3 CO 79/2022 - 67

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Čurdy a soudců JUDr. Gabriely Kučerové a Mgr. Michala Výtiska v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zdržení se porušování autorského práva, k odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2022, č. j. 12 C 4/2021-45, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v záhlaví opravuje tak, že správný název a IČO žalovaného je [osobní údaje žalovaného], nikoliv [právnická osoba], [IČO].

II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 14 036 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o - uložení povinnosti zdržet se v České republice při propagaci, reklamě a propagaci prodeje žalovaným nabízených produktů užívání autorských děl, jejichž nabyvatelem výhradní licence je žalobce, a to: a) fotografií zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] s do obrazovky zařízení vloženým obrázkem [anonymizováno] s pozadím [anonymizováno] a hvězdného prostoru, b) fotografií zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] s do obrazovky zařízení vloženým obrázkem dvou dělníků v reflexních vestách a modrými přilbami studující listinné plány, c) fotografií zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] s do obrazovky zařízení vloženým obrázkem jezdce na terénním motocyklu s oblakem prachu na pozadí, d) fotografií zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] s do obrazovky zařízení vloženým obrázkem horolezkyně zavěšené na skálu s pozadím oblačného nebe a skalnatého terénu, e) fotografií zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] s pozadím hory a muže pozorujícího horu při západu slunce, f) fotografií zařízení [anonymizována tři slova] s do obrazovky vloženým obrázkem běžkyně se zapadajícím sluncem na pozadí, (výrok I.), - uložení povinnosti k zaplacení přiměřeného zadostiučinění 200 000 Kč (výrok II.), - uložení povinnosti k vydání bezdůvodného obohacení 60 000 Kč (výrok III.), - uložení povinnosti uveřejnit na dobu 6 měsíců omluvu na domovské stránce svého internetového obchodu na webové stránce [webová adresa], a to na první pohled viditelném místě, ve znění:„ Omlouváme se společnosti [právnická osoba] za to, že jsme neoprávněně a bez jejího souhlasu a vědomí používali na našem e-shopu obrázky mobilních telefonů zn. [anonymizováno], na které měla tato společnost výhradní licenci, v důsledku čehož jsme se na její úkor neoprávněně obohatili.” (výrok IV.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 21 054 Kč (výrok V.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobce se svou žalobou domáhal uložení výše uvedených povinností žalovanému s odůvodněním, že žalovaný je provozovatelem internetového obchodu [anonymizováno] na webové adrese [webová adresa], specializujícího se na prodej elektroniky, kde nabízí mimo jiné i mobilní telefony zn. [anonymizováno], jejichž výhradním distributorem pro území České republiky a Slovenské republiky je žalobce. Žalobce jako objednatel uzavřel rámcovou smlouvu o dílo ze dne [datum] s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako zhotovitelem, na základě které měl zhotovit autorská díla – obrázky k prezentaci prodeje mobilních telefonů zn. [anonymizováno], což [anonymizováno] [příjmení] učinil a vytvořil obrázky vyobrazené v bodech 1.1 až 1.6. odůvodnění napadeného rozsudku. Součástí smlouvy byla rovněž výhradní licence k užití autorského díla pro žalobce.

3. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný bez souhlasu a vědomí jeho i autora díla minimálně od 28. 8. 2019 používá autorská díla jako náhledové a prezentační obrázky u jednotlivých telefonů [anonymizováno] nabízených k prodeji na jeho e-shopu, v jejich používání neustal ani po předžalobní výzvě. Žalobce jako držitel výhradní licence má za to, že dochází k neoprávněnému zásahu do jeho práv k autorským dílům, a to jejich neoprávněným sdělováním veřejnosti a neoprávněnou propagací, včetně inzerce a jiné reklamy. Žalobci tím vznikla nemajetková újma, kterou spatřuje v křivdě jemu způsobené, kdy žalovaný i přes výzvu ke zdržení se užívání autorských děl v jejich užívání pokračuje a parazituje na žalobcem vyvíjeném úsilí k profesionální a atraktivní prezentaci svého zboží. Žalobce v důsledku jednání žalovaného také ztrácí kontrolu nad svou vlastní pověstí. Vzhledem k tomu, že majetkovou újmu je téměř nemožné vyčíslit, žádá žalobce o přiměřenou satisfakci za újmu nemajetkovou ve výši 200 000 Kč a poskytnutí omluvy, neboť jiné způsoby odčinění újmy nejsou dostatečné, když žalovaný dlouhodobě pohrdá právy žalobce, jedná zlomyslně s cílem co nejvíce žalobci škodit, odmítá jakékoliv smírné řešení sporu a bere ohledy pouze na svůj finanční prospěch. Dále žalobce žádá vydání bezdůvodné obohacení, ke kterému došlo neoprávněným užitím autorských děl žalovaným na jeho e-shopu. Žalovaný neoprávněně užil obrázky, které vypadají profesionálně a atraktivně, čímž se bezdůvodně obohatil, protože zvýšil atraktivitu svého zboží a uskutečnil více prodejů, aniž byl nucen opatřit si licenci ke zpracovaným obrázkům daného zboží. Bezdůvodné obohacení žádá žalobce podle § 40 odst. 3 autorského zákona, tj. ve výši dvojnásobku odměny, která by byla za získání licence obvyklá v době neoprávněného nakládání s dílem, tedy 5 000 Kč/obráze, v případě 6 obrázků tedy (jednonásobek) celkem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný neoprávněně využil autorská díla, která si žalobce nechal zhotovit a za která uhradil autorovi díla odměnu, pro účely svého podnikání, kterým konkuruje žalobci, tedy jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé způsobit žalobci újmu, částka 200 000 Kč je tedy přiměřenou. Žalobce obdržel od předchozího dodavatele mobilních telefonů za účelem marketingu a prodejní prezentace, obrázky a dvoj-/trojrozměrné virtuální modely telefonů zn. [anonymizováno], a to včetně souhlasu s dalším zpracováním těchto modelů. Tyto modely následně [anonymizováno] [příjmení] upravil tím způsobem, že změnil zejména kompozici, nasvícení, hloubku, a jiné parametry tak, aby bylo výsledné autorské dílo esteticky přívětivé, a sloučil je, resp. vložil do nich další obrázky (např. obrázek [anonymizováno]), které zejména ořízl a individuálně napolohoval. U vybraných obrázků dále doplnil text s popisem vybraných mobilních telefonů. Z takto upravených modelů vytvořil novou kompozici, a následně udělal finální obrázky (tj. předmětná autorská díla), které byly určeny k přímé prezentaci modelů a které žalovaná neoprávněně používá ve svůj prospěch. [anonymizováno] [příjmení] tedy výše uvedeným tvůrčím způsobem zpracoval autorské dílo jiného autora a vytvořil tím nové dílo s podpisem své osobnosti, s přidanou hodnotou estetiky, která vyžadovala tvůrčího ducha autora [anonymizováno] [příjmení].

4. Postoj žalovaného shrnul soud prvního stupně tak, že navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se nejedná o autorské dílo, když žaloba neobsahuje tvrzení dostatečná k tomu, aby bylo možné posoudit, zda se o autorské dílo jedná. Žalobce tak např. vůbec neuvádí, jak uvedené obrázky byly vytvořeny, nakolik jsou komponenty obrázků autorskými fotografiemi [anonymizováno] [příjmení], nakolik jsou převzaty a pouze upraveny a jakým způsobem atd. Kromě toho [anonymizováno] [příjmení] je bývalým jednatelem a společníkem žalobce. Žalovaný proto zpochybňuje autorství [anonymizováno] [příjmení] k obrázkům uvedeným v žalobě, tedy že tyto vznikly tvůrčí činností výlučně [anonymizováno] [příjmení], čímž zpochybňuje rovněž aktivní legitimaci žalobce jako oprávněného z výhradní licence, když licence nemohla být udělena k něčemu, co není autorským dílem [anonymizováno] [příjmení].

5. Dále soud prvního stupně popsal, co zjistil z jednotlivých provedených důkazů (body 3 až 12 odůvodnění) a shrnul svůj závěr o skutkovém stavu tak, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce uzavřel rámcovou smlouvu na úpravu obrázků, na webových stránkách [webová adresa] byl dne [datum] u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem [anonymizováno] na jeho displeji, dne [datum] u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem [anonymizováno] na jeho displeji a u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem zavěšené horolezkyně na jeho displeji, dne 6. 11. 2020 u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem stavebních dělníků na jeho displeji, dne 25. 1. 2021 u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem [anonymizováno] na jeho displeji, u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem zavěšené horolezkyně na jeho displeji, dále obrázek muže hledícího k hoře a část mobilního telefonu, kde na displeji je obraz shodný jako na obrázku a jsou doplněna slova, u mobilního telefonu [anonymizována dvě slova] [číslo] obrázek mobilního telefonu s obrázkem stavebních dělníků na jeho displeji, obrázek motocyklistického závodníka na dráze s doplněnými čísly, písmeny a slovy, a obrázek mobilního telefonu s obrázkem ženy v běhu zezadu na jeho displeji. Všechny provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového a soud je hodnotil jako pravé a pravdivé.

