3 Cmo 9/2024 - 157

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastníka ochranných známek, k odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2023, č. j. 41 Cm 46/2021-66 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. určil, že žalobce je vlastníkem - slovní ochranné známky [Anonymizováno], č. přihlášky [Anonymizováno], č. zápisu [Anonymizováno], zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví pro tř. výrobků a služeb: (6) obecné kovy a jejich slitiny, kovové stavební materiály, kovové materiály pro železnice, kovové kabely a dráty neelektrické, kovové potřeby zámečnické a klempířské, kovové trubky, sejfy, kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách, rudy; (7) stroje a obráběcí stroje, motory (s výjimkou motorů pro pozemní vozidla), spojky a transmisní zařízení mimo ty, které jsou pro pozemní vozidla, zemědělské nástroje, kromě nástrojů poháněných ručně, líhně pro vejce; (12) vozidla, dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní; (19) stavební materiály nekovové, neohebné trubky nekovové pro stavebnictví, asfalt, smůla, přenosné konstrukce nekovové, nekovové pomníky; (37) stavebnictví, opravy, instalační služby; (39) doprava, balení a skladování zboží, organizování cest; - kombinované ochranné známky [Anonymizováno], č. přihlášky [Anonymizováno], č. zápisu [Anonymizováno], zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví pro tř. výrobků a služeb: (6) obecné kovy a jejich slitiny, kovové stavební materiály, kovové materiály pro železnice, kovové kabely a dráty neelektrické, kovové potřeby zámečnické a klempířské, kovové trubky, sejfy, kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách, rudy; (7) stroje a obráběcí stroje, motory ( s výjimkou motorů pro pozemní vozidla), spojky a transmisní zařízení mimo ty, které jsou pro pozemní vozidla, zemědělské nástroje, kromě nástrojů poháněných ručně, líhně pro vejce; (12) vozidla, dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní; (19) stavební materiály nekovové, neohebné trubky nekovové pro stavebnictví, asfalt, smůla, přenosné konstrukce nekovové pomníky; (37) stavebnictví, opravy, instalační služby; (39) doprava, balení a skladování zboží, organizování cest; a - kombinované ochranné známky [Anonymizováno] č. přihlášky [Anonymizováno], č. zápisu [Anonymizováno], zapsané u Úřadu průmyslového vlastnictví pro tř. výrobků a služeb: (6) obecné kovy a jejich slitiny, kovové stavební materiály, kovové materiály pro železnice, kovové kabely a dráty neelektrické, kovové potřeby zemědělské a klempířské, kovové trubky, sejfy, kovové výrobky, které nejsou uvedeny v jiných třídách, rudy; (7) stroje a obráběcí stroje, motory (s výjimkou motorů pro pozemní vozidla), spojky a transmisní zařízení mimo ty, které jsou pro pozemní vozidla, zemědělské nástroje, kromě nástrojů poháněných ručně, líhně pro vejce; (12) vozidla, dopravní prostředky pozemní, vzdušné nebo vodní; (19) stavební materiály nekovové, neohebné trubky nekovové pro stavebnictví, asfalt, smůla, přenosné konstrukce nekovové, nekovové pomníky; (37) stavebnictví, opravy, instalační služby; (39) doprava, balení a skladování zboží, organizování cest, ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na jejich náhradu 26 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel přitom z tvrzení žalobce (v době podání žaloby jím byla společnost [právnická osoba].) o tom, že na základě přihlášek z roku 2011 byla společnost [právnická osoba]. vlastníkem ve výroku rozsudku uvedených tří ochranných známek [Anonymizováno], zapsaných u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) až do 11. 5. 2020. Žalovaný podal dne 18. 11. 2019 k ÚPV žádost o převod předmětných ochranných známek a následně byl na základě této žádosti v rejstříku s účinností od 11. 5. 2020 vyznačen jako vlastník. ÚPV následně vydal nové rozhodnutí, kterým zrušil osvědčení ze dne 11. 5. 2020 s odůvodněním, že smlouvu o převodu ochranných známek podepsaly za převodce osoby, které k tomu nebyly oprávněny. K rozkladu žalovaného předseda ÚPV rozhodl o nicotnosti tohoto rozhodnutí s tím, že sice ÚPV provedl zápis bez právního důvodu, avšak současně UPV nemá prostředky k nápravě takové chyby a poučil účastníky, že právo domáhat se výmazu zápisu je nutné uplatnit u soudu dle § 986 o. z. Žalobci tak nezbylo, než přistoupit k podání žádosti o zápis spornosti u předmětných ochranných známek a k podání určovací žaloby.

3. Podle žalobce dosáhl žalovaný zápisu jako vlastník ochranných známek na základě předložení smlouvy o převodu ochranných známek, kterou za převodce (žalobce) podepsali dne 11. 11. 2019 v Lounech společně [tituly před jménem] jako předseda představenstva a [adresa] jako člen představenstva, resp. tito následující den (12. 11. 2019) dodatečně uznali před Obecním úřadem v [Anonymizováno] svůj podpis za vlastní. Někdejší členové představenstva [tituly před jménem] a [adresa] zastupovali společnost dávno poté, co uplynulo jejich funkční období, aniž by byli do funkce znovu zvoleni, přičemž si této skutečnosti museli být vědomi. Pětileté funkční období [tituly před jménem] uplynulo dne 22. 2. 2015 a [tituly před jménem] dne 13. 4. 2016, tato skutečnost musela být zřejmá z obchodního rejstříku. Navíc na smlouvě bylo vyznačeno právě datum, ke kterému došlo k zápisu nového člena představenstva, jehož funkce vznikla již k 17. 7. 2019 (a dodatečně také k výmazu právě těchto členů, jejichž funkce dávno zanikla). Žalobce je proto přesvědčen, že ani volba data podpisu smlouvy není náhodná.

4. Podle žalobce ke dni podpisu smlouvy o převodu nebyly zastupující osoby oprávněny společnost zastupovat, přičemž oprávněná osoba takové právní jednání ani dodatečně neschválila, a naopak ihned po jeho zjištění proti němu aktivně brojila u ÚPV. Učiněné právní jednání obou jmenovaných proto nelze přičítat žalobci a nezavazuje ho. K převodu ochranných známek proto nikdy nedošlo a jejich vlastníkem byl a je žalobce. Žalovaný jako druhá smluvní strana se nemůže přitom dovolávat dobré víry, pokud absence zástupčího oprávnění byla patrná z veřejného obchodního rejstříku. Zjevným účel smlouvy bylo podle žalobce protiprávní vyvedení ochranných známek ze společnosti, a to bez adekvátního protiplnění. Nikdy totiž nebyl vypracován znalecký posudek na kupní cenu, jak předpokládá čl. 2 smlouvy o převodu a nikdy nedošlo k uhrazení kupní ceny za převod ochranných známek.

5. Pokud žalovaný zpochybňuje platnost smlouvy o převodu akcií, tato smlouva nikdy napadena nebyla. Nekalému záměru osob, které podepsaly smlouvu o převodu ochranných známek, pak nasvědčují i další skutečnosti a jednání (resp. absence jednání) [tituly před jménem] a [tituly před jménem]. Protože pozbytí ochranných známek bylo pro společnost výslovně nevýhodné (jednalo se o jediná hodnotná aktiva), a to tím spíše, že společnost neobdržela žádné protiplnění (kupní cenu), žalobce namítl, že jmenovaní porušili své zákonné povinnosti péče řádného hospodáře. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že jednatel žalovaného pan [Anonymizováno] v minulosti pracoval pro skupinu, do které patřil i žalobce a opakovaně jednal přímo s akcionářem a skutečným vlastníkem žalobce, tudíž prokazatelně věděl, kdo je oprávněn za žalobkyni jednat, příp. zda a kdy skončilo funkční období [tituly před jménem] a [tituly před jménem]. Není proto náhodou, že u podpisů smlouvy je uvedeno datum 11. 11. 2019, tedy stejný den, ke kterému byli jmenovaní vymazáni. Žalobce je přesvědčen o tom, že datum na smlouvě i samotná ověřovací doložka jsou antidatované. Důkazem nedobré víry žalovaného je i skutečnost, že nijak nebrojil proti tomu, že nedošlo k naplnění smlouvy o převodu ve vztahu ke 3 shodným evropským ochranným známkám s dřívějším právem přednosti (č. [Anonymizováno] – 24.6.2010, č. [Anonymizováno] – 3.8.2010 a č. [Anonymizováno] – 3.8.2010) ve vlastnictví mateřské společnosti žalobce (tyto evropské ochranné známky nebyly již ke dni údajného podpisu smlouvy ve vlastnictví žalobce).

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně namítl, že žaloba byla podána neoprávněnou osobou, když jediným zapsaným členem statutárního orgánu je (jak vyplývá z obchodního rejstříku žalobce) [tituly před jménem], který se nikdy statutárním orgánem nestal, neboť podkladem k tomu měla podle žalovaného být zfalšovaná smlouva o převodu akcií ze dne 12. 12. 2013. Žalovaný se stal vlastníkem ochranných známek na základě smlouvy, kterou za žalobce podepsaly osoby oprávněné, a to předseda představenstva [tituly před jménem] a člen představenstva [adresa], kteří byli ke dni podpisu zapsanými členy představenstva převodce, což si žalovaný před podpisem smlouvy nahlédnutím do obchodního rejstříku ověřil. V této souvislosti žalovaný odkázal na princip materiální publicity. Zdůraznil, že k výmazu jmenovaných a zápisu [tituly před jménem] do obchodního rejstříku sice došlo ke dni 11. 11. 2019, avšak tato skutečnost byla v rejstříku zapsána až 12. 11. 2019. Žalovaný byl proto v dobré víře v zápis v obchodním rejstříku. Pokud jde o tvrzení žalobce o skončení funkčního období jmenovaných, k tomu žalovaný namítl, že oba za společnost celou dobu jednali.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předně dovodil, že žalobci svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se domáhá odstranění nesouladu mezi stavem zapsaným v rejstříku ochranných známek se skutečným právním stavem a naléhavý právní zájem vyplývá z § 986 o. z. Dále uvedl, že původnímu žalobci svědčila věcná aktivní legitimace k podání určovací žaloby z titulu vlastnického v rejstříku zapsaného práva k ochranným známkám dotčeného popíraným zápisem a že (jak dovodil Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. 3 Cmo 126/2022-51 ze dne 25. 4. 2023) svědčí v daném sporu aktivní legitimace k určovací žalobě i jeho právnímu nástupci.

8. Dále soud dospěl k závěru, že smlouva o převodu o ochranných známek ze dne 11. 11. 2019 je neplatná. Prokázáno bylo, že smlouvu podepsali za převodce [tituly před jménem] jako předseda představenstva a [adresa] jako člen představenstva, přestože v době uzavření smlouvy jim již řadu let uplynulo funkční období, přičemž do funkce nebyli znovu zvoleni – [tituly před jménem] zanikla funkce a členství ke dni 22. 2. 2015 a [tituly před jménem] ke dni 13. 4. 2016. V době uzavření sporné smlouvy nebyli oprávněni za převodce jednat, žalobce pak jejich jednání ani dodatečně neschválil (§ 440 o. z.), naopak proti převedení ochranných známek podal u ÚPV námitky.

