30 A 12/2025 – 97

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) Mgr. M. P. b) J. P. c) M. P. všichni zastoupeni advokátem Mgr. et Mgr. Matoušem Hejdukem sídlem Blatenská 720/30, 326 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové za účasti:

1. Statutární město Hradec Králové sídlem Československé armády 408, 502 00 Hradec Králové 2. M. M.

3. R. M.

4. Ing. B. P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, KUKHK–31127/UP/2024 (Sv), takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, KUKHK–31127/UP/2024 (Sv), se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 46 747 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města Hradec Králové (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 10. 10. 2007 souhlas s provedením ohlášené stavby spočívající v přístavbě a stavebních úpravách rodinného domu č. p. XA na st. p. č. XB v katastrálním území xx. Uvedený rodinný dům je ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení č. 2 a 3 (dále také „stavebníci“) a těsně přiléhá k rodinnému domu č. p. XC, který byl tou dobou ve vlastnictví žalobce c) a nyní je ve vlastnictví žalobců a) a b). Žalobci c) nyní svědčí práva z věcného břemene užívání, kterým je daná nemovitost zatížena v jeho prospěch. Budovy č. p. XC a č. p. XA tvoří „dvojdomek“, který má jednu společnou vnitřní podélnou zeď, v přízemí o tloušťce 30 cm.

2. Stavební úřad při kontrolní prohlídce stavby zjistil, že provedení stavby se liší od ověřené projektové dokumentace k ohlášení stavby a že tyto provedené změny vyžadují jeho povolení. Opatřením ze dne 7. 10. 2011 proto oznámil účastníkům zahájení řízení o nařízení odstranění nepovolené změny stavby. Stavebníci podali dne 8. 2. 2016 žádost o dodatečné povolení stavby Přístavba a stavební úpravy rodinného domu č. p. XA xx. V řízení vedeném na základě této žádosti stavební úřad postupně vydal celou řadu rozhodnutí, která následně žalovaný zrušil. Řízení nakonec vyústilo v rozhodnutí ze dne 3. 6. 2024, kterým stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dodatečně povolil nepovolené změny rozestavěné stavby provedené v rozporu se souhlasem s ohlášením stavby ze dne 10. 10. 2007. Takovými změnami byly dle stavebního úřadu: a) změna v konstrukčním řešení – v 1. NP provedeny základové konstrukce, sloupky, stěny a vodorovná ocelová konstrukce vynášející 2. NP bez využití společné zdi na hranici s domem č. p. XC, dále změna stropní konstrukce nad 1. NP (dřevěný rošt s OSB záklopem namísto HURDIS desek a s podhledem z desek SDK a Cemwin); b) změna v prostorovém uspořádání – v 1. NP ve dvorní části původně volný prostor a místnost 1.06, nově místnosti 1.05 a 1.06, upuštění od provedení komínového tělesa a upuštění od prodloužení SV obvodové stěny o 600 mm, ve 2. NP zvětšení balkonu a nově střešní nadezdívka se změnou zastřešení nad koupelnou/WC; c) změna v počtu, umístění a velikosti výplní otvorů (okna, dveře, světlíky).

3. Za nepodstatné odchylky skutečného provedení, které nejsou změnou provedenou v rozporu se souhlasem s ohlášením stavby, stavební úřad označil mimo jiné změny v provedení nadezdění společné zdi mezi domy stavebníků a žalobců a v provedení ventilační hlavice kanalizace domu žalobců.

4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a osoby zúčastněné na řízení č. 4 a potvrdil posledně uvedené rozhodnutí stavebního úřadu.

II. Obsah žaloby

5. Žalobci na úvod podané žaloby konstatovali, že stavebníci provedli stavební práce v rozporu s původní projektovou dokumentací z roku 2007. Zejména nadezdění společné zdi bylo provedeno způsobem, který vedl k významnému zásahu nejen do této zdi, ale i k poškození zadní fasády domu žalobců. Výsledkem postupu stavebníků mimo jiné je, že do domu žalobců zatéká, dále došlo k výraznému snížení estetické hodnoty jejich domu. Materiál použitý k nadezdění zdi navíc přesahuje na pozemek žalobců.

