30 A 102/2015 - 112

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: NORMA, k.s., IČ 47114789, se sídlem Praha 1, Platnéřská 191/2, zastoupeného JUDr. Ladislavem Břeským, advokátem, se sídlem Praha 2, Botičská 1936/4, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Brno, Květná 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 6. 2015, čj. SZPI/AB496-26/2014, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 22. 6. 2015, čj. SZPI/AB496-26/2014, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.042,- Kč, k rukám zástupce žalobce JUDr. Ladislava Břeského do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení Rozhodnutím Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Plzni, ze dne 3. 11. 2014 čj. SZPI/AB496-23/2014 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“) bylo rozhodnuto tak, že žalobce ve své provozovně Plzeň, Gerská 34, dne 5. 3. 2014 uváděl na prodejní ploše do oběhu formou nabídky k prodeji a prodeje potraviny:

1. Med květový á 1000g, DMT: 30. 9. 16, šarže: L 30. 09. 16, výrobce JSG med a.s., Na Roudné 443/18, 323 00 Plzeň, na obale uvedeno: Český výrobek, směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU, směs obsahuje med z regionů s tropickým klimatem; odebráno 6 kusů z množství na místě - 22 kusů, u něhož byl laboratorními rozbory provedenými v laboratoři Intertek Food Services GmbH, Německo, zjištěn přídavek barviva E150d - karamel (tato potravinářská přídatná látka potravině dodává tmavší barvu). Bylo detekováno 22 mg E150d/kg. Potravina tak nesplnila požadavky definice medu podle § 7 písm. a) a § 10 odst. 1 vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 76/2003 Sb., kterou se stanoví požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „vyhláška č. 76/2003 Sb.“ nebo „vyhláška“); 2. Med lesní á 500 g, DMT: 30.09.16, šarže: L 30. 09.16, výrobce JSG med a.s., Na Roudné 443/18, 323 00 Plzeň, na obale uvedeno: Med s podílem medu květového a medu medovicového, český výrobek, směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU, směs obsahuje med z regionů s tropickým klimatem; odebráno 6 kusů z množství na místě 29 kusů, u něhož byl laboratorními rozbory provedenými v laboratoři Intertek Food Services GmbH, Německo, zjištěn přídavek barviva E150d - karamel (tato potravinářská přídatná látka potravině dodává tmavší barvu). Bylo detekováno 301 mg E150d/kg. Potravina tak nesplnila požadavky definice medu podle § 7 písm. a) a § 10 odst. 1 vyhlášky č. 76/2003 Sb. Tím, že medy uvedené v bodech 1. a 2. nevyhověly definici medu a požadavkům kladenými právními předpisy, byly klamavě označeny jako med a spotřebiteli tak nebyly poskytnuty pravdivé informace o těchto výrobcích, porušil žalobce povinnosti stanovené v čl. 16 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ustanovení § 17 odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o potravinách“).

3. Med lesní á 500 g, DMT: 24. 06. 16, šarže: L 24. 06.16, výrobce JSG med a.s., Na Roudné 443/18, 323 00 Plzeň, na obale uvedeno: Med s podílem medu květového a medu medovicového, český výrobek, směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU, směs obsahuje med z regionů s tropickým klimatem; odebráno 6 kusů z množství na místě 8 kusů (viz protokol o odběru vzorku č. D003-40514/14/A03), u něhož bylo laboratorními rozbory provedenými v laboratoři č. 1129 Státního veterinárního ústavu Jihlava, zjištěno, že nevyhověl: - v parametu hydroxymethylfurfural, zjištěno 71,0 mg hydroxymethylfurfuralu/kg původní hmoty (maximální přípustný limit uvedený ve vyhlášce č. 76/2003Sb. je nejvýše 40 mg/kg). Potravina tak nesplnila fyzikální a chemické požadavky na jakost dle přílohy 3, tabulky 2 vyhlášky č. 76/2003 Sb. - a v parametru aktivita diastázy, zjištěna hodnota aktivity diastázy 3,5 stupně dle Schadeho (limitní hodnota je min. 8,0 stupně dle Schadeho). Potravina tak nesplnila fyzikální a chemické požadavky na jakost dle přílohy 3, tabulky 2 vyhlášky č. 76/2003 Sb. Tímto jednáním žalobce porušil ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) bod 4. zákona o potravinách a naplnil skutkovou podstatu správního deliktu uvedeného v ustanovení § 17a odst. 1 písm. f) téhož zákona. Za výše uvedená jednání byla žalobci dle § 17a odst. 2 písm. d) zákona o potravinách v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, úhrnná pokuta ve výši 270.000,- Kč (výrok I.). Podle ustanovení § 3 odst. 6 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, byla dále žalobci uložena povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 6.858,- Kč (výrok II.). Dále byla žalobci stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1.000,- Kč a byla stanovena splatnost celkově uložené částky (výrok III.). K odvolání žalobce bylo rozhodnutím žalované ze dne 22. 6. 2015, čj. SZPI/AB496-26/2014 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) rozhodnuto tak, že podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu byla ve výroku I. prvoinstančního rozhodnutí změněna kvalifikace správního deliktu, kterého se žalobce dopustil v případě výrobku č. 3, a to z ustanovení § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách na § 17 odst. 2 písm. q zákona o potravinách, tj. žalobce nevyřadil z dalšího oběhu potraviny podle § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 téhož zákona. Dále došlo ke změně ustanovení, podle kterého byla žalobci ukládána pokuta, z § 17a odst. 2 písm. d) zákona o potravinách na § 17 odst. 11 písm. c) zákona o potravinách a žalobci byla snížena pokuta z 270.000,- Kč na 220.000,- Kč. V závislosti na změně výše uložené pokuty, došlo ke změně výroku III. Ve zbytku bylo v souladu s § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Žalobou ze dne 11. 8. 2015, Krajskému soudu v Plzni doručenou dne 13. 8. 2015, se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí žalované, případně moderaci uložené pokuty na spodní hranici či úplné upuštění od uložení pokuty. Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). Zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie povinnosti provozovatele potravinářského podniku a podnikatele, který vyrábí nebo uvádí do oběhu tabákové výrobky, a upravuje státní dozor nad dodržováním povinností vyplývajících z tohoto zákona a z přímo použitelných předpisů Evropské unie. Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002 (dále též jen „nařízení č. 178/2002“) stanovuje obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovuje postupy týkající se bezpečnosti potravin. Vyhláškou č. 76/2003 Sb. ze dne 6. března 2003, ve znění pozdějších předpisů, byly stanoveny požadavky pro přírodní sladidla, med, cukrovinky, kakaový prášek a směsi kakaa s cukrem, čokoládu a čokoládové bonbony. Dle § 7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb. se pro účely této vyhlášky rozumí medem - potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. V § 10 odst. 1 vyhlášky č. 76/2003 Sb. je stanoveno, že do medu nesmí být přidány, s výjimkou jiného druhu medu, žádné jiné látky včetně přídatných látek. Dle článku 16 nařízení č. 178/2002 platí, že aniž jsou dotčena specifičtější ustanovení potravinového práva, nesmí označování, propagace a obchodní úprava potravin nebo krmiv, jejich tvar, vzhled nebo balení, použité obalové materiály, způsob jejich úpravy a místo vystavení, jakož i informace poskytované o nich jakýmkoli médiem uvádět spotřebitele v omyl. Dle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách se provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí správního deliktu tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmenu a), poruší povinnost stanovenou přímo použitelným předpisem Evropských společenství upravujícím požadavky na potraviny. Dle § 11 odst. 2 písm. a) bod 4. zákona o potravinách provozovatel potravinářského podniku uvedený v odstavci 1 je dále povinen neprodleně vyřadit z dalšího oběhu potraviny neodpovídající požadavkům na jakost stanovenou vyhláškou nebo deklarovanou výrobcem. Dle § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách, účinného do 31. 12. 2014, provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny do oběhu, se dopustí správního deliktu tím, že uvádí do oběhu potraviny v rozporu s § 10 odst. 1 nebo nevyřadí z dalšího oběhu potraviny podle § 11 odst. 2 písm. a). Za správní delikty dle § 17 odst. 2 písm. b) a § 17a odst. 1 písm. f) zákona o potravinách byla žalobci uložena pokuta dle § 17a odst. 2 písm. d) zákona o potravinách ve výši 270.000,- Kč. V průběhu odvolacího řízení došlo ke změně právní úpravy správních deliktů dotýkající se i této věci, a proto došlo ke změně právní kvalifikace správního deliktu uvedeného v § 17a odst. 1 písm. f) na § 17 odst. 2 písm. q) zákona o potravinách, dle něhož se provozovatel potravinářského podniku, který uvádí potraviny na trh, dopustí správního deliktu tím, že nevyřadí z dalšího oběhu potraviny podle § 11 odst. 2 písm. a) bodů 3 až 5. Napadeným rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta dle § 17 odst. 11 písm. c) zákona o potravinách ve výši 220.000,- Kč z možných 10.000.000,- Kč. [II] Žaloba Žalobci je žalovanou vytýkáno zejména přídavek barviva E150d - karamel do výrobku č. 1 a č. 2, nepřípustná hodnota ve znaku hydroxymethylfurfural ve výrobku č. 3 a nepřípustná hodnota znaku diastáza ve výrobku č.

3. Žalobce má za to, že neporušil žádný právní předpis. Žalobce považuje rozhodnutí žalované za nezákonné, neboť ve vztahu k údajným porušením právních předpisů na základě hodnocení důkazů dospěla žalovaná dle mínění žalobce k nesprávným skutkovým zjištěním, které měly za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná stejně jako správní orgán prvního stupně nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Jako jediný důkaz v řízení před správními orgány byly použity protokoly o kontrole výrobků, které však nemohou být dostatečným důkazem o tom, že došlo k porušení zákona či vyhlášky č. 76/2003 Sb. K jednotlivým tvrzeným pochybením žalobce uvedl: Co se týče přídavku barviva E150d - karamel do výrobků č. 1 a č. 2 podle napadeného rozhodnutí měla zjištěna přítomnost barviva E 150d - karamel, a to v množství 22 mg/kg v prvním případě a v množství 301 mg/kg v druhém případě. Fakt, že tato látka byla ve výrobcích detekována, vyhodnotila žalovaná tak, že potravina nesplnila požadavky definice medu podle § 7 písm. a) vyhlášky 76/2003 Sb., neboť medem je potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukózy, fruktózy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dehydratovat a zrát v plástech. Zároveň potravina nesplnila požadavky uvedené v § 10 odst. 1 téže vyhlášky, který stanoví, že do medu nesmí být přidány, s výjimkou jiného druhu med, žádné jiné látky včetně přídatných látek. “ Toto je ovšem nesprávné skutkové zjištění s následným vadným výrokem o vině. Klíčovým důkazem pro spáchání správního deliktu nemůže být v případě zjištění barviv toliko laboratorní protokol dokládající, že tato barviva byla sice nalezena, pokud zároveň tento nestanoví, jakým způsobem byla do medu vpravena. Právě jedině ono „přidání“, rozumí se umělé přidání zásahem člověka do „hotového“ medu, by zakládalo zákonnost výroku o správním deliktu, neboť právě tato skutečnost je vyhláškou zapovězena, nikoli samotná existence této látky v medu. Tvrzení žalované v odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že žalobcem předložený článek o obsahu barviva ve včelím medu, je pouze „extrémní případ, který v praxi není běžný a nelze z něho usuzovat, že se něco takového běžně děje“, však nezohledňuje to, že žalovaná trestá žalobce za něco, co se teoreticky stát může, přičemž žalobce nemá možnost tuto skutečnost ovlivnit. Trestnost správních deliktů se řídí obdobnými principy jako trestnost trestných činů. Žalovaná tak byla při rozhodování o možném spáchání správního deliktu povinna postavit na jisto, že jednání, které je žalobci kladeno za vinu, skutečně naplňuje všechny znaky skutkové podstaty předmětného správního deliktu. Existuje- li ne zcela nepravděpodobná možnost, že předmětné jednání znaky daného správního deliktu nenaplňuje, nelze žalobce za toto jednání postihnout, neboť je nutné aplikovat zásadu trestního řízení in dubio pro reo. Připouští-li žalobce (správně žalovaná – pozn. soudu), že žalobcem zmiňovaný případ o výskytu barviv v medu je extrémní, potvrzuje na druhou stranu to, že tato varianta vnosu barviva do medu není vyloučena. Za situace, kdy nemůže být postaveno na jisto, zda bylo barvivo E150d do výrobků přidáno přirozenou cestou (jako zdroj potravy včely) nebo umělou cestou (přidáním barviva výrobcem či jinou osobou) a zároveň žalovaná nepředložila žádný důkaz o tom, že by barvivo do výrobku přidával výrobce medu, pak nelze trestat žalobce za to, že se ve výrobcích přídavek barviva E150d - karamel nacházel. Definice medu ve vyhlášce 73/2006 Sb., pro složení medu užívá slovo „převážně“, které tuto definici zobecňuje a uvádí pouze jeho nejvýznamnější složky. To ale neznamená, že med už sám o sobě v přírodní formě neobsahuje barviva (viz barevné rozlišení mezi medem květovým a lesním). Pokud se tedy barvivo E 150d - karamel dostane do medu prostřednictvím včely medonosné, tedy přejde jejím organismem do sladiny, z níž poté uzraje v plástech v med, je to možná nežádoucí jev, nicméně za žádných okolností tato skutečnost nemůže znamenat naplnění podstaty jakékoli správního deliktu, jehož se měl dopustit žalobce. Pokud med, byť s barvivem E 150d - karamel, vzešel z působení včely medonosné, nemohlo dojít k porušení § 7 písm. a), tak ani k porušení § 10 odst. 1 vyhlášky, neboť toto barvivo nebylo do medu přidáno. Žalobce zdůrazňuje, že laboratorní analýza je jedním, nikoli jediným z možných důkazních prostředků, o která svá rozhodnutí žalovaný může opřít. Pokud se však jeví takovýto důkazní prostředek v souvislosti s navazujícími zákonnými ustanoveními jako nedostatečný, nelze jej ve správní praxi použít. Toto nelze zhojit ani argumentací, že není dostupná žádná jiná doplňující či zpřesňující laboratorní metoda, která by dokázala rozlišit stav, kdy bylo barvivo již součástí medu, tj. zanesly jej tam samy včely, a kdy bylo do medu skutečně následně přidáno. Pokud neexistuje spolehlivá metoda testování pro ověření nějakého stavu, který by mohl být v krajním případě hodnocen jako neodpovídající zákonným ustanovením, a pokud zároveň neexistuje možnost jiného ověření či získání důkazních prostředků pro tento stav, nemůže tato absence důkazních prostředků zakládat a priori oprávněnost výroku, že výrobky nesplňují platná zákonná ustanovení a že byl spáchán jakýkoli správní delikt. V případě detekce barviv v medu jde tak vždy nejenom o kvantitativní stanovení pozitivního nálezu, ale také o prokázání způsobu, jakým se předmětné barvivo do medu dostalo. Analýza provedená laboratoří Intertek, Německo, nebyla způsobilá toto zjistit. Rozhodnutí, že žalobce spáchal správní delikt ve smyslu porušení povinností uvedených v Nařízení č. 178/2002 je tak stiženo vadou, neboť tato skutečnost z laboratorního protokolu nijak nevyplývá, resp. nemůže vyplývat, neboť neexistuje analýza, která by umožňovala zjistit způsob vnesení barviva do medu, a jiné důkazní prostředky prokazující tyto skutečnosti (kromě laboratorních protokolů) žalovaná nepředložila. Druhá žalobní námitka se týká zjištění nepřípustné hodnoty (71,0 mg/kg) ve znaku hydroxymethylfurfural ve výrobku č.

3. Žalobce namítá, že se na výrobek č. 3 díky deklaraci jeho původu uplatní limit HMF 80 mg/kg a naměřená hodnota tak odpovídá limitu stanovenému vyhláškou. Příloha 3 tabulka 2 bod 4) vyhlášky č. 73/2006 Sb., stanoví: „U medů deklarovaného původu z regionů s tropickým klimatem a směsi těchto medů může být obsah hydroxymethylfurfuralu nejvýše 80mg/kg.“ Na obale tohoto výrobku je uvedena jasná deklarace jeho původu: „směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU, směs obsahuje med z regionů s tropickým klimatem.“ Žalobce je tedy přesvědčen, že na výrobek č. 3 je nutné vztáhnout limit HMF 80 mg/kg, nikoli 40 mg/kg, jak činí žalovaná, neboť se jedná o směs medů. Co se týká argumentace žalované rozsudkem Nejvyššího správního soudu 4 Ads 66/2009-101 ze dne 17. 3. 2010, je nutné konstatovat, že v tomto rozsudku je proveden výklad vyhlášky týkající se povolených limitů obsahu HMF v medu a směsích medu v závislosti na jeho geografickém původu, který je podstatný pro úvahu o tom, zda došlo ke spáchání správního deliktu. Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudku pouze „přiklání“ k názoru, že dle teologického výkladu daného ustanovení vyhlášky, je nutné souhlasit se správním orgánem o povoleném obsahu HMF v medu v limitu 40 mg/kg, ačkoliv jazyková verze tohoto ustanovení vyhlášky vyvolává pochybnosti. Takový výklad právního předpisu závisející na úvaze správního orgánu nebo soudu v neprospěch žalobce, považuje žalobce za nepřijatelný, neboť tento výklad nejasného ustanovení ve svém důsledku znamená pro žalobce znatelnou finanční sankci. Dle názoru žalobce by mělo platit, že pokud není právní norma zcela jasná, měla by být vykládána vždy ve prospěch trestaného. Žalobce je přesvědčen, že tento výklad provedený soudem je v rozporu se základními zásadami správního trestání, zejména se zásadou „nullum crimen sine lege certa“ vyjadřující princip vyžadující přesnost, srozumitelnost a určitost právní normy. Tato zásada implikuje dodržení požadavku právní jistoty a určité předvídatelnosti důsledků, tj. aby každý věděl, nebo mohl vědět, co je správním deliktem a jakou sankci je za tento delikt možno uložit. Tento požadavek jasnosti a srozumitelnosti ustanovení vyhlášky (příloha č. 3, tabulka 2, poznámka 4) nesplňuje. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaná rovněž nesprávně považuje země EU za země, kde se nevyskytuje tropické klima, přičemž tato chyba ovlivňuje její skutková zjištění. Žalovaná zjevně pomíjí skutečnost, že Evropská unie zasahuje geograficky do oblastí, které prokazatelně leží v tropickém podnebném pásu. Integrální součástí Evropské unie jsou tak tropické regiony jako například Guadeloupe, Martinik, Francouzská Guyana či Réunion. Je tedy chybou, pokud žalovaná považuje Evropskou unii za území, kde se tropické klima nevyskytuje. Opak je pravdou, a proto směsi medu z Evropské unie a mimo Evropskou unii mohou pocházet pouze z regionů s tropickým klimatem. Dle § 16 zákona o potravinách a navazujících zákonů jsou rozděleny pravomoci správních kontrolních orgánů mezi žalovanou a Státní veterinární správu (dále jen „SVS“) s tím, že v případě SVS platí, že si v případě kontroly HMF zároveň ověřuje, jakého původu je med, u kterého je analýza žádána, aby byl správně vynesen případný výrok o vině ve správním řízení. Pokud takto může vykonávat správní praxi SVS, není žádný důvod k tomu, aby žalovaná v případě hodnocení znaku HMF nepostupovala shodně. Pro prokázání vlastního původu medu existují příslušné analýzy, které žalovaná jako správní orgán musí znát, a proto neexistuje jakýkoli důvod pro absenci důkazních prostředků a následně toho vydání neúplného nebo nesprávného rozhodnutí. Jako třetí námitku ohledně nepřípustnosti hodnoty (3,5 Schadeho stupně) znaku diastázy ve výrobku č. 3 žalobce namítl, že zjištěný výsledek byl opatřen správním orgánem prvního stupně v rozporu s ustanovením čl. 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách. Dle ustanovení čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení musí být analýzy používané v rámci úředních kontrol v souladu s příslušnými pravidly Evropské unie, a pokud taková pravidla neexistují, s mezinárodně uznanými pravidly nebo protokoly. Ustanovení čl. 11 odst. 1 tak v nepřítomnosti pravidel Evropské unie obsahuje jednoznačnou instrukci pro použití mezinárodně uznaných pravidel. Těmi jsou pro potravinu med Standardy pro med vydané Komisí pro Codex Alimentarius (tj. sbírka mezinárodně uznaných standardů schválených Komisí pro Codex Alimentarius při Organizaci pro potraviny a zemědělství při Organizaci spojených národů). Skutečnost, že v rámci úřední kontroly mají být použity přednostně harmonizované metody rozborů schválené v Codexu Alimentarius, plyne rovněž z ustanovení čl. 4 Směrnice. Předmětná analýza diastatické aktivity byla provedena ve Státním veterinárním ústavu v Jihlavě (dále jen „SVÚ“), přičemž SVÚ Jihlava, jehož zřizovatelem je Ministerstvo zemědělství České republiky, podléhá své řídící instituci, kterou je Státní veterinární správa České republiky. SVÚ Jihlava používal pro stanovení diastázy minimálně do roku 2013 metodu s označením SOP 8.68 (dle Schadeho, ČSN 57 0190), která náleží mezi metody Harmonizované. V roce 2014 tuto metodu nepochopitelně opustil a používá nyní metodu s označením SOP 8.68 (dle Phadebase), kterou lze označit za vlastní postup. Jde o metodu stanovení diastatické aktivity dle Phadebase, ovšem s doplněnými časovými intervaly pro odečet enzymatických aktivit, na které však původní metoda jakkoli nereflektuje. Tento „rozšířený“ postup dosud nebyl schválen na mezinárodní úrovni, aby byla původní Harmonizovaná metoda v Codexu Alimentarius nahrazena. Platné právo pak zcela jasně zmiňuje, že pokud existují mezinárodně schválené postupy či metody pro daný účel testování, je nezbytné, aby byly použity výhradně schválené postupy. Neexistují-li, je možné využít metody vědecké. Toto je však až nejzazší možnost, která však pro případ určení diastázy v medu nenastala. Tento stav mimo jiné popisuje i nejnovější legislativa pro med (Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/63/EU), která připouští v souvislosti s technickým pokrokem přezkoušení nových metod pro analýzy medu a jejich navržení mezi Harmonizované metody Codexu Alimentarius. Je zde však stanoveno časové období pro tuto činnost, přičemž je zároveň striktně uvedeno, že než se tak stane, mají být používány výhradně metody uvedené v Codexu Alimentarius. Použití metody SOP 8.68 (podle Phadebase) je tak nezákonným prostředkem, a proto nemůže být v rámci správního řízení použit. Tento fakt nezhojí ani skutečnost, že je metoda SOP 8.68 (podle Phadebase) akreditovaná, neboť akreditace metody je jednou z mnoha podmínek pro možnost použití v rámci správních řízení, nikoli tedy jediná. Nad touto skutečností stojí striktní ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004, o úředních kontrolách. Laboratoř sama není zodpovědná za to, že vždy použije mezinárodně schválené metody, a nikoli metody dle svého vlastního vnitřního postupu. Správní orgán je však striktně vázán postupem dle platných zákonných ustanovení a je plně na něm, aby na laboratořích, které pověřuje úkoly v rámci své kontrolní a správní praxe, vymáhal použití výhradně těchto metod. Pokud na to správní orgán nedbá, jedná se o hrubou chybu, která představuje zásadní vady v řízení. Žalobce má dále za nesporné, že výrobky ve své provozovně uváděl do běhu. Ode dne provedení kontroly ze strany správního orgánu prvního stupně již výrobky na základě okamžitě provedených opatření v této ani v jiné své provozovně do oběhu neuvádí. Žalobce má rovněž za to, že rozhodnutím žalovaného udělená pokuta ve výši 220.000,- Kč hrubě neodpovídá intenzitě a závažnosti eventuálního porušení právních předpisů žalobcem. Pro případ, že by soud nerozhodl o zrušení napadeného rozhodnutí, se žalobce domáhal upuštění od uložení trestu (pokuty) či jeho snížení v mezích zákonem dovolených, neboť žalovaná nevzala dle názoru žalobce dostatečně v potaz následující skutečnosti jako polehčující okolnosti: konstruktivní přístup žalobce k odstranění údajného protiprávního stavu, okamžité stažení výrobků z prodeje, promptní splnění všech správním orgánem prvního stupně uložených opatření, vzorná spolupráce žalobce se správním orgánem prvního stupně, nebyla zjištěna subjektivní odpovědnosti ze strany žalobce, nedošlo k žádnému závažnému následku ani ohrožení zdraví spotřebitelů, výrobky byly zdravotně nezávadné. Žalobce má za to, že tyto polehčující okolnosti by měly mít vliv na výši uložené pokuty, což se nestalo. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, byly v rámci postupu prvoinstančního orgánu zváženy i okolnosti pro žalobce řízení polehčující. Správní orgán prvního stupně tak uložil pokutu odpovídající přibližně 0,54 % nevyšší sazby stanovené zákonem za dané jednání. Žalovaná však s ohledem na změnu zákona, která je pro žalobce příznivější, celkovou výši uložené pokuty sice snížil, avšak procentní výše maximální sazby stanovené zákonem zvýšil na 2,2 %. Toto navýšení odůvodnila žalovaná množstvím výrobků uváděných žalobcem na trh, jakož i tím, že se žalobce dopustil dvou správních deliktů a nejednalo se o ojedinělý případ. S tímto názorem žalované žalobce kategoricky nesouhlasí a považuje ho za nesprávný. Je nutné zohlednit, že výrobky žádným způsobem nemohly ohrozit zdraví spotřebitelů, když i výrobek č. 3 splňoval limit max. 80 mg/kg HMF, který dovoluje vyhláška pro směsi medů. Otázku, zda se jedná o směsi jakýchkoliv medů nebo pouze medů tropických, nechává žalobce na posouzení soudu, zůstává však přesvědčen, že dle jazykového výkladu tohoto ustanovení je zřejmé, že se jedná o směsi všech medů. Navíc podle ustanovení § 17i odst. 6 zákon o potravinách a tabákových výrobcích může orgán dozoru od uložení pokuty upustit v případě, kdy došlo k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti a nejednalo se o jinou než zdravotně nezávadnou potravinu nebo o klamání spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví. Všechny tyto podmínky pro upuštění od uložení pokuty byly dle názoru žalobce splněny beze zbytku. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu má žalobce za to, že žalovaná měla od uložení pokuty upustit podle shora citovaného ustanovení zákona. I v tomto žalobce opět spatřuje nezákonnost rozhodnutí žalovaného. [III] Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná se k žalobě vyslovila v podání ze dne 25. 9. 2015. K jednotlivým žalobcovým námitkám uvedla následující. Žalovaná trvá na závěru učiněném v napadeném rozhodnutí týkajícího se přídavku barviva E150d do výrobků č. 1 a 2. Tyto námitky považuje za nedůvodné a uvádí, že med je obecně ceněn a spotřebiteli vyhledáván právě pro svůj přírodní charakter a z něj plynoucí vlastnosti. Pokud by se toto barvivo vyskytovalo v krmných roztocích, které jsou podávány včelstvům včelaři v zimním období, množství medu po zimním dokrmování, do kterého mohlo být toto barvivo přeneseno z krmné směsi, je zanedbatelné oproti množství medu, který včely vyprodukují během produktivního období (letní sezona) a zimní zásoby tak budou v souvislosti s produkcí medu zanedbatelné. Pokud však došlo ke krmení včel průmyslově vyrobenými produkty, které obsahovaly výše uvedené barvivo, lze takový postup považovat za porušení správné technologie (praxe) chovu včel. Z takto krmených včelstev by se získával produkt, který je směsí medu a dalších průmyslově vyráběných produktů a výsledný produkt by tak odporoval definici medu v § 7 písm. a) v souvislosti s § 10 odst. 1 vyhlášky č. 76/2003 Sb. Vyhláška č. 76/2003 Sb. je transpozicí směrnice Rady č. 2001/110/ES o medu, která v příloze č. 1 bodu 1 uvádí, že „Med je přírodní sladká látka produkovaná včelami medonosnými (Apis mellifera) z nektaru rostlin nebo výměšků živých částí rostlin nebo z výměšků hmyzu sajícího na rostlinách, které se nacházejí na živých částech rostlin, které včely sbírají, přetvářejí mísením se svými vlastními specifickými látkami a ukládají, nechávají dehydratovat, uskladňují a nechávají uležet a zrát v medových plástech.“ Na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že za med je možno považovat pouze přírodní produkt, který včely produkují ze stanovených zdrojů, kterými jsou nektar rostlin nebo výměšky živých částí rostlin nebo výměšky hmyzu sajícího na rostlinách. Jiný zdroj pro produkci medu se nepředpokládá a ani nepřipouští. Co se týká žalobcem zmíněného článku, má žalovaná za to, že se jedná o extrémní případ, který v praxi není běžný a nelze z něho usuzovat, že se něco takového běžně děje. I v takovém případě, by ovšem docházelo k průmyslovému krmení včel, tudíž by následně nemohl vzniknout pouze přírodní produkt, který by nemohl být považován dle dikce ustanovení § 7 písm. a) v souvislosti s § 10 vyhlášky č. 76/2003 Sb. za med. Včely by produkovaly již znehodnocený produkt, který by nemohl být pod označením „med“ uváděn na trh. Pro úplnost žalovaná dodává, že žalobce ve své námitce blíže nespecifikuje, jakým způsobem mohlo ke kontaminaci dojít, resp. z jaké skládky (podobné té v uvedeném článku) mohl být tento přenos uskutečněn. Je tak nepravděpodobné, že by se uvedené barvivo, navíc v prokázaném množství 22 mg/kg, ale zejména 301 mg/kg dostalo do medu přírodní cestou – přenosem včelami. Žádný právní předpis (ani směrnice Rady 2001/110/ES) nestanoví pro barvivo E150d žádné limity. Barvivo E150d nemůže být v medu vůbec obsaženo. Vyplývá to nejen z § 10 odst. 1 vyhlášky č. 76/2003 Sb., ale také z čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1333/2008, o potravinářských přídatných látkách (dále jen „nařízení č. 1333/2008“) ve spojení s jeho přílohou II částí A tabulkou 2 řádkem 31. Co se týká slova „převážně“, které je obsaženo v definici medu v § 7 písm. a) vyhlášky č. 76/2003 Sb., k tomu žalovaná uvádí, že nic nemění na tom, že med je potravinou přírodního sacharidového charakteru, do které není možné průmyslově žádné látky přidávat. Následuje složení přírodních látek, které tato potravina převážně může obsahovat. K námitce limitu HMF žalovaná opět setrvala nejen na svém výkladu z napadeného rozhodnutí, ale také zdůrazňuje, že tato otázka byla již několikrát judikována nejen krajskými soudy, ale také Nejvyšším správním soudem. Otázku limitů HMF v medu má tudíž žalovaná za vyřešenou a jednoznačnou. Vyhláška č. 76/2003 Sb. stanoví v tabulce 2 přílohy č. 3 fyzikální a chemické požadavky na jakost medu, v souvislosti s poznámkou 4) nacházející se pod tabulkou. Limit HMF pro med je obecně stanoven 40mg/kg. Pouze pro medy z oblastí s tropickým klimatem a směsi medů z regionů s tropickým klimatem (rozumí se pouze směsi medů pocházejících pouze z oblastí s tropickým klimatem, nikoliv směs medů z regionů s tropickým klimatem s medy ze zemí EU - tedy medy z oblastí s netropickým klimatem) je limit 80mg/kg. V případě, že je tedy výrobcem na etiketě uvedeno, že se jedná o směs medů z tropických oblastí s medem (či medy) ze zemí EU je automaticky limit 40mg/kg. Tak tomu bylo i v daném případě. Žalovaná k této otázce odkázala na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2012, čj. 29 A 56/2011-55. Daný názor byl potvrzen též v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, čj. 4 Ads 123/2012. Žalovaná dále uvedla, že deklarace původu musí odpovídat skutečnosti (mírnější limit pro HMF se uplatní vždy, pokud je med deklarovaného původu z regionů s tropickým klimatem). V případě, že by však deklarovaný původ neodpovídal skutečnému původu, došlo by dle současné právní úpravy k porušení čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1169/2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení č. 1169/2011“) uvedením zavádějící informace o zemi původu potraviny. Žalovaná navíc poukazuje na skutečnost, že předmětný med nebyl deklarovaného původu s tropickým klimatem, ale směs takovéhoto medu s medem původem z EU. Žalovaná k tomu dále konstatuje, že se žalobce mýlí, když de facto tvrdí, že je povinností správního orgánu prokázat odkud přesně med označený jako „Směs medů ze zemí EU a ze zemí mimo EU, směs obsahuje med z regionů s tropickým klimatem“ pochází. Pokud u potraviny hraje roli její původ, či původ surovin, ze kterých je vyrobena, například proto, že s určitým původem je spojen určitý jakostní limit, je zcela jistě na provozovateli potravinářského podniku, který potravinu s takto označeným limitem uvádí do oběhu, aby prokázal opodstatnění jeho použití. Povinnost uvádět v označení potravin pouze údaje, jejichž pravdivost lze prokázat, vyplývá z § 4 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 113/2005 Sb.“), od 13. 12. 2014 pak z čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1169/2011 plyne, že informace o potravině musí být přesné, jasné a spotřebitelům snadno srozumitelné. Prokázat původ medů použitých ve směsi medů by pak pro provozovatele potravinářského podniku, který potravinu uvádí do oběhu (ve spolupráci s jeho dodavatelem či výrobcem) mělo být poměrně snadné, postupuje-li výrobce při výrobě na základě zdokumentovaných postupů. Nelze totiž logicky označit potravinu určitým původem (země EU a země mimo EU, včetně regionů s tropickým klimatem), aniž by taková informace byla verifikovatelná. Označení původu je přitom u medu povinným údajem (viz § 9 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 76/2003 Sb.). Ve vyjádření k zahájení správního řízení žalobce namítal, že med pochází i z regionů s tropickým klimatem (nikoliv pouze), navíc nijak neprokázal (ani se o to nepokusil), ze kterých regionů směs medů přesně pochází. To, že se o to žalobce po celou dobu správního řízení ani nepokusil, pak nemůže jít k tíži žalované, která postupovala v souladu s konstantní judikaturou. Žalovaná považuje skutkové i právní posouzení, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí za správné. K námitce týkající se hodnot znaku diastázy žalovaná uvedla, že enzym diastáza je vlastní enzym medu, jehož zdrojem je sekret hlavových žláz včel (sliny). Z důvodu velké poptávky spotřebitelů, kdy nabídka kvalitních medů na trhu nedostačuje, využívají někteří výrobci k „nadstavení“ medů průmyslově vyráběné sirupy. Většinou jde o hydrolyzáty škrobu nebo sacharózy. V takto „nadstavených“ medech lze dodržet některé parametry požadované vyhláškou jako je obsah vody, jednoduchých cukrů, HMF a rozmezí vodivosti. Tento produkt ale může mít nižší aktivitu diastázy, než požaduje vyhláška č. 76/2003 Sb. (minimum je 8 stupňů DN = diastázové číslo). Proto mají falšovatelé medu zájem na zvýšení této aktivity přídavkem enzymu diastázy, který však nepochází z medu, ale například z pekařské amylázy, tj. enzymu s velmi podobným účinkem jako diastáza obsažená v medu. Tento přídavek „neautentického“ enzymu diastázy například zmiňovanou pekařskou amylázou je rovněž chápán jako porušení § 10, resp. § 11 odst. 2 písm. a) bod 4 zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách. Nařízení č. 882/2004, které harmonizuje úřední kontroly za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se mj. potravin a které je bezprostředně závazné a přímo použitelné, v čl. 5 odst. 2 předpokládá přenesení určitých úkolů na určitý kontrolní subjekt (v daném případě na Státní veterinární ústav v Jihlavě). Dle písm. d) tak může být učiněno pouze tehdy, pokud laboratoře fungují podle norem uvedených v čl. 12 odst. 2 tohoto nařízení. Článek 12 odst. 2 nařízení pak stanoví, že příslušné orgány mohou k provádění analýzy vzorků odebraných při úředních kontrolách jmenovat pouze laboratoře, které fungují v souladu s níže uvedenými evropskými normami a jsou podle nich hodnoceny a akreditovány: a) EN ISO/IEC 17025 „Obecné požadavky na odbornou způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří“; b) EN 45002 „Obecná kritéria pro hodnocení zkušebních laboratoří“. c) EN 45003 „Systém akreditace kalibračních a zkušebních laboratoří – Obecné požadavky na jeho správu a uznání“, s přihlédnutím ke kritériím pro různé zkušební metody stanoveným v právních předpisech Společenství týkajících se krmiv a potravin. Daná laboratoř splňuje podmínky pro provoz laboratoří stanovené v čl. 12 odst. 2 písm. a) nařízení č. 882/2004, tj. ČSN EN ISO/IEC 17025 a daná laboratoř má příslušnou akreditaci pro tuto zkoušku, v souladu s nařízením č. 882/2004. Žalovaná se již v napadeném rozhodnutí zabývala námitkou týkající se použití metody SOP 8.68 (dle Phadebase) laboratoří Státního veterinárního ústavu v Jihlavě pro zjištění hodnoty parametru aktivita diastázy (namísto metody SOP 8.68 (dle Schadeho), tj. AOAC958.09 uvedené v Codex Alimentarius). Žalovaná uvedla, že metoda SOP 8.68 (dle Schadeho) je založena na principu tzv. Schadeho metody (enzym přítomný v medu rozkládá škrob, který je společně s jódem do medu přidán, měří se úbytek modrého zbarvení v časových intervalech při 660 nm). Této metodě je analogická metoda Phadebas ve formě komerčního setu, která byla vyvinuta pro zamýšlený účel (měření aktivity diastázy). Tato metoda byla vyvinuta z toho důvodu, že nevýhodou metody Schade je, že škrob reaguje s různými typy amyláz v medu včetně těch, které jsou pro med cizí. V Codexu Alimentarius – Standardy pro med je v sekci příloha (str. 5 bod 2.2.) uvedena metoda AOAC 958.09., vedle toho je však uvedena také metoda dle Phadebas (viz revidovaná verze Codex Alimentarius, dostupná na: http://ihc-platform.net/codex2001.pdf). Metoda Phadebas pro zjišťování aktivity diastázy je navíc harmonizovanou metodou Mezinárodní komise pro med dle č. 6.2 uvedeného v dokumentu Harmonizované metody Mezinárodní komise pro med (dostupné na: http://ihc-platform.net/ihcmethods2009.pdf). Jedná se tak o metodu, která je mezinárodně uznávaným pravidlem a s ohledem na neexistenci příslušných pravidel v rámci Evropské unie je metodou, která je v souladu s čl. 11 odst. 1 písm. a) nařízení č. 882/2004. Pro úplnost žalovaná poukazuje na skutečnost, že metoda Phadebas je jako prostředek pro zjišťování aktivity diastázy přímo obsažena v doporučení Komise ze dne 12. 3. 2015 o koordinovaném plánu kontrol s cílem posoudit rozšíření podvodných praktik při uvádění některých potravin na trh (konkrétně v příloze I. bod D odst. 2 písm. a) tohoto doporučení). Obě výše uvedené metody mohou poskytovat jen mírně odlišné výsledky. Významnější rozdíly mohou nastat, pouze pokud jde o medy falšované přídavkem medu cizích enzymů (beta amyláza, gama amyláza), což nebyl tento případ. Daná metoda byla dle názoru žalované použita v souladu s platným právem, a proto výše uvedenou námitku žalobkyně považuje za nedůvodnou. K námitce žalobce, že žalovaná měla zohlednit v napadeném rozhodnutí žalobcem učiněný výčet polehčujících okolností, žalovaná sdělila, že je na správním uvážení správního orgánu, jaké okolnosti zohlední ve prospěch a v neprospěch u konkrétního protiprávního jednání, vždy s ohledem na situaci konkrétního případu. Přístup žalobce v této věci se neodlišoval od standardního postupu ostatních provozovatelů potravinářských podniků, tyto postupy nejsou v jejich prospěch z hlediska úvah o závažnosti zohledňovány. Stažení nevyhovujících potravin z prodeje a plnění uložených opatření je žalobcovou povinností, za kterou v případě nesplnění, může být postihován. S ohledem na to, že splnění uloženého opatření předvídá zákon, nelze mít takový postup žalobce za polehčující okolnost spáchání protiprávního jednání. Co se týká odpovědnosti žalobce, v rámci potravinového práva je pracováno s odpovědností objektivní, tj. odpovědnost za výsledek s možností liberace, tudíž zavinění se v daném případě obecně nezkoumá a neprokazuje, což nelze žalované klást za vinu. Skutečnost, že nebylo ohroženo zdraví spotřebitelů, resp. výrobky nebyly zdravotně závadné, není směrodatná, když žalobce nebyl postihován za to, že výrobky nejsou bezpečné, tj. za porušení čl. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, ale za to, že uváděním potravin do oběhu klamal spotřebitele a porušil jakostní požadavky daných potravin. Žalovaná tak uvádí, že žádnou z výše nastíněných polehčujících okolností nebylo na místě ve prospěch žalobce zohlednit, relevantní polehčující okolnosti byly uvedeny v napadeném rozhodnutí. K námitce ohledně výše pokuty a jejímu procentuálnímu navýšení žalovaná uvedla, že se skutečně nejednalo o poměrné snížení pokuty. Žalovaná především přihlédla k tomu, že se žalobce dopustil dvou správních deliktů, nejednalo se o ojedinělý případ, u druhého ze spáchaných deliktů nedošlo novou právní úpravou ke snížení horní hranice sazby pokuty. Žalovaná považovala za nutné zohlednit množství nevyhovující potraviny, které bylo vysoké a které se dostalo ke konečnému spotřebiteli. Za této situace by poměrné snížení pokuty neodpovídalo celkové závažnosti protiprávního jednání, kterého se žalobce dopustil. S ohledem na povahu a vyhodnocenou závažnost protiprávního jednání žalobce nepovažovala žalovaná za přiměřenou pokutu nižší, neboť ta by již v daném případě neplnila svou preventivní a represivní funkci. Výše pokuty ve výměře 2,2 % horní hranice sazby stále odpovídala střední závažnosti daného protiprávního jednání. Žalovaná je toho názoru, že odůvodnění rozhodnutí splňuje požadavky na zákonnost a správnost a je přezkoumatelné. Žalovaná ve svém postupu nevybočila z mezí odvolacího řízení, nezměnila napadené rozhodnutí v neprospěch účastníka řízení, ani jej nikterak nezkrátila na jeho procesních právech. Z výše uvedených důvodů navrhla žalovaná žalobu zamítnout. [IV] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního, soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé soudního řádu správního, soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Při jednání před soudem dne 26. 10. 2016 zástupce žalobce i žalovaná setrvali na svrchu rekapitulované argumentaci. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. I přes konstatovanou důvodnost žaloby se soud neztotožnil se všemi žalobními body. Stran prvních tří uplatněných žalobních námitek týkajících se skutkových zjištění (přítomnost karamelu, nepřípustná hodnota ve znaku hydroxymethylfurfural a nepřípustná hodnota ve znaku diastáza) se soud ztotožnil se závěry učiněnými Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Správní orgány obou stupňů pečlivě a podrobně popsaly zjištěné nedostatky a správně je podřadily skutkovým podstatám správních deliktů podle zákona o potravinách. V tomto směru nebylo třeba žalované ani prvoinstančnímu správnímu orgánu cokoliv vytknout, a soud tak v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění prvoinstančního a napadeného rozhodnutí [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130 (k dispozici na www.nssoud.cz), podle kterého „(…) je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“]. K námitce týkající se použité laboratorní metody soud nad rámec odůvodnění správních rozhodnutí konstatuje, že žalovaná aplikovaný postup náležitým způsobem odůvodnila. Byl-li žalobce opačného názoru, byl povinen předložit taková tvrzení a v případě sporu (k němuž došlo) i takové důkazy, které by právní názor žalovaného správního orgánu vyvrátily. Podle listin obsažených ve správním spisu (příslušné zkušební protokoly) je Státní veterinární ústav Jihlava laboratoří akreditovanou ČIA. Metody používané takovou laboratoří by mohly zpochybnit jen důkazy vyvracející na odborné bázi vhodnost metod použitých SVÚ (např. vědecká pojednání, znalecké posudky). To se nestalo, a proto ani tato námitka nemohla být shledána důvodnou. Důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí soud spatřuje v odůvodnění výše uložené pokuty. Žalovaná vzala správně do úvahy fakt, že v mezidobí došlo ze strany zákonodárce k výraznému snížení horní hranice peněžité sankce z 50.000.000,- Kč na 10.000.000,- Kč, a aplikovala pro žalobce výhodnější právní úpravu. Pak je ovšem třeba se ptát, proč při kontinuálním nazírání správních orgánů obou stupňů na žalobkyní spáchané správní delikty jako na delikty střední závažnosti došlo, a to při pětinásobném snížení zákonného maxima, jen k dílčímu snížení sankce z 270.000,- Kč na 220.000,- Kč. Ne, soud nesdílí názor, že by mělo dojít k pouhé aritmetické úpravě výše pokuty, tedy k vydělení původní výše pěti, ale je třeba odůvodnit, jak se posunula, co do vyjádření právě skrze peněžitou sankci, ona střední závažnost správních deliktů. Soud takové úvahy v napadeném rozhodnutí nenalezl. Jestliže při zákonném maximu 50.000.000,- Kč byla střední závažnost sankcionována pokutou ve výši 270.000,- Kč, pak je nezbytné, aby, za jinak nezměněných skutkových okolností, bylo řádně odůvodněno, proč se při výrazném snížení stropu sankce její konečná výše snížila tak nepatrně. Tuto úvahu musí vyjevit správní orgán právě skrze své rozhodnutí. Soud zároveň konstatuje, že nemohl postupovat podle § 78 odst. 2 s. ř. s. („Rozhoduje-li soud o žalobě proti rozhodnutí, jímž správní orgán uložil trest za správní delikt, může soud, nejsou- li důvody pro zrušení rozhodnutí podle odstavce 1, ale trest byl uložen ve zjevně nepřiměřené výši, upustit od něj nebo jej snížit v mezích zákonem dovolených, lze-li takové rozhodnutí učinit na základě skutkového stavu, z něhož vyšel správní orgán, a který soud případně vlastním dokazováním v nikoli zásadních směrech doplnil, a navrhl-li takový postup žalobce v žalobě.“), neboť neměl relevantní informace pro závěr, že došlo k uložení pokuty ve zjevně nepřiměřené výši. Ta by mohla být konstatována ve chvíli, kdy by rozhodovací a sankční praxe žalovaného správního orgánu byla pro soud natolik seznatelná, aby mohl sám uložit takovou pokutu, která by odpovídala především kritériím uvedeným v § 2 odst. 4 správního řádu. Ano, jistým vodítkem by mohly být výroční zprávy Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ale tam jsou potřebné informace uváděny sumárně (např. průměrná výše pokuty za určitý rok, průměrná výše sankce za správní delikt určitého druhu). Bez znalostí konkrét jednotlivých věcí však soud není schopen učinit jednoznačný závěr o výši pokuty. Vzhledem k výše uvedenému soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a současně vyslovil, že se věc se vrací žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). [V] Náklady řízení Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem celkem ve výši 17.042,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a dále z odměny advokáta za tři úkony právní služby v plné výši, tj. po 3.100,- Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „advokátní tarif“). Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast na jednání soudu dne 26. 10. 2016. Součástí náhrady nákladů řízení je dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou z Prahy do Plzně a zpět na jednání soudu dne 26. 10. 2016, a to ve výši 400,- Kč [100,- Kč za každou z čtyř promeškaných půlhodin ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu při uvažované době trvání jedné cesty z Prahy do Plzně v délce jedné hodiny]. Náhrada nákladů řízení dále sestává z náhrady cestovních nákladů v celkové výši 1.005,- Kč za cestu z Prahy do Plzně na jednání soudu a zpět dne 26. 10. 2016, představující celkem 184 km (2 x 92 km) při použití osobního automobilu tov. zn. MAZDA GJ 596 s průměrnou spotřebou paliva dle technického průkazu 5,6 litru benzínu (95 oktanového) na 100 km. Uvedená náhrada je složena ze základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,80 Kč, což v daném případě činí 699,- Kč [3,80 Kč x 184 km], a z náhrady za spotřebované pohonné hmoty, což v daném případě činí 306,- Kč {[(5,6 litru x 29,70 Kč)/100] x 184 km}, to vše ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve spojení s § 157 odst. 3 a odst. 4 písm. b) a § 158 odst. 2, odst. 3 větou třetí a odst. 4 větou čtvrtou zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 385/2015 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (účinné od 1. 1. 2016), když cena 95 oktanového automobilového benzinu stanovená v § 4 písm. a) vyhlášky č. 385/2015 Sb. činí 29,70 Kč/1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 385/2015 Sb. u osobních silničních motorových vozidel 3,80 Kč. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 2.437,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).

Poučení