6. Zjištěný skutkový stav pak soud prvního stupně zhodnotil po právní stránce s odkazem na příslušná ustanovení (§ 2 odst. 1, 4, § 40 odst. 1, 2 a § 41) zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon (dále jen“ AZ”), § 2976 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen “o. z.”), závěry judikatury a odborné literatury. Konstatoval, že tvůrčí činnost, všechny její druhy, jako pojem autorskoprávní, lze charakterizovat jako činnost spočívající ve“ vytvoření” něčeho nehmotného s tím, že dosažení tohoto cíleného i necíleného výsledku závisí v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor (duševní plod tvůrčí povahy literární, jiné umělecké nebo vědecké) nebyl vůbec dosažen.“ Zvláštními osobními vlastnostmi” autora díla jsou zejména schopnost tvořit, což je schopnost jeho ducha, a to in concreto tvořit literárně, jinak umělecky nebo vědecky. S touto schopností bývá spojeno i nadání (talent), fantazie aj. prvky patřící mezi osobní vlastnosti, které si lidský duch přináší do běžného života a které rovněž nabývá například životní praxí, vzděláním, životní zkušeností apod. K výkonu tvůrčí činnosti je zapotřebí i bohatost fantazie, inspirace a často i intuice, tvůrčí prostředí, tvůrčí klid nebo naopak tvůrčí vzruch apod., někdy i potřeba tvůrčí svobody aj. prvky, jevy nebo vlivy. Současně právě z povahy“ zvláštních osobních vlastností” vyplývá, že duševní plod tvorby, k níž byly tyto zvláštní osobní vlastnosti člověka využity, je povahově (a pojmově) neoddělitelným tvůrčím projevem individualizovaného lidského ducha, formujícího samu osobnost. Proto je i samo“ vytvoření”, resp. tvorba díla tvůrčí činností nezaměnitelného osobitého rázu. Z toho pak nauka, alespoň ve větší části kontinentální Evropy, odvozuje teoretickou koncepci autorskoprávní individuality díla relativněji chápanou ve smyslu statistické pravděpodobnosti jedinečnosti díla. Nikoli tedy ve smyslu jedinečnosti díla naprosto absolutní ve smyslu filozofickém. Autorskoprávní doktrinální chápání jedinečnosti díla ve smyslu statistické pravděpodobnosti je jistým juristickým ústupkem z přirozených ontologických pozic, který si vyžádaly změny technických poměrů a v jejich důsledku vznik celé řady děl, tradičně označovaných jako“ díla malé mince” (Werke der Kleinem Münze, oeuvres de petit valeur), která postrádají individualizační rysy, popř. je mající jen v zanedbatelné míře, jež není dostatečná k rozlišení jednotlivých děl. Takto (a podobně) chápaná jedinečnost díla bývá v nauce označována jako jeho“ autorskoprávní individualita”, tzn. jako jedinečnost díla v načrtnutém juristickém (autorskoprávním), tj. specifickém, významu tohoto výrazu. Nejde o individualitu v obecném smyslu, nýbrž o nejosobitější ztvárnění výtvoru na základě autorova svobodného výběru z tvůrčích možností. Jedinečnost díla přitom odpovídá i pojmu neopakovatelnost díla. Při tomto pojetí díla jako předmětu práva autorského tedy nejde o individualitu díla stoprocentní, ale jen o jedinečnost, která se blíží jedinečnosti absolutní. Zmíněná tvůrčí činnost neboli tvorba díla přitom nespočívá ve vynalezení, kdy stejného výsledku (řešení) lze dosáhnout různými individuálními postupy, ani nespočívá v objevení toho, co již objektivně existovalo, ale nebylo známo. Proto nelze tvůrčí činnost ve smyslu zákona charakterizovat jako činnost technickou apod. Předmětem ochrany autorského práva totiž není vlastní látka, resp. myšlenka díla nebo jeho části, nýbrž tvůrčí a proto chráněná činnost autora spočívající v tom, jak jím byla tato látka ve své vnější i vnitřní formě zpracována. Současně předmětem díla nemůže být to, co existuje bez ohledu na tvůrčí činnost autora (např. fakta), nebo to, co je předem do té míry objektivně determinováno, že pro autorskou tvůrčí činnost nezbývá již dostatečný prostor, takže při splnění určitých podmínek by mohly nezávisle na sobě k témuž výsledku dospět různé osoby. A samostatnou autorskoprávní ochranu nelze přiznat ani volným prvkům, které spadají do“ obecného fondu” (též jako“ domaine public” či v systému angloamerického práva jako“ public domain”). Mezi“ obecný fond” patří vše, co je obecně užíváno z hlediska obsahu, formy i vyjadřovacích prostředků, jakož i vše, co je již objektivně předurčeno (např. přírodními zákony). Není přitom významné, zda si autor plně uvědomuje, že čerpá z“ obecného fondu”, anebo zde působí kolektivní nevědomí, různá informační pole apod.

7. Dále soud prvního stupně poznamenal, že výše uvedené judikatorní závěry platí i o autorskoprávní ochraně zpracovaných děl, když u nich vedle sebe paralelně existuje jak prvotní dílo, které bylo zpracováno, tak také jeho zpracování jako nové dílo samostatné, byť vzniklé odvozeně a dále uvedl, že otázku, zda jde o tvůrčí zpracování, které je samostatným předmětem práva autorského, či o netvůrčí zpracování, jemuž autorskoprávní ochrana nepřísluší, je třeba posuzovat samostatně podle povahy toho konkrétního zpracování. Lze totiž dovodit, že nikoliv každé zpracování díla či jeho části, které jsou předmětem autorského práva, musí být chráněno autorským právem. Podstatným je, zda toto zpracování splňuje pojmové znaky autorského díla.

8. Konečně soud prvního stupně uvedl, že měl v úmyslu z důvodu absence důležitých žalobních tvrzení při jednání vyzvat žalobce podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.”), aby je doplnil, a to tak, že u každého z obrázků jednotlivě přesně a nezaměnitelně uvede, jaká byla podoba původního díla či původních děl, která byla u každého obrázku autora [anonymizováno] [příjmení] použita, jaké konkrétní změny byly provedeny, jaké konkrétní obrázky byly do díla vloženy a kým tyto byly pořízeny, jaký konkrétní text byl do obrázků vložen a jaká konkrétní nová kompozice byla vytvořena, a současně vyzvat k tomu, nechť označí důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce se však k jednání nedostavil, takže věc byla projednána a rozhodnuta v jeho nepřítomnosti, když soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Svou neúčastí se však žalobce zároveň vzdal toho, aby mohl být při jednání soudu poučen a vyzván k doplnění tvrzení a důkazů dle výše citovaného ustanovení. Jeho tvrzení tak zůstala neúplná, neboť žalobce tvrdí (pouze), že obdržel od dodavatele mobilních telefonů obrázky a dvoj-/trojrozměrné virtuální modely a tyto následně [anonymizováno] [příjmení] upravil, když změnil zejména kompozici, nasvícení, hloubku, a jiné parametry, sloučil je, resp. vložil do nich další obrázky (např. obrázek [anonymizováno]), které zejména ořízl a individuálně napolohoval a u vybraných obrázků dále doplnil text s popisem vybraných mobilních telefonů, avšak k tomu, aby soud mohl posoudit, zda tvorba [anonymizováno] [příjmení] odpovídá požadavkům na autorské dílo, jsou tato tvrzení nedostatečná, neboť z nich nelze zjistit, jaká byla podoba původních děl a už vůbec ne, jaké konkrétní změny byly u každého z obrázků provedeny. Soud měl dále v úmyslu poučit žalobce i podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k prokázání tvrzení, že obrázky uvedené v žalobě zhotovil právě [anonymizováno] [příjmení] dle zadání žalobce v souladu s rámcovou smlouvou. Po provedeném dokazování rámcovou smlouvou, která byla jako jediná k tomuto tvrzení navržena, soud prvního stupně nemá za prokázané, že na jejím základě byly provedeny právě předmětné obrázky. I v tomto případě se žalobce dobrodiní poučení vzdal.

9. Pokud žalobce namítal, že žalovaný neoprávněně využil autorská díla, která si žalobce nechal zhotovit a za která uhradil autorovi díla odměnu, pro účely svého podnikání, kterým konkuruje žalobci, takže jeho jednání je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé způsobit žalobci újmu, pak pro posouzení, zda došlo k nekalé soutěži využitím autorských děl, která si žalobce nechal zhotovit, bylo opět nezbytné zjistit, zda předmětné obrázky z webu žalovaného byly vytvořeny [anonymizováno] [příjmení] na základě rámcové smlouvy a současně že se o autorské dílo [anonymizováno] [příjmení] skutečně jedná, což ale prokázáno nebylo. Jiná skutková tvrzení nebyla ohledně nekalé soutěže ani uplatněna.

10. K žádanému zdržovacímu nároku soud prvního stupně uvedl, že jeho účelem je zamezit rušiteli, aby pokračoval v protiprávním jednání, nebo aby neuskutečnil hrozící protiprávní jednání v budoucnosti. V případě zabránění v pokračování je pak podstatné, aby v době rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) jednání trvalo, nebo sice netrvalo, ale s ohledem na skutečnosti, které tady jsou v době rozhodnutí soudu, by bylo možné důvodně předpokládat, že rušitel bude opět v budoucnu v protiprávním jednání pokračovat. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4532/2011, uvedl, že zdržovací nárok je nárokem působícím do budoucna. Aby mu mohlo být vyhověno, je nutné prokázat, že uložení dané povinnosti je do budoucna nezbytné, tedy že závadné jednání trvá nebo hrozí. Pro posouzení, zda lze vyhovět zdržovacímu nároku za situace, kdy před rozhodnutím soudu ve věci samé již závadné jednání netrvalo, ale přitom důvodně hrozí jeho opakování, jsou přitom rozhodná“ jedinečná skutková zjištění soudu v každé jednotlivé věci”, zejména pak zjištění ohledně toho, kdy rušitel závadného jednání zanechal a z jakých důvodů. V každém případě je ale na žalobci, aby tvrdil buď, že jednání trvá, nebo že sice netrvá, ale jsou zde důvody, které svědčí o tom, že hrozí jeho opakování. Tato skutková tvrzení ale v této věci absentují a z provedeného dokazování rovněž neplynou, neboť tím bylo pouze prokázáno, že k určitým datům byly na webu [webová adresa] prezentovány konkrétní obrázky, ale žádným z provedených důkazů nebylo prokázáno, že případný zásah trvá a ani že hrozí jeho opakování. S ohledem na absenci žalobce u jednání pak soud nemohl postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

11. S ohledem na vše výše uvedené pak soud prvního stupně uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně vzniku autorskoprávní ochrany a důvodnosti jím podaného návrhu, tedy toho, že došlo k porušení práv autora a z toho plynoucí odpovědnosti, proto byla žaloba jako nedůvodná v celém svém rozsahu zamítnuta, aniž byl proveden výslech [anonymizováno] [příjmení] (který navrhl žalovaný) k prokázání tvrzení, že obrázky nejsou výsledkem tvůrčí činnosti, neboť břemeno důkazní ohledně toho, že něco je výsledkem tvůrčí činnosti autora tíží žalobce, negativní tvrzení se neprokazují a s ohledem na absenci skutkových tvrzení i důkazních návrhů ze strany žalobce byl tento návrh nadbytečný.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich plnou úhradu přiznal zcela úspěšnému žalovanému ve struktuře a výši, specifikované v bodě 27 odůvodnění napadeného rozsudku.

13. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce. V něm soudu prvního stupně vytýká závěr o nedostatečnosti žalobních tvrzení, je přesvědčen, že způsob, jakým [anonymizováno] [příjmení] upravil dodané trojrozměrné obrázky a modely telefonů, vyložil ve své replice k vyjádření žalovaného ze dne [datum] dostatečně a navíc tento způsob je zřejmý i z konečné podoby jeho výsledných děl, neboť, jak také žalobce uvedl, [anonymizováno] [příjmení] vycházel pouze z trojrozměrných modelů telefonů, tj. nijak neupravených a nedoplněných. Doplnění nebylo podle žalobce třeba ani u tvrzení, jaký konkrétní text byl do obrázků vložen, když tato skutečnost vyplývá přímo z podoby jednotlivých obrázků, na nichž je text viditelný. Nejedná se přitom pouze o text samotný, ale také o kombinaci obrázku s polohou a rozvržením, barvou a fontem textu. Již samotný text tedy tvoří z obrázků autorské dílo. Více informací není tedy podle žalobce potřeba, protože již z uvedeného je zřejmé, že se jednalo o jedinečnou tvůrčí činnost autora, kterou musel [anonymizováno] [příjmení] vyvinout, stejně jako musel tvorbě věnovat čas, mít licenci k užití software a žalobce mu za to musel zaplatit. To vše se dělo podle rámcové smlouvy a podle ústně udílených pokynů k vytvoření jednotlivých obrázků. I kdyby soud prvního stupně přes vše výše uvedené uzavřel, že se o autorské dílo nejedná, měl aplikovat nekalosoutěžní ustanovení § 2976 o. z. Tím, že žalovaný bez svolení žalobce použil jeho obrázky pro svou podnikatelskou činnost, se žalovaný bezdůvodně obohatil a naplnil znaky generální klauzule nekalé soutěže, protože se dostal v hospodářské soutěži do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu žalobci jako soutěžiteli. Tato újma spočívá ve výše vymezeném úsilí žalobce a vynaložených nákladech k získání předmětných obrázků. V rámci nekalé soutěže je přitom nepodstatné, zda se jedná o výtvor naplňující pojmové znaky autorského díla. Naopak, pokud by soud dospěl k závěru, že se nejedná o autorské dílo, znamenalo by to, že stejné obrázky si mohl vytvořit i žalovaný. Skutečnost, že by používal obrázky žalobce přesto, že by si je mohl (s ohledem na absenci potřeby tvůrčí činnosti) vytvořit sám, by pak poukazovala na zlomyslnost jeho jednání. Postoj a odůvodnění soudu tak podle žalobce omlouvá“ krádež za bílého dne”, soud vlastně legalizuje chování žalovaného, který je s dobrozdáním soudu a odůvodněním, že“ o nic nejde” oprávněn si vzít cizí věc a použít ji bez souhlasu vlastníka ke svému podnikání a nakonec se vlastníku může vysmát, že jeho jednání požívá ocrhany soudu, aniž by musel vyvinout jakoukoliv kvalifikovanou snahu na svou obranu. Závěr soudu tak legalizuje bezpráví a popírá základní právo žalobce vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces a soudní ochranu.

14. Ze všech shora uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

15. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání k námitkám žalobce ohledně údajné dostatečnosti jeho tvrzení uvádí, že pojmovým znakem autorského díla je tvůrčí činnost autora. Aby byl soud schopen posoudit, zda se o autorské dílo jedná, musí se nutně zabývat právě tvůrčím procesem. Tvrzení žalobce, že způsob vytvoření děl je zřejmý z jejich konečné podoby, tedy zcela jistě není správné. Stejně tak není dostatečné tvrzení, že“ pan [příjmení] musel vyvinout úsilí a jedinečnou tvůrčí činnost, musel tvorbě věnovat čas, musel mít licenci k použití příslušného softwaru a žalobkyně mu musela za výsledná díla zaplatit”, když vyjma jedinečné tvůrčí činnosti (kterou žalobce dostatečně netvrdil a tedy ani neprokázal) nejsou uvedené okolnosti pojmovými znaky autorského díla, takže nemají žádnou relevanci. Ohledně námitek žalobce týkajících se (ne) dostatečnosti jeho tvrzení o vložených textech žalovaný uvádí, že jednak tato tvrzení (polohování, rozvržení, barva, font textu) se objevila až v odvolacím řízení (a tedy pozdě), jednak jsou to tvrzení nesprávná. Pouze tím, že byl text s parametry telefonů umístěn do fotografie, má určitou barvu a určité místo, nečiní z textu autorské dílo. Nadto žalobce evidentně záměrně pomíjí zbytek výčtu nedostatků tvrzení, uvedený soudem prvního stupně, a sice:“ jaká byla podoba původního použitého díla, jaké konkrétní změny byly provedeny, jaké konkrétní obrázky byly do díla vloženy a kým byly pořízeny a jaká konkrétní nová kompozice byla vytvořena” s tím, že tyto skutečnosti měly být tvzeny a prokazovány u každého údajného autorského díla. Žalovaný se proto zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní, když neuvedl, jaká byla původní podoba obrázků a neuvedla ani konkrétní způsob vzniku každého z nich.

16. K námitkám o potřebě aplikace nekalosoutěžních ustanovení o. z. žalovaný zdůrazňuje, že žalobce svůj nárok z nekalé soutěže založil výhradně na užití domnělého autorského díla. Tomu odpovídá i formulace žalobního petitu, když výroky I. a IV. výslovně odkazují na výhradní licence žalobce k autorským dílům, výrok III. Obsahuje nárok založený na § 40 odst. 3 AZ a výrok II. Obsahuje nárok na náhradu škody, který má dle textu žaloby opět vyplývat z neoprávněného užití autorského díla. Žalobní nároky jsou tedy zjevně založeny jen na tvrzeném porušení autorského práva. Není je proto možné jakkoliv zaměňovat s nároky z nekalé soutěže a není ani možné, aby těmto nárokům soud z titulu nekalé soutěže vyhověl, pokud nebylo prokázáno, že se o autorská díla jedná. Soud prvního stupně konečně správně konstatoval, že žalobce žádná jiná závadná jednání (než porušení autorských práv) ohledně nekalé soutěže neuplatnil.

