3 CO 15/2022 - 2154

Rubrum

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 32 C 137/2015-1056, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví opravuje tak, že žalovanou je Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

II. Námitky žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 1. 2022, č. j. 32 C 137/2015-1155, se odmítají.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby bylo České republice uloženo, aby její organizační složka [anonymizována dvě slova] České republiky do 60 dnů od právní moci rozsudku zveřejnila ve svém elektronickém měsíčníku [název] [název] [název], ve svém tištěném časopise [jméno] a též poskytla ČTK jako pro tiskovou zprávu tento text signovaný předsedy [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] ČR aktuálně ve funkci:„ Omluva za zveřejněné nepravdy, různými funkcionáři [anonymizováno] ČR byly v minulosti v jejich vlastních publikačních prostředcích i jinde, ve značném rozsahu distribuovány zcela nepravdivé informace o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení], jakože je psychopat, deviant, pomatenec, že má postiženou a rozervanou mysl, že je hendikepován, že požaduje zrušení [anonymizováno], či že někoho za totality udal, nějakému vrcholnému orgánu atd., pro [anonymizováno] je zahanbující, že celá tato víc než čtvrtstoletí trvající pomlouvačná kampaň měla za cíl naopak zakrýt tu skutečnost, že jeden [anonymizováno] funkcionář totalitní moci udal osobní korespondenci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] s emigrantem, na tom lidském selhání se tedy podílela ta okolnost, že [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] korektně opravil chyby v pracech, jejíž byl udávající spoluautorem, na celé ponuré historii, za kterou se mu [anonymizováno] ČR omlouvá, je jen ten světlý moment, že přes veškeré pomlouvačné úsilí se nepodařilo znemožnit [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [příjmení] pokračovat ve vědecké práci, byť to po tři desetiletí bylo myslitelné jen v zahraničí.“ (výrok I.) a uložil žalobci zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 11 064 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, podané žalobcem [datum], jíž se domáhal omluvy ve výše uvedeném znění za zásah do svých osobnostních práv. Žalobce tvrdí, že tehdejší zaměstnanec [anonymizována dvě slova] České republiky (dále jen„ [anonymizováno]“) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], odevzdal v roce 1988 tehdejší moci listiny, které měly za následek perzekuci žalobce. Konkrétně se mělo jednat o žalobcovu soukromou korespondenci s [anonymizována dvě slova], kterou [anonymizováno] [příjmení] předložil vedení Ústavu [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení] („ [anonymizováno]“) a výboru ZO KSČ při [anonymizováno], a v nichž se žalobce nelichotivě vyjadřoval k poměrům v ústavu. Uvedená záležitost byla se žalobcem následně projednána a vyvozeny z toho pro něj nepříznivé důsledky (zákaz zahraničních cest, formální důtka). Později, v roce 1995, se žalobce dopisem obrátil na [anonymizováno], aby výše popsané skutečnosti potvrdila či vyvrátila, na dotaz mu nebylo odpovězeno. Žalobce tento svůj dopis distribuoval a dále distribuuje též různým dalším osobnostem veřejného života. K zásahu do osobnosti žalobce mělo dojít v [anonymizováno] bulletinu (úřední periodikum [anonymizováno]) [číslo] který vyšel v tištěné i elektronické verzi, a to v článku„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, pod nímž byla podepsána [jméno] [příjmení] a jedná se o její rozhovor s [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V tomto článku se objevila nepravdivá tvrzení, která jsou pro žalobce dehonestující a způsobila mu újmu spočívající v tom, že již dále nemohl působit v české vědě a výzkumu, byla snížena jeho vážnost u spoluobčanů, včetně pracovníků [anonymizováno], kteří mohli nabýt dojem, že je jejich nepřítelem a také jej připravila o možnost stát se pracovníkem na vysoké škole. Konkrétně bylo v článku uvedeno, že žalobce usiluje o zrušení [anonymizováno]. V elektronické verzi se objevuje pasáž„ A pokud jde o příspěvek [jméno] [příjmení]„ Na vině je [anonymizováno]“, klidně tam napište: Jedná se o člověka, který evidentně nemá mysl v pořádku. A navíc ještě o velmi pokročilého sexuálního devianta. Brát vážně jakékoliv mínění osoby takto handicapované by bylo absurdní.“ V tištěné verzi se na stejném místě v článku objevuje pasáž odlišná:„ A pokud jde o příspěvek [jméno] [příjmení]„ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]“, klidně tam napište: Jedná se o člověka, který s ohledem na tisíce dopisů, faxů a mailů, rozeslaných v posledních letech na stovky adres, má patrně postiženou a rozervanou mysl. Nevídané vulgárnosti a sprostoty v jeho slovníku jsou dostatečně výmluvné. Brát vážně jakékoliv mínění osoby takto handicapované by bylo absurdní.“ 3. Reakci žalované (jednající původně prostřednictvím [anonymizováno]) shrnul soud prvního stupně tak, že navrhla, aby byla věc buď zastavena z důvodu překážky věci rozhodnuté, nebo aby byla žaloba jako zjevně bezdůvodná zamítnuta. Ohledně udání [anonymizováno] [příjmení] má za to, že toto jednání není [anonymizováno] ani státu přičitatelné. Text předmětného článku podle žalované nevykazuje žádné dehonestující prvky, jedná se o rozhovor s [anonymizováno] [příjmení], který v době jeho vedení nebyl funkcionářem či hlavním představitelem [anonymizováno], jeho výroky tak jsou pouze výroky soukromé fyzické osoby. Ohledně námitky překážky věci pravomocně rozhodnuté žalovaná uvedla, že o totožné věci již bylo rozhodováno u Městského soudu v Praze ve věcech sp. zn. 66 C 39/2010, 34 C 112/2012, 32 C 6/2010, 37 C 92/2010 a 3 Co 43/2011. Dále žalovaná vznesla také námitku promlčení, neboť žaloba byla podána až devět let po vydání předmětného článku, přičemž dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o jejím vzniku.