9. K námitkám žalovaného uvedl, že soudu není známo a nebylo ani v řízení tvrzeno, že by [tituly před jménem] či [adresa] podali žalobu proti rozhodnutí valné hromady týkající se zapsaného stavu ([tituly před jménem]) a výmazu v obchodním rejstříku týkajícího se zániku jejich členství ke dni 11. 11. 2019. Za irelevantní soud měl rovněž námitky žalovaného týkající se převodu akcií z roku 2013, neboť ani v tomto případě nebylo zahájeno žádné řízení, které by mohlo změnit závěr, že [tituly před jménem] a [adresa] nebyli oprávněni spornou smlouvu o převodu za převodce podepsat. V této souvislosti dále uvedl, že dobrá víra třetí osoby v zástupčí oprávnění jednajícího není podmínkou ratihabice dle § 440 o. z. Je však předpokladem pro případnou vázanost samotného neoprávněného zástupce (dodatečně neschváleným) právním jednáním ve smyslu § 440 odst. 2 o. z. Jinými slovy, není-li třetí osoba (adresát právního jednání) v dobré víře, že jednajícímu svědčí zástupčí oprávnění, nemůže na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno. Nedostatek dobré víry třetí osoby vede k tomu, že dodatečně neschválené právní jednání neváže ani zastoupenou právnickou osobu ani neoprávněného zástupce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017). Zabýval se proto žalovaným namítanou dobrou vírou v aktuální zápis v obchodním rejstříku v rozhodné době, resp. principem materiální publicity. Sporná smlouva je datována dnem 11. 11. 2019, přičemž až dne 12. 11. 2019 (kdy dle vlastního tvrzení žalovaného byly již v rejstříku zveřejněny údaje o výmazu) si smluvní strany (aniž k tomu byly povinny) nechaly ověřit podpisy, nikoliv však v Lounech, kde byla smlouva podepsána, nýbrž u Obecního úřadu Merboltice. To žalovaný nijak neosvětlil. Dle názoru soudu již tato „náhoda“ v datech vzbuzuje o dobré víře všech aktérů smlouvy pochybnosti. Soudu se jeví dále jako nepravděpodobné, že by si zástupce žalované společnosti nevšiml zjevného časového odstupu od vzniku členství v představenstvu u jmenovaných v zápisu v obchodním rejstříku a aktuální stav si nezjišťoval, přičemž je zcela s ohledem na výše uvedené zjevné, že [tituly před jménem] a [adresa] podepsali spornou smlouvu při plném vědomí, že k tomu nejsou oprávněni. O absenci dobré víry žalovaného dále svědčí prokázaná skutečnost, že žádost o převedení ochranných známek podal u Úřadu až dne 18. 11. 2019, tedy v době, kdy nesporně věděl (mohl vědět) o změně zápisu v obchodním rejstříku žalobce. V této souvislosti soud per analogiam odkázal na § 984 o. z., kdy dobrá víra osoby, která věc nabyla za úplatu od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu, se posuzuje u věcného práva (zapisovaného do veřejného seznamu) až k době podání návrhu na zápis do tohoto veřejného seznamu. V řízení pak nebylo sporným, že žalovaný dosud nezaplatil žalobci kupní cenu za převod ochranných známek. Podle názoru soudu byla sporná smlouva v části úhrady kupní ceny koncipována tak, že její naplnění je značně nevýhodné pro převodce, naopak výhodné pro žalovaného jako nabyvatele. Smlouva neobsahuje ujednání, která ze stran je povinna zadat znalecký posudek, účinnost smlouvy nenastává až po zaplacení kupní ceny (jak bývá obvyklé), přičemž k podání žádosti o převod byl zavázán před zaplacením kupní ceny nabyvatel. V době podání žádosti o převod muselo být (mělo být) tedy žalovanému s ohledem na aktuální výpis z obchodního rejstříku jasné, že smlouva nebude naplněna zaplacením kupní ceny za převedené ochranné známky, což nesvědčí o jeho dobré víře. Tento závěr podporuje i skutečnost, že žalovaný v řízení ani netvrdil, že by se od zápisu ochranných známek do rejstříku někdy pokusil zadat potřebný znalecký posudek a požádal žalobce o součinnost, aby mohl za ochranné známky, jejichž vlastnictví se dovolává, zaplatit příslušnou kupní cenu, když od uzavření smlouvy uplynuly téměř 4 roky. Nadto nelze přehlédnout, že součástí smlouvy byly i totožné ochranné známky EU a dvě mezinárodní ochranné známky, jejich „další osud“ ponechal k námitce žalobce žalovaný bez reakce.

10. Se závěrem, že smlouva o převodu ochranných známek je podle § 580 o. z. pro rozpor se zákonem (§ 151 a násl. o. z.) z důvodu jejího podpisu neoprávněnými osobami na straně převodce neplatná, žalobě v celém rozsahu vyhověl s tím, že zápis vlastnictví ochranných známek ve prospěch žalovaného byl proveden ÚPV bez právního důvodu. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal úspěšnému žalobci.

11. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadl odvoláním žalovaný. Nesouhlasí se závěrem soudu o tom, že smlouva o převodu ochranných známek ze dne 11. 11. 2019 je neplatná pro rozpor se zákonem z důvodu jejího podpisu neoprávněnými osobami. Namítl, že jediným, kdo tvrdí, že funkční období [tituly před jménem] a [tituly před jménem] skončilo v roce 2015, resp. 2016, je žalobce, resp. jeho samozvaný člen představenstva, [tituly před jménem], aniž by ale toto své tvrzení jakkoli dokládal, přestože důkazní břemeno o nedostatku dobré víry žalovaného leží na žalobci. Datum je u funkčního období obou členů uvedeno i v obchodním rejstříku [právnická osoba]., nicméně i zde se tak stalo na základě návrhu [tituly před jménem], a to v návaznosti na rozhodnutí jediného akcionáře ze dne 17. 7. 2019, které za jediného akcionáře [právnická osoba]. podepsal opět [tituly před jménem], přestože ten se platně statutárním orgánem [právnická osoba]. nikdy nestal. Jak vyplývá z obchodního rejstříku, a i insolvenčních rejstříků (např. [právnická osoba]., [právnická osoba]. apod.), [tituly před jménem] se od druhé poloviny 2019 nechal zapsat jako statutární orgán desítek společností, které mají společný pojící prvek, a to, že se jedná o společnosti z faktického koncernu obžalovaného [tituly před jménem], jehož je [tituly před jménem] dle veřejných informací spolužákem. Jediným akcionářem se v těchto společnostech stala společnost [tituly před jménem], [Anonymizováno] (nyní [právnická osoba]), IČO: [IČO], aniž by k tomu ale měla platný právní titul (a rubopisované akcie). Do koncernu řízeného [tituly před jménem] patřila i společnost žalobce, tj. [právnická osoba]. (a jeho právních nástupců) a společnost [právnická osoba]. (jediný akcionář [právnická osoba].). Jak vyplývá z rejstříkového spisu [právnická osoba]., [tituly před jménem] svůj návrh na zápis změn v listopadu 2019 doložil mimo jiné smlouvou o převodu cenných papírů mezi společností [Anonymizováno]., reg.č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] (jako převodcem) a [Anonymizováno] (jako nabyvatelem), na jejímž základě mělo dojít k převodu 100 % akcií [Anonymizováno] s tím, že k podpisu uvedené smlouvy mělo údajně dojít již dne 12. 12. 2013, dále seznamem akcionářů ke dni údajného převodu (12. 12. 2013) a seznamem akcionářů ke dni údajné převolby (17. 7. 2019). Uvedené seznamy akcionářů, které si [tituly před jménem] sám pro sebe vyhotovil a podepsal, jsou zjevně antedatované, neboť seznam akcionářů ze dne 12. 12. 2013 (kterým je dokládáno vlastnictví [Anonymizováno].) je vizuálně totožný se seznamem akcionářů ze dne 17. 7. 2019 (kterým má být dokládáno vlastnictví [Anonymizováno]), a to až tak, že i seznam akcionářů ze dne 12. 12. 2013 obsahuje text, že je „vyhotovený v aktuálním znění ve smyslu § 264 a násl. zákona č. 90/2012 Sb.“, tj. zákona o obchodních korporacích, který ale dne 12. 12. 2013 nebyl ještě účinný (nabyl účinnosti až dne 1. 1. 2014).

12. Zatímco seznamy akcionářů jsou antedatované, smlouva o převodu akcií mezi [Anonymizováno]. a [Anonymizováno] je pak zjevně falešná, jak vyplývá z Prohlášení ředitele společnosti [Anonymizováno] ze dne 17. 12. 2019 (s apostilou), v němž společnost [Anonymizováno]. prohlašuje, že žádnou smlouvu o převodu akcií [Anonymizováno] s [Anonymizováno] neuzavřela a smlouva ze dne 12. 12. 2013 předložená [tituly před jménem] rejstříkovému soudu je tudíž falzifikát. [Anonymizováno] tedy na základě uvedené smlouvy akcie [právnická osoba]. nenabyla a nikdy se tak nestala (a nemohla stát) akcionářem [právnická osoba]. Absence právních titulů a rubopisovaných akcií byla nejen v případě [právnická osoba]. a [právnická osoba]. „vyřešena“ za pomoci přeměny společnosti, proto také původní žalobce v průběhu řízení zfúzoval nejprve se společností [právnická osoba]. a ta následně zfúzovala se společností [Anonymizováno]. (ve všech společnostech samozřejmě figuruje [tituly před jménem]).

13. Argumentuje-li soud, že [tituly před jménem] či [adresa] nepodali příslušnou žalobu proti rozhodnutí valné hromady týkající se zapsaného stavu ([tituly před jménem]) a výmazu v obchodním rejstříku týkajících se zániku jejich členství ke dni 11. 11. 2019, pak zjevně přehlíží stav dotčené společnosti. Společnost [právnická osoba]., jak uvádí i žalobce, neměla žádný majetek, s výjimkou ochranných známek „[Anonymizováno]“, které jsou předmětem tohoto řízení, jejichž hodnota je nicméně nulová, neboť jak původní společnost [Anonymizováno]. (nyní [právnická osoba].), tak i její nástupce [právnická osoba]., skončily v konkursu. Žaloba proti rozhodnutí valné hromady by tak představovala pouze několikaleté řízení a náklady pro dotčené osoby ([tituly před jménem], [adresa], [tituly před jménem]). Nulová hodnota ochranných známek byla také důvodem, proč žalovaný nečinil žádné kroky ve věci přepisu evropských ochranných známek, které si bez jakéhokoli titulu nechala na sebe napsat [Anonymizováno] (nikoli žalobce [Anonymizováno], jako jejich původní vlastník), protože náklady u [Anonymizováno] by byly zjevně nepřiměřené k výsledku řízení.

14. Nicméně, pokud soud odmítl vzít při rozhodování do úvahy okolnosti, za nichž se [tituly před jménem] a jeho společnost [Anonymizováno] stala akcionářem [právnická osoba]., přestože z předložených důkazů vyplývají jednoznačné pochybnosti, a považoval tyto okolnosti za irelevantní, neměl ale přehlédnout skutečnosti týkající se zvolení [tituly před jménem] do představenstva původního žalobce [právnická osoba]. a zejména skutečnost, že předmětné rozhodnutí ze dne 17. 7. 2019 je neplatné, resp. nicotné, neboť i v případě, že by se [Anonymizováno] stala platně akcionářem [právnická osoba]. (což se nikdy nestalo) a [tituly před jménem] se tak stal statutárním orgánem [právnická osoba]., nemohl by tento nikdy přijmout předmětné rozhodnutí jediného akcionáře [právnická osoba]. (o jmenování [tituly před jménem]), protože za [právnická osoba]. mohli jednat pouze 2 členové představenstva, zatímco předmětné rozhodnutí podepsal pouze [tituly před jménem]. Z uvedeného tak vyplývá, že zápis v obchodním rejstříku [právnická osoba]. v době podání žaloby neodpovídal skutečnému stavu a žalobu podala osoba, která k tomu nebyla oprávněna, a soud tak měl žalobu odmítnout.

