30 A 129/2010 - 21

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce E. L., proti žalovanému Magistrátu města Brna, Odboru vnitřních věcí, se sídlem Malinovského náměstí 3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Magistrátu města Brna, Odboru vnitřních věcí ze dne 23.11.2010, sp.zn.: MMB/0432773/2010, se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.000,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný podle ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPS“ nebo „shromažďovací zákon“) shromáždění, jehož účelem je „Oslava svátku práce“, které se podle oznámení svolavatele E. L. ze dne 18.11.2010 má konat dne 1.5.2011 v době od 11.00 hodin do 18.00 hodin, kdy trasa průvodu shromáždění má vést z parku Koliště, dále ulicemi Cejl, Francouzská, Milady Horákové, Příkop, Bratislavská, Jezuitská, park Koliště, zakázal z důvodů, že účel shromáždění směřuje k výzvě popírat nebo omezovat osobní, politická, nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, jinak porušovat ústavu a zákony. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že žalovaný požádal správní orgány o sdělení stanoviska k oznámenému shromáždění. ÚMČ Brno-střed ve stanovisku uvedl, že oznámená trasa průvodu není vhodná, a to z důvodu omezení městské hromadné dopravy a povahy lokality, která je zčásti obydlena sociálně slabší a multikulturní komunitou a osoby svolavatele, který je z dostupných zdrojů znám jako předseda hnutí Dělnická mládež, které je názorově spojeno s Dělnickou stranou sociální spravedlnosti, nástupnickým subjektem Dělnické strany. Je dána důvodná obava, že může dojít ke konfliktu a účastníkům shromáždění a dalším osobám by hrozila újma na zdraví, proto navrhuje shromáždění zakázat. ÚMČ Brno-sever upozornil na omezení dopravy v ulicích po trase průvodu a na rizika střetu průvodu s jinými skupinami osob a s ohledem na veřejný pořádek a možné škody na majetku navrhl změnu trasy průvodu. Odbor dopravy MMB nedoporučil konání akce na oznámené trase z důvodu zásadního omezení provozu drážní dopravy, narušení pravidelnosti veřejné hromadné dopravy a omezení osobní automobilové dopravy. Mohlo by též dojít k omezení průjezdnosti vozidel integrovaného záchranného systému. Dopravní podnik města Brna, a.s. uvedl, že nesouhlasí s navrženou trasou průvodu z důvodu omezení provozu linek veřejné dopravy, což by bylo v rozporu se zájmem cestujících. Městská policie Brno sdělila, že průvod shromáždění odporuje shromažďovacímu zákonu, neboť omezení dopravy a zásobování by bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva a lze bez přiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění, proto též navrhla změnu trasy. Policie ČR provedla šetření k osobě svolavatele E. L. a uvedla, že je znám pracovníkům extremismu PČR, MŘ Brno jako příznivec krajní pravicové scény, kdy se účastnil různých akcí pořádaných pravicovými extremisty. V současnosti je svolavatel předsedou Dělnické mládeže, která se výslovně hlásí a prosazuje myšlenky národního socialismu. Lze očekávat, že by mohlo dojít ze strany účastníků shromáždění k jednání, kterým by popřeli osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení a sociální postavení. Vzhledem k oznámené trase pochodu by mohlo dojít k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, které by mohlo eskalovat v násilí. V návaznosti na to hrozí riziko závažné újmy na zdraví účastníků shromáždění, obyvatel žijících v domech na trase průvodu a i policistů, kteří by se účastnili bezpečnostních opatření. Oznámená trasa průvodu je z hlediska bezpečnostního rizika jedna z nejproblematičtějších. Počet pořadatelů dle oznámení svolavatele je poddimenzovaný. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí dále poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5.11.2007, č.j 8 As 51/2007 – 67 a ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008 – 116. V kontextu situace a z pokladů, které měl žalovaný k dispozici, dospěl žalovaný k závěru, že oznámený účel shromáždění je pouze fiktivní, přičemž skutečný účel směřuje k výzvě rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti občanů pro jejich rasu, původ a sociální postavení a porušování ústavy a zákonů. Svědčí o tom datum shromáždění, osoba svolavatele a jeho zástupce i zvolená trasa průvodu. Datum oznámeného shromáždění se shoduje s datem, kdy v posledních několika letech konala akce již rozpuštěná Dělnická strana. Podle dostupných informací se dne 1.5.2008 uskutečnila v Praze demonstrace Dělnické strany a Národního odporu pod totožným názvem jako je v oznámení uvedený účel shromáždění „Oslava svátku práce“. Dne 1.5.2009 v Brně proběhlo shromáždění Dělnické strany a jejích příznivců. Z otevřených zdrojů bylo zjištěno, že „svolavatel E. L. byl dne 27.3.2010 zvolen předsedou občanského sdružení Dělnická mládež (dále jen „DM“) a od října 2010 se stal šéfredaktorem tiskoviny DM – Hlasu mládeže. Vedle členství v DM je svolavatel rovněž členem Dělnické strany sociální spravedlnosti (dále jen „DSSS“). Rovněž zástupce svolavatele J. H. je členem DSSS. Dělnická mládež, kterou svolavatel a jeho zástupce reprezentují, je občanským sdružením mladých lidí ve věku 15-35 let, které má blízko k DSSS a podporuje její programovou listinu. Právě do DSSS přešla převážná část členské základny zrušené Dělnické strany (dále jen „DS“). Dle vlastního programu vyjádřeného především ve slibu člena DS je zřejmé, že členové se přihlašují k myšlenkám kulturní revoluce v podobě národní socialistické revoluce, kdy DM odmítá hodnoty a usiluje o změnu společnosti v souladu s vlastním světonázorem. Dle sdělovacích prostředků je sdružení DM mládežnickou odnoží ultrapravicové DS. V době založení se dle sdělovacích prostředků sdružení DM hlásilo k ideím národního socialismu. Charakteristika DM vyjádřená ve sdělovacích prostředcích je pro správní úřad rovněž přesvědčivým zdrojem poznatků, a to navíc za situace, kdy z ustálené judikatury soudů k aplikaci zákona č. 412/2005 Sb., i stanoviska a charakteristiky subjektu ve sdělovacích prostředcích mohou odůvodnit bezpečnostní rizika. Osoba svolavatele, který je předsedou DM, nezaručuje, že účel shromáždění nebude zneužit k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, neboť obavám ze zneužití svolaného shromáždění nasvědčuje především trasa průvodu plánovaná z větší části v lokalitě s větší koncentrací sociálně vyloučených osob multikulturního složení, převážně obyvatel menšiny. Nelze vyloučit zvýšené riziko eskalace násilí, zejména ve vztahu k obyvatelům v trase pochodu. Svolavateli je známo, že prakticky po celé trase plánovaného průvodu se nachází lokality obývané z významné části sociálně vyloučeným obyvatelstvem, jež bylo předmětem útoku zrušené DS, k jejímž ideologickým postojům se svolavatel svého času hlásil. K uctění Svátku práce mohl svolavatel v rozhodné době zvolit zcela jinou trasu, kdy volba trasy nepramení z neznalosti lokality, nýbrž je s pravděpodobností blížící se jistotě předpokladem střetu účastníků shromáždění s obyvateli dané lokality. Právě ve výběru místa trasy a v délce trvání pochodu od 11.00 hodin do 18.00 hodin, kdy tuto trasu lze ujít v kratším časovém úseku, lze spatřovat skrytou výzvu k popírání či omezení osobních, politických nebo jiných práv občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů, a to především jednáním směřujícím k násilí při současném porušování ústavy a zákonů. Naplánovaná trasa byla zvolena zcela účelově s úmyslem provokovat, příp. vyvolat nepokoje a dopouštět se tak násilí nebo trestných činů. Shromáždění, pokud se uskuteční, bude svolavateli a účastníkům shromáždění sloužit k zastrašování a demonstrací síly nad obyvateli v dané oblasti. Pro účelově zvolenou trasu průvodu svědčí též fakt, že svolavatel pod hlavičkou občanského sdružení Dělnická mládež oznámil na ÚMČ Brno-střed ve stejném termínu, v blízké lokalitě, konání shromáždění pod stejným názvem „Oslava svátku práce“. Počet pořadatelů, které svolavatel uvádí jako zajištění, nemůže v žádném případě stačit k zajištění veřejného pořádku v dané lokalitě při plánovaném počtu účastníků 400 osob. Lze předpokládat, že průchod průvodu danou lokalitou bezpochyby vyvolá živelné srocení obyvatel dané lokality motivované zjevným nepřátelstvím k účastníkům shromáždění. Aby bylo možno obě skupiny od sebe oddělit, je nutno předpokládat přítomnosti nejméně 500 policistů a strážníků při současném zajištění přítomnosti dostatečného množství donucovacích prostředků nezbytných k rozehnání případných střetů mezi oběma skupinami. Taková bezpečnostní opatření nelze zajistit na ulici Francouzská, která je průjezdná pouze jedním jízdním pruhem, a to v omezeném profilu komunikace. Oproti tomu ulice Cejl a Koliště jsou páteřní komunikací s vysokou frekvencí automobilové dopravy a tramvají, zajišťující dopravu obyvatel na okrajové části Brna. Trasa průvodu je dle názoru správního orgánu vedena v místě, kdy by bylo nutno nejen omezit, ale po celou dobu konání průvodu zajistit nikoliv pouze omezení, ale dokonce zastavení dopravy, jakož i zásobování, což by s ohledem na charakter ulic Cejl a Koliště bylo zjevně v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva. V části trasy plánovaného pochodu se nacházejí klíčové dopravní uzly integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“), jmenovitě křižovatky ulic Francouzská – Cejl – Vranovská – Milady Horákové – Drobného – Příkop – Malinovského náměstí – Koliště - Cejl a Bratislavská – Koliště – Jezuitská, kde se nachází obslužné dopravní přístupové uzly k Dětské nemocnici, Úrazové nemocnici a Vojenské nemocnici, což by v případě omezení dopravy vedlo k možnému bezprostřednímu ohrožení života a zdraví pacientů v případě, pokud by účastníci shromáždění či jejich ideoví odpůrci zabránili průjezdu vozidel Záchranné služby či Hasičského záchranného sboru. Zákaz shromažďování je sám o sobě odůvodněn charakteristikou svolavatele shromáždění, datem shromáždění a trasou průvodu, kdy souhrn důkazů opatřený v dané souvislosti tvoří logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navzájem navazují a vzájemně se doplňují. Žalovaný má na základě posouzení osoby svolavatele, programu občanského sdružení, jehož je předsedou, jakož i trasy průvodu shromáždění a data shromáždění zato, že skutečným cílem shromáždění není uctění svátku práce, nýbrž snaha o vyvolání konfliktní situace v lokalitě s velkou koncentrací sociálně slabších, multikulturních obyvatel. V trase zamýšleného průvodu se nachází zvláště na ulici Francouzská větší množství lokalit, odkud mohou různí ideoví odpůrci účastníků shromáždění ohrožovat účastníky průvodu z okolních nemovitostí, kdy technické podmínky v místě vylučují účinné preventivní opatření. Toto může zvýšit riziko pro bezpečnost a zdraví účastníků shromáždění. Dle § 19 Listiny základních práv a svobod a čl. 11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na svobodu pokojného shromažďování není právem absolutním, či neomezeným, je nutno respektovat ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku a dalších zájmů v těchto ustanoveních uvedených. Při výkonu tohoto práva je nutno respektovat práva ostatních, tedy i práva menšin. Dle žalovaného oznámené shromáždění nebude splňovat základní podmínku, tedy, že půjde o výkon práva „pokojně se shromažďovat“. Proti tomuto rozhodnutí byla podána žaloba, ve které žalobce zejména namítl, že žalovaný rozhodl o zákazu shromáždění podle ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) shromažďovacího zákona, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí i další důvody k zákazu shromažďování jako omezení městské hromadné dopravy, riziko újmy na zdraví apod., které však ve výrokové části rozhodnutí zcela chybí, resp. jde o důvody, které se nijak nevztahují k ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) shromažďovacího zákona. Za relevantní důvody k zákazu shromáždění lze pokládat pouze ty důvody, které se přímo vztahují k výrokové části rozhodnutí. Pokud se žalovaný odvolává na různá stanoviska správních orgánů, pak ani v jednom případě není zřejmé, jak je lze identifikovat (chybí uvedení spisových značek, datování), což samo o sobě zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V dané věci nebylo nijak odůvodněno, jaký konkrétní význam má pro zákaz shromáždění např. stanovisko ÚMČ Brno- střed, či stanovisko odboru dopravy, když důvodem k zákazu shromáždění bylo dle výrokové části rozhodnutí pouze ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) shromažďovacího zákona. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.11.2007, č.j. 8 As 51/2007 – 67, ze kterého m.j. vyplývá „chce-li ovšem správní orgán zakázat shromáždění proto, že podle jeho názoru svolavatel zastírá oznámeným nezávadným účelem skutečný závadný účel shromáždění, musí takový záměr prokázat a nese v tomto směru důkazní břemeno“. Obdobně rozhodl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008 – 116. Žalovaný v tomto směru důkazní břemeno neunesl. Ohledně data shromáždění žalobce uvedl, že jestliže jde o shromáždění konané 1.5., tedy v den státního svátku ČR, který je oficiálně nazýván „Svátek práce“, pak je logické uspořádat v tento den shromáždění pod názvem „Oslava svátku práce“, pod kterým v minulosti pořádali shromáždění na různých místech desítky fyzických i právnických osob. Tradičně si tento svátek připomíná formou shromáždění značné množství politických stran a je účelové jako důkaz uvádět, že právě v tento den v letech 2008 a 2009 uskutečnilo shromáždění Dělnická strana, což nemá s posuzovanou věcí žádnou souvislost. Žalovaný navíc celou pasáž týkající se data shromáždění uvádí slovy „podle dostupných informací“, aniž tyto informace jakkoliv konkretizuje, čímž je celá jeho argumentace nepřezkoumatelná. Žalovaný se dále zaměřuje na kádrovou charakteristiku svolavatele shromáždění a osoby oprávněné za svolavatele jednat, přičemž vychází z „otevřených zdrojů“, které nijak nekonkretizuje, a proto je takové odůvodnění nepřezkoumatelné. Žalobce konstatuje, že občanské sdružení DM je řádně registrováno na Ministerstvu vnitra ČR, které schválilo jeho stanovy a vyhodnotilo je jako právně bezvadné a v souladu se zákony ČR. Stanovy nebo program DM proto nemohou sloužit jako důvod k zákazu oznámeného shromáždění. Pokud jde o „charakteristiku DM, vyjádřenou ve sdělovacích prostředcích“, která „je pro správní úřad rovněž přesvědčivým zdrojem poznatků“, žalovaný tyto přesvědčivé zdroje poznatků nijak nekonkretizuje a jeho tvrzení je nepřezkoumatelné. V neposlední řadě jde o argumentaci irelevantní, neboť žalobce ohlásil shromáždění sám za sebe jako fyzická osoba, nikoliv jako představitel jakéhokoliv jiného subjektu. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 8 As 7/2008 – 116. Žalovaný účast svolavatele na shromážděních konaných v roce 2008 – 2010 nijak důkazně nedokládá. I kdyby se svolavatel uvedených shromáždění zúčastnil, konání shromáždění nelze zakázat na základě toho, že se svolavatel v minulosti zúčastnil jakýchkoliv jiných shromáždění. Pokud jde o důvod zákazu shromáždění podle § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona, žalobce uvedl, že výzva k popírání či omezování práv uvedených v § 10 odst. 1 písm. a) shromažďovacího zákona musí být obsažena již v oznámeném účelu, případně v souladu s judikaturou musí správní orgán důkazně doložit, že skutečný účel shromáždění, byť je oznámený účel formálně bezvadný, směřuje k výzvě popírat či omezovat zákonem chráněná práva. Důvodem k zákazu shromáždění nemůže být pouhé nepodložené tvrzení, že „svolavatel neskýtá záruku, že účel shromáždění nebude zneužit k popírání nebo omezování práv“. Ohledně omezení dopravy žalobce odkázal na judikát Nejvyššího správního soudu zveřejněný pod č. 1385/2007 Sbírky NSS, ze kterého m.j. vyplývá, že se musí jednat o omezení dopravy na důležitém místě, po delší dobu a ve větším rozsahu, aby bylo skutečně nezbytné takové shromáždění zakázat pro nepřiměřenost důsledků vyvolaných v dopravě a zásobování ve smyslu § 10 odst. 3 shromažďovacího zákona a čl. 19 odst. 2 Listiny. Dále žalobce odkázal na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 12.6.2003, případ č. C- 112/2000 ve věci E. S. v. Rakousko. K omezení dopravy žalobce konstatoval, že se jedná v dané věci o pouliční průvod, kdy se účastníci shromáždění na každém místě trasy zdrží pouze na nezbytně nutnou dobu v řádu maximálně minut. V žádném případě se nejedná o omezení dopravy po delší dobu a ve větším rozsahu. Žalobce namítl celkovou nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a v porušení § 68 odst. 3 správního řádu. V uvedeném rozhodnutí chybí zejména podklady pro vydání rozhodnutí a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Žalobce také odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008 – 116 a na rozsudek zveřejněný pod č. 1468/2008 Sbírky NSS. Závěrem navrhl, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zejména uvedl, že proto, aby shromažďovací právo mohlo být pokojně účastníky vykonáno a přitom zajištěn veřejný pořádek a také za účelem zjištění, zda-li na předmětném místě shromáždění nebylo oznámeno již dříve jiné shromáždění nebo neprobíhaly stavební či výkopové práce, spolupracuje s úřady dotčených městských částí, silničním správní orgánem, drážním úřadem, městskou policií a Policií ČR a žádá o jejich stanoviska ke konkrétnímu oznámenému shromáždění. Žalovaný též sám obstaral informace z internetové sítě. Při rozhodování o zákazu předmětného shromáždění vycházel žalovaný ze tří skutečností – osoby svolavatele a jeho zástupce, data konání shromáždění a zvolené trasy průvodu. Ohledně osoby svolavatele se žalovaný odvolal na vyjádření policie ze dne 23.11.2010. Pokud jde o sdružení DM, žalovaný odkázal na sdělovací prostředky a na rozsudek Nejvyššího správního soudu o rozpuštění Dělnické strany ze dne 17.2.2010, pod V.5.

5. Napojení svolavatele na zrušenou Dělnickou stranu je seznatelné např. ze článku, který napsal a který byl publikován v Hlasu mládeže dne 1.1.2010. Ohledně data shromáždění žalovaný zopakoval důvody uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že o provázanosti DM a data 1.5. svědčí i článek ze dne 2.4.2009 s názvem „Rozsudky nad aktivisty Odporu potvrzeny“, který byl zveřejněný na webu www.odpor.cz a současně citovaný v návrhu na rozpuštění Dělnické strany ze dne 17.9.2009. K trase průvodu žalovaný uvedl, že vede lokalitou s vysokou koncentrací sociálně vyloučených osob, ve které počet obyvatel původem romské národnosti činí 40 – 50 % a vysoké procento činí i cizinci z Arménie, Kosova apod. Počet nezaměstnaných obyvatel je až 90 %. Že jde o lokalitu sociálně vyloučených osob je známo nejen žalovanému z úřední činnosti (viz průzkum společnosti VeryVision s.r.o., který je součástí správního spisu), ale je to známo i všeobecně obyvatelům Brna z médií i z praktického života. Žalovaný dále uvedl, že informace o omezení hromadné a drážní či osobní silniční dopravy a omezení průjezdu vozidel záchranného systému získané na základě vyjádření úřadů městských částí, silničního a drážního úřadu, byly zmíněny pouze podpůrně. Podle ustanovení § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumává soud žalobou napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Zákonností rozhodnutí i posouzením procesního postupu, který jeho vydání předcházel, se proto soud zabýval v intencích jednotlivých žalobních námitek. Za podmínek ustanovení § 76 odst.1 písm. a) s.ř.s. soud bez jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Především je třeba uvést, že právo shromažďování je upraveno v ZPS, jímž došlo k naplnění čl.19 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a rovněž čl.11 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Tímto právem disponuje každý subjekt (§ 3 ZPS, tj. občan starší 18 let nebo právnická osoba se sídlem na území České republiky, anebo skupina osob) a omezeno může být zcela výjimečně a pouze v nezbytně nutném rozsahu. Citovaná ustanovení Listiny a Úmluvy připouští omezení shromažďovacího práva „zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo bezpečnosti státu“, resp. „na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon, a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“. K možnosti omezovat právo shromažďovací jen zcela výjimečně se rovněž vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5.11.2007, č.j. 8 As 51/2007-67, v němž uvedl, „Moderní demokracie představuje vládu většiny při respektování práv menšin a musí být připravena i ke konfrontaci s menšinovými názory, které jsou jí v daném okamžiku nepohodlné. Jakékoliv omezení politických práv, jako např. práva shromažďovacího, je třeba posuzovat s krajní obezřetností a nesmí vést ve svých důsledcích k postupnému rozdrobení shromažďovacího institutu a vytěsnění nepohodlné menšiny z veřejného diskurzu ( v tomto směru srov., z hlediska evropského přístupu radikální, rozhodnutí federálního Odvolacího soudu Spojených států (US Court of Appeal) pro 7. obvod ze dne 22.5.1978, Collin v. Smith, 578 F.2d 1197).“ Podle ustanovení § 10 odst.1 ZPS úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě: a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů; b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti; c) jinak porušovat ústavu a zákony. Podle citovaného ustanovení odst.2 ZPS úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže a) se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví, b) na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním. Podle odst.3 citovaného ustanovení ZPS úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění. Nejprve je nutno zdůraznit, že žalovaný podle výroku rozhodnutí zakázal shromáždění pouze z důvodů uvedených v ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) ZPS, nikoli z důvodů uvedených v ust. § 10 odst. 2 písm. a) ZPS, či v ust. § 10 odst. 3 ZPS. Žalovaný v rozhodnutí posuzoval osobu žalobce, resp. program sdružení, jehož je předsedou, spolu s datem shromáždění a trasou průvodu shromáždění a dospěl k závěru, že skutečným cílem shromáždění nemusí být uctění svátku práce, ale snaha o vyvolání konfliktní situace v lokalitě s velkou koncentrací sociálně slabších multikulturních obyvatel. Uvedl rovněž, že žalobce neskýtá záruku, že účel shromáždění nebude zneužit k popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů a dále, že „Nelze pochybovat o tom, že naplánovaná trasa byla zvolena zcela účelově s úmyslem provokovat, případně vyvolat nepokoje a dopouštět se tak násilí nebo trestných činů.“ V této části rozhodnutí tedy dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) a c) ZPS. Žalobce k tomu m.j. uvedl, že je řádně registrovaným subjektem a pokud žalovaný svoje poznatky o jeho osobě čerpá z otevřených zdrojů, pak takové tvrzení je nepřezkoumatelné. Stejně tak žalovaný nedoložil účast žalobce na uvedených shromážděních. Žalovaný nedoložil jediný relevantní důkaz odůvodňující zákaz shromáždění. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, a to z rozsudku ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008-116 vyplývá, že „Zákaz shromáždění podle § 10 odst.1 shromažďovacího zákona se odvíjí od účelu shromáždění. V rozsudku č.1468/2008 Sb.NSS Nejvyšší správní soud připustil, že formálně označený účel shromáždění může skrývat cíle a záměry, které se liší od proklamovaných, jinými slovy, že skutečný účel shromáždění je odlišný od účelu oznámeného. Naznačil přitom, že správní orgán může při zákazu shromáždění vycházet ze skutečného, nikoliv oznámeného účelu shromáždění. Chce-li ovšem správní orgán zakázat shromáždění proto, že podle jeho názoru svolavatel zastírá oznámeným nezávadným účelem skutečný závadný účel shromáždění, musí takový závěr prokázat a nese v tomto směru důkazní břemeno.“ Obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5.11.2007, č.j. 8 As 51/2007-67 (přístupný na www.nssoud.cz). Dle názoru krajského soudu žalovaný toto důkazní břemeno neunesl. Sám sice v odůvodnění rozhodnutí na str. 5 uvedl, že „souhrn důkazů opatřený v dané souvislosti tvoří logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navzájem navazují a vzájemně se doplňují“. Žalovaný však žádný důkaz v odůvodnění rozhodnutí nespecifikoval, ani nezhodnotil. Žalovaný až ve vyjádření k žalobě uvádí konkrétní důkazy, avšak vyjádření není součástí odůvodnění rozhodnutí a nemůže zhojit jeho nedostatky. Žalovaný tak porušil ust. § 68 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, za použití ust. § 16 ZPS. Ze shora již citovaného rozsudku NSS ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008-116 dále vyplývá, že „Jistě lze potom i připustit, že v určité situaci bude z kombinace charakteristiky svolavatele, místa a času shromáždění bez jakýchkoliv rozumných pochybností zřejmé, jaký je skutečný účel shromáždění. Zároveň není pochyb o tom, že takováto zjevnost může být v praxi spíše výjimečná, protože se jedná o nepřímé důkazy o účelu shromáždění. Ty musí vždy vytvořit logickou, uzavřenou a ničím nenarušenou soustavu důkazů, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují, nejsou vyvráceny jinými důkazy svědčícími o opaku, a jsou v takovém vztahu k dokazované skutečnosti, že je z nich možno dovodit právě jen jediný závěr“. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl povinen opatřit řadu důkazů, které by vedly k odůvodněnému závěru o zastíraném účelu shromáždění. Za tímto účelem však žalovaný, a s tímto lze se žalobcem souhlasit, neuvedl jediný relevantní důkaz. V rozhodnutí sice poukázal na otevřené zdroje (str. 3), ty však vůbec nespecifikoval, dále na str. 3 poukázal na sdělovací prostředky, které též nespecifikoval, k datu průvodu uvedl na str. 3 rozhodnutí, že „podle dostupných informací…“, které také nijak nekonkretizoval, včetně jejich zdrojů. Rozhodnutí žalovaného je proto v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). S ohledem na shora uvedené soud ještě uvádí, že argumentace žalovaného směřuje k pochybnostem o účelu ohlášeného shromáždění. Prokáže-li se však v průběhu shromáždění, že pravý účel shromáždění je jiný a probíhá způsobem, který připouští jeho rozpuštění, lze použít ustanovení § 12 odst. 5 ZPS, podle něhož shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, může být způsobem uvedeným v odstavci 1 rozpuštěno, jestliže se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst.1 nebo nebyly splněny povinnosti účastníků shromáždění podle § 7 odst.3 a 4. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31.8.2009, č.j. 8 As 7/2008-116, z něhož vyplývá, „Prokáže-li správní orgán, že se skutečný účel shromáždění liší od oznámeného a je důvodem k zákazu podle § 10 odst.1 shromažďovacího zákona, zakáže shromáždění. Má-li správní orgán pochybnosti o oznámeném účelu shromáždění, ale není schopen prokázat skutečný účel shromáždění odůvodňující zákaz podle § 10 odst.1 shromažďovacího zákona, může své pochyby v souladu s § 12 odst.5 shromažďovacího zákona zohlednit pouze v připravenosti rozpustit shromáždění, odchýlí-li se od formálně deklarovaného účelu způsobem připouštějícím jeho rozpuštění. Právě s ohledem na důkazní břemeno, které stíhá správní orgán v případě zákazu shromáždění, lze předpokládat, že se v praxi ve většině případů uplatní spíše kontrola shromáždění prostřednictvím § 12 odst.5 shromažďovacího zákona. Z odůvodnění rozhodnutí dále vyplývá, že se žalovaný zabýval otázkou zajištění bezpečnosti plánovaného shromáždění s tím, že nutně předpokládá, že průvod vyvolá živelné srocení odpůrců shromáždění, a že tudíž k oddělení účastníků shromáždění a odpůrců programu žalobce bude muset zajistit nejméně 500 policistů a strážníků a dostatečné množství donucovacích prostředků. Poukázal na vyjádření Policie ČR ze dne 23.11.2010, z něhož je zřejmé, že možná újma na zdraví hrozí nejen účastníkům, ale i obyvatelům domů lemujících trasu pochodu a rovněž i policistům zajišťujícím bezpečnost. Z uvedeného vyplývá, že odůvodnění rozhodnutí se v této části opírá o ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) ZPS, o které se však neopírá výrok rozhodnutí, jenž je založen na zákazu shromáždění podle ust. § 10 odst. 1 písm. a) a c) shromažďovacího zákona. Žalovaný však v odůvodnění může uvést toliko důvody výroku rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu, za použití § 16 ZPS) a nemůže odůvodňovat něco, co ve výroku není. Takový postup představuje vadu řízení, a to nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nesrozumitelnosti (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). Z obsahu spisového materiálu žalovaného nadto vyplývá, že žalovaný požádal o stanovisko k ohlášenému shromáždění, jeho trase, osobě žalobce, popř. jeho zástupce, k možným záměrům potenciálních účastníků popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů, zda neexistuje riziko závažné újmy na zdraví účastníků, zda případné omezení dopravy a zásobování, zejména zdravotnických či jiných veřejně prospěšných zařízení, by bylo v rozporu se zájmy obyvatelstva, zda částečné či úplné omezení provozu v dané trase a požadovaném čase nemůže narušit činnost integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“), zda neexistuje riziko vzniku nepokojů či rušivých stavů ohrožujících veřejný pořádek v míře vyšší než v jiných lokalitách a zda je počet pořadatelů odpovídající potřebě. Krajské ředitelství Policie ČR (dále jen „MŘ PČ“) v dopise ze dne 23.11.2010, zn.: KRPB- 118790/ČJ-2010-0602KR, se vyjádřilo k osobě žalobce tak, že je znám z minulosti jako příznivec krajní pravicové scény, zúčastnil se různých akcí pořádaných pravicovými extrémisty, uvedlo dále, že nelze předjímat možné záměry účastníků, nicméně vzhledem k osobě žalobce (předsedy Dělnické mládeže), který se výslovně hlásí a prosazuje myšlenky národního socialismu, lze očekávat, že by mohlo dojít k jednání, kterým by účastníci shromáždění popřeli osobní politická nebo jiná práva občanů. Případně by mohlo dojít, vzhledem ke zvolené trase, jedná se o ulice obydlené multikulturně smíšeným obyvatelstvem, k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti, které by mohlo eskalovat v násilí. Možné riziko závažné újmy na zdraví se dle MŘ PČ může týkat jak účastníků, tak obyvatel žijících v domech na trase pochodu a v neposlední řadě i policistů. Domy lemují ulice pochodu většinou z obou stran, je proto velké bezpečnostní riziko útoku na účastníky pochodu z těchto domů. Možné omezení dopravy by nemělo být s ohledem na stanovené datum a čas v rozporu se zájmem obyvatelstva, neboť se jedná o státní svátek, připadající na neděli. Ze strany Policie ČR by shromáždění nemělo narušit její činnost v rámci IZS. Oznámená trasa je z hlediska bezpečnostního rizika jedna z nejproblematičtějších. Pokud by se pochodu účastnilo deklarovaných 500 osob, je počet pořadatelů 15 poddimenzovaný. Žádná další oslovená organizace svoje stanovisko nezaslala. Z uvedeného podle krajského soudu vyplývá, že žalovaný svoje závěry pouze převzal zejména ze stanovisek Policie ČR, popř. ostatních dotazovaných správních orgánů, aniž by však tato stanoviska specifikoval, uvedl, co je jejich obsahem a dále uvedl svoje konkrétní úvahy, jimiž by stanoviska hodnotil na konkrétní případ. Není totiž, mimo jiné např. zřejmé, jak policie dospěla k závěru, že zvolená trasa pochodu vede ulicemi s multikulturně smíšeným obyvatelstvem a že tudíž hrozí útoky na účastníky z těchto domů. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 5.4.2007, č.j.: 30 Ca 30/2007-28, přístupné na www.nssoud.cz, podle něhož „zákon spojuje nutnost zakázat shromáždění v případě, že je s oznámeným místem shromáždění spojena hrozba závažného nebezpečí pro zdraví účastníků shromáždění, resp. shromáždění se má konat na takovém místě, které vykazuje takové negativní vlastnosti, na základě kterých lze důvodně očekávat, že kvůli nim s velkou pravděpodobností může dojít k újmě na zdraví účastníků shromáždění. Zpravidla půjde o místo nevhodné pro pořádání jakéhokoli shromáždění, za situace přetrvávání negativních vlivů tohoto místa. Hrozba musí být dána samotnou povahou místa. Pokud správní orgán zakáže shromáždění podle § 10 odst.2 písm. a) zákona o právu shromažďovacím, musí v řízení o zákazu shromáždění prokázat, že místo shromáždění je nevhodné pro konání shromáždění z důvodu hrozby závažného nebezpečí pro zdraví účastníků shromáždění, a veškeré své úvahy a podklady, které ho k tomuto závěru vedly, popsat v odůvodnění zakazujícího rozhodnutí.“ V předmětné věci žalovaný uvedl, že lze očekávat živelné srocení obyvatel – odpůrců shromáždění, je proto třeba předpokládat přítomnost nejméně 500 policistů a strážníků a donucovacích prostředků. Dle názoru zdejšího soudu, žalovaným předpokládaná hrozba nebezpečí újmy pro zdraví účastníků, obyvatel domů a policistů není dovozována ze specifických vlastností místa konání shromáždění, jak vyžaduje zákon, ale vlastností skupin osob (živelné srocení obyvatel), které se mají pokusit shromáždění narušit. Opřel-li žalovaný rozhodnutí o vyjádření Policie ČR, z něhož je zřejmé, že možná újma na zdraví hrozí nejen účastníkům shromáždění, ale i obyvatelům domů lemujících trasu pochodu a rovněž policistům zajišťujícím bezpečnost, poznamenává navíc soud, že shromáždění může být zakazováno podle ustanovení § 10 odst.2 písm. a) ZPS z důvodu ochrany zdraví účastníků shromáždění, nikoli osob od účastníků shromáždění odlišných. Lze proto uzavřít, jak již bylo řečeno shora, že i v této části je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, resp. pro nesrozumitelnost (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). Dalším důvodem zamítnutí ohlášeného shromáždění dle žalovaného by bylo nutné omezení, či zastavení dopravy, jakož i zásobování, což by bylo zjevně v závažném rozporu se zájmy obyvatelstva. Jedná se tedy o důvod uvedený v § 10 odst. 3 ZSP, který se objevuje poprvé až v odůvodnění rozhodnutí žalovaného, nikoli však v jeho výroku. V odůvodnění rozhodnutí se uvádějí důvody výroku (§ 68 odst. 3 správního řádu) a nelze odůvodňovat něco, co ve výroku není. Takový postup představuje vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nesrozumitelnost (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.). K předmětnému důvodu zákazu shromáždění nutno dále poznamenat, že zakázat shromáždění podle citovaného ustanovení lze pouze tam, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva a lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění. Žalovaný sice v rozhodnutí konstatoval, že shromáždění lze bez nepřiměřených obtíží konat jinde (str. 4 rozhodnutí), svého oprávnění podle ustanovení § 8 ZPS však nevyužil. Podle ustanovení § 8 ZPS totiž úřad může s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhnout svolavateli, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu. Jedná se sice o fakultativní ustanovení, není-li však využito, nelze argumentovat možností uspořádat shromáždění jinde. Součástí odůvodnění rozhodnutí žalovaného je rovněž vyslovená otázka, zda žalobcem svolaná dvě shromáždění na stejný den a stejnou dobu do zcela odlišné lokality se stejným účelem a předpokládaným počtem účastníků 400, nejsou účelová. Z rozhodnutí jednak není zřejmé, jakému účelu by měla sloužit, zejména však takový argument nemůže být důvodem jejich zákazu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.8.2009, č.j.: 8 As 7/2008-116). S ohledem na uvedené Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, resp. nedostatek důvodů, nezbylo proto, než rozhodnutí v souladu s ustanovením § 76 odst.1 písm. a) s.ř.s. a ustanovením § 11 odst. 3 ZPS zrušit. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 60 odst. l s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byl žalobce úspěšný, soud proto uložil žalovanému, aby žalobci uhradil náklady řízení ve výši 2 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek.

Poučení