30 A 103/2015 - 48

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobců: a) M.Č., a b) I.Č., zastoupených Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovanému: Zeměměřičský a katastrální inspektorát v Plzni, se sídlem Plzeň, Radobyčická 12, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. B.D., zastoupené JUDr. Karlem Havlem, advokátem v Plzni, Martinská 8, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. června 2015, čj. ZKI PL-O-22/198/2015, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Napadené rozhodnutí Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání obou žalobců a potvrdil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih (dále též správní orgán I. stupně). Tento správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím rozhodl podle § 36 odst. 4 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen katastrální zákon) tak, že nesouhlasu Ing. B.D. s provedením opravy se vyhovuje, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ust. § 36 katastrálního zákona. Pozemková parc. č. 28/2 v katastru nemovitostí, bude po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí evidovaná v katastrálním území Řenče na listu vlastnictví č. 311 ve vlastnictví Ing. B.D., stav. parc. č. 67/2 v katastru nemovitostí bude po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí evidovaná v katastrálním území Řenče na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I. Č. II. Žaloba V žalobě proti rozhodnutí žalovaného žalobci namítali nesprávný postup správních orgánů obou stupňů, kterým vytýkali, že nepostupovaly podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a neopravily zřejmou chybu v zápisu vlastnického práva k nemovitostem způsobenou při obnově evidence v 90. letech, ač k takovému to postupu byly splněny veškeré předpoklady. Žalobci tvrdili, že jako klíčové pro posouzení věci se jeví vyhodnocení protokolu č. 18 a náčrtu o místním šetření č.

113. V předmětném protokolu je jednoznačně uvedeno, že při místním šetření a měření bylo nesporně zjištěno, že zákres vlastnických hranic nesouhlasí se skutečným stavem v terénu a že vlastníci prohlašují, že jejich vlastnické hranice nebyly nikdy měněny a že uznávají jejich stávající průběh v terénu za správný. Pokud Ing. B.D. podepsala uvedený protokol, ve kterém se uvádí, že měření bylo provedeno, pak tomu tak ve skutečnosti bylo a není žádný důvod dovozovat, že má platit opak a že měření bylo provedeno až následně. V protokolu se přímo uvádí, že vlastníci prohlašují, že jejich vlastnické hranice nebyly nikdy měněny a že uznávají jejich stávající průběh v terénu za správný a dále, že berou na vědomí, že chybný zákres vlastnických hranic v pozemkové mapě bude upraven podle zaměření ze dne 23.8.1990. Z protokolu tedy vyplývá, že nejen, že zaměření bylo provedeno dne 23.8.1990, ale také též, že s ním účastníci byli seznámeni. Pokud se jedná o náčrt č. 113, pak obsahuje razítko, ve kterém je uvedeno, Šetření provedl: dne 27.8.1990, a připojen nečitelný podpis za MNV a za Geodezii n.p.. Podle názoru žalobců nelze z razítka dovozovat, že by zaměření hranic bylo provedeno až dne 27.8.1990, ale maximálně to, že náčrt byl vyhotoven zmiňovaného dne. Z logiky věci je zřejmé, že vyhotovení náčrtu předchází vlastní zaměření a že náčrt se provádí až následně. Pokud by měření mělo být provedeno až 27.8.1990, pak by vlastníci nemohli prohlašovat, že katastrální mapa nesouhlasí se skutečným staveb v terénu a že chybný zákres bude opraven podle měření, neboť by jim nemohl být znám výsledek měření a nemohli by nic prohlašovat a s ničím souhlasit. Žalobci tvrdili, že náčrt č. 113 byl proveden v souladu se skutečným stavem v terénu, který z podstaty věci vždy byl osobě zúčastněné – Ing. B.D., znám. V náčrtu nedošlo k jakýmkoliv změnám proti skutečnému stavu, nic nebylo nově vytvářeno, či koncipováno, pouze to, co již existovalo a všem bylo známo, bylo promítnuto do mapy. Žalobci namítali, že správní orgány nevzaly v řízení v potaz protokol č. 20, který se týkal zaměření sousedních pozemků p. č. 21 a 750/1 ve vlastnictví Ing. B.D. Žalobci tvrdili, že k zaměření těchto pozemků, resp. k provedení místního šetření mělo dojít ve stejný den, tj. 23.8.1990. Podle žalobců z obsahu tohoto protokolu lze dovodit, že měření bylo i na předmětných sporných parcelách provedeno dne 23.8.1990 a nikoliv dne 27.8.1990. Žalobci tvrdili, že průběh sporné vlastnické hranice lze v daném případě opravit podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť byl prokázán zřejmý omyl při vedení a obnově katastru. Tento omyl žalobci spatřují v činnosti pracovníka katastru, což je omyl charakteristický tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Žalobci poukázali na skutečnost, že zřejmým omylem může být i chyba, ke které došlo při zápisu údajů do katastru nemovitostí, zejména při zápisu listin, výsledků revize údajů katastru nemovitostí a při obnově katastrálního operátu. Z toho, že katastr nemovitostí zcela převzal operát bývalé evidence nemovitostí, se v souvislosti s § 39 odst. 1 katastrálního zákona dovozuje, že opravou chyby lze napravit i chyby vzniklé při zakládání a vedení bývalé evidence. Podle žalobců je zřejmé a evidentní, že v roce 1990 došlo k provedení šetření i zaměření a že všechny dotčené subjekty byly za jedno ohledně skutečného stavu v terénu s tím, že tento bude nově promítnut a zanesen do vlastnické evidence. Žalovaný přitom formalisticky trvá na nalezení písemného dokumentu o tom, že k zaměření hranic došlo již dne 23.8.1990 a nikoliv až dne 27.8.1990. Provedení zaměření již dne 23.8.1990 však i bez existence dokladu jednoznačně a bez pochybností vyplývá ze všech ostatních listin. Žalobci navrhli, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení a požádali o náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný se vyjadřoval k jednotlivým tvrzením žalobců a konkrétně uváděl, že žalobci tvrdili nesprávnost napadeného rozhodnutí spočívající zejména v tom, že: „V protokolu č. 18 je jednoznačně uvedeno, že při místním šetření a měření bylo nesporně zjištěno, že zákres vlastnických hranic nesouhlasí se skutečným stavem v terénu a že vlastníci prohlašují, že jejich vlastnické hranice nebyly nikdy měněny a že uznávají jejich stávající průběh v terénu za správný a dále, že berou na vědomí, že chybný zákres vlastnických hranic v pozemkové mapě bude opraven podle zaměření ze dne 23. 8. 1990. Na náčrtu o místním šetření č. 113 je obsaženo razítko, ve kterém je uvedeno: Šetření provedl dne 27. 8. 1990 za MNV a nečitelný podpis. Dle názoru žalobců nelze z razítka dovozovat, že by zaměření hranic bylo provedeno až dne 27. 8. 1990, ale maximálně to, že náčrt byl vyhotoven zmiňovaného dne. Z logiky věci je zřejmé, že vyhotovení náčrtu předchází vlastní zaměření a že náčrt se provádí až následně.“ K tomuto tvrzení žalovaný uvedl, že zaměření ze dne 23. 8. 1990, které mělo být přílohou protokolu č. 18, se katastrálnímu pracovišti nepodařilo dohledat, a ani žalobci toto zaměření nedoložili. Žalobci požadují opravit průběh hranice dle náčrtu o místním šetření č. 113 z nového mapování. Z razítka na náčrtu č. 113 ale vyplývá, že průběh hranic v terénu byl vyšetřován až dne 27. 8. 1990, což bylo několik dní po podepsání protokolu č.

18. Teprve po ukončení místního šetření v celé lokalitě byl stav vyšetřený v terénu zaměřen (měření proběhlo fotogrammetrickou metodou v dubnu r. 1991) a poté zobrazen v nové katastrální mapě. Obecně byl a je postup při obnově operátu mapováním desítky let neměnný a vlastnímu měření vždy předchází zjišťování průběhu hranic, jinými slovy místní šetření. Není to tedy tak, jak tvrdí žalobci, že vyhotovení náčrtu předchází vlastní zaměření a že náčrt se provádí až následovně. Jednoznačně tudíž nebylo prokázáno, že by vlastníci podpisem protokolu č. 18 odsouhlasili změnu průběhu vlastnické hranice tak, jak bylo vyznačeno v náčrtu č.

113. Podle tvrzení žalobců „samotné zaměření bylo provedeno již dne 23. 8. 1990 a výsledky byly známy téhož dne. S výsledky obsaženými v náčrtu pak vlastníci, včetně B.D., byli seznámeni a vyslovili s nimi souhlas. Pokud by měření mělo být provedeno až dne 27. 8. 1990, pak by vlastníci nemohli prohlašovat, že katastrální mapa nesouhlasí se skutečným stavem v terénu a že chybný zákres bude opraven podle měření, neboť by jim nemohl být znám výsledek měření a nemohli by nic prohlašovat a s ničím souhlasit.“ Toto tvrzení je podle žalovaného hypotézou, která není podložena důkazy. Z doložených listin není zřejmé, o které měření, na něž odkazuje protokol č. 18, se jedná. Dne 23. 8. 1990 ani 27. 8. 1990 žádná měření neproběhla, 27.8.1990 došlo pouze k místnímu šetření, které samo o sobě nemohlo být podkladem pro tvorbu mapy. Žalobci v žalobě namítají, „že žalovaný při svých rozhodnutích nevzal v úvahu existenci protokolu č. 20 ze dne 23. 8. 1990, který se týká st.p.č. 21 a p.č. 750/1. Z protokolu, který B.D. také podepsala, vyplývá, že měření bylo provedeno dne 23. 8. 1990. V protokole je za MNV uvedeno, že nesouhlasí a že bude provedeno majetkoprávní vypořádání, ke kterému skutečně došlo. B.D. tak byla se zaměřením dne 23. 8. 1990 seznámena.“ Žalovaný žalobci užitý odkaz na existenci protokolu č. 20 považuje za irelevantní, neboť podle něj k žádné změně v obnoveném operátu také nedošlo. Tímto protokolem byly řešeny zcela jiné pozemky než v protokolu č. 18, konkrétně hranice mezi st.p.č. 21 ve vlastnictví B.D. a p.č. 750/1 ve vlastnictví obce Řenče (dříve Místního národního výboru Řenče). Žalobci dále tvrdili, že „B.D. v minulosti nikdy nevznesla námitky proti náčrtu č. 113, a to až do doby zahájení řízení o opravě.“ K tomuto tvrzení žalovaný uváděl, že před vyhlášením platnosti obnoveného operátu měli vlastníci možnost podat proti jeho obsahu námitky. Od 20.11. 1999 do 19.11.1999 byl v souladu s § 16 zákona č. 344/1992 Sb. obnovený operát vyložen k veřejnému nahlédnutí na Obecním úřadu v Řenčích. Podstatné je, že B.D. neměla důvod k podání námitky, neboť vlastnictví řešených pozemků bylo v obnoveném operátu evidováno v souladu s nabývacími doklady a se stavem katastrálního operátu před obnovou, žádná změna v něm nebyla vyznačena! Není tedy pravdou, že změny byly promítnuty do nové mapy, jak uvádí žalobci. Naopak je třeba uvést, ze strany žalobců nebyla nikdy dříve námitka podána. Podle žalobců „byl náčrt č. 113 proveden v souladu se skutečným stavem v terénu a nedošlo v něm k jakýmkoliv změnám proti skutečnému stavu, nic nebylo nově vytvářeno, jen to, co existovalo a bylo všem známo, bylo promítnuto do mapy.“ K tomuto tvrzení žalovaný uváděl, že hranice užívání může v terénu existovat tak, jak byla vyznačena v náčrtu č.

113. Z dostupných dokladů ale nevyplývá, že by tato hranice odpovídala hranici vlastnické. Proto po obnově operátu byla v terénu neznatelná vlastnická hranice do nové mapy převzata z předchozí mapy EN a v nové mapě byla vyznačena i zaměřená hranice plotu. Tím vznikly dvě nové parcely p.č. 28/2 a st.p.č. 67/2, které však zůstaly evidovány ve vlastnictví podle původních nabývacích titulů, tzn. p.č. 28/2, oddělená od p.č. 28, zůstala evidována ve vlastnictví B.D. na základě kupní smlouvy registrované Státním notářstvím Plzeň - jih dne 8. 2. 1988 sp.zn. Rl 94/1988 a st.p.č. 67/2, oddělená od st.p.č. 67, zůstala evidována ve SJM Č… na základě kupní smlouvy a dohody o zřízení práva osobního užívání ze dne 31. 7. 1985 sp.zn. Rl 37/1985 a sp.zn. Rll 34/1985. Žalobci dále argumentovali tím, že „nedílnou součástí dokumentů o místním šetření byl soupis nemovitostí č.

113. U p.č. 28 a st.p.č. 67 je uvedena poznámka „mezi p.č. 28 a st.p.č. 67 chybný zákres vlastnické hranice (viz protokol č. 18)“ a „mezi stp.č. 21 a p.č. 750/1 chybný zákres (viz protokol č. 20)“. Obě poznámky jsou stvrzeny podpisem B.D.“ K tomu žalovaný uvedl, že dne 27. 8. 1990 proběhlo dle data uvedeného na náčrtu o místním šetření č. 113 místní šetření. Při něm bylo zjištěno, že průběh hranice mezi p.č. 28 a st.p.č. 67 neodpovídá zákresu v dosud platné mapě EN, v terénu neznatelná vlastnická hranice byla na náčrtu o místním šetření přeškrtnuta dvěma krátkými červenými čarami a v terénu vyšetřená užívací hranice odpovídající poloze plotu byla na náčrtu vyznačena červeně. Nedílnou součástí dokumentace z místního šetření byly soupisy nemovitostí, na kterých vlastníci dotčených nemovitostí projevili souhlas s výsledkem šetření a s vyznačeným průběhem hranic pozemků. Na soupisu nemovitostí č. 113 byla u p.č. 28 i u st.p.č. 67 uvedena poznámka: „mezi p.č. 28 a st.p.č. 67 chybný zákres vlastnické hranice (viz protokol č. 18)“. Protokol č. 18 o opravě chybného zákresu vlastnické hranice podle § 5 odst. 5 vyhlášky č. 23/1964 Sb., který byl k řešené věci v operátu z obnovy dohledán, byl vlastníky dotčených pozemků podepsán o několik dnů dříve, než probíhalo místní šetření. Podle znění tohoto protokolu B.D. a I. Č. potvrdily, že „při místním šetření a měření bylo nesporně zjištěno, že zákres vlastnických hranic v kú. Řenče v pozemkové mapě č. VII- 23-5 mezi pozemky p.č. 28 st.p.č. 67 nesouhlasí se skutečným stavem v terénu. Vlastníci uvedených pozemků prohlašují, že jejich vlastnické hranice nebyly nikdy měněny a že uznávají jejich stávající průběh v terénu za správný. Současně berou na vědomí, že chybný zákres vlastnických hranic v pozemkové mapě bude opraven podle zaměření ze dne 23. 8. 1990.“ Zaměření ze dne 23. 8. 1990 však není k dispozici a není tak nesporně a jednoznačně prokázáno, na jaké měření protokol odkazuje. Při dokončování obnovy v r. 1999 nebylo jednoznačně doloženo, zda oprava chybného zákresu vlastnické hranice mezi p.č. 28 a st.p.č. 67, se kterou dotčení vlastníci souhlasili, má být provedena právě tak, jak bylo vyznačeno v náčrtu č. 113, a proto stav v obnoveném operátu zůstal vyznačen beze změny. Žalobci poukazovali též na to, že „v náčrtu o místním šetření č. 113 je neznatelná vlastnická hranice přeškrtnuta dvěma krátkými červenými čárami a v terénu zaměřená užívací hranice odpovídající poloze plotu je vyznačena červeně. Takto označená je jak sporná hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobců a B.D. tak i hranice mezi pozemky ve vlastnictví B.D. a MNV.“ K tomu žalovaný vysvětloval, že hranice užívání může v terénu existovat tak, jak byla vyznačena v náčrtu. Z dostupných dokladů ale nevyplývá jednoznačně, že hranice plotu má odpovídat hranici vlastnické. Nadto je třeba zmínit, že ve spise prvoinstančního orgánu byl založen snímek z mapy EN, resp. KN mapový list č. VI1-23/5 platné před obnovou operátu. V této mapě byla mezi p.č. 28 a st.p.č. 67 zakreslena slabá čára, jejíž zákres přibližně odpovídá vyšetřenému stavu při mapování v r. 1990, čímž vznikly dvě nové parcely (dva „trojúhelníčky") bez parcelních čísel. Odvolací orgán zjistil, že zákres byl proveden na základě geometrického plánu č. 066901-566-89 ze dne 12. 4. 1990 pro zaměření skutečného stavu st.p.č.

67. Tento geometrický plán byl přílohou kolaudačního rozhodnutí Odboru výstavby Městského národního výboru v Přešticích založeného ve sbírce listin pod položkou výkazu změn č. 12/2000 a jeho zákres byl v katastrální mapě proveden částečně. Předmětem geometrického plánu bylo zaměření celého obvodu st.p.č. 67 po rekolaudaci rodinného domu na st.p.č.

67. Na základě výše uvedeného rozhodnutí byl v tehdejší EN proveden pouze zákres změny půdorysu rodinného domu na st.p.č.

67. Zaměření skutečného průběhu hranice v terénu mezi pozemky st.p.č. 67 ve vlastnictví žalobců a p.č. 28 ve vlastnictví B.D. nebylo v evidenci, resp. v katastru nemovitostí, realizováno, žádná listina, která by prokazovala majetkoprávní vypořádání k provedení změny doložena nebyla. K názoru žalobců, že v dané věci „byl prokázán zřejmý omyl a vlastnickou hranici lze opravit dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona“, žalovaný uváděl, že průběh vlastnické hranice nelze v tomto případě opravit za podpory § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona (do 31. 12. 2013 § 8 zákona č. 344/1992 Sb.), neboť nebyl prokázán zřejmý omyl při vedení a obnově katastru, o němž nejsou dány důvodné pochybnosti, jelikož nebyly dohledány výsledky zaměření ze dne 23. 8. 1990 odsouhlasené účastníky v protokolu č.

18. Pojem zřejmý omyl byl vysvětlen v několika judikátech soudů České republiky a pro žalovaného je otázka vyhodnocení zřejmého omylu v řešení věcné stránky případu zásadní. Tímto pojmem se zabýval Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č.j. 1 As 40/2007-103 nebo 1 As 46/2008- 134. V souladu s nimi lze pod tento pojem zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený) tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Dále je nutné vzít v potaz, že omyl musí být zřejmý - katastrální úřad nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná. Je zjevné, že ne všichni vlastníci předmětných pozemků s opravou souhlasí. Pokud byli žalobci nespokojeni se stavem ve výsledném obnoveném operátu, mohli se okamžitě v r. 1999 domáhat opravy podle § 16 zákona č. 344/1992 Sb. Jestliže byli 15 let pasivní, nemohou se nyní dovolávat údajných procesních vad vztahujících se de facto k jednání komise. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že žalobou napadené rozhodnutí navzdory tvrzení žalobce není nezákonné a odvolací řízení netrpělo takovými vadami, které mohly negativním způsobem ovlivnit výsledek rozhodnutí ve věci. Žalovaný uvedl, že většina žalobních důvodů, které žalobci ve svém podání zmiňují a je prakticky totožná s důvody, které uvedli v odvolání, jím ž napadli rozhodnutí KP Plzeň - jih, a těmto důvodům se žalovaný již podrobně vyjádřil, přičemž odkázal v tomto směru na odůvodnění svého napadaného rozhodnutí. Žalovaný se v žádném případě nemůže ztotožnit s názorem žalobců, kteří považují přístup správního orgánu v dané věci za přepjatě formalistický a odporující smyslu norem jednoduchého práva. Pro upřesnění žalovaný uvedl, že v řízení o opravě chyby v katastrálním operátu postupuje správní orgán podle správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon, v daném případě katastrální zákon, jiný postup. Citovaná právní úprava však neumožňuje, aby se správní orgán od jednotlivých ustanovení odchýlil, případně aby při jejich aplikaci na konkrétní případ připustil jiný výklad, než umožňuje platná právní úprava, byť by takový postup mohl svědčit ve prospěch některého z účastníků řízení. Jak vyplývá z ust. § 2 odst. 1 správního řádu, postupuje správní orgán vždy v souladu se zákony, jakož i mezinárodními smlouvami a ostatními právními předpisy, které jsou součástí právního řádu. Je samozřejmostí, že při této činnosti nemůže žalovaný beze zbytku vyhovět všem námitkám, které účastníci v průběhu řízení vznesou, neboť povinností správního orgánu je především dbát na to, aby byl zjištěn skutkový stav a vydané rozhodnutí bylo v souladu s platnou právní úpravou. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem žalovaný navrhl, aby soud v souladu s ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. IV. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými byly výroky rozhodnutí řádně napadeny (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Žaloba není důvodná. a) Výchozí stav věci Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel soud ze skutečností podložených obsahem správního spisu, ze kterých zjistil tyto nesporné skutečnosti. Podle listu vlastnictví č. 303 pro kú. Řenče oba žalobci jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky parc. č. st. 67/2 v k. ú. Řenče o výměře 7 m2. Podle listu vlastnictví č. 311 v kú. Řenče je Ing. B.D. vlastnicí parc. č. 28/2 o výměře 24 m2. Dne 27.8.2014 M.Č. a I. Č. požádali Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih o poskytnutí údajů z katastru nemovitostí a předmětem této žádosti bylo prošetření zápisu vlastnického práva k pozemkové parc. 28/2 v kú. Řenče. Součástí správního spisu je Protokol o chybném zákresu vlastnické hranice podle § 5 odst. 5 vyhl. č. 23/1964 Sb. ze dne 23.8.1990, ze kterého vyplývá, že při místním šetření a měření bylo nesporně zjištěno, že zákres vlastnických hranic v kú. Řenče v pozemkové mapě č. VII-23-5 mezi pozemky parc. č. p. p. 28 a st. p. 67 nesouhlasí se skutečným stavem v terénu. Vlastníci uvedených pozemků prohlásili, že jejich vlastnické hranice nebyly nikdy měněny a že uznávají jejich stávající průběh v terénu za správný. Současně vzali na vědomí, že chybný zákres vlastnických hranic v pozemkové mapě bude opraven podle zaměření ze dne 23.8.1990. Pod tímto protokolem jsou vlastnoruční podpisy vlastníků parc. p. p. 28 B.D. a vlastnice parc. č. st. p. 67 I.Č. Další listina - Náčrt o místním šetření č. 113 Ř… zaznamenává výsledky zaměření hranice mezi původní st. p. č. 67 a původní p. p. č. 28 a obsahuje údaj, že šetření bylo provedeno dne 27.8.1990. Součástí správního spisu je rovněž listina - Soupis nemovitostí z obnoveného katastrálního operátu, dílčí protokol z řízení o námitkách, ze dne 22.11.1999, ze které vyplývá, že nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 311 pro kú. Řenče, kromě jiného zahrnují též parc. č. 28/1 o výměře 393 m2 a parc. č. 28/2 o výměře 24 m2 a po obnově katastrálního operátu byly projednány za účasti zástupce Katastrálního úřadu Plzeň – město. Vlastnice těchto nemovitostí, Ing. B.D., se k námitkovému řízení nedostavila a k prováděné obnově katastrálního operátu se nevyjádřila. Z obdobné listiny - Soupis nemovitostí z obnoveného katastrálního operátu, dílčí protokol z řízení o námitkách, ze dne 22.11.1999 vyplynulo, že nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 303 pro kú. Řenče, kromě jiného zahrnují též parc. č. 67/1 o výměře 845 m2 a parc. č. 67/2 o výměře 7 m2 a po obnově katastrálního operátu byly projednány za účasti zástupce Katastrálního úřadu Plzeň – město. Vlastníci těchto nemovitostí, M.Č. a I.Č. se k námitkovému řízení nedostavili a k prováděné obnově katastrálního operátu se nevyjádřili. Dne 2. 9. 2014 Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih, vydal oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí, podle kterého v souboru popisných informací opravil evidenci vlastnického práva k parc. č. 28/2 katastru nemovitostí vedeného dosud pro Ing. B.D. na listu vlastnictví 311 tak, že parc. č. 28/2 v katastru nemovitostí bude dále evidována na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č., a parc. č. 67/2 v katastru nemovitostí dosud evidovaná na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č., bude dále evidováno na listu vlastnictví č. 311 ve vlastnictví Ing. B.D.. Ing. B.D. oznámením dne 29.9.2014 vyjádřila nesouhlas s opravou chyby v údajích katastru nemovitostí, požadovala ponechání pozemku parc. č. 28/2 katastru nemovitostí v evidenci na listu vlastnictví č. 311 ve vlastnictví Ing. B.D. a ponechání pozemku parc. č. 67/2 v evidenci na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č. O nesouhlasu Ing. B.D. rozhodl Katastrální úřad pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih rozhodnutím ze dne 22.10.2014, čj. OR-345/2014-406, kterým nesouhlasu s provedením opravy nevyhověl, neboť se jedná o chybu v katastrálním operátu podle ust. § 36 katastrálního zákona. Současně rozhodl, že pozemková parc. č. 28/2 katastru nemovitostí dosud evidovaná v k. ú. Řenče na listu vlastnictví č. 311 ve vlastnictví Ing. B.D. bude dále evidována na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č. a parc. č. 67/2 katastru nemovitostí dosud evidovaná v katastrálním území Řenče na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č. bude dále evidována na listu vlastnictví č. 311 ve vlastnictví Ing. B.D. K odvolání Ing. B.D. proti tomuto rozhodnutí rozhodoval Zeměměřický a katastrální inspektorát v Plzni, který rozhodnutím ze dne 14.1.2015, čj. ZKI PL-O-54/428/2014 napadené rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň – jih čj. OR-345/2014-406-21 ze dne 22.10.2014 zrušil a věc vrátil tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Dne 30.3.2015 správní orgán I. stupně vydal rozhodnutí čj. OR-345/2014-406, kterým nesouhlasu s provedením opravy vyhověl, neboť se nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ust. § 36 katastrálního zákona s tím důsledkem, že pozemková parc. č. 28/2 bude nadále v katastru nemovitostí evidována na listu vlastnictví č. 311 pro vlastnici Ing. B.D. a parc. č. st. 67/2 v k. ú. Řenče bude nadále evidována na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č. b) Posouzení žaloby Při posuzování důvodnosti žaloby vycházel soud z ust. § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona č. 256/2013 Sb., podle kterého na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnovy katastru. Soud vycházel z ustáleného výkladu citovaného ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a zaměřil se na výklad pojmu „zřejmý omyl“. Tento neurčitý právní pojem je od roku 2006 do současnosti vykládán konstantně, jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 7.8. 2006, čj. 2 As 58/2005-125, ze dne 17.1.2008, čj. 1As 40/2007-103 a ze dne 22.1.2015, čj. 7As 257/2014243, dostupných na www.nssoud.cz. Ve smyslu právních názorů v těchto rozhodnutích prezentovaných .…“ Institut opravy chyb v katastrálním operátu je určen k tomu, aby byly uvedeny údaje v katastru do souladu s listinami založenými ve Sbírce listin. Mění se jím evidované údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti, což vyplývá i z ust. § 5 odst. 7 katastrálního zákona. Opravou má být pouze dosaženo k souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů nebo z listin právní vztahy osvědčujících… Pojem zřejmý omyl je potřeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený) tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Tento omyl bude přitom pravidelně způsoben činností pracovníka katastru. Omyl je totiž charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem (např. změnu právní úpravy zápisů do katastru, či zničení katastrálního operátu v důsledku požáru či povodně: zde nelze rozpor se skutečným stavem napravit opravou zřejmého omylu, nýbrž cestou revize či obnovy katastrálního operátu).“ V rozsudku ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008 - 134, dostupném na www.nssoud.cz, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „oprava chyby v katastru nemovitostí nemůže zakládat, měnit či rušit vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. […] Provedením opravy zápisu se tedy skutečný právní vztah k nemovitosti nemění; ten lze změnit jen na základě příslušné listiny. Dále je nutné vzít v potaz, že omyl musí být podle § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona zřejmý - katastrální úřad tedy nemůže přistoupit k opravě chyby, která je nejasná nebo sporná.“ V rozsudku ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31, dostupném na www.nssoud.cz, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že „omyl ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona musí být zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný. Postupem podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona nelze napravit jakýkoliv nesoulad mezi evidovanými údaji a skutečností. Pokud subjekt namítá existenci chyby, která je nejasná nebo sporná, může se ochrany svých práv domoci především u civilních soudů, například cestou žaloby na určení existence jím tvrzeného práva (§ 80 písm. c) o. s. ř.).“ Jak bylo následně shrnuto například v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 7 As 123/2013 – 28, dostupném na www.nssoud.cz, „při procesu opravy chyby v katastrálním operátu se tedy zkoumá pouze to, zda se pracovník katastrálního úřadu při provádění zápisu do katastru nemovitostí dopustil zřejmého omylu. Není rozhodné, zda zápis v katastru nemovitostí odpovídá skutečnosti.“ Nejen z posledně citovaného rozsudku přitom plyne, že o zřejmý omyl by se mohlo jednat tehdy, pokud by bylo vyloučeno, že postup pracovníka katastrálního úřadu byl výsledkem jeho volní (nikoliv zcela zjevně nesmyslné) úvahy. Pouhý omyl při vedení katastru nemovitostí není postačující pro provedení opravy chyby dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Musí se jednat o omyl zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný. S tímto plně koresponduje také odborná literatura, která zdůrazňuje, že opravu chyby nelze provést v záležitosti nejasné či sporné. Za zřejmý omyl proto považuje pouze takovou chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (viz např. Barešová, E.; Baudyš, P. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. 4. vydání, Praha: C.H.Beck, 2007, s. 272). Z výkladu ust. § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona výše prezentovaného, který krajský soud akceptuje, vyplývá, že k opravě chyby v katastru nemovitostí spočívající v nesprávně zakreslené vlastnické hranici může katastrální úřad přistoupit pouze tehdy, pokud hranice byla zakreslena v důsledku zřejmého omylu pracovníka katastru v rozporu s podkladovou listinou a současně vlastníci hraničících pozemků průběh hranice nezpochybňují a v minulosti jej neměnili. Proto se soud ztotožňuje s názorem žalovaného, že klíčovým pro posouzení naplnění podmínek pro opravu chyby v katastrálním operátu byla existence zaměření sporných pozemků, které mělo být provedeno 23.8.1990, jak vyplývá z obsahu protokolu č. 18 z téhož dne. Náčrt o místním šetření č. 113 zachycující průběh vlastnické hranice provedený dne 27.8.1990 nemůže být proto logicky podepřen časově předcházejícím vyjádřením vlastníků parcely p. p. 28 a st. p. 67 z 23.8.1990. Proto nelze ani zpochybnit závěr žalovaného v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, na jeho str. 7, že nebylo prokázáno, že by vlastníci podpisem protokolu č. 18 odsouhlasili změnu vlastnické hranice podle následného šetření tak, jak bylo vyznačeno v náčrtu č. 113 ze dne 27.8.1990. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani poukaz žalobců na Protokol č. 20, který se týkal zaměření sousedních pozemků p. č. 21 a 750/1 ve vlastnictví Ing. B.D. neboť tento dokument nemůže nahradit listinu, ze které byl odvozen zřejmý omyl při obnově katastru ve vztahu k sousedícím pozemkům účastníků. Výchozími podklady pro evidenci vlastnických vztahů k parcele č. 28/2 a k parc. č. 67/2 v kú. Řenče tak zůstává obnova katastrálního operátu, jejímž výsledkem, kromě jiného, bylo, že parcela č. 28/2 v k. ú. Řenče o výměře 24 m2, je evidována na listu vlastnictví č. 311 pro Ing. B.D. a parc. č. 67/2 o výměře 7 m2, je evidována na listu vlastnictví č. 303 ve společném jmění manželů M.Č. a I.Č. K tomuto výsledku obnovy katastrálního operátu se přitom žádný z vlastníků těchto dvou pozemků nevyjádřil a ani nevyužil tehdejší možnosti dané ustanovením tehdy platného katastrálního zákona č. 344/1992 Sb., podle kterého vlastníci a jiní oprávnění se mohli ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo vyložení obnoveného katastrálního operátu, podat proti obsahu obnoveného katastrálního operátu námitky, o kterých rozhodoval katastrální úřad. Ve smyslu § 16 odst. 1 cit. zákona katastrální úřad vykládal na dobu nejméně 30 dnů nový soubor geodetických informací a soubor popisných informací (obnovený katastrální operát) v obci, ve které se obnovuje katastrální operát, k veřejnému nahlédnutí. Této možnosti obrany však žádný z vlastníků dotčených parcel nevyužil. V souvislostech projednávaného případu nelze přehlédnout, že od roku 1999 do roku 2014 existoval mezi vlastníky parc. č. 28/2 a parc. č. 67/2 v k. ú. Řenče při jejich užívání pokojný stav. Za této situace žalovaný dospěl ke správnému závěru o aplikaci ust. § 36 odst. l písm. a) katastrálního zákona, když shledal, že nejsou naplněny podmínky, za kterých je možné provést opravu chybných údajů v katastru vzniklých zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. V tomto směru žalobní tvrzení obou žalobců bylo soudem shledáno nedůvodným. Tento závěr soudu se nevyjadřuje k otázce vlastnictví parc. č. 28/2 a parc. č. 67/2 v k. ú. Řenče, ani v otázce správnosti evidence vlastnických vztahů k těmto nemovitostem. Rozhodnutí soudu proto neřeší diskrepance vlastnických vztahů sousedů, jako vlastníků předmětných pozemků, ale vypovídá o tom, že postup opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona není cestou k jejich řešení. Průběh hranice mezi oběma vlastníky zůstává sporný a o tomto sporu je s konečnou platností oprávněn rozhodnout pouze soud v nalézacím občanskoprávním řízení k návrhu některého z vlastníků. Krajský soud žalobu jako nedůvodnou ve smyslu § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. a vzhledem k tomu, že žalovaný, který dosáhl v řízení procesního úspěchu, náhradu nákladů řízení nežádal, rozhodl soud, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo. V souladu s ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. soud nepřiznal osobě zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť soud této osobě neukládal splnit žádnou povinnost, se kterou by mohly vzniknout náklady řízení. O žalobě rozhodl soud v souladu s ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem projevili souhlas.

Poučení