15. V souvislosti s tvrzením právního předchůdce žalobce ([právnická osoba].) a [tituly před jménem] o tom, že funkční období [tituly před jménem] a [tituly před jménem] údajně skončilo již v roce 2015, resp. 2016, je třeba opětovně odkázat na Sbírku listin společnosti [právnická osoba]. Z ní plyne, že v roce 2021, tedy v době, kdy se za statutární orgán původního žalobce ([právnická osoba].) označoval [tituly před jménem], byly do Sbírky listin založeny účetní závěrky za rok 2013 až 2019. Z přílohy k účetní závěrce za rok 2016, 2017, 2018 vyplývá, že statutárním orgánem společnosti [právnická osoba]. je [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno]. Pokud [tituly před jménem]/[právnická osoba]. v žalobě argumentoval, že funkční období [tituly před jménem] zaniklo ke dni 22. 2. 2015 a [tituly před jménem] ke dni 13. 4. 2016, proč stejný [tituly před jménem] v roce 2021 založil do Sbírky listin listiny o tom, že funkční období uvedených členů skončilo v roce 2019. Uvedenými skutečnostmi se ale soud I. stupně, přestože byl na ně upozorněn, rovněž nezabýval. Jak dále vyplývá ze Sbírky listin, jediným akcionářem [právnická osoba]. byla společnost [právnická osoba]. Představenstvo [právnická osoba]. tvořily stejné osoby jako představenstvo [právnická osoba]., tj. [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno]. Za této situace je tak vysoce pravděpodobné, že v roce 2015 a 2016 došlo ke znovuzvolení všech členů [právnická osoba]., a uvedená skutečnost nebyla pouze propsána do obchodního rejstříku (v podobě „znovuzápisu“). Ačkoli by se toto stávat nemělo, jedná se o situaci, kterou lze nalézt u významné skupiny společností, a přesto u nich nikdo zástupčí oprávnění z tohoto důvodu nezpochybňuje. Navíc vzhledem k tomu, že zápis do obchodního rejstříku je pouze deklaratorní, nemá absence „znovuzápisu“ vliv na platnost (znovu)zvolení těchto členů statutárního orgánu, když rozhodující je samotné rozhodnutí jediného akcionáře/valné hromady. Ostatně za stavu, kdy rejstříkový soud situace, kdy nedojde ke „znovuzápisu“ členů orgánů, nijak neřeší (a tedy mu zjevně nevadí), lze jen stěží jejich absenci klást k tíží žalovaného. V této souvislosti je třeba upozornit, že z úplného výpisu z obchodního rejstříku plyne, že rejstříkový soud provedl opětovné zápisy zmíněných členů představenstva, aniž by dospěl k závěru, že jejich funkční období údajně již uplynulo. Nadto, pokud [Anonymizováno] byla akcionářem [právnická osoba]. již od prosince 2013, jak v návrhu rejstříkovému soudu tvrdil [tituly před jménem], není jasné, proč [tituly před jménem] několik let neřešil stav, kdy mu za [právnická osoba]., jako dceřinou společnost [právnická osoba]., jednají osoby, kterým údajně již před několika lety skončilo funkční období.

16. Žalovaný je rovněž přesvědčen, že soud nesprávně posoudil i otázku dobré víry žalovaného. Jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba]., v den podpisu Smlouvy o převodu ochranných známek byli v obchodním rejstříku jako členové představenstva [právnická osoba]. zapsáni [tituly před jménem], [adresa] a [tituly před jménem]. To, že v následujících dnech došlo k jejich odvolání a výmazu (aniž by o tom dotyčné někdo informoval), nelze klást k tíži žalovaného, když sami odvolaní o svém odvolání nevěděli. Žalovaný považuje požadavek soudu na to, aby každý den kontroloval obchodní rejstřík za zjevně nepřiměřený, když rozhodující je stav ke dni podpisu smlouvy. Ostatně stav zápisu v obchodním rejstříku ke dni podpisu byl rozhodující i pro ÚPV, který smlouvu o převodu ochranných známek zjevně shledal platnou a řádně podepsanou, když v květnu 2020 rozhodl o zápisu žalovaného jako vlastníka ochranných známek.

17. V této souvislosti je pak třeba poukázat na nerovný přístup soudu, který aplikuje na princip materiální publicity. Je nesporné, že princip materiální publicity platí pro všechny třetí osoby, tedy i pro soud. Přesto, když žalovaný odkazuje na zápis v obchodním rejstříku, soud dobrou víru žalovaného zpochybňuje s odkazem, že funkční období členů představenstva skončilo a žalovaný to údajně musel vědět, ačkoli nic takového z obchodního rejstříku v době podpisu smlouvy nevyplývalo. Současně se ale soud odmítá zabývat pochybnostmi, které prokazatelně existují ohledně nabytí akcií [právnická osoba]. společností [Anonymizováno] a tím i jmenování [tituly před jménem] členem představenstva [právnická osoba]. a [právnická osoba]. (přestože tyto pochybnosti jsou podloženy důkazy), a to s odkazem na zápis [tituly před jménem] v obchodním rejstříku a princip materiální publicity. Soud tak zjevně v dané věci „káže vodu a pije víno“.

18. Pokud jde o místo ověření podpisu, vzhledem k tomu, že podpis na smlouvě nemusí být ověřen, nepovažuje žalovaný místo ověření za významné a není ani zcela jasné, co má skutečnost, že k uznání podpisu došlo jinde než v místě podpisu smlouvy prokazovat, když k uznání podpisu došlo v jiný den. Ostatně, kdyby chtěl žalovaný smlouvy antedatovat, jak naprosto bez důkazů tvrdil žalobce, pak by podpisy vůbec neověřoval, resp. by smlouvu datoval na jiný den, než je den výmazu členů z obchodního rejstříku.

19. Pokud jde o úhradu kupní ceny, žalovaný nesouhlasí se závěrem, že mu bylo známo, že kupní cena nebude uhrazena a že ji nechtěl hradit. Žalovaný v době podpisu smlouvy nemohl vědět, že dojde ke změně v orgánech žalobce, že jako statutární orgán žalobce bude zapsána osoba, která nejen nebude osobou oprávněnou, ale zejména, která nebude s žalovaným jakkoli komunikovat, a tedy ani mu neposkytne potřebnou součinnost k vypracování znaleckého posudku a stanovení kupní ceny.

20. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, resp. odmítl, popř. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

21. V doplnění odvolání poté, co došlo k rozhodnutí o vstupu [právnická osoba]. do řízení na místo původního žalobce, žalovaný uvedl, že nezákonný postup [tituly před jménem] při nabývání [právnická osoba]. a [právnická osoba]. měla „zhojit“ nejprve fúze [právnická osoba]. se společností [právnická osoba]. a následně velká fúze dle projektu fúze ze dne 4. 8. 2023, na jehož základě došlo k převzetí jmění zanikajících společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], [Anonymizováno]., IČ: [IČO], [právnická osoba].. IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČO; [Anonymizováno], [právnická osoba]., IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČ: [IČO], [právnická osoba]., IČ: [IČO], a [Anonymizováno]., IČ: [IČO], nástupnickou společností [Anonymizováno]., se sídlem [adresa], IČ: [IČO], s rozhodným dnem 1. 1. 2023. Nástupnická společnost byla obratem přejmenována z [Anonymizováno]. na [právnická osoba]. V návaznosti na uvedenou fúzi vydal soud shora uvedené usnesení o procesním nástupnictví. Nicméně, jak plyne z obchodního rejstříku, [tituly před jménem] nezákonným způsobem nabyl nejen většinu shora zanikajících společností, ale i nástupnickou společnost [právnická osoba].

22. Jak vyplývá z úplného výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno].), dne 15. 10. 2018 byla jako jediný akcionář uvedené společnosti zapsána společnost [Anonymizováno]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa] („[Anonymizováno]"). Dne 11. 11. 2019 byla za jediného akcionáře společnosti [právnická osoba] zapsána společnost [Anonymizováno], která za jediného člena představenstva zvolila [tituly před jménem] a opět fakticky zpětně {ke dni 24. 7. 2019). Vzhledem k tomu, že předchozí jediný akcionář společnosti [právnická osoba], společnost [právnická osoba]., byla dle obchodního rejstříku akcionářem až do 11. 11. 2019 a [Anonymizováno] přijal rozhodnutí jediného akcionáře již dne 24. 7. 2019, lze již i z tohoto mít pochybnosti o správnosti a platnosti rozhodnutí o volbě [tituly před jménem]. Tyto pochyby pak jen potrhuje návrh na zápis změn do obchodního rejstříku ze dne 7. 11. 2019, který podal [tituly před jménem] rejstříkovému soudu a který obsahuje tradiční modus operandi [Anonymizováno] a [tituly před jménem]. Podle výpisů ze seznamu akcionářů se [Anonymizováno] měla stát jediným akcionářem [právnická osoba] ke dni 17. 1. 2014. Avšak stejně jako v případě [právnická osoba]., ani v tomto případě účetní závěrka [Anonymizováno] za rok 2014 neobsahuje informaci, že by [Anonymizováno] měla podíl v [právnická osoba]. Ostatně podobná informace není v přílohách účetních závěrek ani v dalších letech, tedy ani v roce 2019, kdy byl podán návrh na zápis [Anonymizováno] jako jediného akcionáře [právnická osoba] do OR. Za této situace se proto žalovaný obrátil s žádostí o vyjádření i na [tituly před jménem], který měl uvedený seznam akcionářů podepsat. [tituly před jménem] sdělil, že seznam akcionářů ze dne 17. 1. 2014 neobsahuje jeho podpis, uvedený dokument nikdy v minulosti neviděl, a tedy ani nepodepsal. A dále prohlásil, že mu jako členovi představenstva nikdy nebyly předloženy žádné dokumenty o tom, že akcionářem [právnická osoba] se stala společnost [Anonymizováno], což potvrdil i formou čestného prohlášení. [Anonymizováno] se tak nikdy nestala akcionářem [právnická osoba], natož v r. 2014. Společnost [Anonymizováno] a [tituly před jménem] tak byli i v případě [právnická osoba] zapsáni do obchodního rejstříku na základě antedatovaných či přímo falešných listin. Ve světle uvedeného se tak [tituly před jménem] nikdy nestal členem představenstva [právnická osoba] a nemohl se tak stát ani členem představenstva / akcionářem současné žalobkyně - [právnická osoba]. ([Anonymizováno].). Z úplného výpisu společnosti [právnická osoba]. ([Anonymizováno].) vyplývá, že za jediného člena představenstva byl dne 11. 11. 2019 zapsán [tituly před jménem] (opět s datem vzniku funkce zpětně ke dni 24. 7. 2019). Vzhledem ktomu, že v té době [tituly před jménem] na základě nezákonného způsobu již ovládal [právnická osoba] (viz výše), nemohlo dojít ani k jeho platnému zvolení za statutární orgán dceřiné společnosti [Anonymizováno]. Pokud jde o osobu jediného akcionáře [Anonymizováno]., společnost [právnická osoba] byla z této pozice vymazána dne 4. 12. 2019. Jako další jediný akcionář byla zapsána opět společnost [Anonymizováno], i když až 11. 10. 2021, přestože v příloze účetní závěrky za rok 2019 [Anonymizováno] uvádí, že má 100% podíl ve společnosti [Anonymizováno] (a dále 100% podíl v [právnická osoba]. a [právnická osoba].).

23. Podle žalovaného je zřejmé, že stejně jako návrhy na zápis změn neodpovídají skutečnosti (a jsou založeny na nepravých listinách), tak ani účetní závěrky [Anonymizováno] neposkytují věrný a poctivý obraz o podnikání uvedené společnosti. Ačkoli [tituly před jménem] v návrzích obchodnímu rejstříku tvrdí, že [Anonymizováno] je akcionářem v desítkách společností (v některých dokonce již od r. 2013 či 2014), přesto podle účetních závěrek získala [Anonymizováno] podíly až v roce 2019, a to pouze ve společnostech [právnická osoba] a [právnická osoba]. Ve skutečnosti ani tento údaj není pravdivý, neboť s ohledem na shora uvedené se [Anonymizováno] nikdy akcionářem [Anonymizováno] nestala. A totéž platí i pro [právnická osoba]., jak vyplývá i z podání akcionáře [právnická osoba]., společnosti [Anonymizováno] ze dne 27. 11. 2019 (Upozornění na nezákonné jednání), které je zveřejněno v insolvenčním rejstříku dlužníka [právnická osoba]. (č.j. MSPH 76 INS 12684/2019-B-40), a které je i součástí spisu. Žalovaný poukázal i na to, že poté, co byl [tituly před jménem] na podzim 2019 zapsán jako jediný statutární orgán [právnická osoba]. (a [Anonymizováno] jako jediný akcionář), jedinou jeho činností bylo, že „ztratil“ účetnictví dlužníka [právnická osoba]. a po celé insolvenční řízení poskytuje nulovou součinnost nejen insolvenčnímu správci, ale i soudu. Po čtyřech letech se pak jeho další aktivitou v insolvenčním řízení stalo to, že v souvislosti s návrhem na částečný rozvrh se pokusil nezákonným způsobem převést (za zády exekutorů a likvidátora) některé pohledávky za dlužníkem [právnická osoba]. na své společnosti [právnická osoba]., resp. [právnická osoba] (viz pohledávky P40, P42 a P177) a poškodit tím věřitele těchto společností (uvedeným pokusům soud zabránil).

24. Pro dokreslení činnosti [tituly před jménem] uvedl dále žalovaný, že přepis společnosti [právnická osoba]. či [právnická osoba] (a navazující přepisy v dceřiných společnostech např. v [Anonymizováno].) na [Anonymizováno], bez existence titulů a akcií (na základě antedatovaných a/nebo falešných listin), není žádnou výjimkou. Od roku 2019 došlo tímto způsobem k přepisu desítek společností na [Anonymizováno] /[tituly před jménem] s tím, že s ohledem na charakter rejstříkového řízení je pro třetí osoby prakticky nemožné přepisu zabránit. Zabránit přepisu se podařilo pouze v případě společnosti [Anonymizováno]. (i zde se [tituly před jménem] /[Anonymizováno] pokusil zopakovat shora uvedený modus operandi), a to pouze z důvodu, že insolvenční správkyně, s níž [Anonymizováno] vede incidenční spor, dala podnět státnímu zastupitelství, aby do rejstříkového řízení vstoupilo (a to se do rozhodnutí rejstříkového soudu odvolalo). O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 14 Cmo 27/2022, kterým změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na zápis změn v obchodním rejstříku [právnická osoba]., spočívajících v zápisu člena představenstva [tituly před jménem] a zápisu jediného akcionáře [Anonymizováno] se odmítá. Odvolací soud uzavřel, že společností [právnická osoba]/[tituly před jménem] nebyly doloženy (a to ani přes vyzvu soudu) veškeré listiny relevantně prokazující převod akcií [právnická osoba] na [Anonymizováno] s tím, že argumentace [právnická osoba] ([tituly před jménem]) ohledně předložení požadovaných listin neobstojí. Zároveň soud zdůraznil, že lze mít na základě obsahu spisu důvodné pochybnosti o tom, zda převod akcií byl řádný a zda se tudíž [Anonymizováno] skutečně stala jediným akcionářem [Anonymizováno] a zda tak byla oprávněna přijmout rozhodnutí jediného akcionáře. Dosud předložené listiny dle odvolacího soudu nejsou způsobilé doložit údaje o zapisovaných skutečnostech. V návaznosti na shora uvedené usnesení odvolacího soudu vyzval rejstříkový soud usnesením ze dne 17. 6. 2022, č. j. B 6144/RD157/MSPH, Fj 23881/2022/MSPH, společnost [právnická osoba], aby odstranila důvod vedoucí ke zrušení společnosti, a to tak, že soudu ve lhůtě 30 dnů sdělí, kdy došlo ke zvolení/jmenování statutárního orgánu společnosti a podá návrh na zápis statutárního orgánu do obchodního rejstříku, což samozřejmě [tituly před jménem] nesplnil.

25. Za této situace považuje žalovaný za nepochopitelné, že soud prvního stupně se odmítl zabývat pochybnostmi, které prokazatelně existují ohledně nabytí akcií [právnická osoba]. společností [Anonymizováno] a tím i jmenování [tituly před jménem] členem představenstva [právnická osoba]. a [právnická osoba]. (přestože tyto pochybnosti jsou podloženy důkazy), a to s odkazem na zápis Ing. Petrušky v obchodním rejstříku a princip materiální publicity, který přitom platí pouze pokud není prokázán opak. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nadepsané řízení je stiženo zásadní procesní vadou, jelikož žalobu podala osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Ačkoli se v případě podání žaloby jedná o nedostatek podmínky řízení, který je podle ustálené judikatury dovolacího soudu odstranitelný, v daném případě se s ohledem na nezákonný postup Ing. Petrušky (a skutečnost, že je jediným statutárním orgánem) jedná o vadu neodstranitelnou. V případě neodstranitelného nedostatku procesní podmínky soud řízení zastaví.

26. V návaznosti na shora uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud řízení zastavil, popř. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že má za správné závěry soudu prvního stupně o tom, že smlouva o převodu ochranných známek je neplatná z důvodu jejího podpisu osobami neoprávněnými jednat za žalobce, že tuto skutečnost žalovaný musel vědět a nejednal tak v dobré víře. Za nedůvodné má i námitky žalovaného stran aktivní legitimace žalobce, stejně tak námitku, že [tituly před jménem] nebyl oprávněn podat žalobu, resp. zmocnit advokáta k jejímu podání. Zdůraznil, že [tituly před jménem] byl v době podání žaloby zapsán v obchodním rejstříku jako statutární orgán žalobce a ani později nebyl tento zápis u soudu zpochybněn.

28. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že nejsou předpoklady pro potvrzení, ale ani pro změnu napadeného rozhodnutí.

29. Předmětem přezkumu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě na určení, že žalobce je vlastníkem v žalobě specifikovaných ochranných známek, neboť smlouva o jejich převodu byla za žalobce podepsána osobami, které ke dni podpisu nebyly oprávněny za žalobce jednat ani nedošlo k dodatečnému schválení jejich jednání ze strany žalobce a žalovaný o tomto nedostatku musel vědět, neboť absence zástupčího oprávnění byla patrná z veřejného obchodního rejstříku.