6. Napadené rozhodnutí je podle žalobců předně nepřezkoumatelné. Žalovaný totiž pominul odvolací námitku, že ke změnám, které stavebníci provedli na domu č. p. XA a na společné zdi mezi oběma rodinnými domy, je třeba přistupovat komplexně. Nelze je kouskovat na dílčí úpravy, z nichž některé jsou předmětem řízení a některé nikoliv. Veškeré změny provedené v rozporu s ohlášením z roku 2007 je nutno posuzovat jako jedinou „černou stavbu“.

7. I kdyby ale nebylo nutné posuzovat veškeré nepovolené změny jako jedinou „černou stavbu“, podle žalobců by nadezdění společné zdi mezi oběma rodinnými domy představovalo podstatnou odchylku skutečného provedení. Změny uskutečněné na společné zdi totiž nespočívají pouze v namontování panelů Kingspan namísto izolantu EPS, jak uvedl stavební úřad, ale především v upevnění nové železné konstrukce. S využitím společné zdi přitom projektová dokumentace z roku 2007 nepočítala a žalobci nikdy nedali souhlas k tomuto technickému řešení. O zvoleném stavebním řešení svědčí jak žalobci dokládané fotografie, tak skutečnost, že pro zbudování nástavby byl vypracován nový statický výpočet. Také žalovaný ve svém rozhodnutí ze dne 25. 5. 2020 uvedl, že došlo k jinému řešení svislých i vodorovných konstrukcí. Totéž vyplývá i z porovnání příslušných projektových dokumentací a ze znaleckého posudku Ing. B..

8. Žalobci považují za problematické i samotné nainstalování panelů Kingspan, které byly ukotveny přímo do zdi jejich rodinného domu (tj. přímo do výlučného vlastnictví žalobců). Projektová dokumentace z roku 2007 s žádným ukotvením panelů do zdi domu č. p. XC nepočítala a žalobci by k takovému zásahu do jejich majetku nedali souhlas. Také v tomto případě se jedná o podstatnou odchylku. Nainstalování panelů Kingspan na nástavbu navíc odlišuje realizovaný záměr od původního záměru co do jeho vzhledu. Odlišný vzhled realizovaného řešení obsahujícího „nevzhledné izolanty doslova natlačené do dvora žalobců“ je zjevný. Tyto izolanty zároveň přesahují nad pozemek žalobců, a mění tak půdorysné parametry nástavby.

9. Obdobně nelze podle žalobců považovat za nepodstatnou odchylku realizovanou ventilační hlavici kanalizace. V projektové dokumentaci připojené k ohlášení stavby nebylo toto technické řešení zakresleno, žalobci tak ani s tímto řešením nikdy nevyslovili souhlas.

10. Žalobci zdůraznili, že uvedené nepovolené úpravy byly prováděny přímo na jejich majetku, ačkoliv k nim nikdy nedali souhlas, naopak se proti nim od počátku bránili. I proto nelze považovat nadezdění společné zdi za nepodstatnou odchylku.

11. Dále jsou žalobci přesvědčeni, že správní orgány v návaznosti na uvedená pochybení nesprávně vyhodnotily otázku jejich účastenství v daném řízení. Podle správních orgánů žalobcům a) a b) svědčí účastenství z titulu vlastnictví sousedních nemovitostí [§ 109 písm. e) stavebního zákona] a žalobci c) z titulu věcného břemena zatěžujícího sousední nemovitost [§ 109 písm. f) stavebního zákona]. S ohledem na skutečnost, že stavební úpravy zasahují i do domu žalobců a) a b), by jim však mělo svědčit účastenství dle § 109 písm. b) stavebního zákona, a žalobci c) dle § 109 písm. d) stavebního zákona. Žalobcům tak nebyla poskytnuta všechna práva, která jsou poskytnuta účastníkům podle § 109 písm. a) až d) stavebního zákona. Nikdo například po stavebnících nevyžadoval doložení souhlasu žalobců s uskutečněním stavby podle § 184a stavebního zákona.

12. Napadené rozhodnutí je dle žalobců nepřezkoumatelné také z toho důvodu, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s jejich námitkou, kterou rozporovali platnost souhlasu s ohlášením stavby z roku 2007. V projednávané věci by neplatnost souhlasu s ohlášením stavby znamenala, že veškerá stavební činnost byla realizována bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem. V důsledku toho by byl nesprávně vymezen již samotný předmět řízení o dodatečném povolení stavby. Správní orgány se nevypořádaly s důkazy, které žalobci v průběhu správního řízení předkládali na podporu svých tvrzení, že stavebníci začali se stavebními pracemi až v roce 2011.

13. Žalobci konečně také namítli zkráceni na svých procesních právech tím, že jim žalovaný neumožnil se seznámit se všemi podklady napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá z rozhodnutí žalovaného, stavebník M. M. podal dne 8. 1. 2025 ve věci vyjádření, se kterými žalobci nebyli seznámeni. Obsah tohoto podání jim není doposud znám. Žalobce c) využil dne 11. 12. 2024 svého práva nahlížet do spisu a měl za to, že správní spis je kompletní a že pokud bude doplněn, bude o tom informován. Dne 9. 1. 2025 podal žalobce c) své poslední vyjádření před vydáním napadeného rozhodnutí, aniž by tušil, že předtím byl správní spis o vyjádření stavebníka doplněn.

14. V doplnění žaloby žalobci dále uvedli, že mezi rodinnými domy č. p. XA a XC se nachází společná zeď, hranice mezi domy prochází osou společné zdi. Žalobce c) v době, kdy byl vlastníkem domu č. p. XC, nedal stavebníkům souhlas ke stavbě, která je předmětem všech řízení. Stavba tak není na hranici pozemku, neboť ta prochází středem zdi.

15. V případě, kdy je dodatečně povolována rozestavěná stavba, stavební úřad v rozhodnutí stanoví rovněž podmínky pro její dokončení, a to v souladu s ověřenou projektovou dokumentací. V takovém případě by mělo mít rozhodnutí dva výroky, kdy prvním výrokem bude povolena již provedená část stavby a v druhém výroku bude povoleno její dokončení, resp. provedení ještě nedokončené části stavby podle ověřené dokumentace a budou pro její dokončení stanoveny závazné podmínky.

16. Vedle toho žalobci namítli, že: – stavebník nedoložil k ohlášení doklad prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou stavbu provést; – stavebník nedoložil doklad, že o svém záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků; – stavební úřad měl povinnost souhlas doručit žalobci c) jako stavebníkovi a jako vlastníkovi stavby; – kontrolní prohlídka ze dne 14. 9. 2012 byla provedena bez účasti žalobce c) jako spoluvlastníka; – o sdělení o povolení pokračovat ve stavbě ze dne 21. 9. 2012 se žalobce c) dozvěděl náhodně při osobní návštěvě stavebního úřadu; – žádost žalobce c) o zastavení stavby ze dne 2. 10. a ze dne 4. 10. 2012 byla zamítnuta; – sdělení o povolení pokračovat ve stavbě bylo vystavené na manželku žalobce c) jako osobu ho zastupující na základě plné moci; – dne 11. 10. 2012 stavební úřad vydal rozhodnutí, kterým nenařídil odstranění změn stavby, rozhodnutí ze dne 4. 3. 2013 hovoří o kontroverzním postupu stavebního úřadu, kdy ten 7. 10. 2011 zahájil řízení o odstranění nepovolených změn stavby a následně ve sdělení ze dne 21. 9. 2012 dospěl k závěru, že žádná taková změna nenastala, stejný závěr přináší i závěrečné stanovisko ombudsmana ze dne 29. 4. 2014; – vydáním povolení v pokračování ve stavbě stavební úřad nerespektoval žalobce c) jako spoluvlastníka společné zdi a vlastníka ideální poloviny, na které stavebník zrealizoval svoji stavbu, čímž byla porušena jeho vlastnická práva.

17. Žalovaný dne 25. 5. 2020 vydal rozhodnutí, ve kterém podal jasnou argumentaci o stavbě s tím, že ta vyžaduje nové povolení. Po čtyřech letech, kdy do spisu nebyly vloženy další podklady, napadeným rozhodnutím zcela obrátil svůj názor ve prospěch stavebního úřadu a stavebníka.

III. Vyjádření žalovaného

18. Ve vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro úplnost doplnil, že stavební úřad usnesením ze dne 27. 2. 2025 zastavil řízení o nařízení odstranění stavby. Proti uvedenému rozhodnutí bylo podáno odvolání.

IV. Ústní jednání

19. Jednání soudu konaného dne 15. 7. 2025 se zúčastnil zástupce žalobců, paní J. P. [žalobkyně b)], pověřená zaměstnankyně žalovaného, pan M. M. (osoba zúčastněná na řízení č. 2) a paní Ing. B. P. (osoba zúčastněná na řízení č. 4). Žalobci a) a c) se z jednání omluvili.

20. Zástupce žalobců shrnul nosné důvody žaloby. Konstatoval, že dodatečně povolené změny stavby byly nesporně realizovány i na majetku žalobců. Změnu nadezdění nelze považovat za nepodstatnou odchylku, neboť bylo zasaženo do nosných konstrukcí, byl změněn půdorysný rozsah a vzhled stavby a nikdo původně nepočítal s umístěním izolačního panelu Kingspan. Ten je umístěn nad pozemkem žalobců. Ve správním spise jsou dále založeny dostatečné důkazy o tom, že stavebníci započali se stavbou až v roce 2011. Žalovaný nepřihlédl ke svědectví souseda Z. P., naopak stavební deník byl antedatovaný. Paní P. dodala, že stavba by neměla zasahovat do společné zdi a na jejich pozemek, stavba reálně ničí jejich majetek a snižuje hodnotu jejich nemovitosti.

21. Pověřená pracovnice žalovaného odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Doplnila, že zákonnost souhlasu s ohlášením z roku 2007 nebyla v tomto řízení přezkoumávána. Správní orgány dospěly k závěru, že souhlas platnosti nepozbyl. Žalobci uváděná svědecká výpověď není v rozporu s podklady doloženými stavebníky, že stavba započala vnitřními stavebními pracemi. Pokud by byla stavba realizována v souladu se souhlasem s ohlášením, řízení o dodatečném povolení stavby by se nevedlo. Odkázala také na zprávu veřejného ochránce práv. K zásahům do nosných konstrukcí uvedla, že společná zeď dle projektové dokumentace z roku 1935 nebyla nosná, zatížení nástavby je přeneseno mimo tuto zeď.

22. Pan M. uvedl, že nedošlo ke změně půdorysu a výšky stavby. K nevzhlednosti panelů uvedl, že je to funkční řešení a sousedům bylo nabídnuto upravení vizuální stránky stavby. Společná zeď dle dokumentace z roku 1935 měla být nosná o tloušťce 30 cm, při odbourání ale bylo zjištěno, že se jedná o „plotovou“ zeď o šířce 15 cm. Z tohoto důvodu je patro vystavěno na nosných konstrukcích jeho domu.

23. Paní P. reagovala na žalovaného. Dle stavebního deníku měly být jako první provedeny bourací práce, dle fotografií z kontrolní prohlídky stavebního úřadu z ledna 2011 vnitřní příčky bourány nebyly. Nesouhlasí ani s tím, že souhlas neměl být přezkoumáván. Na dokumentu „POV“ uvedla, že text „souhlasím“ byl k podpisu žalobce c) doplněn, ve spisu je založena kopie dokumentu bez tohoto textu. Z technické zprávy k projektové dokumentaci z roku 1935 je patrný průvlak, který spojuje dvě části domu, na který jsou umístěny nosné konstrukce. Přesah měl vzniknout tak, že desky byly připojeny na dům žalobců a kvůli zakřivení zdi se desky dostaly až na jejich pozemek. V návaznosti na náhled do spisu se ohradila proti tvrzení stavebníka a předloženým podkladům, že se nesnažili o domluvu. Konstatovala, že žalobci byli od počátku postaveni do pozice sousedů, nikoliv vlastníků společné zdi. Ačkoliv bylo v POV uvedeno, že stavba bude provedena na hranici pozemku, stavba byla realizována odlišně.

24. K dotazu soudu se pan M. a paní P. vyjádřili k otázce, kudy přesně probíhá hranice pozemku mezi domy žalobců a stavebníků. Shodně uvedli, že společná zeď je půlkou na pozemku stavebníků a půlkou na pozemku žalobců, osou zdi vede hranice. K návrhu žalobců a paní P. soud doplnil dokazování provedením listinných důkazů předložených na jednání, jejichž obsahem byly zákresy profilu domů č. p. XC a XA s vyznačením hranice pozemku mezi nimi (hranici vyznačila paní P.). Další důkazy označené žalobci soud neprováděl. V žalobě navržené důkazy, tj. fotokopie projektové dokumentace a statického výpočtu, jsou součástí správního spisu, z jehož obsahu soud bez dalšího vychází. Fotografie buď jsou součástí správního spisu, nebo správní spis obdobné fotografie obsahuje.

V. Posouzení věci krajským soudem

25. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného správního orgánu, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body.

26. Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Podle žalobců se žalovaný nedostatečně vypořádal s jejich námitkou, kterou rozporovali platnost souhlasu s ohlášením stavby z roku 2007. Zcela pak pominul odvolací námitku, že ke změnám v provedení stavby oproti ověřené projektové dokumentaci k ohlášení stavby je třeba přistupovat komplexně. Platnost souhlasu s ohlášením 27. Soud na úvod podotýká, že dle judikatury správních soudů stavební úřad v řízení o odstranění stavby zkoumá, zda stavba byla realizována v souladu s rozhodnutím nebo opatřením, které se na takovou stavbu vztahuje. Z tohoto rozhodnutí či opatření, jímž byla stavba povolena, stavební úřad v řízení o odstranění stavby vychází a nijak jej nepřezkoumává (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2016, č. j. 9 As 30/2016–26).

28. Správním orgánům tak v daném správním řízení nepříslušelo zabývat se otázkou zákonnosti vydaného souhlasu s ohlášením (jak správně uvedl žalovaný v napadeném rozhodnutí). Ani soud proto nemůže v tomto soudním řízení posuzovat žalobní námitky vztahující se k vydání souhlasu s ohlášením. Jedná se zejména o námitky uvedené v doplnění žaloby, podle nichž stavebník nedoložil k ohlášení doklad prokazující vlastnického právo nebo právo založené smlouvou stavbu provést a dále doklad, že o svém záměru prokazatelně informoval vlastníky sousedních pozemků. Zákonnost souhlasu by bylo možné přezkoumat v případném přezkumném řízení.

29. Relevantní otázkou v daném řízení nicméně bylo, zda souhlas s ohlášením nepozbyl platnosti. V průběhu správního řízení k tomu žalobci namítali, že stavebníci započali se stavbou až v létě 2011, nikoliv již v roce 2008. Na podporu uvedeného tvrzení během řízení předložili řadu důkazů (např. výpověď souseda Z. P., videozáznamy apod.). Z této skutečnosti pak dovozovali, že souhlas stavebního úřadu s ohlášením ze dne 10. 10. 2007 pozbyl platnosti. Podle § 106 odst. 3 stavebního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2012) totiž souhlas platí po dobu 12 měsíců; nepozbývá však platnosti, pokud v této době bylo s ohlášenou stavbou započato. Lhůta začíná běžet dnem následujícím po dni, kdy byl stavebníkovi doručen souhlas, nebo dnem následujícím po dni, kdy uplynulo 40 dnů od ohlášení.

30. Uvedenými námitkami se žalovaný blíže zabýval zejména ve svém rozhodnutí ze dne 19. 6. 2019, č. j. KUKHK–12922/UP/2019/Sv, kde dospěl k závěru, že stavebníci započali se stavbou před uplynutím lhůty 12 měsíců od doručení souhlasu, a souhlas tak nepozbyl platnosti. Stavební úřad v nyní posuzovaném prvoinstančním rozhodnutí (tj. v rozhodnutí ze dne 3. 6. 2024) k otázce platnosti souhlasu odkázal na zmíněný závěr žalovaného (viz str. 6 prvoinstančního rozhodnutí).

31. Žalobci k tomu v odvolání pouze bez dalších podrobností uvedli, že nadále zpochybňují platnost souhlasu z roku 2007. Žalovaný se s takto formulovanou odvolací námitkou v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal. Odkázal na stavební deník a na svědecké výpovědi hlavního stavbyvedoucího Ing. S. Č. a stavbyvedoucího P. K.. Zároveň konstatoval, že z těchto důkazů plyne, že k zahájení stavby skutečně došlo v uvedené lhůtě (str. 5 napadeného rozhodnutí).

32. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí výslovně nezabýval námitkami a důkazy, kterými žalobci v předchozím průběhu správního řízení zpochybňovali správnost údajů obsažených ve stavebním deníku a výpovědi stavbyvedoucích. To ale nebylo jeho povinností. Kvalita a podrobnost odvolacích námitek totiž předurčuje i to, jak podrobně se musí určitou otázkou zabývat odvolací správní orgán. Pokud žalobci v odvolání jen obecně namítli, že nadále zpochybňují platnost souhlasu, pak nebylo povinností žalovaného domýšlet za žalobce jejich argumentaci a vyjadřovat se výslovně ke všem námitkám či důkazům, které v průběhu celého správního řízení v této souvislosti uplatnili.

33. Soud tedy shledal nedůvodným žalobní bod, podle nějž žalovaný nedostatečně vypořádal odvolací námitku, kterou žalobci rozporovali platnost souhlasu s ohlášením stavby. Pro úplnost soud dodává, že nyní přezkoumává napadené rozhodnutí žalovaného (ve spojitosti s rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 3. 6. 2024). Neposuzoval tak věcně závěry, k nimž žalovaný dospěl ve zmíněném rozhodnutí ze dne 19. 6. 2019. Komplexní posouzení záměru 34. Žalobci a) a b) v doplnění blanketního odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu uvedli, že ke „změnám, které stavebníci na domu č. p. 687 provedli, je nutné přistupovat komplexně, nikoliv je „kouskovat“ na dílčí stavební úpravy, z nichž některé jsou předmětem řízení a některé nikoliv, a tyto posuzovat izolovaně. Jedná se o nepřípustnou „atomizaci“ stavebního záměru namísto toho, aby byly veškeré nepovolené práce posouzeny en bloc (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2023, č. j. 10 A 2/2023–77). Stavebníci provedli stavební úpravy svého rodinného domu v rozporu s ohlášením z roku 2007 a veškeré změny provedené nad rámec tohoto souhlasu s ohlášením je nutné posuzovat jako jedinou „černou stavbu“. Zastáváme tedy nadále názor, že nadezdění společné zdi bylo provedeno v rozporu s ohlášením z roku 2007 a tato dílčí změna je rovněž předmětem řízení. Nepovolenými stavebními úpravami sousedního rodinného domu bylo zasaženo do vlastnického práva, resp. do práva vyplývajícího z věcného břemene (…) a změny stavby tak nebylo možné dodatečně legalizovat bez našeho souhlasu.“ 35. Uvedenými námitkami žalobci zpochybňovali postup správních orgánů při vymezení předmětu řízení o dodatečném povolení změn stavby. Správní orgány vymezily celkem šest okruhů změn v provedení stavby oproti ověřené projektové dokumentaci k ohlášení stavby. U každého z těchto okruhů pak samostatně posuzovaly, zda se jednalo o změny, které ke svému provedení vyžadovaly povolení či souhlas stavebního úřadu. Ve vztahu ke třem okruhům změn dospěly k závěru, že vyžadovaly povolení či souhlas, a tyto změny dodatečně povolily (v podrobnostech viz výše bod 2 tohoto rozsudku). Další tři okruhy, zahrnující mimo jiné změny v provedení nadezdění společné zdi mezi domy stavebníků a žalobců a v provedení ventilační hlavice kanalizace domu žalobců, představovaly dle správních orgánů nepodstatné odchylky skutečného provedení.

36. Žalovaný se k uvedené námitce nepřípustné „atomizace“ stavebního záměru v napadeném rozhodnutí výslovně nevyjádřil. Patrně ji (implicitně) shledal nedůvodnou, neboť stejně jako stavební úřad v prvoinstančním rozhodnutí posuzoval samostatně jednotlivé okruhy změn (tedy hodnotil, zda se jednalo o změny, které ke svému provedení vyžadovaly povolení či souhlas stavebního úřadu). Podle názoru krajského soudu ale byla tato námitka pro posouzení věci podstatná a nebylo možné ji takto pominout. Napadené rozhodnutí je proto v tomto bodě nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

37. Z důvodu procesní ekonomie (i s ohledem na dosavadní délku sporu) krajský soud zároveň považoval za vhodné vyjádřit se i k postupu správních orgánů při vymezení předmětu daného správního řízení a jeho souladu s judikaturou správních soudů.

38. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že posouzení stavebního záměru musí být vždy komplexní a nelze z něj účelově vydělovat jednotlivé objekty, jejich vlivy na okolí posuzovat izolovaně, a účelově tak odhlédnout od případného synergického efektu stavebního záměru jako celku. Tyto závěry jsou v judikatuře Nejvyššího správního soudu opakovány zejména v souvislosti s vedením řízení o odstranění nepovolené stavby, ve kterém je to stavební úřad, který vymezuje předmět řízení. Nicméně ani v případě řízení o umístění či povolení stavby, jehož předmětem disponuje stavebník jako žadatel, nelze od komplexního posouzení stavby odhlížet (viz rozsudek ze dne 24. 9. 2020, čj. 1 As 297/2019–49, bod 31). Právě na tuto judikaturu odkazoval Městský soud v Praze v žalobci zmiňovaném rozsudku č. j. 10 A 2/2023–77 (viz body 39 a 40 cit. rozsudku).

39. Blíže tyto závěry Nejvyšší správní soud rozvedl v rozsudku ze dne 11. 11. 2014, č. j. 6 As 207/2014–36 (viz zejména bod 12 cit. rozsudku). Konstatoval, že předmětem řízení o odstranění stavby může být učiněna buď stavba jako celek nebo alternativně pouze jedna její část (resp. více částí jedné stavby), za předpokladu, že taková část je dostatečně identifikována. To, zda stavební úřad formálně vymezí předmět řízení jako celou stavbu (příp. soubor souvisejících staveb), nebo naopak část stavby (příp. jednotlivou stavbu ze souboru), nemůže samo o sobě zapříčinit nezákonnost jeho rozhodnutí. Nezákonné však je, pokud stavební úřad z věcného hlediska posuzuje odděleně nepovolené stavby nebo části stavby, které spolu funkčně či jinak souvisejí. Stavební úřad se „procesní parcelací“ nemůže vyhnout věcnému posouzení souboru vzájemně souvisejících staveb či stavebních změn jako celku. Z toho důvodu Nejvyšší správní soud aproboval např. postup stavebního úřadu, který předmětem řízení o odstranění stavby učinil celý soubor terénních úprav, jež by každá jednotlivě povolovacímu režimu podle stavebního zákona nepodléhaly, avšak ve svém souhrnu tvořily nepovolenou motokrosovou dráhu (srov. rozsudek ze dne 29. 5. 2014, č. j. 4 As 162/2013–53). Nejvyšší správní soud požadoval společné posouzení i v případě, kdy stavební úřad pominul tu část nepovolených úprav rodinného domu, která spočívala ve vybudování dvou parkovacích míst ze zatravněných dlaždic, jež by sama o sobě nepodléhala stavebnímu povolení ani ohlášení (viz rozsudek ze dne 29. 11. 2012, č. j. 7 As 120/2012–40, č. 2829/2013 Sb. NSS).

40. V nyní posuzovaném případě byly v celém řízení sporné především změny v provedení nadezdění společné zdi mezi domem žalobců a domem stavebníků. Stavební úřad (vázán právním názorem žalovaného) vymezil tyto změny jako nepodstatné odchylky skutečného provedení, které tak vůbec nebyly předmětem řízení o dodatečném povolení změn stavby. Podle názoru soudu je ale zjevné, že nadezdění společné zdi funkčně souviselo s přístavbou a stavebními úpravami rodinného domu č. p. XA, které stavební úřad učinil předmětem řízení. Uvedený postup stavebního úřadu tak byl v rozporu s citovanou judikaturou, která požaduje právě to, aby stavební záměry byly v řízení o jejich dodatečném povolení posuzovány jako funkční celek.

41. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona platí, že pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde–li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Posuzovaná stavba by v případě její realizace v souladu se stavebním zákonem (tj. předem vydaným přivolením stavebního úřadu) vyžadovala ohlášení dle § 118 odst. 4 a § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Náležitosti ohlášení stanoví § 105 odst. 1, 2 a 8 stavebního zákona a podrobněji prováděcí předpis. Podle § 105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2017) platí, že k ohlášení stavebník připojí doklad prokazující vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavební záměr anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku či stavbě, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn.

42. Důsledkem izolovaného posouzení části stavby, která spočívala v nadezdění společné zdi, byl závěr správních orgánů, že stavebníci nemusí k žádosti o dodatečném povolení změn stavby přiložit souhlas vlastníka sousední poloviny „dvojdomu“ s úpravami společné zdi ve smyslu § 105 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. K takovému závěru by správní orgány nemohly dospět, pokud by postupovaly v souladu s výše shrnutou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Nehraje přitom roli, zda změnami v nadezdění společné zdi (při jejich izolovaném posouzení) bylo zasaženo do nosných konstrukcí stavby a zda byl změněn vzhled stavby.

43. V tomto soud spatřuje zásadní vadu řízení, pro kterou je nutné zrušit žalobou napadené rozhodnutí a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. Další žalobní námitky 44. S ohledem na výše vyslovené závěry soud považoval za nadbytečné zabývat se blíže námitkami, podle nichž i změny v samotném nadezdění společné zdi mezi oběma rodinnými domy představovaly podstatnou odchylku skutečného provedení. Stejně tak je bezpředmětné zabývat se navazujícími námitkami týkajícími se účastenství žalobců ve správním řízení.

