3 CO 130/2022 - 666

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] 2) [příjmení] - [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] 4) Aurum - [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] se sídlem [adresa] o ochranu autorských práv a ochranu před nekalou soutěží, k odvolání žalobce a žalovaných 1) a 4) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 32 C 13/2020-519, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že žalovaný 1) je povinen zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, skladování a propagace zboží níže uvedeného designu / /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se dovozu tohoto zboží výroky I. a II. potvrzují, ve výroku III. mění tak, že žalovaný 1) je povinen zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku dekoru /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se dovozu tohoto zboží výrok III. potvrzuje, ve výroku IV. potvrzuje, ve výroku V. mění tak, že žalovaný 1) je povinen zdržet se vývozu broušeného skla, na němž je použito jako celku dekoru /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se dovozu tohoto zboží výrok V. potvrzuje, ve výroku VI. potvrzuje, ve výroku VII. mění tak, že žalovaný 1) je povinen zdržet se vývozu broušeného skla s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ v podobě /, / a /, jinak se ohledně požadavku na uložení zákazu dovozu tohoto zboží výrok VII. potvrzuje, ve výroku VIII. mění jen tak, že v rozsahu povinnosti zničit tam uvedené výrobky za přítomnosti notáře a poskytnout žalobci kopii notářského zápisu potvrzujícího zničení výrobků se žaloba zamítá, jinak se výrok VIII. potvrzuje, ve výroku X. potvrzuje, ve výroku XIII. mění tak, že žalovaný 2) je povinen zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku dekoru /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se dovozu tohoto zboží výrok XIII. potvrzuje, ve výroku XXI. mění tak, že žalovaný 4) je povinen zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku dekoru /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 4) zdržet se dovozu tohoto zboží výrok XXI. potvrzuje, ve výroku XXII. mění tak, že žalovaný 4) je povinen zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku dekoru /, jinak se v rozsahu požadavku na uložení povinnosti žalovanému 4) zdržet se dovozu tohoto zboží výrok XXII. potvrzuje, ve výroku XXIII. potvrzuje.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 257 824,32 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 17 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 214 853,60 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 17 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaný 4) je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na náhradu nákladů řízení 141 803,40 Kč a na náhradu nákladů odvolacího řízení 17 064,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Každý z účastníků je povinen zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně na náhradu nákladů řízení 683,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví opravuje v označení žalovaného 1) tak, že namísto nesprávně uvedené adresy sídla [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], se uvádí správná adresa [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a v označení žalovaného 2) tak, že namísto nesprávně uvedené adresy sídla [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], se uvádí správná adresa [adresa], [PSČ] [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výrocích I. a II. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování a propagace zboží tam uvedeného designu, ve výroku III. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku IV. uložil žalovanému 1) povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku V. žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se dovozu a vývozu broušeného skla, na němž je použito jako celku stejného dekoru zamítl, ve výroku VI. uložil žalovanému 1) povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, skladování a propagace broušeného skla s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ v tam uvedené podobě, ve výroku VII. žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) zdržet se dovozu a vývozu broušeného skla s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ v podobě tam uvedené podobě zamítl, ve výroku VIII. uložil žalovanému 1) povinnost ve lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku za přítomnosti notáře nechat zničit všechny výrobky, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku IV. rozsudku, dodané žalovaným 2), které má žalovaný 1) skladem, a poskytnout žalobci kopii notářského zápisu potvrzujícího zničení výrobků, ve výroku IX. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) za přítomnosti notáře nechat zničit všechny výrobky, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku III. rozsudku, dodané žalovaným 2), a dále všechny výrobky, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku III. a IV. rozsudku, dodané žalovaným 4), a dále všechny výrobky s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ dle výroku VI. rozsudku, ve výroku X. uložil žalovanému 1) povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku poskytnout žalobci informace o množství výrobků do dne podání žaloby [datum], na nichž bylo použito jako celku dekoru vyobrazeného ve výrocích III. a IV. rozsudku, dodaných žalovanými 2) a 4), jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, ve výroku XI. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) doložit účetní doklady prokazující skutečnosti uvedené ve výroku X. rozsudku a v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) poskytnout tyto informace o množství prodaných výrobků s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“, jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, včetně účetních dokladů, ve výroku XII. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 1) zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč, ve výroku XIII. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování, propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku XIV. uložil žalovanému 2) povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, skladování, propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku XV. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se dovozu a vývozu broušeného skla, na němž je použito jako celku tam uvedeného dekoru, ve výroku XVI. uložil žalovanému 2) povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, skladování a propagace broušeného skla s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ v tam uvedené podobě, ve výroku XVII. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 2) zdržet se dovozu a vývozu broušeného skla s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ v tam uvedené podobě, ve výroku XVIII. uložil žalovanému 2) povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku poskytnout žalobci informace o množství jím vyrobených a prodaných výrobků do data podání žaloby 4. 5. 2020, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku IV. rozsudku, jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, ve výroku XIX. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 2) poskytnout žalobci informace o množství jím vyrobených a prodaných výrobků do data podání žaloby 4. 5. 2020, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku III. rozsudku, a doložit účetní doklady prokazující tyto skutečnosti a dále doložit účetní doklady prokazujících skutečnosti uvedené ve výroku XVIII. rozsudku a dále poskytnout tyto informace o množství prodaných výrobků s označením„ [anonymizována dvě slova]“ jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, včetně účetních dokladů, ve výroku XX. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 2) zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, ve výroku XXI. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 4) zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku XXII. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 4) zdržet se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování a propagace broušeného skla, na němž je použito jako celku tam vyobrazeného dekoru, ve výroku XXIII. uložil žalovanému 4) povinnost do 30 dnů od právní moci rozsudku poskytnout žalobci informace o množství jím vyrobených a prodaných výrobků do data podání žaloby 4. 5. 2020, na nichž bylo použito jako celku vyobrazeného dekoru ve výroku III. a IV. rozsudku, jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, ve výroku XXIV. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 4) doložit účetní doklady prokazujících skutečnosti uvedené ve výroku XXIII. rozsudku, ve výroku XXV. zamítl žalobu v rozsahu uložení povinnosti žalovanému 4) zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 500 000 Kč, ve výroku XXVI. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného 1) tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na jejich náhradu, ve výroku XXVII. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného 2) tak, že žádný z těchto účastníků nemá právo na jejich náhradu, ve výroku XXVIII. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného 4) tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 4) na jejich náhradu 158 613 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 4), ve výroku XXIX. uložil žalobce povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 1 836 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně, ve výroku XXX. uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 459 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně, ve výroku XXXI. uložil žalovanému 2) povinnost zaplatit České republice na náhradu nákladů řízení 459 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet soudu prvního stupně.

2. Vyšel z tvrzení žalobce o tom, že je umělcem v oboru broušeného skla. Žalovaný 1) provozuje prodejny skla a porcelánu a s žalobcem v letech 2003 2016 spolupracoval. Od roku 2015 však žalovaný 1) začal spolupracovat s žalovanými 2) a 4), kteří mu dodávají výrobky, kvalitativně horší než výrobky žalobce, nicméně pro běžného zákazníka bez možnosti přímého srovnání na první pohled nerozeznatelné od výrobků žalobce, neboť kopírují brusy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ / /, jichž autorem je žalobce. Konkrétně žalovaný 1) nabízí ve svých prodejnách výrobky vyráběné a dodávané žalovaným 2) s dekorem„ [anonymizováno]“ s uvedeným jménem fiktivního autora [jméno] [příjmení] v podobě / a /, který má evokovat jméno žalobce a výrobky s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ vyráběné a dodávané žalovaným 4). Podle žalobce výrobou a prodejem výrobků s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ žalovaní zasahují do autorských práv žalobce a zároveň se tím dopouštějí nekalosoutěžního jednání ve smyslu § 2976 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně vyvolání nebezpečí záměny ve smyslu § 2981 o. z. a parazitování na pověsti ve smyslu § 2982 o. z. Žalovaný 2) navíc účelově užívá jména fiktivního autora výrobků, zaměnitelného se jménem žalobce, což umocňuje možnost vyvolávají nebezpečí záměny. Žalobce uplatněné nároky opřel o § 40 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen„ AZ“), a § 2988 o. z.

3. Žalovaný 1) vůči němu uplatněné nároky neuznal s tím, že jako maloobchodní prodejce není pasivně legitimován, když nemůže rozpoznat, zda některý z výrobků, který od svých dodavatelů odebírá, zasahuje do práv třetích osob. Nadto jsou podle jeho názoru dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ generickými dekory, které jsou ve sklářském průmyslu užívány již dlouhou dobu a žalobce nemůže být jejich autorem. Ve vztahu k uplatněnému nároku na poskytnutí peněžitého zadostiučinění vznesl námitku promlčení s tím, že jde o právo majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě a nebylo žalobcem uplatněno v subjektivní promlčecí lhůtě.

4. Žalovaný 2) vůči němu uplatněné nároky rovněž neuznal, odmítl, že by sporné výrobky někdy vyráběl, navíc v polovině roku 2019 ukončil svou činnost.

5. Žalovaný 4) rovněž vůči němu uplatněné nároky neuznal, s tím, že žádný z dekorů, k nimž žalobce uplatňuje svá práva, není unikátní, tyto dekory postrádají novost a nejsou tedy jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora. Ve vztahu k uplatněnému nároku na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích rovněž vznesl námitku promlčení pro marné uplynutí subjektivní promlčecí lhůty.

6. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z nesporných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování posoudil podle § 609, § 629 odst. 1 § 619 o. z. (stran namítaného promlčení nároku), z hlediska tvrzené nekalé soutěže aplikoval § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § [číslo], § 2982 a § 2988 o. z. a z hlediska tvrzeného zásahu do autorských práv § 2 odst. 1, § 12 odst. 1, 4 písm. a), b), e) a f), § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 17, § 18 odst. 1, 2, § 40 AZ.

