3 Co 49/2024 - 122

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Čurdy a soudců soud JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno], [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupena advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o ochranu autorských práv, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 2 C 43/2021-[Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 13 068 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ve výroku I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit na vlastní náklady v hlavních zprávách v [Anonymizováno] hodin ve vysílání [Anonymizováno] v pořadí jako první před všemi ostatními příspěvky následující omluvu: „[právnická osoba], se omlouvá [Anonymizováno] za to, že na programu [Anonymizováno] neoprávněně odvysílala úryvky z vysílání [Anonymizováno] v období od [datum] do [datum], aniž by byla držitelem licence či měla souhlas [Anonymizováno] k takovému odvysílání.“ s tím, že omluva bude uveřejněna v obrazové formě a současně čtena moderátorem pořadu, ve výroku II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované uveřejnit na vlastní náklady na webových stránkách žalované www.[Anonymizováno] na úvodní straně bezprostředně pod logem [Anonymizováno] stejným typem a velikostí písma jako nadpisy článků na těchto webových stránkách a ponechat ji zde po dobu sedmi po sobě jdoucích dnů následující omluvu: „[právnická osoba] se omlouvá [Anonymizováno] za to, že na svých webových stránkách www.[Anonymizováno] neoprávněně umístila záběry [Anonymizováno] v období od [datum] do [datum], aniž by byla držitelem licence či měla souhlas [Anonymizováno]“, ve výroku III. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka], ve výroku IV. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované bez smluvně získaného oprávnění od nositele práv zdržet se dalšího zaznamenávání televizního vysílání žalobkyně (a to sdělovaného veřejnosti jakýmkoli způsobem, včetně zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby, zejména počítačovou nebo obdobnou sítí) obsahujícího sportovní události (a to [Anonymizováno], [jméno FO], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno]) a jeho sdělování veřejnosti, ve výroku V. rozhodl o nákladech řízení tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na jejich náhradu [částka] k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Vyšel přitom z tvrzení žalobkyně o tom, že je nabyvatelkou práv k televiznímu vysílání [Anonymizováno] konaných od [datum] do [datum] a práva ke sdělování veřejnosti prostřednictvím počítačové sítě, a to na základě smlouvy [Anonymizováno], uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [Anonymizováno] a na základě smlouvy [Anonymizováno] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [Anonymizováno]. Na základě uvedených smluv poskytovatel licence poskytl žalobkyni jako nabyvatelce licence výhradní oprávnění (licenci) ke sdělování [Anonymizováno] veřejnosti na území České republiky. Žalobkyně neposkytla žalované žádnou licenci či sublicenci. Žalovaná na programu [Anonymizováno] v rámci svých pořadů a na svých webových stránkách www.[Anonymizováno] neoprávněně poskytovala zvukově obrazové záznamy žalobkyně z televizního vysílání [Anonymizováno], přičemž zdrojem těchto záznamů bylo televizní vysílání žalobkyně s uvedením loga pořadu žalobkyně [Anonymizováno] s doplněním „zdroj: [Anonymizováno]“. Žalobkyně o protiprávním jednání žalované informovala poskytovatele licence, který vyzval žalovanou, aby se tohoto protiprávního jednání zdržela, žalovaná i přes uvedenou výzvu tyto záběry nadále vysílala s tvrzením, že nejedná protiprávně, neboť ji k tomu opravňuje § 34 zák. č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen „AZ“). Žalobkyně je však přesvědčena, že se v daném případě nejedná o zákonnou zpravodajskou licenci a že žalovaná svým jednáním neoprávněně zasáhla do práv žalobkyně a způsobila jí nemajetkovou újmu, když navodila u veřejnosti mylný dojem, že jí žalobkyně předmětné závěry poskytla dobrovolně a nepochybně za úplatu. Podle žalobkyně zasahuje žalovaná do práv žalobkyně opakovaně, když v minulosti odvysílala záběry žalobkyně i z jiných sportovních akcí, a i přes upozornění žalobkyně ve svém protiprávním jednání pokračuje. Vzhledem k opakovanému protiprávnímu jednání žalované má žalobkyně za to, že odčinění vzniklé újmy nepostačuje pouze omluva, ale je nutné ji nahradit v penězích. Opakované závadné jednání žalované pak odůvodňuje uložení povinnosti žalované zdržet se dalšího zaznamenávání televizního vysílání žalobkyně a jeho sdělování veřejnosti.

3. Žalovaná nezpochybnila, že se vytýkaného jednání dopustila, má však za to, že tím do práv žalobkyně chráněných autorským zákonem nezasáhla, neboť oprávnění užít části zvukově obrazových záznamů z televizního vysílání jiného vysílatele bez jeho souhlasu, pokud se jedná o významné události, u nichž existuje obecný zájem informovat veřejnost, vyplývá ze zákonné zpravodajské licence ve smyslu § 34 písm. b) AZ. V daném případě je totiž obecný zájem na dostupnosti zpravodajství upřednostněn před soukromými majetkovými právy. Žalovaná nezpochybňuje právo žalobkyně na vysílání sportovních přenosů z [Anonymizováno], nikdy celé přenosy nevysílala, ale pouze v přiměřeném rozsahu informovala veřejnost o této události vysíláním úryvků z vysílání v délce nepřesahující tři minuty, což je délka praxí akceptovaná. Sporné záběry z [Anonymizováno] byly užity ve zpravodajství žalované, týkaly se aktuální události a byly vysílány pouze časově krátké úryvky přiměřené danému účelu. Účelem vysílání pak bylo informování veřejnosti o průběhu [Anonymizováno] [Anonymizováno], nenavozovalo dojem, že žalovaná je držitelkou práv k vysílání [Anonymizováno] a žalovaná všechny záběry v souladu se zákonem zdrojovala. Jednala tak v mezích tzv. třístupňového testu podle § 29 AZ a zákonné zpravodajské licence.

4. Soud prvního stupně skutkový stav zjištěný z nesporných tvrzení účastnic posoudil podle § 29 odst. 1 a § 34 písm. b) AZ a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Podle soudu prvního stupně vytýkané jednání žalované spadá pod tzv. zákonnou licenci ve smyslu § 34 písm. b) AZ, tedy tzv. zákonnou zpravodajskou licenci, když žalovaná dílo žalobkyně užila v souvislosti se zpravodajstvím, týkalo se aktuálních událostí ([Anonymizováno]) a bylo užito v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu. Za informačnímu účelu odpovídající délku záznamu je v komentářové literatuře obecně považována délka v trvání do tří minut, tuto délku žalovaná při vysílání jednotlivých záběrů nepřekročila. Žalovaná odvysílala vždy pouze krátké sestříhané záběry o sportovních utkáních uvedeného dne, přičemž vždy uvedla i zdroj, tedy žalobkyni. Pokud by však kdokoliv ze sledujících žalované měl zájem o zhlédnutí celého utkání či sportovního výkonu, musel by tak učinit v rámci vysílání žalobkyně, neboť žalovaná celé zápasy či sportovní přenosy nikdy nevysílala. Vzhledem k tomu, že i užití díla na základě zákonné zpravodajské licence představuje zásah do práv autora, provedl soud tzv. tříkrokový test ve smyslu § 29 odst. 1 AZ. První podmínku tříkrokového testu soud považuje za splněnou, neboť k omezení autorského práva došlo na základě zákonné zpravodajské licence v souladu s § 34 písm. b) AZ, jedná se tudíž o jeden ze zákonem stanovených případů dovoleného zásahu do autorských práv, který upřednostňuje obecný zájem, tedy právo na informování veřejnosti, nad soukromým právem vlastníka daného práva duševního vlastnictví. Druhou podmínku tříkrokového testu, a sice, že užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla, považuje soud rovněž za splněnou, neboť žalovaná toto dílo užila pouze v rámci svého zpravodajství a v krátkém rozsahu, tedy pouze za účelem informování veřejnosti o aktuální události. Co se týká třetí podmínky, a sice zda nebyly nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, soud uvedl, že žalovaná pouze ve stručnosti informovala ve svém vysílání o aktuálních událostech, neodvysílala celá utkání tak, aby tím mohlo dojít k poškození žalobkyně např. odlivem jejích diváků sledujících [Anonymizováno] k žalované, neboť žalovaná možnost sledovat celá utkání divákům nikdy nenabízela. Odvysíláním krátkých úryvků z [Anonymizováno] nedošlo ani k nepřiměřenému omezení příjmů žalobkyně z autorských práv. Oprávněné zájmy autora tedy byly jednáním žalované dotčeny pouze v přiměřeném rozsahu tak, aby byl naplněn účel zákonné zpravodajské licence. Žalobu jako nedůvodnou proto v celém rozsahu zamítl, výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a jejich náhradu přiznal úspěšné žalované.

5. Rozsudek v celém jeho rozsahu napadla odvoláním žalobkyně. Nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně zejména proto, že se soud žádným způsobem nevyrovnal s argumentací, kterou v řízení předložila žalobkyně. Žalobkyně po celou dobu řízení konstantně uváděla, že výklad § 34 písm. b) AZ učiněný žalovanou nelze připustit, jelikož je příliš extenzivní a zákonná úprava není určena pro tento způsob užití. S odkazem na komentářovou literaturu a důvodovou zprávu k autorskému zákonu má žalobkyně za to, že v případě zpravodajské licence podle § 34 písm. b) AZ lze autorské dílo užít pouze mimoděk, tedy nikoli účelově, a to z důvodu, aby přítomnost určitého autorského díla ve zpravodajské reportáži o aktuální události nevyloučila možnost tuto reportáž sdělovat veřejnosti. Ostatně totožně se vyjadřuje i prof. Ivo Telec v komentáři k autorskému zákonu: „Je přitom zapotřebí mít na paměti, že tzv. zpravodajská licence se zákonem vážek aktuální události samé, o níž pojednává zpravodajství, přičemž užití díla, které je při této události užito, je zpravodajsky vzato jen podružné. Jelikož však při řadě aktuálních událostí dochází (...) k užití děl, bylo zapotřebí tuto zákonnou licenci stanovit, tj. aby v tomto smyslu méně významný fakt, že přitom bylo užito určitého díla, nemohl vyloučit zpravodajství o aktuální události samé.". Zároveň důvodová zpráva k předmětnému ustanovení uvádí: „Další tradiční licence podle písmene b) zahrnuje užití díla při rozhlasovém nebo televizním zpravodajství o aktuální události. Přitom je třeba dílo užít jen v míře odůvodněné účelem zpravodajství, např. krátké zprávy nebo informace z divadelní premiéry, vernisáže výstavy apod., event. v souvislosti s jiným zpravodajstvím, při kterém dochází mimoděk k užití díla, aniž by to bylo záměrem.". Příkladem užití zpravodajské licence dle § 34 písm. b) AZ může být např. uskutečněné zpravodajství o tom, že lidé shromáždění na nějakém náměstí sledovali přenos z [Anonymizováno], a v rámci takového zpravodajství se objevil v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu o tomto sledování přenosu z [Anonymizováno] i záběr na velkoplošnou obrazovku, kde bylo zpřístupněno vysílání provozovatele, který k vysílání [Anonymizováno] získal licenci. Tak by byla splněna podmínka, že podstatné je v daném případě zpravodajství o aktuální události, užití autorského díla je v tomto případě podružné (zaznamenání autorského díla je nahodilé).

6. Podle žalobkyně by akceptace žalovanou učiněného extenzivního výkladu § 34 písm. b) AZ popřela existenci a smysl § 34 písm. c) AZ, neboť toto ustanovení by se nikdy v praxi nepoužilo, nikdo by již nemusel zkoumat přísnější podmínky § 34 písm. c) AZ a autorské dílo by ve zpravodajství užil s odkazem na písm. b). To zjevně není v souladu se záměrem zákonodárce a účelem tohoto ustanovení. Vysvětlením tohoto rozporu mezi zpravodajskou licencí dle písm. b) (ve výkladu dle žalované) a dle písm. c) se v odůvodnění rozhodnutí nezabýval ani soud prvního stupně, čímž se nedostatečně vypořádal s tvrzeními žalobkyně. Pro posouzení jednání žalované je nutné zhodnotit i poslední část právní úpravy zpravodajské licence dle § 34 písm. b) AZ, tedy užití díla v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu. Žalobkyně má za to, že aby byl naplněn informační účel konkrétní zprávy o výsledcích českých sportovců na [Anonymizováno] [Anonymizováno], postačí, že žalovaná ve svém zpravodajství slovně informuje o tom, že některý český sportovec získal medaili či postoupil do dalšího kola [Anonymizováno] soutěže. Zveřejnění videa z dané události je pak skutečností nad rámec informačního účelu. Divák je totiž již samotnou slovně reprodukovanou zprávou o dané události dostatečně informován a informační účel je tím naplněn. Ostatně je zcela běžné, že se ve zpravodajství informace o výsledku zápasu či turnaje doprovází ilustračními záběry, např. z odletu sportovců do místa bojů či fotografiemi z dané události.

7. Pokud tedy soud prvního stupně konstatoval, že jednání žalované nebylo v rozporu s tzv. tříkrokovým testem, pak podle žalobkyně již první podmínka, tedy existence konkrétní zákonné výjimky (skutkové podstaty bezesmluvního užití díla), není v případě jednání žalované naplněna, když její jednání nelze podřadit pod § 34 písm. b) AZ. Rovněž s tvrzením soudu prvního stupně o tom, že třetí podmínka testu, tedy že nesmí být nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora, byla splněna, žalobkyně nesouhlasí. Jednáním žalované byly neoprávněně dotčeny oprávněné zájmy žalobkyně tím, že žalovaná odvysílala televizní vysílání žalobkyně bez poskytnuté licence a vyvolala tím u veřejnosti dojem, že záběry z [Anonymizováno] byly žalobkyní žalované poskytnuty dobrovolně a za úplatu a rovněž tím žalovaná připravila žalobkyni o její exkluzivní postavení. Bez významu není rovněž okolnost, že jednáním žalované byly rovněž dotčeny oprávněné zájmy společnosti [Anonymizováno], která licenci k užití krátkých zpravodajských výňatků z vysílání [Anonymizováno] za úplatu poskytovala. Nelze tedy bez dalšího konstatovat, že jednání žalované není v rozporu s oprávněnými zájmy autora.

8. Podle žalobkyně s ohledem na skutečnost, že se v případě volných užití a zákonných licencí jedná o omezení autorského práva, je nutné k těmto situacím přistupovat restriktivně a tradičně se při omezení autorského práva vychází z kritéria „spravedlivého nakládání“. Jak konstatoval i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], „Bezvýjimečně se jedná o výklad dovoleného zásahu, který je vždy zužující [restriktivní], což odpovídá absolutní povaze autorského práva k cizímu dílu, do níž se touto mimořádně zákonem dovolenou cestou v upřednostněném obecném zájmu zasahuje.“. Ustálená judikatura tedy konstatuje, že podmínky omezení autorského práva je vždy třeba vykládat restriktivně, jelikož se jedná o mimořádný způsob omezení autorského práva. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl, popř. aby ho zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Předně podle žalované není naplněn žalobkyní tvrzený odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., když skutkový stav byl mezi účastnicemi nesporný a jednalo se pouze o právní posouzení věci, tj. výklad zpravodajské licence podle § 34 písm. b) AZ. Žalobkyni bylo soudem vysvětleno a řádně zdůvodněno, že na daný případ se plně uplatní zákonná zpravodajská licence a že její tvrzení nemají oporu v zákoně. V odůvodnění rozsudku soud poměrně podrobně vyložil, proč posuzovaný případ nespadá pod zákonnou licenci dle § 34 písm. c) AZ, jelikož nejde o věci politické, hospodářské ani náboženské, přičemž tento výčet je taxativní. Soud se pak v odůvodnění rozhodnutí zabýval rozdíly mezi oběma ustanoveními a žalovaná se s jeho závěry plně ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že v daném případě se jedná o záběry z [Anonymizováno], tedy o sportovní disciplíny, je zcela nadbytečné, aby se tím soud či kdokoliv jiný dále zabýval, když jednání žalované je třeba posuzovat podle aktuálně platných předpisů, a tedy dle ustanovení § 34 písm. b) AZ. Výklad žalobkyně je nejen mylný, ale neopírá se ani o žádné relevantní důvody, které by měly své opodstatnění v zákoně či odborné literatuře, naopak je s nimi v přímém rozporu. Žalobkyně v odvolání uvádí stále stejné účelové argumenty, které jsou zcela v rozporu s dikcí zákona, když namítá, že výklad zákonné zpravodajské licence je údajně příliš extenzivní, že autorské dílo lze užít pouze mimoděk, tedy nikoliv záměrně, a na podporu těchto svých argumentů stále odkazuje na komentář, jehož autorem je prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., odborník na autorské právo, dále se odkazuje na důvodovou zprávu, z níž podle výkladu žalobkyně vyplývá stejný závěr o užití díla mimoděk.

10. Žalovaná v tomto směru odkázala na svou repliku ze dne 16. 1. 2024 a stanovisko, jehož autorem je prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., z něhož jasně vyplývá závěr, že se zákonná zpravodajská licence týká nejen zveřejněných, ale i těch nezveřejněných předmětů práv, které jsou omezeny aktuální událostí. Protože v daném případě se jedná o aktuální sportovní událost, kterou nelze podřadit pod věc politickou, hospodářskou ani náboženskou dle § 34 písm. c) AZ, aplikuje se § 34 písm. b) AZ, které je co do vymezení volnější. Je tak zřejmé, že žalovaná zveřejněním záznamů ze sportovní události nemohla nijak zasáhnout do autorských práv žalobkyně a je tedy naprosto nepodstatné, zda tak učinila záměrně či mimoděk, neboť neexistuje v tomto směru žádné zákonné omezení. Žalobkyní zmíněná důvodová zpráva není obsahem samotného zákona, a tudíž nemá ani právní sílu zákona, vyjadřuje pouze účel zákonodárce v době vydání dané právní úpravy, a která se samozřejmě v průběhu praxe může lišit, čemuž i odpovídá komentář odborníků na danou oblast. Je zcela v souladu s účelem zpravodajské licence, evropské legislativy a judikatury a s cílem sledovaným těmito instituty, aby právě cestou zpravodajské licence byl o dané aktuální události informován co nejširší okruh osob. Podle stanoviska prof. JUDr. Ivo Telce, CSc., se jedná o soukromoprávní legální dovolení, které sleduje umožnění zásahu do soukromých majetkových práv duševního vlastnictví, v daném případě televizních vysílatelů, kdy je obecný zájem na sledované hodnotě dostupnosti zpravodajství a jeho šíření kýmkoli legálně upřednostněn. Pokud se žalobkyně stále odvolává na komentář prof. JUDr. Ivo Telce, CSc., ten však říká pravý opak, a nikde ani v předmětném komentáři není uvedeno, že by užití předmětu díla mělo být zveřejněno jen mimoděk.

11. Pokud žalobkyně dále uvádí argument, podle kterého nebyl naplněn informační účel, neboť k tomu plně postačí slovní informování, případně s ilustračním obrázkem, a zveřejnění videa je tudíž nad rámec informačního účelu, není žalované zřejmé, na základě čeho žalobkyně takový závěr dovozuje. Pokud i zde odkazuje na stanovisko prof. JUDr. Ivo Telce, CSc., ten zcela jasně v tomto ohledu uvádí, že obrazově-zvukové záznamy, jakož i televizní vysílání lze takto užít, a to na základě § 82 AZ za použití zákonné zpravodajské licence podle § 34 písm. b) AZ. Žádná restrikce v tomto směru, že by se muselo jednat jen o zvuková díla, zákonem stanovena není a ani to nevyplývá z důvodové zprávy či komentáře k zákonné zpravodajské licenci. S žalobkyní citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 4200/2019 se žalovaná zcela ztotožňuje, neboť její jednání je v souladu se závěry Nejvyššího soudu, který se ve svém rozhodnutí zabýval tzv. tříkrokovým testem. Žalovaná užila záběry ze sportovních utkání, které byly vysílány v souvislosti s aktuální událostí ([Anonymizováno]), zcela za účelem informativním, neboť záběry, jak bylo prokázáno v řízení před soudem prvního stupně, nebyly delší než 3 minuty, a tedy nedošlo k nepřiměřenému zásahu do oprávněných zájmů autora. Žalovaná jednala při vysílání těchto krátkých výňatků zcela v souladu s § 34 písm. d) AZ, uvedla logo [Anonymizováno] a připojila informace o prameni (zdroji) v podobě „Zdroj: [Anonymizováno]“ plně v souladu s požadavky AZ.

12. Žalobkyně stále vytýká žalované, že zásah do oprávněných zájmů žalobkyně spočívá v odvysílání záběrů bez poskytnuté licence. Žalovaná však nepotřebovala udělení smluvní licence, neboť jednala zcela v souladu se zákonnou zpravodajskou licencí, a je rovněž irelevantní, zda společnost [Anonymizováno] licence k užití krátkých zpravodajských výňatků z vysílání za úplatu poskytovala či nikoliv. Zda žalovaná svým jednáním vyvolala dojem, že jí byly záběry poskytnuty za úplatu a dobrovolně, jak uvádí žalobkyně, je rovněž nepodstatné, neboť žalovaná jednala zcela v souladu s AZ, a naopak je to žalobkyně. která jedná mimo zákon, když stále vyvíjí úsilí k zabránění žalované v užití zákonné zpravodajské licence. Co se týká zásahu do majetkových práv žalobkyně, žalobkyně nespecifikovala, v čem by konkrétně takový zásah měl spočívat a nárok na úhradu nemajetkové újmy dosud ničím nedoložila ani neindividualizovala. Zdržovací nárok, o který žalobkyně svou žalobu v průběhu řízení rozšířila a který zakazuje žalované do budoucna vysílat záznamy z důležitých sportovních utkáni s uvedením jednotlivých událostí až do roku 2028, je podle žalované v přímém rozporu s § 29 odst. 3 AZ a zákonnou dikcí zpravodajské licence dle § 34 písm. b) AZ, a tudíž nevykonatelný. Nehledě na to, že taková restrikce je nezákonná a silně diskriminační, porušuje i pravidla hospodářské soutěže, jak uvádí ve svém stanovisku i pan prof. JUDr. Ivo Telec, CSc., neboť by tím žalobkyně bránila použití výše uvedených ustanovení (dovolení), jímž je šíření zpravodajských informací, resp. jejich zpřístupňování veřejnosti.

13. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

14. Předmětem přezkumu odvolacího soudu bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích na poskytnutí zadostiučinění v morální (uveřejněním omluvy ve vysílání žalované a na webových stránkách žalované) a v peněžité formě a uložení povinnosti žalované zdržet se dalšího zaznamenávání televizního vysílání žalobkyně obsahujícího sportovní události a jeho sdělování veřejnosti bez smluvně získaného oprávnění od nositele práv, které žalobkyně uplatnila jako nabyvatelka výhradní licence práv k televiznímu vysílání [Anonymizováno] v [Anonymizováno] konaných v létě roku 2021 a do nichž měla žalovaná zasáhnout tím, že v rámci televizního vysílání na programu [Anonymizováno] a na svých webových stránkách www.[Anonymizováno] neoprávněně poskytovala zvukově obrazové záznamy žalobkyně z televizního vysílání [Anonymizováno].

15. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně měl k dispozici dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve sporu, z těchto zjištění vycházel i odvolací soud při své přezkumné činnosti a již nyní lze uvést, že se ztotožnil i správními závěry, které soud prvního stupně učinil. I podle odvolacího soudu tedy bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně byla nositelkou výhradní licence k televiznímu vysílání [Anonymizováno] a že žalovaná v rámci svého televizního vysílání a na svých webových stránkách bez souhlasu žalobkyně užila v rámci zpravodajských pořadů části zvukově obrazových záznamů žalobkyně z televizního vysílání [Anonymizováno] v rozsahu krátkých sestříhaných záběrů o sportovních utkáních daného dne, přičemž vždy uvedla i zdroj těchto záznamů. O tomto způsobu užití záznamů žalobkyně ve vysílání žalované a na jejích webových stránkách ani nebylo mezi účastnicemi sporu. Podstatou sporu bylo posouzení, zda jednání žalované je v mezích zákonné zpravodajské licence ve smyslu § 34 písm. b) AZ.

16. Soud prvního stupně dovodil, že vytýkané jednání žalované pod tzv. zákonnou licenci ve smyslu § 34 písm. b) AZ spadá, když žalovaná dílo žalobkyně užila v souvislosti se zpravodajstvím, které se týkalo aktuálních událostí ([Anonymizováno]) a dílo bylo užito v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu. Poukázal přitom na to, že za informačnímu účelu odpovídající délku záznamu je považována délka v trvání do tří minut a žalovaná ji nepřekročila. Jednání žalované podrobil tzv. tříkrokovému testu ve smyslu § 29 odst. 1 AZ se závěrem, že k omezení autorského práva došlo na základě zákonné zpravodajské licence (jako jednoho ze zákonem předvídaných případů dovoleného zásahu do autorských práv, který upřednostňuje obecný zájem, tedy právo na informování veřejnosti, nad soukromým právem vlastníka daného práva duševního vlastnictví), že užití díla nebylo v rozporu s běžným způsobem užití díla ani nebyly nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy žalobkyně, resp. byly dotčeny pouze v přiměřeném rozsahu tak, aby byl naplněn účel zákonné zpravodajské licence. S těmito závěry se odvolací soud ztotožňuje a v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku a závěry soudu tam uvedené.

17. Pokud žalobkyně v odvolání zpochybňovala správnost těchto závěrů soudu prvního stupně a zdůrazňovala, že soud ustanovení § 34 písm. b) AZ vyložil příliš extenzivně a nesprávně, neboť nevzal v úvahu, že v případě zpravodajské licence podle § 34 písm. b) AZ lze autorské dílo užít pouze mimoděk, pak je třeba souhlasit v tom, že zákonná zpravodajská licence je případem výjimky a omezení autorského práva a je třeba citované ustanovení vykládat restriktivně. Takto ale soud prvního stupně postupoval a pečlivě zkoumal, zda jsou splněny zákonné podmínky vymezené v § 29 odst. 1 AZ (z judikatury Nejvyššího soudu srov. rozsudek ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 801/2020, či rozsudek ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4200/2019), tedy zda jsou splněny všechny kumulativní znaky tzv. třístupňového testu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3056/2012.

18. Podle zákonné licence zpravodajské podle § 34 písm. b) AZ do práva autorského nezasahuje ten, kdo užije dílo ve spojitosti se zpravodajstvím týkajícím se aktuálních událostí, a to v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu.

19. V daném případě není sporu o tom, že žalovaná dílo užila ve spojitosti se zpravodajstvím o aktuální sportovní události ([Anonymizováno]). Účastnice se rozcházely v tom, zda užití díla ze strany žalované překročilo či nikoli rozsah odpovídající informačnímu účelu. Platí, že se musí jednat o okrajové, nezákladní použití díla, které není hlavním sdělením, ale pouze doprovází zpravodajský obsah. Klíčovými znaky podružného (nebo-li slovy žalobkyně užití „mimoděk“) jsou: vedlejší charakter, propojení se zpravodajským obsahem, přiměřenost rozsahu a nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy autora (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 801/2020, či rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 29. 7. 2019 ve věci C516/17). Aplikováno na projednávanou věc, části zvukově obrazových záznamů žalobkyně z televizního vysílání [Anonymizováno] uveřejněné žalovanou v rozsahu krátkých sestříhaných záběrů o sportovních utkáních daného dne v rámci zpravodajství o průběhu [Anonymizováno] splňují znak vedlejšího charakteru (zpravodajství bylo o sportovní události, ne o televizním vysílání žalobkyně), užití těchto částí záznamu vysílání žalobkyně bylo přirozené pro informování o průběhu [Anonymizováno] a výsledcích českých sportovců, nejednalo se o úplné či rozsáhlé užití záznamu vysílání žalobkyně, ale pouze o krátké sestřihy a při jejich užití nedocházelo ke znevážení díla. I podle odvolacího soudu tak užití autorského díla bylo v tomto případě podružné, v rozsahu odpovídajícím informačnímu účelu.

20. Shodně se soudem prvního stupně tak má odvolací soud za to, že žalovaná do práv žalobkyně nezasáhla, neboť jí vytýkané jednání spadá pod tzv. zákonnou zpravodajskou licenci ve smyslu § 34 písm. b) AZ. Nároky uplatněné žalobkyní z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do autorských práv tak nemohou být důvodné, a pokud soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, rozhodl správně. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného souvisejícího výroku o nákladech řízení.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada ve výši 13 068 Kč, sestávající z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání) po 5 100 Kč podle § 9a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 2 režijních náhrad po 300 Kč, vše se zvýšením o DPH. Platební místo náhrady nákladů řízení je určeno podle § 149 o. s. ř.

Poučení