4. Dále soud prvního stupně připomněl, že ve věci již bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 32 C 37/2015-379, tak, že žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, když soud dospěl k závěru, že text omluvy je zcela nepřiléhavý, neboť z řízení ani tvrzení účastníků nevyplynulo, že by kdokoliv o žalobci prohlašoval, že někdy někoho udal. Co se týče tvrzení obsažených v předmětném článku bulletinu, jedná se o osobní stanovisko [anonymizováno] [příjmení], nikoliv o oficiální stanovisko žalované, která tak za něj nemůže nést odpovědnost. K odvolání žalobce byl tento rozsudek zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. 3 Co 16/2020-816, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, neboť odvolací soud uzavřel, že [anonymizováno] není ve smyslu § 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ [příjmení]“), organizační složkou, která je podle zákona povolána ve věci za stát vystupovat, neboť její publikační činnost je nutno posuzovat jako výkon nevrchnostenské správy. Vrchní soud tedy uložil soudu prvního stupně nejprve zjistit, jaká organizační složka má za stát jednat a zda jsou splněny i další podmínky řízení (otázka věcné příslušnosti a existence překážky věci zahájené či rozhodnuté), a dále se pak zabývat žalobou po věcné stránce, včetně otázky pasivní legitimace žalované, tj. zda je vytýkané jednání přičitatelné žalované či přímo autorovi publikace).

5. Otázku, která organizační složka státu namísto [anonymizováno] má za něj v tomto řízení vystupovat, vyřešil soud prvního stupně tak, že jelikož k tvrzenému závadnému jednání mělo dojít při vydávání periodika s výzkumnou tématikou, je tou správnou organizační složkou podle § 6 odst. 2 písm. b) ZOŠ ve spojení s § 7 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizováno]“), které je ústředním orgánem pro výzkum.

6. Otázka věcné příslušnosti byla vyřešena usnesením Vrchního soudu v Praze z 11. 6. 2021, č. j. Ncp 420/2021-852, jímž bylo určeno, že Městský soud v Praze je věcně příslušným k rozhodnutí této věci, a to ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), účinného ke dni podání žaloby, podle něhož krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, které se žalobce podle obsahu svého návrhu domáhá.

7. Konečně žalovanou namítaná existence překážky věci zahájené či pravomocně rozhodnuté byla soudem prvního stupně vyřešena záporně poté, když z obsahu, resp. rozhodnutí, spisů vedených jím pod sp. zn. 32 C 92/2010, 66 C 39/2010, 32 C 6/2010, 34 C 112/2015, 37 C 72/2011 a 37 C 72/2011, zjistil, že sice žalobce vede velké množství sporů na ochranu osobnosti proti [anonymizováno], jejím zaměstnancům a médiím, v nichž se jedná o podobné zásahy, avšak v žádném z nich se nejedná o zásah zcela stejný jako v tomto (obsah článku„ [anonymizováno 10 slov] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], u příležitostí 50 letého výročí založení [anonymizována tři slova]“, vydaného v [anonymizováno] bulletinu [číslo] [rok]).

8. K posouzení věci samé soud prvního stupně vyjmenoval provedené důkazy a popsal skutková zjištění, která z nich učinil. V roce 2002 uveřejnily [příjmení] [anonymizováno] žalobcův článek„ [anonymizována čtyři slova]“, v němž se kriticky vyjadřuje o vedení [anonymizováno] po listopadu 1989, které nepřipouštělo změnu a vytvořilo podmínky pro sebe a své věrné a své působení bralo jako odrazový můstek k vyšším postům, a o tom, že se [anonymizováno] nezmodernizovala, takže je vnímána jako něco archaického. Článek„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova] …“ vyšel v tištěné i elektronické podobě v [anonymizováno] bulletinu, který vydává [anonymizováno], dne [datum], jedná se o rozhovor, v němž má zaznít názor čestného předsedy [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], hostujícího profesora na řadě univerzit v Evropě, Japonsku a USA, člena [anonymizováno] Europeae, Evropské [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], Evropské [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v Paříži a Evropské [anonymizována čtyři slova] v Salcburku. Obsah obou verzí odpovídá žalobcovým tvrzením. V lednu 2003 byla v navazujícím vydání [anonymizováno] bulletinu zveřejněna omluva žalobci, kterou se vydavatel omluvil za článek z [číslo] [rok] v rámci dobrých přátelských vztahů a serióznosti. Uznal, že není pravda, že by žalobcův článek („ [anonymizována čtyři slova]“) obsahoval volání po zrušení [anonymizováno] a také, že není pravda, že žalobcova mysl není evidentně v pořádku a že je velmi pokročilým sexuálním deviantem.

9. Dále soud prvního stupně poznamenal, že ve věci provedl velké množství důkazů, které se týkaly zaměstnaneckých sporů [anonymizováno] v době okolo roku 1988, které se však předmětu řízení netýkaly buď vůbec, nebo jen velmi okrajově, resp. jen tím, že se skutečnosti v nich obsažené týkaly žalobce, [anonymizováno] a jejích zaměstnanců (pánů [příjmení], [jméno], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení], [příjmení], [příjmení]).

10. S odkazem na použitá zákonná ustanovení §§ 11, 13 odst. 1, 100 odst. 2, 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), a judikaturu (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2010, č. j. 37 C 92/2010-434 a navazující rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2011, č. j. 3 Co 55/2011-562) soud prvního stupně uzavřel, že jelikož v obou verzích sporného článku se jedná o rozhovor, tj. útvar, kterým autor článku či vydavatel nesděluje čtenáři svá vlastní skutková tvrzení nebo hodnotící soudy, ale jen zprostředkovává (cituje) osobní názory [anonymizováno] [příjmení] (který v rozhovoru nevystupoval jako zástupce [anonymizováno]), s nímž byl rozhovor veden, nelze žádný ze sporných výroků, které měly zasáhnout do osobnostních práv žalobce, považovat za výroky [anonymizováno] (žalované) nebo autora. Jinými slovy řečeno, tvrzené závadné výroky nejsou z uvedených důvodů žalované přičitatelné, takže žalovaná není tím, kdo zasáhl do osobnostních práv žalobce (tj. není ve věci pasivně legitimována).

