3 To 67/2020-6317

Rubrum

Vzhledem ke skutečnosti, že útvary Armády ČR nejsou uvedeny v taxativním výčtu orgánů činných v trestním řízení dle § 12 odst. 1 tr.ř. a policejních orgánů dle § 12 odst. 2 tr.ř., nelze prostřednictvím jejich příslušníků realizovat sledování osob a věcí dle § 158d tr.ř. (nejde-li o orgány /příslušníky/ Vojenské policie nebo Vojenského zpravodajství dle § 12 odst. 2 písm. e), písm. h) tr.ř.).

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2021 odvolání státního zástupce a obžalovaných [příjmení] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [titul] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [jméno] [příjmení], narozené [datum], [jméno] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], a [příjmení] [příjmení] [jméno], narozené [datum], proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2020, č.j. 48 T 3/2019-5888, a rozhodl takto:

Odůvodnění

Podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr.ř. se napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaných [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] [jméno] zrušuje v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc vrací soudu prvního stupně.

Poučení

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2020, č.j. 48 T 3/2019-5888, byli obžalovaní [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], uznáni vinnými, a to: obžalovaný [příjmení] [příjmení] pod bodem I. 39. a 46. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, pod bodem I. 46. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] pod bodem I. 1. - 38., 40. a 42. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem I. 40. a 42. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] pod bodem I. 9., 39. a 46. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, pod bodem I. 46. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 trestního zákoníku, pod bodem II. přečinem nedovolené ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] pod bodem I. 3., 7., 8., 11. -16., 18., 22. a 23. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] pod bodem I. 1., 4., 5., 7., 19., 47. a III. 1. - 6. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, obžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení] a obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] pod bodem III. 1. - 8. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, pod bodem III. 7. - 8. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaná [příjmení] [příjmení] [jméno] pod bodem I. 6., 17., 41., 43. - 45. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem I. 43. a 45. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] pod bodem I. 3., 7., 8., 11. -16., 18., 22. a 23. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odstavec 1, odstavec 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, obžalovaný [jméno] [příjmení] pod bodem I. 32. a 42. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odstavec 1, odstavec 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle § 24 odstavec 1 písm. c) trestního zákoníku jako pomocník a pod bodem I. 42. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odstavec 1 trestního zákoníku, spáchaný ve formě účastenství podle § 24 odstavec 1 písm. c) trestního zákoníku jako pomocník. Těchto trestných činů se obžalovaní měli dopustit způsobem skutkově popsaným ve výroku napadeného rozsudku. Za to byli odsouzeni: obžalovaný [příjmení] [příjmení] podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to finanční částky 1 720 200 Kč, finanční částky 65 100 EUR, 1 726 USD zajištěných podle § 79g odst. 1 tr.ř. při domovní prohlídce rodinného domu [adresa]. Podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 31 kusů nábojů nalezených při domovní prohlídce rodinného domu obývaného obžalovaným na adrese [adresa], obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 168 600 kusů cigaret různých značek, z nichž 10 000 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, 106,21 kilogramů řezaného tabáku, 783 000 ks cigaret různých značek, z nichž 20 000 ks cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, 50 pytlů řezaného tabáku o celkové hmotnosti 722,65 kilogramů, umístěných ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec], obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 48 kusů + 1 kus vojenské střelivo 7,62 x 39 svítící (zelená špička) 7,62 x 45 svítící, 13 kusů vojenské střelivo 7,62 x 54 R svítící (zelená špička), 2 kusy vojenské střelivo 7,62 x 39 zástřelný (zeleno-bílá špička), 1 kus vojenské střelivo 7,62 x 45 zástřelný (zeleno-bílá špička), 1 kus vojenské střelivo 5,56 x 45 svítící (červená špička) ,3 kusy střelivo 7,65 zástřelné (zeleno-bílá špička), 2 kusy vojenské střelivo 7,62 x 54 R (červená špička), 20 kusů signálních nábojů ráže 26,5x135 milimetrů v provedení signální náboj s oranžovým dýmem 26,5-Sig-orD, 20 kusů signálních nábojů ráže 26,5x135 milimetrů v provedení signální náboj šrapnelový 26,5-Sig-Š, 3 kusy výkonových imitačních prostředků, výbuška V10b, 1 kus neúplný a poškozený výkonový imitační prostředek, výbuška V10b-el, 2 krabice obsahující celkem 14 kusů světliček červených, 15milimetrový signální náboj s červenou světlicí, 1 krabice obsahující celkem 10 kusů světliček zelených, 15milimetrový signální náboj se zelenou světlicí, 1 kus dýmovničky oranžové, dýmovnice DA -60-, 1 kus dýmovničky modré, dýmovnice DA -60-, 1 kus nábojka do rozstřelovače elektrická, elektrický zapalovací náboj BDŠ-15, 2 kusy třecích zapalovačů TZ-2, 500 000 kusů cigaret označených padělkem ochranné známky [příjmení] [příjmení] umístěných ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec], a vozidla Citroen Jumpy 1.6HDI, r. z. [číslo] [číslo], VIN: [číslo]. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to finanční prostředky na účtu č. [bankovní účet] ve výši 116 205 Kč, finanční prostředky na účtu č. [bankovní účet] ve výši 66 641,18 Kč, finanční hotovosti ve výši 94 000 Kč, vše zajištěných podle § 79g odst. 1 tr.ř, obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku trestního k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šedesáti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 20 ks pytlů řezaného tabáku o celkové hmotnosti 300 kg umístěného ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec], a osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Passat Variant 3C, r. z.: [číslo] [číslo], VIN: [číslo], obžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení] podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl obžalované výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalované uložen trest propadnutí věci, a to 1 180 kusů cigaret různých značek, z toho 120 kusů cigaret označených padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, 30 000 kusů cigaret různých značek, z toho 10 000 kusů bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, umístěných ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec]. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalované uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 232 950 Kč, finanční hotovosti ve výši 1 150 EUR, finanční hotovosti ve výši 280 USD, finančních prostředky na účtu č. [bankovní účet] ve výši 139 988,78 Kč, finanční prostředky na účtu č. [bankovní účet] ve výši 9 898,7 USD, vše zajištěno dle § 79g tr.ř., obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 1 180 kusů cigaret různých značek, z toho 120 kusů cigaret označených padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, 30 000 kusů cigaret různých značek, z toho 10 000 kusů bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, umístěných ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec], obžalovaná [příjmení] [příjmení] [jméno] podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obžalované uložen trest propadnutí věci, a to 63 kusů pytlů řezaného tabáku o celkové hmotnosti 630 kilogramů, 586 000 kusů cigaret různých značek, z nichž 90 000 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Upgrade, 257 200 kusů cigaret různých značek, z nichž 9 600 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Gold, 23 600 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky L&M, 15 600 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Upgrade a Marlboro Red, 102,24 kilogramů řezaného tabáku, 565 000 kusů cigaret různých značek, 26 280 kusů cigaret různých značek, z nichž 1 800 kusů cigaret bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red Fwd, 1 200 kusů bylo označeno padělkem ochranné známky Marlboro Red, Marlboro Upgrade a 600 kusů bylo označeno padělkem ochranné známky L&M Red Label, umístěných ve skladu Celního úřadu pro kraj [obec], [obec] u [obec], osobní motorové vozidlo tov. zn. VW Transporter, r. z. [číslo] [číslo], VIN: [číslo]. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalované uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovost ve výši 3 665 EUR, finanční hotovost ve výši 298 800 Kč, zajištěných dle § 79g odst. 1 tr.ř., obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 240 odstavec 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku byl obžalovanému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šedesáti měsíců. Podle § 67 odstavec 1, § 68 odstavec 1, 2, 3, 4, 5 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena částkou 1 000 Kč, tedy celkem 100 000 (jedno sto tisíc) Kč. Podle § 69 odstavec 1 trestního zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, obžalovaný [jméno] [příjmení] podle § 240 odstavec 2 trestního zákoníku, za použití § 43 odstavec 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců. Podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku byl obžalovanému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyřiceti osmi měsíců. Podle § 67 odstavec 1, § 68 odstavec 1, 2, 3, 4, 5 trestního zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena částkou 800 Kč, tedy celkem 80 000 (osmdesát tisíc) Kč. Podle § 69 odstavec 1 trestního zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byly poškozené [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno], se sídlem [adresa], [ulice] konfederace a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], [ulice] konfederace, odkázány se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce a obžalovaní [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] [jméno]. Odvolání procesních stran.

3. Státní zástupce se odvolal v neprospěch všech obžalovaných, tedy i ve vztahu k obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří sami opravný prostředek nepodali. Odvolání směřovalo proti všem výrokům o vině a proti všem výrokům o trestech.

4. Úvodem opravného prostředku státní zástupce konstatoval, že základní pochybení nalézacího soudu spatřuje v tom, že nerozhodl o celé obžalobě. Obžalovaným bylo tímto rozhodnutím kladeno za vinu mimo jiného spáchání pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Toho se měli dopustit vyskladněním konkrétního počtu krabic s cigaretami a dalšími aktivitami, z nichž nebyla uhrazena spotřební daň. Část cigaret byla neoprávněně opatřena ochrannými známkami. Krajský soud se ztotožnil s hodnocením státního zástupce a sám v napadeném rozhodnutí uvádí, že u všech obžalovaných se jedná o pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku. Zmiňuje, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem, naplňovaly skutkovou podstatu stejného trestného činu a jsou spojeny stejným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (bod 48 odůvodnění). Navzdory tomu ale nalézací soud vůbec nerozhodl o dílčích útocích popsaných v bodě I. 25 a III. 6 obžaloby. K dílčímu útoku I. 25 obžaloby soud uvedl, že záznam pořízený ze sledování je tak nekvalitní, že z něho nelze nic poznat, takže byl vypuštěn (bod 33 odůvodnění). To stejné bylo uvedeno ve vztahu k dílčímu útoku III. 6 obžaloby, kde soud uvedl, že k žalovanému skutku ze dne 10. 6. 2018 nebyly předloženy jednoznačné důkazy o dovozu zboží, proto byl ze skutkové věty vypuštěn (bod 43 odůvodnění). Obdobně krajský soud přistoupil k tomu, že ze skutkové věty u jednotlivých dílčích útoků vypustil některé obžalované za situace, kdy měl tvrzení obžaloby za neopodstatněné provedenými důkazy (viz např. bod 34 odůvodněníve vztahu k obžalované [příjmení] [příjmení] [jméno]). Konečně soud přistoupil k tomu, že vytvořil nový bod I. 39, kde se vyrovnal se svým závěrem, že obžalovaným [titul] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] lze klást k tíži pouze závozy provedené v dny a v rozsahu specifikovaným v tomto bodě.

5. Státní zástupce dále poukázal na to, že soud prvního stupně svým rozhodnutím nově definoval složení organizované skupiny, která se trestné činnosti měla dopouštět v bodě I. a v souladu s novým, jím definovaným složením, pak přesunul jednotlivé dílčí útoky ze skutku I. do skutku III. Konkrétně se jedná o bod I. 32, I. 41 a I. 42 obžaloby, z těchto jednání se staly body III. 6, III. 7 a III. 8 rozsudku. V případě popisu složení skupiny v bodě I. zjevně došlo k písařské chybě, když mezi členy skupiny je uvedena [jméno] [jméno] [příjmení], ačkoli dále je popsaná role [příjmení] [příjmení] [jméno], přičemž [jméno] [jméno] [příjmení] je přesunuta pouze do skutku III. Pokud se jedná o popis složení organizované skupiny v bodě I., není zde vymezena role [příjmení] [příjmení], ačkoliv je považován za člena dané skupiny a jeho role je shrnuta zjevně pouze u [titul] [jméno] [příjmení] tím, že mu dával pokyny. Nejasná je situace [jméno] [příjmení]. Ten podle skutkové věty pronajal [jméno] [jméno] [příjmení] garáž a sklepní prostor a dílnu v rodinném domě a věděl, že zde bude uskladněno nelegální zboží, které potom nakupoval a zprostředkovával prodej části zboží i dalším osobám. Přesto je uznán vinným pouze dílčím útokem I. 32, ačkoliv body I. 1-38 představují odvozy zboží z garáže, tedy skladu, který obžalovaný [jméno] [příjmení] pronajal [jméno] [jméno] [příjmení].

6. Posledním zásahem nalézacího soudu do konstrukce skutku je vypuštění výše škody způsobené vlastníkovi ochranné známky, jedná se o dílčí útok I. 40-43, I. 45-46, III. 7, III. 8 rozsudku. Nalézací soud v bodě 49 odůvodněníuvedl, že při prohlídkách nalezené cigarety byly označeny padělkem ochranné známky, kdy obžalovaní o neoprávněnosti takového označení věděli. Obžalovaní v souvislosti s pácháním daňové trestné činnosti v přímém úmyslu porušili zájem na ochraně práv k ochranné známce, kdy takto činili jednoznačně za účelem získání zisku prodejem padělaného zboží. Soud se však už dále nezabýval tím, zda předmětným jednáním došlo k získání prospěchu, resp. zda, s ohledem na množství zajištěných padělků cigaret a škodu vyčíslenou vlastníky ochranných známek a další skutečnosti, se daného jednání pachatelé dopouštěli ve značném rozsahu. Pouze v bodě 63 odůvodněníse zabýval tím, zda vůbec a případně v jaké výši mohla vzniknout újma na jmění v majetkové sféře poškozených společností. Soud dospěl k závěru, že u obžalovaných zajištěné cigarety opatřené neoprávněně označením Marlboro a L&M byly zajištěny a nedostaly se do prodeje. Poškozené společnosti nepředložily důkazy k tvrzenému skutečnému vzniku škody na případném zkrácení obratu. Pokud byla škoda vyčíslena automaticky jako část prodejní ceny, nelze takový nárok přiznat. Pokud jde o nemajetkovou újmu, tak zajištěné padělky cigaret se nikdy nedostaly do oběhu. Žádným předloženým důkazem nebylo prokázáno, že by tyto zajištěné cigarety mohly ohrozit dobré jméno poškozených, resp. renomé označených cigaret. Proto byli poškození s uplatněnými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.

7. Státní zástupce v opravném prostředku uvedl, že v případě vypuštěného dílčího útoku I. 25 akceptuje, že z pořízeného záznamu je obtížně spočitatelné množství zboží, se kterým bylo manipulováno s ohledem na skutečnost, že se jednalo o noční dobu a v záběru se často objevuje protisvětlo. Má však za to, že za této situace mělo v tomto bodě dojít ke zproštění obžalovaných obžaloby. Podmínky pro zproštění obžaloby v případě bodu III. 6 neshledává, neboť zde existují též další důkazy, které umožňují učinit závěr o vině, jedná se především o zajištěné odposlechy, ze kterých je zřejmé, jakým způsobem a na čem se zainteresované osoby domlouvají. Tyto důkazy umožňují vyslovit závěr, že obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] neznámému odběrateli na základě jeho objednávky ze dne 8. 6. 2018 dovezl minimálně 6 krabic cigaret po 50 kartonech.

8. Protože Krajský soud v Brně nerozhodl o celé podané obžalobě, vrchní soud by měl napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. a věc vrátil k dalšímu řízení.

9. V další části odvolání pak státní zástupce zaujal své stanovisko k některým právním otázkám, které v průběhu řízení byly řešeny. Konstatoval, že nalézací soud provedl úplné dokazování za účelem zjištění skutkového stavu věci a měl dostatek podkladů pro správné rozhodnutí. Ne vždy však nalézací soud vyhodnotil důkazní prostředky, resp. skutečnosti z nich vyplývající a nedospěl tedy k úplným skutkovým závěrům.

10. Podle státního zástupce jsou v uvedené věci stěžejními důkazy záznamu ze sledování a záznamy z telekomunikačního provozu.

11. Vůči zákonnosti opatření záznamů ze sledování směřovalo několik námitek obhajoby, s těmito se soud vypořádal v bodě 30 a 31 odůvodnění. Klíčovou námitkou v dané věci byla údajná účast Armády ČR na úkonech sledování. Podle státního zástupce jsou v tomto směru rozhodná zjištění, ke kterým v rámci provedeného šetření dospěla GIBS. Z rozhodnutí tohoto orgánu ze dne 15. 10. 2019, č.j. GI-4635/68/TČ-2018-842080, vyplývá, že ke spolupráci s Armádou ČR mělo dojít pouze ve dnech 14.- 15. 6. 2018. Do takto vymezeného časového období však nespadá ani jeden z žalovaných dílčích útoků. Z tohoto hlediska je podstatná výpověď zpracovatele spisu, svědka [titul] [jméno] [příjmení], který uvedl, že z akce dostal čtyřstránkovou svodku, která potvrzovala pouze to, co již věděli. Dále s ní nepracoval a založil ji do pomocných materiálů. Je tedy zřejmé, že tento výstup se nikdy nestal součástí trestního spisu a nebyl ani podkladem pro rozhodování ve věci. Je nutno uvést, že sledování objektu na ulici [ulice a číslo] v [obec] bylo povoleno dozorovou státní zástupkyní na období od 20. 4. 2018 do 20. 7. 2018. Z protokolu o sledování je zřejmé, že tento úkon byl prováděn stacionární kamerou v období od 20. 6. do 20. 7. 2018. Pokud jde o námitky stran náležitostí protokolu o sledování, státní zástupce odkázal na konstantní rozhodovací praxi danou např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 5 Tdo 482/2011, kde je uvedeno, že protokol může být pořízen až dodatečně, např. v případě, že se ukáže, že záznamy pořízené při sledování obsahují skutečnosti důležité pro trestní řízení. Námitka byla uplatněna i v tom směru, že docházelo ke sledování vnitřních prostor garáže. Zde však platí, že do vnitřního prostoru garáže není vidět, a to i s ohledem na způsob maskování činnosti obžalovaných, zakrytím vchodu do garáže bílou plachtou. S ohledem na způsob manipulace se zbožím pak byla monitorována v souladu s vydaným povolením činnost v prostorách před vraty do garáže, nikoliv samotné garáži. Obdobný způsob povolení sledování, tedy podle § 158d odst. 2 tr.ř. byl přezkoumán Ústavním soudem. V usnesení ze dne 28. 5. 2018, sp.zn. I. ÚS 563/18, Ústavní soud odmítl, že by došlo k porušení práva na soukromí sledováním venkovních prostor rodinného domku podle § 158d odst. 1, odst. 2 tr.ř. a použitím jako důkazu záznamu ze sledování, kdy osoba mluví s jinou osobou ve dveřích domu.

12. Proti zákonnosti záznamů o telekomunikačním provozu námitky nesměřovaly.

13. Bylo zpochybněno poučení tlumočníka a překlady hovorů z vietnamštiny jako celek, s tím se ovšem nalézací soud vyrovnal výslechem tlumočníka z přípravného řízení a tlumočením překladu během hlavního líčení a následně přibráním nového tlumočníka a provedením nových překladů hovorů.

14. V další části opravného prostředku se státní zástupce věnoval problematice redukce počtu krabic, ke kterému soud přistoupil na základě provedených záznamů o sledování. S výjimkou úpravy provedené v bodě I. 25 státní zástupce uvedl, že s redukováním počtu krabic cigaret nesouhlasí. Soud měl důkazy v dané věci hodnotit komplexně a své závěry neomezit pouze na provedené záznamy a sledování. Významnou roli hrají např. záznamy provedených odposlechů, ve kterých se obžalovaní s odběrateli baví způsobem, který umožňuje vyslovit závěr, kolik krabic cigaret bylo dodáno. Ve svém odvolání se státní zástupce podrobně vyjádřil k jednotlivým případům, kdy krajský soud k redukci počtu krabic cigaret přistoupil a vyjádřil se též k jednotlivým obžalovaným, kteří ze spáchání dílčích útoků byli soudem prvního stupně vypuštěni (blíže str. 6 a násl. odvolání).

15. Blíže se státní zástupce vyjádřil také k účasti obžalovaného [jméno] [příjmení]. Ve skutkové větě je činnost tohoto obžalovaného popsána tak, že [jméno] [příjmení] pronajal [jméno] [jméno] [příjmení] skladovací prostory, přičemž věděl, že zde bude uskladněno nelegální zboží. Nalézací soud dovodil na základě doznání obžalovaného [příjmení], že nechal obžalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] skladovat zboží a bylo mu zřejmé, o jaké zboží se jedná. Sám si od svého zetě kupoval tabák a cigarety, kdy cigarety nebyly značeny kolkem (bod 39 odůvodnění). Podle bodu 48 odůvodněníve vztahu ke způsobené škodě však podle nalézacího soudu nelze mít za to, že obžalovaný [příjmení] v postavení účastníka trestného činu byl srozuměn a věděl o rozsahu trestné činnosti páchané hlavním pachatelem. Podle nalézacího soudu musel být obžalovaný [příjmení] srozuměn minimálně s výší dílčí škody na zboží zajištěném při domovní prohlídce garáže, resp. při jednom vyskladnění, na kterém se podílel (dílčí útoky I. 32 a I. 42). Nalézací soud tedy na jednu stranu tvrdí, že obžalovaný [příjmení] vědomě poskytl skladovací prostory, přičemž věděl, jaké zboží je zde skladováno, na stranu druhou ale říká, že obžalovanému nelze klást za vinu účast na jednání, kterého se přímo neúčastnil, protože nelze dovodit, že byl srozuměn s rozsahem trestné činnosti. Takovému závěru lze obtížně rozumět, jde o závěr vnitřně rozporný. Obžalovanému je kladena za vinu účast na trestném činu v podobě pomoci, tedy poskytnutí prostor ke skladování, kdy sám nalézací soud dovozuje vědomost obžalovaného o tom, jaký druh zboží je v prostorách skladován. Ostatně k tomu se obžalovaný doznal. Přímá účast obžalovaného na dílčích útocích představující vyskladnění zboží z garáže by vedla k hodnocení jeho jednání jako spolupachatele v obdobné pozici, jako např. u [jméno] [příjmení]. Z doznání obžalovaného je zřejmé, že věděl, jaké zboží bude v prostorách jím užívaného rodinného domku skladováno. O množství skladovaného zboží měl i reálnou představu. Jednak nad garáží bydlí a nepochybně měl tedy i přehled pohybu vozidel, jeho vědomost je prokazována i záznamy telefonických hovorů, kde tvrdí, že ve skladu má 200 kg silného tabáku a od skladu má klíče jen on. Je tedy zřejmé, že obžalovaný měl představu nejen o charakteru zboží, které je u něj skladováno, ale měl rámcovou představu i o množství takto skladovaného zboží. Nelze tedy souhlasit se závěrem nalézacího soudu, že tuto rámcovou představu neměl.

