30 A 100/2014 - 208

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Fe MARKET s.r.o., se sídlem Skaštice 25, zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 220, Napajedla, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, a osob zúčastněných na řízení: 1) J. P., 2) L. P., oba zastoupeni Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 10. 2014, č. j. KUZL 64764/2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen nahradit osobám zúčastněným na řízení prostřednictvím jejich právní zástupkyně Mgr. Sandry Podskalské, advokátky se sídlem Údolní 33, Brno náklady řízení v částce 3 400 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Městský úřad Kroměříž, odbor životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 10. 6. 2013, č. j. MeÚKM/036840/2013/OZP/Še uložil žalobci podle ust. § 129 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) třetí donucovací pokutu ve výši 1 500 000 Kč na základě exekučního příkazu č. j. MeUKM/082498/2011/OZP/Še, ze dne 25. 11. 2011, kterým byla proti povinnému (žalobci) nařízena exekuce ukládáním donucovacích pokut k vymožení povinností uložených pravomocným a vykonatelným rozhodnutím správního orgánu I. stupně č. j. MeUKM/011919/2010 ze dne 25. 2. 2010 (právní moc dne 4. 5. 2010, vykonatelnost 5. 5. 2011). Žalovaný odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Žalobní námitky Žalobce předně namítal, že rozhodnutí, na základě něhož je veden výkon rozhodnutí, je nicotným právním aktem. Ukládá totiž žalobci povinnost dle ust. § 27 odst. 1 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Dle sdělení Ministerstva životního prostředí, které si žalobce vyžádal, aplikaci ust. § 27 tohoto zákona v praxi znemožňuje fakt, že nebylo naplněno zmocnění, podle kterého způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti měl stanovit právní předpis. Zákon proto postrádá určení konkrétních správních orgánů a procesní ustanovení pro nápravná opatření. Zajištění nápravy ekologické újmy je proto řešeno podle zvláštních zákonů, týkajících se jednotlivých složek životního prostředí. Od nabytí účinnosti zák. č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě by mělo být postupováno přednostně dle tohoto zákona, což se nestalo. Žalobce dále zdůraznil, že mu předmětným rozhodnutím byla uložena povinnost odtěžit zeminu z celé plochy pozemku p. č. 152 do hloubky 30 cm a zajistit uložení této zeminy v souladu se zákonem o odpadech, kde je výslovně uvedeno, jak má být se zeminou naloženo. Zde odkázal na vyhl. č. 294/2005 Sb. Podle bodu 2 přílohy 1 vyhlášky se dále stanoví náležitosti základního popisu odpadu a podle bodu h) je třeba předložit protokol o výsledcích zkoušek (vlastnostech odpadu). Ke splnění tohoto bodu vyhlášky je nutné odebrat ze zeminy vzorky a provést jejich rozbor. To bylo uvedeno v projektu, který žalobce nechal zpracovat jako podklad k provedení prací a splnění povinností dle rozhodnutí. Osoby zúčastněné na řízení však odmítly žalobce a pracovníky, kteří měli provádět odběr vzorků na pozemek, pustit. Žalobce se proto u Okresního soudu v Kroměříži domáhal žalobou umožnění přístupu na pozemek (sp. zn. 7C 191/2011). OS Kroměříž schválil smír, podle něhož se osoby zúčastněné na řízení zavázaly umožnit odebrat z pozemku 10 náhodných vzorků, jak to bylo naznačeno v příloze 2 sanačního projektu. Pracovníci žalobce se s pracovníky společnosti, která zpracovala sanační projekt, dostavili nejméně ve dvou případech na místo. Osoby zúčastnění na řízení je však na pozemek nepustily, čímž neumožnily odběr vzorků, a to přestože jim to bylo uloženo rozhodnutím OS Kroměříž a o věci byly informovány. Argumentovaly však tím, že pozemek zpřístupní jen k provedení prací. Žalobce tedy nemohl splnit rozhodnutí z důvodu neposkytnutí součinnosti ze strany osob zúčastněných na řízení. Donucovací pokuty by tak měly být ukládány především jim. Osoby zúčastněné na řízení nejsou ani oprávněny posuzovat postup akreditované firmy provádějící sanační zásah. Žalobce dále namítal, že mu není známo, jak správní orgán dospěl ke stanovení výše celkové pokuty v částce 2 200 000 Kč, neboť se způsobem stanovení nákladů nebyl žádným relevantním způsobem seznámen. Částka 2 200 000 Kč se objevila v rozhodnutí správního orgánu I. stupně o uložení pokuty ze dne 23. 8. 2012, a to bez bližšího odůvodnění. Žalobce si proto nechal vypracovat znalecký posudek Ing. B. za účelem posouzení předpokládané výše nákladů na splnění povinností. Soudní znalec je stanovil ve výši 989 157 Kč, a to včetně DPH. Dle znalce jsou tedy náklady o více než 50 % nižší, než byly předběžně stanoveny správním orgánem I. stupně. I z tohoto důvodu je výše pokuty zcela nepřiměřená, neboť již předchozí dvě pokuty fakticky pokrývají náklady na sanaci území vyčíslenou znalcem. S ohledem na to, že se žalobce nemohl vyjádřit k tomu, jakým způsobem správní orgán I. stupně stanovil výši nákladů a s přihlédnutím ke znaleckému posudku nejsou stanovené náklady reálné a tudíž ani z nich vycházející ukládané pokuty. Žalobce rovněž zpochybnil výši pokuty, neboť má za to, že v jednotlivém konkrétním případě může být uložena pokuta jen do výše 100 000 Kč. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve vyjádření především uvedl obdobné skutečnosti jako v napadeném rozhodnutí. Ke znaleckému posudku žalovaný především uvedl, že ocenění sanačních prací podle vycházející z cen stavebních prací a služeb za rok 2013 dosahuje částky 989 157 Kč, včetně DPH. Znalec však nevzal v potaz nabídkové, nebo-li tržní ceny od firem, které měly zájem práce realizovat v době, kdy Městský úřad uvažoval o zajištění exekuce rozhodnutí náhradním výkonem. Domnívá-li se žalobce, že je schopen za cenu vyčíslenou znaleckým posudkem provést, pak měl možnost povinnosti uložené exekučním rozhodnutím splnit a vyhnout se tak opakovaně ukládaným exekučním pokutám. IV. Vyjádření osob zúčastněných na řízení Osoby zúčastněné na řízení popisují celou genezi případu a toho, že poskytly odpovídající součinnost. Soud k tomu poznamenává, že se ve svém předcházejícím rozsudku č. j. 30 A 89/2012-168 zabýval skutkovým stavem do 10. 10. 2012. Po tomto datu dle vyjádření osob zúčastněných na řízení žalobce jim určil další termín vzorkování na 1. 11. 2011, aniž by však bylo zřejmé, jaká firma má vzorkování provést a byl předložen plán vzorkování umožňující provést vzorkování v souladu s právními předpisy. Osoby zúčastněné na řízení žalobci oznámily své výhrady a rovněž to, že by v tomto termínu měly absolvovat dlouho naplánované lékařské vyšetření. Dne 9. 11. 2012 na ně žalobce podal návrh na zahájení exekučního řízení k vynucení povinnosti umožnit vstup na pozemek. Osoby zúčastněné na řízení požadovaly podáním ze dne 3. 6. 2013 zastavení exekuce z důvodu materiální nevykonatelnosti exekučního titulu. I přesto však byly ochotny dobrovolně splnit svou povinnost a ponechaly pozemek volně přístupný a vyzvaly žalobce ke sdělení, kdy se dostaví na pozemek za účelem odebrání vzorků. Dle jejich názoru svou povinnost dobrovolně splnily. Z tohoto důvodu podaly dne 18. 6. 2013 návrh na zastavení exekuce pro splnění nepeněžité povinnosti. Exekutorský úřad Přerov usnesením ze dne 28. 8. 2013 exekuci zastavil. Ke znaleckému posudku osoby zúčastněné na řízení především uvedly, že v roce 2011 proběhla veřejná zakázka na provedení dekontaminace v rámci náhradního výkonu, do které se přihlásilo několik firem, které předložily své nabídky, aniž by namítalo neurčitost zadání stanoveného rozhodnutím o dekontaminaci. V letošním roce pak byla skutečně dekontaminace zahájena. Znalec v posudku ani neuvádí zdroj běžných, resp. reálných cen. Dle názoru osob zúčastněných na řízení ceny uvedené ve znaleckém posudku jsou zcela neadekvátní a mají za to, že výše uložených pokut do výše nákladů na náhradní výkon odpovídá skutečným nákladům na dekontaminaci. Odkázaly na komentář ke správnímu řádu (VedralJ., II. vydání, 2012, BOVA POLYGON) je u §119 odst. 1 uvedeno, že vztah mezi exekučním správním orgánem a osobou provádějící náhradní výkon bude zpravidla založen na základě veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách. Dále popisuje způsob výběru nejvhodnější nabídky na základě výzvy k podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu. V. Jednání před soudem Při jednání žalobce uvedl obdobné skutečnosti jako v žalobě. Dále uvedl, že již probíhá sanace pozemku, avšak hlína je odvážena do obce Bochoř, kde je sypána, uskladňována na pozemcích obce Bochoř a následně volně rozhrnována v terénu. To budí závažné pochybnosti o kvalifikaci vybrané firmy a skutečných nákladech na prováděnou likvidaci, a zda je dodržováno rozhodnutí, podle něhož měl postupovat. Nebylo respektováno ani rozhodnutí OS Kroměříž, že osoby zúčastněné na řízení mají umožnit odběr vzorků, resp. přístup na pozemek. V podstatě zaznělo od zástupce osob zúčastněných na řízení, že došlo k vytěžení zeminy a postupuje se podle toho, co bylo uvedeno v projektu zpracovaného pro žalobce společností Vodní zdroje Holešov. Žalobce rovněž zdůraznil, že mu bylo toliko oznámeno vysoutěžení částky 2 160 000 Kč. Až teprve z vyjádření žalovaného se dozvěděl, že se přihlásilo více osob. Osoba, která uspěla, uvedla, že provede dekontaminaci za 1 100 000 Kč. Tato částka se shoduje s částkou dle znaleckého posudku Ing. B. Žalobci pak není známo, z jakého důvodu ze soutěže odstoupila. Žalobce považuje z těchto důvodů cenu za příliš vysokou. Při jednání žalovaný především uvedl, že z pozemku je odvážena kontaminovaná zemina a předávána firmě Biosolit jako osobě oprávněné nakládat s odpady. Pokud se po odtěžení 30 cm vrstvy kontaminované zeminy z pozemku zjistí další kontaminace, a bude nutné odtěžit další množství zeminy, přesáhne cena částku 2 010 443,63 Kč. Dále uvedl, že nejnižší vysoutěžená cena byla 2 164 240 Kč, nikdy tam nebyla nabídka na cenu nižší kolem 1 mil Kč. Správní orgán I. stupně nesprávně zřejmou chybou v psaní uváděl nižší částku ve výši 1 mil. Kč. Obě částky vysoutěžené ve výběrovém řízení přesáhly 2 mil. Kč. Při jednání osoba zúčastněná ad 2) především uvedla, že aktuální průběh dekontaminace pozemku ukazuje na mnohem horší situaci, než se předpokládala. Zemina je odtěžena z větší hloubky, než činí 30 cm. Celá plocha byla rozdělena do jednotlivých segmentů a místy je odtěžováno až 50 cm. Skutečné náklady tedy budou určitě vyšší, dochází k vícepracem. Stanovené pokuta proto odpovídá očekávaným nákladům. Projekt společnosti Vodní zdroje Holešov nerespektoval rozhodnutí, neboť měl nejprve zkoumat, zda je pozemek kontaminován. Tato skutečnost však již byla jednoznačně určena. Dále popsala vývoj celého případu a uvedla obdobné skutečnosti jako ve svém vyjádření. Závěrem uvedla i to, že dekontaminace měla být hotová v roce 2010. Žalobce se této své povinnosti vyhýbal a z toho důvodu její manžel onemocněl rakovinou a umírá, neboť polyaromáty a benzoapyrén obsažené v půdě jsou karcinogenní. Kdyby to bylo hotové včas, pak by manžel rakovinu neměl. Doložila lékařskou zprávu. Soud provedl při jednání dokazování listinným důkazem – znaleckým posudkem č. 157/13 ze dne 15. 11. 2013 - Ocenění nákladů na sanaci pozemků v lokalitě Skaštice, který zpracoval Ing. K. B., soudní znalec v oboru ochrana přírody a ekonomika, a předložil žalobce. Soud neprovedl při jednání dokazování žalobcem předloženou fotografií ani navrhovaným výslechem zaměstnankyně Městského úřadu v Kroměříži Ing. Š., neboť je pro posouzení věci nepovažoval za podstatné. VI. Právní hodnocení soudu Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „s.ř.s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při posouzení věci vyšel především ze svého rozsudku ze dne 30. 6. 2014, č. j. 30 A 89/2012-89 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015, č. j. 7 As 180/2014, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku zdejšího soudu. Soud z těchto rozsudků vyšel, neboť i námitky jsou z velké části totožné s těmi, které již byly v předcházejících soudních řízeních, posouzeny. K problematice nicotnosti rozhodnutí (rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž, odboru životního prostředí, č. j. MeUKM/011919/2010 ze dne 25. 2. 2010), k jehož vymožení byla žalobci uložena pokuta, soud uvádí, že přijetím soudního řádu správního bylo žalobcům řízení před správními soudy výslovně umožněno domáhat se vyslovení nicotnosti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 odst. 1 s.ř.s.), ovšem bez její bližší definice. Současně zákon uložil správním soudům povinnost přihlížet k nicotnosti nejen k námitce žalobce, ale i z úřední povinnosti (§ 76 odst. 2 s.ř.s.). Dospěje-li soud k závěru, že napadené rozhodnutí je nicotné, potom jeho nicotnost svým výrokem v rozsudku deklaruje. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu s ohledem na absenci zákonné definice a charakteristiky nicotnosti zaujal názor, že ,,nicotnost“ (někdy též označována jako nulita, pa-akt absolutní zmatečnost, pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, pa-akt, právní nullum, neexistence, naprostá (absolutní) neplatnost, či dokonce ,,procesní potrat“) představuje specifickou kategorii vad správních rozhodnutí). Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí, je rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není ,,běžným“ rozhodnutím nezákonným, nýbrž ,,rozhodnutím“, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejně mocenské rozhodnutí správního orgánu považovat a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco v případě ,,běžných“ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní. Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy jde o nezhojitelné právní nic. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času (rozsudek ze dne 13. 5. 008, č. j. 8Afs 78/2006 – 74, publikovaný pod č. 1629/2008 Sb. NSS). Teorie mezi tyto nejzávažnější vady řadí neexistenci zákonného podkladu pro rozhodnutí, nedostatek pravomoci, nejtěžší vady příslušnosti, absolutní nedostatek formy, absolutní omyl v osobě adresáta, neexistenci skutkového základu způsobující bezobsažnost, požadavek trestného plnění, požadavek plnění fakticky nemožného, neurčitost, nesmyslnost či neexistenci vůle (srov. Staša, J. in Henrych D. a kol.: Správní právo, Obecná část, 5. vydání C.H.Beck, Praha 2003, s. 136-141). Rozsáhlá judikatura správních soudů i Ústavního soudu (pro relevantní přehled viz rozsudky rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6A 76/2001 – 96, publikovaný pod č. 793/2006 Sb. NSS, ze dne 13. 5. 2008, č. j. 8Afs 78/2006 – 74, publikovaný pod č. 1629/2008 Sb. NSS), mezi tyto vady řadí např. absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu (nikoliv však pouhý nedostatek funkční příslušnosti), zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje (co není osobou v právním slova smyslu), nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí (např. uložení povinnosti podle již zrušeného předpisu). S účinností od 1. 1. 2006 upravil otázku vyslovování nicotnosti též zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Ten v § 77 odst. 1 stanovil, že nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Ust. § 77 odst. 2 pak doplnilo, že nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Soud předně k věci uvádí, že žalobce napadl předmětné rozhodnutí u zdejšího soudu. Ten rozsudkem ze dne 24. 5. 2011, č. j. 30 A 60/2010-77, jeho žalobu zamítl. Kasační stížnost proti rozsudku žalobce nepodal. Je tak zřejmé, že soud neshledal nicotnost napadeného rozhodnutí, ke které by měl přihlížet z úřední povinnosti. Pokud žalobce s jeho posouzením nesouhlasil, mohl využít opravného prostředku a podat kasační stížnost, což neučinil. Tvrzenou nicotností napadeného rozhodnutí se dále zabývaly i správní orgány. Žalovaný (sdělení ze dne 8. 9. 2011, č. j. KUZL 66561/2011), ani Ministerstvo životního prostředí (sdělení ze dne 27. 4. 2012, č. j. 89313/ENV/11), neshledali vady rozhodnutí, které by způsobovaly jeho nicotnost. K věci je třeba rovněž uvést, že dle ust. § 27 odst. 1 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis. Rozhodnutím byla stanovena povinnost žalobce, tedy toho, kdo způsobil ekologickou újmu, učinit konkrétní opatření k obnovení přirozené funkce narušeného ekosystému. V posuzovaném případě nebylo rozhodováno o povinnosti nahradit ekologickou újmu v penězích. Proto ani absentující zvláštní předpis dle názoru soudu nebrání tomu, aby mohla být škůdci uložena povinnost k obnovení přirozené funkce narušeného ekosystému. Nejvyšší správní soud k tomu ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2015, č. j. 7 As 180/2014-28, dále uvedl: „V souvislosti se stížní námitkou nicotnosti rozhodnutí o dekontaminaci Nejvyšší správní soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 12/2003 - 48, který byl publikován pod č. 319/2004 Sb., ve kterém dospěl k závěru formulovanému v právní větě: „Je-li napadené správní rozhodnutí nicotné, soud vysloví jeho nicotnost i bez návrhu; není-li zde takového návrhu, a ani soud sám správní rozhodnutí nicotným neshledá, nemá důvod zabývat se úvahami o nicotnosti v odůvodnění rozhodnutí.“ Pokud tedy stěžovatel v žalobě proti rozhodnutí o dekontaminaci námitku nicotnosti neuplatnil a krajský soud ji ani sám neshledal, nemusel se v odůvodnění rozsudku touto otázkou výslovně zabývat. Ze skutečnosti, že v odůvodnění rozsudku krajského soudu ze dne 24. 5. 2011, č. j. 30 A 60/2010-77 nejsou uvedeny úvahy o posouzení nicotnosti rozhodnutí o dekontaminaci, nelze proto dovozovat, jak to činí stěžovatel, že se krajský soud touto otázkou vůbec nezabýval. Jak vyplývá z výše uvedeného, nicotnost rozhodnutí o dekontaminaci byla již krajským soudem posouzena, a to s negativním výsledkem. Nejvyšší správní soud tak nemá žádný důvod se tvrzenou nicotností uvedeného rozhodnutí znovu zabývat, neboť tato otázka byla již krajským soudem pravomocně vyřešena.“ Dále žalobce namítal, že postup osob zúčastněných na řízení mu bránil ve splnění jeho povinností dle rozhodnutí. Postupem osob zúčastněných na řízení se zdejší soud zabýval již ve svém předcházejícím rozsudku ze dne 30. 6. 2014, č. j. 30 A 89/2012-168, kde uvedl: „Po provedeném dokazování a z obsahu správního spisu byl zjištěn následující skutkový stav: Rozhodnutím Městského úřadu ze dne 25. 2. 2010, č. j. MeUKM/011919/2010 (dále jen „rozhodnutí“) byla žalobci podle ust. § 27 odst. 1 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí uložena povinnost obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému na zemědělském pozemku p.č. 152 v kultuře ovocný sad v k.ú. Skaštice ve vlastnictví manželů J. a L. P. Žalobce byl zavázán 1) provést odstranění stromů a keřů z pozemku, 2) odtěžit zeminu z celé plochy pozemku do hloubky 30 cm a zajistit její uložení v souladu se zákonem o odpadech, 3) po provedení skrývky odebrat vzorky a provést rozbory na obsah PAU, v případě přetrvávajícího nadlimitního obsahu PAU provést další odtěžení zeminy v místech přetrvávající kontaminace na pozemku až do hloubky, kde nebudou limity kontaminantů překračovány, což bude ověřeno dalšími odběry vzorků půdy a jejími rozbory, 4) před navezením nové ornice zajistit u akreditované laboratoře odebrání vzorků této zeminy a provedení rozborů na obsah rizikových prvků a organických látek (polycyklických aromatických uhlovodíků, uhlovodíků C 10-C40) podle vyhlášky č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, 5) navézt a rozprostřít novou ornici, která bude splňovat limity rizikových prvků a organických látek stanovených vyhláškou č. 13/1994 Sb. Žalobci bylo současně uloženo zadat veškeré práce specializované firmě pro provádění sanací, která před vlastním zahájením prací zpracuje projekt, ze kterého bude zřejmý její postup. Odběry vzorků pro rozbory a následné rozbory musí být prováděny akreditovanou laboratoří. Žalobci bylo rovněž uloženo, aby o všech svých krocích a vybraných firmách informoval osoby zúčastněné na řízení. Měl by je přizvat k odběru vzorků a poskytnout jim výsledky rozborů. Osoby zúčastněné na řízení jsou pak povinny zpřístupnit pozemek k provedení výše uvedených prací. Žalobce je povinen ukončit práce do 1 roku od nabytí právní moci vydaného rozhodnutí. Po osobách zúčastněných na řízení žalobce požadoval, aby se dne 3. 5. 2011 dostavily na pozemek. V odpovědi k této výzvě osoby zúčastněné na řízení žalobci především oznámily, že jsou již téměř jeden rok připraveny mu umožnit vstup na pozemek, avšak pouze za účelem provedení prací, které mu byly nařízeny dle předmětného rozhodnutí. Současně požádaly o sdělení, za jakým účelem se žalobce dožaduje vstupu na pozemek a jaká firma bude zpracovávat a realizovat projekt sanačních prací (přípis ze dne 28. 4. 2011). Žalobce se však v daný termín na místo nedostavil, svou nepřítomnost neomluvil a ani nevysvětlil, což je doloženo prohlášení starostky města Kroměříže Mgr. D. H. Následně byly osoby zúčastněné na řízení informovány o tom, že žalobce zadal provádění sanačních prací společnosti Vodní zdroje Holešov, a.s. a o zpracování projektu postupu sanačních prací (přípisem právního zástupce žalobce ze dne 9. 6. 2011). Projekt sanačních prací je datován dne 10. 5. 2011, avšak není v souladu s rozhodnutím. Z rozhodnutí totiž plyne, že vzorky půdy je třeba odebrat až poté, co bude odtěžena 30 cm vrstva zeminy, a to pro kontrolu, zda i v této hloubce bude nalezen zvýšený obsah závadných látek. Rozbory z minulých let totiž již kontaminaci prokázaly, a proto je nutné svrchní vrstvu půdy z celé plochy odtěžit. Na tuto skutečnost byl žalobce upozorněn (přípisem správního orgánu I. stupně ze dne 2. 6. 2011). Žalobce informoval právního zástupce osob zúčastněných na řízení o tom, že dne 27. 4. 2011 byl paní P. zakázán vstup na pozemek za účelem odběru vzorků. Dne 3. 5. 2011 však byla zplnomocněným zástupcem žalobce Ing. N. uvědoměna o tom, že vstup na pozemek za účelem prohlídky bez odběrů vzorků není smyslný ani adekvátní (přípis žalobce ze dne 20. 5. 2011). Na to reagoval právní zástupce osob zúčastněných na řízení tak, že nebyl zakázán vstup za účelem provedení prací dle rozhodnutí, nicméně osoby zúčastněné na řízení nejsou povinny umožnit vstup na pozemek za účelem provedení prací, které nebyly žalobci uloženy (Přípis právního zástupce osob zúčastněných na řízení ze dne 3. 6. 2011). Žalobce uzavřel s osobami zúčastněnými na řízení před OS Kroměříž (sp. zn. 7 C 191/2011) smír ve věci přístupu na pozemek následujícího znění:

1. Žalovaná 1, 2 (osoby zúčastnění na řízení pozn. soudu) se zavazují umožnit žalobci a pracovníkům akreditované firmy oprávněné k odebírání a vyhodnocování půdních vzorků vstup na pozemek p.č. 152 v k.ú. obci Skaštice za účelem: - odebrání 10 náhodně vybraných půdních vzorků z celého pozemku p.č. 152 v k.ú. Skaštice (tak, jak jsou zakresleny v projektu sanačního zásahu na pozemku p.ř. 152 v k.ú. Skaštice, zakázkové č. 113074, vypracovaného společností Vodní zdroje Holešov, a.s. Tovární 1423, Holešov, v příloze č. 2), a to na akreditovanou firmu oprávněnou k odebírání a vyhodnocování půdních vzorků tak, že z těchto \10-ti vzorků vždy polovina každého vzorku bude dána akreditované firmě, druhá polovina vzorku ponechána žalovaným s tím, že obě strany si provedenou rozbor charakteristik, kvality a kontaminace tohoto půdního vzorku. -následně provedení realizace, bez ohledu na výsledky rozboru půdních vzorků, povinností uložení žalobci na základě rozhodnutí Městského úřadu v Kroměříži, odbor životního prostředí ze dne 25.2.2010, č.j. MeUKM/011919/2010.

2. Žalobce se zavazuje žalované 1,2, písemně doručeným dopisem na adresu žalovaných, a to K., T. 1325/12, minimálně sedm dní před provedením odběru půdních vzorků a následně o provádění prací vedoucí ke splnění všech povinností uložených na základě rozhodnutí Městského úřadu v Kroměříži, odbor životního prostředí ze dne 25.2.2010, č.j. MeUKM/011919, informovat o přesném termínu provádění všech prací.

3. Žalobce i žalovaní se zavazují na shora uvedených pracích se podílet vždy za přítomnosti zástupce žalobce, žalovaných, za účasti společnosti, která bude provádět realizaci prací stanovených na základě rozhodnutí Městského úřadu v Kroměříži, odboru životního prostředí ze dne 25.2.2010, č.j. MeUKM/011919/2010.

4. Po provedení všech povinností uložených v rozhodnutí Městského úřadu v Kroměříži, odbor životního prostředí ze dne 25.2.2010, č.j. MeuKM/011919/2010 si žalobce i žalovaná provedou opětovně kontrolní rozbory půdy na pozemek p.ř. 152 v k.ú. a obci Skaštice, ještě před uložením a navezením půdy na pozemek.

5. Žalobce je oprávněn s odebranou zeminou z pozemku p.č. 152 v k.ú. a obci Skaštice nakládat a uložit v souladu se svým uvážením a výsledky rozboru půdy, nikoliv na pozemek žalovaných. Dne 20. 6. 2012 se na základě oznámení žalobce o provedení odběru zemních vzorků dostavili žalobce, resp. jeho zástupce, osoby zúčastněné na řízení a jejich právní zástupkyně, J. N. za o.s. Arnika, Dr. Ing. M. S., zástupci správního orgánu I. stupně a Vodní zdroje Holešov. Práce nebyly zahájeny, neboť společnost Vodní zdroje Holešov nepředložila na místě akreditaci k odběru vzorků odpadů, nepředložila ani předem zpracovaný Plán vzorkování, ze kterého by byl zřejmý účel vzorkování, metody odběru atd. K dispozici byl projekt z května 2011, přičemž vzorkování mělo být provedeno podle popisu v kap. 3.1. a přílohy č. 2 - mapa se zákresem míst odběru (Úřední záznam ze dne 20. 6. 2012). Dále žalobce v souladu s usnesením OS v Kroměříží č. j. 7 C 191/2011-54 ze dne 29. 11. 2011 osobám zúčastněným na řízení oznámil provedení odběru zemních vzorků dne 24. 7. 2012 v 8 hod ráno (přípis žalobce ze dne 9. 7. 2012). Následně právní zástupce osob zúčastněných na řízení žalobci oznámil, že vzorkování podle plánu vzorkování zpracovaného společností Vodní zdroje Holešov, a.s., který měl sloužit jako podklad pro vzorkování dne 24. 7. 2012, není možné provést a je nutné zpracovat nový. Byly sděleny konkrétní výhrady a návrhy na upravení plánu vzorkování (přípis právního zástupce osob zúčastněných na řízení ze dne 19. 7. 2012). Výhrady proti projektu sanace ze dne 10. 5. 2011, zpracovaného společností Vodní zdroje Holešov, a.s. byly žalobci opakovaně sděleny i správním orgánem I. stupně. Byl upozorněn, že Projekt není zpracován v souladu s vydaným rozhodnutím a ani podle všech existujících podkladů. Projekt v kapitole 3.1. uvádí, že po vzorkování budou odtěženy pouze ty čtverce, kde bude zjištěna nadlimitní koncentrace. Takový postup by byl v rozporu jak s vydaným rozhodnutím, tak i se schváleným smírem, kde je v bodu 1 uvedeno, že realizace sanací bude provedena bez ohledu na výsledky rozborů na základě výše uvedeného rozhodnutí. Výroková část rozhodnutí je závazná a nelze sanaci provést jinak, než je ve výroku rozhodnutí uloženo, v opačném případě nelze považovat opatření za splněné. Je proto nutné odtěžit zeminu na celé ploše 30 cm půdy, a poté odebrat vzorky, a to pro kontrolu, zda i v této hloubce bude nalezen zvýšený obsah závadných látek. V předloženém projektu je také chybně uvedeno, že z dotčeného pozemku byly provedeny pouze dva odběry a že není známo, ke kterému legislativnímu požadavku jsou vztaženy konečné limity. Tyto části projektu jsou zpracovány na základě chybných údajů. Ke stanovení současné kontaminace je možné využít údaje Dr. S. z let 2007, kdy bylo provedeno vzorkování celého pozemku a z roku 2008 (2 odběry zmiňované v projektu). Veškeré tyto údaje by měla mít firma, zpracovávající projekt sanace, k dispozici a podle nich musí projekt upravit. Bod 3.1. by měl být zcela vypuštěn a zpracován samostatně v rámci plánu vzorkování. Samotný projekt musí zahrnovat pouze postup vlastní sanace. Na základě výše popsaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že nesplnění povinností dle rozhodnutí žalobcem nebylo v důsledku neposkytnutí součinnosti osob zúčastněných na řízení, jak namítal. Při prvním ohlášeném vstupu na pozemek osob zúčastněných dne 3. 5. 2011 neměl žalobce ani zpracovaný projekt akreditovanou firmou, podle něhož by měly práce proběhnout, tak jak mu ukládalo rozhodnutí. Projekt je datován až dne 10. 5. 2011. Soud zde souhlasí s osobami zúčastněnými na řízení, že nebyly povinny umožnit vstup na pozemek za jakýmkoliv účelem, ale toliko k provedení prací dle rozhodnutí. Žalobce byl rovněž, jak osobami zúčastněnými na řízení, tak i správním orgánem I. stupně, upozorněn na nedostatky předloženého projektu. Jeho nedostatky potvrdila ve svém stanovisku i zástupkyně veřejného ochránce práv. Žalobce se však ani v rámci dalších dvou ohlášených vstupů na pozemek dne 20. 6. 2012 a 24. 7. 2012 nepokusil o splnění podmínek dle rozhodnutí, tj. nezahájil ani likvidaci dřevin na pozemku, ani odstraňování kontaminované zeminy. Žalobce argumentoval podmínkou k ukládání odpadů dle vyhl. č. 294/2005 Sb. její přílohou 1, bodem 2, tj. že k uložení kontaminované zeminy na jakoukoliv skládku bude třeba podle výsledků rozboru vzorků zeminy zpracovat a předložit základní popis zeminy jako odpadu. Ani do této doby však neodstranil vady Projektu, neboť dle jeho kap. 3.1. se nejprve provede vzorkování a teprve podle výsledku v místech nadlimitní koncentrace PAU bude zemina odtěžena. To je však jednoznačně v rozporu s rozhodnutím, podle jehož bodu 2 a 3 je žalobce povinen odtěžit zeminu z celé plochy pozemku do hloubky 30 cm a zajistit její uložení v souladu se zákonem o odpadech a následně po provedení skrývky odebrat vzorky a provést rozbory na obsah PAU, v případě přetrvávajícího nadlimitního obsahu PAU provést další odtěžení zeminy v místech přetrvávající kontaminace na pozemku až do hloubky, kde nebudou limity kontaminantů překračovány, což bude ověřeno dalšími odběry vzorků půdy a jejími rozbory. Ze zpracovaného projektu přitom jednoznačně plyne, že hlavním cílem odebrání vzorků dle kap. 3.

1. Projektu je zpochybnění rozhodnutí, které nařizuje odtěžení zeminy z celého pozemku do hloubky 30 cm, přičemž nezakládá možnost pro žalobce odtěžit zeminu jenom z části pozemku se zjištěnými nadlimitními hodnotami PAU. V Projektu totiž není uvedeno, že nejprve budou odebrány vzorky za účelem vyhodnocení místa pro uložení zeminy a následně bude zemina odtěžena dle rozhodnutí, jak argumentoval žalobce. Cílem zpracovaného Projektu je minimalizovat náklady žalobce a v rozporu s rozhodnutím odtěžit zeminu pouze v místech zjištěné nadlimitní koncentrace PAU. Lze proto uzavřít, že žalobce ani nesplnil nezbytnou úvodní podmínku k realizaci rozhodnutí, a to zpracování projektu postupu specializované firmy právě v souladu s rozhodnutím. Byl opakovaně upozorněn na nutnost přepracování Projektu, ale k tomuto kroku nepřistoupil. Soud v posuzovaném případě rovněž souhlasí s argumentací žalovaného, že vzorkování zeminy může být provedeno až po jejím odtěžení a umístění na mezideponii, aniž by bylo nutno trvat na odběru vzorků ještě před zahájením skrývky zeminy. Žalovaný jako možnou mezideponii označil zpevněnou plochu v areálu provozovny žalobce, která je nevyužívána a nachází se v těsné blízkosti předmětného pozemku. Soud v tomto řízení nebyl oprávněn posuzovat splnění podmínek soudního smíru, neboť předmětem přezkumu bylo rozhodnutí o uložení pokuty za nesplnění povinností dle rozhodnutí. I schválený soudní smír však zavazuje žalobce ke splnění povinností dle rozhodnutí. Jiná situace by mohla nastat, pokud by žalobce prokázal připravenost ke splnění podmínek dle rozhodnutí, včetně správně zpracovaného projektu a osoby zúčastnění na řízení by mu bránily ve vstupu na pozemek. Taková situace však nenastala. Soud se zabýval skutkovým stavem jen do 10. 10. 2012 (den vydání rozhodnutí žalovaného), neboť v přezkumu dalších okolností posuzovaného případu mu bránilo ust. § 75 odst. 1 s.ř.s. 1 (při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu).“ Soud k věci dále uvádí, že po 10. 10. 2012 žalobce oznámil osobám zúčastněným na řízení provedení odběru zemních vzorků na den 1. 11. 2012. Byl však dopisem ze dne 24. 10. 2012 právním zástupcem osob zúčastněných na řízení upozorněn, že navržený termín vzorkování již vzhledem k dlouhodobě plánovaným lékařským vyšetřením nevyhovuje. Rovněž byl žalobce upozorněn na skutečnost, že neuvedl, jaký subjekt bude odběr vzorků provádět, ani jakým způsobem bude odběr proveden. Žalobce toto tvrzení osob zúčastněných na řízení nijak konkrétně nevyvrátil. Soudu proto nezbylo než setrvat na svém hodnocení uvedeném v předcházejícím rozsudku, tj. žalobce tedy u ohlášených vstupů na pozemek osob zúčastněných na řízení neprokázal připravenost splnit podmínky dle rozhodnutí, a to nikoliv v důsledku jednání osob zúčastněných na řízení. Soud nad rámec k věci uvádí, že i nařízená exekuce proti osobám zúčastněným na řízení jako povinným, a to k vynucení povinnosti umožnit vstup na pozemek dle schváleného soudního smíru byla zastavena. Osoby zúčastněné na řízení totiž navrhly zastavení exekuce z důvodu splnění své povinnosti, přičemž žalobce jako oprávněný se ve stanovené lhůtě k návrhu na zastavení exekuce nevyjádřil (Usnesení Exekutorského úřadu Přerov, soudní exekutor JUDr. T. V. ze dne 28. 8. 2013, č. j. 103 Ex 56691/12-59, i v tomto řízení byl žalobce zastoupen JUDr. Radkem Foralem). Další námitka směřovala proti tomu, že výše celkově uložené pokuty 2 200 000 Kč je nepřiměřeně vysoká. K tomu žalobce doložil listinný důkaz ve formě znaleckého posudku. Žalobce dále namítal, že v posuzovaném případě pokuta nemůže přesáhnout částku 100 000 Kč. Soud z něj především zjistil, že znalec v souladu s požadavky objednatele provedl ocenění prací na realizaci jednoduchého sanačního zásahu na pozemku v lokalitě Skaštice. Práce jsou oceněny v úrovni cen horizontu 2013 a věcně vycházejí z relevantních ustanovení příslušného rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Celková odhadnutá částka pak činí dle odhadu znalce cca 817 tis. Kč (bez DPH). S DPH se pak jedná o částku 989 157 Kč. K této ceně znalec doplnil rozptyl ve výši +- 10 % z odhadované ceny. Soud k věci předně uvádí, že k této otázce se již vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 7 As 180/2014-28, kde uvedl: „Podle ust. § 129 odst. 1 správního řádu nelze-li nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním donucovacích pokut do výše nákladů na náhradní výkon, a nelze-li náhradní výkon provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční správní orgán uloží povinnému donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci. Jak vyplývá z citovaného ustanovení, donucovací pokuty až do výše 100 000 Kč ukládá správní orgán pouze v případě, kdy nelze náhradní výkon z objektivních důvodů provést. Jedná se o situace, kdy je nařízena exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti v případě nezastupitelných plnění, tj. plnění, u kterých je vyžadováno, aby byla exekuovaná povinnost vykonána výlučně povinným. V případech, kdy lze exekuci náhradním výkonem provést, ale z různých důvodů to není účelné, je možno ukládat donucovací pokuty až do výše nákladů na náhradní výkon. V daném případě městský úřad oznámil stěžovateli dopisem ze dne 13. 6. 2011 zahájení řízení o vydání exekučního příkazu na exekuci provedením náhradního výkonu podle ust. § 119 správního řádu. Stěžovatel byl informován o tom, že po provedení výběrového řízení na dodavatele prací městský úřad vydá exekuční příkaz, kterým pověří náhradním výkonem vybranou osobu. Ve výběrovém řízení byla na základě kritéria výše nabídkové ceny vybrána nabídka s nejnižší cenou zakázky 2 154 240 Kč, včetně DPH. Následně ale Zastupitelstvo města Kroměříže na svém zasedání dne 24. 11. 2011 neschválilo rozpočtové opatření na uvolnění výše uvedené částky z rozpočtu města na zálohové hrazení nákladů na provedení exekuce náhradním výkonem. Městský úřad proto dne 25. 11. 2011 vydal exekuční příkaz na provedení exekuce ukládáním donucovacích pokut. Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2011 byla stěžovateli uložena první donucovací pokuta ve výši 200 000 Kč a napadeným rozhodnutím mu byla uložena druhá donucovací pokuta ve výši 500 000 Kč. Stěžovateli tak byly uloženy donucovací pokuty v celkové výši 700 000 Kč, tj. ve výši cca 32,5 % minimální nabídkové ceny náhradního výkonu. Vzhledem k tomu, že celková výše postupně ukládaných pokut může dosáhnout až výše nákladů na náhradní výkon, lze v posuzované věci konstatovat, že celková výše stěžovateli uložených pokut nepřesáhla zákonný limit. Stěžovatelem namítaná skutečnost, že exekuce náhradním výkonem nebyla provedena a že městský úřad tak při stanovení výše donucovacích pokut vycházel pouze z odhadu výše nákladů na její provedení, je přitom podle Nejvyššího správního soudu v daném případě irelevantní. Nejednalo se totiž o nekvalifikovaný odhad, ale o odhad na základě výsledku výběrového řízení, přičemž kritériem byla nejnižší nabídková cena za sanační práce v rozsahu, který byl uložen stěžovateli v rozhodnutí o dekontaminaci. S tím, že výběrové řízení na dodavatele prací bude provedeno a následně i s tím, jaká byla nejnižší nabídková cena, byl stěžovatel prokazatelně seznámen v přípisech a rozhodnutích městského úřadu, které mu byly v průběhu exekučního řízení doručeny. Tvrzení stěžovatele, že nebyl blíže seznámen se způsobem odhadu výše těchto nákladů a se závěry tohoto výběrového řízení, považuje Nejvyšší správní soud za účelové. Stěžovateli navíc nic nebránilo v tom, aby se s uvedenými skutečnostmi seznámil, např. postupem podle ust. § 38 správního řádu.“ Dle názoru soudu cena sanačních prací dle znaleckého posudku nemusí odpovídat skutečně ceně, za jakou budou práce provedeny. V posuzovaném případě byla celková výše ukládaných pokut stanovena na základě výsledku výběrového řízení, přičemž kritériem byla nejnižší nabídková cena za sanační práce v rozsahu, který byl uložen žalobci v rozhodnutí o dekontaminaci. Závěru, že je třeba vycházet z nabídkové ceny dle zákona o veřejných zakázkách a nikoliv z odhadu takové ceny, nasvědčuje i komentář ke správnímu řádu (Vedral J., II. vydání, 2012, BOVA POLYGON), kde je u §119 odst. 1 uvedeno, že vztah mezi exekučním správním orgánem a osobou provádějící náhradní výkon bude zpravidla založen na základě veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách. S ohledem na výše uvedené je třeba v posuzovaném případě přiměřeně vycházet z nejnižší ceny stanovené na základě výsledku výběrového řízení. Soud k věci dále uvádí, že celková výše tří uložených pokut sice přesahuje nejnižší cenu, tj. částku 2 154 240 Kč nabídnutou ve výběrovém řízení, avšak přesah ve výši cca 46 tis. Kč nelze považovat za nijak excesivní. V posuzovaném případě je navíc třeba vycházet i z toho, že konečná cena za sanační práce vzhledem k dalším nákladům (nutnost odtěžení zeminy do větší hloubky než 30 cm) zřejmě přesáhne nejnižší vysoutěženou cenu. Soud dále k věci uvádí, že ze spisu nezjistil, že by ve výběrovém řízení byla nabídnuta cena ve výši cca 1 mil. Kč, jak uváděl žalobce. Žalovaný pak při jednání uvedl, že cena ve vyjádření k znaleckému posudku ve výši 1 191 592 Kč s DPH (firma WAEKO s.r.o) byla uvedena nedopatřením (omylem) a ve výběrovém řízení se žádná taková nabídka neobjevila. Soud se rovněž zabýval možností, že by skutečně cena za sanační práce nedosáhla částky již uložených pokut ve výši 2 200 000 Kč. Dle jeho názoru taková skutečnost mohla být důvodem obnovy řízení dle § 100 a násl. správního řádu. Podle skutečností zjištěných v průběhu soudního řízení lze předpokládat ukončení sanačních prací v průběhu jara příštího roku. Rozhodnutí žalovaného přitom nabylo právní moci dne 3. 11. 2014. Žalobci by tak zůstala zachována objektivní lhůta tří let od právní moci rozhodnutí, ve které lze podat návrh na obnovu řízení. VII. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly. Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osob zúčastněných na řízení se opírá o § 60 odst. 5, větu první, s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V posuzované věci jim soud uložil, aby se vyjádřily ke znaleckému posudku. Protože byly v řízení zastoupeny advokátkou, přiznal jim soud náhradu nákladů řízení spočívající v jednom úkonu právní služby ve výši 3 100 Kč a hotové výdaje ve výši 300 Kč, celkem ve výši 3 400 Kč.

Poučení