11. Nad rámec výše uvedeného závěru (pozn. odvolacího soudu: který byl sám o sobě dostatečným pro zamítnutí žaloby) soud prvního stupně uvedl, že se zabýval požadovaným zněním omluvy. Porovnáním jejího obsahu s obsahem sporného článku zjistil, že požadovaná omluva (zadostiučinění) není svou povahou vůbec kontextuálně přiléhavou a logickou reakcí na obsah článku, když v omluvě z něj není nic uvedeno, předmětný článek v ní není dokonce vůbec zmíněn, konstatují se v ní jiné okolnosti, který s ním vůbec nesouvisí, nebo jen zprostředkovaně. Text omluvy také odkazuje na více než čtvrt století trvající pomlouvačnou kampaň, na korespondenci žalobce„ s imigrantem“, na opravy některých„ prací“ prováděných žalobcem a na úsilí znemožnit žalobci jeho vědeckou práci, kterou mohl nadále vykonávat, byť ze zahraničí. Žádná z těchto okolností podle soudu nijak nesouvisí s předmětem tohoto řízení, ani na ně není žádným způsobem v předmětném článku odkazováno.

12. Z uvedených důvodů (nedostatek pasivní legitimace a nepřiléhavost znění omluvy) soud prvního stupně žalobu zamítl, když, jak se v závěru vyjádřil, neshledal důvodnou námitku promlčení, protože, ačkoliv žaloba byla podána až devět let po vydání článku, o němž žalobce věděl, podle ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 30 Cdo 1542/2003) se nárok na přiměřené zadostiučinění ve formě omluvy nepromlčuje. Ve zmíněných časových souvislostech však soud prvního stupně vyslovil názor, že je otázkou, zda by s tak velkým časovým odstupem mohla ještě omluva skutečně poskytnout zadostiučinění, když uveřejnění omluvy by celou záležitost znovu otevřelo, vyvstaly by otázky na pomlouvačnou kampaň, ti, kdož na sporné události zapomněli, by se o ně znovu zajímali a ti, kdož o nich z důvodu nižšího věku či z jiných příčin vůbec nevěděli, by se o ně teprve začali zajímat.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn použitím úpravy § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalované straně byly přiznány v bodě 33. odůvodnění specifikované a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vypočtené náklady za právní zastoupení [anonymizováno] advokátem a náklady nezastoupeného účastníka [příjmení] podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

14. Rozsudek byl žalobci doručen dne 25. 11. 2021, napadl jej včasným odvoláním (doručeným do datové schránky soudu 3. 12. 2021, viz záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu na č. l. 1073 spisu, odvolání je na č. l. 1074 an.). V něm uvedl jen, že se proti tomuto rozsudku odvolává, přičemž:„ odvolání podává jednak standardně na MS-P, a jednak nestandardně i via VS-P, a to vzhledem k notorickému nadstandardnímu zmixovávání sisu na MS-P, resp. zašantročování/zcizování kriticky důležitých položek, což se už dávno mělo stát předmětem šetření OCTR. Všechny moje podněty se odvolávají na dva materiály, vzhledem k vstupnímu limitu serveru [webová adresa] 10MB dostupnými i na www (předpokládá použití novějších www editorů), jednak fascikl mé udané korespondence s emigrantem, do spisu sice dodávaný, ale ve spise v nich chybějící, jednak kvůli zmíněnému Super-Chaosu, ale hlavně proto, že MS-P jeho existenci za cca 16 let nikdy nezmínil ni slovem: [webová adresa] historicky poprvé tento fascikl zmínil až VS-P v 3Co51 [číslo] z [datum], a to v té souvislosti, že dodal znovu, mělo to efekt nulový – MS-P stejně dodnes ten fascikl nezmínil ni slovem; pochopitelně proto, že při využití řečeného fasciklu by se sesypala celá ta 32 let budovaná pyramida lží. A dále též soubor výpovědí pořízených UDV: [webová adresa]. Tento [anonymizováno] je podáván jak emailovou tak regularní cestou; k dispozici je též na www linku: [webová adresa]“ (interpunkce doplněna odvolacím soudem). Přílohou odvolání je podání na č. l. 1075 – 1087 stejného obsahu, jako byla mnohá žalobcova předchozí (a následná, poslední z nich označené jako„ 3. pojistná repetice“ bylo doručené do datové schránky odvolacího soudu dne 24. 4. 2023) podání, v nichž téměř nesrozumitelně rekapituluje vývoj svých sporů a opakuje různé historické souvislosti tohoto sporu, včetně odkazu na obsah svého odvolání („ položky A. až Z. /plus Zoufalý chaos A. až Z./“) proti prvnímu rozsudku v této věci vydanému dne 11. 7. 2018.

