3 CO 70/2018 - 286

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], obecným zmocněncem bytem [adresa] proti žalovaným: 1) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 3) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 4) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] 5) Družstvo [anonymizováno] [ulice], [IČO] sídlem [adresa] žalovaní 2) až 5) zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2017, č. j. 34 C 100/2011-143, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2019, č. j. 3 Co 70/2018-183, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2019, č. j. 3 Co 70/2018-183, se ve výrocích I. až IV. potvrzuje a ve výrocích V. až VII. se mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému 1) 20 400 Kč, žalovaným 2), 3) a 4) společně a nerozdílně 17 320 Kč a žalovanému 5) 10 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právních zástupců žalovaných.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) 6 800 Kč, žalované 2) 5 260 Kč, žalovanému 3) 5 260 Kč, žalovanému 4) 5 260 Kč a žalovanému 5) 5 260 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právních zástupců žalovaných.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně žádala, aby původním třem žalovaným (1/ [anonymizováno] [jméno] [příjmení], 2/ [jméno] [příjmení] a 3/ Družstvo [anonymizováno] [ulice]) - bylo uloženo poskytnout jí omluvu v tomto znění: Žalovaný 1): "Omluva. Dne [datum] a dne [datum] v dopisech, označených jménem Družstva [anonymizováno] [ulice], podepsaných mnou osobně a panem [příjmení] [jméno] [příjmení], adresovaných paní [jméno] [příjmení], které byly zveřejněny jako příloha k zápisu z členské schůze družstva [anonymizováno] [ulice], k její osobě a blíže mnou nespecifikovaným jejím rodinným příslušníkům, kteří bydlí u ní v bytě, jsem uvedl o paní [jméno] [příjmení] a její rodině nepravdivé údaje, že ona a mnou označené ale dále nespecifikované další osoby, členové její rodiny, kteří bydlí v jejím bytě, poškozují majetek družstva [anonymizováno] [ulice] a porušují domovní řád označeného družstva a dobré mravy. Tím jsem se dopustil závažného zásahu do práva na ochranu osobnosti a rodinného života paní [jméno] [příjmení]. Tímto se paní [jméno] [příjmení] omlouvám." Žalovaný 2) "Omluva. Dne [datum] a dne [datum] v dopisech, označených jménem Družstva [anonymizováno] [ulice], podepsaných mnou osobně a panem [jméno] [příjmení], adresovaných paní [jméno] [příjmení], které byly zveřejněny jako příloha k zápisu z členské schůze družstva [anonymizováno] [ulice], k její osobě a blíže mnou nespecifikovaným jejím rodinným příslušníkům, kteří bydlí u ní v bytě, jsem uvedl o paní [jméno] [příjmení] a její rodině nepravdivé údaje, že ona a mnou označené ale dále nespecifikované další osoby, členové její rodiny, kteří bydlí v jejím bytě, poškozují majetek družstva [anonymizována dvě slova] a porušují domovní řád označeného družstva a dobré mravy. Tím jsem se dopustil závažného zásahu do práva na ochranu osobnosti a rodinného života paní [jméno] [příjmení]. Tímto se paní [jméno] [příjmení] omlouvám." Žalovaný 3) "Omluva. Dne [datum] a dne [datum] v dopisech, označených jménem Družstva [anonymizováno] [ulice], podepsaných předsedou představenstva [jméno] [příjmení] a členem představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jednajících za statutární orgán družstva [anonymizována dvě slova] ve smyslu §13 odst. 4) zák.č.513/1991 Sb., adresovaných paní [jméno] [příjmení], které byly zveřejněny jako příloha k zápisu z členské schůze družstva [anonymizováno] [ulice], kjejí osobě a blíže nespecifikovaným jejím rodinným příslušníkům, kteří bydlí u ní v bytě, isme uvedli o paní [jméno] [příjmení] a její rodině nepravdivé údaje, že ona a námi označené ale dále nespecifikované další osoby, členové její rodiny, kteří bydlí v jejím bytě, poškozují majetek družstva [anonymizována dvě slova] a porušují domovní řád označeného družstva a dobré mravy. Tím Družstvo [anonymizováno] [ulice] se dopustilo závažného zásahu do práva na ochranu osobnosti a rodinného života paní [jméno] [příjmení]. Tímto se paní [jméno] [příjmení] omlouváme.", - aby bylo žalovanému 3) uloženo po celou shora uvedenou dobu strpět zveřejnění na své úřední desce označené omluvy žalovaného 1) a žalovaného 2), - aby bylo žalovanému 3) uloženo do tří dnů od právní moci rozsudku na vlastní náklady: a) zaslat žalobci k jeho rukám na adresu jeho bydliště, b) zveřejnit v minimálním formátu A4 a to po dobu 15 dní na úředních deskách žalovaného 3), družstva [anonymizováno] [ulice] na adrese [adresa], [obec a číslo], c) založit do sbírky listin složky sp. zn. Dr [číslo] obchodního rejstříku, vedeného u Městského soudu v Praze k osobě žalovaného 3), písemnou omluvu následujícího znění:„ Omluva. Proti paní [jméno] [příjmení] byl námi podán nedůvodný návrh na nařízení exekuce (Usnesením v právní moci dne [datum] [název soudu] sp.zn. [číslo] - [anonymizováno] exekuce proti paní [jméno] [příjmení] byla zastavena) v momentě, kdy v účetních knihách Družstva [anonymizováno] [ulice] [IČO], se sídlem [adresa], byl evidován náš závazek, převyšující naši pohledávku za paní [jméno] [příjmení]. Tímto Družstvo [anonymizována dvě slova] [IČO], se sídlem [adresa]. Označením paní [jméno] [příjmení] jako neplatiče svých závazků Družstvo [anonymizována dvě slova] [IČO], se sídlem [adresa], vážnosti a cti, osobní integritu paní [jméno] [příjmení]. Tímto se paní [jméno] [příjmení] omlouváme.", - aby bylo žalovanému 3) uloženo do tří dnů od právní moci rozsudku na vlastní náklady: a) zaslat žalobci kjeho rukám na adresu jeho bydliště, b) zveřejnit v minimálním formátu A4 a to po dobu 15 dní na úředních deskách žalovaného 3), družstva [anonymizováno] [ulice] na adrese [adresa], [obec a číslo], c) založit do sbírky listin složky sp. zn. Dr [číslo] obchodního rejstříku, vedeného u Městského soudu v Praze k osobě žalovaného 3), písemnou omluvu následujícího znění:„ Omluva. Dne [datum] Družstvu [anonymizováno] [ulice] [IČO], se sídlem [anonymizováno] [adresa] hvlo doručeno v originálu jedno vyhotovení svobodného projevu vůle paní [jméno] [příjmení] jako oprávněného člena Družstva [anonymizováno] [ulice] [IČO], se sídlem [adresa]. Postupem Družstva [anonymizováno] [ulice] IC [číslo], se sídlem [adresa]. Zpochybněním zákonem chráněného a nezpochybnitelného osobního projevu vůle paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [ulice] [IČO], se sídlem [adresa], svobodný projev vůle a osobní integritu. Tímto se paní [jméno] [příjmení] omlouváme." (výrok I), - aby bylo žalovanému 1) uloženo zaplatit žalobkyni 50 000 Kč (výrok II), - aby bylo žalovanému 2) uloženo zaplatit žalobkyni 50 000 Kč (výrok III), - aby bylo žalovanému 3) uloženo zaplatit žalobkyni 100 000 Kč (výrok IV). Dále soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náklady řízení, a to - žalovanému 1) ve výši 18 000 Kč (výrok V), - žalovanému 2) ve výši 21 780 Kč (výrok VI), - žalovanému 3) ve výši 15 004 Kč (výrok V).