45. Soud nad rámec výše uvedeného posoudil pouze námitku, že žalobci byli zkráceni na svých procesních právech, neboť žalovaný jim neumožnil seznámit se se všemi podklady napadeného rozhodnutí. Soud ověřil ze správního spisu, že žalovaný poté, co obdržel dne 8. 1. 2025 další vyjádření jednoho ze stavebníků (pana M.), nevyzval opětovně žalobce, že se mohou seznámit se shromážděnými podklady. Žalovaný tak nedal žalobcům možnost reagovat na toto podání.

46. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí z uvedeného vyjádření stavebníka nijak nevycházel. Toto vyjádření ostatně neobsahovalo nic nového, tedy nic, co by již nebylo v dřívějším průběhu správního řízení zachyceno ve správním spise. Stavebník jím pouze reagoval na tvrzení obsažené v odvolání žalobců, podle nějž není žádný záznam o vstřícných krocích ze strany stavebníka. Toto tvrzení odmítl a poukázal (opětovně) na pokusy o smír učiněné v minulosti.

47. Soud proto nehodnotí popsaný postup žalovaného jako procesní vadu, která by mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Porušení § 36 odst. 3 správního řádu by mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé jen tehdy, bylo–li by zřejmé, že zkrácení práv žalobců seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim vedlo například k tomu, že v řízení nemohl být, resp. nebyl, náležitě zjištěn skutečný stav věci, nebo že žalobci byli zbaveni možnosti uplatnit ve svůj prospěch určité relevantní skutečnosti. Nic takového ale ze spisu není zřejmé a žalobci to ani netvrdí. Žalobci sice namítli porušení jejich procesního práva, ale v žalobě ani během soudního jednání k výslovnému dotazu soudu neuvedli nic bližšího k tomu, jak konkrétně byli daným pochybením žalovaného zkráceni na svých právech. Zástupce žalobců pouze zopakoval, že neví, co přesně bylo obsahem podání stavebníka ze dne 8. 1. 2025. Žalobci přitom měli dost prostoru se v mezidobí s jeho obsahem seznámit a možné dotčení svých práv specifikovat.

VI. Závěr a náklady řízení

48. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, zrušil napadené rozhodnutí žalovaného pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a současně dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný je dle § 78 odst. 5 s. ř. s. v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil soud v tomto rozsudku.

49. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neměl ve věci úspěch. Žalobci byli ve věci plně úspěšní, soud jim proto přiznal právo náhradu účelně vynaložených nákladů, které představují: – Zaplacené soudní poplatky v celkové výši 9 000 Kč. – Náklady na zastoupení advokátem – ty tvoří odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů. Výše odměny advokáta za zastupování se stanoví v souladu s § 35 odst. 2 s. ř. s. dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobců učinil v řízení celkem 3 úkony právní služby, kterými bylo převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a účast na jednání dne 15. 7. 2025 [§ 11 písm. a), d) a g) advokátního tarifu]. Soud tedy přiznal odměnu za 3 úkony právní služby za zastupování tří osob celkově ve výši 33 264 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodu 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu] a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobců soudu neprokázal, že je plátcem DPH, a ani zdejší soud z příslušných evidencí tuto skutečnost nezjistil, nenavyšoval soud odměnu za zastupování o částku připadající na tuto daň. – Cestovné dle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb. – zástupce žalobců uskutečnil cestu ze sídla své advokátní kanceláře v Plzni k jednání soudu vozidlem, jehož technický průkaz doložil soudu. S ohledem na ujetý počet kilometrů (418 km), průměrnou spotřebu benzinu na ujetých 100 km (7,9 l), cenu pohonných hmot (35,80 Kč/1 l) a amortizaci vozidla (5,80 Kč/1 km jízdy) činí cestovné 1 373 Kč. – Náhrada promeškaného času zástupce žalobců dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za 11 započatých půlhodin ve výši 1760 Kč.

50. Žalovaný je částku 46 747 Kč povinen zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

51. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť osoby zúčastněné na řízení by měly právo na náhradu nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, k tomu ale v dané věci nedošlo.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Ústní jednání V. Posouzení věci krajským soudem Platnost souhlasu s ohlášením Komplexní posouzení záměru Další žalobní námitky VI. Závěr a náklady řízení