30. Soud prvního stupně své vyhovující rozhodnutí opřel o závěr, že smlouva o převodu o ochranných známek ze dne 11. 11. 2019 je neplatná, neboť ji za převodce (žalobce) podepsali [tituly před jménem] a [adresa] dávno po uplynutí jejich funkčního období a v době podpisu smlouvy nebyli oprávněni za žalobce jednat a dále o závěr, že žalovaný nemohl jednat v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, neboť mu skutečnost o nedostatku [tituly před jménem] a [tituly před jménem] jednat za žalobce musela být známa. Současně soud neshledal důvodnou námitku žalovaného o nedostatku podpisu samotné žaloby, neboť dovodil, že žaloba byla podána na základě plné moci podepsané za žalobce [tituly před jménem], který byl v době podpisu plné moci dne 18. 10. 2021 zapsán v obchodním rejstříku jako jediný člen správní rady s oprávněním jednat za společnost samostatně. Tyto závěry soudu prvního stupně žalovaný zpochybňoval.

31. Pokud jde o námitku nedostatku podpisu žaloby, je třeba připomenout, že skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, ke kterému byl zápis proveden; ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Zároveň platí obráceně, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2646/2016). Současně platí, jak dovodil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1073/2020, že princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu právnické osoby do obchodního rejstříku neplatí ve vztahu k posouzení otázky, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem.

32. Pokud tedy soud prvního stupně při posuzování námitky žalované o nedostatku podpisu žaloby vyšel výlučně z toho, že [tituly před jménem] byl v době podání žaloby, resp. podpisu plné moci advokátovi, kterou ho k podání žaloby zmocnil, zapsán v obchodním rejstříku jako osoba oprávněná za žalobce jednat, pak mu nelze vytnout pochybení, neboť nelze hovořit o tom, že by ze strany žalovaného dosud došlo k účinnému zpochybnění oprávnění [tituly před jménem] za (původního) žalobce jednat. Jak je z obsahu spisu evidentní, žalovaný sice snáší celou řadu argumentů o tom, proč dle jeho přesvědčení zvolení [tituly před jménem] do představenstva původního žalobce nemohlo být platné (podkladem k tomu měla být zfalšovaná smlouva o převodu akcií ze dne 12. 12. 2013 a antedatované seznamy akcionářů), aniž by současně tvrdil, kdo by namísto [tituly před jménem] měl být v postavení akcionáře společnosti. Pokud rejstříkový soud rozhodl o zápisu [tituly před jménem] jako osoby oprávněné jednat za původního žalobce a žalovaný tuto skutečnost účinně nezpochybnil, nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, pokud z tohoto stavu vycházel.

33. Odvolací soud se však neztotožňuje s tím, jak soud prvního stupně posoudil otázku dobré víry žalovaného v zápis v obchodním rejstříku při podpisu sporné smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětným ochranným známkám.

34. Soud prvního stupně k tomu mj. uvedl, že pochybnosti o dobré víře žalovaného vyplývají ze žalovaným neosvětlené skutečnosti, že sporná smlouva je datována dnem 11. 11. 2019, přičemž až dne 12. 11. 2019 si smluvní strany (aniž k tomu byly povinny) nechaly ověřit podpisy, nikoliv však v Lounech, kde byla smlouva podepsána, nýbrž u Obecního úřadu Merboltice. Tento závěr však nekoresponduje s obsahem smlouvy, neboť podle ověřovacích doložek [tituly před jménem] i [adresa] smlouvu vlastnoručně podepsali dne 11. 11. 2019 na Obecním úřadu [adresa], zatímco pan [Anonymizováno] (jednající za žalovaného) měl podle ověřovací doložky notářky [tituly před jménem] dne 12. 11. 2019 uznat za vlastní svůj (tedy již na smlouvě připojený) podpis na smlouvě. Přitom otázka podpisu osoby jednající za žalovaného je zásadní pro posouzení, zda žalovaný mohl jednat v důvěře v zápis v obchodním rejstříku ohledně osob oprávněných jednat za původního žalobce. Jak soud prvního stupně zjistil z úplného výpisu z obchodního rejstříku právního předchůdce žalobce společnosti [právnická osoba]., předsedou představenstva byl [tituly před jménem] a členem představenstva [adresa], přičemž dne 11. 11. 2019 byla do rejstříku zapsána skutečnost, že jejich funkce zanikly, v prvním případě ke dni 22. 2. 2015, ve druhém případě ke dni 13. 4. 2016. Je pak skutečností, že zapisované údaje se promítají do obchodního rejstříku následující den, tedy 12. 11. 2019 již byly údaje o zániku funkcí [tituly před jménem] a [tituly před jménem] veřejně přístupné.

35. S ohledem na výše připomenutý princip materiální publicity zápisů skutečností do obchodního rejstříku je tak zásadní rozdíl, zda žalovaný prostřednictvím pana [Anonymizováno] podepsal smlouvu o převodu vlastnictví k ochranným známkám dne 11. 11. 2019, nebo až 12. 11. 2019. Pokud by totiž k podpisu smlouvy došlo 11. 11. 2019, pak by se žalovaný mohl dovolávat dobré víry a důvěry v zápis v obchodním rejstříku ohledně oprávnění [tituly před jménem] a [tituly před jménem] jednat za původního žalobce a žalobce by pak musel existenci dobré víry žalovaného zpochybnit a prokázat, že žalovaný musel vědět, že jmenovaní již v době podpisu smlouvy nebyli za původního žalobce oprávněni jednat. Odlišná situace by ale nastala v případě, kdyby k podpisu smlouvy ze strany žalovaného došlo až 12. 11. 2019, kdy již skutečnost, že [tituly před jménem] a [adresa] nebyli (od roku 2015, resp. 2016) oprávněni jednat za původního žalobce, byla zapsána v obchodním rejstříku a žalovaný by se důvěrou v zápis v obchodním rejstříku nemohl vůbec hájit, neboť ode dne provedení zápisu se nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy.

36. Pokud soud prvního stupně okolnosti podpisu smlouvy o převodu ochranných známek, resp. není dosud postaveno najisto, kdy byla smlouva ze strany žalovaného podepsána, pak jeho závěr o tom, že žalovaný nemohl jednat v důvěře v zápis v obchodním rejstříku předčasný, tudíž nesprávný.

37. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž o uplatněném nároku znovu rozhodne ve světle výše uvedeného.

38. V novém rozhodnutí, jímž bude řízení u něho skončeno, soud prvního stupně v souladu s § 224 odst. 3 o. s. ř. rozhodne i o nákladech tohoto odvolacího řízení.

Poučení