2. Vyšel přitom ze žaloby (podané původně jen proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], k němuž později přistoupilo k návrhu žalobkyně i Družstvo [anonymizováno] [ulice] /dále i jen„ Družstvo“ /), v níž žalobkyně tvrdila, že je členkou Družstva, které je družstvem bytovým a v němž byla v roce 2008 zvolena jedinou kandidátkou do představenstva. Žalovaný 1) byl členem představenstva a zapisovatelem na členských schůzích, [jméno] [příjmení] byl předsedou představenstva od roku 2008, předtím byl předsedou kontrolní komise Družstva. Dále žalobkyně uvedla, že členství p. [příjmení] v Družstvu od samého počátku zpochybňuje v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 99/2009, protože neobýval obecní byt v domě, a proto neměl ze zákona právní nárok na členství, neplní finanční povinnosti vůči Družstvu a jako jediný z členů nesplácí cenu zprivatizovaného bytového domu. Oba původně žalovaní podali v říjnu 2009 demisi ze svých funkcí, čímž se žalobkyně stala automaticky z kandidátky řádnou členkou představenstva. [jméno] [příjmení] však nedovolil, aby se žalobkyně stala řádnou členkou představenstva ve smyslu stanov. Žalobkyně a její rodinní příslušníci, syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení], snacha [anonymizováno] [příjmení] a jejich úplně bezmocný právně nezpůsobilý invalidní syn [jméno] [příjmení], kteří bydlí se žalobkyní, jsou opakovanými terči osobních útoků obou původně žalovaných. Žalovaný 1) připsal [anonymizována tři slova] (jenž žalobkyni na členské schůzi zastupoval) do zápisu z členské schůze konané [datum] urážlivá slova na adresu jiné členky paní [příjmení], které nevyslovil, na námitku proti tomu pak nijak nereagoval. Dle svědků po odchodu [anonymizováno] [příjmení] z této schůze [datum] podněcovali žalovaní její účastníky k tomu, aby členská schůze žalobkyni vyloučila z Družstva, což žalovaný 1) neuvedl do zápisu. Vrcholem osobních útoků na žalobkyni se staly dva společné výhrůžné dopisy obou původně žalovaných z 9. 9. 2011 a 1. 12. 2010. V prvním z nich ji osočili z toho, že provádí nepovolenou stavbu ve svém bytě a poškozuje majetek Družstva, v druhém byla nařčena z toho, že ona a jiné osoby, které s ní bydlí, porušují dobré mravy. Žalobkyně byla také upozorněna, že může být z Družstva vyloučena. Žalobkyně má za to, že žalovaní zneužili svých funkcí k osobním útokům. Žalobkyně se obrátila na Stavební úřad pro [obec] žádostí o provedení kontroly v jejím bytě, aby správní orgán určil, zda provádí nebo prováděla stavební práce. Tento určil, že žádné nepovolené stavební práce v měsíci září 2010 neprováděla, čímž bylo tvrzení obou původně žalovaných vyvráceno. Z toho vyplývá, že žalobkyně majetek Družstva nepoškodila. Žalobkyně zaslala žalovaným dopis, v němž označila jejich tvrzení za lživá a vyzvala je k veřejné omluvě. Výzva byla doručena do poštovní schránky Družstva 25. 3. 2010, přičemž se jedná o schránku totožnou se schránkou obou původně žalovaných, kteří na ni ale nijak nereagovali. K omluvě byli znovu vyzváni výzvou z 26. 8. 2011, doručenou jim do domovních schránek, avšak bezvýsledně. Jednání žalovaných považuje žalobkyně za zvlášť závažný zásah do svých osobnostních práv s tím, že oba dopisy byly publikovány jako přílohy k zápisům z členské schůze Družstva. Proto požaduje po obou žalovaných omluvu. Dále požaduje omluvu i od Družstva za to, že proti ní byl podán nedůvodný návrh na nařízení exekuce a vedle toho také finanční satisfakce po každém ze žalovaných.

3. Žalovaný 1) navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se nedopustil jakéhokoliv neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Pokud žalobkyně spatřuje zásah do svých osobnostních práv v obsahu dopisů, pak tyto jí nebyly zaslány žalovanými, nýbrž Družstvem, jehož jménem žalovaní jednali jako členové statutárního orgánu. Proto žalovaný 1) namítá, že není dána věcná pasivní legitimace žalovaných fyzických osob. Tvrzení žalobkyně o tom, že oba dopisy jsou publikovány ve veřejně přístupné sbírce listin, se nezakládá na pravdě, neboť zápis z jednání členské schůze Družstva, jehož přílohou oba dopisy jsou, do Sbírky nikdy založen nebyl. K tvrzenému zásahu došlo v rámci výkonu zákonem stanovených oprávnění a povinností. Žalovaný 1) jako člen statutárního orgánu odpovídá Družstvu za škodu, která by mohla vzniknout v důsledku jeho činnosti, nebo naopak nečinnosti. Došlo k situaci, kdy bylo představenstvo Družstva upozorněno, že žalobkyně provádí v bytě, který má od Družstva pronajatý, stavební úpravy, o nichž Družstvu nebylo nic známo. Povinností členů představenstva je chránit majetek Družstva, proto muselo situaci řešit. Po poradě představenstva bylo proto rozhodnuto, že žalobkyně bude písemně upozorněna na to, že jakákoliv nepovolená stavební úprava bytu může být důvodem pro vyloučení člena z Družstva. Tímto prostým sdělením nemohlo být jakkoliv neoprávněně zasaženo do osobnostních práv žalobkyně. Skutečnost, že stavební úřad konstatoval, že v bytě nedošlo k žádné změně užívání bytu, nevypovídá o tom, zda se skutečně žalobkyně k úpravám v bytě nechystala, či zda nejednala v rozporu se stanovami Družstva. Družstvo mělo důvodné podezření, že žalobkyně porušuje své povinnosti člena, proto ji vyzvalo k tomu, aby umožnila prohlídku bytu představenstvem. To žalobkyně neučinila. Nelze vyloučit variantu, že výzva Družstva zaslaná žalobkyni splnila svůj účel, tj. že žalobkyně nedovolené úpravy provést zamýšlela a po obdržení výzvy od svého záměru upustila Žalobkyně je trvale nespokojena jak s orgány Družstva, tak s výsledky jejich činnosti. Před každou členskou schůzí rozesílá všem členům Družstva přípisy, v němž napadá Družstvo, jeho členy, popř. právního zástupce. Za dobu svého členství v Družstvu podala již pět různých žalob, kterými se vůči různým subjektům, buď jménem svým, nebo přímo jménem Družstva domáhá vyslovení neplatnosti rozhodnutí členských schůzí, náhrady škody vůči členovi představenstva a advokátovi, který poskytl Družstvu právní služby. Dále se domáhá určení spoluvlastnického práva členského podílu. Trvale vyvíjí činnost, kterou dehonestuje ostatní členy Družstva a členy statutárního orgánu a své názory rozepisuje v mnohostránkových soupisech, které vhazuje do schránek členů. Chování jejího syna, který na schůzích žalobkyni zastupuje, se mnohdy pohybuje za hranicí společenské únosnosti. Pokud se týká tvrzeného incidentu v úvodu žaloby, pak žalovaný 1) zapsal do zápisu z jednání schůze slova, která slyšel syna žalobkyně pronést na adresu členky družstva paní [příjmení]. Rozuměl mu, že říká:„ Vy jste bahno“. Když se potom proti této části zápisu zástupce žalobkyně dopisem ohradil s žádostí o opravu, učinil tak obhajobou, že ve skutečnosti říkal:„ Vy jste vadná“, což zřejmě považoval za méně urážlivé. Takovéto výroky zástupce žalobkyně jsou na členských schůzích běžné. Žalovaný 1) je přesvědčen, že předmětnými dopisy se nedopustil neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, když Družstvo jako pronajímatel, jehož jménem žalovaný 1) jednal, je oprávněno žádat zpřístupnění bytů svých nájemců. Dopisy adresované žalobkyni byly jen výkonem práv a povinností Družstva, a nemohou být proto považovány za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně, a to i v případě, že by vůbec byly způsobilé přivodit žalobkyni újmu na pověsti, což nejsou. Žalovaný 1) vznesl také námitku promlčení žalovaného nároku.

4. Téměř totožně se k žalobě vyjádřil i žalovaný [jméno] [příjmení], včetně námitky nedostatku své pasivní legitimace v tomto sporu, neexistence zásahu do osobnostních práv žalobkyně jí tvrzeným jednáním, jakož i vznesení námitky promlčení.

5. Družstvo rovněž navrhlo zamítnutí žaloby s tím, že je to naopak žalobkyně, kdo dlouhodobě porušuje osobnostní práva některých členů Družstva či jiných osob prostřednictvím různých dlouhých dopisů, které v minulosti vhodila do schránek jeho členů, anebo je doručila Městskému soudu v Praze do různých soudních řízení, která proti Družstvu vede. Pokud se jedná o dopis, kterým byla žalobkyně požádána o zpřístupnění bytu, jedná se o právo Družstva jako pronajímatele a vlastníka bytů, plynoucí z právních předpisů či stanov, kterému nebylo vyhověno. Družstvo je přesvědčeno, že svá zákonná práva nepřekročilo a žádná osobnostní práva žalobkyně neporušilo. I Družstvo namítlo promlčení žalovaného nároku.

6. Soud prvního stupně dále rekapituloval provedené důkazy a popsal, co z nich zjistil o obsahu předmětných dvou dopisů určených žalobkyni a o obsahu zápisů z členských schůzí, jakož i o chování žalovaných fyzických osob i žalobkyně a jejího syna vůči sobě navzájem i vůči dalším osobám a vůbec o vztazích v Družstvu. Dále s odkazem na použitou právní úpravu (§ 11, § 13 odst. 1 až 3, § 100 odst. 1, 2 a § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník /dále jen „obč. zák.“ /) uvedl, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba podána po právu nebyla. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že vztahy mezi účastníky řízení jsou dlouhodobě narušené. Dále uzavřel, že jelikož dopisy ze dne [datum] a [datum] nezaslali žalobkyni žalované fyzické osoby, nýbrž Družstvo, jehož jménem oba žalovaní jednali jako členové statutárního orgánu, není dána pasivní věcná legitimace těchto žalovaných. Dále soud poukázal na to, že dopisy nebyly nikde publikovány, byly doručeny pouze žalobkyni a na to, že jednání žalovaných bylo v souladu se zákonem, když Družstvo má právo žádat zpřístupnění bytů od svých nájemců. Ani Družstvo se proto odesláním těchto dopisů nedopustilo neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, neboť jejich prostřednictvím došlo pouze k výkonu jeho práv a povinností. Dopisy nebyly nijak urážlivé a dehonestující, pouze vysvětlovaly a sdělovaly, k čemu může jednání žalobkyně dospět. Z tohoto důvodu nejsou dopisy (jejich obsah) objektivně způsobilé zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně.

7. K námitce promlčení vznesené všemi žalovanými soud prvního stupně uvedl, že promlčecí doba podle výše zmíněných ustanovení obč. zák. je tříletá a počíná běžet od okamžiku, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé s tím, že právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do osobnostních práv, pokud jde o náhradu v penězích (§ 13 odst. 2 obč. zák.) je právem majetkovým a jako takové promlčení podléhá. Konstatoval dále, že žaloba se týká dopisů žalovaného 3) ze dne 9. 9. 2011 (poznámka odvolacího soudu: správně 9. 9. 2010) a 1. 12. 2010. V prvém případě počala tedy promlčecí doba běžet 10. 9. 2011 a skončila 11. 9. 2014 a v druhém počala běžet [datum] a marně uběhla 3. 12. 2013. Žaloba proti žalovanému 3), u něhož by odpovědnost za zásah do osobnosti žalobkyně připadala v úvahu, neboť se jedná o jeho dopisy, podaná dne 12. 12. 2016 byla podána po uplynutí promlčecí doby a nárok vůči němu je tak promlčen. K námitce promlčení ještě soud prvního stupně poznamenal, že se zabýval i tím, zda nebyla námitka promlčení vznesena v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.) a uzavřel, že nikoliv, když v době, kdy byla žaloba podána, byla již sjednocena judikatura vrchních soudů a Nejvyššího soudu k otázce promlčení nemajetkové újmy a pochybnosti by mohly nastat jen v případě, že by judikatura byla nejednotná. Soud prvního stupně také vyjádřil názor, že žaloba je vůči žalovaným šikanózní, tudíž nemůže být vznesení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Námitka promlčení představuje významný institut právní jistoty a odepření práva tuto námitku uplatnit je vždy závažným zásahem. V projednávaném případě soud shledal, že zánik práva žalobkyně není nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jí uplatňovaného práva na ochranu osobnosti, ani s důvody, pro které své právo včas neuplatnila. Soud prvního stupně poukázal také na to, že žalobkyně žádnou újmu (natož zvlášť závažnou) netvrdila ani neprokazovala, navíc v řízení bylo zjištěno, že jednání žalovaných není objektivně způsobilé neoprávněně zasáhnout do jejích osobnostních práv, z její strany se jedná pouze o subjektivní pocity. Konečně soud prvního stupně uvedl, že pokud žalobkyně požaduje konkrétní omluvu po Družstvu, tato nekoresponduje se skutkovými tvrzeními žaloby, neboť pokud se týká návrhu na nařízení exekuce, tato tvrzení nebyla soudem projednávána a požadovaná omluva je nepřiléhavá.

8. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu vůči všem žalovaným zamítl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal úspěšným žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši specifikované v posledních třech odstavcích odůvodnění napadeného rozsudku.

9. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání se stručným odůvodněním, které později doplnila. Namítá, že se jedná o rozhodnutí, které je v rozporu s obsahem spisu a v něm založenými důkazy (provedenými i neprovedenými), přičemž soud vědomě postupoval v rozporu s § 2 zákona č. 89/2012 Sb. za účelem způsobit žalobkyni škodu většího rozsahu. Nesouhlasí ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, která byla přiznána žalovaným, jejichž zaviněným jednáním vznikla žalobkyni škoda. Navíc žalovaným žádné náklady ani nemohly vzniknout, což žalobkyně usuzuje z usnesení členské schůze Družstva, na níž právní zástupci žalovaných přislíbili značně nižší částku limitu svých finančních nároků, čímž tedy zřejmě uvedli její účastníky v omyl. Soud prvního stupně měl při rozhodování o náhradě nákladů také zohlednit své průtahy od roku 2011 a také skutečnost, že žalovaní 2) a 3) jsou zastoupeni stejným zástupcem, který tak nárokuje za stejnou práci duplicitní odměnu. Družstvo také nemělo vůbec způsobilost jednat před soudem a ze zákonného omezení činit jakékoliv právní úkony, což naplnilo skutkovou podstatu zmatečnosti napadeného rozsudku, který je zároveň nepřezkoumatelný. Žalobkyně nesouhlasí se žádným závěrem soudu prvního stupně (o nedostatku pasivní legitimace žalovaných fyzických osob, o promlčení žalovaného nároku vůči žalovanému 3/ atd.). Je přesvědčena, že i když předmětné dopisy nebyly zveřejněny, jedná se o neoprávněný zásah do jejího práva na ochranu osobnosti, když žalobkyně prokázala, že dopisy veřejné jsou, neboť jsou známy minimálně členům Družstva. Soud prvního stupně se podle žalobkyně věcí dostatečně nezabýval, jen nekriticky přijal argumenty protistrany. Nezjistil proto správně objektivní skutkový stav a některé jeho skutkové závěry dokonce mají vůči žalobkyni urážlivou povahu a jsou mimo předmět žaloby, jak jej vymezila. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení, nebo aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, avšak jinému soudci, než který napadený rozsudek vydal.

10. Žalovaný 1) s odvolacími námitkami žalobkyně nesouhlasí, má za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je procesně správné, důkazy byly dobře zhodnoceny a závěry soudu byly náležitě a vyčerpávajícím způsobem odůvodněny. Žalobkyně v odvolání neuvádí nic, co by již neuváděla dříve a s čím by se soud prvního stupně řádně nevypořádal, jen opakuje již mnohokrát vyslovené a zcela mylné názory. Určitá část jejího odvolání je podle žalovaného 1) dokonce nesrozumitelná. Pokud žalobkyně uvádí, že rozhodnutí je v příkrém rozporu s obsahem spisu, pak již neuvádí, v čem konkrétně tvrzený rozpor shledává. Žalovaný 1) se proto také těžko může k odvolání relevantně vyjádřit. Jelikož žalovaný 1) považuje rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný, navrhuje, aby jej odvolací soud potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Původní žalovaní 2) a 3) k odvolání shodně uvedli, že podle jejich názoru bylo podáno jen za účelem prodloužení řízení. Jedná se o odvolání převážně nesrozumitelné. Napadený rozsudek považují za věcně správný, vydaný na základě pečlivého posouzení skutkového stavu. Žalobkyně měla možnost uvádět všechny skutečnosti, jež uvádí v odvolání, již před soudem prvého stupně, jak také činila. V ostatním žalovaní odkázali na svá dřívější podání a navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Po předložení spisu odvolacímu soudu k vyřízení odvolání se tento dozvěděl, že žalovaný [jméno] [příjmení] zemřel. V důsledku toho pak ve chvíli, kdy z dědického řízení bylo patrné, kdo jsou jeho dědici, vydal dne 6. 12. 2019 usnesení č. j. 3 Co 70/2018-183, kterým ve vztahu k zemřelému žalovanému napadený rozsudek ve výroku I zrušil a řízení zastavil (výrok I tohoto usnesení) a rozhodl, že na straně žalované bude namísto [jméno] [příjmení] pokračováno s jeho dědici, tj. současnými žalovanými 2) až 4) (výrok II). Usnesení nabylo právní moci dne 31. 12. 2019, dovolání podané proti němu žalobkyní bylo Nejvyšším soudem zamítnuto usnesením ze dne 29. 6. 2022, č. j. 25 Cdo 1328/2021-257, jež nabylo právní moci dne 30. 7. 2022. Předmětem odvolacího řízení pak zůstaly nároky na omluvy a nároky s nimi související vůči [anonymizováno] [příjmení] (žalovaný 1/) a Družstvu (žalovaný původně 3/, nově 5/) a nároky na zadostiučinění v peněžité formě vůči všem žalovaným s tím, že namísto [jméno] [příjmení] vstoupili žalovaní 2), 3) a 4).

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K přezkoumání rozhodnutí došlo podle § 214 odst. 1 o. s. ř. na ústním jednání, které se ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. konalo bez přítomnosti řádně obeslané žalobkyně (jejího zástupce). K tomu odvolací soud uvádí, že žalobkyně je zastoupena a její účast na jednání není nutná. Proto byla také k jednání obeslán jen její obecný zmocněnec. Předvolání mu bylo doručeno do vlastních rukou (již) dne 27. 9. 2023, tj. více než měsíc přede dnem jeho konání (31. 10. 2023). V den konání jednání v 8:02 hodin byla do podatelny odvolacího soudu osobně podána omluva s žádostí o odročení, protože žalobkyně musí v tentýž den od 9:45 hodin absolvovat vyšetření u ortopeda, o němž věděla již od června 2023, avšak v mezidobí se její zdravotní stav zhoršil a bude muset absolvovat náročné obstřiky, po kterých se nebude moci jednání zúčastnit. Obecný zmocněnec se bude muset v den jednání spolu s žalobkyní věnovat svému invalidnímu synovi, který musel urgentně postoupit dne [datum] očkování proti Covid-19. Ze všech výše uvedených okolností odvolací soud uzavřel, že žádost o odročení není včasná ani důvodná, když obecný zmocněnec měl dostatek času si svůj program, včetně případné péče o invalidního syna, jenž podle tvrzení žalobkyně potřebuje být pod dozorem stále i bez absolvovaného očkování, naplánovat tak, aby se jednání mohl zúčastnit a žalobkyně, pokud se jednání chtěla osobně účastnit, měla svou překážku, o níž věděla již několik měsíců před jednáním, oznámit dříve, aby mohlo být případné odročení oznámeno včas i druhé procesní straně.

14. Podle § 11 obč. zák., fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 obč. zák. má fyzická osoba právo domáhat se zejména, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle § 13 odst. 2 obč. zák. platí, že pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích, jejíž výši podle odst. 3 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

15. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozhodnutí ze dne 29. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3423/2018, ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Neoprávněným je zásah do osobnosti člověka, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Ochranu poskytuje občanský zákoník proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva zejména tím, že snižují jeho čest u jiných lidí, a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Pokud jde o požadované přiměřené zadostiučinění v penězích, to plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007).

16. Aplikováno na projednávanou věc bylo tedy nutné u každého z původních tří žalovaných posoudit, zda došlo z jeho strany k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně v příčinné souvislosti s tvrzenými pochybeními žalovaných, a zda byly tyto důsledky tak intenzivní, že je dán důvod k přiznání přiměřeného zadostiučinění v penězích.

17. Odvolací soud konstatuje, že při svém posouzení věci vyšel z podrobně popsaných skutkových závěrů zjištěných soudem prvního stupně, které považuje za správné a zcela dostatečné pro posouzení věci, proto na ně pro stručnost odkazuje. K námitkám žalobkyně o tom, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou v rozporu s obsahem spisu a v něm založenými důkazy (provedenými i neprovedenými), odvolací soud poznamenává, že se jimi nebylo možné zabývat, protože žalobkyně neuvedla, které konkrétní odvolací závěry považuje za rozporné s provedenými důkazy a kterými konkrétně, stejně jako blíže nerozvedla svou poznámku o„ neprovedených“ důkazech, když neuvádí, které [anonymizováno] jí včas navržené a předložené důkazy nebyly provedeny a jaký by případně jejich provedení mělo (pro ni pozitivní) vliv na výsledek řízení.

18. Odvolací soud je také přesvědčen, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně splňuje požadavky kladené na ně § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť je z něj patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení (k tomu srov. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2478/2009 v právní větě:„ O nepřezkoumatelný rozsudek jde tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na provedené důkazy a jestliže ze závěrů soudu ohledně sporných otázek není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení.“). Nejedná se tedy o rozhodnutí nepřezkoumatelné. K žalobkyni namítané zmatečnosti napadeného rozhodnutí pro„ nezpůsobilost Družstva jednat před soudem“ odvolací soud uvádí, že ani v tomto ohledu žalobkyně neupřesnila, z jakých důvodů má tento názor. Podle § 19 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Podle § 20 odst. 1 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník samostatně právně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Podle § 18 odst. 1 obč. zák. mají způsobilost mít práva a povinnosti i právnické osoby, za které činí úkony jejich statutární orgány (§ 20 odst. 1 obč. zák.). Jedním z takových právnických osob je podle § 221 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) družstvo. Podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. za právnickou osobu jedná její statutární orgán. Podle § 24 odst. 1 o. s. ř. se může účastník dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí. Podle § 25 odst. si účastník může zástupcem vždy zvolit advokáta. Návrh proti Družstvu (č. l. 99) žalobkyně podala osobně u soudu prvního stupně dne 9. 5. 2017. Z výpisu z obchodního rejstříku vyplývá, že Družstvo bylo do něj zapsáno [datum]. Od tohoto dne tedy má způsobilost mít práva a povinnosti i procesní způsobilost. Dne 9. 5. 2017 udělilo Družstvo plnou moc k zastupování v tomto řízení [anonymizováno] [příjmení], jednali za něj předseda představenstva [jméno] [příjmení] a místopředseda [jméno] [příjmení], kteří byli v těchto funkcích zapsáni v obchodním rejstříku (p. [příjmení] od [datum] dosud, p. [příjmení] od [datum] dosud) a jednali také způsobem, který je v obchodním rejstříku zaznamenán (tj. společně). Z uvedených důvodů soud uzavřel, že popsaná námitka žalobkyně není důvodná.

19. Podle odvolacího soudu pak lze za zcela správné považovat i dostatečně odůvodněné (i zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku) právní závěry soudu prvního stupně o tom, že původní žalovaní 1) a 2) nejsou v řízení pasivně legitimováni, protože vytýkané dopisy sepsali a odeslali žalobkyni nikoliv jako fyzické osoby za sebe, ale jednaje za Družstvo z pozice jeho statutárních orgánů. Žalované Družstvo je sice v řízení pasivně legitimováno (jemu by následky připadně zjištěného protiprávního zásahu byly přičitatelné), nicméně obsah sporných dopisů nebyl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo jen ohrožení osobnosti žalobkyně v její fyzické a morální integritě, natož zásahu v tak značné míře, která by odůvodňovala zadostiučinění ve finanční podobě. Navíc, pokud jde o zadostiučinění v penězích, je správný i závěr soudu prvního stupně o tom, že se jedná o nárok promlčený. Konečně lze za správný označit i závěr soudu prvního stupně, týkající se po Družstvu požadovaných omluv (č. l. 101 bod 2. a č. l. 101 rub bod 3. spisu), v nichž je zmíněn„ nedůvodný návrh na nařízení exekuce“ a„ (ne) vydání výpisu k členskému podílu“, tj. závěr, že tyto nejsou přiléhavé k žalobním tvrzením, resp. jsou mimo předmět žaloby, jak jej sama žalobkyně vymezila, neboť protiprávní zásah žalobkyně tvrdila pouze ohledně obsahu dopisů z 9. 9. a 1. 12. 2010.

20. S ohledem na důvody uvedené v napadeném rozhodnutí i v textu shora je tedy odvolací soud přesvědčen, že žaloba na ochranu osobnosti byla správně jako nedůvodná zamítnuta. Proto byl napadený rozsudek odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. ve výrocích ve věci samé I. až IV. potvrzen.

21. Co do základu správnými shledal odvolací soud i výroky o povinnosti procesně zcela neúspěšné žalobkyně nahradit žalovaným náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Nesprávným byl však shledán výpočet nákladů jednak s ohledem na to, že žalobkyně od počátku žádala náhradu nemajetkové újmy, takže za tarifní hodnotu je podle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) třeba považovat částku 50 000 Kč a z ní vycházející sazbu mimosmluvní odměny 3 100 Kč (§ 7 bod 5. AT) a dále s ohledem na to, že někteří žalovaní byli zastoupeni jedním zástupcem, takže je u nich nutné přistoupit k ponížení odměny podle § 12 odst. 4 AT, tj. o 20 %. Správně vypočtené náklady nalézacího řízení tedy činí u - žalovaného 1) 20 400 Kč za 6 úkonů právní služby, tj. 6 x 3 100 Kč odměna a 6 x 300 Kč - žalovaného 2) [jméno] [příjmení] (nyní společně a nerozdílně jeho právních nástupců) 17 320 Kč za dva úkony, kdy byl [anonymizováno] [příjmení] zastoupen pouze on sám (převzetí věci a vyjádření z [datum]), tj. 2 x 3 100 Kč, za čtyři úkony, kdy byli tímto zástupcem zastoupeni spolu s Družstvem, tj. 4 x 2 480 Kč (tj. 3 100 mínus 20 %) a 2 x 300 Kč celý režijní paušál a 4 x 150 Kč polovina režijního paušálu, - žalovaného 3) Družstva 10 520 Kč za čtyři úkony, kdy byl zastoupen [anonymizováno] [příjmení] spolu s p. [příjmení], tj. 4 x 2 480 Kč plus 4 x 150 Kč polovina režijního paušálu. S ohledem na výše uvedené bylo u nákladových výroků přistoupeno podle § 220 o. s. ř. ke změně.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů řízení takto: - žalovanému 1) 6 800 Kč – 2 x 3 100 Kč a 2 x 300 Kč režijní paušál - žalovaným 2) až 5), zastoupeným stejným advokátem, a to každému z nich (v odvolacím řízení již vystupovali i nástupci p. [příjmení] samostatně) 5 260 Kč – 2 x 2 480 a 2 x 75 Kč čtvrtina režijního paušálu.

23. O povinnosti žalobkyně zaplatit žalovaným náklady řízení ve lhůtě tří dnů bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám jejich zástupců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení