3 CO 79/2021 - 439

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Michala Výtiska a JUDr. Yvony Svobodové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený Mgr. [jméno] [příjmenířešitele], [anonymizováno], advokátem nově sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], advokátem sídlem [adresa] o ochranu autorských práv, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8.6.2020, č. j. 38 C 95/2017-371, ve spojení s usnesením ze dne 30.4.2021, č. j. 38 C 95/2017-421, takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 6 292 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [titul za jménem]

Odůvodnění

1. Krajský soud v Praze shora uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované stáhnout z trhu automobily [anonymizováno] a [anonymizováno] a zdržet se v obchodním styku užívání všech materiálů, produktů, sdělení nebo jiných projevů obsahujících vyobrazení těchto vozů (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti uveřejnění všech výroků, kterými soud vyhoví žalobci, na náklady žalované, a to jedenkrát v celostátním vydání tak, že celý výrok pravomocného rozsudku bude zveřejněn v českém jazyce v pátečním vydání Hospodářských novin a v německém jazyce, přičemž překlad vyhotoví na své náklady žalovaná, ve středečním vydání novin Frankfurter Allgemeine Zeitung, v obou periodicích ve formátu nejméně strany na šířku, co do použitého druhu a velikosti písma stejně, jako je vyhotoven pravomocný rozsudek soudu (výrok II.), zamítl žalobu na uložení povinnosti stáhnout z trhu kola [anonymizováno] a [příjmení] a zdržet se v obchodním styku užívání všech materiálů, produktů, sdělení nebo jiných projevů obsahujících vyobrazení těchto kol (výrok III.) a dále uložil žalobci, aby nahradil žalované na náhradě nákladů řízení částku 40 656 Kč (výrok IV.) a státu částku, která bude stanovena v samostatném usnesení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel z podané žaloby (v části ochrany autorského práva vyloučena k samostatnému projednání) žalobce uvedl, že je autorem díla – podoby sedmimístného osobního vozu střední třídy kategorie [anonymizováno]. Žalobce představil dílo žalované v lednu 2010 na schůzce s designérem žalované [jméno] [příjmení], kde mu prezentoval myšlenku sedmimístného modelu [anonymizováno] s předáním kresby vozu označené„ [anonymizována dvě slova]“. Kresba je v podstatných rysech shodná s pozdějším modelem [anonymizováno], a to zejména ohledně celkových proporcí vozu, řešení nárazníků, čelní masky a designu kol. Na této schůzce pan [příjmení] ocenil práci žalobce z výtvarného hlediska, nicméně mu sdělil, že žalovaná neplánuje vyrábět automobil v segmentu [anonymizováno]. Dne [datum] žalobce obdržel dopis žalované se sdělením, že pan [příjmení], vedoucí Designu exteriéru, má stejný názor na práci žalobce a vrátil mu návrhy zpět. Na podzim 2010 navštívil žalobce znovu pana [příjmení], kde mu předvedl své kresby a studie vozů, kol a karosérií, jež se opět v podstatných rysech shodovaly s vozem [anonymizováno] uvedeným na trh v roce 2016. Žalobce také konzultoval své návrhy s redaktorem časopisu [anonymizována dvě slova] & [anonymizováno] panem [příjmení], jenž ho e-mailem z [datum] upozornil na internetový článek, ve kterém ředitel žalované [jméno] [příjmení] potvrdil v listopadu 2011, že budou vyrábět další, větší model [anonymizováno].

3. Předmětem žaloby jsou vlastnoruční kresby a malby automobilu pro žalovanou jako námět na podobu předpokládaného nového modelu automobilu. Jeho původní dílo má oproti vozům na trhu v roce 2010 s podobnou velikostí a určením unikátní a původní prvky, jimiž se od nich odlišuje – podoba kol, která přesně odpovídají provedení kol uvedených na trh v roce 2016, využití prolisu„ promáčknutí“ bočních dveří od předních kol až po zadní kola, řešení přední masky s jedinečným řešením dvou světlometů, které byly tvořeny vedle sebe umístěnými lichoběžníky a dále typické členění spodní hrany masky chladiče. K tomu žalobce odkázal na princip neformálního vzniku díla, kdy není nutná žádná registrace, ale je dostačující vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné podobě vnímatelné lidskými smysly, k čemuž poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015. Dle žalobce je nepochybná shoda vozidla [anonymizováno] (představené v květnu 2017) s žalobcovým dílem v podobě boční části od zadních dveří po zavazadlový prostor, včetně řešení světel, průniku zadních světel do boku a dále střechy a boku auta. Žalobce chce docílit uznání svého autorství, omluvy a zdržení se zasahování do jeho autorských práv tím, že žalovaná stáhne z trhu oba automobily a zdrží se v obchodním styku užívání všech materiálů, produktů, sdělení nebo jiných projevů obsahujících jejich vyobrazení. V doplnění žaloby žalobce vznesl navíc požadavek, aby žalovaná přestala prodávat tyto vozy v podobě, kterou měly k datu podání žaloby, a aby se zdržela daných jednání s nimi v obchodním styku.

4. Žalobce také rozšířil svou žalobu o zákaz prodeje kol [anonymizováno] a [příjmení] a stejně tak i všech jednání v obchodním styku spjatými s jejich vyobrazením, neboť žalovaná nabízí uvedená kola nejen na sporných modelech. V dalším doplnění pak žalobce uvedl, že za jedinečný prvek kol na svých kresbách považuje tvar loukotí, které tvoří písmeno„ [anonymizováno]“ nebo„ [anonymizováno]“, přičemž vzpěry nevychází ze středu kola, jsou proti němu posunuté, a proto kolo působí dynamicky a dává zdání pohybu, i když vůz stojí. Charakteristickým rysem je i různá délka paprsků, které spolu netvoří dvě stejné strany úhlu a vůči středu kola jsou vyosené. Při srovnání celkového vzhledu vozů je nápadná podobnost linek karoserie při pohledu z boku, při pohledu zepředu se překrývají linky čelního skla, při pohledu zezadu se u obou modelů překrývají linky zadního skla, obrysy karoserie i řešení vrchní plochy kufru. Shodné je provedení boční linky („ shoulder line“), jejíž zakončení je zalomeno vzhůru, a sklon střechy, kdy nejvyšší místo vozu je nad čelním sklem a směrem dozadu se střecha snižuje. Shodně jsou rozmístěny prvky čelní masky vozů. Návrh žalobce je originální ohledně polohy chladiče vůči nárazníku, jenž je u něj umístěn více vepředu oproti světlometům, stejně vystrčený dopředu jako nárazník, a také ohledně umístění a použití dvojitých světlometů s ostrými hranami. U členění zadní části vozu žalobce uvedl, že původnost jeho návrhu spočívá v tom, že jednotlivé linky členící zadní část automobilů navazují na obdobné linky na boku, přičemž dominantní je výrazná hrana pod zadním oknem a pod ní členění zadních výklopných dveří další vodorovnou linkou a výrazně větší prohlubeň pro umístění zadní poznávací značky.

5. V dalším doplnění žalobce uvedl, že řešení přední masky vychází z dobových vozidel [anonymizováno], jedinečným je ale řešení dvou světlometů tvořených vedle sebe umístěnými lichoběžníky. To žalovaná využila až u modelu [anonymizována dvě slova] z ledna 2017. Vůz [anonymizováno] má světlomety v jednom celku kryté souvislým sklem, ale podstatný je vzhled rozsvícených světel, kdy je řešení dvou světlometů jasně rozeznatelné a stejné jako v autorském dílu žalobce.

6. Žalovaná uplatněný nárok neuznala, protože k nápadu na rozšíření portfolia [značka automobilu] o větší model [anonymizováno] došlo na jednání uskutečněném před tvrzenou schůzkou žalobce s panem [příjmení], jež bylo impulzem pro vznik strategického dokumentu. Dále žalovaná uvedla, že samotná myšlenka či nápad sám o sobě dle § 2 odst. 6 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AZ“), nepožívá autorskoprávní ochrany. Žalovaná také poukázala na konkurenční typy vozů vyráběných před rokem 2010 – [anonymizováno 7 slov] 2.0 [anonymizována dvě slova] nebo [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Žalované není známo, že by jí v lednu 2010 žalobce předložil předmětné kresby, neboť ty jí byly zaslány až dopisem ze dne [datum]. Design daných vozů vytvořil tým jejích designérů pod vedením šéfdesignéra [jméno] [příjmení], s dalšími členy (Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). První návrhy vozů začaly být tvořeny již v roce 2010.

7. Žalobcem uvedené prvky díla nevykazují jedinečnost ani novost, a nejsou tak předmětem autorskoprávní ochrany. Design kol na kresbách žalobce je běžný. Paprsky kol na kresbách žalobce připomínají písmeno„ [anonymizováno]“, ale paprsky kol vozu [anonymizováno] připomínají písmeno„ [anonymizováno]“, na což měl vliv první model žalované [anonymizována tři slova]. Kola vozidel [anonymizováno] vykazují od počátku krystalický vzhled s paprsky tvořenými zkroucenými povrchy. Prolis bočních dveří byl užit u vozidla [anonymizována dvě slova] již v roce 2006, přičemž je i generickým prvkem vozů SUV – např. u BMW X1 z roku 2008 či Nissanu X-Trail z roku 2008. Design prolisů bočních dveří na kresbách žalobce a vozu [anonymizováno] se významně liší. Ani dělená světla nejsou novum, protože jsou užita např. u vozů [anonymizováno] třídy [anonymizováno] z roku 2009 nebo [anonymizována dvě slova] III z roku 2005. Tvar a členění spodní masky chladiče historicky vychází z firemní identity vozů [značka automobilu] (např. [anonymizována dvě slova] II. generace v roce 2008), a obdobné masky lze spatřit u dalších vozů kategorie [anonymizováno] – [jméno] [příjmení] [anonymizováno] z roku 2006 a [příjmení] [jméno] z roku 2014 Spodní maska chladiče na kresbách žalobce je ohraničena silným kovovým rámem, do něhož je vloženo logo [anonymizována dvě slova], u vozidla [anonymizováno] je ohraničena subtilním chromovým rámem a logo je separátně umístěno nad maskou chladiče, čímž je dána jejich odlišnost. Kresby žalobce připomínají design vozu [anonymizována tři slova] z roku 2006 s přidáním prvků typických pro [anonymizováno]. Žalovaná poukázala na další designové prvky [značka automobilu], jako jsou linie střechy a blatníků a zadní světla, jež se neshodují s kresbou žalobce. K tomu také žalovaná předložila srovnávací analýzu vozu [anonymizováno] a návrhů žalobce.

8. Žalovaná má také chráněná designérská řešení modelů [anonymizováno] a [anonymizováno] prostřednictvím průmyslových vzorů Společenství s účinky ochrany pro území Evropské unie a je vlastníkem průmyslového vzoru Společenství, kterým je chráněno designérské řešení kol těchto vozů, včetně designu různých druhů paprskovitých kol vozidel [anonymizováno]. Design jednotlivých dílů vozidla [anonymizováno] je s účinky na území ČR chráněn průmyslovým vzorem zapsaným v rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví ČR a v případě vozidla [anonymizováno] byla podána přihláška průmyslového vzoru. Stejně je v ČR chráněn i design světel. Tím je prokázána novost a individuální povaha těchto designérských řešení, jejichž původcem je žalovaná. Uvedené platí i pro vůz [anonymizováno].

9. V designu kol je dán rozdíl tím, že žalobcův návrh je ve tvaru písmene„ [anonymizováno]“ a u žalované ve tvaru písmene„ [anonymizováno]“. Kola mají také odlišnou vnitřní strukturu, jež má u žalované ostré hrany, a jiný tvar středu kola, jenž je u žalované kulatý a u žalobce hranatý. Rozdílný je i povrch kol, jenž je u žalované leštěný. Design tvaru a povrchu kol byl určen poprvé v roce 2008 a design středů kol v roce 2013. Jednotlivé designové prvky kol žalované byly navrženy nebo použity historicky v letech 2001 až 2012 na různých typech vozů.

10. Tvrzení žalobce jsou nedostatečná, přičemž tak tomu je i po doplnění žaloby. Není zřejmé, v jakých prvcích žalobce spatřuje jedinečnost své tvůrčí činnosti. K tomu žalovaná doplnila, že důvod použití tvaru„ [anonymizováno]“ loukotí kol má kořeny v konceptu [anonymizována dvě slova], přičemž se tento koncept objevil na voze [anonymizováno] první generace u modelu [anonymizováno]. Zvýrazněné linie a obkresy žalobce na pauzovacím papíru neprokazují žádnou designovou souvislost kromě té, že modely [anonymizováno] a [anonymizováno] a návrh žalobce spadají do třídy [anonymizováno] s generickými znaky.

11. Při pohledu z boku je dán jiný náklon čelního skla a jiný úhel ubíhání střech a jiný koncept„ B“ sloupku, který žalobce zaobalil ve spodní části, rozdílný je také tvar bočního čtvrtého zadního okna. Linka táhnoucí se od předního světla k zadnímu světlu je typický prvek designu vozů [anonymizováno] již před rokem 2010, historický původ je dán v 70. letech. V návrhu žalobce je linka vyjádřena zlomem v ploše, u žalované je pod linkou podkos. Spodní část bočních dveří i práh vozu jsou odlišné tvarově i tematicky. Výkroje kol jsou u žalobce kulaté, u žalované u [anonymizováno] typicky hranaté. Přední maska chladiče je typickým prvkem vozů [anonymizováno] a žalobce jej jen využil. U žalobcova návrhu je dán sklon střechy tím, že střecha pokračuje od„ [anonymizováno]“ sloupku horizontálně, zatímco u daných vozů žalované klesá kvůli sportovnějšímu vzhledu a lepší aerodynamice. Rozdělení světel na dvě je běžné i u jiných značek. Vystrčení masky chladiče tak, aby byl zároveň s nárazníkem a před světly je patrné už u [anonymizováno] II. generace, zde ale mají na design vliv bezpečnostní pravidla. Tvar vstupu chlazení pod SPZ je technicky limitován. Členění zadní části vozu má jen tři možná geometrická řešení (ostrá hrana, rádius mezi dvěma plochami, protažení okna až k této hraně a eliminace této hrany spárou okna), přičemž se všechny varianty objevovaly na [anonymizováno] již před rokem 2010. Horizontální linka mezi světly a absence kliky u výklopných dveří není původní návrh žalobce, ale běžný prvek u řady výrobců aut. Řešení dvou světlometů a tvaru světel bylo již užito u [značka automobilu].

12. Soud prvního stupně právně posoudil věc dle § 2 odst. 1 AZ, přičemž zkoumal, zda lze žalobcovy kresby (návrhy) považovat za autorské dílo a zda případně mohlo dojít ke vzniku tvrzeného autorského práva dle § 9 odst. 1 AZ a k jeho porušení.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Mezi účastníky je nesporným, že v lednu 2010 mezi nimi proběhlo jednání, za žalovanou se ho účastnil pan [příjmení], stejně je nesporný obsah dopisu pana [příjmení] ze dne [datum]. V říjnu 2016 byl představen model [anonymizováno] žalované [anonymizováno] a poté model [anonymizováno]. Na základě žalovanou předložené srovnávací analýzy označené„ [anonymizováno] vs. Návrhy pana [příjmení]“ (dále jen„ srovnávací analýza“) a znaleckého posudku ze dne [datum], vypracovaného soudním znalcem prof. ak. malířem [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek“), učinil soud závěr, že se návrhy žalobce a posuzované automobily žalované v podstatné části použitých designových prvků odlišují tvarem předního skla, rozdělením předních reflektorů, provedením přední masky chladiče, umístěním mlhových světel, tvarem i uspořádáním spodní části čela automobilu, uchycením střešního nosiče, sklonem střechy, řešením podélné boční linie, tvarem blatníků, provedením zadních světel a paprsky i centrálním řešením disků.

14. V § 2 odst. 1 AZ je obsažena generální klauzule autorského práva, dle níž je autorským dílem jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2009, sp. zn. 30 Cdo 4924/2007 je autorské dílo definováno prostřednictvím pojmových znaků, jež musí být splněny kumulativně a jimiž se odlišuje od obecných děl a jiných ideálních (nehmotných) statků. Těmito základními pojmovými znaky autorská díla jsou: a) musí jít o dílo literární, umělecké či vědecké, a to ve smyslu základní tvůrčí kategorie díla, resp. tvůrčího ztvárnění (vyjádření) díla způsobem, aby bylo objektivně vnímatelné jako dílo literární či dílo umělecké nebo vědecké; b) musí být výsledkem duševní tvůrčí činnosti autora; c) musí jít o výsledek jedinečný; d) musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.

15. V současné judikatuře je možné se setkat s výkladem jedinečnosti díla chápané relativněji ve smyslu statistické pravděpodobnosti jedinečnosti díla. Jedinečnost díla přitom odpovídá i pojmu neopakovatelnosti díla. V tomto pojetí autorského díla nejde o stoprocentní individualitu díla, ale jen o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní. Tvůrčí činnost přitom nespočívá ve vynalezení, kdy stejného výsledku (řešení) lze dosáhnout různými individuálními postupy, ani nespočívá v objevení toho, co již objektivně existovalo, ale nebylo známo. Proto nelze tvůrčí činnost charakterizovat jako činnost technickou apod., k čemuž soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 360/2015.

16. V poměrech této věci soud dospěl k závěru, že kresby žalobce nejsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 AZ, neboť postrádají zákonný znak jedinečné tvůrčí činnosti, a to jak v jednotlivostech, tak ve svém celku.

17. Ze znaleckého posudku i z výslechu soudního znalce, po zohlednění srovnávací analýzy, je nepochybné, že žalobcovy kresby zahrnují generické prvky typické pro segment vozidel [anonymizováno] i pro vozidla značky [anonymizována dvě slova] Soudní znalec posoudil přesvědčivě a komplexně veškeré relevantní okolnosti, k čemuž vzal v potaz jak obsah a provedení žalobcových kreseb, tak výskyt generických prvků v automobilovém designu, včetně aspektů technické determinace designu. Soudní znalec poskytl podrobnou srovnávací analýzu návrhů žalobce s posuzovanými vozy žalované, z níž plynou rozdíly mezi nimi.

18. Zásadní jsou závěry soudního znalce, že předložené výtvory nesou znaky výrazné nesourodosti v rukopisu a v podání kresebnosti, znaky jako přední část vozidla s maskou chladiče s integrovaným logem žalované jsou žalobcem přejaté, obecně známé a dlouhodobě jsou součástí charakteristické identity automobilů žalované a jejich vývoje. Nebyla jím shledána jedinečnost a originalita, přičemž kresby jsou kompilátem navazujícím na vozy značky [anonymizováno] a automobilů [anonymizováno] vyrobených před rokem 2010. Návrhy žalobce mají také jistou nedostatečnost, přičemž kresby samy o sobě bez doplnění trojrozměrnými modely jsou pro využití v designu automobilů nepoužitelné. Soud prvního stupně proto uzavřel, že kresby žalobce postrádají dostatečnou míru jedinečnosti, individuality, autorského rukopisu a inovačních prvků v oblasti automobilového designu. Nelze ani hovořit o původnosti těchto návrhů, a to pro užití v podstatě genericky se vyskytující prvků z jiných automobilů segmentu [anonymizováno] a starších modelů žalované, což je přirozeně dáno variabilitou těchto prvků v automobilovém designu a také technologickými, funkčními i bezpečnostními požadavky.

19. Obdobný závěr učinil soud i ohledně návrhů ráfků kol, neboť i zde je dle soudního znalce patrná snaha pracovat s prvky charakteristickými pro automobily žalované. I zde mají kresby žalobce velmi obecný charakter, není na nich patrná profilace jednotlivých loukotí ve vztahu k zapuštění a modelace do ráfků disků. Design paprsčitých kol je výrobci automobilů běžně užíván, a to i před rokem 2010.

20. Pro závěr o absenci díla se soud prvního stupně již dále nezabýval otázkou, zda mohlo dojít k porušení autorského práva. Ze stejného důvodu se soud nezabýval ani námitkou žalované, zda kresby předložené žalobcem jsou jeho skutečným výtvorem.

21. S ohledem na uvedené, soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení žalované soud odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), neboť ta byla ve věci plně procesně úspěšná.

23. Usnesením ze dne 30.4.2021, č. j. 38 C 95/2017-421 soud rozhodl podle § 148 o. s. ř. o výši nákladů řízení, které je žalobce na základě výroku V. jeho výše uvedeného rozsudku povinen zaplatit státu, a to na částku 28 380 Kč.

24. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně vytkl, že nepřihlédl ke skutečnostem a důkazům tvrzeným žalobcem, neúplně zjistil skutkový stav věci, protože na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním a také věc nesprávně právně posoudil.

25. Podle žalobce nárok žalobce vychází z toho, že je autorem díla – podoby sedmimístného osobního vozu střední třídy kategorie [anonymizováno], jež žalovaná uvedla na trh pod označením [anonymizováno] a [anonymizováno], a podoby vzhledu kol, jež žalovaná uvedla na trh pod označením [anonymizováno] a [příjmení].

26. Základem žaloby není autorství myšlenky na sedmimístné vozidlo SUV, ale vyobrazení takového vozu, které žalobce předal žalované v době, kdy nebylo známo, že žalovaná zamýšlela takový vůz uvádět. K tomu žalobce zopakoval, že vymezil jednotlivé prvky, jimiž se jeho dílo shoduje s oběma modely žalované – podoba kol, využití prolisu bočních dveří, přední maska s jedinečným řešením dvou světlometů v podobě vedle sebe umístěných lichoběžníků, tvar loukotí ve tvaru písmene„ [anonymizováno]“ nebo„ [anonymizováno]“, celkový vzhled automobilů, sklon střechy, shodné rozmístění prvků čelní masky vozů, poloha chladiče vůči nárazníku, typické členění spodní hrany masky chladiče, umístění a použití dvojitých světlometů s ostrými hranami, shodné provedení boční linky a členění zadní části vozu, kdy jednotlivé linky členící zadní část vozů navazují na linky na boku.

27. Žalobce poukazuje na podobu, celkové proporce, tvar karosérie, sklon kapoty, rozložení hmot jednotlivých částí vozů, tuto podobu slovně popsal za pomocí srovnání svých děl s fotografiemi. Především se jedná o boční linku a kola, kdy jejich podobu konstatuje i soudní znalec. Žalobce popsal u každého z prvků, čím se vyznačuje a jak byl využit u žalované. V popisu je zahrnuta původnost, novost i neopakovatelnost. Soud přesto neshledal žalobcovy kresby (návrhy) autorským dílem ve smyslu § 2 odst. 1 AZ.

28. Dále se odvolatel zabýval předáním díla žalobci, jenž sice nemělo vliv na zamítnutí žaloby, ale soud k tomu nesprávně hodnotil důkazy, a to zejména dopis z [datum] a výpověď svědků pánů [příjmení] a [anonymizováno]. Poukázal na strategický dokument s názvem„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne [datum] s prezentací vytvořenou dne [datum] ohledně směřování na příštích 10 let, v němž byl zahrnut bod týkající se modelu [anonymizováno]. Z čestného prohlášení Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 8. 2018 podle něj vyplývá, že vývoj designu vozu [anonymizováno] probíhal v období od 2010 do 2014, a vozu [anonymizováno] probíhal v období od 2012 do 2015.

29. Z provedeného dokazování též vyplývá, že právě v době, kdy počátkem roku 2010 žalobce navštívil žalovanou a předal jí svá díla, se vedení žalované rozhodlo vyrábět vůz kategorie [anonymizováno], a designéři žalované s tím byli seznámeni až poté, co díla vrátili žalobci. To potvrzují i fotografie vývojových stádií studií [anonymizována dvě slova].

30. Žalobce také poukázal na zjevný rozpor v tvrzeních svědka [příjmení] ohledně difuzoru, čímž je dle žalobce prokázáno, že žalovaná kresby, na nichž má vůz difuzor, viděla v minulosti, že je tento svědek znal, už když koncipoval zdůvodnění žalované k předžalobní výzvě s jeho kresbami, na nichž difuzor nebyl.

31. Ke znaleckému posudku žalobce uvedl, že v něm nebylo vyhověno tomu, že měl vycházet z tvrzení žalobce ohledně shodných prvků. Soudní znalec nepostupoval správně, ignoroval důkazy žalobce, ale jen popisuje konkrétní případy podoby díla žalobce se skutečnými vozy, tedy znalecké zkoumání bylo zredukováno na soutěž, který z účastníků předloží lepší fotografie. Na výhrady žalobce k posudku bylo reagováno jen ústně, nikoliv listinami, pouze ukázal sadu pohlednic vydaných akademickým pracovištěm, dokládajících práci designéra. Není také zřejmé, kdy vyhotovil fotografii ve svém fotoaparátu, zda při zpracování znaleckého posudku či pro přípravu k výslechu. Soudní znalec byl ovlivněn informacemi o postupu výroby auta, což předvedl u boční linky („ shoulder line“), jež dle jeho názoru taková linka není jedinečná a že ji nevytvořil designér, ale výrobci vozu. Znalec musí nést břemeno tvrzení, a proto pokud tvrdí, že konkrétní tvrzený prvek není jedinečný, pak to musí odůvodnit, tedy musí tvrdit, že není jedinečná, protože již existuje v určité podobě. Soudní znalec odmítl porovnat žalobcovu kresbu kola se skutečným kolem, protože to je trojrozměrný objekt, který je výsledkem konstruktérské činnosti, a neporovnal jedinečný prvek – tvar loukotí. Byť připustil, že práce moderních designerů vychází z první představy vyjádřené kresbou, požadované porovnání vyloučil.

32. Žalobce také nesouhlasí s posouzením kvality kreseb soudním znalcem, jenž odvolatel považuje za subjektivní, stejně jako jeho hodnocení čelního pohledu na vůz [anonymizováno] a výtvor žalobce, že vykazují podobnost v provedení zrcátek, tvaru přední masky chladiče s umístěním značky do této masky. Soudní znalec připouští, že na základě porovnání podoby kreseb se skutečnými vozidly z čelního, bočního a zadního pohledu lze jen na základě subjektivního dojmu, nikoliv v přímém srovnání, nalézt jistou míru podobnosti, přičemž tuto jistou podobnost lze nalézt například u dalších automobilů kategorie [anonymizováno]. To nemá ale posuzovat znalec, ale soud. Soudní znalec se tak vyhnul posouzení, které prvky jsou pro vnímání veřejnosti díla významná, rozlišující, a ve kterých tedy průměrný člověk hledá podobu. Soud přesto shledal znalecký posudek správným, nicméně díky této vadě nedává znalecký posudek přesvědčivou, přezkoumatelnou verifikovatelnou odpověď ani na otázku podoby dvou prvků – kol a boční linky. K tomu zopakoval závěry soudního znalce ke kolům, z nichž vyplývá, že neporovnal konkrétní tvrzení žalobce o shodných rysech s obranou žalované, tedy nevybral z nich, kdo má pravdu. Stejným postupem pak dospěl ke stejné vadě znaleckého posudku ohledně boční linky („ shoulder line“).

33. Znalec se nezabýval ani porovnáním proporcí automobilu, přestože žalobce popsal metodu, jakou srovnání provedl – viz na pauzovací papír překreslené obrysy svého díla i modelů [anonymizováno] a [anonymizováno]. Žalobce se dotazoval soudního znalce, jakou metodu použil, ale ten na to neodpověděl. Žalovanou předložené studie s vybranými fotografiemi pak díky zkreslení, zvolené barvě, stínu a stylizaci dle žalobce stírají prvky, jež žalobce označil. O takové důkazy soudní znalec a soud opřel závěr o odlišnosti daných prvků. K difuzoru soudní znalec jen uvedl, že není z výkresů žalobce součástí designu modelů [anonymizováno] a [anonymizováno], přičemž tento prvek je součástí hlavně technického řešení.

34. Z hlediska vědecké metody, užité soudním znalcem, je neudržitelný názor, že v kresbách žalobce nenalézá jedinečnost a originalitu. Dle žalobce jsou jeho kresby a malby volnou tvorbou, přičemž zhodnocení jejich přínosu na navazující výrobu nebylo znaleckým úkolem – viz vytýkaná absence trojrozměrného modelu. Soudní znalec tak neposuzoval samotný umělecký počin a možnost inspirace pro tým žalované. Komentář soudního znalce k výtvarné úrovni žalobce je zraňující, žalobce jej odmítá, protože má výtvarné vzdělání a jeho obraz lze najít ve sbírce [příjmení] [příjmení] – nadace [jméno] a [jméno] [příjmení].

35. Žalobce dále vytkl soudu, že neprovedl navržený účastnický výslech žalobce k osobním vlastnostem autora, ač k tomu žalobce popsal svou inspiraci a postup. Motivem žalobce bylo zaplnit mezeru na trhu, a to právě segment sedmimístného [anonymizováno], neboť to žalovaná v nabídce neměla, přičemž žalobce ve svém návrhu navazoval na filozofii žalované [příjmení] [příjmení].

36. K prvku jedinečnosti žalobce zopakoval závěr soudu prvního stupně, že jeho kresby, včetně návrhů ráfků kol tento zákonný znak postrádají. Nicméně ze znaleckého posudku ale nevyplývá tvrzení o nejedinečnosti, jde jen o subjektivně vnímané posouzení shody děl žalobce s vozy žalované. K tomu také poukázal na to, jak sama žalovaná popisuje svůj vůz emotivními výrazy v katalozích a knihách. Zde ani žalovaná jako prvky, kterými se její vozy vyznačují, neoznačuje jednotlivé křivky, ale symbolické prvky dílo charakterizující, jako jsou„ tvář“,„ úsměv“,„ rozložitost“ nebo„ štíhlost“ a„ přívětivost“. Ve znaleckém posudku je jen jedna pasáž, kde soudní znalec rozebírá tvůrčí prvky žalobce jako autora, když tvrdí, že vlivem vývoje a unifikace jsou všechna SUV podobná a že podoba je dána použitou platformou – na podvozek výrobce napasovává karosérii. Rozsudek měl být založen na posouzení jedinečnosti díla v právním významu, tedy na jeho neopakovatelnosti jako jedinečnosti, jež se blíží jedinečnosti absolutní.

37. Žalobce se dále zabýval hodnocením znaleckého posudku v souvislosti se zásadou volného hodnocení důkazů. K tomu žalobce poukázal na řadu rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Také se zabýval předpoklady, za nichž je možné požadovat po znalci vysvětlení či případně vypracování revizního znaleckého posudku, přičemž pokud tak soud neučiní, musí účastníkům předestřít, které závěry posudku považuje za správné.

38. Výtvarné umění je abstraktní obor, proto se mohou závěry znalce pohybovat jen v určitých mírách pravděpodobnosti. Pokud na danou otázku není možno odpovědět, je nutné, aby znalec tuto skutečnost i s důvody konkrétně uvedl. Musí se také vystříhat kategorických odpovědí, pokud současný stav poznání neumožňuje jednoznačný závěr. Když soudní znalec i v tomto nejednoznačném případu kategoricky odpověděl a žádosti o zdůvodnění se vyhnul poukazem na absurdnost otázky, jde o vadu posudku a závěr si musí učinit soud.

39. Na závěr se žalobce zabýval nepřezkoumatelností rozsudku s odkazem na vady závěrů soudu v odst. 38 a 39 rozsudku, v nichž uvádí, že z daných listin„ zjistil, že …“, kam pak jen opsal obsah podání žalované. Z toho ale není zřejmé, zda podání žalované cituje nebo jde o jeho úvahy. V odst. 49 odkazuje soud na závěry soudního znalce, ty nejsou ale ve znaleckém posudku odůvodněné, a to ani poukázáním na listiny předložené jako vlastní analýzy účastníky, proto je soud nemohl převzít. Soud prvního stupně nehodnotí u zapsaného průmyslového vzoru z roku 2016, zda je podobný dílu žalobce, jen konstatuje jeho existenci.

40. Napadený rozsudek nevysvětluje, jaké úvahy soud vedly k převzetí závěrů znaleckého posudku, nevysvětluje, proč se ze znaleckého posudku ztotožnil s některými ze závěrů, a vůbec neuvádí, které ze srovnávacích studií žalované ani ze zcela konkrétních popisů srovnávacích fotografií předložených žalobcem v reakci na žalobce soud použil jako důkaz, jak je zhodnotil a jaké závěry z nich učinil. Rozsudek je nepřezkoumatelný. K tomu opět poukázal na judikaturu uvedených soudů.

41. Odvolací soud by tedy měl k posouzení jedinečnosti zopakovat dokazování výslechem znalce a provedením listinných důkazů – studií žalované a kreseb a srovnávacích studií žalobce, a také by měl posoudit osobní vklad žalobce a ovlivnění soudního znalce žalovanou pro jeho návštěvu žalované. Odvolací soud by proto měl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalobě zcela vyhoví.

42. Žalovaná se k odvolání vyjádřila a uvedla, že obsah a odůvodnění rozhodnutí jsou zcela adekvátní a nepovažuje ho za nepřezkoumatelný. Soud uvedl, že vycházel hlavně z řádně vypracovaného znaleckého posudku, jenž byl nutný pro odborné posouzení. Pokud soud přebírá závěry posudku, nebo vychází z argumentace žalovaného, nepůsobí to žádnou vadu rozsudku. Polemika žalobce je ve skutečnosti názorem na jiné hodnocení důkazů, s cílem dosáhnout jiného závěru o skutkovém stavu, ale není argumentací k nepřezkoumatelnosti.

43. Rozsudek také respektuje zásadu volného hodnocení důkazů, neboť soud zkoumal znalecký posudek a přihlížel i k dalším důkazům. Znalecký posudek byl řádně vypracován na základě otázek soudu a účastníků, byl proveden výslech soudního znalce a soud odborný závěr respektoval, vyšel z něj a zhodnotil ho v kontextu ostatních důkazů, v jejichž rámci dospěl k právnímu názoru. Žalobce polemizuje s odbornými závěry znaleckého posudku, přitom ale žádá jen zopakování výslechu soudního znalce.

44. Přes rozsáhlý výčet pochybení soudu a soudního znalce odvolatel opomíjí podstatu sporu i základní procesní zásady – břemeno tvrzení a důkazní a zásadu procesní ekonomie. Žalobce v odvolání zastává fakticky koncepci, že je na žalované, popř. soudu a znalci, aby tvrzení žalobce vyvrátili, prokázali opak, včetně toho, že výtvory žalobce postrádají autorskoprávní povahu. To je ale na žalobci.

45. Dále žalovaná odkázala na své předchozí podání, přičemž dále shrnuje své základní argumenty. Z rozsudku ohledně zjištěného skutkového a právního stavu věci jednoznačně vyplývá absence autorskoprávní povahy výtvorů žalobce a rozdílnost od designérských řešení žalované a nezávislost vytvoření designerských řešení žalované. V řízení bylo prokázáno, že výtvory žalobce nejsou pro svou generičnost i neoriginalitu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti dle § 2 odst. 1 AZ, a proto nepožívají autorskoprávní ochranu; ani zde žalobce nesplnil svou povinnost tvrzení a důkazní. Zároveň jsou dány mezi výtvory žalobce a designérským řešeními automobilů [anonymizováno] a [anonymizováno], včetně kol [anonymizováno] a [příjmení], prokazatelné rozdíly. To potvrdily i výslechy svědků [příjmení]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova].

46. Soudní znalec přesvědčivě, řádně a metodicky vzal v potaz veškeré relevantní okolnosti, jako jsou samotný obsah výtvorů žalobce, generické prvky pro daný segment [anonymizováno], starší prvky vozidel, porovnání výtvorů s designem modelů [anonymizováno] a [anonymizováno] Soudní znalec přihlédl i k absenci osobních tvůrčích charakteristik žalobce coby autora, vyplývajících z nedoložení osobního růstu žalobce a úplné nezkušenosti v designerské oblasti, a tím i absenci konkrétního identifikovatelného osobního otisku žalobce coby údajného autora. Soudní znalec se osobností žalobce z hlediska autorskoprávního otisku věnoval a zhodnotil ji ve znaleckém posudku. Nebylo tak třeba vyhovět návrhu žalobce na jeho účastnický výslech.

47. Dle soudního znalce jsou výtvory žalobce zcela nedostatečné z hlediska možného dalšího využití v designu automobilů, jsou dále nepoužitelné, neodpovídají současným designérským postupům v automobilovém designu a mají dokonce charakter kompilátů prvků starších typů vozidel žalované. Žalobci bylo odpovězeno na jeho otázky ke znaleckému posudku, přičemž účastníci také poskytli znalci součinnost, včetně návštěvy u žalované za účelem vyjasnění otázek postupu komplexní designerské práce automobilů u žalované. To je ostatně popsáno ve znaleckém posudku, a proto se žalovaná důrazně ohrazuje proti závěrečnému požadavku žalobce na prošetření této návštěvy.

48. Žalovaná dále zopakovala, že žalobce nesplnil povinnosti tvrzení a důkazní ani ve vztahu autorskoprávní povahy svých výtvorů, včetně jejich dostatečné identifikace, i když na to byl upozorňován žalovanou. Z věcného hlediska to potvrdil i soudní znalec, jenž považuje výtvory žalobce za nedostačující, protože u většiny z nich není datace vzniku, vykazují nesourodost a chybí i signatura žalobce. K výslechu žalobce není dán důvod, stejně jako není dán důvod zkoumat jeho autorství a provádět žalobcem uváděné opakování dokazování provedením listinných důkazů v odvolacím řízení, když důkazy byly řádně provedeny a byly předmětem zkoumání znaleckého posudku.

49. V řízení bylo prokázáno, že design vozidel [anonymizováno] a [anonymizováno] vznikl z produkce designérů žalované, nezávisle na výtvorech žalobce. Žalovaná s myšlenkou výroby vozidel [anonymizováno] přišla již před údajným předáním některých výtvorů žalobce žalované. To vše za situace, kdy žalobce neprokázal předání některých výtvorů žalované v lednu 2010, naopak bylo toto předání dále zpochybněno. Opačná argumentace žalobce je dezinterpretací. Ochrana designerských řešení daných dvou modelů a jejich dílů prostřednictvím řady průmyslových vzorů ve vlastnictví žalované naopak dokládá, že jejich původ je v samostatné činnosti žalované, nezávisle na žalobci. Výčet průmyslových vzorů v rozsudku je řádný postup, neboť musí být uveden každý důkaz v řízení. Zde z něj nebylo třeba vycházet, což ale nepředstavuje vadu rozsudku.

50. S ohledem na uvedené žalovaná navrhuje, aby odvolání bylo zamítnuto a rozsudek byl potvrzen a aby byla žalované přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

51. Žalobce v doplnění odvolání uvedl, že nesprávnost rozsudku spatřuje i v pominutí komunitárního práva, a to Nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12.12.2001 o (průmyslových) vzorech společenství (dále jen„ nařízení“). Žalobce se domáhá práv vylíčených na autorskoprávním základě, ale vedle toho mu svědčí i práva nezapsaného průmyslového vzoru dle nařízení. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne [datum], ve věci C [číslo] dospěl k závěru, že čl. 11 odst. 2 nařízení se vykládá v tom smyslu, že zpřístupnění vyobrazení výrobku veřejnosti, jako je zveřejnění fotografií vozidla, má za následek zpřístupnění průmyslového vzoru části tohoto výrobku ve smyslu čl. 3 písm. a) nařízení.

52. Dále se žalobce blíže zabýval otázkou zpřístupnění průmyslového vzoru veřejnosti ve smyslu příslušných článků nařízení a tím, co se myslí průmyslovým vzorem. K posouzení díla žalobce, vymezené jako podoba celých vozů [anonymizováno] a [anonymizováno] a kol [anonymizováno] a [příjmení] s označením konkrétních shodných prvků, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nejde o autorské dílo pro absenci jedinečnosti, původnosti, individuality a autorského rukopisu. To ale nevylučuje ochranu díla jako nezapsaného průmyslového vzoru. Soud prvního stupně pominul výkladová pravidla k průmyslovým vzorům, nerespektoval nařízení a ustálenou judikaturu Soudního dvora EU.

53. Žalobce své dílo – nezapsaný průmyslový vzor – zpřístupnil veřejnosti v zahraničí na řeckém webu [anonymizováno] dne [datum], což oznámil [datum] soudu prvního stupně. V České republice byla díla publikována v letech mezi roky 2010 a 2011 v českém časopise Auto Design & Styling, byť tato tvrzení svědek [příjmení] nepotvrdil, ale připustil, že se žalobcem komunikoval; dále předložil screenshot článku uveřejněného [datum] na zmiňovaném řeckém serveru, jenž doprovodil informaci o plánovaném [anonymizováno] žalované kresbou žalobce z tohoto českého časopisu. Také existuje veřejná webová služba, která archivuje podobu mnoha webových stránek s možností hledání jejich podoby v čase, přičemž zde byla archivována [datum] podoba webu Auto Desing & Styling, kterou přiložil k odvolání. Tento nový důkaz jen dokládá tvrzení žalobce, jenž předložil před koncentrací řízení, a jež žalovaná popřela. Tím bylo jeho dílo zpřístupněno veřejnosti ve smyslu čl. 11 nařízení.

54. Dále se žalobce blíže zabýval novostí a individuální povahou průmyslového vzoru ve smyslu nařízení a judikatury Soudního dvora EU. I zde soud prvního stupně pochybil, když žalobcem označené prvky z hlediska novosti a individuální povahy vůbec nehodnotil. Podle žalobce tak uvedení modelů [anonymizováno] a [anonymizováno] a kol [anonymizováno] a [příjmení] na trh žalovanou představuje porušení práv vyplývajících z jednoho nebo několika nezapsaných průmyslových vzorů Společenství, jejichž je majitelem, a který se vztahuje na žalobcem tvrzené (výše uvedené) prvky.

55. Následně se žalobce blíže zabýval omezením původce a mírou volnosti při vývoji dotčeného průmyslového vzoru ve světle nařízení a příslušné judikatury Soudního dvora EU. I zde pak žalobce spatřuje pochybení soudu prvního stupně, že opřel svůj rozsudek jen o původnost a novost autorského díla.

56. Žalobcovo dílo je nezapsaným průmyslovým [anonymizováno], protože své dílo zpřístupnil veřejnosti, a to ve tříleté lhůtě předtím, než žalovaná představila podobu vozu [anonymizováno] (před únorem 2016). Žalovaná chrání podobu vozů [anonymizována dvě slova] i kol [anonymizováno] a [příjmení] jako zapsané průmyslové vzory, přičemž žalobce ony části karosérie, jejichž autorství si osobuje, označil na předložených kresbách, kde barevně vyznačil shodné rysy a vysvětlil, proč nejsou předurčeny technickým řešením. Tím žalobce splnil povinnost dle čl. 85 odst. 2 nařízení, tedy povinnost označit, co představuje individuální povahu tohoto průmyslového vzoru.