7. V první řadě se soud zabýval tím, zda předmětné dekory a design broušených váz spadají pod ochranu autorského práva, zda svým jednáním žalovaní porušili pravidla hospodářské soutěže a dále zda v důsledku toho byla žalobci způsobena nemajetková újma takové intenzity, aby odůvodňovala přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích. Pokud jde o otázku, zda předmětné dekory a předmětný design naplňují podmínky dle § 2 odst. 1 AZ, tedy zda jsou autorskými díly, dovodil soud, že dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ tak, jak jsou jako celek vyobrazeny ve výroku III. a IV. rozsudku a jako předloha přenášeny na vázy formou bohatého brusu, jsou autorským dílem, tedy jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora ve smyslu § 2 odst. 1 AZ a že jejich autorem je žalobce. Soud připustil, že variace na tyto dekory a všechny generické prvky v nich užité lze najít v motivech užívaných dlouho předtím, než žalobce zahájil své podnikání, nicméně podle soudu je to právě kombinace těchto estetických prvků, kterou žalobce docílil originálního výsledku a naplnil tak podmínky dle § 2 odst. 1 AZ. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní tyto dekory užili, konkrétně žalovaný 1) výrobky, na něž byly tyto dekory naneseny (formou bohatého brusu), získal od žalovaného 2) a 4) a následně je ve své prodejně nabízel, prodával, uváděl na trh, skladoval a propagoval na svých webových stránkách a ve vitrínách své prodejny. Žalovaný 2) výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“ a žalovaný 4) výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ vyráběli pod svým obchodním označením a následně je dodávali žalovanému 1). Soud dovodil, že vzhledem k úpravě vztahů (uzavřením smlouvy o konsignačním skladu) mezi žalovaným 1) a žalovanými 2) a 4) zůstávají žalovaní 2) a 4) vlastníky těchto výrobků až do okamžiku jejich prodeje, tedy se podle soudu jako vlastníci předmětných výrobků rovněž účastnili na veškeré formě užití těchto výrobků. Nadto podle soudu žalovaní 2) a 4) i sami na webových stránkách propagovali předmětné výrobky. Žalovaní užívali autorská díla žalobce bez souhlasu autora ve smyslu § 12 odst. 1 AZ tím, že vytvořili rozmnoženiny jeho autorských děl ve smyslu § 13 odst. 1 AZ a tyto rozmnoženiny dále vystavovali dle § 17 AZ, sdělovali veřejnosti skrze své webové stránky dle § 18 odst. 1 a 2 AZ a prodávali ve smyslu § 14 odst. 1 AZ, tedy neoprávněně zasahovali do autorských práv žalobce. Nároky na zdržení se neoprávněného užívání autorských děl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. b) AZ, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití § 40 odst. 1 písm. c) AZ a zničení neoprávněných napodobenin ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) bodu 3 AZ tak soud shledal důvodnými, nedůvodnou shledal žalobu pouze v rozsahu požadavku na zdržení se dovozu či vývozu rozmnoženin díla, když v řízení nebylo prokázáno, že by kterýkoliv z žalovaných předmětné rozmnoženiny dovážel či vyvážel, přičemž přes výzvu soudu žalobce v tomto ohledu žádná skutková tvrzení neuvedl a neoznačil důkazy.

8. Jiná je podle soudu situace v otázce uplatněných nároků na ochranu designu výrobku žalobce vyobrazeného ve výroku I. a II. rozsudku. Jednak podle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že design výrobků žalobce a žalovaných 2) a 4) prodávaných žalovaným 1) není stejný. Dále je podle soudu nutno odlišovat design od dekoru, přičemž zatímco dekor může splňovat, a v tomto případě i splňuje podmínky dle § 2 odst. 1 AZ, design je širší pojem odrážející komplexní podobu výrobku charakterizovanou nejen dekorem, ale jeho provedením, kvalitou použitého křišťálu, leskem výrobku, hloubkou brusu, celkovým tvarem jakož i dalšími technickými a užitnými vlastnostmi, které se bezprostředně promítají do celkového vzezření výrobku. Podle soudu již ze své podstaty design nemůže být autorským dílem, neboť není výlučně jedinečným výsledkem autorovi tvůrčí činnosti, ale podílí se na něm i mnoho dalších prvků, které i s ohledem na samotný charakter výrobku postrádají rys originality. Z hlediska ochrany autorských práv tak žalobu ve vztahu k předmětnému designu soud neshledal důvodnou.

9. Při posouzení stejných nároků z hlediska tvrzené nekalé soutěže soud dovodil, že žalobce a žalovaní se setkávají v hospodářské soutěži na trhu výroby a prodeje broušeného skla na území České republiky a jeho prodeje zejména zahraničním turistům. Ve vztahu k nárokům uplatněným vůči žalovanému 1) na zdržení se nabízení, prodeje, uvádění na trh, dovozu, vývozu, skladování a propagace zboží uvedených designů, uvedl soud, že v řízení bylo prokázáno výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], že předmětné výrobky prodávané žalovaným 1) s dekorem„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ nejsou téhož designu jako vázy prodávané žalobcem. Žalovaný 1) tedy nikdy neužíval design žalobce a nedostal se tak do rozporu s dobrými mravy soutěže ve smyslu § 2976 o. z., proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl (výroky I. a II.). Nadto soud s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, č. j. 23 Cdo 2027/2020-228, zdůraznil, že i pokud by žalovaný 1) užíval stejný či zaměnitelný design jako žalobce, pak by žalobci svědčila ochrana tohoto designu pouze do doby, než by byly vyrovnány náklady za vytvoření tohoto designu. Pakliže žalobce užívá předmětný design vázy již od roku 1992 a 1993 (tj. 28 a 27 let před podáním této žaloby), doba vyrovnání nákladů za jeho vytvoření tak už dávno uplynula. Soud připomněl, že ochrana podle nekalé soutěže nemá přesahovat ochranu, která je poskytována z titulu ochrany průmyslových práv.

10. Pokud jde o uplatněné nároky na zdržení se užívání předmětných dekorů (ohledně nichž soud dovodil aktivní legitimaci žalobce a pasivní legitimaci žalovaných jak z titulu porušení autorských práv, tak z titulu nekalé soutěže), připomněl soud, že podmínkou úspěchu zdržovacího nároku je prokázání, že žalovaný se stále dopouští činnosti, jejíhož zdržení se žalobce domáhá (tedy užívání shora uvedených dekorů jako celku), eventuálně zda hrozí důvodná obava, že v této činnosti bude pokračovat. V případě jednání žalovaného 4) v řízení sice bylo prokázáno, že žalovaný 4) v minulosti neoprávněně vyráběl rozmnoženiny autorských děl žalobce, nicméně v řízení se podle soudu nepodařilo prokázat, že by tak činil i v současnosti, naopak vyšlo najevo, že poslední z předmětných váz, které žalovaný 4) vyrobil a poskytl k prodeji žalovanému 1), byla prodána v listopadu 2020. Podle soudu tak ve vztahu k žalovanému 4) nemůže být zdržovací nárok důvodný z titulu ochrany autorských práv ani z titulu ochrany před nekalou soutěží. Podle soudu není důvodná ani obavu, že by k tomuto jednání v budoucnu mělo docházet, neboť žalovaný 4) se zabývá výrobou jiného typu skla a broušené sklo je pro něj jen okrajovou záležitostí, jehož výrobu ukončil na základě vlastního uvážení dva roky před vynesením rozsudku.

11. Ve vztahu k žalovaným 1) a 2) vyšel soud z prokázané skutečnosti, že žalovaný 1) v minulosti od žalovaných 2) a 4) odebíral neoprávněné rozmnoženiny autorských děl žalobce a tyto následně skladoval, vystavoval, propagoval a prodával, přičemž s ohledem na výslovné prohlášení žalovaného 1) při jednání dne 12. 9. 2022 není vyloučeno, že se na skladě žalovaného 1) dosud nachází předmětné rozmnoženiny vyrobené žalovaným 2). Pakliže žalovaný 1) jakožto prodejce těchto výrobků dosud disponuje několika těmito rozmnoženinami, lze podle soudu tyto skladuje a zamýšlí je nabízet, prodávat, uvádět na trh a propagovat. Vzhledem k úpravě vztahů mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) konsignační smlouvou se i žalovaný 2) účastní na veškerém užívání těchto rozmnoženin. Neoprávněné užívání rozmnoženiny autorského díla žalobce žalovanými 1) a 2) je podle soudu v rozporu s dobrými mravy soutěže, neboť přímo porušuje normy, které hospodářskou soutěž regulují. Soud tak vyhověl nároku žalobce na zdržení se užití dekoru„ [anonymizováno]“ ve výrocích IV. a XIV. rozsudku, nicméně ve výrocích V. a XV. rozsudku zamítl zdržovací nárok žalobce co do požadavku na zdržení se„ dovozu a vývozu“ tohoto dekoru, když nebylo prokázáno, že by žalovaní 1) a 2) tímto způsobem zasahovali do autorských práv žalobce. Uvedené se týká dekoru„ [anonymizováno]“, když ve vztahu k dekoru„ [anonymizováno]“ podle soudu nebylo prokázáno, že by žalovaný 2) takový dekor vyráběl a žalovaný 1) od něj získával rozmnoženiny tohoto autorského díla. Soud tedy zamítl ve výrocích III. a XIII. rozsudku žalobu v rozsahu nároku žalobce, aby se žalovaní 1) a 2) zdrželi užívání autorského díla dekoru„ [anonymizováno]“.