15. Z obsahu spisu dále odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně (asistent soudce) vydal dne 16. 12. 2021 usnesení č. j. 32 C 137/2015-1103, kterým žalobce vyzval, aby podle § 205 odst. 1 o. s. ř. odstranil vady odvolání, tj. aby uvedl, v jakém rozsahu rozsudek napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se v odvolacím řízení domáhá (odvolací návrh). Zároveň žalobce poučil, že nebudou-li vady odvolání odstraněny a v odvolacím řízení nebude proto možné pokračovat, odvolací soud odvolání odmítne. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne [datum], v němž uvedl, že žádá, aby rozsudek byl zrušen„ z titulu ABSOLUTNÍ ZMATEČNOSTI A NESMYSLNOSTI“, když namítá celkem 50 soudních pochybení, 21 z nich uvedených na straně 3 až 22 odvolání a 29 z nich uvedených pod body A až Z svého odvolání proti prvnímu rozsudku. Usnesení s výzvou k odstranění vad považuje žalobce za nesmyslné, pročež proti němu podává námitky a navrhuje ho zrušit. Usnesení na č. l. 1103 bylo rozhodnutím soudce ze dne 17. 1. 2022, č. j. 32 C 137/2015-1155, potvrzeno (protože námitky nebyly shledány důvodnými) a žalobce byl znovu stejným způsobem vyzván, aby odstranil vady svého odvolání s tím, že pokud tak neučiní, bude spis předložen odvolacímu soudu, který rozhodne o tom, zda je odvolání projednatelné či nikoliv. I proti tomuto usnesení podal žalobce námitky (podáním na č. l. 1156), o nichž soud prvního stupně nerozhodl a poté, kdy do spisu bylo doručeno ještě několik podání žalobce, jej předložil odvolacímu soudu k vyřízení odvolání.

16. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že je považuje pouze za chaotické spojení několika spolu nesouvisejících textů v minulosti již soudu prvního stupně zasílaných, resp. obsáhlé citace těchto textů, které se v odvolání vyskytují opakovaně. Nadto jsou v odvolání obsažena zmatečná tvrzení, jako např. to, že žaloba byla podána už v roce 2005 a jsou v něm také uváděna všemožná žalobcova podání z minulosti. Žádné z těchto tvrzení podle žalované nesouvisí s napadeným rozsudkem, nelze je považovat za odvolací důvody, které tedy v odvolání absentují, stejně jako žalobní petit. Z uvedených důvodů je odvolání neprojednatelné. Žalobce argumentuje udáním a zavlečením do ciziny, což nebylo předmětem tohoto řízení. Stranou pozornosti lze ponechat tvrzení o tom, že toto zavlečení trvá již 30 let pro jeho absurdní povahu, těžko lze věřit tomu, že je žalobci bráněno v návratu do vlasti. Pokud žalobce v odvolání stále dokola uvádí, že detailní výklad spolu s dokumentací podá, až bude soudem historicky prvně vyslechnut, opomíjí, že se soudních jednání osobně neúčastní. Žalovaná je přesvědčena, že napadený rozsudek byl řádně odůvodněn po skutkové i právní stránce, jedná se věcně správné rozhodnutí, na čemž nemohou irelevantní námitky žalobce nic změnit. K žalobcem zmíněnému právu na odpověď podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, žalovaná uvedla, že odpověď žalobce na sporný článek uveřejněná v [anonymizováno] bulletinu [číslo] [rok] zcela odpovídá pravidlům podle tohoto zákonného ustanovení, které nelze vykládat extenzivně. K nákladům řízení žalovaná uvedla, že vzhledem k povaze a úzké specializaci původně žalované [příjmení] bylo její zastoupení advokátem legitimní a odůvodnitelné, a jednalo se tak o účelně vynaložené náklady, pozdější zástupce státu MŠMT právně zastoupen není. Výrok o náhradě nákladů řízení je tedy racionální a spravedlivý a učiněný v souladu s o. s. ř. Pariční lhůta 3 dnů byla stanovena v souladu s rozhodovací praxí, když žalobce o stanovení delší lhůty nepožádal.

17. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení jako nezastoupeného účastníka.

18. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je sice projednatelné, ale není důvodné.

19. V prvé řadě odvolací soud po zjištění, že záhlaví napadeného rozhodnutí obsahuje zjevnou nesprávnost spočívající ve vynechání žalované České republiky, za kterou (jen) jedná její organizační složka Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (viz bod 5. tohoto odůvodnění), provedl dle § 164 o. s. ř. opravu (výrok I.).

20. Dále odvolací soud poznamenává, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že odvolání žalobce (proti oběma postupně vydaným rozsudkům, když i první odvolání žalobce učinil součástí druhého) jsou na hranici srozumitelnosti a s ohledem na četnost jeho podání je velmi obtížné se v nich orientovat. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobce (dokonce 2x) vyzval k doplnění. V této souvislosti je třeba dále uvést, že námitky proti usnesení, kterým soudce vyzve účastníka, aby své podání opravil nebo doplnil, nejsou přípustné (neboť jsou podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, přípustné pouze proti rozhodnutí vydanému vyšším soudním úředníkem nebo asistentem), a proti takovému usnesení není přípustné ani odvolání (§ 202 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Proto odvolací soud postupoval podle § 9 odst. 2, poslední věta zákona č. 121/2008 Sb. a § 218 písm. c) o. s. ř. a námitky proti usnesení na č. l. 1155 jako nepřípustné odmítl (výrok II.).

21. K projednatelnosti odvolání pak odvolací soud dále uvádí, že při vynaložení dostatečné pečlivosti se ze žalobcových podání dá vyčíst, že a) napadá rozsudek v celém rozsahu b) žádá (viz podání na č. l. 1189 a násl.), aby byl tento rozsudek buď změněn a žalobě vyhověno nebo zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a c) uvádí i různé konkrétní námitky proti tomuto rozhodnutí, z nichž za do určité míry relevantní lze podle odvolacího soudu považovat ty z nich, které se alespoň okrajově týkají procesního postupu soudu prvního stupně nebo právního hodnocení posuzované věci.

22. Tak např. žalobce (na č. l. 1087) namítá, že soud prvního stupně sice konečně po 16 letech trvání řízení správně určil, kdo v tomto sporu reprezentuje stát, ale nevydal k tomu žádné usnesení, natož s vysvětlením. K tomu odvolací soud uvádí, že žalobcem namítaný postup soudu je postupem správným, neboť o tom, která organizační složka bude za stát v řízení před soudem vystupovat, se rozhodnutí nevydává (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3495/2012:„ Soud je povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu nebo jiné právní věci, a tuto organizační složku přibere do řízení /pokud se ho již neúčastní/. Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát vystupovat“.).

23. Dále pod bodem (ii) odvolání (č. l. 1075 a násl. a pak opakovaně v dalších mnoha podáních) žalobce namítá, že soud vytváří iluzi, že žaloba byla podána až v roce 2011, ačkoliv byla podána již v roce 2005. Dále pod bodem (iii) uvádí, že soud se snaží vytvořit iluzi, že se mu [anonymizováno] již trochu omluvila, což není pravda, když omluva nebyla vyvážená, [anonymizováno] si z textu vytrhla, co se jí hodilo, takže výsledkem bylo jen další poškození žalobce. Pod bodem (iv) žalobce uvádí, že se soud zcela zbytečně zabýval dalšími jeho žalobami, když v žádné z nich nebyly pomluvy z článku uveřejněného v [anonymizováno] bulletinu řešeny a dále, že se soud znovu snaží prezentovat čestného předsedu [anonymizováno] [příjmení] (který již zemřel) jako soukromou osobu, ač byl jeden z oficiálních reprezentantů [anonymizováno] s hojností práv, který byl chápán veřejností jako vzor důvěryhodnosti a měl proto prakticky neomezený přístup do médií, pročež se žalobci nikdy nepodařilo zveřejnit odpověď podle tiskového zákona (vi). V bodech (xv) až (xvii) žalobce namítá, že žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neměla mít právního zástupce, pokud má právní odbor, takže přiznání nejasné částky cca 9 000 Kč bylo protiprávní a mělo by být zrušeno s tím, že zaplacení jakékoliv částky ve lhůtě tří dnů je pro žalobce z důvodu jeho pobytu v cizině (kam byl zavlečen) neproveditelné. Konečně žalobce v bodech (xviii) až (xx) namítá, že obsah žalobcova článku („ [anonymizována čtyři slova]“) byl soudem nesprávně posouzen, pokud nebylo výslovně uvedeno, že neobsahuje vulgárnosti a sprostoty ani volání po zrušení [anonymizováno] a nesprávný byl i závěr soudu o tom, že žalobci se vlastně nic nestalo, když každému musí být jasné, jak obrovský zásah mu celá„ obludná, bezprecedentní smear campaign“ způsobila.

24. V úvodu věcného posouzení správnosti napadeného rozsudku odvolací soud uvádí, že tento pokládá za věcně správný a pro stručnost proto zcela odkazuje na jeho skutkové závěry a důvody (nedostatek pasivní legitimace žalované a nepřiléhavé znění žádané omluvy), které soud prvního stupně v odůvodnění uvedl a které jej vedly k zamítnutí žaloby. Za potřebné zde odvolací soud považuje zdůraznit jen to, že, jak s konkrétními argumenty správně uzavřel soud prvního stupně (bod 29. odůvodnění napadeného rozsudku), obsah žádané omluvy se zcela míjí s tím, co bylo obsahem namítaného článku, resp. rozhovoru poskytnutého ze strany prof. [příjmení]. Má-li totiž omluva jako forma nepeněžitého zadostiučinění odčinit nemajetkovou újmu, musí reagovat na to, co bylo předmětem posuzovaného zásahu. Z uvedeného vyplývá, že i kdyby pasivní legitimace žalované dána byla (tj. výroky prof. [příjmení] jí byly přičitatelné), žalobě by nemohlo být ani tehdy vyhověno.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil (výrok III.), včetně správného výroku o nákladech řízení, kterým byla přiznána náhrada nákladů zcela úspěšnému účastníkovi (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) a to ve správné výši, přičemž výjimečné důvody hodné zvláštního zřetele pro mimořádné (k tomu viz závěry Nejvyššího soudu uvedené v jeho usnesení ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3103/2014, o tom, že výjimku podle § 150 o. s. ř. je třeba jako každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně) nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované dány nejsou. Podle § 150 o. s. ř. mohou soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení zohlednit zejména dopad rozhodnutí na majetkovou, sociální a osobní situaci účastníků řízení, vzít v úvahu také okolnosti vedoucí k zahájení řízení nebo chování účastníků během řízení a následně tomu své rozhodnutí přizpůsobit (viz bod 14. odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, č. j. Pl. ÚS 46/13-1 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2853/2014). Odvolací soud je jednak v návaznosti na ustálenou judikaturu přesvědčen, že žalovaná v době, kdy za ní vystupovala [anonymizováno] (v době zastoupení Ministerstvem financí žádné náklady nevznikly a v době zastoupení MŠMT nebyla právně zastoupena), měla důvod nechat se zastoupit advokátem. S ohledem na charakter [anonymizováno], která je organizační složkou státu závislou na příjmech z veřejných prostředků, pak dospěl odvolací soud k závěru, že dopad na její majetkovou situaci by byl minimálně stejný jako na majetkovou situaci žalobce, přičemž žalovaná svým chováním v průběhu řízení (na rozdíl od žalobce) nijak negativně neovlivnila ani jeho délku ani výši svých vynaložených nákladů, a bylo by proto nespravedlivé, pokud by jí nebyla náhrada účelně vynaložených nákladů přiznána. Stanovení třídenní lhůty k zaplacení nákladů řízení protistraně odpovídá úpravě § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že i v případě nepřítomnosti žalobce v České republice v době, kdy rozsudek nabyde právní moci, lze platbu nákladů uskutečnit bezhotovostně za pár minut.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a aplikoval § 142 odst. 1 o.s.ř. s odůvodněním, že úspěšné právně nezastoupené žalované vznikly náklady ve výši 900 Kč, představující náhradu za tři úkony á 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89 exekučního řádu Lhůtu k plnění určil odvolací soud též podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení