30 A 131/2017 - 81

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Pavla Kumprechta a JUDr. Ivony Šubrtové ve věci žalobce: L. K. proti žalovanému: Vězeňská služba ČR, věznice Valdice se sídlem nám. Míru 55, Valdice v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem takto:

Výrok

I. Změna žalobního petitu provedená podáním žalobce ze dne 3. 12. 2018 se nepřipouští.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobci se př iznává zcela osvobození od placení soudního poplatku.

IV. Žádost žalobce o ustanovení zástupce se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou (nedatovanou), doručenou krajskému soudu dne 19. 10. 2017, domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,, s. ř. s.“). Uvedl, že rozhodnutím ředitele žalovaného vydaným dne 13. 10. 2017 byla odsouzenému P. K., nar. ..., uložena povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 - 2017 v částce 1.500 Kč, a to do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Obsahem odůvodnění bylo i sdělení, že srážkou z přijatých peněz bylo uhrazeno 1.500 Kč. Nezákonný Za správnost vyhotovení. R. V. zásah spatřuje žalobce v tom, že srážka z přijatých peněz ve výši 1.500 Kč provedená dne 13. 10. 2017 P. K. byla provedena dříve, než samotné rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným.

2. K tomu dále uvedl, že takto byly strženy peníze, které jsou postiženy výkonem rozhodnutí ve prospěch žalobce na základě usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 22. 7. 2015, čj. 128 E 64/2015-34. Soud přitom zakázal od doručení usnesení žalovanému, aby povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal. Přesto žalovaný provedl dne 13. 10. 2017 srážku z přijatých peněz odsouzeného P. K. ve výši 1.500 Kč na základě rozhodnutí ředitele žalovaného, které tohoto dne nebylo ani předběžně vykonatelné, ani nebyl vydán exekuční příkaz dle daňového řádu k provedení srážky, navíc pohledávka žalobce má výhodnější pořadí. Samotné provedení srážky z přijatých peněz je tak dle žalobce nezákonným zásahem žalovaného a o částku 1.500 Kč zkrátil vyplacení pohledávky žalobci.

3. Z uvedených důvodů žalobce žádal, aby soud vydal rozsudek, kterým by „určil, že srážka z přijatých peněz ve výši 1.500 Kč provedená žalovaným dne 13. 10. 2017 odsouzenému P. K., nar. ..., je nezákonným zásahem do vlastnického práva odsouzeného P. K., kterým žalovaný o částku 1.500 Kč zkrátil vyplacení pohledávky žalobce.“ Dále žalobce navrhl, aby soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práv P. K. a žalobce a aby přikázal žalované, aby obnovila stav před zásahem.

4. Dne 24. 10. 2017 obdržel krajský soud další podání ve věci, v němž žalobce částečně zopakoval vylíčení skutkových okolností a argumentaci uvedenou již v žalobě podané dne 19. 10. 2017. Dále uvedl, že odsouzený P. K. je příjemcem invalidního důchodu ve výši 5.875 Kč, který je mu zasílán do věznice. V této souvislosti poukázal na bod 67 nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1351/16, a zrekapituloval právní úpravu dopadající na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody, především poukázal na ustanovení § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o výkonu trestu odnětí svobody“), zejména na rozdělení odsouzenému zaslaných peněz na dvě poloviny a režim jejich použití, dále poukázal na ustanovení § 152 odst. 1 písm. d) a § 152a trestního řádu. Dle jeho názoru tzv. druhá polovina peněz zaslaných peněžních prostředků odsouzenému P. K. do věznice v měsíci 9 - 2017 ve výši 2.937 Kč byla při rozúčtování dne 13. 10. 2017 již úsporou v celé výši postiženou výkonem rozhodnutí ve prospěch žalobce. Přesto žalovaný z této částky nezákonným zásahem provedl srážku ve výši 1.500 Kč pro neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 - 2017 a zbývající část ve výši 1.437 Kč nevyplatil žalobci, ač tak v předchozích měsících činil. V tomto aktu žalovaného spatřuje žalobce rovněž nezákonný zásah zaměřený přímo proti němu zkracující vyplacení jeho pohledávky. V závěru tohoto svého podání žalobce modifikoval návrh výroku rozsudku tak, že žádal, aby soud „určil, že zásah žalované, spočívající v provedení srážky z přijatých peněz dne 13. 10. 2017 ve výši 1.500 Kč odsouzenému P. K., nar. ..., pro náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 - 2017, je zásahem nezákonným zkracujícím vyplacení pohledávky žalobce o částku 1.500 Kč“. Dále žalobce žádal, aby soud určil, že „nevyplacení částky 1.437 Kč z postižených finančních prostředků povinného P. K., nar. ..., výkonem rozhodnutí ve prospěch žalobce, je nezákonným zásahem žalovaného dne 13. 10. 2017, zkracujícím vyplacení pohledávky žalobce o částku 1.437 Kč“. Současně žalobce žádal, aby soud zakázal žalovanému, aby v porušování žalobcova práva pokračoval a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před nezákonnými zásahy a finanční prostředky povinného P. K., nar. ..., ve výši 2.937 Kč vyplatil žalobci.

5. Dne 16. 11. 2018 obdržel krajský soud podání žalobce nazvané jako Sdělení žalobce. V něm žalobce opětovně poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1351/16 a dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6 As 317/2017-38, z něhož citoval. Zdůraznil, že jeho pohledávky nespadají pod § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, proto je žalovaný povinen provádět srážky ve prospěch žalobce z té poloviny zaslaných peněz povinným, kterou mohou použít k nákupu (tzv. konto „O“). Povinným na tomto kontě zůstane k užití za kalendářní měsíc částka 100 Kč v souladu s ustanovením § 16 odst. 8 téhož zákona. Za správnost vyhotovení. R. V. Žalobce uzavřel, že žalovaný nevyplatil na jeho pohledávky polovinu přijatých peněz zkrácenou za kalendářní měsíc o 100 Kč a umožnil povinným celou tuto polovinu utratit.

6. V dalším podání ze dne 3. 12. 2018 (nazvaném Replika žalobce) podaném jako jedno podání současně do několika souběžně probíhajících věcí uváděl žalobce bez rozlišení skutečnosti týkající se různých jeho případů včetně odkazů na judikaturu, konkrétně na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2018, čj. 57 A 95/2018-51, vydaný ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nesprávném provádění srážek z účtu dlužníka žalobce (J. T.) zřízeného a vedeného Vězeňskou službou. Žalobce zopakoval, že jeho pohledávky nespadají pod § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody, proto je žalovaný povinen provádět srážky ve prospěch žalobce z druhé poloviny přijatých peněz povinných, kde povinným zůstane ponechána částka 100 Kč. Pokud žalovaný prováděl srážky ve prospěch žalobce z první poloviny přijatých peněž povinného P. K., ze které nejdříve srazil částku 1.500 Kč na náklady výkonu trestu odnětí svobody, a zbytek vyplatil žalobci, namísto aby srážku provedl z druhé poloviny, kde měla být povinnému ponechána částka 100 Kč, jedná se o nezákonný zásah žalovaného do práva žalobce na vyplacení jeho pohledávky.

7. Žalobce zároveň změnil u všech žalob dotčených předmětným podáním návrh výroku rozsudku tak, že požadoval, aby soud „určil, že zásah žalované spočívající v neprovádění srážek z účtu povinného P. K. a z účtu J. T., zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky, věznicí Valdice, na uspokojení pohledávek žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinných, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb., je nezákonný“ (poznámka soudu: poukaz na pohledávku žalobce proti J. T. a navržený petit vztahující se k této pohledávce se týkají jiných věcí žalobce vedených souběžně u zdejšího soudu). Dále žalobce požadoval, aby soud „Vězeňské službě České republiky, věznici Valdice, zakázal pokračovat v porušování žalobcova práva na uspokojení vykonatelných pohledávek, spočívajících v neprovádění srážek z účtů povinných zřízených a vedených Vězeňskou službou České republiky, věznicí Valdice, na uspokojení pohledávek žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účty povinných, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb.“. Závěrem žalobce požadoval, aby mu žalovaný zaplatit náklady řízení paušálně stanovené vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.

8. Ve vyjádření k žalobě žalovaný pro účely povahy žalobcem napadené činnosti žalovaného poukázal na úpravu výkonu trestu odnětí svobody v trestním zákoníku, trestním řádu a podrobnou úpravu podmínek výkonu trestu odnětí svobody ve speciálním zákoně, tj. zákoně o výkonu trestu odnětí svobody, vyhl. č. 10/2000 Sb., o srážkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, o výkonu rozhodnutí srážkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů (dále jen „vyhl. č. 10/2000 Sb.“), a nařízení GŘ VS č. 43/2010, o postupu při rozúčtování odměn osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody a v ústavu zabezpečovací detence zaměstnány, o úhradě nákladů spojených s výkonem vazby a trestu odnětí svobody a o evidenci finančních prostředků obviněných a odsouzených (dále jen „nařízení GŘ VS č. 43/2010“).

9. Žalovaný konstatoval, že odsouzený P. K. je příjemcem invalidního důchodu 3. stupně, přičemž od 1. 1. 2017 jej pobírá ve výši 5.875 Kč. V současné době jsou z konta úložek P. K. prováděny finanční srážky pouze na pohledávku ve prospěch žalobce jako oprávněného, a to na základě výkonu rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky nařízeného usnesením Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově čj. 128 E 64/2015-34. V této věci zaslala Česká správa sociálního zabezpečení dne 14. 9. 2017 P. K. do věznice částku 5.875 Kč, která byla převedena na jeho účet vedený věznicí a rozdělena v souladu s § 18 odst. 2 nařízení GŘ VS č. 43/2010 na dvě poloviny (jedna polovina na konto „O“, druhá polovina na konto „R“). Z konta s označením „R“ bylo dne 13. 10. 2017 srážkou z přijatých peněz uhrazeno 1.500 Kč na náklady výkonu trestu za období 9 - 2017. Za správnost vyhotovení. R. V.

10. K vykonatelnosti rozhodnutí ředitele věznice o uložení povinnosti uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody žalovaná uvedla, že i kdyby P. K. podal stížnost proti danému rozhodnutí, tak tato případná stížnost nemá podle § 9 odst. 2 vyhl. č. 10/2000 Sb. odkladný účinek.

11. Žalovaný je toho názoru, že při rozúčtování peněz zaslaných do věznice P. K. a při dalším nakládání s nimi postupoval v souladu s ustanovením § 25 odst. 1 a § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody ve spojení s § 5 odst. 1 a § 18 nařízení GŘ VS č. 43/2010. Připomněl, že ustanovení § 25 odst. 4 zákona o výkonu trestu odnětí svobody představuje omezení dispozice odsouzeného s penězi zaslanými mu do věznice v případě, kdy má neuhrazené pohledávky, jejichž výčet je v tomto ustanovení uveden. Odsouzený smí v takovém případě použít k nákupu potravin, věcí osobní potřeby a nadstandardní zdravotní péče pouze polovinu peněžních prostředků. Zbývající část pak může užít jen na úhradu zde uvedených pohledávek. Žalovaný má zato, že při předepisování úhrady nákladů výkonu trestu odsouzenému P. K. a při vydávání rozhodnutí ředitele věznice Valdice o stanovení povinnosti jejich úhrady postupoval v souladu s § 35 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o výkonu trestu odnětí svobody a podle § 8 odst. 2 a 4 a § 9 vyhl. č. 10/2000 Sb. Závěrem proto žalobu označil za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí.

12. Krajský soud se zabýval podanou žalobou v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu třetího soudního řádu správního. O věci samé rozhodl bez jednání, neboť žalobce i žalovaný k takovému projednání věci udělili souhlas dle § 51 odst. 1 s. ř. s.

13. Z předloženého správního spisu vyplynulo a mezi účastníky není sporné, že P. K. je příjemcem invalidního důchodu, který od 1. 1. 2017 pobírá ve výši 5.875 Kč, a že Česká správa sociálního zabezpečení zaslala dne 14. 9. 2017 P. K. do věznice částku 5.875 Kč, která byla převedena na jeho účet vedený věznicí a rozdělena na dvě poloviny po 2.937 Kč (jedna polovina převedena na konto „O“, druhá polovina na konto „R“). Dne 13. 10. 2017 ředitel věznice Valdice vydal rozhodnutí čj. VS88141900001/10/17-22/NVTD/2, kterým na základě § 35 odst. 1 zákona o výkonu trestu odnětí svobody uložil P. K. povinnost uhradit neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 - 2017 ve výši 1.500 Kč. Téhož dne byla provedena i srážka ve výši 1.500 Kč z konta „R“ P. K.. Z výpisu kont je pak zřejmé, že zbylá částka ve výši 1.437 Kč byla poté odeslána žalobci, přičemž jedna polovina, tj. 718 Kč, byla připsána na konto „R“ a druhá polovina, tj. 719 Kč na konto „O“. Není sporu ani o tom, že v současné době je v evidenci věznice u tohoto odsouzeného vedena jediná exekuce, a to výkon rozhodnutí přikázáním peněžité pohledávky ve prospěch žalobce jako oprávněného a na tuto pohledávku jsou prováděny srážky z konta úložek P. K..

14. Krajský soud se předně zabýval změnou označení žalovaného zásahu a žalobního petitu, které žalobce učinil v podání ze dne 3. 12. 2018. Označení zásahu, tj. konkretizace úkonu správního orgánu, proti němuž se žalobce domáhá ochrany, je totiž jednou ze základních náležitostí žaloby (§ 84 odst. 3 s. ř. s.).

15. Jak je již popsáno i shora, žalobce v uvedeném podání žádal, aby soud určil, že nezákonný zásah žalovaného spočívá „v neprovádění srážek z účtu povinného P. K., zřízeného a vedeného Vězeňskou službou České republiky, věznicí Valdice, na uspokojení pohledávek žalobce v rozsahu jdoucím do poloviny finančních prostředků přijatých na účet povinných, která není určena na uspokojení pohledávek uvedených v § 25 odst. 4 zákona č. 169/1999 Sb.“, a žádal, aby soud žalovanému zakázalo v tomto zásahu pokračovat. Z uvedeného vyplývá, že jde o zcela zásadní změnu od původního žalobního návrhu, v němž žalobce označil za nezákonný zásah žalovaného provedení srážky z přijatých peněz ve výši 1.500 Kč odsouzenému P. K. na náklady výkonu trestu odnětí svobody. Uvedená změna žalobního návrhu ze dne 3. 12. 2018 byla učiněna až cca rok po podání žaloby (a po uplynutí dvouměsíční lhůty pro podání zásahové žaloby), přičemž je zřejmé, že nejde o modifikaci, která by souvisela se změnou skutkového stavu nastalého v mezidobí, ani Za správnost vyhotovení. R. V. v důsledku chování žalovaného po podání žaloby. Označení žalovaného zásahu a požadavek na výrok rozhodnutí v podání ze dne 3. 12. 2018 je tedy natolik zásadně odlišný od původního označení a návrhu, že by tak šlo o návrh zcela nový (za nezákonný zásah je totiž označen jiný úkon žalovaného). Krajský soud proto rozhodl tak, že změna žalobního petitu provedená podáním žalobce ze dne 3. 12. 2018 se nepřipouští (výrok I.).

16. Krajský soud dále poznamenává, že žalobou stejného typu se zabýval již v rozsudku ze dne 27. 4. 2018, čj. 30 A 63/2017-51, v níž žalobce obdobně napadl postup žalovaného při provedení srážky z peněz, které P. K. obdržel ve věznici, kdy se jednalo o srážky nákladů výkonu trestu odnětí svobody za období od 23. 7. 2015 do podání žaloby (tj. do 20. 3. 2017) v částce 1.500 Kč. Uvedeným rozsudkem žalobu za období před 20. 1. 2017 odmítl jako opožděnou z důvodu zmeškání lhůty pro podání zásahové žaloby. Za další žalované období, tj. provedení srážek na náklady výkonu trestu odnětí svobody P. K. v únoru a březnu 2017, žalobu zamítl. Důvody, pro které tak učinil, jsou i v této věci v podstatě stejné (viz níže) a krajský soud neshledal důvod se od závěrů v tomto rozsudku odchylovat.

17. Žalobce tedy i v této věci napadl postup žalovaného žalobou proti nezákonnému zásahu. Soudní ochrany proti nezákonnému zásahu se lze ve správním soudnictví domáhat v řízení podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s., které stanoví, že „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, se může žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“ (podtržení doplněno krajským soudem).

18. Pod pojmem „zásah“ se rozumí velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony oprávněny. Jedná se obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného, tak i faktického pokynu či příkazu. Při nedodržení zákona nebo překročení jeho rámce, by se mohlo jednat o nezákonný zásah.

19. V daném případě žalobce podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který měl spočívat v tom, že srážky na náklady výkonu trestu jsou na základě rozhodnutí ředitele věznice (dle názoru žalobce na základě rozhodnutí nepravomocných a nevykonatelných) prováděny P. K.. Pokud však nebyl učiněn žádný úkon vůči žalobci, který by jej zavázal něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, nelze faktické jednání žalovaného hodnotit jako „zásah“ směřující přímo proti žalobci nebo že v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo. I kdyby byl zásah správního orgánu nezákonný, soudní ochrany se nemůže domáhat každý, ale pouze ten, kdo byl tímto zásahem přímo zkrácen na svých právech a zásah byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo.

20. Žalobcem tvrzený zásah se dotýkal primárně práv P. K. a srážek prováděných žalovaným z jeho finančních prostředků. Skutečnost, že tím byl následně dotčen i žalobce, neboť se jednalo o finanční prostředky, které byly postiženy výkonem rozhodnutí v jeho prospěch, nepředstavuje přímé dotčení právní sféry žalobce. Podle § 2 s. ř. s. je úkolem soudů ve správním soudnictví poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, nikoli provádět jakýsi všeobecný dozor nad činností orgánů veřejné správy.

21. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žaloba ve vztahu k tvrzenému nezákonného zásahu spočívajícímu ve srážkách finančních prostředků na úhradu nákladů výkonu trestu prováděných P. K. je nedůvodná. Nebyla totiž splněna jedna ze základních podmínek pro případné poskytnutí ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu, a to, že by šlo o úkon, který míří přímo proti právům žalobce anebo v jeho důsledku je přímo zasaženo do jeho práv a právem chráněných zájmů. Ani žalobní tvrzení, že napadený postup žalovaného je „ke škodě žalobce“, nemůže na posouzení věci nic změnit, neboť mezi žalovaným zásahem a tvrzeným Za správnost vyhotovení. R. V. porušením veřejných subjektivních práv musí existovat bezprostřední vztah, který však v daném případě shledat nelze.

22. Tvrzený zásah tedy není způsobilý zasáhnout do veřejných subjektivních práv žalobce přímo, jak požaduje zákon (§ 82 s. ř. s.). Na uvedených závěrech nemohou nic změnit ani žalobcem v jeho podáních odkazovaná rozhodnutí krajského soudu, Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, která se zabývají výkladem právní úpravy vztahující se k povinnosti odsouzených hradit náklady výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto rozhodnutí totiž nelze dovodit, že by odsouzený (zde žalobce) byl aktivně legitimován k podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, který má spočívat ve způsobu provádění srážek z peněžních prostředků jiného odsouzeného na úhradu jeho nákladů výkonu trestu odnětí svobody.

23. Nutno dodat, že v podání došlém soudu dne 24. 10. 2017 (tj. ve lhůtě pro podání žaloby), žalobce znovu formuloval návrh petitu a žádal, aby soud „určil, že zásah žalované, spočívající v provedení srážky z přijatých peněz dne 13. 10. 2017 ve výši 1.500 Kč odsouzenému P. K., nar. ..., pro náklady výkonu trestu odnětí svobody za období 9 - 2017, je zásahem nezákonným zkracujícím vyplacení pohledávky žalobce o částku 1.500 Kč“, (k tomu viz výše). Dále žalobce ještě doplnil, že žádá, aby soud určil, že „nevyplacení částky 1.437 Kč z postižených finančních prostředků povinného P. K., nar. ..., výkonem rozhodnutí ve prospěch žalobce, je nezákonným zásahem žalovaného dne 13. 10. 2017, zkracujícím vyplacení pohledávky žalobce o částku 1.437 Kč“.

24. Žalobce v této souvislosti uváděl, že žalovaný z poloviny peněžních prostředků zaslaných odsouzenému P. K. v měsíci 9 - 2017, tj. z částky 2.937 Kč, nezákonným zásahem provedl srážku ve výši 1.500 Kč pro neuhrazené náklady výkonu trestu odnětí svobody a zbývající část ve výši 1.437 Kč žalobci nevyplatil. V tomto úkonu žalovaného spatřoval žalobce rovněž nezákonný zásah, a to zaměřený přímo proti němu.

25. Jak však vyplývá z výpisu kont žalobce ze dne 31. 10. 2017 (č. l. 4 spisové dokumentace týkající se žalobce), předmětná „zbylá“ částka ve výši 1.437 Kč z peněžních prostředků zaslaných dne 14. 9. 2017 odsouzenému P. K. do věznice byla dne 15. 9. 2017 zaúčtována na účet žalobci, a to jedna polovina (tj. 718 Kč) byla připsána na konto „R“ a druhá polovina (tj. 719 Kč) na konto „O“. Nedošlo tedy k tomu, že by z peněz přijatých do věznice P. K. v 9 - 2017 nedošlo po jejich rozúčtování k nevyplacení částky ve výši 1.437 Kč žalobci a že by tak bylo zkráceno vyplacení jeho pohledávky o tuto částku.

26. S ohledem na shora uvedené proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl (výrok II.).

27. K výroku III. a IV. tohoto rozsudku (tj. že se žalobci se přiznává zcela osvobození od placení soudního poplatku a že se žádost žalobce o ustanovení zástupce se zamítá), krajský soud uvádí následující.

28. Žalobce v projednávané věci požádal o osvobození od soudních poplatků a také o ustanovení zástupce, konkrétně o ustanovení advokáta Mgr. L. P., který je s věcí seznámen a kterému plně důvěřuje.

29. Dle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

30. Krajský soud při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vyšel z Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, které žalobce podepsal dne 25. 10. 2017. Žalobce v tomto prohlášení uvedl, že v současnosti je ve výkonu trestu odnětí svobody a ve věznici není pracovně zařazen z důvodu nedostatku pracovních příležitostí. Nemá žádný Za správnost vyhotovení. R. V. majetek, ani příjmy. Naopak má dluhy v řádu statisíců korun českých. Dále uvedl, že má sníženu pracovní schopnost o 30 %.

31. Krajský soud považuje za zřejmé, že žalobce nemá žádný nemovitý ani movitý majetek, stejně tak jako příjmy. Žalobce nepobírá ani žádné sociální dávky, naopak má dluhy v řádu statisíců korun českých. Výše soudního poplatku by přitom činila 2.000 Kč za žalobní návrh. Po zhodnocení uvedených skutečností proto krajský soud dospěl k závěru, že jsou u žalobce naplněny zvlášť závažné důvody ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení odůvodňující jeho úplné osvobození od soudního poplatku pro předmětné řízení.

32. Dle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí, že navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.

33. Žalobce splňuje první z uvedených podmínek, druhá ze zákonem vyžadovaných podmínek však dle krajského soudu splněna není.

34. Krajský soud předně považuje za nutné uvést, že žalobce u zdejšího soudu podal v poslední době více žalob ve věcech, které se od sebe skutkově ani právně příliš neliší, přičemž krajský soud mu v některých případech již ustanovil advokáta Mgr. L. P. jako zástupce k ochraně jeho práv. Učinil tak např. ve věcech vedených pod sp. zn. 30 A 155/2016, 30 A 168/2016, 30 A 15/2017, 30 A 61/2017, 30 A 62/2017, 30 A 63/2017, 30 A 85/2017, 30 A 93/2017, 31 A 1/2017, 31 A 3/2017. V některých případech již také zdejší soud rozhodl a ozřejmil tak svůj názor na některé právní aspekty dané problematiky (viz rozhodnutí ve věcech sp. zn. 30 A 155/2016, 30 A 168/2016, 30 A 15/2017 či 30 A 61/2017). Žaloba podaná v nyní projednávané věci navíc obsahuje všechny zákonem předepsané formální náležitosti žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu, včetně podrobných žalobních bodů. Žalobce srozumitelně vymezil předmět řízení, odkázal přitom na konkrétní ustanovení právních předpisů, k jejichž porušení dle jeho názoru došlo. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce je dostatečně kompetentní k hájení svých práv v tomto řízení. Zákon nestanoví povinné zastoupení advokátem v řízeních ve správním soudnictví vedených před krajskými soudy, zákonodárce totiž předpokládal, že těchto řízení se budou schopni účastnit i osoby nezastoupené právními profesionály. Tak se tomu ostatně v mnoha případech děje.

35. Za těchto okolností (žalobce již je či byl zastoupen advokátem ve skutkově i právně téměř totožných věcech, podaná žaloba obsahuje všechny předepsané náležitosti) tedy krajský soud neshledal, že by ustanovení zástupce bylo nezbytně třeba k ochraně práv žalobce v této věci.

36. Pokud jde o žalobcův návrh na předběžné opatření, který učinil ve svém podání dne 5. 12. 2018 učiněném jako jedno podání současně do několika souběžně probíhajících jeho věcí, krajský soud o tomto návrhu v této věci samostatně nerozhodoval, neboť již dne 20. 12. 2018 rozhodl ve věci meritorně.

37. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s., dle jehož odstavce 1 má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl ve věcech úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval, resp. ze spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly (výrok V. tohoto rozsudku). Za správnost vyhotovení. R. V.