16. Ve vztahu k právní kvalifikaci jednání obžalovaných podle § 268 tr. zákoníku a výši způsobené škody vlastníkovi ochranné známky státní zástupce uvedl, že nalézací soud dovodil, že obžalovaní věděli o tom, že se jedná o padělky ochranných známek. Zájem na ochraně známek přitom jednoznačně porušili za účelem získání zisku prodejem padělaného zboží. Nalézací soud se však blíže nevyjádřil k tomu, proč nezohlednil prospěch, kterého obžalovaní dosáhli držením daného zboží, který vycházel z výše škody vyčíslené poškozeným. Z tohoto hlediska státní zástupce považuje tento postup nalézacího soudu za neodůvodněný. I pokud by byla akceptována skutečnost, že obžalovaní daným jednáním nezískali prospěch, soud se nezabýval rozsahem, v jakém se obžalovaní daného jednání měli dopustit, tedy množstvím cigaret označených neoprávněně ochrannými známkami, jejich kvalitou a celkovou hodnotou, způsobem nakládání s nimi, velikostí trhu tím ovlivněného, ale i výší škody způsobené trestným činem, tedy možnou kvalifikací jednání podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp.zn. 5 Tdo 1005/2019. Státní zástupce považuje za nezbytné rozlišit skutečnost, zda je naplněn kvalifikační znak získání prospěch, resp. rozsahu a zda lze v dané věci rozhodnout o nároku poškozeného tak, jak byl uplatněn. Kvalifikační znak skutkové podstaty je naplněn tím, že obžalovaní přechovávali, event. dovezli za účelem dalšího prodeje zboží neoprávněně označené ochrannou známkou a získali tímto svým jednáním prospěch, resp. jednání se dopustili ve velkém rozsahu. Obdobně bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto i v jiných věcech.

17. Pokud jde o uložené tresty státní zástupce předně namítl, že obžalovaným [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] [jméno] soud uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mimo jiné tresty propadnutí věci, a to vozidel, která byla užita jako nástroje trestné činnosti. Všechna vozidla, která byla v dané věci zajištěna, však byla zpeněžena a finanční prostředky z prodeje byly převedeny na účet soudu. Za této situace měl být ukládán trest propadnutí věci - finančních prostředků umístěných na účtu soudu pocházejících z prodeje vozidla, protože vozidlo samotné již vlastní třetí osoba a trest propadnutí věci nelze vykonat a ani uložit.

18. Státní zástupce vyslovil nesouhlas se závěrem nalézacího soudu (bod 62 odůvodnění), že neshledal důvody k zabrání zbývajících vozidel podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Vozidlo Mazda 5 družky obžalovaného [jméno] [jméno] [příjmení] bylo obžalovaným využíváno dlouhodobě k páchání trestné činnosti, jak je patrné z kamerových záznamů i ze záznamu o sledování vozidla. Pokud se jedná o vozidlo Honda v majetku [právnická osoba], a.s. je zjevné, že vozidlo bylo užito ke spáchání trestného činu obžalovaným [příjmení] [příjmení]. Současně je z výpovědi obžalovaného [příjmení] [příjmení] u hlavního líčení dne 22. 1. 2020 zjevné, že [právnická osoba], a.s. je jeho společnost, kterou vlastní, ale společnost nevyvíjí žádnou činnost. Účet společnosti používá na fyzickou osobu, jsou to peníze jeho nebo dětí posílané ze zahraničí, peníze používali na placení hypotéky. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] výslovně uvedl„ akciová společnost zatím neprovozuje žádnou obchodní činnost, peníze na účtu jsou moje nebo rodiny. Jiný účet než ten firemní nemám“. Z uvedeného je zřejmé, že obžalovaný využívá majetek společnosti jako svůj vlastní a tento majetek - vozidlo používal ke spáchání trestné činnosti, kdy je nebezpečí, že tento nástroj bude takto i nadále používán.

19. Pokud jde o trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložený [titul] [jméno] [příjmení], a to nábojů a munice, je nutno uvést, že obžalovanému byl uložen trest propadnutí věci (signální náboje, výbušky, světličky), která byla při zkoumání zničena (viz odborné vyjádření č.l. 3525-3533). Na druhou stranu nebylo rozhodnuto o dalších nábojích, které byly zajištěny, a které obžalovaný [titul] [příjmení] skladoval v rozporu s § 58 zák. č. 119/2002 Sb.

20. Dále státní zástupce upozornil, že nalézací soud nerozhodl o zajištěných nosičích dat s odůvodněním, že jejich hodnota je zanedbatelná ve vztahu k věcem, vůči kterým byl trest propadnutí věci uložen. Státní zástupce nijak nezpochybňuje zanedbatelnou hodnotu takto zajištěných věcí, zdůraznil však, že se jedná o nástroje trestné činnosti, kterými obžalovaní mezi sebou komunikovali, a z tohoto hlediska je hodnota těchto nástrojů zcela irelevantní. Podotýká, že pokud nedojde k jinému rozhodnutí o daných věcech, bude nezbytné, je obžalovaným vrátit. Součástí mobilních telefonů jsou přitom zejména kontakty na osoby, se kterými obžalovaní obchodovali, kdy se jedná v mnoha případech o osoby, které se nepodařilo ustanovit.

21. Konečně pokud se jedná o navržené tresty vyhoštění, s tím se soud vyrovnal v bodě 62 odůvodnění, kdy pouze konstatoval, že obžalovaní v ČR dlouhodobě žijí, mají zde trvalý pobyt i sociální zázemí. U [jméno] [jméno] [příjmení] by bylo uložení trestu v rozporu se zájmem na spojování rodin. Podle státního zástupce jsou s ohledem na povahu a závažnost trestných činů, možnostem nápravy, poměrům pachatelů a stupni ohrožení veřejného zájmu dány důvody pro uložení trestu vyhoštění. Podle odůvodněnísoudu jsou však zřejmě dány překážky, pro které trest nelze uložit, kdy zjevně poukazuje na § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Státní zástupce přitom podotýká, že uvedené podmínky zakládající překážku uložení trestu vyhoštění musí být splněny kumulativně, což vyjadřuje spojka„ a“. Státní zástupce souhlasí, že obžalovaní, krom [jméno] [jméno] [příjmení] mají trvalý pobyt na území ČR. Ve vztahu k [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho trvalému pobytu státní zástupce však poukazuje na usnesení nalézacího soudu o vazbě. Z usnesení ze dne 30. 3. 2020, č.j. 48 T 3/2019-5627, vyplývá, že obžalovaný stále nemá pevnější vztah ke konkrétnímu místu, kde by se zdržoval a tento názoru soudu nemůže ovlivnit ani skutečnost, že obžalovaný soudu předložil nájemní smlouvu mezi manželkou obžalovaného a vlastníkem bytu na adrese [ulice a číslo] v [obec]. Obžalovaný hodnověrně nedoložil zdroj svých příjmů, kdy je z dosud provedených důkazů zřejmé, že finanční prostředky měl. Lze tak předpokládat, že převážnou část svých příjmů obžalovaný získával nelegálním způsobem. Z tohoto rozhodnutí má státní zástupce za to, že ve vztahu k obžalovanému [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] nepovažuje soud místní vazby na řádné. Státní zástupce souhlasí s tím, že všichni obžalovaní mají na území České republiky potomky a rodinné vazby. Tyto rodinné vazby ovšem nepředstavují sociální zázemí. Sociálním zázemím se rozumí existence společensky užitečných vztahů v okolí, začlenění pachatele do zdejšího kulturního a sociálního prostředí, a to i mimo vztahy pracovní a rodinné. Tuto podmínku nemá státní zástupce za splněnou už s ohledem na to, že obžalovaní nemají žádné pracovní zázemí - legální zdroj příjmu na území České republiky. Ze všech uvedených důvodů, tedy pro procesní vady rozhodnutí, neúplnost skutkových zjištění, nesprávnou aplikaci trestního zákona a nepřiměřenost trestu bylo navrženo, aby rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. d), písm. e) tr.ř. v celém rozsahu a odvolací soud věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

22. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] odvolání odůvodnil prostřednictvím svého obhájce [titul] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že opravný prostředek směřuje proti výroku o vině a také proti všem výrokům o trestech.

23. Obžalovaný dodal, že oproti podané obžalobě nalézací soud správně vyhodnotil, že mu nelze klást za vinu dílčí útoky spočívající v odvozu zboží, tj. tabákových výrobků z garáže situované v rodinném domě na [ulice a číslo] v [obec] - [část obce], jakož i v uskladnění tabákových výrobků v této garáži. Jeho vina byla obžalobou v těchto dílčích útocích dovozována na základě tvrzení, že tabákové výrobky byly do garáže dovezeny vždy z jeho pokynu. Z provedených důkazů, zejména ze záznamu kamery snímající vjezd do garáže na [ulice] [číslo] v [obec] - [část obce] je však zřejmé, že do garáže zavážela krabice s blíže nezjištěným obsahem různá vozidla s různými řidiči, přičemž u některých řidičů nebyla zjištěna ani jejich identita. Tuto skutečnost potvrdil i spoluobžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení], který ve své výpovědi uvedl jména či přezdívky osob, od nichž nakupoval zboží - tabákové výrobky neoznačené nálepkou. Tato fakta byla obžalobě dobře známá a přesto, v rozporu s realitou, účelově postavila obžalobu na fikci, že byl generálním dodavatelem tabákových výrobků a v tomto rozsahu odpovídá i za škodu způsobenou zkrácením spotřební daně. 24. [příjmení] [příjmení] v opravném prostředku uvedl, že oproti obžalobě nalézací soud dospěl k logickému závěru, že může být vinen pouze těmi dílčími útoky, které spočívají v dovozu tabákových výrobků z ciziny obžalovaným [titul] [jméno] [příjmení], a to jen v těch případech, kdy tak tento spoluobžalovaný činil podle jeho pokynů. Přesto krajskému soudu vytýká, že napadené rozhodnutí nemá oporu v provedených důkazech a vyslovené skutkové závěry nejsou řádně odůvodněné. Obžalovaný zdůraznil, že vždy popíral jakoukoliv účast na dovozu neoznačených cigaret, ať již obecně nebo konkrétně. Pokud jde o důkazy, které jej mají usvědčovat z toho, že dal pokyn spoluobžalovanému [titul] [jméno] [příjmení] k cestě do Polska, lze takový závěr dovodit pouze z kusých SMS zpráv, které měl obdržet [titul] [jméno] [příjmení] od osoby známé pod přezdívkou [jméno]. Z těchto SMS zpráv se ovšem nedá dovodit, zda se týkají nezákonného dovozu tabákových výrobků ze zahraničí a nelze z nich identifikovat osobu, která SMS zprávy psala a odesílala.

25. Navíc, pokud jde o ztotožnění osoby s přezdívkou [jméno], je z výpovědi spoluobžalovaných, např. z výpovědi [jméno] [jméno] [příjmení] zřejmé, že tuto přezdívku měl [příjmení] [jméno] [jméno], o němž až do dne 28. 11. 2018 bylo také celními orgány předpokládáno, že je osobou, která zajišťuje nelegální dovoz cigaret. [příjmení] [jméno] [jméno] figuruje např. také v příkazu k domovní prohlídce, který byl soudem vydán na základě žádosti dozorové státní zástupkyně. Domovní prohlídka byla nařízena, nebyla ale nakonec provedena. To považuje za podstatné pochybení, neboť v rámci tohoto úkonu mohly být zajištěny důkazy, které by mohly přispět k objasnění věci. Obžalovaný dále uvedl, že v případě telefonních hovorů, které vedl [jméno] [jméno] [příjmení] s osobou s přezdívkou [jméno], se spoluobžalovaným nehovořil on, nakolik za [jméno] jej považuje i nalézací soud. Hypotéza, že právě on je [jméno], není podložena žádnými důkazy, např. znaleckým posudkem nedošlo ke ztotožnění jeho hlasu s hlasem [jméno], apod. Obžalovaný upozornil na to, že některé telefonické hovory byly přehrány v hlavním líčení dne 11. 5. 2020. Tehdy vznesl dotaz k přítomným spoluobžalovaným, zda někdo poznává svůj hlas a pokud ano, zda hovořil s ním. Na tuto otázku odpověděli [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že hovořili oni, ale nikoli s ním, nýbrž s [příjmení] [jméno] [jméno]. Chyba ve ztotožnění odposlechnutých mluvčích ukazuje na reálnou možnost dalších pochybení spočívajících v záměnách hovořících osob, přičemž obžaloba záznamy telefonických hovorů a elektronické komunikace, jakož i kamerové záznamy, považuje za stěžejní důkaz pro prokázání viny. Za popsaného stavu nalézací soud pochybil, pokud zamítl jeho návrh na výslech osoby [příjmení] [jméno] [jméno].

26. Podle orgánů činných v trestním řízení má jeho vinu prokazovat nález vysílačky ve vozidle zn. Honda, které používal. Druhá vysílačka byla nalezena ve vozidle Citroen Jumpy. V žádném případě však tuto vysílačku nepoužíval k páchání trestné činnosti, byla porouchaná, obdržel ji od [jméno] [jméno] [příjmení] k zajištění opravy. Je pochybením orgánů činných v trestním řízení, že z vysílačky nebyly sňaty daktyloskopické stopy, případně pachová stopa za účelem identifikace osob, které s vysílačkou přišly do styku.

27. V další části opravného prostředku se pak obžalovaný věnoval jednotlivým dílčím útokům, kterými byl uznán vinným. Zásadní námitku uplatnil zejména vůči počtu cigaret, se kterými mělo být manipulováno. Obžalovaný uvedl, že obžaloba vytvořila fikci, že když dne 28. 11. 2018 bylo celníky v plně naloženém vozidle Citroen Jumpy nalezeno a zajištěno 50 kusů krabic s 500 kusy cigaret, potom pokaždé toto vozidlo přijíždělo ke skladu s nákladem obdobného počtu cigaret. Nalézací soud na takovou konstrukci nepřistoupil, ani on však řádně nezjistil skutkový stav, jenž se týká obsahu krabic a jejich množství v jednotlivých dnech závozu. Pokud soud uvádí počty krabic, osobně je toho názoru, že kromě dne 20. 8. 2018 je v případě ostatních dnů počet cigaret jen odhadován. Své závěry v tomto směru nalézací soud ani řádně neodůvodnil.

28. Podstatnou námitku obžalovaný uplatnil také vůči procesnosti některých ze zajištěných a provedených důkazů. Konkrétní výhradu obžalovaný vznesl vůči sledování, které v dané věci bylo provedeno. Celní správa zajistila v masivním rozsahu operativní techniku, kromě toho si ale sjednala i právně spornou pomoc Armády ČR. Obžalovaný upozornil na to, že přes značný rozsah, ve kterém tento operativní úkon byl prováděn, nebyl zachycen na žádném z pořízených záznamů.

29. Dále obžalovaný poukázal na skutečnost, že napadený rozsudek rovněž obsahuje vady faktické nebo chybně přepsaná jména osob. Nakolik opravným usnesením byla odstraněna vada rozsudku na str. 34 dole, spočívající v záměně jmen [příjmení] [příjmení] namísto [jméno] [jméno] [příjmení], nadále se v rozsudku k jeho osobě nachází údaje v rozporu se skutečností. Obžalovaný poukázal na konkrétní nesrovnalosti, kterými má napadený rozsudek trpět.

30. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] v opravném prostředku vyslovil také výhrady vůči trestům, které mu byly uloženy. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků považuje za nepřiměřeně přísný s ohledem na jeho osobu a výši škody, kterou měl způsobit. Dodal, že dosud nebyl potrestán a žil poctivě. Je odsouzen pouze za pět dílčích útoků, které měly být spáchány v průběhu let 2017 - 2018. Trest, který mu byl uložen, není úměrný trestům, které obecné soud v České republice užívají v obdobných trestních věcech. Jako nezákonný a nedůvodný považuje uložený trest propadnutí věci, konkrétně finanční částky ve výši 1 720 200 Kč a dalších peněžních prostředků. Tento trest je v rozsudku stručně odůvodněn tím, že bylo zjištěno, že si obžalovaný trestnou činností financoval životní potřeby nejen své, ale celé své rodiny. Finanční hotovosti, které u něj byly nalezeny v trezoru, jsou podle názoru nalézacího soudu zprostředkovaným výnosem v trestné činnosti. Soud uvádí, že neuvěřil tvrzení svědkyně [jméno] [příjmení], že peníze nalezené v trezoru jsou darem, který dostala s manželem k sňatku. Protože nebylo řádně prokázáno, že by si trestnou činností financoval své životní potřeby, resp. potřeby své rodiny, nelze s uložením takového trestu souhlasit. Navíc trest svou výší v zásadě ani nekoresponduje s výší škody, kterou měl České republice způsobit.

31. Podané odvolání odůvodnil také obžalovaný [příjmení] [příjmení] sám. V mnohém se jeho argumenty shodovaly s odůvodněním vypracovaným jeho obhájcem. Mimo jiné poukázal na nesprávný postup celních orgánů, které prokazatelně vyňaly ze spisu některé materiály s věcí související. Lze předpokládat, že ztráta části dokumentace byla záměrná a jejím cílem bylo obrátit trestní stíhání proti jeho osobě. Pokud napadený rozsudek tvrdí, že byl minimálně spojovacím článkem mezi obžalovanými [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení], taková argumentace se nezakládá na pravdě. Oba obžalovaní shodně vypověděli, že ve všech telefonátech mluvili s [příjmení] [jméno] [jméno], nikoliv s ním. Soud ve výroku svého rozhodnutí tvrdí, že spoluobžalovaný [titul] [příjmení] jednal na základě ústní dohody, kterou s ním uzavřel. Taková ústní dohoda ale uskutečněna nebyla. Obžalovaný poukázal na to, že jsou rozpory mezi výrokovou částí rozsudku a mezi odůvodněním, rozpory jsou také v záznamech celní správy. Rozsudek je zmatečný, na jedné straně soud tvrdí, že nepodal daňové přiznání, na dalším místě ovšem akceptuje, že daňové přiznání bylo podáno. Rozsudek tvrdí, že v jeho mobilních telefonech byla zajištěna komunikace týkající se objednávání cigaret, toto není pravdou. Nepravdivé je tvrzení soudu, že v rámci domovní prohlídky u něj byly zajištěny ručně psané poznámky obsahující názvy cigaret. Obžalovaný upozornil i na další nesrovnalosti, které napadené rozhodnutí obsahuje. Požádal, aby byl v plném rozsahu zproštěn viny.

32. Obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] odvolání odůvodnil prostřednictvím své obhájkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že odvolání je zaměřeno do výroku o vině a rovněž do výroku o trestu.

33. V úvodu opravného prostředku obžalovaný konstatoval, že nalézací soud v jeho případě určil škodu částkou ve výši 10 414 738 Kč. Ve svém odůvodněnínalézací soud hovoří o tom, že k této částce dospěl především na základě kamerových záznamů a domovních prohlídek. V případě kamerových záznamů ovšem již v průběhu řízení bylo poukazováno na to, že jsou v mnoha případech špatně zřetelné a ne vždy bylo možné rozeznat, zda se krabice nakládají nebo vykládají, jaký je jejich počet, jak se s nimi manipuluje v rámci garáže, apod. Stejně tak nebylo možné určit obsah krabic a krajský soud při stanovení počtu vyskladněných cigaret nebral v úvahu především to, že ne všechny krabice byly stejně veliké. Přitom z kamerových záznamů je zřejmé, že se nakládaly i menší krabice. Navíc nalézací soud vycházel z předpokladu, že vyskladněné krabice byly vždy plné a přitom z odposlechu bylo zřejmé, že objednávky cigaret byly v různých počtech kusů a týkaly se různých značek. Je tedy pravděpodobné, že ne vždy byly krabice plné, případně, že v krabicích bylo i jiné zboží, než cigarety. Obžalovaný v odvolání dále upřesnil, ze kterých kamerových záznamů krajský soud dovodil nesprávný počet cigaret. [jméno] [jméno] [příjmení] též upozornil na to, že není úplně zřejmé, na základě čeho byly vyhotovovány záznamy o sledování, stávalo se tak i několik týdnů po provedeném úkonu a sporné je to především u těch kamerových záznamů, které byly nekvalitní, špatně rozpoznatelné. Pořízené protokoly uvádějí v mnoha případech konkrétní počet nakládaných krabic, ačkoliv z kamerových záznamů nebylo možno toto množství určit.

34. Podle [jméno] [jméno] [příjmení] soud prvního stupně pochybil také v případě trestu, který mu byl uložen. Nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře sedmi let je přísný, a to nejen z toho důvodu, že nebyla přesně prokázána výše způsobené škody. Soud nezohlednil, že ke způsobu páchání trestné činnosti se doznal, fakticky odmítl pouze tvrzení, že byl hlavním organizátorem trestné činnosti. Z důvodu neznalosti českých zákonů a daňových předpisů nevěděl, k jaké škodě měl přispět svým jednáním. Uvědomuje si, že to není pro něj omluva, přesto projevená lítost z jeho strany byla míněna upřímně. Z vytýkaného jednání měl v podstatě minimální prospěch, to je například zřejmé z odposlechů, které byly provedeny. I samotná obžaloba uvádí, že neměl dostatek prostředků, aby mohl obchodovat ve větším množství. Skutečnost, že nedisponoval peněžními prostředky je prokazována i výsledky domovních prohlídek, kdy nebyly nalezeny žádné peníze, resp. nějaký majetek, který by mohl být získán trestnou činností. V minulosti nebyl trestán, nedopustil se ani přestupku. Řádně pracoval. Víc než rok a půl je ve vazbě. Za tuto dobu odloučení od rodiny a hlavně od dětí měl možnost si uvědomit, že se zachoval špatně nejen ke své rodině, ale i ke státu. Uložený trest je nepřiměřený i z pohledu rozhodovací praxe Krajského soudu v Brně, který ukládá tresty v této výši za mnohem závažnější trestnou činnost, např. v případě, kdy dojde ke vzniku škody v řádu desítek milionů korun.

35. S ohledem na uvedené obžalovaný navrhl, aby odvolací soud v případě, že jej uzná vinným ze spáchání vytýkaného jednání v rozsahu vymezeném rozsudkem nalézacího soudu, zrušil výrok o trestu a nově mu uložil trest mírnější.

36. Odvolání odůvodnil také obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] sám, kdy zejména uvedl, že nesouhlasí s trestem, který mu byl uložen. Krajský soud nesprávně stanovil výši škody, kterou měl způsobit. Pokud vykládal zboží, jednalo se většinou o dvě až tři krabice, nanejvýše pět až sedm krabic. Byly to především boty, instantní nudle, rýže a křupky. Pokud obžaloba tvrdí, že vždy přijíždělo plně naložené vozidlo, není to pravda. Aby bylo vozidlo plně naloženo, jeden člověk by na to potřeboval alespoň hodinu, pro dva lidi to byla práce až na 45 minut. Přitom kamera zaznamenávala jen pár minut, to nestačí k naložení plného auta. [jméno] [jméno] [příjmení] poukázal na to, že obžaloba uvádí, že několikrát bylo zboží přivezeno vozidlem zn. Mazda 5, mělo to být 12 až 18 krabic. Čtyřmístné rodinné vozidlo ale nemá takovou kapacitu. Lituje, že se nechal kamarády nalákat na cestu zločinu. Uvědomuje si, že se dopustil chyby a je částečně vinný. Fakticky ale na něj byla hozena vina za vše, což není pravda. Proto by odvolací soud měl přehodnotit jeho případ a měl by mu dát šanci napravit chybu.

37. Dále se obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] v opravném prostředku věnoval tomu, které osoby na obchodu s cigaretami participovaly, mimo jiného opakovaně zdůraznil, že přezdívku [jméno] používal jeho známý [příjmení] [jméno] [jméno], zatímco [příjmení] [příjmení] měl přezdívku [příjmení].

38. Obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] opravný prostředek odůvodnil prostřednictvím svého obhájce Mgr. [jméno] [příjmení]. Uvedl, že odvoláním napadá rozsudek ve výroku o vině i o trestu.

39. V podrobnostech obžalovaný dodal, že soudu prvního stupně vytýká skutkové vady a právní vady. Soud prvního stupně se nevypořádal důsledně s provedenými důkazy, nepostupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř. Nalézací soud nectil zásadu presumpce neviny, ani nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. Krajský soud nepostupoval při hodnocení důkazů ani v souladu s § 2 odst. 6 tr.ř. Pro přijetí závěru, že spáchal zločin podle kvalifikované skutkové podstaty § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, nebylo soudem prvního stupně shromážděno dostatečné množství důkazů, které by pro takový závěr svědčily. Je skutečností, že soud prvního stupně oproti podané obžalobě provedl jistou korekci v rámci hodnocení důkazů, i proti takto redukovaným závěrům má ale výhrady.

40. Obžalovaný zdůraznil, že lze úspěšně pochybovat především o zjištěném počtu cigaret. Jeden masterbox při plném využití kapacity může obsahovat až 10 000 cigaret. Vyjádřeno jinak, jeden masterbox může obsahovat až 50 kartonů, přičemž jeden karton může obsahovat 200 cigaret. Při podrobném sledování kamerových záznamů, např. ze dne 19. 7. 2018, je třeba dojít k závěru, že nelze jednoznačně určit přesný počet masterboxů z důvodu špatné kvality záznamu. Zůstává pouze předmětem dohadů, jaký byl skutečný počet, ale číslo 5, které je uváděno ve výroku rozsudku, není možné považovat za prokázané. Obdobné výhrady pak obžalovaný uplatnil i ve vztahu k ostatním bodům výroku, kde byla vyslovena jeho vina. Zásadní problém spatřuje v tom, že soud prvního stupně přejal hypotézu státní zástupkyně, že ve všech případech dovozu i vývozu cigaret do nebo ze skladu, byly obsahem všech krabic zachycených jednotlivými důkazními prostředky vždy jen cigarety a zároveň byly všechny krabice co do počtu cigaret zcela plné. Na základě tohoto počtu byla stanovena výše škody zkrácení spotřební daně z tabákových výrobků. Na podporu této hypotézy ale nebyly provedeny žádné důkazy. Je třeba odmítnout paušalizující názor, že když byly při domovních prohlídkách zajištěny pouze plné krabice, tak tomu muselo být po celou dobu. Tvrzení o výši škody způsobené České republice zkrácením spotřební daně z tabákových výrobků je tedy neudržitelné pro důkazní nouzi. V souladu s výpovědí spoluobžalovaného [jméno] je třeba se také důkladně zabývat otázkou, zda s dostatečnou jistotou bylo prokázáno, že obsahem všech krabic byly skutečně cigarety a nikoliv jiné komodity. Obžalovaný poukázal na to, že když začínal s činností řidiče, všiml si, že krabice obsahovaly křupky, nudle a polévky. Později obsah krabic nezjišťoval. Celní orgán při sledování nepoužil žádné technické zařízení, které by umožnilo zjištění a kontrolu obsahu uvnitř jednotlivých krabic. Skutečnost, co tvořilo obsah krabic, je tedy opět pouze předpokládána na základě výsledků domovních prohlídek. S tvrzením, že pokud při domovních prohlídkách a při jeho zadržení byly v krabicích zajištěny pouze cigarety, a proto musely být obsahem krabic vždy cigarety, opět nelze souhlasit. Důkazní nouzi není možné nahradit předpoklady.

41. Obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] dále uvedl, že v žádném případě nelze souhlasit s tím, jak se soud prvního stupně vypořádal s porušením zákona při sledování předmětného skladu v rámci přípravného řízení. Bylo totiž zjištěno, že ve dnech 14. 6. a 15. 6. 2018 prováděli sledování příslušníci 601. skupiny speciálních sil, což je vojenský útvar. Potom jsou logicky na místě pochyby o dodržení zákonnosti. Ve spise je založen úřední záznam datovaný dnem 3. 6. 2018, jde ale o zjevnou nesprávnost v dataci, protože se v něm uvádějí skutečnosti, které proběhly dne 14. 6. 2018. Dne 14. 6. 2018 bylo ze záznamového zařízení zjištěno, že na adrese [ulice a číslo] v [obec] přijíždí vozidlo Citroen Jumpy a dne 15. 6. 2018 bylo pořízeno foto tohoto vozidla na této adrese. Obžalovaný upozornil, že v citovaném úředním záznamu je konstatováno zjištění, že majitelem vozidla je od 29. 5. 2018 právě on. Z pohledu dalšího průběhu a směru sledování jde tedy o podstatný poznatek. Je však třeba si ujasnit, z jakého zdroje tento poznatek vyplynul. Z usnesení GIBS, které je součástí soudního spisu, je známo, že se na místě v terénu pohybovali příslušníci 601. skupiny speciálních sil a prováděli skryté pozorování, při kterém pořizovali fotodokumentaci, již odevzdali celnímu odboru pátrání GŘC spolu s písemnou zprávou. Z odůvodněnítohoto usnesení je patrné, že několik příslušníků 601. skupiny speciálních sil potvrzuje, že se pohybovali na místě kolem objektu rodinného domu na adrese [ulice a číslo] v [obec] a pořizovali fotodokumentaci, která byla součástí písemné zprávy v rozsahu asi čtyř stran, kterou předali příslušníkům celního orgánu. Je třeba důrazně odmítnout názor, že skryté pozorování není sledováním ve smyslu trestního řádu. Byla-li pořizována fotodokumentace a vše bylo pokryto povolením ke sledování a v jeho rámci bylo vše prováděno, tak se samozřejmě musí jednat o realizaci sledování osob. Nelze pominout ani text tzv. děkovného dopisu ze dne 15. 6. 2018 adresovaný gen. por. [titul] [příjmení], náčelníkovi generálního štábu Armády ČR, v němž je jednoznačně napsáno, že činnost příslušníků 601. skupiny speciálních sil při realizaci opatření podstatnou měrou přispěla k následnému ustanovení osob. Z výslechu svědků [příjmení] a [příjmení] vyplynulo, že v těchto dnech nebyli celníci schopni provádět sledování kamerou, takže poznatky uvedené v onom úředním záznamu jsou poznatky ze sledování příslušníky 601. skupiny speciálních sil.

42. Obžalovaný v opravném prostředku upozornil na skutečnosti vyplývající ze svědecké výpovědi zpracovatele spisu [příjmení], který uvedl, že jakmile se v médiích objevily články zpochybňující oprávněnost použití vojenské jednotky ke sledování, dostavila se za ním jeho nadřízená [titul] [jméno] [příjmení] a přikázala mu vyjmout ze spisové dokumentace písemnou zprávu zpracovanou příslušníky 601. skupiny speciálních sil. Nemůže být žádných pochyb o tom, že použití vojenského útvaru k provádění úkonů v trestním řízení je nezákonné. Právní základ pro povolání vojáků k plnění úkolů policie stanoví § 22 zák. č. 253/2008 Sb. o Policii ČR, podle kterého platí, že použít vojáky k plnění úkolů policie lze, pokud síly a prostředky policie nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti. Tehdy může vláda České republiky povolat k plnění úkolu policie vojáky v činné službě s tím omezením, že tak lze učinit na dobu nezbytně nutnou. Podle obžalovaného poznatky zjištěné v průběhu nezákonného sledování měly další důsledky na provádění sledování, resp. jeho povolování a prodlužování. Potom je třeba se zabývat zákonností takto provedených důkazů. Ústavní soud v nálezu sp.zn. II. ÚS 2014/07 uvedl, že není možné způsob opatřování důkazů přizpůsobovat momentálnímu přesvědčení orgánů činných v trestním řízení o pachateli a vině, ale vždy je třeba striktně dbát předepsaných procesních pravidel. V nálezu sp.zn. III. ÚS 623/2000 Ústavní soud rozlišil vady dokazování na podstatné a nepodstatné, když uvedl, že procesní úkon zatížený vadami podstatnými a neodstranitelnými činí takto získaný důkaz absolutně neúčinným, totéž lze dovodit z nálezu sp.zn. II. ÚS 2703/14. V judikatuře postupně došlo k formulování základních hledisek při posuzování závažnosti vad důkazů, jedná se o charakter vady řízení, vliv vady na konkrétní důkaz a význam tohoto důkazu pro řízení. V uvedeném kontextu je třeba položit si otázku, do jaké míry ovlivní taková intoxikace celou další skupinu důkazů, které na nezákonný důkaz přímo navazují, přitom jde o další sledování prováděné na základě poznatků z činnosti vojenského útvaru. I z rozhodovací praxe ESLP vyplývá, že pro posouzení účinnosti odvozených důkazů se aplikuje čl. 3 Úmluvy, což může založit domněnku porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy a s tímto se musí soud důkladně zabývat z pohledu vyhodnocení dopadu na výsledek celého řízení. Nejvyšší soud pak v rozsudku, sp.zn. 6 Tz 3/2017, formuloval, že jako jediné kritérium závažnost vady nastalé při procesu dokazování a při posuzování použitelnosti odvozených důkazů, bude třeba odlišovat charakter otráveného důkazu. Mají-li v tomto případě záznamy o sledování podstatný význam k dokazování viny obžalovaného, neboť těmito důkazy měl být prokázán pohyb cigaret a jejich množství, lze dojít k závěru o porušení práva na spravedlivý proces a takto opatřené důkazy by měly být soudem ze spisu vyloučeny jako absolutně neúčinné. Posouzení dané věci soudem prvního stupně tedy v tomto ohledu není přiléhavé.

43. V další části opravného prostředku se obžalovaný věnoval problematice zavinění, a to s ohledem na skutečnost, že byl uznán vinným úmyslnými trestnými činy. Dovozuje, že za situace, kdy neměl přístup k obsahu krabic, který byl před ním dokonce utajován, nebylo mu umožněno se blíže seznámit s tím, co je uvnitř krabic, je vyloučeno, že by po subjektivní stránce mohl naplnit znaky trestného činu podle § 240 tr. zákoníku, resp. znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 268 tr. zákoníku.

44. Podstatnou část svého odvolání pak obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] věnoval také dalšímu trestnému činu (§ 279 tr. zákoníku), kterým byl rovněž uznán vinným. Připustil, že domovní prohlídkou, která proběhla dne 29. 11. 2018, bylo u něj zajištěno velké množství střeliva a munice. Z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty § 279 odst. 1 tr. zákoníku je však podstatné, zda byl oprávněn takové množství a druh střeliva a munice vlastnit či držet, a to u toho kterého druhu střeliva či munice odděleně, přičemž takto musí být jednotlivé konkrétní druhy střeliva a munice podrobeny důkladnému posouzení a dále, zda po tomto zhodnocení dalších zákonných podmínek bude možné dojít k závěru o jeho trestní odpovědnosti.

45. Ke zjištění druhu střeliva a munice byla policejním orgánem vyžádána odborná vyjádření.

46. Z odborného vyjádření vypracovaného Pyrotechnickou službou PČR vyplývá, že u všech deseti nálezů jde o signální náboje s pyrotechnickým, opticko akustickým efektem, imitujícím výbuch granátu, elektrický náboj k iniciaci dýmovnic, kdy funkčních bylo osm z deseti nálezů. Je upozorněno, že v obecné rovině mohly v nežádoucím případě způsobit požár či hustý barevný dým. Pouze u tří z nich je konstatováno, že by okolí mohlo být vystaveno rozletu střepin z těl předmětu a dále tepelným, tlakovým a akustickým účinkům výbuchu. Účinky žádného z nálezu neodpovídají účinkům jedné hromadné zbraně. Dále obžalovaný poukázal na písařské chyby, které odborné vyjádření obsahuje.

47. Z odborného vyjádření vypracovaného Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva vyplynulo, že ze dvanácti vzorků předaných ke zkoumání se jedná o střelivo kategorie A ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 2 písm. b) bod 3 zák. č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu, tzn. do kategorie střeliva zakázaného, které lze vlastnit nebo dodržet jen za zákonem stanovených podmínek, střelivo ráže 7,62 x 39 svítící v počtu 48 kusů + 1 kus ráže 7,62 x 45, střelivo ráže 7,62 x 54 v počtu 13 kusů, střelivo ráže 7,65 zástřelný v počtu 3 kusy, střelivo ráže 7,62 x 39 zástřelný v počtu 2 kusy, střelivo ráže 7,62 x 54 v počtu 2 kusy, střelivo ráže 7,62 x 45 zástřelný v počtu 1 kus a střelivo ráže 5,56 x 45 v počtu 1 kus.

48. Obžalovaný konstatoval, že k nastoupení trestní odpovědnosti za nedovolenou výrobu, opatření a přechovávání střeliva je třeba, aby pachatel nedovoleně nakládal s větším množstvím střeliva. Definici většího množství vymezuje judikatura jako takové množství, jehož účinnost znamená pro bezpečnost lidí srovnatelný stupeň ohrožení nebo nebezpečí, jako může vyvolat jedna střelná zbraň, jejíž nedovolené držení je rovněž postižitelné jako trestný čin nedovoleného ozbrojování. Obžalovaný poukázal na to, že v rozhodné době byl držitelem zbrojního průkazu pro skupiny A, B, C a E. Přitom podle § 28 odst. 1 písm. b) zák. o zbraních a střelivu platí, že držitel zbrojního průkazu skupiny A, což byl i on sám, může pro sběratelské účely nabývat do vlastnictví a držení, případně může nosit střelivo do zbraně kategorie A, B nebo C, nejvíce však tři kusy téhož druhu, ráže, značky a výrobního provedení nebo jedno nejmenší spotřebitelské balení. Z dikce zákona je zřejmé, že jde o zvláštní zákonnou licenci ve vztahu k určenému množství střeliva kategorie A. Zákon přitom stanoví kvantitativní omezení, a to v počtu tři kusy každé ráže, druhu, značky a výrobního provedení, nebo jedno nejmenší spotřebitelské balení. Tuto právní úvahu je nutno vnímat jako lex specialis k § 28 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 2, kdy je vyžadována výjimka udělená Policií ČR. Jestliže tuto zákonnou licenci aplikujeme na projednávaný případ, lze zjistit, že k překročení této licence došlo u střeliva ráže 7,62 x 39 v počtu 48 kusů (vzorek 2 v odborném vyjádření). U ostatního střeliva jsou splněny zákonné podmínky v rámci zákonné licence, tzn. 3 kusy nebo nejmenší spotřebitelské balení. Nelze přehlédnout, že pokud jde o munici, podle zpracovatele odborného vyjádření šlo převážně o signální náboje, imitace granátového výbuchu, apod., hlavním účelem této munice byl pyrotechnický efekt a opticko akustický efekt. Zjednodušeně řečeno, měly sloužit k zábavnímu efektu a nikoliv k ohrožení lidského zdraví.

49. V uvedeném kontextu měl podle obžalovaného nalézací soud zohlednit charakter porušení povinnosti a tím i míru společenské škodlivosti a v návaznosti na to uplatnit princip ultima ratio, jak to požaduje recentní judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Obžalovaný vyslovil předpoklad, že popsaným jednáním se mohl dopustit maximálně přestupku podle zákona o zbraních a střelivu. Je třeba si uvědomit, že zahájení trestního stíhání a postavení obžalovaného před trestní soud ze spáchání tohoto trestného činu nelze odůvodnit pouze procesními důvody, jak to mimo jiné učinil policejní orgán. Pokud již trestní stíhání pro trestný čin podle § 279 tr. zákoníku bylo zahájeno, mohla být věc posouzena jako bezvýznamná a mohlo dojít k zastavení trestního stíhání.

50. Dále obžalovaný uvedl, že mimo jiného mu byl uložen také trest propadnutí věci, konkrétně finančních prostředků na bankovních účtech a dále finanční hotovosti. Soud prvního stupně k tomu jen stručně uvedl, že jde o zprostředkovaný výnos z trestné činnosti, aniž by však tento závěr podpořil adekvátními úvahami. Žádnými důkazy přitom nebylo prokázáno, že by právě tyto konkrétní finanční prostředky na bankovních účtech jakkoliv měly spojitost s trestnou činností, které se měl dopustit. Jedná se o jeho celoživotní úspory, přičemž bankovní účet č. [bankovní účet] je běžným účtem a bankovní účet č. [bankovní účet] je účtem spořícím s vyšším úročením. Z výpisů z účtů, které byly přiloženy k odvolání, vyplývá, že disponoval finančními prostředky v řádu statisíců již několik let před časovým obdobím, kdy měla být páchána trestná činnost, která je mu kladena za vinu. V žalovaném období na účtech neproběhly žádné významné pohyby. Je tak nejasné, z jakých skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru o existenci zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti na těchto bankovních účtech. Pokud soud prvního stupně neučinil žádné úvahy ve vztahu k trestu propadnutí věci, není možné takový trest uložit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2010, sp.zn. 3 Tdo 579/2010). Nedošlo tedy ke splnění zákonných podmínek pro uložení propadnutých finančních prostředků a finanční hotovosti.

51. S ohledem na uplatněné námitky obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. a aby sám podle § 259 odst. 3 tr.ř. rozhodl o jeho zproštění obžaloby podle § 226 písm. c) tr.ř., neboť nebylo prokázáno, že spáchal předmětný skutek.

52. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] opravný prostředek odůvodnil prostřednictvím svého obhájce [titul] [jméno] [příjmení]. Na úvod uvedl, že původně odvolání směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku, později ale vzal zpět odvolání proti výroku, který se týkal nároku poškozených. 53. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] konstatoval, že napadený rozsudek je zatížen podstatnými vadami řízení, které vynesení napadeného rozsudku předcházelo, a to především ve fázi vyšetřování, týká se to však i řízení před zahájením trestního stíhání a řízení před soudem. Docházelo k porušování ustanovení trestního řádu, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo na obhajobu. Napadený rozsudek je v části svého odůvodněnínepřezkoumatelný, soud prvního stupně se nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí ve věci. Rozsudek je postaven na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedenými důkazy, ze strany soudu docházelo k chybnému právnímu posouzení věci. Trest, který mu byl uložen, je naprosto nepřiměřený činnosti, která je mu kladena za vinu a je nepřiměřený i v porovnání s tím, čeho se měli dopustit ostatní obžalovaní.

54. Obžalovaný primárně poukázal na skutečnost, že celní správa vedla prověřování, fakticky vyšetřování ve věci od dubna 2017, ve své činnosti pokračovala i po zahájení trestního stíhání obviněných. Část důkazních prostředků celní správa doplňovala dokonce ještě v průběhu soudního řízení. Tato skutečnost sama o sobě představuje dvě zásadní vady řízení již v jeho počátcích.

55. Celní správa podle důkazů obsažených ve spisu měla již krátce po zahájení prošetřování veškeré znalosti o případu, podezřelých osobách i šetřené činnosti. Přesto vedla prošetřování v rozporu se smyslem efektivnosti a bezodkladnosti trestního stíhání po dobu jednoho a půl roku, aniž by výsledkem bylo cokoli podstatně jiného, než navýšení tvrzené dokladované škody tak, aby dosáhla požadované, tzn. kvalifikované úrovně. Celní správa využívala skutečnosti, že její činnost nebyla pod dohledem státního zastupitelství a neměla nastavené procesní standardy jako Policie ČR. Proto směle ignorovala předpisy, které mají zajišťovat správnost a zákonnost vyšetřování. Skutečnost, že v dané věci nebylo zahájeno trestní stíhání, ačkoliv pro takový postup byly splněny podmínky, nelze hodnotit jinak, než jako nepřijatelný a nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, jde o nepřípustné porušení čl. 39 Listiny základních práv a svobod a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

56. Pokud jde o nezávaznost vedení vyšetřování, je třeba poukázat na účast Armády ČR na některých úkonech, které ve věci byly realizovány a další skutečnosti. Je třeba upozornit na to, že dozorující státní zastupitelství nejdříve podíl příslušníků Armády ČR popíralo, a když se z dokazování ukázaly pravdivými tyto úkony, bagatelizovalo jejich důsledky. Soud se k těmto skutečnostem vyjádřil doslova tak, že jej ze zákona nezajímá, jestli si Policie ČR domluví vojáky na úkonech. Následně soud přistoupil k výslechu celníků [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Z jejich vyjádření ovšem vyplynuly skutečnosti svým dopadem daleko přesahující případné zapojení vojáků do vyšetřovacích akcí. Z těchto výpovědí je např. zřejmé, že celní správa, minimálně pak osoby ve služebním poměru, které se vyšetřování trestné činnosti účastnily, zásadně a svévolně nedodržovaly při práci trestní řád, porušovaly základní principy spravedlivého trestního procesu, apod. Docházelo k vytváření dokumentů nadepisovaných jako protokol o sledování osob a věcí v rozporu s § 55 tr.ř. Protokol nebyl vypracován o příslušném procesním úkonu sledování osob a věcí, ale v návaznosti na něm, se značným časovým odstupem. Tento dokument označovaný jako protokol nesplňuje základní náležitosti kladené na protokol o procesním úkonu. Byl vypracován jinými osobami, než které samotný procesní úkon sledování osob a věcí vykonávaly, ve zcela odvislém čase. Neobsahuje řádný a především úplný popis proběhnuvšího procesního úkonu, ani určení zúčastněných osob, ve výsledku tento dokument podepisuje další osoba, která se úkonu ani vypracování tohoto dokumentu neúčastnila. Přitom podle vyjádření svědků má být takový postup zcela v pořádku a odpovídat interní normě celní správy, která, přestože byla přislíbena, nebyla do řízení doložena. Z výslechu svědka [titul] [jméno] [příjmení] vyplývá, že celní správa nevedla řádně spis, nezakládala do něj všechny zjištěné skutečnosti, nedbala na řádné a přezkoumatelné plnění své povinnosti zjišťovat jak skutečnosti svědčící ve prospěch, tak i v neprospěch osob, vůči nimž bylo řízení vedeno. Průběžně upravovala podle libosti obsah spisu. Nepohodlné dokumenty ze spisu odebírala a před obhajobou skrývala.

57. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] zdůraznil, že ve vyšetřované věci minimálně v jednom dokladovaném případu celní správa využila pro samotné sledování osob, proti nimž se vedlo trestní řízení, příslušníky Armády ČR. S těmito informacemi dále nakládala ve vyšetřování, byť se tak mělo dít pouze formou dalšího pokračování ve vyšetřování. K využití 601. skupiny speciálních sil nemělo žádný jiný důvod, než osobní známost mezi příslušníky obou sborů. Lze mít za nepochybné, že minimálně ve dnech 14. 6. a 15. 6. 2018 proběhlo v [obec] skryté pozorování realizované vojáky. Došlo nejen k pozorování daného objektu a jeho okolí, ale také k zadokumentování zjištěných skutečností, tedy pohybu osob a vozidel v okolí, z akce byl vypracován písemný výstup a tento byl předán celní správě. Je zřejmé, že [titul] [příjmení], jako zpracovatel spisu, zjištěné skutečnosti vyhodnotil a využil minimálně jako informace operativního charakteru. Obhajoba navrhovala soudu vyžádat od GIBS písemnosti zmiňované v usnesení, kterým byla vyšetřována účast vojáků na procesních úkonech, soud se k tomuto návrhu ale nijak nepostavil, ani jej nezamítl, ani jej neprovedl. Nejedná se o nic jiného, než o opomenutý důkazní návrh. Jednoznačně bylo prokázáno, že pro trestní řízení dodnes nebyl obhajobě, ani soudu prvního stupně celní správou zpřístupněn celý spisový materiál. Přitom bez kompletního spisového materiálu neměla být ani podána obžaloba. Policie ČR po zahájení trestního stíhání obviněných přijala zcela administrativní roli, na jedné straně přebírala listinné dokumenty od celní správy, jak jí byly postupně předávány, tyto dokumenty pouze žurnalizovala do spisového materiálu, který vedla a dále doplnila o formálně nutné úkony, jako je výslech obviněných, apod. Nevedla ale fakticky žádné vlastní vyšetřování ve věci. Veškeré žádosti na doplnění spisu, ať již jde o doplnění informací získaných odposlechy, či doplnění výslechů svědků, např. osoby [příjmení] [jméno] [příjmení], vyšetřovatelé formálně zamítli.

58. Podle obžalovaného bylo postupem orgánů činných v trestním řízení rovněž porušeno ustanovení § 166 tr.ř., podle kterého má obžalovaný právo seznámit se s kompletním spisem a činit návrhy na jeho doplnění. V době, kdy mu toto bylo umožněno, spisový materiál nebyl kompletní. Pokud věc nebyla řádně vyšetřena, spis nebyl kompletní, obžalovaní neměli možnost se se spisem řádně seznámit a neměli možnost navrhnout doplnění dokazování. Takové pochybení orgánů činných v trestním řízení nelze zhojit ani v řízení před soudem. Přitom ani trestní soud v řízení, které vedlo k vynesení napadeného rozsudku, neučinil nic, aby napravil vytýkané vady. Soud ve vztahu k pochybením při prověřování věci přistoupil pouze k výslechu svědků [příjmení] a [příjmení] a k provedení důkazů zprávou GIBS. Následně pak prohlásil své zjišťování v tomto směru za dostatečné a dále nic v tomto ohledu neprověřoval. Takový postup ovšem není správný, neboť celé vyšetřování je zatíženo zcela zásadními vadami. Neprovedením dalších navrhovaných důkazů byli obžalovaní kráceni na základním právu na obhajobu, v důsledku této vady byli nepravomocně odsouzeni na základě nelegálních důkazů, resp. protokolů, které nesplňují základní náležitosti důkazu. Soud nijak nereagoval na zjevnou a svědky potvrzenou skutečnost, že k vyšetřování a k soudu nebyl předán celý spis se všemi zjištěnými skutečnostmi.

59. Obdobně soud přistoupil k námitkám obhajoby co do použitelnosti a platnosti odposlechů ve věci, když přes uplatněné výhrady vůči nepoužitelnosti překladu přepisů obsahu provedených odposlechů, přistoupil k jejich provádění, aniž by jejich obsah nechal řádně přeložit. Provádění odposlechnutých záznamů, navýsost důležitých pro rozhodnutí ve věci samé, potom probíhalo tak, že soud pustil zvukový záznam ve vietnamském jazyce a po jeho přehrání se k němu přítomný tlumočník vietnamského jazyka krátce vyjádřil ve vztahu k původnímu, procesně nepoužitelnému překladu. Po dvou soudních dnech takového přehrávání vyšlo najevo, že původní překlady se základním způsobem odchylují od skutečného obsahu hovoru, což ostatně podporuje i výslech původního tlumočníka [titul] [jméno] [příjmení], který potvrdil, že dostal od celní správy zadání, jak má hovory předkládat. Soud poté nařídil nový překlad hovorů, když však tento nový překlad vztáhl pouze k hovorům, které původním způsobem nepřehrával. K části těchto nových překladů opět přibral jako tlumočníka [titul] [jméno] [příjmení], a to i přes námitky obhajoby o jeho zaujatosti a předcházející neprofesionalitě vedoucí k obsahovým změnám zapsaných překladů hovorů. Tímto způsobem zpracované odposlechy byly připuštěny jako důkazní prostředek přesto, že ze spisu je zřejmé, že byly nařízeny v rozporu se zákonem pod nesouvisející, či dokonce nepravdivou záminkou celní správy, následně byly prodlužovány a dále nařizovány v rozporu se zákonem, na základě skutečností zjištěných příslušníky Armády ČR a později stále se opakujících automaticky přejímaných návrhů. Překlady byly zpracovány vadným způsobem po formální stránce, byly bez tlumočnické doložky, vadný je však také samotný překlad, který byl obohacen o slova, která v hovoru nezazněla, apod.

60. Srovnatelným způsobem soud pochybil, když jako zákonné připustil listiny označené jako protokoly o sledování, přestože tyto listiny nesplňovaly náležitosti protokolu o sledování osob a věcí podle § 158d tr.ř., ani obecné náležitosti protokolu o úkonech v trestním řízení podle § 55 tr.ř.

61. Krajský soud zásadním způsobem znemožnil řádnou obhajobu obžalovaných, když při provádění veškerých jednotlivých důkazů nenechal obžalovaným tlumočit obsah prováděných úkonů, tedy obžalovaní nerozuměli obsahu prováděných důkazů a současně zakázal a znemožnil obhájcům obžalovaných vyjadřovat se k jednotlivým prováděným důkazům s tím, že to mají činit sami obžalovaní. Shodně nenechal obžalovaným tlumočit závěrečné řeči a závěrečné řeči samotných obžalovaných přerušoval s tím, že se příliš věnují prováděným důkazům, kdy toto spojil s chybným poučením o tom, co má být obsahem závěrečné řeči. Obžalované, kteří neovládají český jazyk, tak soud postavil do zcela pasivní role, kdy netušili, co se v řízení zrovna děje a proč.

62. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dále v odvolání uvedl, že se tvrzené trestné činnosti měl dopustit jako člen organizované skupiny. Samotná obžaloba ale současně připouští, že jednotliví členové skupiny se mezi sebou ani neznali a neměli spolu ani žádné styky, v jednotlivých případech dokonce jednali jeden proti druhému, vzájemně si konkurovali, či proti sobě konspirovali, apod. Tomu odpovídá i provedené dokazování, ze kterého je zřejmé, že obžalovaní netvořili skupinu, natož organizovanou. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] poukázal na to, že obžalovaným je kladeno za vinu, že bez zdanění měli do oběhu uvést množství cigaret naplňujících několik kamionů, a to jejich prodejem mnoha odběratelům po celé České republice Tyto prodeje údajně mají být zdokladovány provedenými odposlechy. Přesto v průběhu řízení nebyl prezentován jediný odběratel, jediný svědek, který by potvrdil, že od toho, či onoho obžalovaného nakupoval cigarety, tabák, spotřebovával by je, apod. Nebyly provedeny žádné záznamy ze sledování, na kterých by byly vidět cigarety nebo tabák, ani odposlechy, kde by konkrétní ztotožnění obžalovaní hovořili o obchodování s cigaretami či tabákem. Obdobně, jako další spoluobžalovaní, také [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] upozornil na to, že obchodoval s různými věcmi, např. instantními nudlemi, vejci, apod., což vyplývá z provedeného dokazování. Z kamerových záznamů je zjevné, že krabice, kterými obžalovaní manipulují, jsou různě velké a zjevně také různě těžké. Z tohoto pohledu jsou výslechy tvrzených odběratelů důležité, protože mohly potvrdit či vyvrátit tvrzení obžaloby, že obchodovaným zbožím měly být cigarety.

63. Dále tento obžalovaný upozornil na to, že v průběhu řízení opakovaně zmiňoval, že svůj mobilní telefon půjčoval několika svým známým. Popírá, že by měl pronajatou garáž v [obec] [část obce], nebyl proveden jediný důkaz, který by tuto obhajobu mohl vyvracet. Obžalovaný upozornil též na skutečnost, že v aktuální době jeho obhájce zjistil, že ve vztahu ke skutku [číslo] v napadeném rozsudku vede aktuálně celní správa řízení, ve kterém zjišťuje, komu patří 300 kg řezaného tabáku a kdo je povinen z tohoto tabáku odvést spotřební daň. Napadený rozsudek je tedy minimálně ve vztahu k tomuto bodu zcela předčasný, když příslušný orgán dosud vede řízení, v jehož důsledku může mimo jiné dojít k rozhodnutí, že spotřební daň, o kterou měl podle rozsudku obžalovaný krátit stát, není dosud splatná, nebo naopak byla příslušným daňovým subjektem uhrazena.

64. Obžalovaný zdůraznil, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které by mohlo být hodnoceno jako krácení daně, natož aby bylo prokázáno, v jakém konkrétním rozsahu tak měl činit. Není zřejmé a rozsudkem nebylo vysvětleno, proč bylo rovnou přistoupeno k ultimativní trestní represi, ačkoliv věc je aktuálně stále otázkou správního práva. Formální zamítnutí návrhu obhajoby v tomto bodě na vyslechnutí [příjmení] [jméno] [příjmení] jako nepotřebného svědka vedlo fakticky ke zkrácení jeho obhajovacích práv. Ve svém důsledku pak tento chybný postup vedl k nesprávnému skutkovému zjištění. Svědek nebyl vyslechnut, nakolik obhajoba upřesnila adresu, kde se zdržuje.

65. Pokud jde o použitou právní kvalifikaci, rozsudku je podle obžalovaného třeba nalézacímu soudu vytknout, že této problematice se věnuje pouze formálně, nevyrovnává se s požadavkem na vyhodnocení zavinění zkrácení daně. V odůvodněnínapadeného rozsudku se soud nevyrovnává s otázkou, proč je tvrzeno krácení daně a aplikován trestní postih, když o daném jednání dosud nebylo rozhodnuto příslušnými orgány minimálně ve vztahu k útoku č. 47.

66. Pokud jde o trestný čin poškození ochranné známky, nebylo vedeno v podstatě žádné dokazování, veškeré právní závěry soudu jsou založeny na prostém konstatování, že u části zajištěných cigaret u některých obžalovaných nesly tyto cigarety označení ochranné známky Marlboro či L&M. V tomto bodě rozhodl soud správně, když ho neshledal z tohoto jednání vinným. V napadeném rozsudku však krajský soud nechal nevypořádanou skutečnost, že v obžalobě mu tento skutek byl kladen za vinu. Je tedy na místě, aby z tohoto jednání byl buď zproštěn, nebo aby řízení v tomto směru bylo zastaveno. Tento postup by měl být alespoň stručně odůvodněn v rozsudku.

67. Dále obžalovaný konstatoval, že nalézací soud se dopustil další chyby, když mu trest neukládal jako souhrnný k trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě, č.j. 71 T 201/2017-81. I kdyby odvolací soud všechny výše uvedené námitky neakceptoval a napadený rozsudek pro popsané vady nezrušil, trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně vysoký. Soud uložený trest v zásadě nijak neindividualizoval, omezil se pouze na konstatování, že trest odnětí svobody tohoto trvání je adekvátní z pohledu generální a individuální prevence. Nalézací soud jako přitěžující okolnost hodnotí jeho trestní minulost a větší rozsah způsobené škody, jakož i delší dobu páchání trestné činnosti. Tento orgán ale opomenul, že výše způsobené škody je kvalifikačním předpokladem příslušného trestného činu a nemůže tedy současně představovat přitěžující okolnost. Pokud jde o to, že daného jednání se měl dopustit v době předchozího odsouzení, o trestním příkazu, který v té věci byl vydán, nevěděl, nikdy mu nebyl doručen. Duplicitně mu tato skutečnost rovněž nemůže být kladena k tíži. Je zjevná nerovnost v trestech, které obžalovaným byly uloženy v této kauze, stejně tak je tato nerovnost zřejmá v porovnání s obdobnými kauzami, které byly řešeny u tohoto či jiných soudů. Pokud nebude vyhověno odvolacím námitkám, vrchní soud by měl rozhodnout o přesnější individualizaci trestů. Udělený trest by alespoň rámcově měl odpovídat rozsudku a jeho vině v porovnání s jinými odsouzenými. Měl by respektovat také jeho rodinnou situaci. Trest by měl být ukládán v dolní třetině zákonné sazby vymezené v § 240 odst. 2 tr. zákoníku. Trest vyhoštění mu není možno uložit s odkazem na § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť má na území ČR povolen trvalý pobyt, žije zde souvisle 20 let, má zde práci, manželku a nezletilé děti. Současně nemá vazby ani zázemí ve Vietnamu s výjimkou matky, se kterou se vídá sporadicky.

68. Z uvedených důvodů obžalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl odvolacím soudem zrušen pro vady, které nelze v řízení před soudem napravit. Odvolací soud by pak měl řízení zastavit, resp. vrátit věc k došetření. Pokud nebudou akceptovány tyto názory, měl by soud změnit trest, který mu byl uložen.

69. Obžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení] odvolání odůvodnila prostřednictvím své obhájkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Odvolání směřovala proti všem výrokům napadeného rozsudku.

70. Obžalovaná primárně namítla, že v předmětném řízení bylo porušeno její právo na prostudování trestního spisu ve smyslu § 166 odst. 1 tr.ř., v důsledku toho nebylo zachováno její právo na obhajobu. Obžalovaná zdůraznila, že opakovaně namítala, že jí na závěr přípravného řízení při prostudování trestního spisu na Policii ČR nebylo umožněno prostudování kompletního spisového materiálu. Kompletní spis nebyl předložen ani soudu s obžalobou. Skutečnost, že jí nebyl při prostudování trestního spisu předložen kompletní materiál, potvrzuje, že ve spise absentovaly listinné důkazy, a to minimálně žádost Generálního ředitelství cel adresovaná Armádě ČR o poskytnutí součinnosti při sledování osob a věcí, která byla do trestního spisu založena až teprve v průběhu řízení před soudem ze strany obhajoby, chyběl rovněž kompletní pomocný materiál včetně seznamu listin v něm uvedených, který byl v předmětné věci veden u Generálního ředitelství cel zpracovatelem spisu [titul] [příjmení]. Přesto, že jí Generální ředitelství cel přípisem ze dne 5. 6. 2019 informovalo, že originály veškerého spisového materiálu byly předány policejnímu orgánu, zmíněný materiál součástí trestního spisu nebyl a doposud není. Řeč je zejména o kompletním spisovém a případně obrazovém materiálu pořízeném příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří se podíleli na sledování osob a věcí. Popsaným způsobem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, byla jí upřena možnost skutečně účinné obhajoby. Není totiž možné vyloučit, že listiny, či jiné důkazy, které nebyly založeny do trestního spisu, obsahují informace, které by mohla využít pro svou obhajobu.

71. Obžalovaná připustila, že vedení spisu nebo konkrétně trestního spisu není v trestním řádu upraveno. Vyslovila však předpoklad, že tvorba trestního spisu, evidence vytvořených a přijatých dokumentů, označování dokumentů v jedné věci, atd. se řídí v přípravném řízení zák. č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě, vyhl. č. 259/2012 Sb. o podrobnostech výkonu spisové služby a pokynem policejního prezidenta č. 170/2015 ze dne 2. 11. 2015, kterým se stanoví spisový řád PČR. Pokud tedy trestní řád hovoří o spisu a právu nahlížet do něj, má se tím na mysli spis vytvořený v souladu s uvedenými předpisy. Z těchto předpisů vyplývá, že součástí spisu, tedy i trestního spisu, jsou všechny dokumenty, které veřejnoprávní původce, v tomto případě policejní orgán, v dané věci vytvořil nebo přijal. Všechny tyto dokumenty musí být označeny společným znakem, který věc odlišuje od jiných věcí téhož veřejnoprávního původce nebo jiných veřejnoprávních původců, a který musí obsahovat pořadové číslo dokumentu. Obžalovaná v té souvislosti upozornila zejména na znění § 65 odst. 1 věta první zák. č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě, podle kterého při vyřizování dokumentů se všechny dokumenty týkající se téže věci spojí ve spis. Veškeré dokumenty, které se týkají téže trestní věci, tvoří jeden celek, trestní spis. Takto vytvořený trestní spis jí měl být předložen při seznámení podle § 166 odst. 1 tr.ř., to se ale nestalo. Zákon nezná a neumožňuje v trestním řízení dělení dokumentů na pomocné materiály nebo písemnosti neprocesní povahy, apod., které by policejní orgán do trestního spisu nezakládal nebo je vedl odděleně. Obžalovaná rovněž odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp.zn. III. ÚS 1537/2007, podle kterého právo obviněného prostudovat kompletní trestní spis je jednou ze složek jeho práva na obhajobu a tedy práva na spravedlivý proces. Uvedené skutečnosti ovšem zakládají také porušení práva rovnosti, protože na rozdíl od ní a její obhájkyně má státní zástupce přístup ke kompletním trestním spisům a jako strana u hlavního líčení před soudem je vybaven informacemi, na které ona sama neměla přístup a je proto oproti obhajobě zvýhodněn. Obžalovaná zdůraznila, že zejména za situace, kdy panují pochybnosti o zákonnosti při zajišťování důkazů, má k ověření zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení právo na prostudování kompletních spisů v její trestní věci.

72. Obžalovaná poukázala na to, že Krajský soud v Brně se s touto námitkou vypořádal na str. 36 napadeného rozsudku tak, že názor obhajoby nesdílí, a navíc k listinám, na které bylo obhajobou upozorňováno a které měly být u soudu provedeny jako důkaz, byli vyslechnuti svědci [titul] [příjmení] a [titul] [příjmení], pracovníci Generálního ředitelství cel. Tento závěr soudu prvního stupně ovšem neodpovídá skutečnosti, když výše uvedené listiny nejsou součástí spisového materiálu a nemohly tak být jako důkaz provedeny u soudu. Soud se nijak nevypořádal s argumentací obhajoby stran užití tzv. pomocných materiálů a aplikaci výše uvedených právních norem.

73. Obžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení] v opravném prostředku dále konstatovala, že v průběhu řízení opakovaně vznášela dvě stěžejní námitky, které podle ní mají vliv na posouzení zákonnosti důkazů získaných ve sledování osob a věcí. Sledování, jakožto úkonu trestního řízení, se pravděpodobně účastnily neoprávněné osoby, příslušníci Armády ČR. Navíc protokoly o sledování neobsahují zákonné náležitosti. Až z médií se dověděla, že sledování osob a věcí v její trestní věci mělo probíhat za součinnosti příslušníků Armády ČR. Uvedla, že námitky ohledně nezákonnosti sledování uplatnila již v přípravném řízení, státní zástupkyně je ale nepovažovala za relevantní s odkazem na to, že v době, kdy mělo dojít k zapojení příslušníků Armády ČR, bylo vydáno na uvedenou dobu povolení ke sledování osob a věcí pouze k vozidlu Mazda 5, [registrační značka]. Toto tvrzení ale nemá oporu ve spise, neboť podle policejním orgánem vyhotoveného přehledu vydaných povolení ke sledování osob a věcí bylo v uvedené věci vydáno mnohem více povolení ke sledování osob a věcí. Ovšem ne všechna povolení jsou obsahem spisového materiálu. Z úředního záznamu Generálního ředitelství cel ze dne 3. 6. 2018 (č.l. 1455) vyplývá, že ve dnech 14. 6., 15. 6. a 18. 6. 2018, tedy v inkriminované době, nebylo sledováno pouze vozidlo Mazda 5, ale současně jedno z míst činu, ulice [ulice a číslo] v [obec]. Byly zde zaznamenávány příjezdy motorových vozidel Citroen Jumpy a Peugeot Partner. Shodné námitky uplatnila i v hlavním líčení, soud se s nimi ale vypořádal prohlášením, že ho nezajímá, jestli si policie domluvila nějakou soukromou osobu, kterou si proškolila a dělala pro ní sledovačku. Takovou argumentaci je ovšem třeba odmítnout, protože trestní řád taxativně vymezuje osoby, které jsou oprávněny činit úkony trestního řízení.

74. Podle obžalované provedené důkazy prokazují, že minimálně výpověď svědka [příjmení] [příjmení] je záměrně nepravdivá, výslovně popřel jakoukoliv činnost spočívající ve sledování příslušníky Armády ČR. Tato výpověď ale zcela odporuje výpovědi bývalého zpracovatele spisu [titul] [příjmení]. Skutečnost, že [titul] [příjmení] vypovídal nepravdivě, vyplývá i z dalších provedených důkazů. Neochota ze strany Generálního ředitelství cel, vyšetřovatele i státní zástupkyně objasnit součinnost příslušníků Armády ČR poskytnutou Generálním ředitelstvím cel, snaha celou věc bagatelizovat a další skutečnosti mohou důvodně vést k pochybnostem, že zapojení Armády ČR proběhlo v mnohem širším rozsahu, resp. ve více dnech, než je prozatím uváděno. Takovému závěru nepochybně nasvědčuje i to, že [titul] [příjmení] byl nadřízenou vyzván, aby vyjmul ze spisového materiálu listiny vyhotovené ze sledování příslušníky Armády ČR. Obžalovaná poukázala též na to, že návrhy na dokazování ve směru zapojení příslušníků Armády ČR soud nedoplnil a spokojil se pouze s usnesením GIBS o odložení věci, aniž by si vyžádal kompletní spisový materiál vedený tímto orgánem. Stejně tak nebyli vyslechnuti navrhovaní svědci, [titul] [jméno] [příjmení] k vyjmutí listin vyhotovených Armádou ČR ze spisu, [titul] [jméno] [příjmení], který sjednal schůzku s příslušníky Armády ČR a [titul] [jméno] [příjmení], velitel útvaru 601. skupiny speciálních sil. Pokud nebyla zjištěna míra zapojení Armády ČR do trestního řízení, nemůže být postaveno najisto, zda sledování osob a věcí probíhalo v souladu s trestním řádem.

75. V další části odvolání obžalovaná sumarizovala, jaké náležitosti musí naplňovat protokol o úkonu. Zákonné náležitosti ovšem v konkrétních protokolech o sledování absentují. Z protokolů nevyplývá ani to, kdo sledování fakticky provedl, nemůže tedy prověřit, zda byly v její věci získány důkazy v souladu se zákonem. Nalézací soud se s výhradou nedostatečnosti pořízených protokolů neztotožnil a na str. 37 napadeného rozsudku uvedl, že nedostatky v zákonných podmínkách vyhotovení protokolu byly odstraněny v řízení před soudem výslechem svědka [příjmení] [příjmení], který se vyjádřil ke způsobu vyhotovení protokolu se zpožděním i k důvodům, proč nejsou konkretizovány osoby, které úkon provedly. Nalézací soud konstatoval, že nebyla zjištěna žádná nepřípustná manipulace se záznamy o sledování osob a věcí. Ze záznamů zachycených na DVD však nevyplývá, která osoba sledování fakticky provedla a zda tedy byla k takovému úkonu skutečně oprávněná. Tyto nedostatky rozhodně nemohly být odstraněny výpověďmi pracovníků Generálního ředitelství cel. Navíc tito svědci si ve svých výpovědích značně protiřečí a soud prvního stupně nedostatečně zjistil, zda obžalované osoby byly sledovány v souladu s trestním řádem či nikoli. Soud prvního stupně tvrdí, že výpovědi uvedených svědků nejsou rozporné a jsou v souladu s rozhodnutím GIBS. Z odůvodněnínapadeného rozsudku však nevyplývá, na základě čeho soud prvního stupně takový závěr učinil, když k tomuto zjištění nebyl proveden žádný důkaz a navíc tomuto závěru odporuje i výpověď [titul] [příjmení]. Pokud soud prvního stupně své rozhodnutí staví i na usnesení GIBS o odložení věci, je třeba dodat, že spis vedený GIBS k nezákonnému zapojení příslušníků Armády ČR do úkonů trestního řízení je v současné době předmětem vyšetřování Komise pro kontrolu generální inspekce bezpečnostních sborů při poslanecké sněmovně. Pokud soud prvního stupně tvrdí, že sledování příslušníky Armády ČR mělo probíhat v pouhých dvou dnech, pak pro tento svůj závěr neprovedl dostatek důkazů, protože nevyslechl navrhované svědky, a to především příslušníky Armády ČR a neprovedl důkaz celým spisovým materiálem GIBS a tzv. pomocnými materiály (SVOD) Armády ČR.

76. K použitým odposlechům obžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení] v opravném prostředku uvedla, že nedošlo k jejímu ztotožnění s osobou, která je v záznamech o telekomunikačním provozu vykazována jako ona. Argumentace užitá soudem na str. 37-38 je nesprávná, neboť k jejímu faktickému ztotožnění s osobou hovořící v odposleších nedošlo a ona sama se v průběhu řízení žádným způsobem ke své osobě nevyjadřovala.

77. Obžalovaná dále upozornila, že již v průběhu hlavního líčení bylo obhajobou namítáno, že písemně vyhotovené překlady tlumočníkem [titul] [jméno] [příjmení], resp. překlady odposlechů z jazyka vietnamského do českého, nebyly opatřeny tlumočnickou doložkou ve smyslu zák. č. 36/1967 Sb. a tlumočník nebyl dostatečně poučen ve smyslu trestního řádu. Následně, v průběhu hlavního líčení dne 22. 1. 2020, byly některé odposlechy RISA hlasitě přehrány za přítomnosti jiného soudního tlumočníka, než [titul] [jméno] [příjmení], který je kontroloval a uváděl rozdíly v překladu. Oproti překladům [titul] [jméno] [příjmení] např. nezaznívala žádná jména účastníků hovoru, nezazněla objednávka žádného boxu, apod. Záznamy, jejichž obsah byl přehrán a tlumočen při hlavním líčení, se však týkají naprosté většiny obžalovaných. Tyto hovory již nebyly písemně překládány, ačkoliv obžalovaná, stejně jako ostatní spoluobžalovaní, jsou toho názoru, že doslovně, písemně, měly být přeloženy i tyto záznamy. K překladu naprosté většiny záznamů o odposleších týkajících se telefonních čísel, které měly být ztotožněny s obžalovanými, byl přibrán týž tlumočník [titul] [jméno] [příjmení], který vyhotovoval původní překlady záznamu o odposleších a jejichž obsah se při překladu odposlechů provedených při hlavním líčení projevil jako nepravdivý. Takový postup soudu není možno považovat za správný. Rozsudek je i z tohoto důvodu nepřezkoumatelný, soud prvního stupně se nevypořádal s argumentací, kterou uvádí.

78. Obžalovaná též zdůraznila, že pokud se měla dopustit porušení práv k ochranné známce a jiným označením, nebyla nijak prokázána existence subjektivní stránky tohoto přečinu. Nebylo tedy prokázáno, že by vědomě přechovávala výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému. Ani s touto námitkou se nalézací soud nevypořádal.

79. Z uvedených důvodů obžalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí.

80. Obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení] odvolání odůvodnil prostřednictvím své obhájkyně [titul] [jméno] [příjmení]. Uvedl, že odvoláním napadá rozsudek v celém rozsahu. Svůj opravný prostředek pak odůvodnil prakticky identickým způsobem, jak učinila spoluobžalovaná [jméno] [jméno] [příjmení].

81. Obžalovaná [příjmení] [příjmení] [jméno] odvolání odůvodnila prostřednictvím svého obhájce [titul] [jméno] [příjmení]. Odvolání směřuje do výroku o vině a také proti výroku o trestu.

82. Obžalovaná zdůraznila, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která byla nalézacím soudem ustálena. Respektuje, že odvolací soud ve smyslu § 263 odst. 7 věta druhá tr.ř. je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně a následné změny skutkových zjištění může provést pouze za splnění stanovených podmínek. V této trestní věci ovšem situace pro změnu hodnocení důkazů nalézacím soudem nastala, týká se to zejména jednání popsaného v bodě I.

41. V tomto případě podle zjištění nalézacího soudu měla nejméně do dne 28. 11. 2018 v prostorách garáže evid. [číslo] která se nachází v [obec], na ulici [ulice], skladovat v rozporu s právními předpisy 63 pytlů, každý o hmotnosti 10 kg, obsahující celkem 630 kg řezaného tabáku, čímž měla zkrátit spotřební daň za tento tabák ve výši 1 408 680 Kč, skladovat zde měla také 586 000 cigaret různých značek, z nichž 90 000 kusů bylo značeno padělkem ochranné známky Marlboro Red up Grade, čímž měla zkrátit spotřební daň ve výši 1 541 180 Kč. Ve vztahu k tomuto jednání soud v odůvodněníkonstatoval, že její vina je prokazována nejen výpovědí svědkyně [příjmení] a svědka [příjmení], ale také záznamem o jejím sledování, ze kterého má vyplývat, že se dne 1. 11. 2018 pohybovala u předmětné garáže s další osobou.

83. Ze čtených výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení] vyplývá, že předmětnou garáž si skutečně pronajala žena vietnamské národnosti, ta ovšem hovořila česky. Svědci neuvedli žádný bližší popis této ženy a v poznávacím řízení tuto osobu neztotožnili s nikým z obžalovaných. Již v přípravném řízení bylo prokázáno, že ona sama česky neumí, a to ani na úrovni hovorového minima. Pokud oba svědci shodně uvádějí, že nájemkyně garáže hovořila česky, fakticky prokazují, že osobou, která si tuto garáž pronajala, nemohla být ona.

84. Ve vztahu k protokolu o sledování ze dne 1. 11. 2018, obžalovaná připustila, že po 17. hodině nastoupila na místo řidiče do vozu Fabia a společně s neznámou ženou a muže odjeli do ulice [ulice], kdy následně bylo vozidlo zaparkováno u garáže [číslo]. Byl to neznámý muž, který manipuloval se zámkem na této garáži, byly slyšet rány a zvuky vrtačky, stojí zde také neznámá žena a ona sama. Následně je vůz zachycen, když odjíždí od uvedených dveří, přičemž jako spolujezdec je neznámá žena a na zadním sedadle muž. Z uvedeného lze tedy pouze dovodit, že dne 1. 11. 2018 byla poblíž uvedené garáže, nebylo ale zachyceno, že by v té době byly vůbec otevřeny dveře této garáže, resp. že by do této garáže kdokoliv vstoupil. Naopak jednoznačně bylo prokázáno, že se zde nacházely další dvě osoby. Protože nedošlo ke ztotožnění neznámé ženy, ani muže, nelze bez jakýchkoliv pochyb ukázat právě na ni, že to byla ona, kdo si garáž pronajal. Závěr, že zboží nalezené při prohlídce jiných prostor v této garáži je jejím majetkem, nevyplývá ani z provedených daktyloskopických expertiz. Neexistuje žádný záznam o tom, že by sama toto zboží do garáže přivezla či odvezla.

85. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že nalézací soud se zabýval záznamy a protokoly ze sledování osob a věcí. V průběhu trestního řízení bylo nepochybně prokázáno, že na samém začátku sledování, po vydání povolení ke sledování osob a věcí Krajským státním zastupitelstvím v Brně, se na realizaci těchto úkonů podíleli příslušníci Armády ČR. Z provedených důkazů vyplývá, že nejdůležitější osoby, které byly na angažování příslušníků 601. brigády Armády ČR v [obec] zainteresovány, [titul] [příjmení], jako nadřízená zpracovatele spisu [titul] [příjmení] a další pracovník celní správy [jméno] [příjmení], nebyli vyslechnuti. Je nepochopitelné, proč nalézací soud při objasňování stěžejní otázky, zda protokoly o sledování věcí jsou použitelné jako důkaz v tomto řízení, zmíněné osoby nevyslechl. Tyto osoby by mohly odstranit významné rozpory mezi svědky [příjmení] a [příjmení] a zejména objasnit účast příslušníků Armády ČR na sledování osob a věcí v této trestní věci. Již nyní lze říci, že aktivní účast příslušníků 601. brigády Armády ČR vzbuzuje natolik velké pochybnosti o procesní použitelnosti protokolů, které vznikly na základě povolení při sledování osob a věcí, že nalézací soud měl upustit od použití důkazů protokolem o sledování osob a věcí. Pořízené protokoly ani po formální stránce nesplňují podmínky stanovené trestním řádem. Není z nich zřejmé, kdo sledování prováděl a kdo skutečně předmětné protokoly vyhotovil. Pak obsah protokolu je nepřezkoumatelný a jako takový se nedá použít.

86. V případě uloženého trestu obžalovaná poukázala na to, že dostala pět let, přitom je bezúhonná, žije v ČR řádným životem a dosud nebyla odsouzena. Trest je tedy nepřiměřeně přísný. Nesprávný je rovněž výrok o propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti ve výši 3 665 EUR a finanční částky ve výši 298 800 Kč. Nalézací soud tento výrok učinil, aniž by prověřoval původ těchto finančních prostředků, nemůže tedy mít za prokázané, že se může jednat o výnosy z trestné činnosti, či o náhradní hodnotu za tyto výnosy.

87. Vzhledem k popsaným odvolacím námitkám by tedy vrchní soud měl podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), písm. e) tr.ř. rozsudek zrušit a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí. Přezkumná činnost odvolacího soudu.

88. Z podnětu podaných odvolání přezkoumal Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo odvolání podáno, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními státního zástupce a obžalovaných vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Státní zástupce a obžalovaní odvolání podali jako oprávněné osoby ve smyslu § 246 odst. 1 tr.ř. a ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr.ř. Odvolání byla odůvodněna způsobem, který respektuje ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř., jenž upravuje obsahové náležitosti tohoto opravného prostředku. Odvolání tedy byla podána řádně a včas a Vrchní soud v Olomouci proto v daném případě neshledal podmínky obsažené v § 253 tr.ř. pro zamítnutí nebo odmítnutí některého z opravných prostředků.

89. Přezkumnou činností vrchní soud zjistil, že řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, respektovalo ustanovení trestního řádu, která se týkají zahájení trestního stíhání. Byla zachována zásada totožnosti skutku a obžaloba byla podána pro skutek, který byl obsažen v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obžalovaní měli od počátku řízení obhájce, kteří se zúčastňovali úkonů již v průběhu přípravného řízení. Byla respektována i jejich další procesní práva, zejména jim byla opakovaně dána možnost, aby se vyjádřili ke všem skutečnostem, které jim byly kladeny za vinu. Hlavní líčení před soudem prvního stupně probíhalo za osobní účasti obžalovaných, kteří mohli reagovat na obvinění a také na důkazy, které byly prováděny. Pokud bylo jednáno v nepřítomnosti obžalovaných, stalo se tak za splnění zákonných podmínek.

90. Nalézacímu soudu je však třeba vytknout, že neučinil vše potřebné pro to, aby v tomto řízení byla plně zachována také ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo na obhajobu. Vady, kterými v důsledku toho soud I. stupně zatížil řízení předcházející rozsudku, jsou objektivně takového charakteru, že mohly mít vliv na správnost a zákonnost přezkoumávaných částí rozsudku. Zjištěné vady řízení jsou tedy vadami podstatnými a zakládají důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.

91. Obžalovaní prostřednictvím svých obhájců uplatnili řadu návrhů na doplnění dokazování. Protože strany mohou mít oproti soudu odlišný názor na otázku, zda byly provedeny skutečně všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí v hlavním líčení, mají právo navrhnout doplnění dokazování. Jestliže kterákoli ze stran využije tohoto práva, soud je povinen rozhodnout (§ 216 odst. 1 tr.ř.) o tom, že dokazování bude doplněno, a za tím účelem případně odročí hlavní líčení (§ 219 odst. 1 tr.ř.), či umožní státnímu zástupci, obžalovanému nebo obhájci na jejich žádost provedení důkazu (§ 215 odst. 2 tr.ř.), anebo návrhy na doplnění dokazování zamítne, a toto zamítavé stanovisko se pak musí projevit v odůvodněnírozhodnutí ve věci samé (§ 125 odst. 1 tr.ř., § 134 odst. 2 tr.ř.).

92. Učiněným důkazním návrhům se nalézací soud věnoval zejména v hlavním líčení dne 11. května 2020, kdy rozhodl, že dokazování nebude doplňovat výslechem navržených svědků, ani realizací dalších důkazů (č.l. 5810 verte a násl.).

93. V obecné poloze je třeba uvést, že neprovedení požadovaného důkazu soudem samo o sobě nezakládá vadu rozhodnutí. Z nezávislého postavení soudu totiž plyne, že je oprávněn samostatně posoudit otázku rozsahu dokazování nezbytného pro jeho rozhodnutí. Vyjádřeno jinak, soud není povinen akceptovat důkazní návrh procesní strany. Jeho povinností je toliko se s takovým důkazním návrhem argumentačně vypořádat, neboť v opačném případě by se nesplnění povinnosti uložené ustanovením § 125 odst. 1 tr.ř. projevilo ve vadě spočívající v opomenutém důkazu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu, sp.zn. 6 Tdo 1119/2017).

94. Trestní teorie a praxe za opomenutý důkaz považuje zejména takový důkaz, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak obecný soud jej bez věcně adekvátního odůvodněnízamítne, event. zcela opomene, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2017, sp.zn. 6 Tdo 725/2017 a další). Ústavní soud pak v řadě svých nálezů (viz např. sp.zn. III. ÚS 95/97, sp.zn. III. ÚS 173/02, sp.zn. III. ÚS 569/03, sp.zn. III. ÚS 139/05, sp.zn. III. ÚS 359/05 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodněnísoudních rozhodnutí. V rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 118/09 a dalších Ústavní soud konstatoval, že zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by soud ve svém rozhodování měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoliv, nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry opře a které opomene. Procesnímu právu účastníka navrhovat důkazy odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, ve svém rozhodnutí vyložit, proč a z jakých důvodů tak činí. Neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit pouze třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídající potencí. Konečně třetí je pak nadbytečnost důkazů, tzn. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno. Pokud by takto obecný soud nepostupoval, zatížil by své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně by postupoval v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě V. Listiny základních práv a svobod.

95. V konkrétní věci, přesto, že se nalézací soud určitým způsobem vypořádal s navrženými důkazy, je vrchní soud toho názoru, že odvolací námitky obžalovaných, že napadený rozsudek je zatížen vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů, jsou důvodné. V tomto směru lze například vycházet z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009, sp.zn. 7 Tdo 420/2009, podle kterého se mezi„ opomenuté důkazy“ řadí i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodněnízamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebývá zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci. Nevypořádáním se s takovými důkazy ze strany soudu je zasaženo do základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, tedy do práva na spravedlivý proces.

96. Krajský soud se k navrženým a neprovedeným důkazům vyjádřil na několika místech napadeného rozsudku.

97. V bodě 30 odůvodněníse nalézací soud zabýval problematikou účasti příslušníků Armády ČR na úkonech realizovaných v rámci sledování osob a věcí podle § 158d tr.ř. Se stanoviskem, že navržené důkazy není třeba provádět pro jejich nadbytečnost, odvolací soud souhlasí, ovšem pouze částečně.

98. Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. [titul] [jméno] [příjmení], který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. [titul] [jméno] [příjmení], velitele 601. skupiny speciálních sil. Pokud jde o listinné důkazy, podle vrchního soudu žádné rozumné důvody nebrání tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti Celní správy a Armády ČR a nikoli pouze meritorní rozhodnutí tohoto orgánu. Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodněníneprovedení navržených důkazů za nedostatečné.

99. Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, avšak soud I. stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto.

100. Není tak vůbec zřejmé, proč nalézací soud upustil od provedení důkazu výslechem svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která v kritické době zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu [titul] [jméno] [příjmení]. Přitom vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné brigády a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou součinnost Celní správy a Armády ČR. V podstatě totéž se pak týká dalšího navrženého svědka [titul] [jméno] [příjmení], který měl sjednat schůzku s příslušníky Armády ČR. Obdobně není zřejmé, proč soud I. stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v [obec] při realizování předmětného úkonu.

101. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné. Obhajoba ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v [obec], který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR. Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka [titul] [jméno] [příjmení] vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací (odst. 30).

102. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit. Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba vyjadřovali (součinnost Celní správy a Armády ČR). Zatímco [titul] [jméno] [příjmení] otevřeně hovoří o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože Celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje (č. l. 5208 verte a násl.), [titul] [jméno] [příjmení] ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu Armády ČR, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. Soud I. stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení uváděných [titul] [jméno] [příjmení], podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost. Stejně tak měl krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli. Výpověď [titul] [jméno] [příjmení] měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem [titul] [jméno] [příjmení], neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS (č. l. 5221 a násl.). Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli. Z tohoto pohledu je třeba důrazně odmítnout tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS ze dne 15. 10. 2019, které se zabývá součinností Celní správy a Armády ČR v projednávaném případě.

103. Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi [titul] [jméno] [příjmení], který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením.

104. V bodě 38 odůvodněnínalézací soud vysvětlil důvody, pro které nevyhověl návrhu na doplnění dokazování výslechem [příjmení] [jméno] [jméno] tak, že„ nelze předpokládat, že by tato osoba, která (podle odposlechů) byla angažována v nelegálním obchodu s tabákovými výrobky, mohla objasnit roli obžalovaného [příjmení] [příjmení] v projednávané věci. Nutno konstatovat, že neprovedení tohoto důkazu nalézací soud odůvodnil způsobem, který nelze akceptovat. Postup soudu I. stupně je zde jednoznačně v rozporu s dlouhodobě ustálenou judikaturou, podle které soud nemůže předjímat, co svědek k věci vypoví, či naopak nevypoví a na základě tohoto úsudku rozhodnout, zda takový důkaz bude proveden, či nikoli. Vrchní soud dodává, že nalézací soud zde neprovedl důkaz naprosto zásadní pro posouzení trestní odpovědnosti minimálně obžalovaného [příjmení] [příjmení]. Jak o tom ještě bude řeč níže, s jistotou dosud nebylo prokázáno, že by osobou vietnamské národnosti s přezdívkou [jméno], která měla patřit mezi hlavní pachatele trestné činnosti, byl právě obžalovaný [příjmení] [příjmení], když mnohé indicie naznačují, že touto osobou mohl být právě [příjmení] [jméno] [jméno]. Za takové situace si lze jen stěží představit, že by minimálně ve vztahu k [příjmení] [příjmení] mohlo být spravedlivě rozhodnuto, aniž by krajský soud učinil alespoň pokus o výslech navrženého svědka.

105. Pokud jde o další důkazní návrhy, v hlavním líčení dne 11. května 2020 krajský soud zamítl návrh na provedení vyšetřovacího pokusu, kterým měl být zjištěn obsah vozidla a možnosti dodávek do garáže. Jistým způsobem byl tento postup vysvětlen již v hlavním líčení, v napadeném rozsudku však jakákoli úvaha v tomto směru absentuje. To je stav, který s ohledem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu lze jen stěží aprobovat. Vůbec nebylo rozhodnuto např. o návrhu obžalovaného [příjmení] [příjmení] doplnit dokazování vyžádáním listiny, na kterou odkazuje rozhodnutí GIBS.

106. Vrchní soud dodává, že minimálně listiny související se součinností Celní správy a Armády ČR, či obecně tzv.„ pomocný materiál“ vedený Celní správou v dané věci, měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování ve smyslu § 166 tr.ř. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, neboť jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

107. Zásadně však nelze souhlasit s názorem v této souvislosti vysloveným například obžalovaným [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], podle kterého toto pochybení orgánů činných v přípravném řízení zakládá vadu, kterou není možno odstranit v řízení před soudem. Zde lze odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu dne 20. 2. 2013, sp.zn. 3 Tdo 148/2013, podle kterého pokud důkaz nebyl součástí spisu v přípravném řízení a byl předložen soudu teprve po podání obžaloby, avšak stranám byla později dána možnost se s ním seznámit a předmětný důkaz byl řádně proveden v rámci dokazování v hlavním líčení, přičemž obviněný měl možnost se k němu vyjádřit, nedošlo tímto postupem ke zkrácení práv obviněného na obhajobu. Proto nejde o podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. a jen z toho důvodu, že určitý důkaz byl proveden v pozdější fázi trestního řízení, nelze dovodit porušení zásad spravedlivého procesu. Proto krajskému soudu nic nebrání v tom, aby požadované materiály sám vyžádal, provedl je jako důkaz a obžalovaným umožnil se k nim vyjádřit. Ostatně, obžalovaní mají právo seznámit se s vyžádaným materiálem i mimo hlavní líčení a v návaznosti na to uzpůsobit svou obhajovací strategii.

108. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v odvolání uvedl, že obžalovaní byli zkráceni na svých právech tím, že nerozuměli prováděným důkazům, neboť nalézací soud jim v rámci dokazování nenechal tlumočit jejich obsah. S takovou námitkou odvolací soud částečně souhlasí.

109. Hlavního líčení se vždy účastnil tlumočník jazyka vietnamského. Vrchní soud namátkovým poslechem zvukových záznamů pořízených z hlavních líčení, např. ze dnů 24. 10 a 25. 10. 2019, kdy byli vyslýcháni klíčoví svědci [příjmení] a [příjmení], zjistil, že byl prováděn překlad těchto výpovědí, obdobně byly překládány svědecké výpovědi, které byly čteny předsedkyní senátu. Ze spisu je zřejmé, že byly provedeny překlady výpovědí českých spoluobžalovaných, překládány byly i další úkony. Ze spisového materiálu nevyplývá, že by v reálné době někdo z obžalovaných vznesl námitku, že nerozumí prováděným důkazům, mnozí obžalovaní na tyto důkazy dokonce reagovali v rámci vyjádření učiněného ve smyslu § 214 tr.ř.

110. Stejně důsledně však nalézací soud nepostupoval v případě listinných důkazů, které byly čteny, kdy např. zvukový záznam pořízený z hlavního líčení dne 21. 11. 2019 prokazuje, že překlad česky psaných textů tlumočen nebyl. Takový postup je nepochybně vadný, protože řada obžalovaných výslovně prohlásila, že neovládá český jazyk. Podle § 2 odst. 14 tr.ř. každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá. Podle § 28 odst. 1 tr.ř. využije-li obviněný právo uvedené v § 2 odst. 14, přibere se tlumočník. Samozřejmě právo garantované v § 2 odst. 14 tr.ř. může být realizováno pouze v případě, dochází-li k přetlumočení obsahu písemností, výpovědí nebo jiného procesního úkonu. To se v dané věci evidentně nestalo. Byť obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ani nikdo jiný z obžalovaných tento postup krajského soudu v reálné době nenapadal, za situace, kdy i listinný materiál je nezbytný pro konstrukci správných skutkových a právních závěrů, uvedený nedostatek nelze hodnotit jinak, než jako podstatnou vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. A to tím spíše, že protokoly o hlavním líčení a zvukové záznamy z nich prokazují, že právo obžalovaných bylo kráceno také tím, že nalézací soud jim ve smyslu § 214 tr.ř. neumožnil vyjádřit se ke všem takto provedeným listinným důkazům. V dalším stádiu vedeného řízení bude nezbytné, aby krajský soud odstranil i tento nedostatek.

111. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v opravném prostředku důvodně poukázal také na jedno z nejpodstatnějších procesních pochybení, kterých se krajský soud v dané věci dopustil. Stalo se tak v průběhu závěrečných řečí a podstata tohoto pochybení opět spočívá zejména v nesprávném přístupu k obžalovaným, kteří prohlásili, že neovládají jazyk český.

112. Závěrečná vystoupení stran představují jednu z fází hlavního líčení, která bezprostředně předchází rozhodnutí soudu ve věci. Závěrečná vystoupení stran a jejich zástupců jsou přednášená s cílem ovlivnit soud v jeho úvahách před meritorním rozhodnutím a naposled v průběhu hlavního líčení shrnout a prezentovat vlastní stanovisko k věci. Obžalovanému se zároveň umožňuje, aby v zájmu co nejširšího uplatnění práva na obhajobu promluvil jako poslední a případně tak reagoval na argumenty svých předřečníků, a tím jako poslední ovlivnil rozhodování soudu. Závěrečnou řečí tedy obžalovaný rovněž realizuje své ústavně zaručené právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Argumentace uplatněná v závěrečných řečech může soud ovlivnit při hodnocení výsledků dokazování, nebo vést i k jeho doplnění a popřípadě k odročení hlavního líčení za tímto účelem.

113. V konkrétním případě přezkumem zvukového záznamu pořízeného z hlavního líčení odvolací soud zjistil, že do jazyka vietnamského v zásadě nebyla přeložena závěrečná řeč intervenující státní zástupkyně. Svou závěrečnou řeč státní zástupkyně v hlavním líčení četla z předem připraveného materiálu, a nakolik mluvila velmi rychle, její projev, ve kterém uváděla konkrétní skutečnosti, na základě kterých měla být vyslovena vina obžalovaných, a odůvodňovala, jaké konkrétní tresty jim mají být uloženy, trval zhruba 15 minut. Předsedkyně senátu po ukončení pasáže týkající se viny tlumočníka vyzvala, aby obžalovaným jen stručně, v hrubých rysech a bez uvedení jakýchkoli podrobností, přetlumočil, o čem státní zástupkyně hovořila. Část závěrečné řeči týkající se trestů pak přeložena nebyla vůbec. Pokud bylo výše připomenuto, jaký význam má pro obžalovaného závěrečná řeč, je zřejmé, že postupem zvoleným nalézacím soudem nemohlo být v konkrétním případě zachováno právo obžalovaných, kteří neovládají jazyk český, na obhajobu. Takový závěr je důvodný tím spíše, že vůbec nebyl proveden překlad závěrečných řečí obhájců, ani jednotlivých obžalovaných.

114. Předsedkyně senátu také nepřípustným způsobem limitovala právo obžalovaných na závěrečné vyjádření„ poučením“, které jim v té souvislosti poskytla. Opakovaně totiž uvedla, že obžalovaní se mohou vyjádřit k otázce své viny a trestů, které jsou státním zástupcem navrhovány. Takový postup ale odvolací soud nepovažuje za správný, protože trestní řád nestanoví obsahové zaměření závěrečných řečí, vyžaduje pouze tolik, aby zřejmě nevybočovaly z rámce projednávané věci dané předmětem obžaloby. Jejich obsahem bude zpravidla poukaz na skutkovou a právní stránku předmětu řízení, jak se stranám jeví z důkazů provedených v hlavním líčení, dále pak odkaz na okolnosti týkající se případného ukládání trestu, či rozhodování o náhradě škody nebo o ochranném opatření. Takového pochybení se nalézací soud v dalším řízení bude muset vyvarovat. Krajský soud by s ohledem na rozsah a charakter věci a jazykové vybavení většiny obžalovaných, měl také obezřetněji přistupovat k oprávnění předsedy senátu přerušit závěrečné řeči vybočující zřejmě z rámce projednávané věci.

115. Jak částečně vyplývá již z předchozích pasáží tohoto usnesení, vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodněnínapadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři, je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní (viz např. R 41/1972, R 45/1973). Za daného důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková zjištění a s nimi korespondující právní závěry.

116. V obecné poloze je třeba uvést, že při utváření skutkových zjištění je soud prvního stupně povinen postupovat důsledně podle § 2 odst. 5 tr.ř. a zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Dále v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. má všechny provedené důkazy hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. V tomto postupu je zobrazena zásada volného hodnocení důkazů, přičemž tento princip je zásadní pro rozhodování, které důkazy soud provede, popř. zda a nakolik se jeví nezbytným stav dokazování doplnit z hlediska dosaženého základního cíle, tedy zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí. Tato zásada je vybudována na vnitřním přesvědčení orgánů činných v trestním řízení, přičemž není a nesmí být projevem libovůle nebo svobody tohoto orgánu, ale musí být vyjádřena na přísně logickém základě opírající se o právní vědomí a všestranné hluboké zhodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Jestliže takovéto hodnocení je obsaženo v odůvodněnírozhodnutí, není možno shledat uvedené hodnocení důkazů chybným a nelze považovat za potřebné opakování jednotlivých důkazů či doplnění skutkových zjištění odvolacím soudem, který je pak tímto hodnocením vázán (§ 263 odst. 7 tr.ř.). Nalézací soud v odůvodněnínapadeného rozsudku fakticky tvrdí, že respektoval ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. a § 2 odst. 6 tr.ř., podle názoru odvolacího soudu ale taková argumentace neodpovídá realitě, neboť takovým způsobem Krajský soud v Brně v dané věci nepostupoval. V důsledku toho byl napadený rozsudek zatížen také vadami uvedenými v § 258 odst. 1 písm. b), písm. c) tr.ř., neboť je nejasný a jeho skutková zjištění neúplná, soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Odvolacímu soudu vznikly rovněž pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávaných částí rozsudku, k řádnému objasnění věci bude třeba některé důkazy opakovat a provádět důkazy další.

117. K nejpodstatnějším uplatněným odvolacím námitkám Vrchní soud v Olomouci zaujal následující stanovisko. Námitky proti procesní použitelnosti důkazů, jejich nesprávnému hodnocení a postupu soudu prvního stupně.

118. Pokud jde o účast příslušníků 601. brigády z [obec] na některých úkonech, které měly být v dané věci realizovány v rámci sledování osob a věcí ve smyslu § 158d tr.ř., vrchní soud se ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný. Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost podle § 7 tr.ř. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení. Podle § 12 odst. 1 tr.ř. se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, není přípustný, výčet uvedený v § 12 odst. 1 tr.ř. je taxativní. Účast příslušníků 601. brigády Armády ČR neumožňuje ani § 8 tr.ř., podle kterého státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty, vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu 158 d) tr.ř., o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. brigáda z [obec] rozhodně není. Výčet policejních orgánů v armádě stanoví paragraf 12 odst. 2 tr.ř. a jsou jimi pouze pověřené orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný.

119. Odvolací soud se však neztotožňuje s tvrzením obžalovaných, že toto pochybení ze své podstaty a paušálně, zakládá procesní nezpůsobilost důkazů zajištěných postupem podle § 158d tr.ř. a důkazů, které byly získány v návaznosti na poznatky vyplývající z prováděného sledování (zejména se má jednat o odposlech a záznamy telekomunikačního provozu).

120. Obžalovaní závěr o neprocesním charakteru takto získaných důkazů staví zjevně na teorii„ plodů z otráveného stromu“ (viz například opravný prostředek [titul] [jméno] [příjmení] -„ v uvedeném kontextu se klade otázka, do jaké míry ovlivní taková intoxikace /rozuměno nezákonný způsob provádění sledování/ celou další skupinu důkazů, které na nezákonný důkaz přímo navazují“).

121. Vrchní soud dodává, že tato doktrína má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde je také rozvíjena a praktikována. Podstata dotčené doktríny v její krajní podobě spočívá v tom, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení má za následek absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů opatřených na podkladě takového vadného postupu. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu. To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, tedy musí vždy konkrétně posoudit, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit. Jinými slovy - ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že příslušné orgány musí hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ani právní úprava trestního řádu platného a účinného na území České republiky odkaz na tuto doktrínu neobsahuje (jediný striktní zákaz použití důkazu je zakotven v § 89 odst. 3 tr.ř. - důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila). Je třeba poukázat na to, že ani rigorózní interpretace doktríny plodů - ovoce z otráveného stromu nevede k závěru, že jakékoli pochybení při opatřování důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost důkazu, vždy je třeba konkrétně posuzovat, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda vůbec bylo způsobilé proces provádění důkazu ovlivnit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2014, sp.zn. III. ÚS 761/14, uveřejněný pod č. 103 ve svazku 73 Sb. n. a us. Ústavního soudu, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 7. 2014, sp.zn. IV. ÚS 3766/12). Už vůbec potom nelze mít za to, že by výskyt nezákonného důkazu způsoboval nepoužitelnost všech důkazů opatřených v trestním řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp.zn. III. ÚS 2260/10, uveřejněný pod č. 50 ve svazku 64 Sb. n., us. Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp.zn. 5 Tdo 949/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp.zn. 11 Tdo 834/2018).

122. Pro potřeby řízení vedeného v této věci lze tedy shrnout, že doktrína plodů z otráveného stromu není součástí platného trestního řádu, a proto se na ni nelze odvolávat. I kdyby to neplatilo, tak ani rigorózní interpretace této doktríny nemůže vést k závěru, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení.

123. Uvedené však současně neznamená, že by soud I. stupně nebyl povinen se s námitkou týkající se procesní použitelností důkazů získaných postupem podle § 158d tr.ř. a důkazů navazujících, blíže vypořádat.

124. Nalézací soud po doplnění dokazování ve shora naznačeném rozsahu bude především povinen bez pochybností ustálit, v jaké době se příslušníci Armády ČR měli na sledování podílet, jakých konkrétních aktivit se měli dopouštět a jaký byl výsledek jejich činnosti. Teprve poté bude možno odpovědně zaujmout stanovisko, zda důkazy získané postupem podle § 158d tr.ř. jsou, či nejsou procesně použitelné v řízení vedeném proti obž. [příjmení] [příjmení] a spol. Samozřejmě bude třeba se vypořádat také s ostatními námitkami, které byly, respektive budou uplatněny v tomto směru. Zdejší soud registruje, že soud I. stupně na některé z námitek reagoval již v napadeném rozhodnutí (např. zmiňovaný zásah sledování do vnitřních prostor garáže), přičemž se s touto problematikou vypořádal způsobem, se kterým lze souhlasit (odst. 31 odůvodnění).

125. Vrchní soud spíše jen pro úplnost připomíná, že pokud se krajský soud na základě již provedeného, či doplněného dokazování opětovně ztotožní se stanoviskem svědka [titul] [jméno] [příjmení], že činností příslušníků Armády ČR byly pouze potvrzeny informace, kterými Celní zpráva již disponovala, bude nezbytné, aby přesně označil důkazy, na základě kterých takový závěr činí. O tom je řeč především z toho důvodu, že opravné prostředky zpochybňují procesní použitelnost důkazů zajištěných operativně pátracími prostředky a odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu právě s odkazem na to, že o jejich povolení, respektive prodloužení bylo rozhodováno na základě informací získaných příslušníky Armády ČR. Také s touto námitkou bude nalézací soud povinen se vypořádat.

126. Podstatná část odvolacích námitek zpochybňovala použitelnost protokolů o sledování osob a věcí, které dané věci byly pořízeny. Bylo jim vytýkáno, že neobsahují základní obsahové náležitosti a především, že nebyly identifikovány osoby, které prováděly vlastní sledování. Vada byla spatřována rovněž v tom, že protokoly byly vyhotoveny se značným časovým odstupem.

127. Vrchní soud v této souvislosti ve shodě se stanoviskem, které zaujal již nalézací soud, uvádí, že samotné pozdější vypracování protokolu podle § 158d odst. 7 tr.ř., který je připojen k záznamu o sledování osob a věcí podle § 158d odst. 2 tr.ř., nemá za následek nezákonnost důkazů vyplývajících ze samotného záznamu o sledování. Naopak, jde o trestním řádem předpokládaný postup, neboť ne vždy je možné k okamžiku pořízení záznamů o sledování osob a věcí bez dalšího určit, zda tyto obsahují poznatky důležité pro trestní řízení (a má tak k nim být připojen protokol s náležitostmi podle § 55 a § 55a tr.ř.) či nikoliv. Procesní nezpůsobilost nezakládá ani absence označení konkrétních úředních osob, které prováděly dané sledování osob a věcí (když protokoly připojené k záznamům o sledování osob a věcí jsou podepsány vedoucím odboru). Obsah protokolu je nutno přes obecný odkaz na ustanovení § 55 a § 55a tr.ř. vždy přizpůsobit konkrétnímu úkonu, přičemž z hlediska povahy tohoto úkonu by při sledování konkretizace osob z řad kriminalistů či jiných policistů, podílejících se skrytě na odhalování páchání trestné činnosti, byla v absolutním rozporu se smyslem a účelem úkonu, jímž jsou tyto důkazní prostředky pro trestní řízení opatřovány (blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp.zn. 5 Tdo 482/2011, resp. LATA, J. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, x LineBreak a. s., 2017, s. 1198).

128. Vrchní soud dodává, že krajský soud se určitým způsobem zabýval otázkou procesní použitelnosti důkazů získaných postupem podle § 158d tr.ř., problematice procesní použitelnosti odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu se ale fakticky nevěnoval vůbec. Rovněž toto pochybení bude třeba v dalším řízení napravit. V rámci toho se nalézací soud bude muset vypořádat zejména s otázkou, zda pro nařízení odposlechů byly splněny zákonné podmínky a zda rozhodnutí, na základě kterých byly odposlechy realizovány, splňují formální a materiální kritéria, jež jsou na ně kladena zákonem a konstantní judikaturou. Jak v případě operativně pátracích prostředků, tak v případě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu bude povinností nalézacího soudu, aby zaujal stanovisko k tomu, zda sledovaného účelu nebylo možno dosáhnout jiným způsobem, či zda by dosažení sledovaného účelu jiným způsobem bylo podstatně ztíženo. Nelze totiž přehlédnout, že jak použití operativně pátracích prostředků, tak odposlech a záznam telekomunikačního provozu představují zásadní zásah do základních občanských práv a svobod. Přitom platí, že trestní věci mají být projednávány s plným šetřením práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána. Při provádění úkonů trestního řízení lze do těchto práv osob, jichž se takové úkony dotýkají, zasahovat jen o odůvodněných případech, na základě zákona a v nezbytné míře pro zajištění účelu trestního řízení (§ 2 odst. 4 tr.ř.).

129. Již v tomto stadiu řízení je ovšem třeba říct, že nalézací soud přistoupil k hodnocení důkazů získaných postupem podle § 88 tr.ř. způsobem, který lze jen stěží akceptovat. V průběhu vedeného řízení, což ostatně vyplývá i ze shora rozvedených opravných prostředků, někteří z obžalovaných popřeli, že by právě oni byli osobami, kterých se pořízené záznamy telekomunikačního provozu týkají. Krajský soud v této souvislosti správně uvedl, že je obvyklé, že na protokolech o záznamu telekomunikačního provozu nejsou uvedena jména účastníků hovoru, ale pouze účastnická čísla (odst. 32 odůvodnění). Podle nalézacího soudu je ztotožnění účastníků hovorů uvedeno v jednotlivých příkazech k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jež jsou součástí spisového materiálu. Krajský soud dodává, že proto mohl k důkazu provést úřední záznam Policie ČR, v němž jsou ztotožněni jednotliví uživatelé koncových čísel, resp. jejich přehled na č.l. 1233 až 1234 spisu, a to jako pomocné listinu ve vztahu k výše citovaným protokolům. Právě s touto částí argumentace ovšem odvolací soud zásadně nesouhlasí. Pokud jde o zmiňovanou přílohu spisu k č.l. 4833, jedná se o souhrn nežurnalizovaných listin, obsahově jde o příručku uživatele„ Terminálu Online v 2.276- data“, úřední záznam Generálního ředitelství cel ze dne 16. 8. 2019 a protokoly o záznamu telekomunikačního provozu. Není zcela zřejmé, který konkrétní materiál podle nalézacího soudu umožňuje identifikaci uživatelů jednotlivých čísel. Pokud se má jednat o úřední záznam Generálního ředitelství cel ze dne 16. 8. 2019, pak je třeba dodat, že zde jsou označeni pouze někteří z obžalovaných, konkrétně [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Uvedena je zde rovněž osoba označená jako [jméno]. Z pořízeného úředního záznamu však vůbec nelze dovodit, na podkladě jakých skutečností byla identifikace uživatelů telefonních čísel provedena. Pokud jde o zmiňované„ pomocné“ listiny (č.l. 1233 až 1234), zde je situace ještě horší, neboť se jedná o materiál bez jakýchkoliv formálních náležitostí, například vůbec není zřejmé, kterou součástí byl vypracován. Je zde uvedeno několik osob, které měly používat určitá telefonní čísla, z obžalovaných se jedná o [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení]. Jsou zde jmenovány i další osoby, jako např. druh obžalované [jméno] [jméno] [příjmení], apod. Absentuje zde otisk úředního razítka a není zde uvedeno, která konkrétní osoba tento materiál vypracovala. Co je však podstatnější, obdobně, jako v případě předchozího materiálu, který podle nalézacího soudu má umožňovat identifikaci účastníků hovoru, ani u těchto„ pomocných“ listin není zřejmé, na základě jakých konkrétních skutečností bylo stanoveno, kdo je oním účastníkem. Materiály, na které je odkazováno nalézacím soudem, jsou tedy absolutně nepřezkoumatelné.

130. Uvedené nedostatky odvolací soud hodnotí jako podstatné, neboť, jak již bylo konstatováno, někteří z obžalovaných popírají, že by se zaznamenaných telefonátů účastnili. Odvolací soud zásadní pochybnosti spatřuje především u obžalovaných [příjmení] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení], kteří výslovně popřeli, že by vedli telefonáty, ve kterých byli orgány činnými v trestním řízení identifikováni jako jedni z účastníků hovoru. Ve vztahu k [příjmení] [příjmení] odvolací soud již uvedl, že krajský soud se důsledně nevypořádal s existujícími pochybnostmi, zda osobou známou pod přezdívkou [jméno], je právě tento obžalovaný, či zda takovou osobou je [příjmení] [jméno] [jméno]. Nalézací soud v případě tohoto obžalovaného uvedl, že identita [příjmení] [příjmení] je mimo jiného potvrzována výpovědí spoluobžalovaného [titul] [jméno] [příjmení], nicméně skutečností je, že tento obžalovaný takové tvrzení soudu prvního stupně opakovaně odmítl, naposledy v průběhu hlavního líčení provedeného dne 11. 5. 2020, kdy prohlásil, že si není jistý, kdo mu posílal zájmové SMS zprávy (č.l. 5811). Při určení identity volajícího pak nalézací soud vůbec nezohlednil stanovisko dalších spoluobžalovaných [příjmení] [příjmení], konkrétně [jméno] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], kteří v hlavním líčení, po přehrání příslušných záznamů hovorů, odmítli, že by s nimi hovořil právě [příjmení] [příjmení], naopak, za osobu, se kterou telefonovali, označili [příjmení] [jméno] [jméno]. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] navíc dodal, že osoba, se kterou mluvil, tedy [příjmení] [jméno] [jméno], má přezdívku [jméno] (č.l. 5810). Z pohledu uvedeného je podle vrchního soudu více než diskutabilní, zda pouze na základě prokázaného faktu, že [příjmení] [příjmení] se spoluobžalovaným [titul] [jméno] [příjmení] formou SMS zprávy komunikoval ohledně ošetření svého syna, lze s potřebnou jistotou dovodit závěr, že právě on s ním rovněž komunikoval ohledně nelegálních obchodů s tabákovými výrobky (odst. 38). Závěr, že účastníkem telekomunikačního provozu byla [jméno] [jméno] [příjmení] pak krajský soud neodůvodnil vůbec. Stanovisko nalézacího soudu, že neexistují pochybnosti o ztotožnění jednotlivých obžalovaných (odst. 32 odůvodnění), je tak minimálně předčasné. V případě obžalovaných, kteří svou účast na zaznamenaných telefonátech popírají, tak zřejmě nezbude, než danou situaci objektivizovat znaleckým posudkem, v případě SMS zpráv, které mají podle nalézacího soudu prokazovat účast obžalovaného [příjmení] [příjmení] na nelegálních obchodech s tabákovými výrobky bude nutné precizovat, na základě jakých konkrétních důkazů je koncipován závěr, že autorem těchto zpráv byl právě [příjmení] [příjmení].

131. Je-li řeč o odposleších a záznamu telekomunikačního provozu, nelze nezmínit, že obžalovaní namítli procesní i věcnou nesprávnost překladů pořízených tlumočníkem [titul] [jméno] [příjmení]. Pokud jde o formální nedostatky související s pořízením překladů, nalézací soud se s touto problematikou vypořádal způsobem, se kterým podle odvolacího soudu lze souhlasit (blíže odst. 32).„ Tvůrčí“ způsob, se kterým tento tlumočník k překladu zaznamenaných telefonátů přistoupil, ovšem lze jen stěží akceptovat. Jednoznačně totiž může zakládat pochybnosti o věcné správnosti provedeného překladu, a to minimálně v rovině možného zkreslení překládaného textu, či ovlivnění osob, které následně s tímto překladem dál pracují. Podle vrchního soudu není přípustné, aby tlumočník, byť veden dobrou vůlí, doplňoval překládaný text vlastními poznámkami, kterými fakticky dovysvětluje, o čem účastníci telefonátu vlastně hovoří. Za tohoto stavu ovšem není zcela zřejmé, proč nalézací soud rozhodl o přibrání téhož tlumočníka k fakticky reviznímu překladu předmětných hovorů. Pokud samotný nalézací soud odposlechy a záznam telekomunikačního provozu vedle výsledků operativně pátrací činnosti považuje za stěžejní důkazy stojící proti obžalovaným, není zřejmé, proč nevyhověl požadavku obhajoby, aby opakovaným překladům byly podrobeny všechny hovory, jejichž překlad byl požadován, a nikoliv pouze ty, které nebyly překládány v hlavním líčení, když je evidentní rozdíl mezi obsahem písemného překladu a překladu realizovaného v průběhu hlavního líčení. Rovněž tyto nedostatky bude povinen nalézací soud v průběhu dalšího řízení odstranit.

132. Pokud jde o další část řešené problematiky, nalézací soud se v průběhu řízení vypořádal s argumentací obžalovaných, jaké zboží bylo v konkrétních případech dováženo, uskladňováno, vyskladňováno a dále distribuováno. Pokud odmítl verzi obžalovaných, že to vždy nemusely být cigarety, resp. tabák, ale mohly to být křupky, polévky, textil a podobné zboží, podle odvolacího soudu nepochybil. Svůj závěr totiž odůvodnil logickým a přesvědčivým způsobem (blíže viz odst. 40). Vrchní soud dodává, že variantě, které se domáhali obžalovaní, odporují i konkrétní okolnosti, za kterých trestná činnost měla být páchána - počínaje zaznamenanými telefonickými hovory, konče vlastním pohybem v prostorách skladu, je předmětné jednání charakterizováno vysokou mírou konspirace. Pokud by se projednávaný děj měl skutečně týkat instantních polévek a dalších komodit, které jsou obžalovanými zmiňovány, postrádala by tato zjevná a bez pochybností prokázaná konspirace, jakéhokoli významu.

133. Dostatečně však nalézací soud neodůvodnil, na základě čeho koncipoval svůj závěr, že ve všech případech, kde byla vyslovena vina obžalovaných, bylo manipulováno s plně naloženými automobily a plně naloženými masterboxy. V tomto směru je třeba jistou dávku relevance přiznat uplatněným odvolacím námitkám, se kterými se nalézací soud bude muset v dalším průběhu řízení vypořádat.

134. V případě obžalované [příjmení] [příjmení] [jméno] soud prvního stupně dovozuje závěr, že právě ona užívala garáž evidenčního [číslo] na ulici [anonymizováno] v [obec] (bod I. 41 výroku napadeného rozsudku), kde měla skladovat řezaný tabák a cigarety různých značek. Činí tak na základě provedených důkazů, konkrétně se má jednat o záznam o sledování obžalované ze dne 1. 11. 2018 a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle vrchního soudu s postupem soudu prvního stupně ve vztahu k tomuto útoku lze jen obtížně souhlasit. Pokud jde o zmíněný obrazový záznam, ten na místě činu zachycuje obžalovanou a prokazuje tedy podezření, že [příjmení] [příjmení] [jméno] na protiprávním jednání skutečně mohla participovat. Současně ale nelze přehlédnout, že tento záznam na místě kromě obžalované zaznamenává i další osoby (které zde obžalovaná přivezla svým vozidlem) a nutno dodat, že to není [příjmení] [příjmení] [jméno], kdo by zde vyvíjel jakékoliv aktivity. Pokud jde o svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], není přesně zřejmé, na základě čeho krajský soud dospěl k závěru, že právě tyto důkazy obžalovanou usvědčují. Samotný nalézací soud připouští, že v rámci provedeného poznávacího řízení ani jeden ze svědků obžalovanou neztotožnil s osobou, se kterou byla vedena jednání ohledně užívání předmětné garáže. Obžalovaná tvrdí, že neumí česky, a to ani na úrovni hovorového minima. Nalézací soud v odůvodněnísvého rozhodnutí netvrdí, že by tato obhajoba obžalované byla vyvrácena. Přitom oba svědci, tzn. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve svých výpovědích upozorňují na to, že osoba asijského původu, se kterou jednali, určitě mluvila česky. S konkretizovanými nedostatky se krajský soud bude muset vypořádat opakovaně a zejména přesvědčivějším způsobem, než dosud.

135. Obžalovaný [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v opravném prostředku odmítl, že by byl jakkoli zainteresován na jednání popsaném v bodě I.

47. Tomuto skutku se nalézací soud věnoval jen velmi stručně v odstavci 41 odůvodnění. Skutečnosti, které zde krajský soud uvádí (spojení tohoto obžalovaného s nájemní smlouvou na skladové prostory vyplývající z dat zaznamenaných v jeho mobilním telefonu), nepochybně zakládají podezření, že se obžalovaný mohl této trestné činnosti skutečně dopustit. Závěr o jeho vině je však prozatím předčasný, neboť dosud nebyly provedeny všechny potřebné důkazy. Primárně je třeba si uvědomit, že vlastník garáže, kde bylo nalezeno 300 kg řezaného tabáku, vypovídá, že smlouvu uzavřel s osobou odlišného jména, obžalovaného nepoznal při poznávacím řízení, resp. vyloučil, že by se mohlo jednat o osobu, se kterou jednal. Za takového stavu není zcela zřejmé, proč soud I. stupně nevyvinul větší úsilí k provedení výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy osoby, která nájemní smlouvu měla uzavřít. Nepochybně bylo možno provést i další kroky k ustanovení aktuálního místa pobytu svědka, než pouze lustraci v dostupných evidencích, na to ostatně v průběhu řízení upozorňoval již obhájce obžalovaného. Krajský soud se bude muset rovněž vypořádat s tvrzením obžalovaného, že jeho telefon používaly i další osoby, mimo jiných také [příjmení] [jméno] [příjmení]. Zcela zásadní je pak tvrzení obžalovaného, že Celní správa dosud neukončila řízení týkající se zajištěného tabáku, neboť dosud nebylo zjištěno, komu patří a kdo je povinen odvést z něj daň. Tuto situaci bude nalézací soud povinen objektivizovat dotazem u příslušného orgánu.

136. Fakticky nepřezkoumatelný je pak z hlediska skutkového napadený rozsudek v případě jednání popsaného v bodě II. výroku, kde se obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení] měl dopustit přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Své závěry v tomto směru nalézací soud nijak nerozvedl a pouze obecně odkázal na odborné vyjádření z oboru střelivo a výbušniny, které ve věci bylo vypracováno (odst. 42). Přístup krajského soudu k řešení této problematiky velmi dobře ilustruje již to, že sice odkazuje na jedno odborné vyjádření, opomíjí však, že ve věci bylo vypracováno též další odborné vyjádření - z odvětví pyrotechniky, munice a výbušnin, které se zabývalo jinou částí nábojů, výbušek a dalších věcí, jež jsou rovněž uvedeny ve výroku a jejichž držení je také kladeno k tíži obžalovaného. Takový postup lze ovšem jen stěží akceptovat i s ohledem na konkrétní odvolací námitky obžalovaného směřující proti použité právní kvalifikaci.

137. Zásadní námitky v opravném prostředku uvedla státní zástupkyně. Vrchní soud se s nimi v podstatě ztotožnil, byť i z předchozích pasáží vyplývá, že nikoliv v celém rozsahu.

138. Ze srovnání podané obžaloby a výroku napadeného rozsudku je zřejmé, že obě rozhodnutí se v případě jednotlivých obžalovaných liší, v některých případech i významně. Nalézací soud oproti obžalobě v řadě případů upravil, kteří z obžalovaných se podíleli na tom kterém protiprávním útoku, v rámci jednotlivých útoků korigoval závěr o množství cigaret, a tedy i závěr o výši škody, apod. V obecné poloze je třeba říct, že takový postup soudu není v rozporu se zákonem. Podle § 220 odst. 1 tr.ř. soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Takový postup byl ze strany nalézacího soudu v zásadě zachován, neboť nebyla narušena totožnost skutku popsaného v obžalobě a ve výroku rozsudku. Soud může a musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení, bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obžalovaného. Některé skutečnosti v rozhodnutí soudu tedy mohou oproti obžalobě přibýt, některé mohou odpadnout, soud může upřesnit nepřesný popis z obžaloby, nesmí se ovšem změnit podstata skutku (blíže R 6/1962, R 19/1964, R 9/1972 a další). Přesto je nutné krajskému soudu vytknout některá pochybení, kterých se při konstrukci svých skutkových závěrů dopustil.

139. Nalézací soud v odůvodněnírozsudku zaujal stručné stanovisko k jednotlivým obžalovaným a jednotlivým útokům. Vysvětluje důvody, které jej vedly ke změně skutkového popisu, resp. k tomu, že v případě některých útoků nevyslovil vinu obžalovaných (zejména viz odst. 33 a násl.). Pokud jde o opravný prostředek státního zástupce, vrchní soud se především ztotožnil s argumentací, že nalézací soud v řadě případů provedené důkazy hodnotil izolovaně, při konstrukci skutkových závěrů preferoval především pořízené obrazové záznamy a pouze někdy přihlížel též k jiným zajištěným a provedeným důkazům. Takový postup nalézacího soudu je jednoznačně v rozporu s § 2 odst. 6 tr.ř., podle kterého orgány činné v trestním řízení, tedy i soud, hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. V podrobnostech, kterých útoků se tento nedostatek týká, odvolací soud pro stručnost odkazuje na opravný prostředek státního zástupce. V dalším řízení tedy krajský soud v označených případech provede podrobnou a komplexní analýzu všech, tedy i souvisejících důkazů a přesvědčivým způsobem vysvětlí, z jakých důvodů tyto důkazy jsou, či nejsou způsobilé k vyslovení viny obžalovaných.

140. Fakticky nepřezkoumatelné jsou výrok a navazující odůvodnění, které se týkají obžalovaného [jméno] [příjmení]. Zde je nutné v plném rozsahu souhlasit s argumentací státního zástupce, že se soudu prvního stupně nepodařilo řádně objasnit, proč v případě tohoto obžalovaného vyslovil vinu pouze dvěma dílčími útoky, když zboží se v jeho garáži uskladňovalo a vyskladňovalo v celém kritickém období a i z vyjádření samotného obžalovaného lze dovodit, že v každém okamžiku byl minimálně srozuměn s tím, o jaké zboží se jedná a jaké je jeho množství (blíže viz str. 10 odvolání státního zástupce).

141. Lze souhlasit i s další odvolací námitkou státního zástupce, že za stavu, který sám definoval, nalézací soud nerozlišoval jednotlivé procesní postupy, kterými prováděl úpravy skutkových zjištění. Vrchní soud pro úplnost uvádí, že soud prvního stupně v řadě případů provedl pouze úpravu skutkového popisu, jsou však případy, kdy o útocích vůbec nerozhodl a tuto část jednání obžalovaných vypustil. Svůj postup v tomto směru ovšem nalézací soud v zásadě nevysvětlil, a pokud ano, učinil tak vnitřně rozporným způsobem. Tuto situaci lze dobře ilustrovat např. na protiprávním jednání, kterého se měl dopustit obžalovaný [jméno] [jméno] [příjmení]. Ve vztahu k bodu 25. obžaloby krajský soud konstatoval, že záznam k tomuto dílčímu útoku je tak nekvalitní, že nebylo možné rozpoznat ani osoby, ani zboží, pouze bylo seznatelné, že ke garáži přijelo vozidlo a s něčím se manipulovalo. Proto byl tento dílčí útok ze skutkové věty zcela vypuštěn (odst. 33 odůvodnění).

142. Samotný soud prvního stupně tedy hovoří o účasti tohoto obžalovaného na dílčích útocích trestného činu, rovněž z odůvodněnípoužité právní kvalifikace vyplývá, že jeho jednání je považováno za pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 odst. 1 tr.ř. (odst. 48 odůvodnění). Pokud ovšem platí tento závěr, nelze procesní postup nalézacího soudu, který vypouští dílčí útoky, považovat za správný. Podle § 12 odst. 12 tr.ř. se totiž skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu a za takového stavu, pokud soud dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vyslovení viny obžalovaného, je třeba postupovat podle § 226 tr.ř. a rozhodnout o zproštění obžalovaného obžaloby. Je ovšem nutno dodat, že u pokračování v trestném činu není mnohost útoků znakem skutkové podstaty, ale je formou provedení konkrétního trestného činu (např. R 57/2007). V praxi nezřídka dochází k tomu, že souvislé jednání pachatele není možno rozdělit na jednotlivé dílčí útoky, pak není možno učinit závěr o pokračování v tomto trestném činu, byť jeho jednání vykazuje některé znaky pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku (např. jednotný záměr, stejný způsob provedení, časovou souvislost), nýbrž půjde o jediný skutek jak z hlediska trestního práva hmotného, tak z hlediska trestního práva procesního. Platí, že pokud se uvedený čin neskládá z jednotlivých dílčích útoků pokračujícího trestného činu ve smyslu § 12 odst. 12 tr. ř., nelze rozhodnout zprošťujícím výrokem podle § 226 tr.ř. ohledně těch konkrétních případů, u nichž nebylo možno vyslovit závěr o vině obžalovaného. Taková část žalovaného jednání se pak neuvede v popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku, jen se z něj tzv. vypustí (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 11 Tdo 561/2010).

143. Z pohledu uvedeného tedy bude nezbytné, aby nalézací soud v prvé řadě lépe a podrobněji odůvodnil své stanovisko, že protiprávního jednání se obžalovaní měli dopouštět dílčími útoky pokračujícího trestného činu. V napadeném rozsudku se totiž této problematice věnoval v jediné větě, ve které navíc pouze ocitoval znaky, kterými je pokračování vymezeno zákonem (odst. 48). Pokud i v rámci nového rozhodnutí krajský soud dojde k závěru, že jednání obžalovaných je pokračováním v trestném činu a v případě některých dílčích útoků není možné vyslovit jejich vinu, bude nezbytné, aby takovému závěru uzpůsobil i svůj procesní postup.

144. V zásadě totéž lze říct o situaci, kdy nalézací soud nevypouští dílčí skutek jako celek, ale pomíjí účast některých z obžalovaných na tomto útoku.

145. Státní zástupce i obžalovaní uplatnili řadu námitek též k právní kvalifikaci jednání obžalovaných. K odůvodněnítéto problematiky nalézací soud mnohdy nepřistoupil přesvědčivým způsobem. K zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku.

146. Pokud jde o zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku, krajský soud v případě všech obžalovaných mimo jiného dovodil, že naplnili kvalifikační znak„ nejméně se dvěma osobami“ uvedený v odst. 2 písm. a) tohoto ustanovení, svůj závěr ale blíže nijak nevysvětlil (odst. 48). Někteří z obžalovaných argumentovali, že pro použití této kvalifikace nebyly splněny podmínky, neboť zainteresované osoby se mnohdy neznaly, nekooperovaly spolu a v některých případech šly jejich zájmy dokonce proti sobě. S takovou obhajobou ovšem vrchní soud nesouhlasí. Tento znak je totiž naplněn, jestliže se na činu pachatele aktivně podílí, i když různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické nebo právnické osoby (tedy s pachatelem celkem tři), přičemž je-li pachatelem fyzická osoba, která se činu dopustila v rámci nebo v souvislosti s činností právnické osoby, nelze tuto právnickou osobu zahrnout mezi osoby ve smyslu tohoto znaku podmiňujícího použití vyšší trestní sazby. Může jít o spolupachatelství (§ 23) nebo o některou z forem účastenství s výjimkou návodu. Nevyžaduje se, aby mezi jejich vzájemnou součinností musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce (viz R 37/1965). Stejně tak se nevyžaduje ani užší součinnost mezi nimi, např. ve formě spolčení, organizované skupiny apod. (viz R 53/1976). K naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v § 240 odst. 2 písm. a), totiž že čin byl spáchán nejméně se dvěma osobami, postačuje součinnost dalších osob (fyzických nebo právnických), aniž by tyto osoby musely o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět (opět R 37/1965). Pachatel (fyzická nebo právnická osoba) však o součinnosti s nimi ve smyslu § 17 písm. b) vědět musí. Blíže pak lze odkázat rovněž na argumentaci státního zástupce rozvedenou v podané obžalobě (č. l. 4685).

147. Nedostatek odůvodněnítéto problematiky do značné míry souvisí i s další vadou napadeného rozhodnutí, která odvoláními nebyla výslovně vytýkána. Z úvodu skutkového popisu vyplývá, že obžalovaní s dalšími neustanovenými osobami měli jednat po předchozí dohodě, se společným úmyslem získat pro sebe a další osoby majetkový prospěch. Trestná činnost, na níž se podílí více spolupachatelů nebo vedle pachatele (spolupachatelů) ještě další osoby, se nazývá trestnou součinností (tzv. účastenství v širším smyslu, kam se vedle spolupachatelství řadí ještě organizátorství, návod a pomoc - § 24 tr. zákoníku). S výjimkou [jméno] [příjmení], který je v napadeném rozhodnutí výslovně označován jako pomocník trestného činu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, však z rozsudku nelze zjistit, jaká je hmotněprávní pozice ostatních obžalovaných. Lze se pouze domnívat, že ostatní obžalovaní jednali jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku. Taková skutečnost však není paragrafově vymezena ve výroku rozsudku, není nijak objasněna v odůvodněnía nelze ji jednoznačně dovodit ani ze skutkového popisu, neboť ten pasáž, ze které by snad bylo možno formu trestné součinnosti dovodit, popisuje souhrnně, týmiž slovy ve vztahu ke všem obžalovaným, tedy i ve vztahu k [jméno] [příjmení], jehož jednání bylo kvalifikováno jako jednání pomocníka trestného činu. Vrchní soud dodává, že odůvodněním některé z forem trestné součinnosti nejsou ani argumenty uvedené v odstavci 44, neboť formulace typu„ všichni obžalovaní byli nějakým způsobem zapojeni do obchodu“, respektive„ obžalovaní blíže spolupracovali“, jistě nejsou popisem zákonných znaků spolupachatelství, ani některé z forem účastenství ve smyslu § 24 tr. zákoníku.

148. To je podle odvolacího důvodu vada podstatná, neboť v tomto rozsahu činí napadený rozsudek nepřezkoumatelný. V případě nového vyslovení viny obžalovaných bude povinností krajského soudu uvedený nedostatek napravit. Vrchní soud si uvědomuje odlišnost názorů v tom směru, zda spolupachatelství musí být paragrafově vymezeno již ve výroku rozsudku, řada judikaturních rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp.zn. 8 Tdo 66/2020) explicitní vyjádření spolupachatelství již ve výroku rozsudku nevyžadují. Pokud ovšem nalézací soud dojde k závěru, že někteří z obžalovaných jednali jako spolupachatelé, měla by tato skutečnost v dané věci, minimálně pro větší přehlednost, nalézt svého odrazu již ve výroku. Bude nezbytné, aby nalézací soud, pokud jednání některých z obžalovaných posoudí jako spolupachatelství, tento svůj závěr podrobně a přiléhavě zdůvodnil. S ohledem na obhajobu obžalovaných, že se v reálné době mnohdy ani neznali, nekooperovali spolu, a v některých případech šly jejich zájmy dokonce proti sobě, bude také nutné, aby soud I. stupně upřesnil, koho se dohoda, kterou popisuje ve skutkové větě I., konkrétně týkala a proč, zda se jednalo o dohodu výslovnou, či konkludentní a podobně. V této souvislosti by krajský soud měl uvážit, zda formulace uvedené v bodech I. a III.„ po předchozí dohodě se společným úmyslem získat pro sebe a další osoby majetkový prospěch“ jsou dostačující pro vymezení některé z forem trestné součinnosti.

149. Lze dodat, že v případě opakovaného vyslovení viny [příjmení] [příjmení] by se nalézací soud měl zabývat také otázkou, nakolik je souladný skutkový popis týkající se tohoto obžalovaného a použité právní věty a právní kvalifikace. Podle skutkových zjištění měl [příjmení] [příjmení] v bodě I. úkolovat spoluobžalovaného [titul] [jméno] [příjmení], měl na něj registrovat vozidlo Citroen Jumpy a měl mu zprostředkovat kontakt na spoluobžalovaného [jméno] [jméno] [příjmení]. Za popsaného stavu je ovšem více než diskutabilní, zda [příjmení] [příjmení] jednáním, kterého se měl dopustit, přímo naplňoval znaky konkrétních skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným, či zda pouze bezprostředně přispíval k tomu, aby došlo k jejich naplnění. A otázka, na kterou musí krajský soud odpovědět zní, zda [příjmení] [příjmení] za popsaného stavu měl jednat jako pachatel, respektive spolupachatel (§ 22, § 23 tr. zákoníku), nebo měl jednat jako účastník ve smyslu § 24 tr. zákoníku. K přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku.

150. V případě trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, obžalovaní zejména namítali, že pro nedostatek subjektivní stránky nemohlo dojít k naplnění znaků ani základní skutkové podstaty, státní zástupce krajskému soudu naopak vytýkal, že nepostupoval správně, když nepoužil kvalifikovanou skutkovou podstatu a svůj postup v tomto směru řádně neodůvodnil. Tyto námitky odvolací soud z určitého úhlu pohledu hodnotí jako důvodné. K právnímu hodnocení zjištěného skutkového stavu totiž nalézací soud opět nepřistoupil důsledně.

151. U přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku se po subjektivní stránce vyžaduje úmysl, který se musí vztahovat i na pachatelovo vědomí, že jde o neoprávněné označení výrobků nebo poskytovaných služeb ochrannou známkou nebo známkou s ní. Nalézací soud v napadeném rozsudku k otázce zavinění uvedl prakticky jediné -„ o neoprávněnosti takového označení obžalovaní věděli“ (odst. 49). Napadený rozsudek je v této části nepřezkoumatelný, protože krajský soud uvedené tvrzení blíže nijak nerozvedl. Vrchní soud samozřejmě registruje, že nalézací soud v odůvodněnírozsudku ve vztahu k některým z obžalovaných, [titul] [jméno] [příjmení], uvádí důvody, proč nevěří jejich obhajobě, že nevěděli, že převáží cigarety. Podle odvolacího soudu ovšem skutečnost, že obžalovaní věděli, že převáží (nebo skladují) cigarety, nelze bez dalšího ztotožňovat s tím, že věděli, že jsou opatřeny padělkem ochranné známky. S problematikou úmyslného zavinění je nalézací soud povinen se náležitě vypořádat, neboť prozatím tak neučinil. Přitom skutečností, na základě kterých může krajský soud koncipovat své závěry, je celá řada, na některé z nich bylo důvodně poukázáno již státním zástupcem (např. č.l. 4684 verte). Vrchní soud ohledně případné neznalosti zákona o ochranných známkách dodává, že se uplatní zásada, že neznalost takového zákona se posuzuje stejně jako neznalost samotného trestního zákona, takže neomlouvá pachatele trestného činu, neboť jde o právní normu, které se dovolává trestní zákon a jejímž porušením je podmíněna trestnost činu.

152. V této souvislosti vrchní soud upozorňuje, že v popisu skutku v odsuzujícím rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem, jehož skutková podstata vyžaduje úmysl pachatele, musí být obsaženy i skutkové okolnosti charakterizující úmyslné zavinění obviněného. Jde-li o trestný čin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, z popisu skutku musí být ve vztahu k úmyslnému zavinění zřejmé, že obviněný věděl o neoprávněném označení výrobků nebo služeb, které dovezl, vyvezl nebo uvedl do oběhu, a že byl alespoň srozuměn s neoprávněným zásahem do práv vlastníka dotčené ochranné známky. Samotné konstatování rozporu jednání obviněného s platnou legislativou, nestačí k vyjádření úmyslného zavinění (blíže např. R 38/2011). V konkrétním případě ovšem výrok napadeného rozsudku žádné konkrétní skutkové okolnosti charakterizující úmyslné zavinění obžalovaných neobsahuje.

153. K části napadeného rozsudku, která se týká přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, je třeba dodat, že skutková podstata tohoto trestného činu má tzv. blanketní dispozici, protože trestnost je zde podmíněna porušením zákona o ochranných známkách, jehož se trestní zákon dovolává, pokud vyžaduje neoprávněné použití ochranné známky nebo označení s ní snadno zaměnitelného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp.zn. 5 Tdo 876/2008). Soud prvního stupně však přesto v rámci popisu svých skutkových zjištění ve výroku o vině necituje ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, natož pak aby označil některou z alternativ uvedených pod písmeny a), b) a c) tohoto ustanovení. Ve výroku napadeného rozsudku uvádí jen obecnou formulaci, že obžalovaní v rozporu s právními předpisy dovezli, respektive skladovali určité množství cigaret označených padělkem ochranné známky (viz např. str. 8, 11). Takový popis ovšem lze jen stěží hodnotit jako akceptovatelný. V případě vydání nového odsuzujícího rozsudku tak bude nezbytné, aby se Krajský soud v Brně vyvaroval stejné nepřesnosti a v popisu svých skutkových zjištění formálně správně odkázal na úplné znění konkrétního ustanovení zákona o ochranných známkách, k jehož porušení posuzovaným jednáním mělo dojít.

154. Státní zástupce v případě [příjmení] [příjmení] a některých dalších obžalovaných podal obžalobu pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když v těchto případech dovodil, že získali pro sebe a jiného značný prospěch. Krajský soud u těchto obžalovaných upravil skutkovou větu tak, že vypustil část, kde státní zástupce uváděl, jak vysokou škodu jednotliví obžalovaní způsobili poškozeným a jejich jednání kvalifikoval jako přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, u obžalovaného [jméno] [příjmení] spáchaný formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. V dané věci je obtížné, či přesněji vyloučené konfrontovat odvolací námitky státního zástupce s napadeným rozsudkem, protože soud I. stupně skutkové úpravy a změnu právní kvalifikace nijak neodůvodnil (odst. 49). Proto k možné aplikaci některé z kvalifikovaných skutkových podstat uvedených v § 268 tr. zákoníku vrchní soud uvádí jen několik málo úvah.

155. Státní zástupce skutek v části týkající se ochranných známek formuloval tak, že obžalovaní (kterých se tato část protiprávního jednání má týkat), porušili práva k ochranné známce, čímž vlastníkům ochranných známek měli způsobit škodu v určité výši vyjádřenou v penězích, konkrétně v korunách českých (obžalovaný [příjmení] [příjmení] měl poskytnout pomoc k tomuto jednání). V právní větě však v případě těch obžalovaných, u kterých dovozuje přítomnost kvalifikované skutkové podstaty, tvrdí, že sobě a jinému získali značný prospěch. Výše prospěchu však není blíže specifikována ani v žalobním návrhu, ani v odůvodněnítohoto rozhodnutí. Státní zástupce v podané obžalobě dovozuje, že tabák a tabákové výrobky byly nakupovány a pořizovány za účelem jejich dalšího prodeje. Takový závěr je významný. Pojem„ značný prospěch“, kterým státní zástupce argumentuje, je součástí řady skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákoníku, a to zpravidla jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby. Zákon tímto způsobem postihuje určité jednání prováděné výdělečně v tom smyslu, že směřuje k obohacení pachatele. Jestliže posuzované jednání spočívá v nákupu a prodeji, je možné spatřovat obohacení pachatele jen v rozdílu mezi tím, za co prodal, a tím, za co předtím nakoupil. Pokud nebyla stanovena minimální výše prospěchu, je podle vrchního soudu předčasné vést v dané věci úvahy o použití skutkové podstaty uvedené v § 268 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. V souvislosti s uvedeným bude rovněž potřebné si ujasnit, zda v dané věci pachatelé již prospěch skutečně získali, nebo zda jejich jednání k získání prospěchu mělo teprve směřovat, když i v tomto případě může jít o skutečnost, která může významně ovlivňovat případně použitou právní kvalifikaci. Z tohoto pohledu je více než sporná odvolací argumentace státního zástupce, který nalézacímu soudu vytýká, že„ nezohlednil prospěch, kterého obžalovaní dosáhli držením daného zboží, který vychází z výše škody vyčíslené poškozenými“ (str. 12 odvolání shora).

156. Jistou relevanci je třeba přiznat tvrzení státního zástupce, že nalézací soud pochybil, pokud se nezabýval rozsahem, ve kterém se obžalovaní trestné činnosti měli dopustit. I rozsah trestné činnosti totiž s ohledem na konstrukci předmětné skutkové podstaty může významně ovlivnit případnou hmotněprávní kvalifikaci jednání obžalovaných. Rovněž v tomto případě ovšem vrchní soud upozorňuje, že znak„ rozsah“ nelze ztotožňovat se znakem„ škoda“ a na určení rozsahu nelze zásadně použít § 138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Obdobné výkladové ustanovení týkající se hranic většího, značného a velkého rozsahu není v trestním zákoníku obsaženo. K jejich rozlišení je proto nutné vycházet z právní nauky a soudní judikatury. Při posuzování, zda se pachatel dopustil přečinu podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, resp. zločinu podle § 268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tedy zda došlo k naplnění některé z těchto okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, je nutné vždy zkoumat konkrétní skutkové okolnosti spáchání činu, jako ostatně i v případě jiných trestných činů, u nichž jde o typový znak ať již základní či kvalifikované skutkové podstaty. Primárním kritériem určení„ rozsahu“ u § 268 tr. zákoníku bude vždy samotné využití neoprávněného označení ochrannou známkou, přičemž k rozhodujícím kritériím pro rozlišení značného a velkého rozsahu bude patřit zejména počet výrobků nebo služeb takto neoprávněně označených, jejich celková kvalita a hodnota, pokud ji lze zjistit, a to i ve vztahu ke kvalitě a hodnotě originálních výrobků nebo služeb, velikost trhu, na kterém byly neoprávněně užity (např. uváděny do oběhu), tj. zda šlo o celorepublikový, regionální či jen místní trh, event. dokonce přeshraniční, dále bude nutné zkoumat, do jaké míry se jednání pachatele dotklo výrobců, obchodních a jiných subjektů, ať již majitelů ochranných známek nebo též případných držitelů příslušných licencí, tedy těch, kteří oprávněně dodávají na trh originální výrobky nebo poskytují služby apod. Důležité bude též, zda šlo o soustavnou nebo déletrvající protiprávní činnost, což bývá u velkého rozsahu pravidlem. Ve srovnání se spácháním činu ve značném rozsahu / § 268 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku musí jít u velkého rozsahu / § 268 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku o několikanásobně větší rozsah, zejména z hlediska využití konkrétního neoprávněného označení výrobků (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2721).

157. Vrchní soud, a to spíše jen pro úplnost podotýká, že nalézací soud v rámci úvah o případném použití některé z těchto kvalifikovaných skutkových podstat nemůže opominout ustanovení § 225 odst. 2 tr.ř., podle kterého uznat obžalovaného vinným trestným činem podle přísnějšího ustanovení zákona, než podle kterého posuzovala skutek obžaloba, může soud jen tehdy, když obžalovaný byl na možnost tohoto přísnějšího posuzování skutku upozorněn podle § 190 odst. 2 tr.ř. Nestalo-li se tak, je třeba obžalovaného na onu možnost upozornit ještě před vynesením rozsudku, a žádá-li o to, poskytnout mu znovu lhůtu k přípravě obhajoby a hlavní líčení k tomu účelu odročit. Odvolací soud v té souvislosti upozorňuje, že z judikatury zejména Ústavního soudu vyplývá, že obžalovaného je třeba upozornit na možnost odchylného (nikoli jen přísnějšího) právního posouzení skutku i v dalších případech, pokud je nutné, aby tím bylo zachováno jeho právo na obhajobu a aby obžalovaný nebyl vystaven tzv. překvapivému rozhodnutí (viz např . ÚS 102/2004). Právo být seznámen s povahou a důvody obvinění zakotvené v čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy se neomezuje jen na prvotní informaci v momentě zahájení trestního stíhání, ale trvá i poté. Obviněný má právo být informován i v případě, že vymezení skutku zůstalo stejné a došlo pouze ke změně právní kvalifikace (viz publikace KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha; C. H. Beck, 2012, str. 796-801). Při každé uvažované změně právní kvalifikace je třeba umožnit obhajobě výkon práva, tzn. je třeba poskytnout možnost vyjádřit se k takto změněné právní kvalifikaci a zachovat její právo navrhovat z tohoto důvodu nové důkazy, které by eventuálně mohly nakonec i zpochybnit možnost aplikovat tuto novou právní kvalifikaci na daný skutek (viz např. nálezy Ústavního soudu ČR, sp.zn. IV. ÚS 182/04, I. ÚS 125/04 a další). K přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku.

158. Pokud jde o poslední trestný čin, kterého se samostatně měl dopustit obžalovaný [titul] [jméno] [příjmení], nalézací soud se určitým způsobem vypořádal s důvody, proč předmětné jednání posoudil jako přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Jde však o argumentaci vedenou výlučně v obecné poloze a mnohdy pouze slovy zákona. Podstatné pochybení odvolací soud spatřuje v tom, že soud I. stupně nijak nereagoval na četné a zásadní námitky, které obžalovaný prostřednictvím svého obhájce v právní rovině uplatnil již v rámci závěrečné řeči, tedy před vyhlášením rozsudku (č. l. 5813 a násl.). Ty jsou totiž identické s argumenty rozvedenými v opravném prostředku. Teprve jejich komplexní vyhodnocení může nalézací soud dovést k závěru, zda jsou ve věci podmínky pro vyslovení viny obžalovaného tímto trestným činem a pokud ano, v jakém rozsahu, případně zda jsou splněny podmínky pro jiný procesní postup. K trestům a rozhodnutí o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.

159. Všechny opravné prostředky směřovaly proti výrokům o trestech. Odvolací soud s ohledem na způsob rozhodnutí ve věci považuje za bezpředmětné, respektive předčasné zaujímat k odvolacím námitkám podrobné stanovisko. Přesto, již v tomto stadiu řízení, je třeba na některé uplatněné výhrady reagovat.

160. Obecně lze především souhlasit s argumentací odvolatelů, že soud I. stupně ve většině případů k odůvodnění, proč uložil jednotlivé tresty, respektive proč některé z navržených trestů neuložil, přistoupil ryze formalisticky a neučinil tak úplným, ani přesvědčivým způsobem.

161. To se týká zejména trestu propadnutí věci vysloveného podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obžalovanému [titul] [jméno] [příjmení] (finanční prostředky na účtech a zajištěná hotovost). Soud v souvislosti s uložením tohoto trestu uvedl jediné - trest se ukládá jako zprostředkovaný výnos z trestné činnosti k prostředkům ve vlastnictví obžalovaného coby pachatele daňového deliktu (odst. 55). Takové odůvodněnívšak nemůže obstát samo o sobě, natož při konfrontaci s odvolacími námitkami obžalovaného. Zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti se podle § 135b odst. 3 tr. zákoníku rozumí věc, včetně plodů a užitků, která byla, byť jen zčásti, nabyta za věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti, ve kterou byla věc tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti, byť jen zčásti, přeměněna, nebo k jejímuž zhodnocení došlo, byť jen zčásti, prostřednictvím věci tvořící bezprostřední výnos z trestné činnosti. Již z pohledu tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že odůvodněnínapadeného rozsudku ani v náznaku nedává odpověď na otázku, proč, z jakého důvodu, byl takový trest obžalovanému [titul] [jméno] [příjmení] uložen. Vrchní soud navíc dodává, že trest propadnutí věci krajský soud ukládal podle ustanovení trestního zákoníku novelizovaného od 1. 2. 2019, zatímco obžalovaní páchání trestné činnosti měli ukončit v průběhu roku 2018. V odůvodněnínapadeného rozsudku přitom absentuje jakákoli úvaha týkající se časové působnosti (§ 2 tr. zákoníku).

162. Rozhodnutí nalézacího soudu s ohledem na odvolací námitky v některých případech vzbuzuje pochybnosti o věcné správnosti zvoleného postupu. To se týká například trestu propadnutí věci vysloveného podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obžalovanému [titul] [jméno] [příjmení] (střelivo a munice), který, podle tvrzení státního zástupce měl být uložen i k věcem, které byly při zkoumání zničeny, respektive trestu propadnutí věci vysloveného podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obžalovanému [titul] [jméno] [příjmení] a dalším obžalovaným (vozidla), která jako nástroje trestné činnosti již měla být zpeněžena.

163. Lze souhlasit s argumentací státního zástupce, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s důvody, pro které neuložil navržené tresty vyhoštění. Jen pro ilustraci, svůj postup týkající se celkem pěti obžalovaných nalézací soud blíže rozebral zhruba na deseti řádcích textu, kde se v zásadě omezil jen na citaci zákonných podmínek. Navíc, jak státní zástupce správně poukázal, minimálně u [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] krajský soud hodnotí jeho osobní poměry odlišně od toho, jak činil v dřívějších stádiích řízení a změnu svého názoru nijak nevysvětlil.

164. Realitě odpovídá tvrzení obžalovaného [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], podle kterého je mezi trestem odnětí svobody, který mu byl uložen a tresty, které byly uloženy ostatním obžalovaným, výrazná disproporce, která nebyla krajským soudem uspokojivě vysvětlena.

165. V předchozích pasážích odvolací soud poukázal pouze na nejpodstatnější pochybení, kterých se krajský soud při ukládání trestů dopustil, resp. mohl dopustit. V případě nového odsuzujícího rozsudku bude nalézací soud povinen vypořádat se nejenom s těmito, ale se všemi námitkami, které byly, případně budou v tomto směru uplatněny, například též s námitkou [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], že mu trest měl být ukládán nikoli jako úhrnný, ale souhrnný.

166. Vrchní soud v té souvislosti spíše jen pro úplnost dodává, že v případě nového odsuzujícího rozsudku krajský soud bude povinen (ve výroku o vině i trestech), zohlednit skutečnost, že v mezidobí od vyhlášení napadeného rozsudku nabyla účinnosti novela trestního zákoníku provedená zák. č. 333/2020 Sb.

167. Někteří z obžalovaných odvoláním napadli též výrok, kterým krajský soud rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy. Byť v tomto směru nebyly uplatněny žádné konkrétní námitky, vrchní soud přezkoumal i tuto část napadeného rozhodnutí a zjistil, že s postupem podle § 229 odst. 1 tr.ř. lze souhlasit. Nalézací soud své závěry odůvodnil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, a proto na ně vrchní soud odkazuje (odst. 63). Pokud přesto došlo ke zrušení napadeného rozsudku i v této části, souvisí takový postup s ustanovením § 258 odst. 2 tr.ř. věta za středníkem, podle kterého zruší-li odvolací soud byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

168. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Vrchní soud v Olomouci podle § 258 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c) tr.ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Teprve po doplnění dokazování v intencích tohoto usnesení a po odstranění dalších avizovaných nedostatků, bude mít soud prvního stupně dostatek podkladů pro nové rozhodnutí ve věci. Samozřejmě nelze vyloučit potřebu provedení dalších důkazů nad rámec vytýčený tímto rozhodnutím například v důsledku vývoje důkazní situace, uplatněných důkazních návrhů, či z jiných podobných důvodů.

169. Vrchní soud připomíná, že v dalším řízení je nalézací soud povinen plně respektovat ustanovení § 264 odst. 1 tr.ř., podle kterého soud, jemuž věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení odvolací soud nařídil.

Rubrum