17. Jelikož je podle žalovaného napadený rozsudek věcně správný, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně obou uplatněných nároků, tj. z titulu ochrany autorských práv a ochrany proti nekalé soutěži, navrhl, aby ho odvolací soud potvrdil a přiznal mu rovněž náhradu nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud nejprve po zjištění, že záhlaví napadeného rozhodnutí obsahuje zjevnou nesprávnost v názvu a IČO žalovaného, provedl dle § 164 o. s. ř. její opravu (výrok I.). Po přezkoumání rozsudku a řízení jeho vydání předcházejícího podle § 212 a násl. o. s. ř. pak odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

19. Jelikož, jak výše uvedeno, soud prvního stupně založil zamítnutí žaloby zejména na neunesení břemene tvrzení (povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti je upravena v § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), zabýval se odvolací soud otázkou, zda k jeho neunesení skutečně došlo. Z obsahu spisu zjistil, že žalobce v žalobě autorská díla, do práv k nimž měl žalovaný neoprávněně zasáhnout, popsal jako“ obrázky k prezentaci prodeje mobilních telefonů zn. [anonymizováno], které měl pro něj vytvořit (a poskytnout mu výhradní licenci k jejich užití) [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na základě rámcové smlouvy o dílo ze dne 21. 3. 2016. Ve výroku I. žalobního petitu žalobce žádal, aby soud uložil žalovanému:“ zdržet se v České republice při propagaci, reklamě a propagaci prodeje žalovaným nabízených produktů užívání veškerých autorských děl, jejichž nabyvatelem výhradní licence je žalobce a zdržet se v České republice veškerého užívání fotografií mobilních telefonů a dalších obrázků a navazujících autorských děl sloužících pro prezentaci a podporu prodeje mobilních telefonů, jejichž nabyvatelem výhradní licence je žalobce.” Jelikož soud prvního stupně správně vyhodnotil, že takto formulované žalobní žádání je neurčité, vyzval žalobce usnesením ze dne 21. 5. 2021, č. J. 12 C 4/2021-12, aby:“ jednoznačně v petitu uvedl autorská díla, u kterých se domáhá uložení povinnosti žalované zdržet se jejich užívání, a to takovým způsobem, aby je bylo lze jednoznačně a nezaměnitelně identifikovat, přičemž nepostačuje, aby tyto byly označeny pouhým odkazem na jinou listinu.” V reakci na tuto výzvu žalobce podáním ze dne [datum] (č. l. 14) upravil žalobní petit tak, jak o něm bylo rozhodnuto v napadeném rozsudku, tj. tak, že žalovanému má být uloženo zdržet se užívání autorských děl, kterými jsou fotografie zařízení [anonymizováno] různých typů s do obrazovky zařízení vloženými obrázky, specifikovanými pod body a) až f) tohoto výroku navrženého petitu.

20. Takto upravený návrh byl soudem prvního stupně doručen žalovanému, který k němu podáním ze dne 20. 7. 2021 (č. l. 22) uvedl, že není schopen se k němu věcně vyjádřit, protože žalobce skutečnost, že předmětné obrázky by měly být autorským dílem, dovozuje pouze z toho, že si je objednal u [anonymizováno] [příjmení] na základě smlouvy o dílo. Z této okolnosti však nelze automaticky dovozovat, že se o autorské dílo ve smyslu AZ skutečně jedná. Podle žalovaného schází další tvrzení, která by žalobcův závěr o tom, že se o autorské dílo jedná, podporovala, když nijak nerozvádí, jak byly uvedené obrázky vytvořeny, nakolik jsou komponenty obrázků autorskými fotografiemi [anonymizováno] [příjmení] nebo nakolik byly převzaty a pouze upraveny, jakým způsobem apod.

21. Žalobce v reakci na popsané námitky žalovaného v podání ze dne 16. 2. 2022 (č. l. 29) uvedl, že“ …od předchozícho dodavatele mobilních telefonů a od stávajícího vlastníka ochranné známky obdržel (blíže nespecifikované) obrázky a dvoj-/trojrozměrné virtuální modely telefonů zn. [anonymizováno], a to včetně souhlasu s dalším zpracováním těchto modelů, které [anonymizováno] [příjmení] upravil tím způsobem, že změnil zejména kompozici, nasvícení, hloubku a jiné parametry tak, aby bylo výsledné autroské dílo esteticky přívětivé a sloučil je, resp. vložil do nich další obrázky (např. [anonymizováno]), které zejména ořízl a individuálně napolohoval. U vybraných obrázků dále doplnil text s popisem vybraných mobilních telefonů. Z takto upravených modelů vytvořil novou kompozici, a následně udělal finální obrázky (tj. předmětná autorská díla), které byly určeny k přímé prezentaci modelů …”. K prokázání výše uvedených tvrzení žalobce označil a založil do spisu pouze dokument Permission to use (Souhlas s užitím) v anglickém jazyce.

22. Soud prvního stupně potom nařídil ve věci ústní jednání na 1. 3. 2022, z něhož se žalobce omluvil a požádal o jeho odročení na jiný termín. Soud jeho žádosti vyhověl a nařídil jednání na 26. 4. 2022. I z tohoto jednání se žalobce omluvil, bylo proto odročeno na 17. 5. 2022. Oznámení o tom bylo zástupci žalobce doručeno do datové schránky [datum], na jednání se však bez omluvy nedostavil.

23. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně nesplnění povinnosti tvrzení (jakož i povinnosti důkazní) ze strany žalobce. V řízení bylo sice prokázáno uzavření rámcové smlouvy s [jméno] [příjmení] na úpravu obrázků k prezentaci prodeje mobilních telefonů [anonymizováno] s udělením výhradní licence, nicméně schází dostatečná tvrzení potřebná k posouzení (právní) otázky, zda p. [příjmení] vytvořené obrázky (později specifikované jako fotografie zařízení s obrázky astronauta atd.), resp. úpravy, které na nich provedl, naplňují pojmové znaky autorského díla podle § 2 odst. 1 AZ, zejména ten, že, aby se o autorské dílo jednalo, musí jít o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora (viz podrobný popis zejména v bodě 21 odůvodnění napadeného rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje) s tím, že nutnost naplnění těchto pojmových znaků platí i pro dílo tvůrčím způsobem zpracované (§ 2 odst. 4 AZ), kterým mají předmětné obrázky (fotografie) podle tvrzení žalobce být (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 27 Cdo 2023/2019-418:“ Autorskoprávní ochrana se nevztahuje jen na dílo jako celek, ale stejně tak i na jeho jednotlivé části (mimo jiné i na název a jeména postav). Podmínkou jejich právní ochrany je, aby samy o sobě splňovaly pojmové znaky díla podle § 2 odst. 1, respektive odst. 2, autorského záona. Vnější ochrany tudíž požívá jen taková část autorského díla, která I sama o sobě, bez vztahu k dílu, vykazuje pomové znaky autorského zákona. Tyto závěr platí i o autorskoprávní ochraně zpracovaných děl a překladů. V těchto případech velde sebe paralelně existuje jak prvotní dílo, které bylo zpracováno nebo přeloženo do jiného jazyka, tak zpracování (překlad) jako nové dílo samostatné, byť vzniklé odvozeně.”). Jestliže žalobce pouze zcela nekonkrétně (jako obrázky a dvoj-/trojrozměrné virtuální modely telefonů) popisuje podklady, které mu měly být předány dřívějším prodejcem a vlastníkem ochranné známky se souhlasem k jejich zpracování (jež tedy měly být původním dílem), jež p. [příjmení] zpracoval a rovněž zcela nekonkrétně uvádí, jakým způsobem je upravil a neuvádí vůbec, v čem spočívá tvůrčí charakter a zejména jedinečnost jím provedených úprav, jsou jeho tvrzení nedostatečná. Na jejich základě totiž nelze posoudit jak otázku, zda již podklady předané ke zpracování byly autorským dílem, tak zejména ani otázku, zda úpravy, které na nich p. [příjmení] provedl, byly výsledkem jeho tvůrčí činnosti (a nikoliv jen technické dovednosti provést úpravy jako oříznutí, otočení apod.), jimiž zároveň vznikl jedinečný výsledek (k němuž by nedospělo mnoho dalších podobně zdatných osob).

24. Pro úplnost k tomu odvolací soud na základě odvolací námitky žalobce uvádí, že nedostatek tvrzení není možné nahradit provedením důkazů, zde výslechem p. [příjmení], protože jeho výpověď by mohla sloužit jen k prokázání nebo vyvrácení tvrzení, k nimž byl povinen žalobce. Schází-li tvrzení, jež má být jakýmkoliv důkazem prokázáno, nelze důkaz vůbec provést.

25. Neúčast řádně předvolaného žalobce na jednání před soudem prvního stupně znemožnila použití procesního postupu soudu, uvedeného v § 118a odst. 1 o. s. ř., tj. poučení žalobce o tom, že nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti a že je třeba je doplnit a jak, s tím, že nestane-li se tak, bude ve věci neúspěšný.

26. Jelikož závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neunesl břemeno tvrzení, takže bylo nutné žalobu zamítnout, a to i pokud byla podána z titulu ochrany proti nekalé soutěži, protože jediným žalobcem tvrzeným protiprávním jednáním (§ 2976 o. z.) bylo právě porušení jeho autorských práv, je správný, postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně po všech stránkách správného (použitá právní úprava i výpočet) výroku o nákladech řízení.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla v plné výši přiznána v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému, kterému vznikly náklady ve výši 14 036 Kč, tj. odměna za dva úkony právní služby á 5 500 Kč (vyjádření k odvolání a účast na jednání), dva režijní paušály k těmto úkonům á 300 Kč, to vše navýšeno o 21% DPH (2 436 Kč), jehož je zástupce žalovaného plátcem.

28. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení