30 A 13/2024 – 345

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a Mgr. Tomáše Blažka, v právní věci žalobkyně: PHARMAWEX s. r. o., IČO: 0449 91 891 se sídlem Novoměstská 960, 537 01 Chrudim zastoupena Mgr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem Bílinská 1147/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Inspektorát Královéhradecký a Pardubický se sídlem Jižní 870/2, 500 03 Hradec Králové v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, čj. ČOI 155104/23/2700 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu

1. Napadeným rozhodnutím ředitel žalovaného zamítl námitky žalobkyně proti opatření uloženému jí úředním záznamem České obchodní inspekce, Inspektorátu Královéhradeckého a Pardubického (dále také jen „správní orgán I. stupně nebo „inspektorát“) ze dne 16. 3. 2021, i. k. 272103160086911 (dále jen „opatření ze dne 16. 3. 2021 nebo také jen „Opatření“), a toto opatření ponechal v platnosti. Předmětným opatřením byl žalobkyni podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČOI“), uložen „zákaz do doby zjednání nápravy uvedení na trh, distribuce včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků týkající se výrobků – respirátor PHARMAWEX R01, které neodpovídají požadavkům zvláštních předpisů (§ 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů), jelikož označení na obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text „vyvinuto v České republice“ v kruhu, viz příloha č. 1 v počtu 3 listy), přičemž obal je nedílnou součástí výrobku, který slouží k ochraně a prezentaci výrobku, lze považovat za klamavé, a to ohledně hlavních znaků výrobku – zeměpisného původu výrobku“. Dále je uvedeno, že „součástí kontroly a úředního záznamu ze dne 23. 2. 2021 je také záloha internetových stránek a nabídky kontrolované osoby, kde jsou uvedena shodná označení u nabídky respirátoru R01, jako na samostatném obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text: „Vyvinuto v České republice“ v kruhu, viz příloha).“ 2. Respirátory označené „PHARMAWEX R01“ žalobkyně nabízela v začátku roku 2021, přičemž na obalu respirátoru byla v kruhu znázorněna česká vlajka spolu s nápisem „vyvinuto v České republice“. Stejnou kombinaci vlajky a nápisu měla žalobkyně na svých internetových stránkách, kde současně uváděla informaci, že respirátory byly „vyvinuty v České republice“, aby splňovaly „nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“. Respirátory byly vyrobeny v Číně, což také na zadní straně obalu a na internetových stránkách uváděla.

3. Žalovaný, který u žalobkyně na jaře 2021 prováděl kontrolu, považoval použití české vlajky v kombinaci s nápisem „vyvinuto v České republice“ za klamavé sdělení informace o zeměpisném původu výrobku v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. Proto dne 16. 3. 2021 vydal shora zmíněné Opatření.

II. Shrnutí žalobních bodů

4. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí, navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, jakož i zrušení jemu předcházejícího opatření ze dne 16. 3. 2021, a přiznání nákladů řízení.

5. Jednotlivé žalobní námitky jsou soustředěny do následujících tří žalobních okruhů: A/ 1 – Vymezení Opatření 6. Pod písm. a) tohoto bodu žalobkyně s poukazem na vymezení důvodů uvedených v uloženém Opatření ze dne 16. 3. 2021 tyto důvody rozporuje. Má zato, že ta část uloženého Opatření začínající slovy „Součástí kontroly a úředního záznamu ze dne 23. 2. 2021 je také záloha internetových stránek a nabídky kontrolované osoby, kde jsou uvedena shodná označení u nabídky respirátoru R01, jako na samostatném obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text: „vyvinuto v České republice“ v kruhu, viz příloha)“ je pouze doprovodnou informací, avšak že se nejedná o vymezení důvodů uložení Opatření.

7. Namítá proto, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný vypořádává výlučně s údajným klamavým jednáním pouze v rámci internetové nabídky na webových stránkách, tedy neodůvodňuje část ve vztahu k označení na samotném obalu výrobku. Proto je dle jejího názoru napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť není v podstatném rozsahu nijak odůvodněno.

8. K tomu žalobkyně odkázala na str. 36 rozhodnutí žalovaného, kde je uvedeno, že Opatření bylo v rámci úředního záznamu i. k. 272103160086911 ze dne 16. 3. 2021 vzhledem k okolnostem dostatečně konkretizováno, a to včetně popisu obchodní praktiky. Dle žalobkyně tedy žalovaný jiné či širší důvody pro uložení Opatření neměl. Z toho dovozuje, že výrazná část části odůvodnění napadeného rozhodnutí je nepřípustná, resp. překračuje v rámci Opatření vymezené důvody jeho uložení.

9. Pod písm. b) tohoto prvního bodu vznesla žalobkyně námitky proti právní kvalifikaci uvedené v Opatření. Dle jejího názoru je vymezena jinak, než v žalobou napadeném rozhodnutí. Opatření bylo uloženo pro rozpor předmětného výrobku s požadavky dle ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, tedy žalovaný má za to, že žalobkyně užila nekalou (klamavou) obchodní praktiku obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně hlavních znaků výrobku – zeměpisném původu výrobku.

10. Dle žalobkyně žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl pochybnosti o tomto právním vymezení důvodu uložení Opatření, avšak takové pochybnosti nelze nyní připustit. Pokud tak žalovaný činí, je zřejmé, že Opatření bylo uloženo zcela nesprávně a je na místě napadené rozhodnutí i samotné Opatření zrušit. A/2) Vymezení (údajné) klamavé obchodní praktiky 11. Žalobkyně označila za nesprávný názor žalovaného, že Opatření bylo uloženo z vícero důvodů popsané klamavé obchodní praktiky.

12. Písm. a) tohoto bodu nazvala Dvě oblasti klamavých a zavádějících informací. Uvedla, že první „oblastí“ klamavých a zavádějících informací označení na obalu předmětného výrobku je dle žalovaného státní vlajka České republiky a text: „vyvinuto v České republice“ v kruhu (viz příloha č. 1 v počtu 3 listy), když obal je nedílnou součástí výrobku. K této oblasti žalobkyně namítla, že takto byl vymezen skutkový důvod uložení Opatření, avšak žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nijak nevypořádal její námitky právě ve vztahu k této „oblasti“ údajně klamavých informací, tedy v tomto ohledu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, resp. nezákonné.

13. Druhou „oblastí“ klamavých a zavádějících informací mají být dle žalovaného informace poskytnuté spotřebitelům v rámci nabídky předmětného výrobku na webových stránkách žalobkyně (www.pharmawex.cz). K této oblasti žalobkyně znovu namítla, že toto vymezení údajně klamavých informací není součástí Opatření.

14. Doplnila, že i pokud by soud seznal, že součástí vymezení Opatření nabídka předmětného výrobku na jejích internetových stránkách je, rozhodně tak nebude v rozsahu, jak uvádí žalovaný. Dle žalobkyně to může být jen v rozsahu „státní vlajka České republiky a text: vyvinuto v České republice“. Další prvky klamavého jednání zde byly dle jejího názoru domyšleny.

15. Písm. b) tohoto bodu žalobkyně nazvala Tvrzená kombinace klamavých znaků. Dle napadeného rozhodnutí poskytla žalobkyně spotřebiteli informace v takové kombinaci, která ve svém důsledku uvádí průměrného spotřebitele v omyl ohledně zeměpisného původu zboží. Žalovaný uvádí celkem 7 částí klamavé obchodní praktiky (textové a grafické), s čímž žalobkyně nesouhlasí a dále jednotlivě rozporuje. Textové Fráze 16. Ačkoli tak žalovaný neučinil ani v jednom z předmětných úředních záznamů (nebylo ani náznakem vymezeno jako důvod uložení opatření), za klamavou označuje frázi: Respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009, přičemž tuto frázi zmiňuje jako první. Jako další považuje za klamavou frázi „Vyvinuto v České republice“.

17. Dle žalobkyně tato fráze nemá žádný potenciál klamat, neboť slova „vyvinout“ a „vyrobit“ jsou zcela jiného významu a liší se jak jazykově, tak sémanticky, přičemž tato slova mají společné pouze předponu „vy–“. Průměrný spotřebitel tento rozdíl slov zaznamená (jde o zcela čitelný údaj) a pozná, že se nejedná o místo výroby (zná rozdíl těchto slov). Žalovaný k těmto textovým frázím uvádí, že jsou zavádějící a klamavé, nijak však nerozvedl a neodůvodnil, proč by měly být zavádějící či klamavé, tedy zejména vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil tím, že jej uvedou v omyl ohledně hlavních znaků výrobku, což je vadou, jež způsobuje nesprávnost, potažmo nezákonnost celého napadeného rozhodnutí.

18. Žalobkyně namítla, že tvrzený klamavý prvek (textová fráze „vyvinuto v České republice“) je v rámci internetové nabídky uveden ve zcela mizivém počtu oproti dalším informacím o výrobku. Webová stránka uvádí další podstatné informace o výrobku: filtrační třída FFP2; provedení bez ventilu; uchycení za uši, soulad s evropskými normami EN 149:2001+A1:2009 (kvalita), účinnost pěti vrstev filtračního systému, hygienické balení po jednom kuse, vhodné i pro zdravotníky a členy IZS, záchyt nejméně 95 % pevných částic (virů, bakterií, prachu, smogu, plísně, pachů, pylů), slouží také proti zápachům, je hypoalergenní, ergonomický tvar a nosní klip vystlaný jemnou buničinou (tj. lépe padne na obličej a neumožňuje úniku vzduchu kolem masky), je jednorázový a informace o vhodné době výměny za nový a další. Právě toto jsou dle jejího názoru údaje (hlavní znaky tohoto zboží v dané časové souvislosti, tj. období kolem února a března roku 2021), jež bude průměrný spotřebitel zkoumat.

19. V daném časovém období totiž došlo ke změně vnímání účinků běžných látkových či jiných (zdravotnických) roušek na účinky koronaviru SARS–CoV–2, přičemž dne 26. 2. 2021 bylo přijato mj. mimořádné vládní opatření čj. MZDR 15757/2020–45/MIN/KAN, kterým byla uložena povinnost používat respirátor nejméně s filtračními účinky 94 % dle příslušných norem (např. FFP2, KN 95). Průměrný český spotřebitel byl v tomto kontextu v danou dobu dle žalobkyně podstatně pozornější nežli v běžných situacích. Žalobkyně uvedla, že přesto zcela transparentně poskytla spotřebiteli údaj o místu výroby daného výrobku, a to jak v rámci internetové nabídky, tak i v rámci samotného obalu výrobku. Tento údaj (informaci) poskytla žalobkyně v rámci oddílu nabídky označeného jako „Základní informace“ (stejně tak na zadní straně obalu výrobku v rámci informací o dovozu a místu výroby; a také v rámci certifikátu uloženého uvnitř obalu výrobku, kdy i přes obal je pro spotřebitele čitelné „Made in China“). Grafický znak – Kruh s vnitřním kruhem 20. Žalovaný uvedl, že žalobkyně kombinuje a násobí klamavé grafické znaky. Prvním z nich má být „Kruh s vnitřním kruhem s výrazným barevným středem, kde je barevně znázorněna vlajka České republiky, přičemž ve vnějším kruhu je po obvodu uveden nápis „Vyvinuto v České republice“. K tomuto grafickému prvku dodal, že pro průměrného spotřebitele vyvolává dojem „jakési pečetě a garance původu v České republice“.

21. Žalobkyně k tomu namítla, že žalovaný v rámci popisu tohoto grafického znaku záměrně umocňuje tvrzené klamavé prvky, resp. tyto zdvojuje, potažmo až ztrojuje. Jedná se však pouze o jediný prvek, a to vlajku České republiky. Žalobkyně nesouhlasí, že by se jednalo o nějak podstatně výrazný znak (prvek), jde o poměrně malý symbol, kdy na samotném obalu výrobku je tento grafický prvek v poměru cca 1:60 v poměru k celé ploše obalu, daleko výraznější je kruh s modrou výplní s textem „R01 Respirátory FFP2“, jež představuje podstatné informace pro spotřebitele. Navíc průměrný spotřebitel při fyzickém nákupu tohoto zboží skrz průsvitný obal výrobku již na první pohled vidí certifikát se znaky, jež jsou obecně evropskou společností vnímány jako znaky čínské (popř. asijské). Pokud žalovaný také tvrdí, že tento grafický znak – Kruh s vnitřním kruhem vyvolává v průměrném spotřebiteli dojem „jakési pečetě a garance původu v České republice“, není zřejmé, jak k tomuto závěru došel. Žalobkyně znovu zdůraznila, že jak v rámci fyzického obalu výrobku, tak v rámci nabídky na internetu, jsou textové a grafické prvky uvedeny ve zcela minimálním poměru k celkovému zobrazení, resp. celkovému vyobrazení obalu výrobku nebo nabídce na internetové stránce.

22. Grafický znak – mapa Evropy a šipka směřující do středu Evropy spolu s vlajkou Evropské unie 23. K tomuto prvku žalobkyně upozornila, že na pozadí citované webové stránky se nenachází mapa Evropy, ale mapa světa, ve které mapa Evropy tvoří pouze zanedbatelnou část. Současně šipka směřující do středu Evropy není umístěna v zeměpisných místech České republiky, ale Rakouské republiky (popř. na hranicích s Německem). V uvedené mapě světa je znázorněna i mapa Severní Ameriky, přičemž v té je umístěna stejně velká šipka směřující do středo–západní části Severní Ameriky, kdy na konci této šipky je znázornění vlajky USA. Z tohoto je zřejmé, že argumentace žalovaného je v tomto ohledu lichá, neboť mapa Evropy ani šipka směřující do Evropy nijak nesouvisí s místem výroby předmětného zboží. Navíc žalobkyni není zřejmé, jak by mohla mapa Evropy s šipkou směřující do Rakouska s vlajkou Evropské unie u průměrného spotřebitele navodit dojem, že jde o zboží vyrobené přímo v České republice. Dle žalobkyně průměrný spotřebitel nemůže být uveden v omyl, neboť se nespokojí s blíže nic neříkajícím údajem, a nebude z mapy (světa) a šipek s vlajkami USA a EU vyvozovat žádné závěry o místu výroby předmětného výrobku. Navíc tyto prvky (kruh s vnitřním kruhem, vlajka Evropské unie, šipka do středu Evropy a vyobrazení vlajky Evropské unie) ani nelze dle žalobkyně v rámci rozhodování o námitkách ani v navazujících úkonech nijak posuzovat, neboť jsou zcela mimo vymezený rámec důvodu uložení Opatření. Celkový dojem průměrného spotřebitele 24. Žalovaný uvedl, že těmito shora uvedenými prvky, zejména klamavým způsobem jejich poskytnutí včetně použité formy jejich násobení, uvedla žalobkyně spotřebitele v omyl, že se jedná o výrobek původem z České republiky, ač výrobek pochází z Čínské lidové republiky, přičemž veškeré tyto znaky vedly spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Tento závěr žalovaného označila žalobkyně za nesprávný a neodůvodněný.

25. Žalobkyně zopakovala, že žalovaný nijak přesně nerozvedl (nevyložil), co se rozumí pod pojmem původ (zeměpisný původ zboží), není zřejmé, co je tímto zeměpisným původem míněno (jak pojem vykládá žalovaný). Stejně tak žalovaný neuvedl úvahy o tom, jak tento pojem (zeměpisný původ výrobku) posuzuje průměrný spotřebitel (dle jeho definic práva EU). Tedy není zřejmé, jak mohl dospět k závěru, že jí tvrzené klamavé prvky uvedly (mohly uvést) průměrného spotřebitele v omyl ohledně hlavního znaku výrobku – zeměpisného původu výrobku (kdy jej dovedly k rozhodnutí ohledně koupě, jež by jinak neučinil). A konečně žalovaný nedostatečně rozvedl, co se rozumí „hlavním znakem výrobku“ v tomto konkrétním případě, resp. proč by zeměpisný původ zboží měl být ve vztahu k tomuto konkrétnímu druhu výrobku jeho hlavním znakem (při zasazení do časových a dalších souvislostí).

26. Písm. c) tohoto bodu žalobkyně nazvala Právní kvalifikace údajné klamavé praktiky. Žalobkyně v tomto bodě uvedla, že pokud žalovaný kvalifikoval poskytnuté informace spotřebiteli tak, že došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, musí „dotvrdit“ a dostatečně odůvodnit, že 1) žalobkyně poskytla pravdivou informaci; 2) tato vedla nebo mohla vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil; 3) a to jen v případě, že uvedla či byla schopna uvést spotřebitele v omyl; 4) tento omyl se musí týkat hlavních znaků výrobku; 5) tímto znakem je zeměpisný původ výrobku. K tomu dále rozvedla a konkretizovala, že Ad 1) poskytla pravdivou informaci, neboť údaj o „vyvinutí“ v České republice je pravdivý. Pojem „zeměpisného původu“ přitom s pojmem „vyvinutí“ nekoliduje, resp. jedná se o rozdílné pojmy, když jako „vyvinutí“ je potřeba chápat jako „navržení včetně technických specifik, a to podle společenských požadavků v daném místě“. Průměrnému spotřebiteli je přitom navíc zřejmé, že tento pojem „vyvinuto“ představuje „pouze“ prvotní krok v rámci celkové realizace výrobku, tedy že někde (jinde) dochází k dalším krokům (tj. výrobě materiálu, sestavení, balení, finálnímu testování atp.); Ad 2) žalovaný relevantně nezdůvodnil, že tvrzené klamavé znaky (prvky) by mohly (průměrného) spotřebitele vést k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Žalovaný prostě uzavřel, že pokud by byl spotřebitel uveden v omyl, pak by prostě takové rozhodnutí ohledně koupě neučinil, což je zcela nesprávný závěr. Průměrný český spotřebitel zejména v danou dobu (období okolo února a března 2021) s ohledem na všechny časové, územní ale také politické a zdravotnické okolnosti u daného druhu výrobku posuzoval zásadně zcela jiné parametry, a sice zejména filtrační účinky apod., přičemž průměrný spotřebitel byl plně ochoten kupovat i respirátory kategorizované dle čínských technických norem (N95 a KN 95). Průměrný spotřebitel tedy zcela evidentně v danou dobu skutečně posuzoval zcela jiné znaky (parametry) daného druhu výrobky, tedy v omyl uveden nebyl a nemohl být; Ad 3) žalovaný dostatečně neodůvodnil, že by informace poskytnuté žalobkyní mohly uvést průměrného spotřebitele v omyl. Uvedl, že užila praktiku, která vyvolává ve spotřebiteli celkový klamavý dojem, aniž by jakkoli vyložila, jak je takový klamavý dojem konkrétně vyvolán, a to u průměrného spotřebitele. Žalobkyně k tomu zopakovala, že průměrný spotřebitel se „nespokojí“ s prvky nabídky („vyvinuto“, kruh v kruhu, česká vlajka), ale bude zkoumat další informace uvedené v rámci nabídky, zejména v části nabídky, na kterou je zvyklý (tj. tabulka základních informací – specifikací zboží), jež je zcela běžně v rámci českých internetových obchodů umístěna na konci internetové nabídky. Stejně tak se průměrný spotřebitel nespokojí s tím, co vidí na doprovodných obrázcích, ale přečte si písemnou specifikaci výrobku. Pokud by pro průměrného spotřebitele byl údaj (o zeměpisném původu) v rámci nabídky zboží podstatný (tedy by jej bral více či méně v úvahu při rozhodování o koupi), rozhodně by byl schopen zjistit údaj o místě výroby.

27. Žalobkyně shrnula, že pokud by pro spotřebitele nebyl údaj o místu výroby podstatný, pak jej nemůže ani údaj o „vyvinuto“ nebo „vyrobeno“ nijak uvést v omyl, neboť na tento údaj spotřebitel nijak nehledí; Ad 4) tento omyl se musí týkat hlavních znaků výrobku; proto je potřeba vymezit, co v daném kontextu míní „hlavním znakem výrobku“. Dle žalovaného jím je zeměpisný původ výrobku, aniž by tento svůj závěr jakkoli odůvodnil. Dle žalobkyně je potřeba „hlavní znak výrobku“ posuzovat individuálně. Dle jejího názoru jsou hlavními znaky příslušného druhu výrobku (respirátor jakožto ochrana dýchacích cest proti SARS–CoV–2) především údaje o filtračních účincích (filtrační třída), provedení s ventilem nebo bez ventilu, soulad s technickými normami, ale také údaje o komfortu nošení, těsnosti a rychlost opotřebení apod.; Ad 5) dle žalovaného je hlavním znakem předmětného výrobku zeměpisný původ, aniž by tento pojem jakkoli definoval ani blíže odůvodnil, proč by hlavním znakem předmětného výrobku měl být právě „zeměpisný původ“. Žalobkyni není zřejmé, jak by mohly tvrzené klamavé prvky ovlivnit spotřebitele při rozhodování o koupi, když z dané pasáže v napadeném rozhodnutí ve vztahu k České republice plyne, že dle žalovaného nemá průměrný spotřebitel zafixovánu vyšší kvalitu výrobků. Z uvedeného dle žalobkyně vyplývá, že zeměpisný původ výrobku nehraje jakkoli podstatnou roli při rozhodování průměrného spotřebitele ohledně koupě tohoto zboží. A/3) Průměrný spotřebitel 28. Dle názoru žalobkyně je v dané věci potřeba vycházet z definice průměrného spotřebitele, ovšem zasazené do časových, územních, politických, zdravotnických a dalších souvislostí v době, kdy bylo Opatření přijímáno. „Průměrnost“ přitom spočívá ve vyloučení „extrémních ploch“. Žalobkyně má za to, že v tomto ohledu žalovaný průměrného spotřebitele neposuzoval, což je vadou, jež spěje k nesprávným skutkovým zjištěním a následně má podstatný vliv na zákonnost uloženého Opatření a napadeného rozhodnutí (jedná se o nezákonná rozhodnutí).

29. Jestliže žalovaný uvedl, že informace o tom, že byl výrobek „vyvinut“ v České republice, „se pro spotřebitele stává zajímavou a snáze tak upřednostní koupi tohoto výrobku, aniž by tuto přednost dále podrobněji zkoumal“, pak žalobkyně s tímto zásadně nesouhlasí. Dle jejího názoru není zřejmé, proč by se takový údaj měl pro spotřebitele stát zajímavým – dle žalobkyně byly pro spotřebitele podstatné zcela jiné vlastnosti výrobku; není zřejmé, proč by bez dalšího spotřebitel upřednostnil koupi takového výrobku (když jej např. „původ“ ani nezajímá – zajímá jej spíše to, zda jej výrobek ochrání před onemocněním COVID–19); takto by se „průměrný spotřebitel“ dle příslušných definic nezachoval – ten je totiž dostatečně pozorný a ověřuje si v běžné míře zjištěné informace (tedy by zcela snadno zjistil, že výrobek je vyroben v Číně, tedy slovo „vyvinuto“ nepředstavuje místo „výroby“, průměrný spotřebitel rozumí jazykovému i sémantickému rozdílu slov „vyvinuto“ a „vyrobeno“).

30. Dle žalobkyně závěry žalovaného neodpovídají definicím „průměrného spotřebitele“ (a už vůbec „českého“ zasazeného do časových a dalších souvislostí v době, kdy bylo Opatření přijímáno). Průměrný spotřebitel má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, přičemž „průměrnost“ spočívá ve vyloučení „extrémních ploch“. V této návaznosti průměrný spotřebitel nemůže nabýt dojmu o výrobě (resp. „původu“) výrobku v České republice, aniž by to někde bylo výslovně uvedeno, když právě v současné době naprostá většina celosvětové výroby (tj. původu) je umístěna do zemí Asie, zejm. Číny (a to za účelem optimalizace nákladů na výrobu).

31. Žalobkyni dále rozporovala závěr žalovaného, že pojmy „vyvinuto“ a „vyrobeno“ vyznějí téměř totožně (dojem průměrného spotřebitele) a že pro průměrného spotřebitele tyto pojmy vyzní stejně. Žalobkyně zdůraznila, že tyto pojmy se liší prakticky ve všech svých vlastnostech – jazykový výklad, sémantický výklad, kořen slova a jeho podstata. Navíc je průměrný spotřebitel zvyklý na spojení „vyrobeno v …“ nebo „made in …“, kdy jen k těmto pojmům přiřazuje určitý „původ“ výrobku. Pokud průměrný spotřebitel narazí na pojem „vyvinuto“, pak naopak zpozorní a bude zjišťovat více. Podněty spotřebitelů 32. Dle žalobkyně žalovaný zcela nově uvádí, že má (z dané doby) k dispozici celkem 13 podnětů. Pokud tomu tak skutečně je, nelze k těm dalším dvěma jakkoli přihlížet. Žalovaný i přes výslovný právní názor Nejvyššího správního soudu k této otázce uvedl, že (11) podnětů „má vypovídající hodnotu o konkrétním dopadu klamavé obchodní praktiky.“ Žalobkyně naopak má zato, že se jedná o velice malý počet podnětů v poměru toho, jaké množství daného výrobku bylo prodáno.

33. Navíc většina oznamovatelů z těchto podnětů uvedla o ničem nevypovídající údaje (není často zřejmé, co je vedlo k té které koupi, nebo že by vůbec byli nějak uvedeni v omyl apod.). Ani jednoho z oznamovatelů nelze považovat za průměrného spotřebitele, když z jednotlivých podání vyplývá, že často byli výrazně nepozorní. Oznamovatelé navíc zmiňují z většiny pouze jediný prvek, dle kterého se (nedůvodně) měli údajně rozhodnout (v tom případě se však nemůže jednat o průměrného spotřebitele), rozhodně oznamovatelé nebyli jakkoli uvedeni v omyl nebo jinak ovlivněni kombinací či opakovaným násobením tvrzených klamavých prvků. Většina podnětů je věcně nepoužitelných, neboť jednoznačně neodráží definici průměrného spotřebitele (nejčastěji byli tito spotřebitelé prostě zcela nepozorní), tedy jejich faktický počet je daleko menší.

34. Ani oznamovatel v podnětu č. 13 nemůže být dle přesvědčení žalobkyně považován za „průměrného spotřebitele“, když se zcela evidentně řídil pouze malým symbolem české vlajky (bez dalšího) a navíc byl zpočátku přesvědčen, že údaj o místě výroby výrobku není v nabídce žalobkyně uveden (oznamovatel zde zcela zásadně přehlédl či nedůvodně nedočetl žalobkyní transparentně poskytnuté informace o výrobku). Takto by neměl průměrný spotřebitel jednat, resp. ani tento oznamovatel nemůže být (nejméně pro nepozornost) považován za příklad „průměrného spotřebitele“. B/ Zahájení kontroly 35. Dle názoru žalobkyně lze kontrolu řádně zahájit výhradně v prostorách kontrolované osoby, tedy nepostačí, pokud se kontroloři nacházejí na adrese sídla takové osoby, ale musí dojít k předložení pověření ke kontrole či průkazů na místě kontroly, tedy v prostorách (provozovně) kontrolované osoby. K tomu v daném případě jednoznačně nedošlo, proto dle žalobkyně kontrola nebyla zahájena řádně. Není totiž ani zřejmé, zda osoba zastupující kontrolovanou osobu v důsledku jednání kontrolorů byla u třetí osoby (ač na adrese sídla žalobkyně, kde k údajnému zahájení kontroly došlo) z pracovních nebo soukromých účelů.

36. S ohledem na vznesení námitky podjatosti, o níž nebylo do té doby vůbec rozhodnuto, má žalobkyně za to, že veškeré úkony provedené kontrolory žalovaného v době od 18. 2. 2021 do 21. 4. 2021, kdy Ústřední inspektorát ČOI vydal rozhodnutí čj. ČOI 55110/21/O100/2700úBal/Št, jímž bylo o námitce podjatosti pravomocně rozhodnuto (pozn. soudu: zde žalobkyně větu nedokončila tak, aby uvedla, co tedy „veškeré úkony provedené kontrolory“ v tomto období dle jejího názoru znamenají).

37. Dále žalobkyně uvedla, že stejně tak lze v daném případě spatřovat i porušení tzv. dvojinstančnosti řízení, jelikož pokud dotčené úřední osoby činily úkony směřující k vydání rozhodnutí, musely vědět, jak bude o podaných námitkách rozhodnuto, tj. muselo dojít ke vzájemné koordinaci, a to právě i po věcné stránce.

38. Žalobkyně má rovněž zato, že ve věci byla dána překážka věci rozhodnuté, když kontroloři žalované rozhodli dne 16. 3. 2021 o předmětu věci (tvrzených klamavých praktikách žalobkyně), jež byl stále závazně rozhodnut předchozím uloženým opatřením v rámci úředního záznamu id. kód 272102230086910 ze dne 23. 2. 2021 (ten byl zrušen až rozhodnutím ředitele žalované dne 17. 3. 2021).

39. Po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2023, č. j. 10 As 313/2022–54, došlo dle žalobkyně v rámci nového řízení před žalovaným k dalším procesním vadám řízení. Žalovaný ji vyzval k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobkyně však nemá a neměla k dispozici správní spis, tudíž požádala žalovaného o umožnění nahlížení do spisu, přičemž s ohledem na vzdálenost sídla právního zástupce žalobkyně tento požádal o poskytnutí obsahu spisu elektronickou formou. Jeho žádosti nebylo vyhověno, aniž by byl uveden podstatný důvod. Žalobkyně proto žádala alespoň o umožnění nahlížení do spisu v rámci dožádání v sídle Inspektorátu ČOI v Ústí nad Labem. Žalovaný ani této žádosti nevyhověl, aniž by takový svůj postoj relevantně odůvodnil, pouze uvedl, že úkony v řízení musí provádět orgán místně příslušný.

40. Takový závěr žalobkyně označila nejen za nesprávný, navíc však se nejednalo o žádný úkon, který by jakkoli mohl ovlivnit vedení či výsledek řízení. Takovým postupem žalovaný porušil zásady dobré správy a další (zejm. § 4 odst. 1, odst. 4, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, odst. 2 správního řádu), čímž došlo k zásahu do práv žalobkyně, jež dle jejího názoru představuje takové vady řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí, že je napadené rozhodnutí nezákonné. C/ Zjevná nepřiměřenost Opatření 41. Dle žalobkyně nařízené Opatření, resp. nařízený zákaz, neodpovídá charakteru údajného porušení právních norem a je tedy zcela zjevně nepřiměřené. Pokud žalovaný shledal údajné porušení právních předpisů v uvedení informací na obalu výrobku, pak bylo možné zakázat pouze distribuci daného výrobku v předmětném obalu, nebo nařídit žalobkyni, aby v popisu výrobku na internetu změnila pořadí uvedených informací, resp. bylo možné pouze zakázat nabídku na internetu. Uloženým Opatřením však žalovaný zakázal jakoukoli dispozici se zbožím, např. včetně nákupu, vlastního použití apod., kdy k těmto zákazům nebyl dán jakýkoli důvod.

42. Žalovaný musí dle žalobkyně uvážit rozsah ukládaného opatření v každém jednotlivém případě, je zde dáno správní uvážení, a to ve vztahu k rozsahu ukládaného zákazu (opatření). To vyplývá z jazykového a také teleologického výkladu právní normy (§ 7 odst. 1 písm. a/ zákona o ČOI), které uvádí: „Inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy uvedení na trh, distribuci včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů pro činnosti uvedené v § 2, nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem“. Již z tohoto (vyznačeného) jazykového výkladu jasně vyplývá, že možné zákazy jsou mezi sebou v poměru eventuálním. Žalovaný však působí na žalobkyni zákazem zcela excesivním a neodůvodněným, čímž ji zkracuje na jejích právech. Uložený zákaz je zcela nepřiměřený, a navíc není takový rozsah nijak odůvodněný.

43. Závěrem žalobkyně shrnula, že byla přímo zkrácena na svých veřejných subjektivních právech, a to jak napadeným rozhodnutím, tak i samotným Opatřením. Má zato, že se nedopustila klamavé obchodní praktiky ve smyslu § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, ani jinak nejednala v rozporu s ustanovením § 4 odst. 4 téhož zákona. Tak ani nemohla uvést spotřebitele v omyl, popř. ani takovou možnost založit, neboť průměrný spotřebitel nemohl být a ani nebyl způsobem nabídky výrobku ani způsobem, jak je vytvořen jeho obal, „oklamán“. Kontrolní závěry žalovaného jsou proto dle jejího názoru zcela nesprávné.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

44. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.

45. V reakci na žalobní námitky k důvodům pro uložení předmětného Opatření předně uvedl, že již z jeho rozložení je zřejmé, že součástí jeho odůvodnění byla i nabídka kontrolované osoby na internetových stránkách. Úřední záznam ze dne 16. 3. 2021 totiž obsahuje poslední část: Přijatá opatření, která obsahuje prvotní uložené opatření dle zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kontrolní řád“), kde je opatření nejdříve vymezeno a následuje poučení. Stejně tak je uloženo další opatření, a to předmětné Opatření dle zákona o ČOI, když je nejdříve uloženo a vymezeno, a následuje jeho odůvodnění jako v „klasickém“ správním rozhodnutí, a dále následuje poučení o možnosti využít opravný prostředek a poučení o povinnosti informovat v případě zjednání nápravy a následuje konečná informace o přílohách. Je tedy zřejmé, že součástí odůvodnění Opatření je také ta část, která se týká internetových stránek a nabídky kontrolované osoby, kde jsou uvedena shodná označení, jako na obalu, přičemž proto je také uložen zákaz distribuce a prodeje výrobku. Důvody uložení opatření tedy zahrnují jak značení výrobku, tak shodná označení uvedená na internetových stránkách a nabídce. Opatření uložené a odůvodněné v rámci jednoho nepřerušeného odstavce a výslovný odkaz v tomto jednom odstavci znamená součást odůvodnění Opatření, a to včetně výslovného odkazu na zálohu a na popsanou nabídku respirátoru. Zákon o kontrole, správní řád, ani zákon o ČOI nevymezuje parametry odůvodnění tohoto specifického typu opatření dle zákona o ČOI – rozhodnutí. Odůvodnění opatření zde však bylo obsaženo a žalobkyně to i takto v námitkách proti opatření správně pochopila a následující tři roky následovala ve svých vyjádřeních. Stejně tak žalovaný takto Opatření a jeho odůvodnění od počátku uchopil, když již ve zrušeném rozhodnutí ze dne 21. 4. 2021, čj. ČOI 55332/21/2700, bylo uložené opatření v tomto smyslu v přímé souvislosti s nabídkou respirátoru také odůvodněno. Dle žalovaného je z uloženého Opatření i jeho odůvodnění jak z formálního pohledu (rozložení Opatření na výrok, odůvodnění a poučení; jeden odstavec), tak i z obsahového (přímá návaznost na uložené opatření) zřejmé, že se tato informace ohledně nabídky přímo týká uloženého opatření. Nyní žalobkyní uváděný údajný rozpor se tak žalovanému jeví jako účelový, jelikož její předchozí argumentace ve věci nebyla úspěšná. Smysl a účel uloženého opatření však byl žalobkyni z Opatření a jeho odůvodnění naprosto zřejmý.

46. K rozporované právní kvalifikaci a žalobnímu tvrzení, že v Opatření je vymezena jinak než v napadeném rozhodnutí, žalovaný konstatoval, že žalobkyně v žalobě podtrhla a zvýraznila hlavní znaky výrobku z citace zákona, ačkoliv uložené Opatření obsahuje právní kvalifikaci užití klamavé obchodní praktiky, která se přirozeně vztahuje k výrobku, který byl předmětem nabídky. Dodal, že sousloví hlavní znaky výrobku je převzato přímo ze zákonného ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Předmětné opatření bylo uloženo pro zakázanou obchodní praktiku, tj. klamavou obchodní praktiku, která uvádí spotřebitele v omyl ohledně hlavních znaků výrobku – zeměpisného původu. Obchodní praktika při prodeji výrobku v sobě zahrnuje jak prodej, tak dodání výrobku. Jedná se tedy primárně o zakázanou obchodní praktiku při nabídce a prodeji výrobku, která zahrnuje jak klamavé znaky obchodní praktiky v rámci nabídky, tak na samotném konkrétním zboží – výrobku. Takto bylo Opatření uloženo, tj. z důvodu celkové obchodní praktiky. Obchodní praktika je přitom definována v ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) zákona o ochraně spotřebitele tak, že obchodní praktikou se rozumí způsob chování prodávajícího spočívající v konání, opomenutí, prohlášení, obchodním sdělení včetně reklamy a uvedení na trh související s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku nebo služby spotřebiteli. Zákonná definice obchodní praktiky tudíž sama pracuje jak s chováním prodávajícího v rámci prodeje a propagace, tak s vlastním faktickým dodáním výrobku spotřebiteli. Uložené Opatření zahrnuje obě tyto části, které jsou v opatření obsaženy. Opatření tak bylo dle žalovaného uloženo správně a není důvod jej jakkoliv měnit. V tomto smyslu bylo také Opatření komplexně odůvodněno v rámci napadeného rozhodnutí.

47. K bodu, v němž žalobkyně rozporuje, že Opatření bylo uloženo z vícero důvodů popsané klamavé obchodní praktiky, žalovaný znovu ocitoval, jak bylo Opatření včetně odůvodnění vymezeno. Z citace dovodil, že je zřejmé, že ochranné opatření bylo uloženo z důvodů vícero klamavých a zavádějících informací, které jsou obsaženy jak na obalu výrobku, tak v nabídce žalobkyně na jejích internetových stránkách, a to z důvodu porušení zákazu užití klamavých obchodních praktik dle ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele spočívajícího v klamání ohledně zeměpisného původu zboží. Poukázal na napadené rozhodnutí, kde komplexně odůvodnil, že se jedná zaprvé o označení na obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text: „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ v kruhu, jehož znázornění je v příloze č. 1 úředního záznamu ze dne 16. 3. 2021 v počtu 3 listy), přičemž obal je nedílnou součástí výrobku, který slouží nejen k ochraně, ale také k prezentaci výrobku.

48. Dále uvedl, že se jedná o klamavé a zavádějící informace poskytnuté spotřebitelům v rámci nabídky respirátoru PHARMAWEX R01 na internetových stránkách – e–shopu kontrolované osoby www.pharmawex.cz, přičemž součástí úředního záznamu ze dne 23. 2. 2021 je záloha této nabídky, na kterou uložené opatření dle zákona o ČOI výslovně odkazuje. Zde jsou uvedena shodná označení u nabídky respirátoru R01, jako na samostatném obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text: „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ v kruhu, viz příloha) a dále je také v textu úředního záznamu popsáno úvodní textové znění nabídky. Je zde uvedeno, že v rámci nabídky respirátoru je hned v první větě nabídky uvedena informace, že „Respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“ (viz úřední záznam ze dne 23. 2. 2021, id. 272102230086910). V úředním záznamu je tato věta následně doplněna: „Tato informace je doplněna vyobrazením české vlajky s textem vyvinuto v České republice. Prodávající touto informací ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele v takové míře, že spotřebitel může provést obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil“. Stejně tak je z předmětné zálohy zřejmé další grafické zdůraznění určitých informací v podobě mapy Evropy se šipkou s vlajkou Evropské unie. Dále předmětný záznam obsahuje zálohu internetové nabídky výrobku včetně figurantek s vlajkami a mapou a dále předmětný záznam obsahuje textovou informaci o tom, že na internetovém obchodě žalobkyně jsou umístěny fotografie výrobku s umístěním symbolu s českými národními barvami a informací, že výrobek byl vyvinut v České republice. S tím byla žalobkyně obeznámena již při uložení předmětného Opatření. Rozhodnutí pak klamavé prvky kategorizuje a doplňuje, aby byly detailně popsané, uchopitelné a více odůvodněné z pohledu průměrného spotřebitele.

49. Opatření bylo dle žalovaného uloženo v rozsahu v souladu se zákonem o ČOI, přičemž obsahovalo stručné odůvodnění s odkazem na použité zálohy internetových stránek a popis kontrolních zjištění. Zákon o ČOI umožňuje uložit ochranné opatření – inspektorský zákaz z důvodu zamezení klamavé obchodní praktiky. Klamavá obchodní praktika je jednání prodávajícího, které může zahrnovat vícero aspektů. Části klamavého jednání přitom byly uvedeny ihned u uloženého Opatření, na další části klamavého jednání bylo odkázáno formou odkazu na předchozí úřední záznam, který obsahuje popis kontrolních zjištění, zálohu internetových stránek a nabídku žalobkyně. Žalobkyně tedy byla seznámena hned s několika důvody, pro které bylo opatření uloženo, resp. z jakého důvodu se jednalo o kontrolní zjištění spočívající v užití klamavé obchodní praktiky. Napadené rozhodnutí pak popisuje klamavou obchodní praktiku pouze v takovém rozsahu kontrolních zjištění, jaké vyplývají z úředních záznamů ze dne 23. 2. 2021 a 16. 3. 2021 a jejich příloh.

50. Žalovaný k námitkám žalobkyně dále konstatoval, že je ve dvoustupňovém správním řízení standardní, že v rozhodnutí druhé instance správní orgán, pokud je to nutné, ve svém odůvodnění posoudí problematiku klamavé obchodní praktiky také z jiného úhlu pohledu, vždy však v rámci zálohovaných a shromážděných informací, které jsou součástí spisu. Pokud tedy odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí obsahuje pro žalobkyni některé marginální prvky posuzované obchodní praktiky, které považuje za takové, se kterými dosud nebyla výslovně seznámena (ačkoliv byla seznámena se zálohou předmětného jednání), pak odvolací instance pouze doplnila odůvodnění v tomto smyslu, aby bylo zřejmé, z jakých komplexních důvodů je skutečně nutné považovat posuzovanou obchodní praktiku za klamavou a tímto za zakázanou. Pokud se tedy v odůvodnění druhé instance posuzují kromě jiného výslovně také šipky a mapa jako součást klamavého jednání, neznamená to dle žalovaného nezákonnost uloženého Opatření nebo nezákonnost rozhodnutí ani nepřípustnost odůvodnění. Na základě ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu totiž platí, že rozhodnutí v rámci dvojí instance správního řízení v téže linii tvoří jeden celek a lze tak prvostupňové správní úvahy přiměřeně korigovat či doplnit.

51. Žalovaný konstatoval, že v napadeném rozhodnutí bylo problematické jednání žalobkyně srozumitelně popsáno a odůvodněno, přičemž i z uloženého Opatření bylo již taktéž zřejmé, jaké základní aspekty značení a nabídky jsou v obchodní praktice spatřovány. Nejedná se o rozšiřování právní kvalifikace, která zůstala jednoznačně stejná. V posuzovaném případě je dle jeho názoru také stěžejní, že se navíc jedná o posuzování druhoinstančního rozhodnutí, které je prvním „správním rozhodnutím od stolu“, tj. toto rozhodnutí vypořádává námitky ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 zákona o ČOI a posuzovanou věc odůvodňuje. Prvotní rozhodnutí, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno, byl inspektorský zákaz – ochranné opatření uložené do zjednání nápravy dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI, jehož účelem je flexibilně a včasně reagovat na okamžitá aktuální kontrolní zjištění na trhu, která představují ohrožení zájmů spotřebitele. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že i stručné odůvodnění inspektorského zákazu bylo dostatečné s účelnými odkazy na kontrolní zjištění do té míry, aby žalobkyně mohla včas přiměřeně reagovat formou námitek nebo zjednáním nápravy nebo alespoň návrhem na zjednání nápravy. Žalobkyně v průběhu správního řízení reagovala také na vytýkané nedostatky jak v její nabídce, tak na internetových stránkách, tj. uložené Opatření v tomto smyslu správně pochopila a rozporuje tuto skutečnost až nyní.

52. K námitce žalobkyně, že odůvodnění rozhodnutí neobsahuje odůvodnění klamavého označení na obalu jako části komplexní klamavé praktiky, žalovaný konstatoval, že klamavost tohoto označení je odůvodněna jako součást celkové klamavé praktiky, a to na str. 3, 4, 5, 34 a 35. V rozhodnutí bylo odůvodněno i to, že označení obalu výrobku je součástí klamavé praktiky, když také (kromě jiných částí) indikuje původ výrobku v České republice, ačkoliv je jeho původ v Číně. Označení na obalu a jeho význam pro průměrného spotřebitele je zde také popsán.

53. K žalobkyní rozporovaným znakům klamavého jednání (nejprve k textovým frázím) žalovaný uvedl, že je samozřejmé, že průměrný spotřebitel se z obecného pohledu bez předchozího „vidění“ nabídky žalobkyně bude zajímat zejména o hlavní charakteristiky výrobku, jako je filtrační účinnost, případně jestli výrobek vyhovuje technickému standardu. Nicméně, v posuzované věci označil za stěžejní, že ještě před okamžikem, než tyto informace vůbec začne pořádně zpracovávat, je mu v nabídce žalobkyně graficky i textově podsunuto, že výrobek má původ v České republice (jednoduše vidí české vlajky na obrázku a text „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“, přičemž první a skutečně důležitá, tzv. z hlediska marketingu a zaujmutí spotřebitele – „zaháčkovací“ věta jednoznačně odkazuje na technické vyvinutí dle normy v České republice). K popisu výrobku pak dále žalobkyně uvádí informace v popsané posloupnosti.

54. V takovém případě má žalovaný za to, že i průměrný spotřebitel se na prvních místech již seznámí s filtrační účinností, technickou normou a s dalšími na prvních místech vyjmenovanými informacemi, přičemž původ výrobku je mu již z prvotní nabídky předestřen, ale v této situaci průměrný spotřebitel rozhodně již nemusí dojít na úplný konec nabídky (vše podstatné již zná) a výrobek si objedná s tím, že kromě splnění základních technických vlastností výrobek navíc pochází z České republiky. Český průměrný spotřebitel tak ani za těchto okolností nemohl být pozorný do té míry, že by se lapidárně řečeno „prokousal“ všemi zobrazenými informacemi až na konec nabídky a tam, přestože žalobkyně od počátku indikuje původ v České republice, si dále znovu ověřoval, jestli je původ výrobku skutečně takový, resp. kde skutečně tedy výrobek byl vyroben.

55. Žalovaný vyslovil přesvědčení, že nabídka a celkově předmětná obchodní praktika v tomto ohledu nebyla vůbec transparentní a byla klamavá ohledně původu zboží. Jak popsal v rozhodnutí, žalobkyně sama z této okolnosti – znaku výrobku spočívajícího v českém původu, vytvořila hlavní znak výrobku, aby tím zaujala spotřebitele, tj. tento znak výrobku sama zdůraznila.

56. K polemice, jestli se jedná o hlavní znak výrobku, či nikoliv, žalovaný uvedl, že považuje za důležitý pohled zákonodárce, když v samotném zákoně o ochraně spotřebitele je zeměpisný původ identifikován jako hlavní znak výrobku, konkrétně v ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele.

57. Žalovaný vyslovil nesouhlas s tím, že by nebylo odůvodněno, proč slovní fráze měly průměrného spotřebitele klamat. Klamavou praktiku je třeba posuzovat vůči průměrnému spotřebiteli jako celek a jako celek je také odůvodněna napříč celým odůvodněním napadeného rozhodnutí i vůči obalu a znakům uvedeným na obalu výrobku. Uvedené texty jsou však navíc odůvodněny i se svým působením na spotřebitele na str. 10, 11, 13, 14, 33, 34, 35. Textové fráze jsou v nabídce uvedeny celkem tři, tudíž se jedná i o násobení textových frází, ne pouze o jeden prvek, ale o jeho opakování. Násobení klamavých znaků je však v napadeném rozhodnutí odůvodněno jako celek – klamavá obchodní praktika působící svým celkovým dojmem na průměrného spotřebitele, přičemž platí, že jednotlivé samostatné prvky praktiky by izolovaně průměrného spotřebitele nemusely ovlivnit a klamat do té míry, že by učinil rozhodnutí ohledně koupě. Z tohoto důvodu pak jednotlivě tyto prvky ani nutně nemusí být vyhodnoceny ve svém působení, jelikož se posuzuje celkový dojem, nikoliv izolované prvky.

58. K námitce rozdílu mezi slovy vyvinuto a vyrobeno žalovaný odkázal na její vypořádání v odůvodnění napadeného rozhodnutí, zejm. str. 10, 13, 34 a 35.

59. K tvrzení žalobkyně, že český spotřebitel je zvyklý na označení „vyrobeno v…“ či „made in…“, žalovaný uvedl, že případ popsané obchodní praktiky je odlišný. Od počátku nabídky je i na výrobku zdůrazňován právě jiný a s touto frází velmi jednoduše zaměnitelný výraz „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“. Podobně jako u klamání průměrného spotřebitele prostřednictvím zaměnitelných výrazů a označení u ochranných známek (§ 8 zákona ve spojení s § 2 odst. 1 písm. n/ bod 1 zákona o ochraně spotřebitele), kdy ke klamání postačí zaměnitelnost výrazů, tak tyto fráze právě v průměrném spotřebiteli vzbuzují dojem původu v České republice, jelikož je mu známo často používané označení „vyrobeno v …“. Ke skutečnému „vyrobeno v…“ však již průměrný spotřebitel nedojde, jelikož tuto zaměnitelnou informaci již obdržel na začátku nabídky. Nejedná se tak o žádný zvýšený komfort, ale právě o část klamání – zaměnitelnost slovního spojení „vyvinuto v České republice“ vs. „vyrobeno v České republice“. Žalovaný uvedl, že všechny důležité informace jsou spotřebiteli poskytnuty na začátku. Základní technické informace o tom, že se jedná o respirátor typu filtrační účinnosti FFP2 NR, že výrobek má odpovídat normě „nejpřísnější evropské normě EN 149:2001+A1:2009“ a že se jedná o systém pěti vrstev již byla spotřebiteli poskytnuta hned na začátku nabídky, tudíž není důvod hledat další údaje v rámci celé nabídky, nebo dokonce až na jejím samém konci za mnoha texty a obrázky.

60. K žalobním námitkám ke grafickým znakům žalovaný konstatoval, že se žalobkyně snaží předkládat obraz daleko bystřejšího a pozornějšího spotřebitele než spotřebitele průměrného. Průměrně přiměřená obezřetnost spočívá ve vyloučení extrémních poloh spotřebitele. V posuzovaném kontextu má žalovaný zato, že pokud jsou výše popsané znaky zobrazeny průměrnému spotřebiteli, tak ten po seznámení se se všemi těmito znaky, které se i dle žalobkyně „vzájemně doprovázejí“, nebude dále znovu podezřívavě dohledávat, jaký může být skutečný původ kupovaného zboží. O situaci popsanou žalobkyní by se mohlo jednat v případě zvlášť pozorného až podezřívavého spotřebitele, který má např. osobní či profesní zkušenosti se zavádějícími nabídkami e–shopů, a ten by tedy „zpozorněl“ a chtěl by si dodatečně ověřovat původ výrobků apod.

61. K žalobkyní uvedenému násobení klamavých znaků žalovaný uvedl, že se jedná o jejich opakování, přičemž počet těchto znaků byl v rozhodnutí přesně popsán, nejedná se o nějaké ojedinělé „doprovodné“ údaje. Tyto informace se vzájemně doplňují i doprovázejí do té míry, že dojde ke klamání spotřebitele. Textová upozornění na původ v České republice jsou v prvotní nabídce uvedena nejméně tři (dvě v rámci „pečetí“ a úvodní věta nabídky). Dále se jedná o celkem čtyři grafická upozornění v rámci prvotní nabídky. Celkem se tedy jedná o sedm částí klamavé obchodní praktiky (textové spolu s grafickými). Sedm částí klamavé obchodní praktiky dle žalovaného jednoznačně ovlivňuje rozhodnutí průměrného spotřebitele ohledně koupě, tedy pokud je např. v porovnání s ostatními nabídkami v úvodu hned sedmkrát připomenuta souvislost s Českou republikou a zdejším vývojem (než se průměrný spotřebitel „dopracuje“ k žalobkyní uváděnému „made in China“).

62. Okolnost, že se jedná o respirátory FFP2, považuje žalovaný také za důležitý údaj, který je ovšem spotřebiteli poskytnut hned dvakrát již na samém začátku nabídky. U výrazu „vyrobeno v …“ nebo „made in …“ má žalovaný za to, že tyto nejsou natolik specifické, že by je spotřebitel vždy musel dohledat, pokud mu již byl předestřen jiný původ výrobku.

63. Žalovaný dále konstatoval, že o dojem pečetě se v daném případě jedná (pokud to není notorieta), jelikož se jedná o kruhový symbol s vnějším kruhem s obsahem textu, přičemž ve vnitřním kruhu je uveden symbol, zde vlajka České republiky. Pod označením „pečeť“ bývají kruhové znaky se symboly s připojeným doprovodným textem. Nemusí se přitom jednat o zlatý symbol či symbol se stuhou.

64. K pojmu „původ“ žalovaný konstatoval, že ten je v napadeném rozhodnutí přirozeně použit vícekrát, když se jedná o hlavní posuzovaný znak výrobku. Žalobkyně v rámci žaloby opakovaně uvádí, že tento základní pojem v řízení nebyl vymezen, ten je však vymezen hned v úvodu na str. 6 rozhodnutí a v jeho smyslu je v rámci rozhodnutí požíván konzistentně.

65. K čínským znakům na certifikátu, který je přiložen k výrobku, kde tyto znaky mají prosvítat skrz průhledný obal, žalovaný konstatoval, že toto tvrzení nepovažuje za prokázané. Obsahem spisu je velké množství fotografií respirátoru v předmětném obalu, přičemž u žádného z nich neprosvítají čínské znaky tak, jak uvádí a dokládá žalobkyně (viz např. písemnost čj. ČOI 51434/24/O100 a její přílohy). Obsah spisu spíše ukazuje na to, že ve vytýkaném období byl certifikát založen v obalu jinak (opačně), aby nijak neprosvítal skrz obal. Obal byl dle založené fotodokumentace v rámci řízení mléčný a jen velmi omezeně průsvitný, tudíž by si tohoto spotřebitel nemusel vůbec všimnout.

66. K námitkám ke grafickému znaku – mapě Evropy a šipce směřující do středu Evropy žalovaný konstatoval, že z úředního záznamu ze dne 23. 2. 2024 a printscreenu nabídky respirátoru je zřejmé, že u této nabídky byla zobrazena zejména pouze mapa Evropy se šipkou s vlajkou Evropské unie na pravé straně od informací a obrázků na středu obrazovky. Další části světa byly zobrazeny pouze částečně a okrajově. Šipka, která by měla ukazovat na mapu v místech USA, zde zobrazena není. Přitom je z printscreenu zřejmé, že stránka neumožňovala ani žádné posunutí do strany a obsahuje celistvé levé i pravé okraje obrazovky. Předkládaný důkazní prostředek v podobě webové stránky přitom nelze použít, jelikož se jedná o jiný den (žalobkyní předkládaná nabídka je ke dni 5. 3. 2021, nikoliv ke kontrolovanému dni 23. 2. 2021), než ke kterému je jednání žalobkyně vytýkáno (23. 2. 2021). Autentické zobrazení označil za ve věci stěžejní.

67. Žalovaný dodal, že rámec uloženého opatření v úředním záznamu ze dne 16. 3. 2021 včetně jeho odůvodnění obsahuje odkaz na zálohu nabídky. Výslovně je přitom v úředních záznamech popsán obal výrobku, nabídka výrobku včetně kruhu s vnitřním kruhem a státní vlajkou ČR a textem, dále nabídka internetových stránek www.pharmawex.cz, údaj o tom, že výrobek respirátor PHARMAWEX R 01 je vyvinut v České republice, aby splnil evropskou normu EN 149:2001+A1:2009, dále je zde popsáno současné vyobrazení české vlajky s textem „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“, a také je zde výslovně popsán důsledek, že „prodávající touto informací ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele v takové míře, že spotřebitel může provést obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Jedná se o klamavou obchodní praktiku (…)“. Je tak zřejmé, že již v době ukládání opatření byl žalobkyni výslovně sdělen základní rámec opatření a také důsledek, že míra ovlivnění je tak velká, že dochází ke klamání spotřebitele a užití klamavé obchodní praktiky. Žalobkyně tak byla již na počátku kontroly informována navíc výslovně i o způsobu posuzování v podobě hodnocení míry klamání, která závisí na hodnocení vícero klamavých znaků, ačkoliv toto vyplývá již z podstaty posuzování klamavé obchodní praktiky.

68. K námitkám k celkovému dojmu průměrného spotřebitele žalovaný zopakoval, že v rozhodnutí jsou uvedeny konkrétní úvahy o chování průměrného spotřebitele vůči obchodní praktice žalobkyně, a to i ve vztahu k hlavnímu znaku výrobku – zeměpisnému původu, osobě průměrného spotřebitele kupujícího výrobek v dané době, národnímu původu ze země spotřebitele, způsobu prodeje, druhu zboží, atd. Působení částí klamavé praktiky vůči průměrnému spotřebiteli je dle jeho názoru dostatečně popsáno v odůvodnění rozhodnutí zejm. na str. 4, 34, 35 (působení grafických prvků), str. 5, 10, 13, 34, 35 (působení textových prvků), str. 10, 12, 34 (celkový dojem a posouzení vůči průměrnému spotřebiteli).

69. Žalovaný dále vyslovil nesouhlas se žalobními námitkami k právní kvalifikaci klamavé praktiky. Na základě komplexního posouzení obchodní praktiky bylo vyhodnoceno, že se jedná o klamavou obchodní praktiku obsahující pravdivou informaci, která vedla spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, jelikož jej uvedla v omyl ohledně hlavního znaku výrobku – zeměpisného původu zboží. Obchodní praktika obsahuje cekem sedm prvků, které působí na spotřebitele, přičemž správní orgán tyto prvky popsal a nikde netvrdí, že by některý z těchto prvků byl nepravdivý. Jedná se tedy o pravdivé prvky.

70. Žalovaný uvedl, že nerozporuje další uváděné informace k samotnému podílení se na vývoji respirátoru. Tyto údaje však nebyly v nabídce transparentně uvedeny. Existuje zde tedy částečná souvislost s Českou republikou, a proto netvrdí, že tato věta představovala vyloženě nepravdivý údaj. Tento údaj byl ovšem zavádějící a nebyl transparentní, jelikož nebyl kompletní – respirátor prokazatelně nebyl vyvinut dle technické normy pouze v České republice. Konstatoval, že v rozhodnutí nerozporoval ani samotné tvrzení, že výrobek byl vyvinut v České republice. Ani kontrolní orgán netvrdil, že by informace o obecném vyvinutí bez dalších odkazů byla výslovně nepravdivá. Rozhodným pro porušení předmětného zákonného ustanovení je, zda kombinace obsahu obchodního sdělení ve formě nabídky ke koupi a jejího grafického zpracování může vzbuzovat v adresátech nabídky celkový dojem, že nabízený výrobek má celkový zeměpisný původ v České republice, ačkoliv tomu tak není. Celkový dojem je tedy takový, že se jedná o klamání pravdivými informacemi, které však ve svém důsledku a kombinaci vytváří klamavý dojem ohledně původu zboží. V rámci rozhodnutí přitom bylo odůvodněno a definováno, co žalovaný rozumí „původem“. Dále pak bylo v rozhodnutí rozebráno, že žádný technický vývoj včetně přezkoušení dle příslušné normy pouze na území České republiky neproběhl. Do vývoje byly zapojeny také čínské společnosti s vývojem a technickým přezkoušením v Číně.

71. Žalovaný shrnul, že kontrolní orgán nevytýkal žalobkyni možnost obecně se označit za „výrobce“ či „vývojáře“. Toto tvrzení o vývoji v České republice však nelze systematicky spolu s dalšími označeními nebo prohlášeními toho typu, že by byl výrobek dokonce vyvinut dle normy pouze na území České republiky, zdůrazňovat s odkazem na technickou normu opět České republiky do takové míry, že spotřebitel nabude celkového dojmu, že výrobek má svůj celkový původ – že pochází z České republiky, kde byl vyvinut, přezkoušen i vyroben.

72. K žalobní argumentaci, že předmětné údajně klamavé prvky nemohly ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele ohledně koupě, které by jinak neučinil, neboť spotřebitel posuzoval pouze filtrační účinky respirátoru, žalovaný odkázal na str. 7, 8 a 9 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že skutečnost, že průměrný spotřebitel považuje také za důležité základní parametry typu filtračních vlastností ani v napadeném rozhodnutí, ani v tomto vyjádření nerozporuje (viz popis působení obchodní praktiky na str. 9). Pokud však průměrný spotřebitel vidí zmíněnou filtrační účinnost typu FFP2 a soulad s evropskou technickou normou vyššího standardu (jak dokládá sama žalobkyně), tak pak má zaručenou základní vlastnost výrobku a dále se věnuje přirozeně již dalším znakům výrobku, které mu jsou v nabídce předestřeny, jako v posuzované věci.

73. Žalovaný dodal, že konkrétní celkový klamavý dojem z nabídky žalobkyně byl odůvodněn zejm. na str. 5, 8, 9, 10 napadeného rozhodnutí. Pokud jde o zeměpisný původ ten je rovněž v rozhodnutí definován včetně toho, proč je hlavním znakem (např. str. 7 a 8 rozhodnutí). Dle žalovaného je možno považovat i za samozřejmé, že průměrný spotřebitel koupi výrobku s národním původem upřednostní i na základě obecně známých skutečností, jelikož si je vědom, že se jedná jednoduše o podporu domácí české společnosti.

74. K námitkám ohledně pojetí průměrného spotřebitele žalovaný uvedl, že klamavá obchodní praktika byla posouzena ve vztahu k průměrnému spotřebiteli. Průměrnost přitom spočívá ve vyloučení extrémních poloh. Zajímavý se pro spotřebitele stal údaj o zeměpisném původu z toho důvodu, jelikož žalobkyně tento znak zdůraznila takovým způsobem, že se jednalo o přednost nabídky, jak bylo popsáno v rozhodnutí. Původ výrobku pak průměrného spotřebitele zajímá i z toho důvod, že se jedná o národní původ v době krize, jak bylo rovněž v rozhodnutí rozepsáno.

75. K námitkám žalobkyně k podnětům spotřebitelů žalovaný konstatoval, že všichni ve svém podání uvedli některý z prvků obchodní praktiky, nebo že chtěli podpořit českou firmu, ale ukázalo se, že se jedná o čínské respirátory. V tomto smyslu využití podnětů také odůvodnil, přičemž v rozhodnutí je i výslovně uvedeno, že spotřebitelské podněty mohou poskytnout vstupní informaci, která může vést ke kontrole, přičemž až na základě kontrolních zjištění si kontrolní orgán učiní vlastní závěry a přijme příslušná opatření, jak také bylo v předmětné věci učiněno. V rozhodnutí také výslovně vymezil, že za pohled průměrného spotřebitele považuje pouze pohled spotřebitele pod číslem 13 (viz str. 16 rozhodnutí). Ohledně ostatních pouze sdělil, že je nelze ignorovat nebo že dokreslují přístup spotřebitele. V rozhodnutí tak byla spotřebitelská podání využita pouze ve velmi omezeném rozsahu (de facto pouze jeden podnět). Došlo tedy k objektivnímu vyhodnocení, které bylo provedeno v souladu se zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu.

76. K žalobním námitkám rozporujícím zahájení kontroly žalovaný uvedl, že o tom, že by inspektorům při kontrole měly být předloženy veškeré dokumenty, či že dokonce by si inspektoři měli pořídit fotokopie, není ve spisu ani zmínka, přičemž ani uváděné důkazy o takové skutečnosti nijak nehovoří, nijak ji neprokazují. Žalobkyně takovým argumentem mohla reagovat ihned v rámci dlouhodobého průběhu kontroly i správního řízení, avšak doposud nic takového netvrdila. Uváděné tvrzení se tak žalovanému jeví jako účelové a je zcela nepodložené.

77. K námitce nesprávného zahájení kontroly (sice v sídle žalobkyně, ale údajně v „jiném prostoru“) žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí i na zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu.

78. K námitce porušení § 12 správního řádu konstatoval, že postup dle tohoto ustanovení nemá nic společného ani s kontrolním zjištěním, ani s uloženým opatřením dle zákona o ČOI, tudíž ani s napadeným rozhodnutím. Uvedenou námitku proto označil za zcela irelevantní.

79. Rovněž k námitce podjatosti a údajného porušení zásady dvojstupňovosti řízení žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah spisu, kde jsou již jednotlivé argumenty vypořádány.

80. K tvrzené překážce z důvodu věci rozhodnuté žalovaný konstatoval, že první opatření bylo dne 17. 3. 2021 zrušeno a současně téhož dne bylo nové opatření vydáno, tudíž nemohlo dojít k překážce věci rozhodnuté.

81. K žalobním námitkám rozporujícím přiměřenost uloženého Opatření žalovaný zopakoval, že stejné argumenty žalobkyně již uváděla v průběhu řízení před vydáním napadeného rozhodnutí, z čehož je zřejmé, že uložené Opatření brala jako celek, tj. včetně zálohy nabídky na internetu (celkové obchodní praktiky) a zde spotřebiteli poskytnutým informacím, jak je popsáno v obou úředních záznamech. Tyto argumenty byly v rozhodnutí vypořádány (str. 27 – 30). Uložený rozsah přitom odpovídal kontrolnímu zjištění, když klamavá obchodní praktika zahrnovala jak označení konkrétního výrobku, tak zavádějící nabídku na internetu. V takovém případě je nezbytné užít odpovídající rozsah opatření do zjednání nápravy. Náprava přitom může být dle úvahy žalobkyně, tudíž i velmi rychlá a nenákladná. Žalovaný dodal, že při ukládání opatření vychází ze zavedené praxe a potvrzující judikatury. K tomu odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, čj. 9 A 157/2012–96.

82. K formulaci uloženého Opatření a možnosti uložit jej v užším rozsahu žalovaný dodal, že bylo uloženo striktně podle zákona ve smyslu povinnosti uložit zákaz, a to včetně formulace, kdy spojka „nebo“ v uloženém zákazu představuje poměr slučovací a nikoliv vylučovací, tj. že by platila jen jedna z uvedených možností.

83. Závěrem žalovaný shrnul, že žalobkyně nemohla být zkrácena na svých právech ani Opatřením, ani rozhodnutím. Vyslovil přesvědčení, že v průběhu kontroly byly zjištěny dostatečné důvody pro uložení Opatření dle zákona o ČOI a že bylo v tomto smyslu řádně uloženo včetně odůvodnění tak, aby na něj žalobkyně mohla reagovat. Opatření je dle jeho názoru přiměřené a uložené v souladu se zákonem o ČOI a zákonem o ochraně spotřebitele.

84. Následně žalovaný zaslal soudu rozhodnutí Ústředního inspektorátu ČOI ze dne 3. 9. 2024, čj. ČOI 109107/24/O100/Hl/Št, které nabylo právní moci dne 9. 9. 2024 a které bylo vydáno v souvisejícím přestupkovém řízení pod sp. zn. 19916/21/2700. Tímto rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2023, čj. ČOI 158124/23/2700, jako správního orgánu prvního stupně, ohledně skutku klamavé obchodní praktiky žalobkyně. Žalovaný na toto rozhodnutí a jeho odůvodnění, zejm. odůvodnění porušení ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) o ochraně spotřebitele, odkázal s tím, že se s ním ztotožňuje. Doplnil, že upřesnění data spáchání předmětného přestupku nemá žádný vliv na odůvodnění nyní posuzovaného uloženého Opatření.

IV. Sdělení žalobkyně a doplnění návrhu na dokazování

85. Žalobkyně ve svém sdělení a návrhu na doplnění dokazování ze dne 5. 11. 2024 zopakovala a zdůraznila, že se žádného klamavého jednání nedopustila. Žalovaný dle jejího názoru nezhodnotil správně kritérium průměrného spotřebitele. Uvedla, že již od roku 2020 respirátor vyvíjela, zkušebně na území ČR vyráběla, zajišťovala materiál, certifikaci, designově a projektově produkt navrhla a finální kompletaci zboží prováděla opět na území ČR. Zopakovala i to, že si stojí za tím, že údaj o „vyvinutí“ v České republice je pravdivý. Pojem „zeměpisného původu“ přitom s pojmem „vyvinutí“ nekoliduje, resp. jedná se o rozdílné pojmy, když jako „vyvinutí“ je potřeba chápat „navržení včetně technických specifik, a to podle společenských požadavků v daném místě“. Žalobkyně uvedla, že vyslyšela požadavky českých spotřebitelů, které trápila netěsnost respirátorů v oblasti kolem nosu a obecně diskomfort nošení (otlačený nos od kovových pásků apod.). Tedy vyhověla zjištěným požadavkům českého spotřebitele, a v tomto ohledu skutečně spojení takového technického pojetí daného výrobku s Českou republikou existuje.

86. Žalobkyně dále uvedla, že ačkoliv označila řadu důkazů (i odkazem na správní spis žalovaného), s ohledem na stanovisko žalovaného má však za to, že v rozporu se správním řádem nezahrnul veškeré doložené podklady do správního spisu. Žalobkyně proto převážnou a podstatnou část připojila a navrhla, aby listiny byly provedeny jako důkaz.

87. Dále připojila a navrhla provést další důkazy, a to souhrn objednávek, faktur s identifikací koncových zákazníků ve vztahu k lékařským a zdravotnickým zařízením, kterým respirátory dodávala, resp. se nejednalo pouze o přímý prodej, ale i darování, či prodej za nákupní cenu. Žalobkyně uvedla, že před zmíněným zákazem prodala denně 63.088 ks respirátorů, a pokud se objevila pouze desítka stížností, jedná se o zanedbatelné množství a je zřejmé, že většina spotřebitelů se necítila být uvedením pojmu „vyvinuto“ jakkoliv poškozena a vnímala rozdíl mezi předmětnými pojmy.

88. Žalobkyně dodala, že postupem žalovaného ztratila téměř veškerou klientelu a Opatření ji nenávratně poškodilo. Začátkem roku 2021 byla největším dodavatelem a výrobcem na trhu, přičemž pro neoprávněný zásah (nezákonné rozhodnutí) ze strany žalovaného nemohla v období největšího nárůstu nakaženým dodávat předmětný respirátor R01, což ji způsobilo majetkovou a nemajetkovou újmu.

V. Vyjádření žalovaného ke sdělení žalobkyně a návrhům na dokazování

89. Žalovaný ve vyjádření ze dne 11. 11. 2024 vyslovil nesouhlas s „nově uměle“ žalobkyní vytvořenou definicí vyvinutí, které má spočívat v „navržení včetně technických specifik, a to podle společenských požadavků v daném místě“. Dle zdokumentované nabídky a značení respirátoru nemohla být situace z pohledu průměrného spotřebitele takto pochopena. K otázce působení obchodní praktiky na průměrného spotřebitele žalovaný odkázal na odůvodnění právní kvalifikace provedené v napadeném rozhodnutí, vyjádření k žalobě ze dne 22. 7. 2024 i na odůvodnění Ústředního inspektorátu ČOI v souvisejícím přestupkovém řízení.

90. K výhradám žalobkyně k rozsahu správního spisu žalovaný uvedl, že soudu předložil kompletní spisový materiál, kterým od počátku řízení disponoval. K žalobkyní ve sdělení označeným důkazům konstatoval, že ty jsou již z části součástí spisu (např. technická dokumentace, vyjádření výrobce apod.), a nově navrhované (statistiky žalobkyně, darovací smlouvy…) nejsou ve věci relevantní a patrně byly předkládány ve věci sp. zn. 75 C 16/2022, kde ale žalovaný není žalovanou stranou sporu. Žalobkyní navržené provedení dalších důkazů označil za nadbytečné a irelevantní v posuzované věci, nejedná se o důkazní prostředky, které by mohly 91. cokoliv změnit na meritu věci. Přesto k nim žalovaný souhrnně uvedl, že jestliže ve věci bylo uloženo ochranné opatření, které mělo zamezit klamavé obchodní praktice, pak to mělo své dopady na zisky žalobkyně. Dodal, že předmětem řízení je pouze jeden druh respirátoru, přičemž se zdaleka nejedná o jediný prodávaný výrobek žalobkyně, ta prodává i jiné druhy respirátorů a dalších produktů, kterých se žádné řízení s ČOI nijak netýká. Navíc jsou dokládané údaje o následcích opatření značně nadhodnocené a zkreslující, jelikož s ústupem pandemie (a zrušením povinných opatření na ochranu dýchacího ústrojí) přirozeně klesala také poptávka po této ochraně a tímto také klesaly prodeje respirátorů.

92. Žalovaný zopakoval, že kontrola žalobkyně byla provedena na základě celostátního příkazu ke 93. kontrole respirátorů P21001, v němž je uvedena povinnost regionálních inspektorátů zaměřovat se na kontroly respirátorů. K poměru množství prodaných kusů vůči počtu stížností spotřebitelů žalovaný konstatoval, že zdaleka ne všichni spotřebitelé v praxi podávají své stížnosti k dozorovému orgánu, přičemž více než deset stížností také tvoří dostatečný vzorek chování spotřebitelů pro vstupní informaci jako podklad pro zahájení řízení z moci úřední a další kontrolní kroky. Takový počet stížností na jednu konkrétní obchodní praktiku je přitom v rámci ČOI v praxi výjimečný a svědčí o tom, že spotřebitelé byli danou obchodní praktikou skutečně velmi pravděpodobně ovlivněni.

VI. Jednání soudu

94. Při jednání soudu konaném dne 12. 11. 2024 setrvaly obě strany sporu na svých argumentech a procesních návrzích.

95. Při jednání soud přistoupil k ověření některých skutkových otázek a doplnil dokazování, konkrétně provedl důkaz webovými stránkami žalobkyně (výtiskem) s nabídkou předmětných výrobků (založeno na č. l. 66–75 soudního spisu), prohlášením dodavatele k vývoji a výrobě předmětných respirátorů (založeno na č. l. 186–187 soudního spisu), certifikátem CE pro výrobu ochranného prostředků dýchacích cest (založeno na č. l. 221–223 soudního spisu) a statistikou prodejů žalobkyně včetně prodeje předmětného respirátoru (založeno na č. l. 242 soudního spisu).

VII. Posouzení věci krajským soudem

96. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Po prostudování předloženého správního spisu a projednání věci při nařízeném jednání, při kterém doplnil dokazování, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal. Skutkový stav věci 97. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že v únoru a březnu 2021 obdržel žalovaný několik podnětů spotřebitelů, které se týkaly označení zeměpisného původu výrobků – respirátorů PHARMAWEX R01. Respirátory označené PHARMAWEX R01 žalobkyně nabízela v začátku roku 2021, přičemž na obalu respirátoru byla v kruhu znázorněna česká vlajka spolu s nápisem „vyvinuto v České republice“. Stejnou kombinaci vlajky a nápisu měla žalobkyně na svých internetových stránkách, kde současně uváděla informaci, že respirátory byly „vyvinuty v České republice“, aby splňovaly „nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“. Respirátory byly vyrobeny v Číně, což žalobkyně na zadní straně obalu a na internetových stránkách uváděla.

98. Dne 18. 2. 2021 pracovníci žalovaného zahájili kontrolu žalobkyně, o které byl dne 23. 2. 2021 sepsán úřední záznam. Kontrola byla zaměřena na respirátory PHARMAWEX R01, které žalobkyně distribuovala spotřebitelům v období od 1. 1. 2021 do 28. 1. 2021.

99. V průběhu kontroly kontroloři žalovaného učinili zjištění, že žalobkyně jako prodávající ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele v takové míře, že ten může provést rozhodnutí o koupi výrobku, které by jinak neučinil, neboť použití české vlajky v kombinaci s nápisem „vyvinuto v České republice“ považoval za klamavé sdělením informace o zeměpisném původu výrobku v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele. A dospěli k závěru, že se tak jedná o klamavou obchodní praktiku dle § 4 a § 5 zákona o ochraně spotřebitele, která je zakázána, a to přesto, že na internetových stránkách uváděla žalobkyně informaci, že výrobek je vyroben certifikovanou společností v Číně. Proto bylo dne 23. 2. 2021 žalobkyni uloženo mimo jiné opatření podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI, a to „zákaz do doby zjednání nápravy uvedení na trh, distribuce včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků týkající se výrobků – respirátor PHARMAWEX R01, které neodpovídají požadavkům zvláštních předpisů (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů)“.

100. Proti kontrolnímu zjištění a opatření ze dne 23. 2. 2021 podala dne 11. 3. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce námitky, které obsahovaly i námitku podjatosti úředních osob, kterou vznesla již v průběhu kontroly dne 18. 2. 2021.

101. Dne 22. 3. 2021 byla žalobkyni doručena následující tři rozhodnutí: – rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 17. 3. 2021, čj. ČOI 37667/21/270, kterým bylo zrušeno opatření ze dne 23. 2. 2021 z důvodu, že v něm nebyla jednoznačně specifikována souvislost uloženého opatření ve vztahu k označení obalu výrobku; – usnesení ředitele žalovaného ze dne 17. 3. 2021, čj. ČOI 38362/21/2700, kterým nevyhověl námitce podjatosti úředních osob – inspektorů žalovaného; – úřední záznam ze dne 16. 3. 2021, ve kterém správní orgán I. stupně opětovně dospěl k závěru, že žalobkyně ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele v takové míře, že spotřebitel může provést rozhodnutí o koupi výrobku, které by jinak neučinil. Uvedené jednání vyhodnotil jako klamavou obchodní praktiku dle § 4 a § 5 zákona o ochraně spotřebitele, která je zakázána, a to přesto, že na internetových stránkách uváděla informaci, že výrobek je vyroben certifikovanou společností v Číně. Žalobkyni opětovně uložil opatření podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI, specifikované v bodě I. tohoto rozsudku.

102. Proti opatření uloženému v úředním záznamu ze dne 16. 3. 2021, id. kód 272103160086911, podala žalobkyně námitky, které ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 21. 4. 2021, čj. 55332/21/2700, zamítl a opatření ponechal v platnosti.

103. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2021, čj. 55332/21/2700 podala žalobkyně správní žalobu ke zdejšímu krajskému soudu, který svým rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, čj. 30 A 53/2021–151, žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2023, čj. 10 As 313/2022–54, vyhověl a zrušil jak zmíněný rozsudek krajského soudu, tak i rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2021 a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

104. Po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu žalovaný pokračoval v řízení a jeho ředitel žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 20. 12. 2023 zamítl námitky žalobkyně proti opatření ze dne 16. 3. 2021 a toto opatření ponechal v platnosti.

105. Nutno dodat, že o námitce podjatosti, kterou žalobkyně současně vznesla proti celému inspektorátu České obchodní inspekce Královéhradeckého a Pardubického, rozhodl Ústřední ředitel České obchodní inspekce usnesením ze dne 1. 4. 2021, čj. ČOI 46924/21/O100/2700/Bal/Št, tak, že jí nevyhověl. Toto usnesení posléze potvrdilo Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 14. 6. 2021, čj. MPO 465418/21/81300. Právní závěry 106. Úvodem je potřeba uvést, že žalobkyně v souvislosti s vícero žalobními námitkami namítala i nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud se proto nejprve zabýval touto otázkou, neboť pouze v případě, že rozhodnutí bude shledáno přezkoumatelným, je možné se jím zabývat věcně.

107. Nutno konstatovat, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006–76; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztahovat jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat. Pokud však vyloží, proč se s danou námitkou neztotožňuje, nelze již hovořit o nepřezkoumatelnosti. Jak již také bylo již opakovaně judikováno, správní orgány nemají ani povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí.

108. Krajský soud v daném případě neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo vadami zakládajícími jeho nepřezkoumatelnost. Žalovaný se věci věnoval dostatečně, v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na všechny skutkové i právní otázky důležité pro posouzení dané věci. Lze doplnit, že podle konstantní judikatury tvoří při soudním přezkumu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve správním řízení jeden koherentní celek, a navzájem se proto mohou argumentačně doplňovat.

109. Lze dodat, že nelze bez dalšího označit za nepřezkoumatelné rozhodnutí pouze z toho důvodu, že se účastníkovi řízení správním orgánem podaná argumentace nejeví jako dostatečná nebo že s ní nesouhlasí. Nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy účastníka o tom, jak podrobně by mělo být rozhodnutí odůvodněno, ale objektivní překážkou, která správnímu soudu znemožňuje napadené rozhodnutí přezkoumat.

110. Dále již k podstatě věci. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka, zda se žalobkyně dopustila klamavé obchodní praktiky ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, a jednala tak v rozporu s ustanovením § 4 odst. 4 téhož zákona. Žalobkyně zejména namítá, že spotřebitele neuvedla v omyl, ani takovou možnost nezaložila, neboť průměrný spotřebitel nemohl být a ani nebyl způsobem nabídky výrobku, ani způsobem vytvoření jeho obalu „oklamán“. Závěry žalovaného označila za zcela nesprávné.

111. Dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele se o nekalou obchodní praktiku jedná je–li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je–li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.

112. Dle ustanovení § 4 odst. 4 stejného zákona platí, že užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

113. Dle ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) téhož zákona se za klamavou považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách.

114. Dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o České obchodní inspekci inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy uvedení na trh, distribuci včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů pro činnosti uvedené v § 2 [tedy např. nabídku či prodej výrobků], nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem 115. V prvním okruhu žalobních námitek žalobkyně brojila proti uložení předmětného Opatření, jeho vymezení, důvodům, obsáhle sporovala samotné žalovaným provedené vymezení klamavé obchodní praktiky, která jí je vytýkána, a podrobně argumentovala k pojmu „průměrný spotřebitel“. A/ 1 Vymezení Opatření 116. Z uloženého Opatření, jak je citováno v bodě I. tohoto rozsudku, je zřejmé, že jeho obsahem je i část týkající se internetových stránek žalobkyně s předmětnou nabídkou, na kterou Opatření výslovně odkazuje a uvádí, že tam jsou uvedena shodná označení u nabídky respirátoru R01 jako na samotném obalu výrobku. Důvody uložení Opatření tedy zahrnují jak označení výrobku na obalu, tak shodná označení uvedená na internetových stránkách a nabídce žalobkyně. Byť by bylo možné Opatření formulovat přehledněji, resp. precizněji, rozhodně z něj nelze dovozovat nyní žalobkyní prezentovaný závěr, že Opatření bylo uloženo pouze ve vztahu k označení na samotném obalu výrobku a že teprve následně žalovaný rozšiřuje tyto důvody i na nabídku internetovou, když v rozhodnutí o námitkách proti Opatření odůvodňuje podrobně právě i tyto důvody. Ostatně to, že Opatření bylo uloženo jak z důvodu inspektory žalovaného popsaného označení na obalu výrobku, tak i z důvodu obdobně popsané nabídky na webových stránkách, žalobkyně takto po celou dobu správního řízení od roku 2021 pochopila a vnímala, neboť proti těmto důvodům po celou dobu od uložení Opatření brojila a vyjadřovala se k němu (a to až do nyní projednávané žaloby). Smysl, účel a především ani samotný text předmětného Opatření tak pro ni nebyl nijak nesrozumitelný či nejasný.

117. Dále žalobkyně namítala, že právní kvalifikace v Opatření je vymezena jinak, než v napadeném rozhodnutí.

118. Jak je zřejmé z textu Opatření, zákaz byl uložen proto, že předmětné výrobky (respirátor PHARMAWEX R01) neodpovídají požadavkům zvláštních předpisů, přičemž je zde výslovný odkaz na § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Dále je v textu konkretizováno, že označení na obalu výrobku a (dále pak) i v nabídce na internetových stránkách, lze považovat za klamavé ohledně hlavních znaků výrobku – zeměpisného původu výrobku.

119. V žalobou napadeném rozhodnutí pak krajský soud neshledal, že by žalovaný tuto právní kvalifikaci změnil. I v rozhodnutí je uvedeno, že Opatření je uloženo pro zakázanou obchodní praktiku dle ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, a to z důvodu klamavých a zavádějících informací, které ve svém důsledku z komplexního pohledu představují porušení zákazu užití klamavých obchodních praktik, že se jedná o klamavou obchodní praktiku, která uvádí spotřebitele v omyl ohledně hlavních znaků výrobku – zeměpisného původu (viz např. již v úvodu rozhodnutí strana 3).

120. V daném případě přitom krajský soud považuje uvedenou právní kvalifikaci za správnou. Žalobkyně uváděla (sice) pravdivé informace, avšak poskytnuté textové informace spolu s grafickými prvky obsaženými v nabídce výrobku Respirátor PHARMAWEX R01 mohly uvést spotřebitele v omyl ohledně původu výrobku, neboť se mohl domnívat, že se jedná o výrobek s původem v České republice, ačkoli výrobek pochází z Čínské lidové republiky (jak bude rozvedeno níže). Klamavou obchodní praktikou je totiž ve smyslu shora citovaného ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele i taková obchodní praktika, která obsahuje pravdivou informaci, která vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl (mimo jiné) ohledně zeměpisného původu výrobku jako jednoho z jeho hlavních znaků. A/2) Vymezení klamavé obchodní praktiky 121. Žalobkyně označila za nesprávný názor žalovaného, že Opatření bylo uloženo z vícero důvodů popsané klamavé obchodní praktiky, tj. nesouhlasila s tím, že šlo o dvě oblasti klamavých a zavádějících informací, rozporovala i tvrzení o kombinaci klamavých znaků.

122. K námitce, že vymezení „druhé oblasti“ klamavých a zavádějících informací (informace poskytnuté spotřebitelům na webových stránkách žalobkyně www.pharmawex.cz), není součástí Opatření, se krajský soud vyjádřil již shora pod bodem A/1, tedy, že Opatření bylo uloženo jak z důvodu označení na obalu předmětného výrobku, tak i z důvodu obdobně popsané nabídky na webových stránkách žalobkyně.

123. Současně žalobkyně namítla, že příslušná část úředního záznamu ze dne 16. 3. 2021 se týká výhradně označení v rozsahu: „státní vlajka České republiky“ a textu: „vyvinuto v České republice v kruhu“ a že tedy lze nanejvýš posuzovat pouze tyto prvky a nikoliv další prvky, jak činí žalovaný v rozhodnutí, tj. „respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009; grafické zdůraznění určitých informací v podobě velké mapy Evropy; vč. velké šipky směřující do středu Evropy v zeměpisných místech přibližně České republiky, kdy na konci této šipky je znázornění vlajky Evropské unie“.

124. Jak je zřejmé z Opatření ze dne 16. 3. 2021, byly v něm výslovně zmíněny prvky obalu výrobku PHARMAWEX R01: státní vlajka České republiky a text „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ v kruhu (znázornění pak obsahovala příloha úředního záznamu), dále byla zmíněna nabídka tohoto výrobku na internetových stránkách žalobkyně, když Opatření výslovně odkazuje na úřední záznam ze dne 23. 2. 2021 a jeho součást v podobě zálohy internetových stránek s nabídkou, přičemž v textu úředního záznamu je popsáno textové znění nabídky na internetu, a to, že je zde uvedena informace, že „respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“.

125. V úředním záznamu je pak dále uvedeno, že „Tato informace je doplněna vyobrazením české vlajky s textem vyvinuto v České republice. Prodávající touto informací ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele v takové míře, že spotřebitel může provést obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil“. Ze zmíněné zálohy internetových stránek (viz str. 3 úředního záznamu) jsou pak zřejmé další grafické prvky v podobě mapy Evropy se šipkou s vlajkou Evropské unie, fotografie figurantek současně s vlajkou České republiky.

126. Všechny tyto žalovaným hodnocené prvky v nabídce předmětného výrobku tak žalobkyni byly předestřeny a byly jí známy již při uložení předmětného Opatření ze dne 16. 3. 2021. Žalovaný pak následně ve svém rozhodnutí (právě v návaznosti na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu ve zrušujícím rozsudku čj. 10 As 313/2022–54) všechny tyto prvky detailně popsal a jejich klamavý potenciál podrobně odůvodnil i z pohledu tzv. průměrného spotřebitele. Některé prvky klamavého jednání tedy byly uvedeny přímo v uloženém Opatření, na další prvky jednání Opatření upozornilo formou odkazu na předchozí úřední záznam ze dne 16. 2. 2021. Žalobkyně tak byla seznámena se všemi kontrolními zjištěními (včetně „problematických“ prvků), v nichž kontrolní orgán spatřoval užití klamavé obchodní praktiky, které se promítlo do důvodů, pro které bylo Opatření vydáno. Žalovaný tyto důvody (ani prvky, na základě nichž byly žalobkyní poskytnuté informace hodnoceny jako klamavé) nijak nerozšiřoval a právní kvalifikaci nezměnil, neboť klamavou obchodní praktiku popsal v rozsahu kontrolních zjištění vyplývajících z úředních záznamů ze dne 23. 2. 2021 a 16. 3. 2021 a jejich příloh.

127. Lze souhlasit s názorem žalovaného, že Opatření ze dne 16. 3. 2021 bylo ochranným opatřením dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI uloženým do zjednání nápravy (tzv. inspektorským zákazem), jehož účelem je flexibilně a rychle reagovat na okamžitá aktuální kontrolní zjištění na trhu, která představují ohrožení zájmů spotřebitele. Jde tedy o správní rozhodnutí ukládané kontrolními inspektory většinou v terénu, tj. často s menším prostorem pro podrobné odůvodnění. Nároky na posuzování formální stránky takovéhoto rozhodnutí proto jsou přiměřeně nižší, než v případě jiných správních rozhodnutí. V daném případě je přitom podstatné, že Opatření ze dne 16. 3. 2021 a jeho odůvodnění (byť mohlo a mělo být formulováno přehledněji a precizněji) bylo pro žalobkyni po celou dobu správního řízení srozumitelné a účel i samotný jeho text pro ni nebyl nijak nejasný, což vyplývá z její obrany, když proti všem důvodům po celou dobu brojila a vyjadřovala se k němu.

128. K výrazně podrobnějšímu odůvodnění rozhodnutí žalovaného oproti odůvodnění samotného Opatření ze dne 16. 3. 2021 lze dodat, že podle konstantní judikatury tvoří při soudním přezkumu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů ve správním řízení jeden celek, navzájem se argumentačně doplňují, takže nepřezkoumatelnost jednoho lze kompenzovat druhým, a to v obou směrech (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2008, čj. 2 As 20/2008–73, a ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25). To platí dokonce i v případech, kdy by odvolací orgán změnil prvoinstanční rozhodnutí dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu. Jak správně poznamenal žalovaný, doplnění odůvodnění rozhodnutí v daném případě připustil Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 9. 6. 2023, čj. 10 As 313/2022–54, z jehož odůvodnění lze dovodit, že nedostatky uloženého opatření lze odstranit v dalším řízení, když mimo jiné v bodě 45 rozsudku uvedl, že „pokud ale chtěla žalovaná tento závěr obhájit, měla již v napadeném rozhodnutí (a ideálně už při ukládání opatření) zkoumanou praktiku skutečně „uchopit“ – přesně popsat, co problematického v jednání stěžovatelky spatřuje a jaké chování vzhledem k této praktice lze očekávat od průměrného spotřebitele“.

129. Dále žalobkyně vznesla řadu námitek k žalovaným uváděné kombinaci klamavých znaků, podrobně brojila k argumentaci žalovaného ohledně textových frází i grafických znaků. Dle žalobkyně textové fráze „Respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“ a „Vyvinuto v České republice“ nemají žádný potenciál klamat, neboť slova „vyvinout“ a „vyrobit“ jsou zcela jiného významu, přičemž průměrný spotřebitel tento rozdíl slov zaznamená, protože jde o zcela čitelný údaj a rozdíl těchto slov zná. Zdůrazňovala naopak poskytnutou informaci o filtračních účincích předmětného respirátoru a že transparentně uvedla místo výroby v Číně. Ke grafickému znaku Kruh s vnitřním kruhem žalobkyně uvedla, že se jedná pouze o jediný prvek, jedná se o poměrně malý symbol, nikoliv výrazný prvek a spotřebitel jím nemohl být uveden v omyl ohledně původu zboží. Ke grafickému znaku – mapa Evropy a šipka směřující do středu Evropy spolu s vlajkou Evropské unie žalobkyně namítala, že na pozadí webové stránky se nenachází mapa Evropy, ale mapa světa, ve které tvoří mapa Evropy pouze zanedbatelnou část, a že mapa Evropy ani šipka směřující do Evropy nijak nesouvisí s místem výroby předmětného zboží, a tedy ani tímto nemohl být spotřebitel uveden v omyl.

130. Předně je nutno konstatovat, že velmi podrobná argumentace žalobkyně ke každému jednotlivému prvku zvlášť míří mimo podstatu úvah a odůvodnění závěru žalovaného ohledně posouzení předmětné obchodní praktiky jako nekalé (vyvolání klamavého dojmu o jednom z hlavních znaků výrobku – zeměpisném původu), neboť vytrhává jednotlivé prvky z celého kontextu odůvodnění rozhodnutí žalovaného. Ten však na žádný z těchto prvků důraz nekladl, ale hodnotil je všechny ve vzájemné souvislosti a posuzoval to, jak jejich celkové vyznění ve svém komplexu působí na spotřebitele tak, že jej může uvést v omyl, že výrobek je českého původu (ač tomu tak není). Tomu se věnoval zejména na str. 3 až 8 svého rozhodnutí, kde mimo jiné uvedl, že ochranné opatření bylo uloženo z důvodů vícero klamavých a zavádějících informací v označení na obalu výrobku (státní vlajka České republiky a text: „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ v kruhu) a informací poskytnutých spotřebitelům na internetových stránkách (rovněž státní vlajka České republiky a text: „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ v kruhu a dále text: „Respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“, a další grafické zdůraznění určitých informací v podobě mapy Evropy se šipkou s vlajkou Evropské unie), které ve svém důsledku z komplexního pohledu představují porušení zákazu užití klamavých obchodních praktik.

131. Žalovaný popsal ve svém rozhodnutí jednotlivé prvky s tím, že tyto spotřebiteli poskytnuté informace představují ve svém celkovém zobrazení porušení ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele tím, že žalobkyně jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) téhož zákona užila nekalou obchodní praktiku obsahující pravdivou informaci, která vedla spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, jelikož jej uvedla v omyl ohledně hlavního znaku výrobku – zeměpisného původu zboží, když jej informovala před rozhodnutím ohledně koupě v rámci nabídky v tom smyslu, že na svých internetových stránkách jako primární informaci uvedla, že „Respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“, přičemž dále byla na nejméně dvou místech v rámci nabídky a na obalu výrobku umístěna v kruhu česká vlajka + text „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“. Žalovaný uvedl, že vlajka České republiky + text „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“ byla v nabídce uvedena jako nepřehlédnutelný – podstatný znak výrobku, a to barevně na nejméně dvou místech, jako další znak popsal vyobrazenou mapu Evropy, na níž velká šipka směřuje do středu Evropy v zeměpisných místech přibližně České republiky, přičemž na konci šipky je znázornění vlajky Evropské unie. Dále zopakoval, že stejná informace (kruh s vlajkou České republiky + text „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“), byla uvedena na obalu výrobku, ve kterém spotřebitelé obdrželi zakoupené respirátory.

132. Žalovaný přitom opakovaně zdůrazňoval, že všechny tyto informace ve své vzájemné souvislosti indikují původ zboží (respirátor PHARMAWEX R01) v České republice. Krajský soud se ztotožňuje s jeho názorem, že v daném případě jde kombinaci klamavých znaků, tj. za prvé o zavádějící opakované textové informace upozorňující na původ v České republice, a za druhé o opakované klamavé grafické znaky (není nijak podstatné, že žalovaný užil výraz „násobení“) zpracované s důrazem na zeměpisný původ v České republice. Taková grafika, tj. kruh s barevným znázorněním vlajky České republiky s nápisem po obvodu „VYVINUTO V ČESKÉ REPUBLICE“, je způsobilý v průměrném spotřebiteli vyvolat dojem původu v České republice, a může tak ovlivnit rozhodnutí spotřebitele ohledně koupě zboží. Rovněž další grafický znak – mapa Evropy zobrazená se šipkou a vlajkou Evropské unie směřující do středu Evropy na boční straně nabídky může představovat rozlišovací prvek, kterým se průměrný spotřebitel bude řídit pro rozpoznání zeměpisného původu zboží.

133. Krajský soud má proto stejně jako žalovaný zato, že uvedenými informacemi, resp. zavádějícím, a tak ve svém důsledku klamavým způsobem jejich poskytnutí žalobkyně mohla uvést a uvedla spotřebitele v omyl, že se jedná o výrobek původem z České republiky, ačkoliv výrobek pochází z Čínské lidové republiky, přičemž popsané znaky mohly vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Informace o tom, že výrobek byl vyroben v Čínské lidové republice, totiž nebyla spotřebiteli v nabídce poskytnuta v úvodních informacích a hlavních sděleních o výrobku, ale až na jejím konci mezi jinými dalšími informacemi, kde bylo uvedeno: „vyrobeno pro PHARMAWEX®certifikovanou společností v Číně“.

134. Ačkoliv jednotlivě by shora popsané znaky spotřebitele oklamat nemusely a poskytnuté informace ani jednotlivě nemusí být a nejsou v daném případě nepravdivé, žalovaný správně vyhodnotil, že z komplexního pohledu uvedené informace a grafická upozornění ve svém důsledku uvádějí průměrného spotřebitele v omyl ohledně zeměpisného původu zboží. Jedná se o klamání prostřednictvím poskytnutí informací, které jsou systematickým zdůrazňováním určitých informací v nabídce výrobku, jejich počtem a grafikou s vizuálními účinky, spotřebiteli prezentovány takovým způsobem, že je klamán a nabude celkového dojmu, že se jedná o výrobek s původem v České republice.

135. Nutno tedy shrnout, že žalobkyní detailně rozporované jednotlivé znaky (textové i grafické) žalovaným popsaného klamavého jednání samostatně nejsou sto vyvrátit jeho komplexní vyhodnocení předmětné obchodní praktiky. Není proto nijak podstatné, zda žalovaný nazval popsané prvky výstižně či méně výstižně jako jejich „kombinaci“ či „násobení“, zda grafický znak Kruh s vnitřním kruhem a vlajkou České republiky přirovnal k jakési pečeti a garanci původu v České republice a že na pozadí webové stránky se nenachází jen mapa Evropy, ale mapa světa, ve které mapa Evropy tvoří pouze část.

136. Pro posouzení obchodní praktiky jako nekalé, resp. klamavého jednání podle zákona o ochraně spotřebitele, je rozhodující posouzení jejího celkového dojmu, jak působí na průměrného spotřebitele, což žalovaný rovněž správně dovodil ze znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES, o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) /dále jen „směrnice 2005/29/ES“/. V této souvislosti žalovaný označil předmětné jednání žalobkyně ve své komplexnosti za typický příklad klamavé obchodní praktiky dle ustanovení § 5 zákona o ochraně spotřebitele, které bylo transponováno z čl. 6 odst. 1 směrnice 2005/29/ES, který uvádí, že praktika, která obsahuje věcně správné informace, může ovlivnit průměrného spotřebitele jakýmkoliv způsobem včetně celkového předvedení. Stěžejním je tedy celkové provedení nabídky neboli celková prezentace. To obdobně (byť v souvislosti s vyhodnocením obchodní praktiky ve vztahu k reklamě) konstatoval i Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 9. 7. 2014, čj. 1 As 82/2014–38, kde uvedl, že „vyznění reklamy je třeba hodnotit komplexně, nezaměřovat se pouze izolovaně na jednotlivá sdělení či prvky obsažené v reklamě (jak činí stěžovatel), které skutečně nemusí samy o sobě navozovat klamavý dojem o povaze inzerovaného produktu“.

137. K polemice žalobkyně ohledně hlavních znaků předmětného výrobku PHARMAWEX R01 krajský soud opakuje znění ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, které stanoví, že za klamavou se považuje také obchodní praktika obsahující pravdivou informaci, jestliže vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud jakýmkoli způsobem uvádí nebo je schopna uvést spotřebitele v omyl ohledně hlavních znaků výrobku nebo služby, jako jsou údaje o jejich dostupnosti, výhodách, rizicích, provedení, složení, příslušenství, poprodejním servisu a vyřizování reklamací a stížností, výrobním postupu a datu výroby nebo dodání, způsobu dodání, způsobilosti k účelu použití, možnosti použití, množství, specifikaci, zeměpisném nebo obchodním původu, očekávaných výsledcích jejich použití nebo výsledcích a provedených zkouškách nebo kontrolách (pozn.: podtržení doplnil krajský soud).

138. S pojmem „zeměpisný původ“ předmětného výrobku žalovaný ve svém rozhodnutí pracoval jako s hlavním posuzovaným znakem výrobku, přičemž krajský soud souhlasí s jeho názorem, že jej žalobkyně jako hlavní znak výrobku ve smyslu zmíněného ustanovení sama prezentovala jako hlavní tím, že jej uváděla v prvotních informacích o výrobku a jeho prezentaci (jak textové tak grafické), ze kterých plyne právě důraz na zeměpisný původ výrobku, který vzbuzuje mylný dojem, že pochází z České republiky.

139. Žalovaný k tomu např. na str. 6 až 8 rozhodnutí uvedl, že žalobkyně použitou kombinací zdůrazněných jednotlivých informací směřujících na původ zboží v České republice vyvolává ve spotřebiteli celkový klamavý dojem, že výrobek má skutečně svůj původ, tj. včetně vyvinutí výrobku spolu se zkouškami dle technické normy spolu s výrobou v České republice, tj. že výrobek pochází ze země, odkud pochází také nakupující průměrný spotřebitel, kterému je nabídka produktu určena, a spotřebitel tak učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, pokud by mu informace byly poskytnuty transparentně. Informace o výrobě v Číně v nabídce nejsou uvedeny natolik transparentně (v rámci hierarchie poskytnutých informací, jejich četnosti nebo slovních a grafických informací), že by dokázaly zvrátit tento celkový mylný dojem průměrného spotřebitele. Spotřebitel si tak zakoupí výrobek, u kterého byl uveden v omyl ohledně hlavního znaku výrobku ve smyslu ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, který mu byly předestřen v rámci nabídky (zeměpisný původ zboží). Zeměpisný původ dle žalovaného hraje významnou roli pro rozhodnutí průměrného českého spotřebitele ohledně koupě, zvlášť pokud je systematicky zdůrazněn národní původ.

140. Krajský soud tedy přisvědčuje žalovanému, že sama žalobkyně způsobem nabídky výrobku prezentovala jako jeho primární, tj. hlavní znak, jeho zeměpisný původ, který průměrný spotřebitel již neměl důvod dále ověřovat. Jestliže totiž v úvodu textu nabídky byly současně uvedeny i další důležité znaky výrobku (filtrační účinnost, technická norma, systém pěti vrstev, dostupnost, atd.), průměrný spotřebitel skutečně následně mohl výrobek objednat a zakoupit s tím, že kromě splnění základních technických vlastností pochází výrobek navíc z České republiky. Průměrný (český) spotřebitel za popsané situace není natolik pozorný a obezřetný, že by vždy četl, resp. hledal, úplně všechny informace o výrobku, a došel by tedy až na konec nabídky, kde teprve byla uvedena i informace o výrobě v Číně.

141. Jestliže žalobkyně v žalobě vyslovila přesvědčení, že hlavním znakem předmětného výrobku (respirátoru) „v dané době, na daném území a za daných okolností“ byly zcela jiné parametry než místo původu, a to filtrační třída FFP2, provedení bez ventilu, uchycení za uši, soulad s evropskými normami EN 149:2001+A1:2009, účinnost pěti vrstev filtračního systému, hygienické balení po jednom kuse, atd. a že tyto údaje v období kolem února a března 2021 průměrný spotřebitel zkoumal, krajský soud tento její názor nesdílí. V uváděném období již uplynul rok od propuknutí koronavirové pandemie a na trhu již nebyl akutní nedostatek respirátorů s dostatečně účinnou ochranou jako na jejím počátku a respirátory FFP2 nebo KN 95 již byly běžně k dostání. A pokud právě v úvodu své nabídky žalobkyně uvedla, že respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009 a že jde o respirátor FFP2, průměrný spotřebitel o to spíše neměl důvod hledat další informace a dojít až na konec nabídky, kde by se teprve dočetl, že jde o výrobek vyrobený v Číně.

142. Nelze proto souhlasit s názorem žalobkyně, že zcela transparentně poskytla spotřebiteli údaj o místu výroby daného respirátoru jak v rámci internetové nabídky, tak v rámci samotného obalu výrobku. Pokud jde o internetovou nabídku – k tomu viz shora, a pokud jde o tvrzení, že tato informace byla uvedena i v certifikátu uloženém uvnitř obalu výrobku, a že přes obal je pro spotřebitele čitelné „Made in China“, pak z fotodokumentace (viz příloha u úředního záznamu ze dne 16. 3. 2021) nic takového nevyplývá. Skrz mléčný (a tedy omezeně průsvitný) obal výrobku nejsou certifikát, resp. na něm uvedené čínské znaky, nijak viditelné, a tedy ani čitelné. Způsob uvedení informace o místu výroby žalobkyní za transparentní rozhodně považovat nelze.

143. V námitkách nazvaných Celkový dojem průměrného spotřebitele žalobkyně zopakovala, že žalovaný přesně nerozvedl, co se rozumí hlavním znakem výrobku v tomto případě, resp. proč by zeměpisný původ zboží měl být jeho hlavním znakem, a co se rozumí pod pojmem „zeměpisný původ zboží“ a jak tento pojem posuzuje průměrný spotřebitel.

144. K tomu krajský soud odkazuje na již shora uvedené a opakuje, že žalovaný se v rozhodnutí zabýval hlavním znakem výrobku na str. 6 a násl., když vycházel ze znění ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, které za jeden z hlavních znaků výrobku zeměpisný původ zboží výslovně označuje, tedy pojem „hlavní znak výrobku“ použil tak, jak jej vymezuje zmíněné ustanovení. Dále pak z rozhodnutí vyplývá, že v daném případě považoval za hlavní znak výrobku jeho zeměpisný původ proto, že jej tak upřednostňovala sama žalobkyně tím, jak prezentovala tento výrobek ve své nabídce, z níž je (z textových a grafických prvků) zřejmý důraz právě na zeměpisný původ výrobku vyvolávající dojem, že pochází z České republiky. Např. na str. 7 rozhodnutí uvedl, že „informace ohledně zákonem explicitně vyjmenovaného hlavního znaku výrobku je přitom možné jednoznačně považovat za rozhodující pro ekonomické rozhodování spotřebitele, zda–li výrobek zakoupí, či nikoliv. … Zeměpisný původ dle správního orgánu hraje významnou roli pro rozhodnutí průměrného českého spotřebitele ohledně koupě, zvlášť pokud je systematicky zdůrazněn národní původ … Jinými slovy je možné konstatovat, že pokud budou spotřebiteli nabídnuty výrobky se systematicky zvýrazněným označením původu v České republice (ačkoliv tomu tak není), pak dá spotřebitel jednoznačně přednost zakoupení, tj. ekonomickému rozhodnutí ohledně koupě tohoto ´českého´ výrobku“.

145. Jak působí zmíněný pojem a jek jej vnímá průměrný spotřebitel, žalovaný popsal a posuzoval v odůvodnění rozhodnutí ve vztahu k celkovému dojmu spotřebitele zejména na str. 9, 10, 12, 34 a 35, působení textových prvků popsal a posuzoval zejména na str. 5, 10, 13 a rovněž 34 a35 a působení grafických prvků pak zejména na str. 4, 34 a 35.

146. Dále žalobkyně rozvedla své námitky k právní kvalifikaci klamavé obchodní praktiky, když zdůraznila, že pokud žalovaný kvalifikoval poskytnuté informace spotřebiteli tak, že došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele, měl dostatečně odůvodnit, že 1) poskytla pravdivou informaci; 2) tato vedla nebo mohla vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil; 3) a to jen v případě, že uvedla či byla schopna uvést spotřebitele v omyl; 4) tento omyl se musí týkat hlavních znaků výrobku; 5) tímto znakem je zeměpisný původ výrobku. Dle jejího názoru není žádný znak naplněn, k čemuž dále podrobně argumentovala.

147. Jak je již výše uvedeno, klamavou obchodní praktiku v daném případě správní orgány vymezily tak, že došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Obchodní praktika při prodeji výrobku v sobě zahrnuje jak prodej, tak dodání výrobku, jedná se tedy o zakázanou obchodní praktiku, která obsahuje jak klamavé znaky obchodní praktiky v rámci nabídky, tak klamavé znaky na samotném výrobku. Obchodní praktika je zákonem o ochraně spotřebitele definována v ustanovení § 2 odst. 1 písm. o) zákona o ochraně spotřebitele tak, že se jí rozumí způsob chování prodávajícího spočívající v konání, opomenutí, prohlášení, obchodním sdělení včetně reklamy a uvedení na trh související s propagací, prodejem nebo dodáním výrobku nebo služby spotřebiteli. Zákonná definice obchodní praktiky tak pracuje s chováním prodávajícího jak v rámci prodeje a propagace, tak s vlastním faktickým dodáním výrobku spotřebiteli.

148. Žalobkyně přitom detailně rozporuje naplnění jednotlivých znaků (označených 1 až 5) aplikovaného ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele. Pokud jde o znak prvý, tj. že poskytla pravdivou informaci, tak z rozhodnutí nevyplývá, že by žalovaný tvrdil opak. Na několika místech v rozhodnutí naopak výslovně uvedl, že žalobkyně užila popsanou obchodní praktiku, která neobsahuje jednotlivé nepravdivé informace o obecném vývoji a výrobě výrobku“ (viz str. 7); uvedl, že „netvrdí, že by informace o obecném vyvinutí bez dalších odkazů byla výslovně nepravdivá“ (viz str. 12 a 13); poté, co se podrobněji zabýval pojmy „vyvinuto“ a „vyrobeno“ uvedl, že předmětný výrobek nebyl vyvinut pouze v České republice, ale byl spoluvyvinut čínskou společností, když na doložených certifikátech k výrobku je jako držitel certifikátu uvedena čínská společnost Anhui Shenyou Sanitary Materials Co., Ltd. (viz str. 14). Ani z tohoto svého zjištění však nedovozoval, že by žalobkyně poskytla spotřebiteli informace zásadně nepravdivé, pouze tuto konkrétní informaci samostatně hodnotil jako zavádějící, když dále např. na str. 33 svého rozhodnutí znovu konstatoval, že správní orgán „netvrdí, že by výrobek nebyl obecně vyvinut v České republice“, když pouze za značně zavádějící považuje obchodní prohlášení o vývoji v České republice, neboť technický vývoj včetně přezkoušení dle příslušné normy pouze na území České republiky neproběhl, protože do něj byly zapojeny také čínské společnosti.

149. K druhému a třetímu znaku, tj. že informace vedla nebo mohla vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil, a to jen v případě, že uvedla či byla schopna uvést spotřebitele v omyl, krajský soud odkazuje na již shora uvedené a zejména na str. 7 až 10 rozhodnutí žalovaného, kde rozvedl svoje úvahy o tom, jak byl u průměrného spotřebitele celkový klamavý dojem vyvolán. Systematické zdůraznění jednotlivých informací směřujících na původ zboží v České republice rozhodně může vyvolat ve spotřebiteli celkový klamavý dojem, že výrobek má svůj původ v České republice (ačkoliv tomu tak není), a ovlivní jej při rozhodnutí ohledně koupě, protože zakoupí spíše takový „český“ výrobek než výrobek vyrobený v Číně. Ani krajský soud se nedomnívá, že by průměrný český spotřebitel za shora popsané prezentace výrobku nějak dále podrobně zkoumal technické parametry (filtračních účinky apod., dle žalobkyně jako hlavní znak), když po vizuálním vjemu popsaných grafických prvků mu bylo hned v jedné z úvodních textových informací sděleno, že „respirátor PHARMAWEX@R01 je vyvinut v České republice, aby splnil nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009“. Právě kombinací popsaných prvků v nabídce byl, resp. mohl být, uveden v omyl, že jde o výrobek původem z České republiky. Jak už krajský soud rovněž uvedl výše, v žalobkyní zdůrazňovaném období únor a březen 2021, tj. rok po propuknutí koronavirové pandemie, byly již respirátory na českém trhu k dostání v dostatečné kvalitě, proto se průměrný spotřebitel rozhodně nechoval tak, že by byl „opatrnější“ a že by přesto, že se mu v úvodu nabídky dostalo ujištění, že respirátor splňuje nejpřísnější evropskou normu, by dále detailně pročítal informace v jeho nabídce.

150. Ke znaku čtvrtému (tento omyl se musí týkat hlavních znaků výrobku) a pátému (tímto znakem je zeměpisný původ výrobku), krajský soud uvádí, že hlavním znakem výrobku v daném případě zeměpisný původ byl, a to z důvodu rovněž vyloženého již shora. Soud nesdílí názor žalobkyně, že zeměpisný původ výrobku nehraje podstatnou roli při rozhodování průměrného spotřebitele při jeho koupi. Zeměpisný původ výrobku je pro průměrného spotřebitele důležitý mimo jiné z hlediska předpokladu určitého stupně kvality, a to zejména při porovnávání výrobků původem z České republiky a původem z Číny. Navíc v době koronavirové pandemie (žalobkyní opakovaně zdůrazňované) a s tím spojené ekonomické krize český spotřebitel často upřednostnil koupi výrobku s národním původem, aby podpořil právě české výrobce.

151. Krajský soud uzavírá, že všechny zákonné znaky ustanovení § 5 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele byly v daném případě naplněny, což i z rozhodnutí žalovaného jednoznačně vyplývá. A/3) Průměrný spotřebitel 152. V této námitce žalobkyně zdůraznila, že je třeba vycházet z definice průměrného spotřebitele zasazené do časových, územních, politických, zdravotnických a dalších souvislostí v době, kdy bylo Opatření přijímáno. Namítala, že závěry žalovaného neodpovídají definicím „průměrného spotřebitele“ (a už vůbec „českého“ v době, kdy bylo Opatření přijímáno) a že tak, jak dovozuje žalovaný, by se „průměrný spotřebitel“ dle příslušných definic nezachoval, neboť je dostatečně pozorný a ověřuje si zjištěné informace. Dle jejího názoru průměrný spotřebitel nemůže nabýt dojmu o původu výrobku v České republice, aniž by to někde bylo výslovně uvedeno. Znovu argumentovala k pojmům „vyvinuto“ a „vyrobeno“, přičemž zdůraznila, že tyto pojmy se liší ve všech svých vlastnostech, přičemž průměrný spotřebitel je navíc zvyklý na spojení „vyrobeno v …“ nebo „made in …“, a jen k těmto pojmům přiřazuje určitý „původ“ výrobku.

153. Lze poznamenat, že ve svém zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud připomněl, že při zkoumání, zda se žalobkyně jako prodávající dopustila nekalé obchodní praktiky, resp. klamavého konání podle tohoto zákona, je třeba pracovat s pojmem „průměrný spotřebitel“, a to proto, že zákon o ochraně spotřebitele implementuje do českého práva směrnici 2005/29/ES (o nekalých obchodních praktikách), která je na tomto konceptu postavena. Dle čl. 5 odst. 2 písm. b) zmíněné směrnice je obchodní praktika nekalá (mimo jiné), pokud podstatně narušuje nebo je schopná podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, který je jejímu působení vystaven nebo kterému je určena. Za nekalou obchodní praktiku směrnice považuje rovněž klamavé jednání, kterým je podle čl. 6 odst. 1 směrnice též praktika, která jakýmkoli způsobem, včetně celkového předvedení, uvádí nebo je schopna uvést průměrného spotřebitele v omyl (mimo jiné) ve vztahu k hlavnímu znaku produktu, kterým je (mimo jiné) zeměpisný nebo obchodní původ, a to i když informace jsou věcně správné, což vede nebo může vést k rozhodnutí spotřebitele o obchodní transakci, které by jinak neučinil.

154. Podle bodu 18 odůvodnění směrnice 2005/29/ES pak pro oblast nekalých praktik platí, že směrnice nechrání každého spotřebitele, ale pouze takového, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory, jak je vykládán Soudním dvorem, že pojem průměrného spotřebitele není statistickým pojmem a že pro stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v daném případě budou muset vnitrostátní soudy a orgány vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora.

155. Působení a vliv klamavého jednání žalobkyně na průměrného spotřebitele odůvodňoval žalovaný ve svém rozhodnutí z pohledu způsobu prodeje předmětného výrobku (str. 8), ve vztahu k druhu prodávaného výrobku (str. 9 a násl.) a v reakci na odvolací námitky žalobkyně na str. 10 a násl. V těchto částech odůvodnění přitom vycházel ze shora uvedené definice pojmu „průměrný spotřebitel“, jak je upraven směrnicí 2005/29/ES a vykládán Soudním dvorem Evropské unie, poukázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se otázkou průměrného spotřebitele. Zabýval se tím, jakým způsobem byla při nabídce výrobku vytýkaná obchodní praktika použita, dostatečně vysvětlil, v čem spočívá hledisko „průměrnosti“ pro posuzování působení obchodní praktiky prodávajícího na spotřebitele, přičemž správně vycházel z toho, že „průměrnost“ spočívá ve vyloučení extrémních poloh, když se zabýval otázkou, jaké základní informace průměrný spotřebitel při koupi výrobku registruje s tím, že pokud je mu předestřeno, že si kupuje výrobek vyvinutý v České republice včetně zdůraznění vývoje v České republice dle nejpřísnější evropskou normu EN 149:2001+A1:2009 a včetně dalších (popsaných) konkrétních upozornění (odkazů) na Českou republiku, se „spokojí již s těmito informacemi, které vzhledem k přesvědčivosti prvotních informací uzná za věrohodné, zakoupí výrobek s domnělým původem v České republice, a dále již nebude dohledávat další podrobné informace ohledně původu, resp. skutečné výroby“. Současně, vzhledem k uvedeným skutečnostem a charakteru nabídky nedokáže průměrný spotřebitel v tomto případě před rozhodnutím ohledně koupě rozpoznat ohrožující potenciál této obchodní praktiky a učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by v případě transparentního poskytnutí informací neučinil. (viz str. 10 rozhodnutí). Krajský soud sdílí názor žalovaného, že uvedeným způsobem v tomto případě bude reagovat většina spotřebitelů v České republice, tedy právě spotřebitel průměrně pozorný, opatrný a obezřetný.

156. Dle názoru soudu se žalovaný dostatečně zabýval i žalobkyní opakovaně namítaným rozdílem mezi slovy „vyvinuto“ a „vyrobeno“, a zejména pak vnímáním těchto pojmů průměrným spotřebitelem (viz částečně str. 13 a 14, zejména pak str. 34). Dospěl přitom k závěru, že přestože průměrný český spotřebitel, který v dané době chtěl zakoupit předmětný druh výrobku, umí rozeznat oba pojmy „vyvinuto“ a „vyrobeno“ (včetně jejich správného přečtení), tak násobením klamavých frází ohledně původu výrobku dochází k vytvoření celkového mylného dojmu, že výrobek má svůj původ v České republice, tj. byl zde (také) vyroben. A správně dodal, že jedna česká vlajka nebo jeden zmíněný text by sice spotřebitele do takové míry ovlivnit nemusel, avšak těchto klamavých (zavádějících) prvků (informací) byla celá řada. Navíc zobrazená vlajka České republiky tvoří výraznou část nabídky i obalu a nejde tak o žádný „vedlejší motiv“, ale o hlavní motiv nabídky a značení obalu předmětného výrobku. S tímto posouzením krajský soud souhlasí.

157. Krajský soud je tak téhož názoru jako správní orgány, že průměrný (český) spotřebitel se nechová tak, že běžně detailně prověřuje prodávajícím k výrobku poskytnuté informace, tj. jako v daném případě, že by blíže zjišťoval a ověřoval, kde byl výrobek vyvinut a kde vyroben, jak tvrdí žalobkyně. Tak se chová nadprůměrně pozorný a obezřetný spotřebitel. Průměrný spotřebitel při koupi výrobku (ani předmětného respirátoru) nevěnuje nabídce pozornost v té míře, že by za situace, kdy již z úvodních v nabídce systematicky uvedených grafických a textových prvků vyznívá určitá prezentace původu jako v posuzovaném případě, podrobně zkoumal původ výrobku. Snadno tak zakoupí tento výrobek pod dojmem, že kupuje výrobek původem z České republiky.

158. Prvotní informace (textové a grafické) uváděné žalobkyní v nabídce, které žalovaný podrobně popsal v napadeném rozhodnutí, tak mohly spotřebitele přivést k závěru, že výrobek je českého původu, což neodpovídalo skutečnosti. Přitom zeměpisný původ výrobku v České republice je průměrným spotřebitelem hodnocen pozitivně a spíše se rozhodne (navíc v době koronavirové a ekonomické krize) takový výrobek zakoupit. Spotřebitel tak byl nabídkou žalobkyně při použití v rozhodnutí specifikovaných znaků uveden v omyl ohledně zeměpisného původu výrobku, a to i za situace, že dále (ve spodní části nabídky) byla uvedena správná informace o výrobě respirátoru v Číně.

159. Krajský soud přitom nesdílí názor žalobkyně, že průměrný spotřebitel nemohl nabýt dojmu o původu výrobku v České republice z důvodu, že v současné době je naprostá většina celosvětové výroby umístěna do zemí Asie, zejména Číny, za účelem optimalizace nákladů na výrobu (např. Adidas, Nike, Apple a další), ačkoli je známo, že jde o značky spjaté se zeměmi svého původu. V nyní posuzovaném případě bylo naopak obecně známou skutečností, že v tomto segmentu zboží (respirátory) byly v rozhodném období na trhu také výrobky, které byly skutečně českého původu. I z tohoto důvodu byla pro spotřebitele otázka původu zboží významná.

160. V této souvislosti žalobkyně namítala, že i přes právní názor Nejvyššího správního soudu žalovaný k podnětům spotřebitelů uvedl, že podněty (11) mají vypovídající hodnotu o konkrétním dopadu klamavé obchodní praktiky. Žalobkyně naopak má zato, že se jedná o velice malý počet podnětů v poměru toho, jaké množství daného výrobku bylo prodáno a že navíc většina oznamovatelů uvedla o ničem nevypovídající údaje.

161. Lze souhlasit s tím, že počet spotřebitelských podnětů, které žalovaný obdržel (bylo jich nakonec 13), není z hlediska chování průměrného spotřebitele nijak významný a že ani ne všechny se týkají právě vytýkaného jednání žalobkyně. Z rozhodnutí žalovaného (viz str. 14 až 16 rozhodnutí) však vyplývá, že podněty spotřebitelů hodnotil pouze jako poskytnutí vstupní informace, která může vést ke kontrole, přičemž uvedl, že „až na základě kontrolních zjištění si kontrolní orgán učiní vlastní závěry a přijme příslušná opatření“, což ve věci také učinil. Současně připustil, že za pohled průměrného spotřebitele považuje pouze pohled spotřebitele pod číslem 13 (viz str. 16 rozhodnutí), k ostatním podnětům uvedl, že je nelze ignorovat a že dokreslují přístup spotřebitele.

162. Žalovaný se tedy nedopustil stejné chyby, kterou mu vytkl Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku, neboť nyní nepostavil odůvodnění svých závěrů v rozhodnutí jen na podnětech 11 (resp. 13) spotřebitelů na tom, že jednáním žalobkyně k jejich ovlivnění již došlo (jako v předchozím svém zrušeném rozhodnutí). Při odůvodňování přijetí předmětného Opatření ze dne 16. 3. 2021 nyní vycházel ze všech kontrolních zjištění a učinil závěry na základě svých vlastních úvah o působení předmětné obchodní praktiky žalobkyně na průměrného spotřebitele a posouzením jeho reakce, aniž by tyto úvahy konkrétními spotřebitelskými podněty nahrazoval. Ostatně při hodnocení obchodní praktiky jako klamavé postačí potenciál ovlivnění spotřebitele a není nezbytné prokazovat, že k ovlivnění konkrétního spotřebitele obchodní praktikou skutečně došlo. Tedy i pokud by žalovaný neuvedl předmětnou pasáž o podnětech spotřebitelů (tj. dle jeho názoru konkrétním dopadu klamavé obchodní praktiky), jeho úvahy o tom, jak působí obchodní praktika na průměrného spotřebitele, by zcela obstály.

163. Krajský soud uzavírá, že v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně a srozumitelně uvedl své úvahy o tom, jaké znaky posuzoval, jaký byl komplexní pohled spotřebitele na žalobkyní uváděné informace, jakým způsobem působí popisované jednání žalobkyně na průměrného spotřebitele, a to nejen jednotlivé znaky, ale zejména a především celkové vyznění nabídky.

164. Žalovaný vycházel i z definice průměrného spotřebitele, jak je vykládán Soudním dvorem Evropské unie. Zabýval se tím, jakým způsobem byla při nabídce výrobku vytýkaná obchodní praktika použita, vysvětlil, v čem spočívá „průměrnost“ jako hledisko pro posuzování působení obchodních praktik prodávajících na spotřebitele, zabýval se dostatečně i žalobkyní namítaným rozdílem mezi slovy „vyvinuto“ a „vyrobeno“.

165. Dle krajského soudu tak žalovaný dostál požadavkům, které vyslovil Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 9. 6. 2023, čj. 10 As 313/2022–54, a dostatečně vysvětlil, proč jednání žalobkyně porušilo ustanovení § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, neboť své úvahy o klamavosti jejího jednání zaměřil právě na celkové předvedení a celkové vyznění posuzované obchodní praktiky a neopomněl se zaměřit i na to, „jaké další prvky obchodní praktiky nad pravdivými informacemi převažují a jak ovlivňují konečný dojem průměrného spotřebitele“, jak rovněž Nejvyšší správní soud zdůraznil. B/ Druhý okruh žalobních námitek byl procesního charakteru.

166. Žalobkyně předně namítla, že kontrola nebyla správně a řádně zahájena. Dle jejího názoru lze kontrolu řádně zahájit pouze v prostorách kontrolované osoby, nikoliv na adrese jejího sídla, a není ani zřejmé, zda osoba zastupující kontrolovanou osobu byla u třetí osoby (ač na adrese sídla žalobkyně) z pracovních nebo soukromých účelů.

167. Tuto námitku krajský soud důvodnou neshledal. Ke stejné námitce již také ve svém předchozím rozsudku ze dne 22. 9. 2022, čj. 30 A 53/2021–151, uvedl, že dle § 5 odst. 2 kontrolního řádu platí, že kontrola z moci úřední je zahájena mimo jiné předložením pověření ke kontrole kontrolované osobě, dle § 4 odst. 3 kontrolního řádu má pověření ke kontrole mimo jiné formu služebního průkazu. Ze správního spisu vyplynulo, že inspektoři kontrolního orgánu zahájili kontrolu žalobkyně dne 18. 2. 2021 na adrese Novoměstská 960, Chrudim, a to předložením služebních průkazů kontrolujících osob a za přítomnosti jejího oprávněného zástupce, o provedené kontrole byl dne 23. 2. 2021 sepsán úřední záznam. Na uvedené adrese přitom má žalobkyně své sídlo, které je zapsáno v obchodním rejstříku. Ani oprávněný zástupce žalobkyně sám během kontroly nyní žalobkyní namítané skutečnosti nijak nezmínil, naopak s kontrolujícími osobami (přiměřeně) spolupracoval. Inspektoři kontrolního orgánu proto neměli důvod domnívat se, že by se snad nacházeli v prostorách jiné (třetí) osoby. Stejně tak ani soud nemá pochybnosti o tom, že by kontrola proběhla jinde, než v prostorách žalobkyně.

168. S touto argumentací krajského soudu se ztotožnil i Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 9. 6. 2023, čj. 10 As 313/2022–54, v němž uvedl, že „zahájení kontroly způsobem, jak namítá žalobkyně (tj. pouze v provozovně), neomezují ani zákony o České obchodní inspekci, ani o ochraně spotřebitele. Podstatné je, že inspektoři žalované dodrželi postup uvedený v § 5 odst. 2 písm. a) kontrolního řádu, tedy předložili pověření ke kontrole kontrolované osobě“. Odmítl jako účelový i argument, že inspektoři „náhodně“ potkali zástupce žalobkyně v prostorách třetí osoby (byť na adrese sídla stěžovatelky), neboť neodpovídá obsahu správního spisu a úředním záznamům z kontroly.

169. Nutno uzavřít, že zahájení kontroly dne 18. 2. 2021 bylo v souladu s § 7 kontrolního řádu, podle kterého je kontrolující v souvislosti s výkonem kontroly oprávněn vstupovat do staveb, dopravních prostředků, na pozemky a do dalších prostor s výjimkou obydlí, jež vlastní nebo užívá kontrolovaná osoba anebo jinak přímo souvisí s výkonem a předmětem kontroly, je–li to nezbytné k výkonu kontroly. Kontrola tedy byla zahájena řádně.

170. Žalobkyně nyní navíc tvrdí i to, že během kontroly nepředal M. J. inspektorům žalované žádné vzorky respirátorů.

171. Krajský soud zjistil, že v úředním záznamu ze dne 23. 2. 2021 je uvedeno, že „při kontrole předložila kontrolovaná osoba výrobek – respirátor Pharmawex R01“, a bylo konstatováno, že „na výrobku je realizováno označení, které bylo totožné s fotodokumentací poskytnutou spotřebitelem“. To, že by byl údaj o předložení výrobku zaznamenaný v úředním záznamu ze dne 23. 2. 2021 nesprávný, žalobkyně v námitkách proti němu, resp. proti v něm uloženému opatření, vůbec nenamítala, rozporuje jej až v soudním řízení. Nicméně i kdyby úřední záznam ze dne 23. 2. 2021 obsahoval takovou nesprávnost, nemá to vliv na zákonnost Opatření ze dne 16. 3. 2021. Podstatné totiž je, že samotný popis výrobku – respirátor Pharmawex R01 zaznamenaný v obou úředních záznamech a jeho fotodokumentaci, žalobkyně nerozporuje. Ostatně žalobkyně ani nekonkretizovala, jaký důsledek z této své námitky vyvozuje. Lze snad jen vysledovat souvislost s její námitkou podjatosti, kterou v průběhu správního řízení opakovaně vznášela. K tomu však krajský soud podotýká, že pouze taková skutečnost bez dalšího by sama o sobě důvodnou pochybnost o podjatosti kontrolorů vzbudit nemohla.

172. Žalobkyně v této části žaloby zmínila i námitku podjatosti, k níž uvedla, že již v rámci kontroly ji vznesl její oprávněný zástupce a že s ohledem na to, že o ní nebylo v té době rozhodnuto, jsou veškeré úkony provedené kontrolory žalované v době od 18. 2. 2021 do 21. 4. 2021, kdy bylo o námitce podjatosti pravomocně rozhodnuto, … (pozn. soudu: tuto větu žalobkyně nedokončila, ale zřejmě chtěla uvést, že úkony kontrolorů byly nezákonné). K tomu žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, která mu vyplývá z ustanovení § 12 správního řádu, a to, že nepostoupil tento podnět k vyřízení příslušnému správnímu orgánu bezodkladně, ale až s odstupem více než jednoho měsíce. A dále pokračovala, že „jakkoliv je to předmětem samostatně podávané žaloby, vyjadřuje svůj údiv nad závěrem žalované, že úřední osoby, proti nimž účastník řízení podá oznámení o spáchání protiprávního jednání, nejsou pro podjatost vyloučeny z projednávání věci“. Tento závěr žalované označila za zcela nesprávný.

173. Skutečnost, že o námitce podjatosti kontrolorů žalovaného bylo rozhodnuto pravomocně až dne 21. 4. 2021, nemusí mít žádný dopad na zákonnost jejich postupu za situace, že je o námitce rozhodnuto tak, že není důvodná, jako v tomto případě. Obdobné platí i o skutečnosti, že žalovaný nepostoupil tento podnět k vyřízení příslušnému správnímu orgánu bezodkladně. Žalovaný totiž činil úkony směřující k vydání rozhodnutí v situaci, kdy námitce podjatosti, byť až následně, vyhověno nebylo. Proto z tohoto jejich postupu nelze dovodit žádnou nezákonnost mající vliv na rozhodnutí ve věci samé. K námitce samotného nepředání podnětu k vyřízení příslušnému správnímu orgánu bezodkladně pak lze jen dodat, že ani to samo o sobě není schopno způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

174. Žalobkyně označila, přestože (jak uvedla) je to předmětem samostatné žaloby, za nesprávný závěr žalované, že úřední osoby, proti nimž podala oznámení o spáchání protiprávního jednání, nejsou pro podjatost vyloučeny z projednávání věci. Krajský soud k tomu uvádí, že oznámení, resp. poukaz na nesprávnost v postupu úředníka správního orgánu, nemusí a priori vést k podjatosti takové osoby. Soud nesdílí názor žalobkyně, že by v důsledku takového oznámení muselo nutně dojít k vytvoření poměru úředních osob vůči ní a že by tyto úřední osoby nebyly schopny vykonávat svou profesi dostatečně profesionálně, bez předsudků a objektivně. Takový obecný závěr rozhodně neplatí a ani v tomto konkrétním případě nic takového ze správního spisu nevyplývá. Ostatně závěry žalovaného ve věci (potažmo jeho úředníků) jsou přezkoumávány v tomto soudním řízení, přičemž jak vyplývá z tohoto rozsudku, své úvahy a závěry žalovaný dostatečně obhájil, neboť při přezkumu obstály. Jeho úředníci tedy byli schopni vykonat svou práci profesionálně a objektivně.

175. Dále žalobkyně spatřovala v daném případě i porušení tzv. dvojinstančnosti řízení, jelikož pokud dotčené úřední osoby činily úkony směřující k vydání rozhodnutí, musely dle jejího názoru vědět, jak bude o podaných námitkách rozhodnuto, tj. muselo dojít ke vzájemné koordinaci i po věcné stránce.

176. Domněnka žalobkyně, že docházelo k věcné koordinaci napříč stupni rozhodování, je nedůvodná a ničím nepodložená. K tomu krajský soud uvedl rovněž již ve svém předchozím rozsudku čj. 30 A 53/2021–151, že určitou míru časové koordinace vydávání jednotlivých rozhodnutí v případech, kdy je nutné brát ohled na veřejný zájem spočívající v ochraně spotřebitele před vadnými výrobky, lze připustit. Nepřípustná by však byla koordinace věcného řešení napříč jednotlivými stupni rozhodování, avšak o takovou situaci se v posuzovaném případě nejednalo. Zásada dvouinstančnosti znamená, že „řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), přičemž řízení a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu. Dvouinstančnost zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm. Jedná se tedy o pojistku proti přijímání nezákonných a nesprávných rozhodnutí“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, čj. 4 Ads 123/2009–99).

177. V nyní posuzované věci ředitel žalovaného jako správní orgán druhého stupně rozhodoval o námitkách proti původně uloženému opatření, zatímco inspektoři žalovaného rozhodli jako správní orgán I. stupně o uložení opatření nového. Oba správní orgány rozhodovaly samostatně jako jednotlivé stupně správního řízení a v mezích své věcné a funkční příslušnosti, přičemž z ničeho nevyplývá, že by docházelo ke konzultacím po věcné stránce mezi jednotlivými stupni žalovaného. Názor krajského soudu, že k porušení zásady dvouinstančnosti v daném případě nedošlo, aproboval ve svém zrušujícím rozsudku čj. 10 As 313/2022–54 i Nejvyšší správní soud, v němž uvedl, že na věcnou koordinaci v nynější věci nic neukazuje a že „inspektorát sice vydal nové opatření současně s rozhodnutím o námitce podjatosti a zrušením původního rozhodnutí, v takovém případě ale mohlo jít nanejvýš o koordinaci v načasování jednotlivých rozhodnutí“.

178. Nelze se ztotožnit ani s názorem žalobkyně, že ve věci byla dána překážka věci rozhodnuté, když kontroloři žalované rozhodli dne 16. 3. 2021 o předmětu věci, jež byl stále závazně rozhodnut předchozím uloženým opatřením v rámci úředního záznamu ze dne 23. 2. 2021, který byl zrušen až rozhodnutím ředitele žalovaného dne 17. 3. 2021.

179. Jak již bylo uvedeno shora, první opatření podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o České obchodní inspekci vydal žalovaný dne 23. 2. 2021. Proti němu podala žalobkyně námitky. Dne 17. 3. 2021 žalovaný vydal dohromady tři rozhodnutí. Prvním rozhodnutím zamítl ředitel inspektorátu námitku podjatosti a druhým rozhodnutím zrušil původní opatření (z důvodu, že nebylo dostatečně jasně formulováno). Inspektorát vyhotovil dne 16. 3. 2021 úřední záznam, který obsahoval nové opatření podle § 7 odst. 1 písm. a) téhož zákona a až následujícího dne jej vydal. Vydáním rozhodnutí se totiž ve smyslu ustanovení § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení … na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:".

180. Ze správního spisu krajský soud ověřil, že průvodní sdělení žalovaného o odeslání v pořadí druhého úředního záznamu žalobkyni je ze dne 17. 3. 2021 (předmětný úřední záznam je jeho přílohou), s čímž pak koresponduje i přiložená doručenka datové zprávy, kterou bylo žalobkyni nově uložené opatření odesláno. Na ní je uvedeno, že datová zpráva byla podána dne 17. 3. 2021 a téhož dne dodána do datové schránky žalobkyně (k samotnému doručení pak došlo dne 22. 3. 2021, kdy se do datové schránky žalobkyně přihlásila oprávněná osoba). V pořadí druhé opatření podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o České obchodní inspekci tak žalovaný vydal až dne 17. 3. 2021 (byť bylo vyhotoveno předchozí den), tedy nikoliv v době, kdy ještě platilo původní opatření ze dne 23. 2. 2021.

181. Dle žalobkyně došlo po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2023, čj. 10 As 313/2022–54, v průběhu nového řízení před žalovaným k dalším procesním vadám řízení, a to když po výzvě žalovaného k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí požádala o poskytnutí obsahu spisu elektronickou formou a následně alespoň o umožnění nahlížení do spisu v rámci dožádání v sídle Inspektorátu ČOI Ústí nad Labem, avšak těmto jejím žádostem žalovaný nevyhověl, aniž by takový svůj postoj relevantně odůvodnil. Tímto postupem dle žalobkyně porušil zásady dobré správy a další (§ 4 odst. 1 a 4, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2 správního řádu), čímž došlo k zásahu do jejích práv, což představuje takové vady řízení, že je napadené rozhodnutí nezákonné.

182. Základní zásady, které jsou určující pro činnost správních orgánů, obsahuje správní řád ve své části první, hlavě II. Konkrétně (mimo jiné) § 4 odst. 1 a § 8 stanoví, že veřejná správa je službou veřejnosti, správní orgány jsou povinny koordinovat své postupy a spolupracovat v zájmu naplnění požadavků dobré správy. Uvedená ustanovení odrážejí principy dobré správy, které jsou aplikovatelné jak v horizontální rovině mezi vykonavateli veřejné správy, tak ve vertikálním vztahu mezi veřejnou správou a jejími adresáty (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2008, čj. 1 As 30/2008–49). Mezi tyto principy lze zařadit zejména soulad s právem, nestrannost, včasnost, předvídatelnost, přesvědčivost, přiměřenost, efektivnost, odpovědnost, otevřenost a vstřícnost.

183. Nahlížení do spisu upravuje ustanovení § 38 správního řádu. Právo nahlížet do spisu je základním procesním právem účastníků řízení, kterým je zabezpečena jejich informovanost o podkladech pro vydání rozhodnutí ve věci. Je tak úzce spjato s dalším základním procesním právem účastníka řízení, a to právem vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, dle kterého musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Součástí práva nahlížet do spisu je i právo činit si ze spisu výpisy a právo žádat, aby příslušný správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. Z konstrukce práva nahlížení do spisu a ani ze základních zásad činnosti správních orgánů však nelze dovozovat právo na zaslání příslušným správním orgánem pořízených kopií poštou nebo elektronicky.

184. Ze správního spisu vyplývá, že ve správním řízení pokračujícím po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného Nejvyšším správním soudem ředitel žalované usnesením ze dne 29. 6. 2023, čj. ČOI 81626/23/2700, určil žalobkyni lhůtu k učinění úkonů – seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a k případnému vyjádření se ve věci do 30 dnů ode dne doručení usnesení. Žalobkyně se k věci vyjádřila ve svém podání ze dne 17. 7. 2023, přičemž současně požádala, aby jí byl veškerý obsah spisu poskytnut v elektronické podobě (jak uvedla „např. prostřednictvím datových zpráv, a to v souladu s § 38 správního řádu“) s tím, že následně učiní další vyjádření. Podáním ze dne 24. 7. 2023 pak požádala pro případ, že správní orgán nevyhoví jejímu požadavku na zaslání spisu elektronickou formou, aby byl celý spis zaslán k prostudování a k provedení úkonu nahlížení v rámci dožádání do Ústí nad Labem do sídla Inspektorátu pro kraj Ústecký a Liberecký.

185. Požadavkům žalobkyně na zaslání spisu elektronickou formou, event. na dožádání jiného místně příslušného inspektorátu ČOI, nebylo vyhověno sdělením žalovaného ze dne 27. 7. 2023, čj. ČOI 92501/23/2700. V něm současně uvedl výčet písemností založených do spisu a sdělil, že není povinen zasílat účastníku řízení spis elektronickou formou, k čemuž poukázal i na značný obsah spisu. K požadavku na dožádání do Ústí nad Labem uvedl, že místně a věcně příslušný je nadepsaný inspektorát České obchodní inspekce Královéhradecký a Pardubický a že žalobkyně má dle veřejně dostupných informací sídlo na adrese Novoměstská 960, Chrudim. Současně doplnil instrukce, jak může žalobkyně nahlížení realizovat. Žádostí ze dne 2. 8. 2023 pak žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k vyjádření a učinění úkonů a současně podala stížnost proti vypořádání svých požadavků. Stížnost byla zamítnuta písemností ze dne 17. 8. 2023 čj. ČOI 101538/23/2700. K žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření byla usnesením ze dne 18. 8. 2023, čj. ČOI 102023/23/2700, lhůta k vyjádření a učinění úkonů prodloužena do 18. 9. 2023. Žalobkyně se pak k věci vyjádřila ve svém podání ze dne 18. 9. 2023.

186. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě byla žalobkyni poskytnuta zcela přiměřeně dlouhá lhůta jak k nahlížení do spisu, tak k vyjádření se k podkladům pro rozhodnutí (cca 2 a půl měsíce). Navíc jí byl pro přehled poskytnut i výčet podkladů založených ve správním spise a byla opakovaně informována a poučena o tom, kdy a jak jí bude umožněno provést úkon nahlížení do spisu. Krajský soud zcela souhlasí s názorem žalovaného, že správní orgán není povinen zasílat spis účastníkovi řízení elektronickou formou, přičemž takovou povinnost rozhodně nelze dovodit ani ze základních zásad činnosti správních orgánů.

187. Lze souhlasit se žalovaným i v tom, že v daném případě nebyl ani žádný relevantní důvod k provedení dožádání za účelem nahlížení do spisu. Takovým důvodem totiž není žalobkyní uváděná okolnost, že v Ústí nad Labem má sídlo advokát, který ji zastupuje ve věci. Sama žalobkyně jako účastník řízení má sídlo na adrese Novoměstská 960, Chrudim. Je pouze nutno korigovat názor žalovaného, že vyhověním žádosti by fakticky docházelo k nežádoucímu obcházení místní příslušnosti správních orgánů. Tak tomu není, neboť místní příslušnost správního orgánu rozhodujícího ve věci se v případě dožádání nezmění. V případě dožádaní totiž nejde o předání řízení jako celku, ale pouze o zástupné provedení dílčího úkonu v řízení. Vlastní rozhodnutí, stejně jako ostatní procesní úkony, přísluší realizovat stále jen tomu orgánu, který řízení vede. Tato nesprávná úvaha žalovaného však nemá vliv na jeho jinak správný závěr, že k dožádání nebyl relevantní důvod. Institut dožádání ve smyslu ustanovení § 13 správního řádu se totiž aplikuje v situaci, kdy by správní orgán, který vede řízení, nemohl některý z potřebných dílčích procesních úkonů provést, popř. pokud by jeho provedení bylo pro něj spojeno s výraznými obtížemi či náklady. O takovou situaci v daném případě nešlo a žalobkyně sama neuvedla žádný takový závažný důvod, proč by v jejím případě mělo mimořádně k dožádání dojít.

188. Krajský soud tedy neshledal, že by žalovaný postupoval v zásadním rozporu (jak namítá žalobkyně) s ustanovením § 4 (vyjadřujícím zásadu veřejné správy jako služby, zdvořilosti a součinnosti), s § 7 (vyjadřujícím zásadu rovného postavení účastníků a nestrannosti správního orgánu), nebo v rozporu s § 8 (vyjadřujícím zásadu dobré správy – vzájemné součinnosti). Shora popsaným postupem žalovaného nedošlo k porušení žádného ze základních procesních práv žalobkyně. C/ Nepřiměřenost Opatření 189. Ve třetím okruhu námitek žalobkyně namítala zjevnou nepřiměřenost Opatření ze dne 16. 3. 2021. Nařízený zákaz v Opatření dle jejího názoru neodpovídá charakteru porušení právních norem, a proto je zcela zjevně nepřiměřený a rozsah neodůvodněný. Dle žalobkyně bylo možné zakázat pouze distribuci výrobku v předmětném obalu, nebo nařídit, aby v popisu výrobku na internetu bylo změněno pořadí uvedených informací, resp. bylo možné pouze zakázat nabídku na internetu.

190. Dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI inspektor na základě provedené kontroly zakáže až do doby zjednání nápravy uvedení na trh, distribuci včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů pro činnosti uvedené v § 2 (tj. mimo jiné nabídku, prodej a dodávání nebo uvádění na trh výrobků), nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem.

191. Žalovaný v nyní projednávané věci postupoval podle citovaného ustanovení, které jeho inspektorům umožňuje okamžitě reagovat na porušování zvláštních právních předpisů, na jejichž dodržování dohlíží. Tímto zvláštním právním předpisem je zde zákon o ochraně spotřebitele. Kontrolovaná osoba poté musí zjednat nápravu (příp. se proti zákazu bránit námitkami podle § 7 odst. 3 zákona o ČOI, které však nemají odkladný účinek). Porušení uloženého zákazu je pak přestupkem podle § 9 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

192. Krajský soud již ve svém předchozím rozsudku ze dne 22. 9. 2022, čj. 30 A 53/2021–151, vyjádřil svůj názor (a nemá důvod jej měnit), že tzv. inspektorský zákaz vydaný dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI, není věcí správní úvahy. K tomu poukazoval na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011–154, v němž tento soud konstatoval, že pojem správního uvážení není v doktríně jednoznačně definován, v obecné rovině však o něm lze hovořit všude tam, kde zákon poskytuje správnímu orgánu ve stanovených hranicích určitý volný prostor k rozhodnutí. Tento prostor, v němž s existencí určitého skutkového stavu není jednoznačně spojen jediný právní následek a zákonodárce dává správnímu orgánu možnost zvolit po zvážení daných okolností jedno z více řešení předvídaných právní normou, bývá typicky vymezen formulací „správní orgán může“, „lze“ apod.

193. To, že zákaz uvedení na trh, distribuce včetně nákupu, dodávky, prodeje nebo použití výrobků vydaný podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI není věcí správní úvahy, je zřejmé ze znění tohoto ustanovení, které správnímu orgánu nedává žádný prostor pro správní uvážení, jak dále postupovat v případě naplnění hypotézy právní normy, tj. při zjištění výrobků nebo zboží, které neodpovídají požadavkům zvláštních právních předpisů pro činnosti uvedené v § 2 zákona o ČOI, nebo které byly neoprávněně nebo klamavě opatřeny označením stanoveným zvláštním právním předpisem.

194. Krajský soud se tedy shoduje se žalovaným, že znění ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ČOI správnímu orgánu neumožňuje správní úvahu, ani nesdílí názor žalobkyně na samotný jazykový výklad tohoto ustanovení, na základě něhož dovozuje, že „možné zákazy jsou mezi sebou v poměru eventuálním“, a proto že žalovaný aplikuje zákaz zcela excesivním způsobem, protože ke všem těmto zákazům nebyl dán důvod. Použití spojky „nebo“ v první části předmětného ustanovení bez čárky před slovy „použití výrobků“ představuje poměr slučovací (tj. platí všechny zde uvedené zákazy) a nikoliv, že by mohlo a mělo být zvoleno uložení zákazu (pouze) k jedné z uváděných možností.

195. Nutno připomenout, že uložený zákaz odpovídal kontrolnímu zjištění, a není tak pravdou, že by k jeho uložení nebyl dán důvod. Klamavá obchodní praktika zahrnovala jak označení konkrétního výrobku, tak zavádějící nabídku na internetu. Jestliže inspektorský zákaz umožňuje uložit ochranné opatření z důvodu zamezení klamavé obchodní praktiky, bylo v daném případě namístě uložit takové opatření, které do zjednání nápravy zahrne všechny aspekty nakládání s takovými výrobky. Ostatně pokud žalobkyně v jiné souvislosti v žalobě argumentovala velkým počtem svých zákazníků (statistikami prodejů předmětného výrobku), pak právě i z pohledu působení její klamavé obchodní praktiky na velký okruh spotřebitelů je nutno přijaté Opatření považovat za přiměřené.

196. K názoru žalobkyně, jak mělo podle ní vypadat uložené Opatření, aby odpovídalo jí vytýkanému charakteru porušení právních norem, tj. že bylo možné zakázat pouze distribuci výrobku v předmětném obalu, nebo nařídit, aby v popisu výrobku na internetu bylo změněno pořadí uvedených informací, resp. že bylo možné pouze zakázat nabídku na internetu, nutno konstatovat, že není povinností České obchodní inspekce stanovit způsob nebo návod, jakým má být náprava (zjištěné klamavé obchodní praktiky) zjednána. Žalovaný (stejně tak jako krajský soud ve svém předchozím rozsudku) poukázal v tomto směru na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, čj. 9 A 157/2012–96, v němž tento soud ve přiměřeně srovnatelné věci uvedl, že „zákon neukládá orgánu dozoru, aby stanovil přesný způsob, jakým má být náprava zjednána. Je věcí kontrolované osoby, aby zjištěné nedostatky odstranila (a zjednala tak nápravu) způsobem, který bude v dané situaci považovat za nejefektivnější. Jinak řečeno, je na žalobci, jaké kroky k nápravě kontrolou zjištěných nedostatků, které byly důvodem pro vydání zákazu, učiní, hodlá–li dosáhnout toho, aby účinky vydaného zákazu pominuly.“ 197. Není ani v kompetenci správního orgánu, aby uložil nebo přikázal kontrolované osobě konkrétní způsob nápravy. Není to ani účelné a v mnoha případech to není ani možné, neboť správní orgán povětšinou nemá povědomí o možnostech kontrolované osoby k provedení efektivní nápravy. Možnosti, jakým způsobem zjednat nápravu, byly zcela na žalobkyni a náprava mohla být rychlá, v důsledku čehož by účinky předmětného (tj. dočasného) Opatření pominuly. Žalovaný přiléhavě poznamenal, že po odstranění třeba i jen některého (nebo některých) ze žalobkyni vytýkaných klamavých prvků v nabídce mohla nastat situace, že by její obchodní praktika již nemusela dosahovat takové intenzity, aby byla nadále hodnocena jako klamavá.

198. Krajský soud tedy neshledal, že by Opatření ze dne 16. 3. 2021 bylo nepřiměřené a že by neodpovídalo charakteru porušení právních norem v daném případě.

199. Závěrem krajský soud dodává, že neprovedl další žalobkyní navrhované důkazy specifikované při jednání soudu (výtisk webové stránky nabídky – WayBackMachine ze dne 5. 3. 2021, printsceeny webové stránky nabídky WayBackMachine ze dne 5. 3. 2021, Mimořádné vládní opatření čj. MZDR 15757/2020–45/MIN/KAN ze dne 26. 2. 2021, článek iDNES.cz z 13. 3. 2021, diskuze k článku iDNES.cz z 13. 3. 2021, článek LIDOVKY.cz ze dne 5. 2. 2021, diskuze k článku LIDOVKY.cz ze dne 5. 2. 2021, článek iROZHLAS ze dne 22. 2. 2021, článek iROZHLAS ze dne 24. 2. 2021, článek iROZHLAS ze dne 22. 2. 2021, článek Novinky.cz ze dne 28. 2. 2021, diskuze k článku Novinky.cz ze dne 28. 2. 2021, aktuální otisk webové stránky Alza.cz s nabídkou náhodného respirátoru, foto zadní strany výrobku Apple iPhone 15 s údaji o výrobku, foto zadní strany obalu respirátoru PHARMAWEX R01, fotografie originálního obalu výrobku respirátoru PHARMAWEX R01 FFP2, porovnání poměrů nabídek, výpis z databáze ochranných známek, tisková zpráva ČOI ze dne 14. 3. 2021, článek Podnikatel.cz ze dne 14. 6. 2023, anketa a její výsledek k článku na portálu Podnikatel.cz ze dne 14. 6. 2023, článek Seznam Zprávy ze dne 12. 11. 2019, článek na www.macbookarna.cz – Proč Apple výrobky nejsou a nebudou „Made in USA“, přehled prodaného množství předmětného výrobku od 8. 2. 2021 do 11. 3. 2021, žaloba ve věci 75 C 16/2022, výpis z účtu žalobkyně, sdělení účetní společnosti, přehled soupisu faktur a objednávek – objednávky ve vztahu k zdravotnickým zařízením, darovací smlouvy, faktury za vývoj zboží a penalizační faktury), neboť jejich provedení neshledal potřebným pro posouzení žaloby, a tudíž jsou nadbytečnými.

200. Pro nadbytečnost soud rovněž neprovedl ani navržený důkaz výslechem svědků (M. J. a V. K.), neboť skutkový stav byl pro potřeby posouzení věci zjištěn dostatečně spolehlivě.

201. Krajský soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na vyhotovení znaleckého posudku, který měl odpovědět na otázku, co bylo vodítkem průměrného spotřebitele při nákupu předmětného výrobku v době pandemie, a měl prokázat, jak byl jednáním žalobkyně průměrný spotřebitel ovlivněn. I takový posudek považuje krajský v dané věci za nadbytečný, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, úvahy žalovaného ohledně reakce průměrného spotřebitele považuje za komplexně a dostatečné pojaté a ztotožnil se s nimi. Ostatně k této otázce již ve svém zrušujícím rozsudku čj. 10 As 313/2022–54 Nejvyšší správní soud konstatoval, že pro stanovení reakce průměrného spotřebitele musí správní orgány i soudy vycházet z vlastního úsudku, přičemž ani dle judikatury Soudního dvora soudy nemusí pro odhalení klamavé praktiky vyžadovat znalecké posudky či spotřebitelské průzkumy (srov. např. rozsudek ze dne 13. 1. 2000, věc Estée Lauder Cosmetics, C–220/98, EU:C:2000:8, bod 31; srov. též již cit. stanovisko generálního advokáta Fennellyho v téže věci, body 26–29).

202. Pokud žalovaný navrhoval k důkazu rozhodnutí Ústředního inspektorátu ČOI ze dne 3. 9. 2024, čj. ČOI 109107/24/O100/Hl/Št, kterým byla žalobkyni v souvisejícím přestupkovém řízení pravomocně uložena pokuta, pak ani tento důkaz krajský soud neprovedl, neboť následné uložení pokuty žalobkyni a jeho odůvodnění nemohlo být a nebylo pro posouzení uložení samotného Opatření nijak významné.

203. Nad rámec shora uvedeného krajský soud poznamenává, že námitky obsažené v žalobě byly v zásadě uplatněny již v odvolacím řízení, přičemž žalovaný se s nimi dostatečně a komplexně vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud považuje vypořádání těchto námitek za správné, zákonné a vyčerpávající, ve zbytku proto odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, neboť není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005–130, či rozsudky ze dne 2. 7. 2007, čj. 4 As 11/2006–86, ze dne 29. 3. 2013, čj. 2 Afs 37/2012–47, nebo ze dne 30. 6. 2014, čj. 8 Azs 71/2014–49).

204. Krajský soud tedy nepřisvědčil žádné ze žalobních námitek, přičemž neshledal ani žádné takové vady správního řízení, které by měly za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

VIII. Závěr a náklady řízení

205. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s.

206. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný při jednání u soudu prohlásil, že mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení

I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu II. Shrnutí žalobních bodů A/ 1 – Vymezení Opatření A/2) Vymezení (údajné) klamavé obchodní praktiky A/3) Průměrný spotřebitel B/ Zahájení kontroly C/ Zjevná nepřiměřenost Opatření III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Sdělení žalobkyně a doplnění návrhu na dokazování V. Vyjádření žalovaného ke sdělení žalobkyně a návrhům na dokazování VI. Jednání soudu VII. Posouzení věci krajským soudem Skutkový stav věci Právní závěry A/ 1 Vymezení Opatření A/2) Vymezení klamavé obchodní praktiky A/3) Průměrný spotřebitel B/ Druhý okruh žalobních námitek byl procesního charakteru. C/ Nepřiměřenost Opatření VIII. Závěr a náklady řízení