoval i z hlediska nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. 6. 2017 o ochranné známce Evropské unie. S ohledem na skutečnost, že tuzemská právní úprava byla harmonizována s evropským právem, však toto pochybení nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, nadto platí, že podle § 2 odst. 1 ZVPPV je třeba poskytnout ochranu všem vlastníkům či uživatelům práv průmyslového vlastnictví, která jsou na území České republiky vymahatelná. To jsou nejen průmyslová práva vzniklá podle národních právních předpisů, ale též práva vzniklá podle předpisů evropských nebo podle mezinárodní úmluvy (Madridská dohoda o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. 4. 1891, zveřejněná ve Sbírce zákonů pod č. 65/1975). Shodně se soudem prvního stupně tak má i odvolací soud za to, že žalovaná užíváním sporného označení „[Anonymizováno]“ v názvu svého odštěpného závodu zasáhla do práv vyplývajících z ochranných známek žalobkyně a že vzhledem k prokázanému zásahu do základní funkce ochranné známky, jíž je zaručit spotřebitelům původ výrobků nebo služeb (srov. rozhodnutí SD EU např. C 17/06 Celine, C-245/02 Anheuser-Busch, C-23/01 Robelco), je důvodná žaloba v rozsahu požadavku na změnu názvu odštěpného závodu žalované tak, aby neobsahoval označení „[Anonymizováno]“. Soud prvního stupně se správně vypořádal i s námitkou žalované, že užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu nelze považovat podle § 8 odst. 3 ZOZ za užívání označení jako názvu právnické osoby nebo obchodní firmy nebo jako součásti názvu právnické osoby nebo obchodní firmy. K jeho výkladu citovaného ustanovení nemá odvolací soud žádné výhrady a ztotožňuje se s ním.

31. Z hlediska tvrzeného zásahu do práv z obchodní firmy se lze se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnit a pouze ve vztahu k námitkám žalované, že její výklad § 423 odst. 2 o. z. je nesprávný. Z dikce § 423 odst. 2 věta druhá o. z., podle níž ten, kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží, rozhodně nelze vyvozovat podmínku, že zásah do práv z obchodní firmy musí být současně projevem nekalé soutěže. Je sice skutečností, že pokud rušitel zasáhne do práva k obchodní firmě jiné osoby a svým jednáním současně naplní podmínky skutkové podstaty nekalé soutěže vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981 o. z.), příp. jen základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§ 2976 odst. 1 o. z.), lze takové jednání označit za nekalosoutěžní zásah do podnikatelových práv k firmě a dochází k prolínání absolutní i relativní ochrany práva k obchodní firmě, z toho však nelze dovozovat podmínku, že zásah do práv z obchodní firmy musí být současně projevem nekalé soutěže. Ochrana obchodní firmy je absolutní a není podmíněna tím, aby mezi podnikateli existoval soutěžní vztah. Podstatná je zde pouze priorita zapsané obchodní firmy a vlastník této obchodní firmy je oprávněn vyloučit každý jiný subjekt z užívání totožného nebo podobného označení. Dotčená osoba (tedy osoba, jejíž právo bylo ohroženo nebo porušeno jakýmkoli zásahem rušitele) může s využitím katalogu žalobních nároků ve smyslu § 2988 o. z. obecně proti rušiteli požadovat, aby se jednání zdržel nebo aby odstranil závadný stav, dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. V souvislosti s uplatňováním práv k obchodní firmě soudní praxe dovodila (jak správně poukázal i soud prvního stupně), že nelze úspěšně uplatnit právo zdržet se závadného jednání (tj. konkrétně, aby nadále již nejednal pod svojí firmou) proti rušiteli, který užitím své firmy, k níž mu nesvědčí právo priority, zasáhl do práva k firmě jiného podnikatele zapsaného v obchodním rejstříku. Podle ustálené judikatury (např. rozsudek Vrchního soud v Praze ze dne 29. 11. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4933/2009), od níž není důvod se odchýlit ani v intencích platné právní úpravy, lze v těchto případech požadovat po rušiteli pouze odstranění závadného stavu, tj. aby svoji závadnou firmu změnil a následně dosáhl změny zápisu i v obchodním rejstříku. Zcela irelevantní je pak námitka žalované, že žalobkyně nebyla první, kdo po právu užil obchodní firmu obsahující slovní prvek „[Anonymizováno]“. Priorita obchodní firmy a ochrana z ní vyplývající se posuzují výhradně mezi účastníky řízení. Konečně pokud žalovaná namítala, že se soud nezabýval námitkou, že její jednání nenaplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže, pak jednak z toho žalovaná (nedůvodně) dovozovala pochybení při posouzení věci z hlediska tvrzeného zásahu do práv z obchodní firmy, nadto skutečně za situace, kdy soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou z hlediska tvrzeného zásahu do práv z ochranných známek a z titulu zásahu do práv z obchodní firmy, bylo již nadbytečné zabývat se důvodností žaloby i z hlediska tvrzené nekalé soutěže.

32. Ve vztahu k námitce žalované, že žalobkyně tvrzený závadný stav dlouhodobě tolerovala a uplatnění nároku na odstranění závadného stavu nyní je zneužitím práva ze strany žalobkyně, které nepožívá právní ochrany, je třeba zdůraznit, že nepřiznání soudní ochrany by v daném případě přicházelo v úvahu pouze tehdy, pokud by bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě znala závadný stav (nepostačuje pouhá možnost se o zásahu dozvědět), že nečinila rozumné kroky proti závadnému stavu, že žalovaná v důsledku nečinnosti žalobkyně mohla důvodně nabýt dojmu, že její jednání nezasahuje do práv žalobkyně a konečně pokud by změna poměrů v důsledku rozhodnutí soudu způsobila žalované nepřiměřenou újmu, vysoké náklady či např. zničení významné investice, které by vznikly právě proto, že žalobkyně závadný stav dlouhodobě tolerovala. Již z pohledu podmínky skutečné znalosti závadného stavu a pasivity ze strany žalobkyně ničím žalovaná relevantně nezpochybnila tvrzení žalobkyně, že se o závadném stavu dozvěděla v roce 2017 a ihned činila adekvátní kroky (výzva odštěpnému závodu, podání návrhu na zrušení odštěpného závodu). Platná právní úprava pak výslovně nestanoví povinnost označovat odštěpný závod obchodní firmou podnikatele a dodatkem, že jde o odštěpný závod. Neobstojí tak námitka žalované, že nemá jinou možnost, jak identifikovat svůj odštěpný závod, tak, aby jej třetí osoby spojovaly se žalovanou než tím, že pro označení odštěpného závodu použiji svůj vlastní název s dodatkem, že se jedná o odštěpný závod. Poněkud absurdně by pak vyzníval závěr, že se nelze domoci ochrany práv před zásahem spočívajícím v neoprávněném užívání označení „[Anonymizováno]“ v názvu odštěpného závodu jen proto, že vůči zahraničnímu zřizovateli odštěpného závodu nemají tuzemské soudy pravomoc uložit mu povinnost změnit název tak, aby sporné označení neobsahoval.

33. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

34. Pokud jde o související výrok III. o nákladech řízení, je podle odvolacího soudu důvodná námitka žalobkyně, že je třeba ji považovat za procesně zcela úspěšnou. Požadavek, aby žalovaná byla povinna změnit název odštěpného závodu, nebo zrušit odštěpný závod, i odvolací soud považuje jako tzv. alternativu facultas. Bez ohledu na to, jakým způsobem soud prvního stupně s tímto návrhem naložil, je podstatné (z hlediska úspěchu ve sporu), že vyhověl primárnímu petitu. Pokud za této situace nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, pochybil. Odvolací soud proto výrok III. rozsudku soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. (per analogiam) změnil a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 452,50 Kč, sestávající z odměny za 5,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu, sepis žaloby, vyjádření ze dne 23. 7. 2024, účast na jednání soudu prvního stupně dne 30. 7. 2027, které bylo za účasti zástupců účastnic pouze odročeno pro případné smírné vyřešení sporu, účast na jednání soudu prvního stupně dne 20. 8. 2024) podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 35 000 Kč a 6 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024, vše se zvýšením o 21% DPH, a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.

35. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu ve výši 11 918,50 Kč přiznal v odvolacím řízení zcela úspěšné žalobkyni. Tato náhrada sestává z odměny za 0,5 úkonu právní služby (odvolání do rozhodnutí o nákladech řízení) podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu ve znění platném do 31. 12. 2024 z tarifní hodnoty 35 000 Kč, odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované ze dne 22. 1. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 27. 10. 2025) podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu v platném znění z tarifní hodnoty 65 000 Kč, jedné režijní náhrady ve výši 300 Kč a dvou režijních náhrad po 450 Kč podle § 13 advokátního tarifu ve znění ke dni učinění příslušného úkonu, vše se zvýšením o 21% DPH. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.