57. Protože žalovaná porušila práva žalobce, přísluší mu nárok z nezapsaného průmyslového vzoru dle čl. 19 nařízení, pokud napadené užití vyplývá z kopírování chráněného průmyslového vzoru, nikoliv z nezávislé tvůrčí práce původce průmyslového vzoru, u něhož se lze důvodně domnívat, že nebyl obeznámen s průmyslovým vzorem, který byl zpřístupněn veřejnosti majitelem. Žalobce vylíčil, za jakých okolností seznámil žalovanou před zpřístupněním veřejnosti, a z tvrzení žalované vyplývá, že jestliže obdobná díla žalovaná vytvořila před žalobcem, což soud nezkoumal, tato nebyla před zveřejněním ze strany žalobce zpřístupněna žalovanou veřejnosti.

58. Na závěr doplnění odvolání se žalobce zaměřil na vadu rozsudku spočívající v nesprávném hodnocení znaleckého posudku, a to s poukazem na institut tzv. informovaného uživatele, k čemuž podal výklad tohoto pojmu. Pokud se soud neztotožní s argumentací, že díla žalobce jsou nezapsané průmyslové vzory, je nutno respektovat judikaturu ohledně výkladových pravidel individuální povahy, novosti, celkového vzhledu díla a nároků na vymezení díla v žalobě, včetně kritérií, která soud musí vzít v úvahu – pohled informovaného spotřebitele, míry volnosti původce.

59. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal podle § 212a a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

60. Žalobce v této věci tvrdil, že je autorem díla – podoby sedmimístného osobního vozu střední třídy kategorie [anonymizováno], kdy toto dílo představil žalované v lednu 2010 na schůzce s designérem žalované a žalovaná následně toto dílo užila při návrhu vozu žalované [anonymizováno]. Zároveň je autorem designu kol, které jsou podobné s modely kol žalované pod názvem [anonymizováno] a [příjmení]. Dále tvrdil, že jeho vlastnoruční kresby a malby automobilu byly pro žalovanou námětem na podobu předpokládaného nového modelu automobilu. Jeho původní dílo má oproti vozům na trhu v roce 2010 s podobnou velikostí a určením unikátní a původní prvky, jimiž se od nich odlišuje – podoba kol, která přesně odpovídají provedení kol uvedených na trh v roce 2016, využití prolisu„ promáčknutí“ bočních dveří od předních kol až po zadní kola, řešení přední masky s jedinečným řešením dvou světlometů, které byly tvořeny vedle sebe umístěnými lichoběžníky a dále typické členění spodní hrany masky chladiče.

61. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že kresby žalobce nejsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti ve smyslu § 2 odst. 1 AZ, neboť postrádají zákonný znak jedinečné tvůrčí činnosti, a to jak v jednotlivostech, tak ve svém celku a je podle soudu nepochybné, že žalobcovy kresby zahrnují generické prvky typické pro segment vozidel [anonymizováno] i pro vozidla značky [anonymizována dvě slova], jelikož nesou znaky výrazné nesourodosti v rukopisu a v podání kresebnosti, znaky jako přední část vozidla s maskou chladiče s integrovaným logem žalované jsou žalobcem přejaté, obecně známé a dlouhodobě jsou součástí charakteristické identity automobilů žalované a jejich vývoje. Proto soud neshledal v obsahu těchto návrhů žalobce jedinečnost a originalitu s tím, že se jedná o„ kompilát“ navazujícím na vozy značky [anonymizováno] a automobilů [anonymizováno] vyrobených před rokem 2010.

62. Z výše uvedeného popisu dosavadního stavu řízení je zřejmé, že předmětem sporu je posouzení, zda návrhy žalobce splňují znaky autorského díla podle § 2 AZ a pokud ano, zda bylo toto dílo použito bez souhlasu žalovanou.

63. Na úvod lze uvést, že zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně se ani v odvolacím řízení nezměnil. Podle odvolacího soudu byl i soudem prvního stupně zjištěn v dostatečném rozsahu, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Stejně tak je podle odvolacího soudu v zásadě správné i právní hodnocení provedené soudem prvního stupně.

64. Podle § 40 odst. 4 AZ právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení podle zvláštních právních předpisů zůstává nedotčeno; místo skutečně ušlého zisku se autor může domáhat náhrady ušlého zisku ve výši odměny, která by byla obvyklá za získání takové licence v době neoprávněného nakládání s dílem. Výše bezdůvodného obohacení vzniklého na straně toho, kdo neoprávněně nakládal s dílem, aniž by k tomu získal potřebnou licenci, činí dvojnásobek odměny, která by byla za získání takové licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem.

65. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. K otázce existence díla 66. V dané věci je zásadní zda to, co žalobce prezentoval žalované na schůzce ve výrobním závodě žalované pracovníkům žalované, splňuje definici díla podle § 2 AZ.

67. Na úvod je třeba uvést, že pojem„ dílo“ je pojem, na který lze použít výkladová pravidla, která již opakovaně nastavil SD EU ve svých rozhodnutích, s ohledem na to, že úprava ochrany autorského díla podléhá harmonizaci národního práva s právem komunitárním. Odvolací soud se tudíž nemá důvod odchylovat z výkladu pojmu„ dílo“ (myšleno autorské dílo) jak bylo definováno např. v rozhodnutí SD EU C- 683/17 Cofemel – Sociedade de Vestuário SA ca G-Star Raw CV, podle kterého„ podle čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 mají členské státy povinnost stanovit výlučné právo autorů udělit svolení nebo zakázat rozmnožování jejich děl. Pojem„ dílo“, který je v tomto ustanovení uveden, je také obsažen v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29, které se týkají výlučných práv přiznaných autorovi díla v případě jeho sdělování veřejnosti nebo jeho rozšiřování, a rovněž v článcích 5, 6 a 7 této směrnice, přičemž první z těchto článků se týká možných výjimek a omezení v souvislosti s těmito výlučnými právy a druhé dva se týkají technologických prostředků a opatření v rámci informovanosti zaručujících ochranu těchto výlučných práv. Pojem„ dílo“ uvedený ve všech těchto ustanoveních je – jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora – autonomním pojmem unijního práva, který musí být vykládán a uplatňován jednotně a který předpokládá naplnění dvou kumulativních znaků. Tento pojem zaprvé předpokládá existenci originálního předmětu v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Zadruhé jsou jako dílo kvalifikovány pouze prvky, které jsou vyjádřením takového výtvoru (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C- 5/08, EU:C: 2009, body 37 a 39, a ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C- 310/17, EU:C: 2018, body 33 a 35 až 37 a citovaná judikatura). Pokud jde o první z těchto znaků, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že k tomu, aby mohl být určitý předmět považován za originální, je zároveň nezbytné a dostačující, odráží-li osobnost jeho autora, přičemž je výrazem jeho rozhodnutí učiněných na základě jeho tvůrčí svobody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. prosince 2011, Painer, C- 145/10, EU:C: 2011, body 88, 89 a 94, a ze dne 7. srpna 2018, Renckhoff, C- 161/17, EU:C: 2018, bod 14). Naproti tomu v případě, že bylo zhotovení určitého předmětu dáno technickými úvahami, určitými pravidly nebo jinými omezeními, v jejichž důsledku nezůstal žádný prostor pro tvůrčí svobodu, nelze se domnívat, že tento předmět vykazuje originalitu nezbytnou k tomu, aby byl dílem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. března 2012, Football Dataco a další, C- 604/10, EU:C: 2012, bod 39 a citovaná judikatura). Pokud jde o druhý znak uvedený v bodě 29 tohoto rozsudku, Soudní dvůr upřesnil, že pojem„ dílo“ uvedený ve směrnici 2001/29 nutně vyžaduje existenci dostatečně přesně a objektivně identifikovatelného předmětu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C- 310/17, EU:C: 2018, bod 40)“.

68. Je tedy zřejmé, že nezbytnou podmínkou vzniku autorského práva k dílu (vlastnímu duševnímu výtvoru autora) je existence originality (k tomu srov. rozsudky ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C- 5/08, ze dne 22. prosince 2010, Bezpečnostní softwarová asociace, C- 393/09, Football Association Premier League a další, C- 403/08 a C- 429/08, jakož i ze dne 1. prosince 2011, Painer, C- 145/10).

69. Pokud jde o vytvoření designu automobilu (včetně kol) je toto kritérium originality splněno v případě, že autor ve svém návrhu vyjádří své tvůrčí schopnosti originálním způsobem prostřednictvím rozhodnutí učiněných na základě své tvůrčí svobody (obdobně výše uvedené rozsudky) a může tak svému designu vtisknout„ osobitý charakter“. Naproti tomu uvedené kritérium není splněno v případě, že vytvoření designu je dáno výlučně nebo převážně technickými potřebami výrobku, ve kterém je design ztělesněn nebo pravidly nebo omezeními, která neponechávají žádný prostor pro tvůrčí svobodu.

70. Stejně tak nelze o originalitě díla hovořit v případě, kdy nový návrh je„ kompilátem“ již existujících a známých řešení použitých jinými designéry v jiných návrzích jiných vozidel.

71. V řízení totiž bylo prokázáno (mimo jiné i výslechem znalce), že návrh designu předložený žalobcem obsahuje prvky designu známé z jiných vozidel, případně vycházející z již existující„ tváře“ designu vozidel žalované, tedy respektující (myšleno opakující se) již existující nosné prvky designu vozidel ŠKODA (korporátní identitu vozidel). V návrzích žalobce tak není dosaženo dostatečné míry jedinečnosti řešení předloženého žalobcem a v převážné míře ani dostatečné originality návrhu žalobce (právě s ohledem na již známé prvky tvořící corporate identity žalované).

72. Jde tedy o řešení designového díla, kdy ke stejnému (podobnému) výsledku tvůrčí činnosti by došli i jiní designéři, pokud by byli omezeni při své tvorbě technickými vlastnostmi výrobku (automobilu nebo kol) a požadovanými prvky corporate identity žalované nebo požadavkem na tvar (nyní nazývaný SUV).

73. Jelikož tedy řešení (design) předložené žalobcem nevykazuje podstatné znaky jedinečnosti díla, nelze mu poskytnout ochranu podle § 40 AZ. K otázce uplatnění jiného nároku a existenci nezapsaného (průmyslového) vzoru 74. Odvolací soud je toho názoru, že tvrzení o porušování práv k nezapsanému (průmyslovému) vzoru (viz podání žalobce ze dne 6. 11. 2021 označené jako doplnění odvolání), která žalobce uplatnil až v průběhu odvolacího řízení, nejsou přípustná z důvodu nedodržení zásady koncentrace řízení (§ 118b o. s. ř.).

75. Odvolací soud je totiž názoru, že žalobce od počátku uplatňoval nárok vycházející z existence tvrzeného autorského práva. Jelikož nárok z existence nezapsaného (průmyslového) vzoru je nárokem jiným, nelze než konstatovat, že tento nárok nebyl žalobcem žalobou uplatněn včas. Navíc je nutné zdůraznit (s odkazem na shora uvedený rozsudek C- 683/17 Cofemel), že (průmyslové) vzory lze kvalifikovat jako„ díla“ ve smyslu směrnice 2001/29, splňují-li oba požadavky uvedené v bodě tohoto rozsudku. Ochrana (průmyslových) vzorů na jedné straně a autorskoprávní ochrana na straně druhé sledují zásadně odlišné cíle a podléhají odlišným režimům. Ochrana (průmyslových) vzorů se má vztahovat na předměty, které – ač nové a individualizované – vykazují užitný charakter a jsou předurčeny k masové výrobě. Tato ochrana je dále určena k tomu, aby se uplatnila po omezenou dobu, avšak dostatečnou k zajištění návratnosti nezbytných investic do tvorby a výroby těchto předmětů, aniž by došlo k nadměrnému narušení hospodářské soutěže. Ochrana spojená s autorským právem, jejíž doba trvání je podstatně delší, je pak vyhrazena předmětům, které si zaslouží být kvalifikovány jako„ díla“. Z toho vyplývá, že ačkoli lze ochranu (průmyslových) vzorů a ochranu spojenou s autorským právem přiznat v souladu s unijním právem kumulativně jednomu a témuž předmětu, připadá tato kumulace v úvahu pouze v určitých situacích. O kumulaci ochrany nelze hovořit zejména v případě, kdy skutečnost, že určitý vzor vyvolává estetický účinek, nemůže sama o sobě předurčovat, zda tento vzor představuje duševní výtvor odrážející svobodnou volbu a osobnost jeho autora, a tedy splňující požadavek originality. Proto je i nutné vždy z hlediska žalobních tvrzení odlišit, zda je požadovaný nárok uplatněn z titulu autorského práva nebo poskytnuté ochrany (průmyslovým) vzorem, tak jako v projednávané věci.

76. Nelze ani přehlédnout, že nárok na zdržení se užívání nezapsaného (průmyslového) vzoru může být úspěšný pouze v případě, kdy právo existuje. V případě nezapsaného (průmyslového) vzoru se ochrana poskytuje po dobu 3 let od data jeho zpřístupnění veřejnosti. Pokud žalobce sám tvrdil, že návrhy vozu předal žalované v lednu 2010 na schůzce s designérem žalované [jméno] [příjmení], pak (v případě jeho existence, což však nebylo předmětem řízení) by ochrana nezapsaného (průmyslového) vzoru skončila a zdržovací nárok z tohoto titulu by nebylo možné přiznat /srov. nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství/. Závěr 77. Shodně se soudem prvního stupně je pak i odvolací soud názoru, že závěr soudu prvního stupně o neexistenci jedinečnosti díla podle § 2 AZ (obdobně originality v pojetí komunitárního práva) je správný, a proto odvolací soud rozsudek ve výroku I., II. a III. jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně závislých výroků IV. a V. (ve znění doplňujícího usnesení) o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů státu, kde soud správně postupoval podle úspěchu žalované ve věci.

78. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. a plného úspěchu žalované. Náhrada nákladů odvolacího řízení činí celkem 6 292 Kč a sestává z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání) podle § 9 odst. 3 písm. d) advokátního tarifu a § 11 odst. 1 advokátního tarifu v platném znění po 2 500 Kč, 2 režijních náhrad po 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu, vše se zvýšením o 21 % DPH, jíž je zástupce žalované plátcem.

Poučení