12. Pokud jde o nároky uplatněné ve vztahu k označování výrobků žalovaného 2) jménem autora„ [jméno] [příjmení]“,„ [anonymizováno]. [příjmení]“, bylo podle soudu v řízení prokázáno, že žalovaný 2) jakožto výrobce a žalovaný 1) jakožto prodejce na výrobky broušeného skla, jejich balení a k nim vydávané certifikáty umístili podpis či monogram neexistujícího autora„ [jméno] [příjmení]“ s označením, že se jedná o uznávaného skláře. Soud vzal v potaz, že jde o smyšlené jméno a dovodil, že jeho užívání je způsobilé oklamat průměrného spotřebitele ohledně původu zboží, což naplňuje skutkovou podstatu klamavého označení zboží nebo služby dle § 2978 o. z., přičemž dochází k újmě zejména na straně spotřebitelů, kterými jsou v tomto případě zejména zahraniční kupci, neorientující se v českém sklářském průmyslu. Soud připustil, že hospodářská soutěž připouští jistou míru vychytralosti, klamání spotřebitele uváděním zavádějícího a nepravdivého označení v úmyslu vyvolat dojem, že jde o autorské zboží konkrétního skláře, je podle soudu zcela jistě překročením této míry. Takové jednání je dle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže. Ač podle soudu sporné označení není zaměnitelné s označením žalobce, shledal nárok žalobce na zdržení se užívání výrobků nesoucí označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ vůči žalovaným 1) a 2) zcela důvodným a zdržovacím nárokům ve výrocích VI. a XVI. rozsudku vyhověl. Nedůvodnou shledal žalobu opět pouze v rozsahu požadavku na zdržení se dovozu nebo vývozu výrobků a v tomto rozsahu ji zamítl (výroky VII. a XVII. rozsudku).

13. Pokud jde o tvrzení že žalovaní 1) a 2) vyvolali nebezpečí záměny nebo klamavou představu o propojení s žalobcem tím, že napodobili vázu z broušeného skla a tuto označili samolepkou obsahující výrazné písmeno„ [anonymizováno]“, dospěl soud k závěru, že se sice jednalo o jednání způsobilé vyvolat nebezpečí záměny, ale k záměně nedošlo, když zákazníci byli schopni rozlišit jednotlivé výrobky žalobce a žalovaného 2), resp. nelze všechny výrobky broušeného skla automaticky spojovat s žalobcem, neboť není jediným subjektem zabývajícím se ruční výrobou broušeného křišťálu, a výrobky žalobce a žalovaného 2) sice užívají stejný dekor a oba dosahují z pohledu spotřebitele dostatečné kvality, ale jsou odlišného designu a rozdíl mezi nimi lze seznat při bližším srovnání. Z hlediska tvrzeného parazitování na pověsti žalobce soud dovodil, že označením výrobce jménem závodu žalovaného 2) a uvedením rozdílného jména autora na brusu vázy a na certifikátu (byť autora fiktivního) žalovaní 1) a 2) výrobky dostatečně odlišili tak, aby bylo zjevné, že se nejedná o originální výrobek žalobce.

14. Ve vztahu k požadavku na zničení neoprávněných rozmnoženin vůči žalovanému 1) soud předně zdůraznil, že se žalobce po žalovaném 1) domáhá zničení všech výrobků s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ dodaných žalovanými 2) a 4) a všech výrobků nesoucí označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ Tento nárok tak soud posoudil jak z titulu neoprávněného zásahu do autorských práv žalobce, tak i z titulu nekalé soutěže. Vycházel přitom z prokázané skutečnosti, že je důvodná obava, že se nachází ve skladu žalovaného 1) toliko předmětné výrobky vyrobené žalovaným 2) dekoru„ [anonymizováno]“, nikoliv výrobky žalovaného 4). Z hlediska autorskoprávního soud dovodil, že pokud žalovaný 1) stále disponuje výrobky ve vlastnictví žalovaného 2) dekoru„ [anonymizováno]“, kterými je zasahováno do práv žalobce, je důvodný požadavek na zničení těchto výrobků. Ve vztahu k vázám užívajícím dekoru„ [anonymizováno]“ vyrobených žalovaným 2) proto soud ve výroku VIII. rozsudku vyhověl nároku žalobce na zničení těchto váz žalovaným 1) s tím, že zničení předmětných váz je s ohledem na skutečnost, že zasahují do autorských práv v celém rozsahu svého dekoru, adekvátním způsobem dosažení účelu odstraňovacího nároku. Pokud jde o nárok na zničení výrobků nesoucích označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ vůči žalovanému 1), jde podle soudu o odstraňovací nárok ve smyslu § 2988 o. z. S ohledem na hodnotu výrobků (která může při jejich prodeji přesáhnout i 100 000 Kč) nepovažuje soud jejich zničení za proporcionální, když stejného odstraňovacího výsledku lze dosáhnout vybroušením nápisu„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ na jednotlivých skleněných výrobcích, případně odstraněním samolepky s označením monogramu domnělého autora obsahující velké„ [anonymizováno]“ změnou balení, stáhnutím certifikátů atd. Soud tak má navržené opatření, kterým má být dosaženo odstranění závadného stavu, za nepřiměřené, a proto zamítl nárok žalobce na zničení výrobků nesoucí označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ ve výroku IX. rozsudku. Současně přihlédl k tomu, že ve výrocích VI. a XVI. rozsudku zakázal užívání výrobků s označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ a všechny výrobky nesoucí označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [anonymizováno]“ které zároveň užívají dekor„ [anonymizováno]“ mají být dle výroku VIII. rozsudku zničeny. Účelu nároku žalobce spočívajícího v zamezení nekalosoutěžnímu jednání žalovaných 1) a 2) tak podle soudu de facto již bylo výše uvedenými výroky dosaženo v takovém rozsahu a formě, aby k dalšímu nekalosoutěžnímu jednání ze strany žalovaných 1) a 2) v souvislosti s prezentací výrobků fiktivního autora [anonymizováno]. [příjmení] a klamání spotřebitele již nedocházelo. Vzhledem k tomu, že ve skladu žalovaného 1) se mohou nacházet pouze výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“ vyrobené žalovaným 2), nikoli výrobky vyrobené žalovaným 4) či výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“ vyhověl soud žalobcově nároku na zničení výrobků pouze v rozsahu, který se týká výrobků dodaných žalovaným 2) s dekorem„ [anonymizováno]“, ve vztahu k výrobkům žalovaného 4) a k výrobkům s dekorem„ [anonymizováno]“ soud žalobu s nárokem žalobce na zničení výrobků zamítl (výroku IX. rozsudku).

15. Pokud jde o nároky vůči žalovaným 1), 2) a 4) na sdělení údajů o množství prodaného zboží užívajícího předmětné dekory a částkách obdržených za toto zboží, jde podle soudu o nárok vycházející z § 40 odst. 1 písm. c) AZ, který je za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že žalovaní neoprávněně zasáhli do autorských práv žalobce, důvodný, proto jim soud ve výrocích X., XVIII. a XXIII. rozsudku vyhověl. Nedůvodným však shledal požadavek žalobce na uložení povinnosti doložit účetní doklady prokazující údaje, které budou žalobci sděleny (v tomto ohledu odkázal soud na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2021, č. j. 3 Co 88/2020-93) s tím, že pokud tento nárok žalobce ve vztahu k výrobkům obsahujícím označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ uplatnil z titulu ochrany před nekalou soutěží, nejde o nárok, který by spadl do výčtu nároků podle § 2988 o. z. Žalobu v rozsahu nároku žalobce na sdělení těchto dalších údajů proto soud zamítl (výroky XI., XIX. a XXIV. rozsudku).

16. Pokud jde o nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, uplatněný ve smyslu § 2988 o. z., nebylo podle soudu žalobcem v řízení řádně tvrzeno, natož prokázáno, jak se tvrzené jednání žalovaných (spočívající ve výrobě a nabízením měně kvalitního zboží) konkrétně projevilo na pověsti žalobce, přičemž tento nedostatek žalobce neodstranil ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (poskytnuté mu při jednání dne [datum]). Protože podle soudu z žalobcem předložených důkazů bylo prokázáno pouze to, že v roce 2016 musel své zákazníky varovat před existencí výrobků žalovaných 2) a 4), nikoli už to, že by jakkoli utrpěla žalobcova dobrá pověst, když naopak vyšlo najevo, že žalobcova dobrá pověst jakožto vynikajícího brusiče skla na národní i mezinárodní úrovni zůstala a dodnes zůstává nepoškozena. Podle soudu tak žalobce ve vztahu k tomuto nároku neunesl břemeno tvrzení ani důkazní a soud proto žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výroky XII., XVIII., a XXIII. rozsudku). Nadto soud uvedl, že tento nárok je vůči žalovaným 1) a 4) částečně promlčen, a to pokud jde o jednání těchto žalovaných v období do října 2018, když k vytýkanému jednání a tvrzeným následkům mělo údajně docházet v největší míře bezprostředně po ukončení spolupráce mezi žalobcem a žalovaným 1) na pomezí let 2015 2016, sám žalobce přitom tvrdil, že se o jednání žalovaných dozvěděl nejpozději v roce 2016, nárok na přiměřené zadostiučinění však uplatnil až v říjnu 2021.

17. Výroky o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaných 1) a 2) odůvodnil soud odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. a stejnou mírou úspěchu žalobce a žalovaných 1) a 2), výrok o nákladech řízení ve vztahu žalobce a žalovaného 4) odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. a jejich plnou náhradu přiznal žalovanému 4), jehož neúspěch podle soudu spočíval pouze v nepatrné části.

18. Výroky o nákladech státu (spočívající v odměně znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] za výslech při jednání dne [datum] ve výši 2 754 Kč) odůvodnil soud odkazem na § 148 o. s. ř., ve vztahu žalobce a žalovaných 1) a 2) je rozdělil mezi tyto účastníky rovným dílem (každý 459 Kč), ve vztahu žalobce a zcela úspěšného žalovaného 4) povinnost k jejich náhradě uložil žalobci (918 Kč).

19. Rozsudek ve výrocích I., II., III., V., VII., XIII., XXI., XXII., XXVI., XXVII a XXVIII. a XXIX. napadl odvoláním žalobce. Ve vztahu k zamítavým výrokům I. a II. namítl, že soud shledal, že dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ jsou autorskoprávně chráněná díla žalobce. Skutečnost, že dekory byly použity na výrobcích, které jsou předmětem výroků I. a II., vyplývá ze znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], CSc. a znalce [jméno] [příjmení] a uvádí to i soud v čl. 49 odůvodnění rozsudku. Skutečnost, že žalovaní dekory užili, byla prokázána i vzorky výrobků zakoupených v prodejně žalovaného 1). Za této situace měl soud přiznat žalobci vůči předmětným výrobkům zdržovací nárok na základě jeho autorských práv k dekorům a měl zdržovacím nárokům uplatněným vůči těmto výrobkům vyhovět. Navíc v souladu s § 11 odst. 3 věta první AZ má žalobce za to, že zakázat užívání těchto dekorů žalovaným je důvodné i v případě, že by tyto dekory bez souhlasu žalobce pozměnili. S ohledem na skutečnost, že na výrobcích uvedených v napadených výrocích I. a II. jsou použity autorskoprávně chráněné dekory žalobce bez jeho souhlasu, prodej těchto výrobků je nutně nejen zásahem do autorských práv žalobce, ale i nekalosoutěžním jednáním, neboť za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže, je možno nepochybně považovat jednání zasahující do autorských práv, tj. jednání protiprávní. Výrok II. je navíc podle žalobce v logickém rozporu s výroky IV., VIII. a XIV. rozsudku. Žalobce namítl, že soud ve svém rozhodnutí ve výrocích I. a II. vyšel z nepravdivého závěru o tom, že žalobce uplatňoval práva k designu váz s předmětnými dekory. To ale ze žaloby ani z dalších podání žalobce nevyplývá, předmětem sporu jsou dva dekory žalobce, které žalobce nazývá„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“. Za dekor žalobce neoznačuje určitý„ styl“ výrobků, nýbrž jedinečné, konkrétní výtvarné řešení. Designem pak žalobce rozumí aplikaci předmětných dekorů na výrobky, tj. na broušené sklo, bez ohledu na tvar výrobků. Pokud tak ve vztahu k předmětným výrobkům žalobce použil termín design, vyjadřuje tím, že na tyto výrobky byly aplikovány dekory, přičemž dekory jsou na výrobky aplikovány tak, že se opakují podle potřeby, aby zaplnily celý výrobek.

20. Pokud jde o výrok III., týkající se dispozic s výrobky broušeného skla s dekorem„ [anonymizováno]“, výrobky s tímto dekorem byly žalovanému 1) prokazatelně dodávány žalovanými 2) a 4). Žalobce namítl, že ve vztahu k žalovanému 1) zcela chybí odůvodnění napadeného výroku III., když soud pouze uvádí, proč podle jeho názoru nehrozí opakování výroby a prodeje napodobenin výrobků žalobce žalovanými 2) a 4). K hrozbě závadného jednání ze strany žalovaného 1) žalobce zdůraznil, že v řízení vyšlo jednoznačně najevo, že to byl žalovaný 1), kdo si objednal výrobu napodobenin s dekorem„ [anonymizováno]“ od žalovaného 4), odmítl dobrovolně ukončit prodej výrobků s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, žalobě se aktivně bránil a nároky žalobce neuznal, přičemž napodobeniny výrobků s dekorem„ [anonymizováno]“ byly prodávány v jeho prodejně prokazatelně minimálně do listopadu 2020, tj. přibližně půl roku po podání žaloby. Podle žalobce je zřejmé, že v budoucnu hrozí, že žalovaný 1) bude pokračovat v prodeji napodobenin, které si nechá vyrobit u nového dodavatele, navíc opakování závadného stavu hrozí i ze strany žalovaných 2) a 4), z čehož vyplývá, že hrozí, že i tito žalovaní budou v budoucnu žalovanému 1) dodávat napodobeniny výrobků žalobce. Pokud soud uvádí, že nebylo prokázáno, že by žalovaný 2) kdy vyráběl a žalovaný 1) od něj získával rozmnoženiny autorského díla dekoru„ [anonymizováno]“, pak tento závěr má žalobce za rozporný s prokázaným skutkovým stavem, když i sám žalovaný 2) soudu výslovně potvrdil, že vyráběl jak výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“, tak výrobky s dekorem„ [anonymizováno]“. Dále pokud ve vztahu k žalovanému 4) soud zamítl zdržovací nárok ohledně výrobků s dekorem„ [anonymizováno]“ s tím, že k zásahu do práv žalobce prodejem těchto výrobků již nedochází a opakování závadného jednání nehrozí, i tento závěr je v rozporu se skutkovým stavem zjištěným z žádosti žalovaného 4) o dotace k Ministerstvu průmyslu a obchodu z roku 2021, z něhož vyplývá, že žalovaný 4) vyrábí broušený křišťál, tento křišťál vyváží a do budoucna plánuje tuto činnost udržovat a posilovat.

21. Ve vztahu k zamítavým výrokům V. a VII., týkajícím se dovozu a vývozu napodobenin výrobků s dekorem„ [anonymizováno]“ a výrobků označených označením„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“, kdy soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by kdy kterýkoliv z žalovaných předmětné rozmnoženiny dovážel či vyvážel, namítl žalobce, že postačuje existence hrozby závadného jednání. V daném případě tak soud měl přihlédnout ke skutečnosti, že v řízení bylo prokázáno, že spotřebiteli předmětných výrobků byly prakticky výhradně cizinci a je tedy logické předpokládat, že jim žalovaný 1) zajišťuje zasílání zakoupených výrobků, což vyplývá i z faktu, že žalovaný 1) provozuje mj. e-shop na adrese [webová adresa], kde nabízí mj. dopravu do zahraničí. Hrozba dovozu výrobků pak vyplývá ze skutečnosti, že to byl žalovaný 1), kdo dlouhodobě plánoval výrobu napodobenin výrobků žalobce s těmito dekory a za účelem jejich výroby oslovil žalovaného 2) a 4). V situaci, kdy žalovaní 2) a 4) nebudou moci bez porušení povinností uložených soudem, případně bez hrozby trestněprávního postihu za porušení autorských práv žalobce, napodobeniny výrobků žalobce žalovanému 1) dodávat, hrozí, že se žalovaný 1) obrátí s požadavkem na výrobu napodobenin na některého ze zahraničních dodavatelů.

22. Pokud jde o výrok XIII., jímž soud zamítl zdržovací nároky vznesené vůči žalovanému 2) ve vztahu k výrobkům, na nichž je použit jako celek dekor„ [anonymizováno]“, znovu žalobce poukázal na to, že žalovaný 2) výslovně soud potvrdil výrobu a prodej výrobků s tímto dekorem i v období po podání žaloby. Žalobce předložil důkazy o tom, že žalovaný 2) nadále působí v oblasti broušeného skla, nabízí výrobky z oblasti bohatého brusu a hledá pro svůj podnik brusiče, což dokazuje, že i v budoucnu počítá s výrobou broušeného skla. Vytkl soudu, že se těmito důkazy nijak nezabýval.

23. Ve vztahu k výrokům XXI. a XXII., jimž soud zamítl zdržovací nároky vznesené vůči žalovanému 4) ve vztahu k výrobkům, na nichž je použit jako celek dekor„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, namítl žalobce, že závěr soudu o tom, že k závadnému jednání ke dni vydání rozsudku již nedochází a neexistuje důvodná obava, že by k tomuto jednání v budoucnu mohlo dojít, je nesprávný, přičemž znovu zopakoval, že skutečnost, že žalovaný 4) broušené sklo vyrábí a vyváží, a že v budoucnu dokonce plánuje tyto své aktivity posilovat, vyplývá jednoznačně z jeho žádosti o dotace z roku 2021. Soud navíc v tomto rozsahu žalobu zamítl přesto, že v období po podání žaloby žalovaný 4) vyráběl sporné výrobky a tyto prodával v prodejně ERPET žalovaného 1). Podle sdělení samotného žalovaného 4) zde byly napodobeniny s těmito dekory prodávány do listopadu 2020. Pokud později žalovaný 1) upustil od prodeje předmětných výrobků, pak nikoli dobrovolně, ale až v reakci na podanou žalobu a probíhající soudní řízení a následné uzavření prodejny v souvislosti s pandemií COVID. Žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému 4) předžalobní výzvu, jíž ho vyzval, aby od výroby sporných výrobků upustil, což tento odmítl a v průběhu řízení se pak aktivně bránil a snažil se docílit zamítnutí žaloby. Rozhodnutí soudu je tak jednoznačně v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 23 Cdo 2939/2011. Dále žalobce uvedl, že ve svém podání ze dne [datum] uvedl řadu skutečností a důkazů o tom, že hrozí, že v budoucnu bude závadnému jednání ze strany žalovaného 4) docházet. Za nepravdivý označil žalobce závěr soudu o tom, že se žalovaný 4) zabývá výrobou jiného typu skla a broušené sklo je pro něj jen okrajovou záležitostí, když to je v rozporu s obsahem zahraničních internetových stránek žalovaného 4) [webová adresa], na nichž propagoval své výrobky. Žalobce dále předložil jako důkaz přehled skladových zásob žalovaného 4) a jeho katalog, které mu žalovaný 4) zaslal v odpovědi na fiktivní poptávku žalobce o broušené sklo, přičemž z těchto dokladů jednoznačně vyplývá, že žalovaný 4) i nadále vyrábí, nabízí a prodává výrobky s bohatým brusem. Žalobce rovněž v řízení prokázal, že žalovaný 4) výrobky s předmětnými dekory nejen vyráběl a prodával, ale že tyto výrobky propagoval i na mezinárodních výstavách, mj. na mezinárodním veletrhu ve Frankfurtu v roce 2019. Podle žalobce nemůže být sporu o tom, že žalovaný 4) předmětné výrobky považoval za lukrativní výrobky, z čehož vyplývá reálná hrozba, že se k výrobě předmětných výrobků vrátí. Navíc hrozba vývozu předmětných výrobků vyplývá jednoznačně již z toho, že zákazníci těchto výrobků jsou většinou ze zahraničí. Závěr soudu o tom, že nehrozí, že se žalovaný 4) v budoucnu vrátí k výrobě, propagaci a prodeji výrobků s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, je tak v rozporu s prokázaným skutkovým stavem.

24. Pokud jde o výroky o nákladech řízení, má žalobce za to, že rozsah úspěchu žaloby vůči žalovaným 1) a 2) by měl výrazným způsobem převážit nad částí žaloby, v níž byl neúspěšný a že mu proto vůči těmto žalovaným přísluší náhrada nákladů řízení. Stejně tak má za to, že byl úspěšnější i ve vztahu k žalovanému 4). Navíc i v případě, že by většina nároků uplatněných žalobcem vůči žalovanému 4) byla zamítnuta, měl soud uplatnit na náhradu nákladů řízení moderační právo ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když k moderaci náhrady nákladů měl soud přistoupit z toho důvodu, že bylo prokázáno, že žalovaný 4) vyráběl a prodával výrobky s předmětnými dekory, rovněž bylo prokázáno, že žalovaný 4) odmítl od závadného jednání dobrovolně upustit, v důsledku čehož byl žalobce nucen k ochraně svých práv podat žalobu. Pokud jde o výrok XXIX. o nákladech státu, i zde žalobce namítl jeho nesprávnost v návaznosti na to, že je přesvědčen o svém převažujícím úspěchu ve sporu. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek ve výrocích I., II., III., V., VII., XIII., XXI., XXII., XXVI., XXVII a XXVIII. a XXIX. zrušil a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

25. Rozsudek v rozsahu výroků IV., VI., VIII., X. a XXVI. napadl odvoláním žalovaný 1). Namítl, že nárok žalobce ve vztahu k nárokům, o nichž soud rozhodl ve výrocích IV., VIII. a X. je promlčený, když v řízení bylo prokázáno, že žalobce o jednání žalovaných, které bylo předmětem sporu, věděl nejméně od roku 2016, žaloba ale byla podána a tyto nároky vzneseny až dne [datum]. Ve vztahu k výroku VI. rozsudku pak namítl, že v tomto rozsahu soud věc nesprávně právně posoudil, pokud dovodil, že„ užíváním označení„ [anonymizováno]. [příjmení]“ a„ [jméno] [příjmení]“ se žalovaní 1) a 2) dopouštějí nekalé soutěže ve smyslu § 2976 o. z., když své zboží klamně označují ve smyslu § 2978 odst. 1 o. z. způsobem, který je způsobilý vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží pochází od určitého konkrétního autora - výrobce, konkrétně že se jedná o zboží významného skláře„ [příjmení]“, který fakticky nikdy neexistoval.“ V této souvislosti žalovaný 1) poukázal na oděvní značku [jméno] [příjmení] s tím, že ta také není vedena krejčím [jméno] [příjmení] ani všechny její výrobky nešije žádná osoba tohoto jména. Podle žalovaného 1) nemůže být v silách prodejce, případně osoby zprostředkující prodej, aby každý jednotlivý výrobek kontroloval a ověřoval si, že je určité jeho označení v pořádku, případně zda nezasahuje do práv třetích osob. Připomněl dále, že uváděl v průběhu celého řízení, že naprostá většina zákazníků žalovaného 1) byla z Číny či Japonska a k jakémukoliv přivození újmy tak nemohlo dojít, neboť toto označení nemělo na tyto zákazníky žádný vliv. Výhrady vznesl žalovaný 1) i vůči souvisejícímu výroku XXVI. o nákladech řízení s tím, že ve skutečnosti byl žalobce vůči žalovanému 1) úspěšný ve 4 žalobních nárocích, zatímco žalovaný 1) byl vůči žalobci úspěšný v 8 žalobních nárocích a byl především úspěšný v nároku žalobce, kterým se žalobce domáhal úhrady přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v jím napadených výrocích IV., VI., VIII. a X. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl.

26. Rozsudek v rozsahu jeho výroku XXIII. napadl odvoláním žalovaný 4). Namítl, že uplatněný nárok žalobce je promlčen a žalobce jej uplatnil po uplynutí subjektivní tříleté promlčecí lhůty. Skutečnosti, které osvědčují promlčení tohoto nároku jsou patrny ze spisu, skutečnost, kdy se žalobce poprvé dověděl o dodávkách sporných výrobků žalovaným 4) žalovanému 1), je doložena již provedenými důkazy konstatovanými v bodě 13. odůvodnění rozsudku, z nichž je zřejmé, že o této skutečnosti žalobce věděl nejméně od roku 2016 a skutečnosti, že žaloba (resp. nárok na poskytnutí informací) byl žalobcem vůči žalovanému 4) uplatněn až rozšířením žaloby ze dne [datum], které soud prvního stupně připustil usnesením ze dne [datum], tedy s bezmála pětiletým odstupem.

27. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného 1) uvedl, že žádný z výroků IV., VIII. a X. se netýká majetkových práv a k promlčení by tak došlo pouze v případě, že by zákon promlčení zdržovacího nároku, nároku na zničení a nároku na informace výslovně upravil. Jelikož občanský zákoník, ani jiný zákon promlčení těchto nároků neupravuje, uplatněné nároky, jimž soud vyhověl výroky IV., VIII. a X. napadeného rozsudku, se v souladu s ustanovením § 611 o. z. nepromlčují. Pokud ve vztahu k výroku VI. žalovaný 1) namítá nesprávné právní posouzení věci, uvedl žalobce, že žalovaný 1) nepravdivě informoval zákazníky o tom, že [anonymizováno]. [příjmení] je uznávaným současným designérem, který vytvořil řadu luxusních výrobků. Tato skutečnost byla uvedena výslovně mj. i v anglickém jazyce na certifikátu dodávaném s výrobky označenými jménem údajného autora [anonymizováno]. [příjmení]. Žalovaný 1) tak ve svém obchodě nabízel výrobky označené jménem neexistujícího autora s tím, že tohoto autora označoval za známého a uznávaného designéra. Skutečnost, že si žalovaný 1) musel být vědom toho, že [anonymizováno]. [příjmení] neexistuje, vyplývá mj. z toho, že z dokazování provedeného před prvoinstančním soudem jednoznačně vyplynulo, že to byl žalovaný 1), kdo si objednal napodobeniny výrobků žalobce s jeho dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ žalobce. Skutečnost, že to byl žalovaný 1), kdo si objednal u žalovaného 2) a u žalovaného 4) napodobeniny výrobků žalobce s jeho dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, byla potvrzena i rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve věci sp. zn. 38 Cm 65/2021 ze dne 7. 11. 2022. Žalovaný 1) si tak byl v daném případě jednoznačně vědom skutečnosti, že autorem výrobků označených [anonymizováno]. [příjmení] není známý designér, ale že se jedná o napodobeniny výrobků žalobce. Nepravdivé informace byly navíc uváděny mj. v anglickém jazyce a byly tak určeny zahraničním zákazníkům, které uváděly v omyl a poškozovaly je. Nadto žalobce zdůraznil, že odpovědnost za nekalé soutěžní jednání má objektivní charakter, což znamená, že nekalé soutěže se může dopustit i ten, kdo rozpor s dobrými mravy soutěže nezavinil či kdo si jednání v rozporu s pravidly soutěže ani není vědom. Žalovaný 1) se tak v daném případě nemůže vyvinit tvrzením, že si závadného stavu nebyl vědom. Ve vztahu k výroku XXVI. o nákladech řízení žalobce s odkazem na své odvolání uvedl, že i podle jeho názoru je tento výrok chybný, nicméně nikoli z důvodu, že by byl žalovaný 1) ve věci úspěšnější než žalobce, ale z toho důvodu, že úspěch žalobce v řízení měl výrazným způsobem převážit nad částí žaloby, v níž byl žalobce vůči žalovanému 1) neúspěšný. Navíc i v případě, že by byl žalobce skutečně vůči žalovanému 1) neúspěšný ve větším počtu nároků, by soud neměl žalovanému 1) přiznat náhradu nákladů řízení, neboť s ohledem na prokázané skutečnosti by v úvahu přicházela moderace práva ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř.

28. Ve vyjádření k odvolání žalovaného 4) uvedl žalobce, že argumentace žalovaného 4) o promlčení nároku je nesprávná a znovu zopakoval, že v souladu s § 611 o. z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem, přičemž právo na informace není majetkovým právem. I v případě, že by se toto právo promlčovalo, nepromlčovalo by se podle názoru žalobce jako celek, ale na předmětné právo by musela být aplikována úprava týkající se promlčení opětujících se plnění ve smyslu § 642 o. z., podle něhož byl-li dluh uznán nebo bylo-li právo přiznáno rozhodnutím orgánu veřejné moci, neplatí desetiletá promlčecí lhůta pro úroky a pro ta opětující se plnění, které dospěly po uznání dluhu nebo po přiznání práva. I v případě, že by se právo na informace promlčovalo, měl by žalobce s ohledem na přiznání práva soudem, právo na informace za období 3 let předcházející uplatnění tohoto práva u soudu, tj. za období od 2. 3. 2018.

29. Žalovaný 1) se ve vyjádření k odvolání žalobce a žalovaného 4) zcela ztotožnil s argumentací žalovaného 4). Odvolání žalobce považuje za nedůvodné, s tím, že mnohá tvrzení žalobce jsou pouhou fikcí a nemají oporu v provedeném dokazování. Žalovaný 1) se zcela ztotožnil s argumentací soudu, který přesně uvedl rozdíl mezi„ designem“ a„ dekorem“, což bylo ze strany žalobce v průběhu řízení často zaměňováno. V této souvislosti poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 31 C 98/2009-167, který se zabýval obdobnou věcí v oblasti architektury a v němž soud uzavřel, že:„ Produkují-li architekti díla, jež sice splňují znaky děl autorských, avšak přesto oplývají tvůrčí neoriginalitou (způsobenou masivním přebíráním typových prvků a výtvarně architektonických klišé), nemohou zároveň spravedlivě požadovat, aby takové prvky a klišé neužívali architekti jiní, byt výsledky tvorby jsou si pak v mnohých ohledech nikoli nepodstatně podobné.“. Žalovaný 1) má za to, že tato argumentace je zcela přiléhavá i na situaci posuzovanou v tomto sporu, když ze strany žalobce jsou na jeho výrobcích a v rámci jeho dekorů používány zcela generické prvky, které jsou ve sklářském průmyslu používány již po mnoho desítek let a jsou předávány z generace na generaci. Žalobci byla přiznána ochrana dekoru, tedy předlohy, která je používána pro přenesení na konkrétní výrobek. Žalovaný 1) nikdy žádným takovým vlastním dekorem nedisponoval, což je absolutně pochopitelné s ohledem na to, že žalovaný 1) pouze prodává zboží prostřednictvím komisního prodeje. Podle žalovaného 1) není ani pravdou, že by žalobce netvrdil, že mu svědčí práva k tvarování výrobků, které jsou předmětem sporu, ale že mu svědčí pouze práva k dekorům„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, tj. k jedinečným výtvarným celkům vytvořených žalobcem z dříve známých prvků brusu, které byly žalobcem zvoleny a uspořádány tak, aby vytvořily jedinečný celek. Ze samotných žalobních petitů je podle žalovaného 1) evidentní, že žalobce se domáhal autorskoprávní ochrany dekorů i konkrétních výrobků, které navíc byly v žalobě (a tím pádem i v rozsudku) zcela jednoznačně vyobrazeny. Taková ochrana tak nebyla zcela správně žalobci přiznána. Ve vztahu k výrokům III., V. a VII. rozsudku nelze podle žalovaného 1) přisvědčit argumentaci žalobce, která se opět zakládá pouze na jeho domněnkách, a nikoliv na reálném skutkovém stavu či provedeném dokazování. Jak žalovaný 1) opakovaně uváděl během celého řízení, je pouze podnikatelem, který prodává zboží prostřednictvím komisního prodeje. V řízení rozhodně nevyšlo najevo, že by si žalovaný 1) objednal výrobu napodobenin a že by v budoucnu hrozilo opakování závadného stavu i ze strany žalovaných 2) a 4). Bylo prokázáno, že žalovaní 2) a 4) již žádné takové výrobky nevyrábějí a také že žalovaný 1) žádné takové výrobky ve své prodejně nenabízí. Totéž se týká i argumentace o dovozu a vývozu výrobků s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“. Ani s odvoláním žalobce proti výroku XXVI. rozsudku nelze podle žalovaného 1) souhlasit. Jak již uváděl žalovaný 1) ve svém odvolání, byl vůči žalobci úspěšný v 8 žalobních nárocích a byl především úspěšný v nároku žalobce, kterým se žalobce domáhal úhrady přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč, zatímco žalobce byl vůči žalovanému 1) úspěšný pouze ve 4 žalobních nárocích. Výrok XXVI. rozsudku by tedy rozhodně neměl být měněn ve prospěch žalobce.

30. Žalovaný 4) ve vyjádření k odvolání žalobce toto označil za nedůvodné a zcela odkázal na svou argumentaci prezentovanou v podáních v řízení před soudem prvního stupně. I on poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. 31 C 98/2009-167, jehož závěry rovněž považuje za aplikovatelné na tuto věc. Zdůraznil, že žalobce se domáhá ochrany dekoru v podobě zhmotnění grafickou předlohou, která slouží brusiči skla k tomu, aby věděl, jaké prvky a v jakém seskupení tyto přenést na hotový sklářský, dosud nebroušený výrobek. V předmětné věci však nikdo ze žalovaných dekor žalobce při tvorbě svých výrobků k dispozici neměl a tento nepoužil. Žalovaný 4) vycházel z inspirace designem, tedy již kompletním výrobkem, který shlédl v prodejně žalovaného 1), přičemž vzhledem k množství dodavatelů žalovaného 1) vystupujících na straně žalované je pochybné, zda šlo skutečně o výrobek nebo výrobky žalobce, nebo jiného z žalovaných. Ke zhotovení svých výrobků použil žalovaný 4) vlastní přístup a k jeho zhotovení si vytvořil vlastní podklady a výkresovou dokumentaci, z nichž vyplynul výsledný a také v mnohých ohledech odlišný design výrobků. Přístup a postupy žalovaného 4) pak nikterak nevybočují z mezí, které nastínil Městský soud v Praze ve výše citovaném rozhodnutí a další soudy, na jejichž judikaturu žalovaný 4) odkázal ve svých podáních, zejména těch, které se týkají děl malé mince z pohledu autorskoprávní ochrany. Za nedůvodný má žalovaný 4) požadavek žalobce na náhradu nákladů řízení a jeho obranu proti uložení náhrady nákladů státu.

31. V dalším vyjádření žalobce doplnil jako důkaz prvoinstanční nepravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. 38 Cm 65/2021-171 ze dne 7. 11. 2022, s tím, že v něm soud potvrdil pravdivost tvrzení žalobce uvedených v reportáži vysílané v pořadu [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], týkající se prodeje napodobenin výrobků žalobce v prodejně ERPET žalovaného 1). Uvedl, že z tam citovaných výpovědí svědků jednoznačně vyplývá, že žalovaný 1) si u žalovaného 4) objednal napodobeniny výrobků žalobce s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, jejichž originály žalovaný 1) ukázal žalovanému 4) v prodejně ERPET, a napodobeniny výrobků s těmito dekory byly následně žalovaným 4) žalovanému 1) dodávány do prodejny ERPET. Z výslechu svědků tak vyplynulo, že žalovaný 1) nejen věděl o prodeji napodobenin žalobce v prodejně ERPET, ale dokonce si výrobu těchto napodobenin sám objednal. Dále v replice na vyjádření žalovaného 1) uvedl žalobce, že argument o tom, že žalobci nemůže být přiznána ochrana ke konkrétnímu výrobku, přičemž k této otázce žalovaný 1) cituje napadený rozsudek, podle něhož design nesplňuje podmínky dle § 2 odst. 1 AZ, je nutno odmítnout jako chybný, neboť v případě, že by soud tento přístup akceptoval, znamenalo by to, že formálně by sice autorovi dekoru přiznal autorskoprávní ochranu k dekoru jako takovému, ale v případě, že by tento dekor byl použit bez souhlasu autora na výrobku, o zásah do autorských práv by nešlo. Takovýto výklad je ve zjevném rozporu s autorskoprávní ochranou vyplývající z § 1 AZ. Dekor žalobce musí požívat ochranu jak v případě, že je zachycen formou výkresu, tak v případě, že je použit na výrobku, přičemž pokud je dekor na výrobku použit, je zcela nerozhodné, jaké je další zpracování tohoto výrobku či jeho kvalita. V daném případě bylo mj. znaleckými posudky, ale i ohledáním vzorků výrobků a fotodokumentací prokázáno, že dekory žalobce byly použity na výrobcích vyrobených žalovanými 2) a 4) zakoupených v prodejně ERPET. Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], navíc potvrzuje, že dekory byly vyvinuty tak, aby byly variabilní na jakýkoli tvar, z čehož jasně vyplývá, že dekor musí požívat ochranu i v případě aplikace na výrobky různých tvarů. Jelikož účelem dekoru je právě jeho použití na výrobku (jakéhokoliv tvaru), bylo by zcela nelogické, aby soud proti použití dekoru na výrobku bez souhlasu jeho autora, tj. žalobce, autorskoprávní ochranu nepřiznal. Rovněž je nutno zcela odmítnout aplikaci rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 31 C 98/2009, když dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ jsou originální a jedinečné. Ačkoli žalovaní předložili v řízení řadu důkazů, z žádného z nich nevyplynulo, že by tyto dekory existovaly předtím, než byly vytvořeny žalobcem. Žalobce se nedomáhal žalobou zákazu užívání jednotlivých prvků brusu použitých na jeho dekorech, ale domáhal se autorskoprávní ochrany těchto dekorů jako celku. Pokud jde o užití jednotlivých prvků bohatého brusu, žalobce prokázal, že i při použití identických prvků brusu nevzniknou automaticky identické dekory, neboť při tvorbě dekoru musí autor v procesu svého díla tvůrčím způsobem přemýšlet a je pouze na něm, jakým způsobem jednotlivé prvky použije, kam je umístí a s kterými prvky a jakým způsobem je zkombinuje. Žalobce dále poznamenal, že jeho zboží žalobce s předmětnými dekory se od výrobků ostatních výrobců na první pohled lišilo a svou jedinečností vystupovalo ze záplavy skla ostatních výrobců, které bylo od sebe k nerozeznání. Z tohoto důvodu si žalovaný 1) objednal výrobu napodobenin výrobků s předmětnými dekory, nikoli napodobeniny výrobků jiných výrobců broušeného skla.

32. V replice k vyjádření žalovaného 4) uvedl žalobce, že žalovanému 4) ani nikomu jinému nikdy nebránil v používání prvků bohatého brusu, v řízení se však brání neoprávněnému užívání svých dekorů„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“. Žalovaný 4) se snaží vyvolat dojem, že podobnost jeho výrobků s dekory žalobce vyplývá z toho, že žalovaný 4) používá stejné prvky brusu jako žalobce. Toto tvrzení je nicméně zcela nepravdivé a neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu, neboť bylo prokázáno, pokud nezávislí autoři použijí pro vytvoření dekoru stejné prvky brusu, nevznikne v žádném případě identický dekor. Podobnost výrobků žalovaného 4) s výrobky žalobce pak nevyplývá z toho, že by žalovaný 4) použil nezávisle na žalobci stejné prvky brusu a„ náhodou“ vytvořil stejné dekory jako žalobce, ale ze skutečnosti (jak vypověděli pan [jméno] [příjmení] a pan [jméno] [příjmení]), že žalovaný 4) vyrobil napodobeniny výrobků žalobce na základě požadavku žalovaného 1) poté, co mu žalovaný 1) ve své prodejně ukázal vzorky originálních výrobků s těmito dekory. Skutečnost, že podobnost dekorů na výrobcích žalovaného 4) s dekory žalobce nevznikla náhodou, potvrzuje i znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Pro porušení autorských práv je pak bezpředmětné, zda žalovaný 4) zkopíroval dekory žalobce z grafických předloh žalobce, z fotografií výrobků žalobce či ze vzorků originálních výrobků. Jako zcela nepodložené je podle žalobce nutno odmítnout tvrzení o tom, že je pochybné, zda výrobky, podle nichž žalovaný 4) vyrobil předmětné napodobeniny, byly skutečně výrobky žalobce. Jelikož ze svědeckých výpovědí vyplývá, že žalovaný 4) byl požádán o vytvoření napodobenin výrobků s předmětnými dekory v roce 2014, kdy pan [jméno] [příjmení] navštívil prodejnu ERPET, kde mu byly originální výrobky předvedeny, je zřejmé, že mu byly předvedeny výrobky žalobce, neboť v tomto období nikdo jiný do prodejny ERPET výrobky s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ nedodával, ani to nebylo nikým ze žalovaných tvrzeno. Navíc sám žalovaný 1) opakovaně uváděl, že výrobky žalovaných 2) a 4) s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ napodobující výrobky žalobce nahradil výrobky žalobce.

33. Žalovaný 4) v replice na vyjádření žalobce uvedl, že doplnění dokazování nepravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci č. j. 38 Cm 65/2021-171 je nepřípustné a zároveň i nedůvodné. Podle žalovaného 4) zejména závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci o tom, že ze strany žalované 4) došlo k nekalosoutěžnímu jednání, jednak neodpovídá skutkovým zjištěním, které tento soud ve věci učinil, navíc zjištěný stav věci ve vztahu k nekalosoutěžní problematice nevyhodnotil v souladu s ustálenou judikatorní praxí a dospěl tak ohledně této skutečnosti na straně žalobce k nesprávnému závěru. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci navíc ač věděl, že před Městským soudem v Praze probíhá řízení o otázkách, které bude posuzovat i on a ač mohl vědět v době vynesení rozsudku, že byl vydán rozsudek v tomto řízení, nevyužil možnosti dané v § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., čímž krátil žalovaného 1) na jeho právech. Dále žalovaný 1) uvedl, že repliky žalobce jsou pouze polemikami s právními názory žalovaných 1) a 4), které nepřinášejí žádný nový pohled na věc s jedinou výjimkou, kdy žalobce výslovně uvádí, že„ zboží žalobce s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ se od výrobků ostatních výrobců na první pohled lišilo. Přitom však žalobce po celou dobu řízení argumentuje tím, že právě výrobky žalovaných byly od jeho výrobků bez bližšího odborného zkoumání k nerozeznání. Pakliže se zboží žalovaných od žalobcova zboží lišilo a zboží žalobcovo se zmíněným„ klišé“ vymykalo, pak tím důvod a podstata podané žaloby zcela odpadá.

34. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním účastníků napadeném rozsahu (vyjma výroků IX., XI., XII., XIV., XV., XVI., XVII. XVIII., XIX. a XX.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je převážně důvodné, zatímco odvolání žalovaného 1) (až na drobnou výjimku týkající se výroku VIII.) a odvolání žalovaného 4) je nedůvodné.

35. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích podle § 40 AZ a § 2988 o. z., když žalobce tyto nároky odůvodnil tím (zkráceně řečeno), že žalovaní do jeho práv zasáhli výrobou, nabízením, prodejem a dalšími specifikovanými dispozicemi s výrobky, které napodobují výrobky žalobce – vázy z broušeného skla s dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“. Podle odvolacího soudu měl soud prvního stupně k dispozici dostatek skutkových zjištění, z těchto i odvolací soud při svém přezkumu vycházel a na tato zjištění, jak jsou obsažena v odůvodnění napadeného rozsudku, pro stručnost odkazuje. Se všemi závěry, které z těchto zjištění vyvodil soud prvního stupně, se však odvolací soud neztotožňuje, jak o tom v podrobnostech dále.

36. Soud prvního stupně se správně v prvé řadě zabýval posouzením toho, co je autorským dílem žalobce. Pokud ale dovodil, že autorským dílem ve smyslu § 2 odst. 1 AZ jsou samotné dekory, které jsou jako předloha přenášeny na vázy formou bohatého brusu, zatímco designu výrobku žalobce (broušené váze) autorskoprávní ochranu nepřiznal, když dovodil, že design je širší pojem odrážející komplexní podobu výrobku charakterizovanou nejen dekorem, ale jeho provedením, kvalitou použitého křišťálu, leskem výrobku, hloubkou brusu, celkovým tvarem jakož i dalšími technickými a užitnými vlastnostmi, které se bezprostředně promítají do celkového vzezření výrobku, a proto nemůže ze své podstaty být autorským dílem, neboť není výlučně jedinečným výsledkem autorovi tvůrčí činnosti, když se na něm podílí i mnoho dalších prvků, které i s ohledem na samotný charakter výrobku postrádají rys originality, pak tato úvaha podle odvolacího soudu nekoresponduje s principy ochrany autorského díla a povahou autorského díla samotného.

37. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2023/2019, připomněl, že z jeho ustálené judikatury se podává, že:1) Tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve„ vytvoření“ něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen. 2)„ Zvláštními osobními vlastnostmi“ autora díla je zejména schopnost tvořit, což je schopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebo vědecky. S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. 3) Právě z povahy„ zvláštních osobních vlastností“ vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo„ vytvoření“, resp. tvorba, díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu. Z toho pak nauka, alespoň ve větší části kontinentální Evropy, odvozuje teoretickou koncepci autorskoprávní individuality díla relativněji chápanou ve smyslu statistické pravděpodobnosti jedinečnosti díla. Nikoli tedy ve smyslu jedinečnosti díla naprosto absolutní ve smyslu filozofickém. Autorskoprávní doktrinální chápání jedinečnosti díla ve smyslu statistické pravděpodobnosti je jistým juristickým ústupkem z přirozených ontologických pozic, který si vyžádaly změny technických poměrů a v jejich důsledku vznik celé řady děl, tradičně označovaných jako„ díla malé mince“ (Werke der Kleinem Münze, oeuvres de petit valeur), která postrádají individualizační rysy, popř. je mající jen v zanedbatelné míře, jež není dostatečná k rozlišení jednotlivých děl. 4) Takto (a podobně) chápaná jedinečnost díla bývá v nauce označována jako jeho„ autorskoprávní individualita“, tzn. jako jedinečnost díla v načrtnutém juristickém (autorskoprávním), tj. specifickém, významu tohoto výrazu. Nejde o individualitu v obecném smyslu, nýbrž o nejosobitější ztvárnění výtvoru na základě autorova svobodného výběru z tvůrčích možností. Jedinečnost díla přitom odpovídá i pojmu neopakovatelnost díla. Při tomto pojetí díla jako předmětu práva autorského tedy nejde o individualitu díla stoprocentní, ale jen o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní. 5) Zmíněná tvůrčí činnost neboli tvorba díla, přitom nespočívá ve vynalezení, kdy stejného výsledku (řešení) lze dosáhnout různými individuálními postupy, ani nespočívá v objevení toho, co již objektivně existovalo, ale nebylo známo. Proto nelze tvůrčí činnost ve smyslu zákona charakterizovat jako činnost technickou apod. 6) Předmětem ochrany autorského práva není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. 30 Cdo 739/2007, ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4924/2007, ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 733/2016.

38. V rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015, Nejvyšší soud dovodil, že tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve "vytvoření" něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen. "Zvláštními osobními vlastnostmi" autora díla je zejména schopnost tvořit, což je schopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebo vědecky. S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. Právě z povahy "zvláštních osobních vlastností" vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo "vytvoření", resp. tvorba, díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu.

39. Při aplikaci těchto judikaturních závěrů tak nelze za autorské dílo považovat samotné dekory (jak dovodil soud prvního stupně), když ty jsou pouze myšlenkou díla. Protože předmětem ochrany autorského práva je tvůrčí, a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak byla autorem zpracována, je třeba za autorské dílo považovat broušené sklo v podobě vázy s dekorem„ [anonymizováno]“ či„ [anonymizováno]“, když právě vyhotovení takové vázy závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by toto umělecké dílo nebylo dosaženo. Jedinečnost tohoto výsledku tvůrčí činnosti žalobce potvrzuje znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], ve znaleckém posudku, resp. jeho dodatku ze dne [datum], když uvádí, že žalobce používá techniku tzv. bohatého brusu, jeho dekory obsahují jedinečnou, unikátní kompozici klasických brusičských prvků bohatého brusu a originalita dekorů prezentovaných na sklářských výrobcích je tvořena kombinací základních prvků bohatého brusu. Ve vztahu k samotným dekorům znalec uvedl, že technické výkresy dekorů (poznámka odvolacího soudu – dekory„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ tak, jak jsou jako celek vyobrazeny ve výroku III. a IV. rozsudku) jsou základem při vytváření dekorů na sklářských výrobcích. Toto pochybení soudu prvního stupně při určení předmětu ochrany však nemá vliv na věcnou správnost dalších jeho závěrů o tom, že žalovaní zasáhli do autorských práv žalobce a jednali ve vztahu k němu nekalosoutěžně. Shodně se soudem prvního stupně má i odvolací soud za to, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaní předmětné dekory žalobce užili, konkrétně žalovaný 1) výrobky, na něž byly tyto dekory naneseny (formou bohatého brusu), získal od žalovaných 2) a 4) a následně je ve své prodejně nabízel, prodával, uváděl na trh, skladoval a propagoval na svých webových stránkách a ve vitrínách své prodejny. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, žalovaní užívali autorská díla žalobce bez souhlasu autora ve smyslu § 12 odst. 1 AZ tím, že vytvořili rozmnoženiny jeho autorských děl ve smyslu § 13 odst. 1 AZ a tyto rozmnoženiny dále vystavovali dle § 17 AZ, sdělovali veřejnosti ve smyslu § 18 odst. 1 a 2 AZ a prodávali ve smyslu § 14 odst. 1 AZ, tedy neoprávněně zasahovali do autorských práv žalobce. Správně tak soud prvního stupně shledal důvodnými nároky na zdržení se neoprávněného užívání autorských děl ve smyslu § 40 odst. 1 písm. b) AZ, sdělení údajů o způsobu a rozsahu neoprávněného užití § 40 odst. 1 písm. c) AZ a zničení neoprávněných napodobenin ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) bodu 3 AZ. Ve vztahu k nároku na zničení neoprávněně zhotovených rozmnoženin díla však není důvodný požadavek na přítomnost notáře a potvrzení zničení výrobků ve formě notářského zápisu, když náklady s tím spojené podle názoru odvolacího soudu představují neodůvodněné zatížení povinného při plnění soudem uložené povinnosti. Se soudem prvního stupně se lze ztotožnit i v jeho závěru o nedůvodnosti žaloby v rozsahu požadavku na zdržení se dovozu těchto rozmnoženin autorského díla žalobce, když žalobce ani netvrdil a v řízení nebylo prokázáno (ostatně z povahy vytýkaného jednání se jeví i jako vyloučené), že by žalovaní rozmnoženiny autorského síla žalobce dováželi. Odvolací argumentace žalobce o tom, že hrozba dovozu výrobků vyplývá ze skutečnosti, že to byl žalovaný 1), kdo dlouhodobě plánoval výrobu napodobenin výrobků žalobce s těmito dekory a za účelem jejich výroby oslovil žalovaného 2) a 4) a v situaci, kdy žalovaní 2) a 4) nebudou moci bez porušení povinností uložených soudem, případně bez hrozby trestněprávního postihu za porušení autorských práv žalobce, napodobeniny výrobků žalobce žalovanému 1) dodávat, hrozí, že se žalovaný 1) obrátí s požadavkem na výrobu napodobenin na některého ze zahraničních dodavatelů, je neudržitelná a ničím nepodložená. Nesprávně však podle názoru odvolacího soudu dovodil soud prvního stupně nedůvodnost žaloby v rozsahu požadavku na zdržení se vývozu rozmnoženin autorského díla žalobce, a to v kontextu soudem prvního stupně učiněných zjištění, že žalovaný 1) sporné výrobky nabízel i na e-shopu a tvrzení samotných žalovaných, že spotřebiteli předmětných výrobků byly prakticky výhradně cizinci. Z hlediska tvrzené nekalé soutěže pak s ohledem na prokázaný (a v podstatě nesporný) soutěžní vztah účastníků pak je třeba dispozice s neoprávněnými rozmnoženinami autorského díla žalobce považovat za jednání rozporné s dobrými mravy soutěže, a tedy projev zakázané nekalé soutěže v podobě parazitování na pověsti žalobce a jeho výrobků ve smyslu § 2982 o. z. (byť napodobení výrobků žalobce evokuje i naplnění skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny ve smyslu § 2981 o. z.), toto jednání je pak ze strany žalovaných umocněno užíváním variant označení fiktivního autora [jméno] [příjmení]. I v rozsahu požadavku na zdržení se užívání takového označení proto odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně žalobu za důvodnou (opět vyjma požadavku na zdržení se dovozu broušeného skla s takovým označením). Pro úplnost je třeba uvést, že pokud soud prvního stupně vzal při svém rozhodování o zdržovacích nárocích v úvahu, že ke dni vydání jeho rozhodnutí již žalovaný 4) neoprávněné rozmnoženiny autorských děl žalobce nevyrábí a důvodná není ani obava, že by k tomuto jednání v budoucnu mělo docházet, pak shodně se žalobcem má odvolací soud za to, že při posouzení hrozby opakování vytýkaného jednání soud pominul skutečnosti svědčící o opaku, tedy že hrozba opakování závadného jednání vyloučena není (postoj žalovaného v průběhu řízení, zjištění z žádosti o dotace k Ministerstvu průmyslu a obchodu z roku 2021). Obdobně soud nesprávně dovodil ve vztahu k žalovanému 2) nedůvodnost žaloby ve vztahu k výrobkům s dekorem„ [anonymizováno]“, když pominul, že sám žalovaný 2) potvrdil výrobu výrobků jak s dekorem„ [anonymizováno]“, tak s dekorem„ [anonymizováno]“. Konečně pokud žalovaní 1) a 4) namítli promlčení uplatněných nároků, konkrétně oba ve vztahu k nároku na poskytnutí informací o způsobu a rozsahu neoprávněného užití díla žalobce, žalovaný 1) pak i ve vztahu ke zdržovacímu nároku a nároku na odstranění závadného stavu, pak shodně se žalobcem má odvolací soud tuto námitku za nedůvodnou s tím, že žádný z označených výroků se netýká majetkových práv (§ 611 o. z.) a promlčení těchto nároků není upraveno jiným zákonem.

40. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně díle podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, dílem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozhodnutí a jak je uvedeno v jeho výroku. Současně odvolací soud postupem podle § 164 o. s. ř. opravil zjevné nesprávnosti v záhlaví rozsudku soudu prvního stupně spočívající v uvedení neaktuálních (k datu vyhlášení napadeného rozsudku) adres sídla žalovaných 1) a 2). Při vyhlášení rozhodnutí se však odvolací soud dopustil uvedení zřejmé nesprávnosti spočívající v tom, že změnil výrok XXIII. tak, že žalovaný 4) je povinen do 30 dnů od právní moci rozsudku poskytnout žalobci informace o množství jím vyrobených a prodaných výrobků z broušeného skla do data podání žaloby 4. května 2020, na nichž bylo použito jako celku dekoru vyobrazeného ve výrocích III. a IV. rozsudku, jakož i informace o částkách obdržených za prodané zboží, ač soud prvního stupně žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Správně tak vyhlášené rozhodnutí odvolacího soudu mělo znít tak, že výrok XXIII. napadeného rozsudku se potvrzuje. Tuto zřejmou nesprávnost spočívající v nesprávné formulaci této části výroku rozhodnutí odvolacího soudu proto odvolací soud v písemném vyhotovení svého rozhodnutí odstranil postupem podle § 164 o. s. ř. uvedením správné formulace rozhodnutí odvolacího soudu.

41. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudem prvního stupně a jejich náhradu v řízení úspěšnějšímu žalobci.

42. Ve vztahu k žalovanému 1) byl žalobce úspěšný ve 4 z 5 uplatněných nároků, má tedy právo na náhradu 60 % účelně vynaložených nákladů, ve vztahu k žalovanému 2) byl žalobce úspěšný ve 3 ze 4 uplatněných nároků, má tedy právo na náhradu 50 % účelně vynaložených nákladů a ve vztahu k žalovanému 4) byl žalobce úspěšný ve 2 ze 3 uplatněných nároků, má tedy právo na náhradu 33 % účelně vynaložených nákladů.

43. Účelně vynaložené náklady žalobce za řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny za 23,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] trvající déle než dvě hodiny, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] trvající déle než dvě hodiny, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] trvající od 13:02 hod. do 20:28 hod., vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] trvající déle než dvě hodiny, účast na jednání soudu dne [datum] trvající déle než dvě hodiny, účast na jednání soudu dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) po 3 100 Kč, určené podle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 24 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21% DPH, a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 000 Kč a činí celkem 106 860,50 Kč. Dále žalobci náleží náhrada nákladů vynaložených na pořízení důkazů (na obstarání vzorků sporných výrobků ve výši 87 991 Kč a 87 032 Kč, na pořízení notářského zápisu NZ 930/ 2019 z nákupu vzorků ve výši 14 604,70 Kč, na pořízení znaleckých posudků znalce [příjmení] [příjmení] ve výši 48 700 Kč, 72 400 Kč a 6 500 Kč a znalce [příjmení] ve výši 18 000 Kč a na pořízení notářského zápisu NZ 120/ 2021 ve výši 12 680 Kč, tyto náklady jsou rozděleny rovným dílem mezi všechny žalované.

44. Ve vztahu k žalovanému 1) proto odvolací soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 257 824,32 Kč, ve vztahu k žalovanému 2) ve výši 214 853,60 Kč a ve vztahu k žalovanému 4) ve výši 141 803,40 Kč.

45. O nákladech řízení, které vznikly státu v řízení před soudem prvního stupně a které jsou představovány vyplaceným znalečným v celkové výši 2 754 Kč, rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a povinnost k jejich náhradě podle výsledku řízení rozdělil rovným dílem mezi všechny účastníky řízení.

46. O nákladech odvolacího řízení (v němž již nebyl předmětem řízení návrh na náhradu nemajetkové újmy) rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalobci (když jeho neúspěch spočíval v poměrně nepatrné části) přiznal vůči každému ze žalovaných právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají z odměny za 4,5 úkonu právní služby (odvolání, vyjádření k odvolání žalovaných, replika ze dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], při němž došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) po 3 100 Kč, určené podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, 4 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21% DPH, a náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a činí celkem 17 064,50 Kč. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.

Poučení