30 A 136/2018 - 82

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudkyň JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové ve věci žalobkyně: ZDP, s.r.o. sídlem Hviezdoslavova 29, Brno zastoupena advokátem JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D. sídlem Vídeňská 1021/6, Brno proti žalovanému: Úřad městské části města Brna, Brno-Slatina sídlem Tilhonova 450/59, Brno za účasti: LINKERS s.r.o. sídlem Hviezdoslavova 1471/29c, Brno zastoupena advokátem Mgr. Janem Rotreklem sídlem Ponávka 2, Brno o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím ve vydání kolaudačního souhlasu ze dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18 takto:

Výrok

I. Zásah žalovaného spočívající ve vydání kolaudačního souhlasu ze dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18, je nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu ze dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18, postupoval podle § 156 odst. 2 části věty první před středníkem zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, za přiměřeného použití ustanovení hlavy IX části druhé.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 456 Kč, a to k rukám jejího advokáta JUDr., Martina Svobodu, Ph.D. do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je zásah žalovaného spočívající ve vydání kolaudačního souhlasu ze dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18.

2. Předmětný kolaudační souhlas byl vydán Úřadem městské části města Brna, Brno - Slatina, odborem výstavby a územního rozvoje, stavební úřad, osobě zúčastněné na řízení (stavebníkovi) pro užívání stavby „Hviezdoslavova 29C, užívání areálového rozvodu plynu (domovní plynovod) pro objekt č. p. 1471, na pozemku parc. č. 673/16, v k. ú. Slatina, obec Brno“. Jde o venkovní (podzemní i nadzemní) a vnitřní rozvody plynu od skříně měření a regulace k nemovitosti osoby zúčastněné na řízení. Dle výroku kolaudačního souhlasu se jedná o užívání ucelené části stavby povolené stavebním povolením ze dne 15. 10. 1999, č. j. 2922/290/1999/Mach, které nabylo právní moci 3. 11. 1999 (dále jen „stavební povolení z roku 1999“), a užívání stavby povolené dodatečným povolením ze dne 31. 1. 2018, č. j. MCBSLA/00960/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/07318/16, které nabylo právní moci dne 24. 2. 2018 (dále jen „dodatečné povolení stavby“).

3. Stavební povolení z roku 1999 bylo vydáno pro tři stavebníky: žalobkyni a obchodní společnosti SLUCIK, spol. s r. o. (po odkoupení objektu nyní ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení) a BulTeCo, s. r. o. Stavebním povolením byla povolena stavba plynových venkovních rozvodů pro všechny tři stavebníky ve společné trase od skříně měření v pozemcích nebo nad pozemky ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, Statutárního města Brna a dalších vlastníků.

4. Dodatečné stavební povolení bylo vydáno na žádost osoby zúčastněné na řízení z důvodu, že rozvod plynu nebyl zkolaudován a že část stavby, především venkovní úsek stávajícího domovního plynovodu, je proveden v rozporu se stavebním povolením z roku 1999. Touto novou trasou odlišnou od původního řešení nedošlo k dotčení dalších pozemků nad rámec původního stavebního povolení z roku 1999. Dodatečné povolení stavby bylo vydáno bez účasti žalobkyně, která dne 9. 8. 2018 oznámila stavebnímu úřadu svůj vstup opomenutého účastníka do řízení o dodatečném povolení stavby a současně podala proti dodatečnému stavebnímu povolení odvolání.

5. Magistrát města Brna, odbor územního plánování a stavebního řízení, rozhodnutím ze dne 10. 12. 2018, č. j. MMB/0495590/2018, zrušil dodatečné stavební povolení a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Dospěl k závěru, že žalobkyni (jakož i společnosti BulTeCo, s. r. o.) bylo upřeno právo účastnit se řízení o dodatečném povolení stavby, ačkoliv se jednalo o osobu, která z materiálního hlediska měla postavení účastníka řízení. Právo být účastníkem řízení jí vzniklo na základě spoluvlastnictví plynovodní přípojky, na níž je napojen areálový rozvod plynu.

II. Obsah žaloby

6. Žalobkyně v podané žalobě brojí proti vydanému kolaudačnímu souhlasu. Namítá jeho nezákonnost a přímé zkrácení na svých právech ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).

7. První stavba je tzv. ucelená část stavby povolená stavebním povolením z roku 1999, kterým povolil stavební úřad žalobkyni a společnostem SLUCIK, s.r.o. a BulTeCo, s.r.o. výstavbu společných vnějších nízkotlakých plynovodů (NTL) rozvodů plynu a vnitřních stavebních úprav souvisejících s plynofikací jednotlivých budov. Stavební povolení bylo vydáno společně pro všechny tři výše uvedené společnosti jako spolužadatele, neboť všichni spolužadatelé měli své objekty v těsné blízkosti v bývalém areálu a rozvody NTL plynu byly navrženy k vedení přes nemovitosti jednotlivých vlastníků částečně ve společné trase. Podle dokumentace k vydanému stavebnímu povolení z roku 1999 měly být venkovní rozvody NTL plynu vedené ve společné trase a napojeny ze skříně regulátoru plynu a měření s umístěnými hlavními uzávěry plynu v rozvodné (regulační a měřící) skříni středotlakového plynovodu (STL) na přípojku plynu DN50, která byla vybudovaná výše uvedenými třemi společnostmi na základě samostatného stavebního z roku 1999.

8. Stavební úřad nemohl osobě zúčastněné na řízení povolit užívání části stavby povolené stavebním povolením z roku 1999 bez účasti dalších dvou spolužadatelů podkladového stavebního povolení. Stejně tak nemohlo být osobě zúčastněné na řízení povoleno užívání předmětné části stavby bez doložení souhlasu s napojením venkovních NTL rozvodů plynu k rozvodné skříni STL přípojky plynu ve spoluvlastnictví žalobkyně a BulTeCo, s.r.o.

9. Pro druhou stavbu, pro kterou byl vydán kolaudační souhlas, bylo osobě zúčastněné na řízení dne 31. 1. 2018 stavebním úřadem vydáno dodatečné povolení stavby. Ačkoliv žalobkyně byla jedním ze stavebníků, na kterého se vztahovalo stavební povolení z roku 1999, nikdy jí nebylo oznámeno zahájení řízení o dodatečném povolení stavby plynových rozvodů osoby zúčastněné na řízení, jež bylo součástí stavebního povolení z roku 1999, ani jí nebylo doručeno rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby.

10. Ze srovnání podkladových rozhodnutí vydaného kolaudačního souhlasu je zcela zřejmý nesoulad mezi stavebním povolením z roku 1999 a rozhodnutím o dodatečném povolení stavby, a to nejenom co se týče odlišných adresátů obou stavebních povolení. Hlavní povinností stavebního úřadu podle § 122 odst. 3 ve spojení s § 119 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, při posuzování žádosti o kolaudační souhlas je mimo jiné zjistit, zda stavba byla provedena v souladu s rozhodnutím o umístění nebo jiným úkonem nahrazujícím územní rozhodnutí a povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací. Z odůvodnění kolaudačního souhlasu však vyplývá opak. Stavební úřad nezkoumal soulad kontrolované stavby s veškerou projektovou dokumentací obou podkladových stavebních povolení, nijak nevysvětlil odlišný okruh stavebníků obou stavebních povolení, ani se nezabýval částí stavby provedenou v rozporu s projektovou dokumentací stavebního povolení z roku 1999, tj. s odlišným umístěním kouřovodů a přisávacího otvoru.

11. Stavební úřad tak nedodržel zákonem i vyhláškou stanovený postup při vydávání kolaudačního souhlasu ve smyslu § 122 odst. 3 stavebního zákona. Podmínky pro vydání kolaudačního souhlasu podle § 119 odst. 2 stavebního zákona nebyly splněny.

12. Žalobkyně stavebnímu úřadu dále vytýká, že při povolování užívání stavby postupoval bez dalšího podle nového stavebního zákona, dle kterého je kolaudace plynových rozvodů vedena v mírnějším režimu a postačí vydání kolaudačního souhlasu. Stavební úřad měl na část stavby povolené pravomocným stavebním povolením z roku 1999 aplikovat přechodné ustanovení § 190 odst. 3 stavebního zákona a provést standardní kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů (tehdy platného stavebního zákona č. 50/1976 Sb.) vedoucí k vydání kolaudačního rozhodnutí.

13. Žalobkyně měla být přizvána k závěrečné prohlídce stavby a mělo ji být umožněno činit k vedené kontrolní prohlídce relevantní námitky.

14. Na základě výše uvedeného se žalobkyně domáhá určení, že kolaudační souhlas je nezákonný. Navrhuje soudu, aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a aby mu přikázal obnovit stav před napadeným zásahem tak, že žalovaný kolaudační souhlas zruší.

III. Vyjádření žalovaného

15. Žalovaný pokládá žalobu za nepřípustnou z důvodu, že se žalobkyně nedomáhala ochrany nebo nápravy jinými právními prostředky, konkrétně přezkoumáním kolaudačního souhlasu v přezkumném řízení.

16. Do řízení o dodatečném povolení stavby nebyla žalobkyně přizvána jako účastník, neboť správní orgán vyhodnotil, že dodatečným povolením již realizované stavby rozvodů plynu nejsou její práva přímo dotčena.

17. Kolaudační souhlas byl vydán v souladu s platnými právními předpisy na užívání ucelené části stavby povolené stavebním povolením z roku 1999 a užívání stavby povolené dodatečným povolením z roku 2018, tedy na jednu stavbu. Podle platných právních předpisů se pro užívání stavby vydává kolaudační souhlas a nevede se žádné řízení.

18. K závěrečné prohlídce stavby byl pozván stavebník. Nebylo nutné, aby správní orgán přizval k účasti na závěrečné prohlídce i žalobkyni.

19. Žalovaný proto navrhl soudu žalobu odmítnout, neboť není naplněna podmínka § 85 s. ř. s. o nepřípustnosti žaloby. Podle žalovaného navrhuje žalobkyně v petitu větší rozsah, než je deklarace nezákonného zásahu.

IV. Replika žalobkyně

20. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010-76, uvedla, že splnila veškeré zákonné podmínky přípustnosti zásahové správní žaloby. Zopakovala, že v rozporu se stavebním povolením z roku 1999 je především odlišné umístění komínů pro plynové kotle na štítové zdi a větracích otvorů. Setrvala v plném rozsahu na podané žalobě a na všech uplatněných žalobních bodech. Napadený kolaudační souhlas považuje za nezákonný a požaduje obnovení stavu před napadeným zásahem, určení nezákonnosti vydaného kolaudačního souhlasu a nařízení zákazu stavebnímu úřadu pokračovat v porušování práv žalobkyně.

V. Posouzení věci soudem

21. Soud se v intencích žalobních námitek zabýval tím, zda kolaudační souhlas ze dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18, představuje nezákonný zásah žalovaného.

22. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Podle ustanovení § 82 odst. 1 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, se může žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

24. Z ustanovení § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.

25. Soud se nejprve zabýval naplněním podmínek řízení.

26. Podanou žalobu považuje za přípustnou, neboť proti kolaudačnímu souhlasu právní řád neobsahuje jiný prostředek ochrany. Takovým prostředkem není návrh na zahájení přezkumného řízení, jak se domnívá žalovaný, neboť tento je institutem nenárokovým: o tom, zda přezkumné řízení bude zahájeno či nikoliv, rozhoduje příslušný správní orgán (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4.2013 č. j. 4 Aps 1/2013-25). Žalobkyně proto nebyla povinna vyčerpat návrh na zahájení přezkumného řízení před podáním žaloby proti nezákonnému zásahu správnímu orgánu.

27. Splněna je v daném případě i podmínka včasnosti podané žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s. Ze správního spisu vyplývá, že kopie kolaudačního souhlasu byla žalobkyni doručena 16. 7. 2018 na základě její žádosti o informaci. Žaloba byla podána 20. 8. 2018, tedy v rámci dvouměsíční subjektivní i dvouleté objektivní lhůty dle § 84 odst. 1 s. ř. s.

28. K přípustnosti zvoleného žalobního typu (zásahové žaloby dle § 82 a násl. s. ř. s.) soud konstatuje, že souhlasy vydávané podle stavebního zákona (včetně kolaudačního souhlasu) jsou tzv. jinými úkony, na které se obdobně aplikuje úprava obsažená v části čtvrté správního řádu (§ 177 odst. 2 správního řádu). Tyto souhlasy nejsou rozhodnutími podle § 65 s. ř. s.; soudní ochrana práv třetích osob je však zaručena žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 s. ř. s. a násl. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010-76). Nejvyšší správní soud se v uvedeném usnesení zabýval i právní povahou souhlasů dle stavebního zákona ve vztahu k soudnímu řádu správnímu a možnostmi jejich soudního přezkumu. Konstatoval, že ačkoliv souhlasy vydávané podle stavebního zákona mohou zakládat, měnit, rušit nebo závazně určovat práva a povinnosti a naplňují tak materiální stránku rozhodnutí dle § 65 s. ř. s., pro nedostatek předepsané formy se nemůže jednat o rozhodnutí dle uvedeného ustanovení zákona. Vydání nezákonného souhlasu (ať již písemně či mlčky), respektive nevydání záporného rozhodnutí, může nastolit závadný stav, který se může přímo dotknout práv třetích osob. Třetí osoby mohou být kráceny jak na procesních právech (jako „opomenutý účastník“), tak i na právech hmotných (např. dotčení vlastnického práva k sousednímu pozemku). Protože není umožněno třetím osobám se proti vydání souhlasu bránit opravnými prostředky podle správního řádu či jiné zvláštní úpravy správního řízení, musí jim být poskytnuta cesta k soudní ochraně práv v rámci správního soudnictví. Takovým prostředkem ochrany není žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ani žaloba proti nečinnosti správního orgánu, ale žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem, nebo donucením (zásahová žaloba).

29. Nyní posuzovaný návrh na zahájení řízení žalobkyně označila jako žalobu podle § 82 s. ř. s. na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vydání kolaudačního souhlasu dne 27. 3. 2018, č. j. MCBSLA/02222/18/OVÚR-SÚ/Mach, sp. zn. S MCBSLA/02041/18. Soud proto v intencích žalobních námitek hodnotil, zda jsou naplněny podmínky nezákonného zásahu ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65. V něm Nejvyšší správní soud uvedl, že ochrana podle § 82 a násl. s. ř. s. je důvodná tehdy, jsou-li, a to kumulativně, splněny následující podmínky: „Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem" správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka), přičemž „zásah“ v širším smyslu nebo jeho důsledky musí trvat nebo musí hrozit opakování „zásahu“ (6. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout.“ 30. Nejprve se soud zabýval námitkou provedení stavby v rozporu s vydaným stavebním povolením [bod V. A) rozsudku]. Následně se věnoval námitce, že kolaudační souhlas nemohl být vydán bez účasti dalších dvou stavebníků podkladového stavebního povolení z roku 1999 [bod V. B) rozsudku]. Poté soud hodnotil námitku nepřizvání žalobkyně k závěrečné prohlídce stavby [bod V. C) rozsudku] a námitku chybné aplikace přechodných ustanovení stavebního zákona [bod V. D) rozsudku].

V. A) Námitka provedení stavby v rozporu s vydaným stavební povolením

31. Těžištěm žalobní argumentace jsou námitky žalobkyně, že stavba nebyla provedena v souladu s vydaným stavebním povolením (s projektovou dokumentací), což má zakládat nezákonnost kolaudačního souhlasu. Předmětným postupem bylo ohroženo právo žalobkyně na příznivé životní prostředí. Neoprávněně byla pominuta jako účastník řízení o dodatečném povolení stavby v roce 2018 a její připomínky ohledně provedení stavby v rozporu s projektovou dokumentací nebyly vyslyšeny v řízení o dodatečném povolení, což má za následek nezákonnost kolaudačního souhlasu.

32. Podle § 87 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí; rozhoduje-li soud pouze o určení toho, zda zásah byl nezákonný, vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu.

33. Žalobkyně v petitu žaloby navrhla, aby soud kolaudační souhlas označil za nezákonný a současně aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně. Předmětný zásah soud vyhodnotil jako zásah trvající (stále pokračuje, neboť osoba zúčastněná na řízení může stavbu dle kolaudačního souhlasu stále užívat). Rozhodoval tedy na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. K tomu si vyžádal spis žalovaného týkající se vydání kolaudačního souhlasu i spis týkající se dodatečného povolení stavby, resp. stavebního povolení z roku 1999.

34. Podle § 122 odst. 3 stavebního zákona platí, že „je-li žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí, stavební úřad vydá do 15 dnů ode dne provedení závěrečné kontrolní prohlídky kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby.“ 35. Realizaci a užívání stavby podmiňuje stavební zákon souladem s územně plánovací dokumentací a dále vydáním několika aktů přímo řetězících, na sobě do určité míry závislých a navzájem se doplňujících. V posuzovaném případě bylo pro stavbu vydáno nejprve stavební povolení ve sloučeném územním a stavebním řízení, následně došlo k vydání dodatečného povolení stavby a celý proces byl završen vydáním kolaudačního souhlasu. Kolaudační souhlas ověřuje provedení stavby dle předcházejících rozhodnutí a osvědčuje bezpečné užívání stavby. Stavební úřad na základě výše uvedeného ustanovení zkoumá, zda byla stavba provedena v souladu s příslušným povolením podle stavebního zákona, kterým bylo založeno oprávnění k realizaci stavby.

36. V projednávaném případě osoba zúčastněná na řízení (resp. její právní předchůdkyně), získala stavební povolení na provedení předmětné stavby v roce 1999. Následně v roce 2018 získala dodatečné stavební povolení. Z těchto dvou rozhodnutí vycházel stavební úřad při vydání kolaudačního souhlasu dne 27. 3. 2018. V průběhu řízení vedeného před soudem ovšem došlo ke zrušení dodatečného stavebního povolení z roku 2018 rozhodnutím Magistrátu města Brna ze dne 10. 12. 2018. V době rozhodování soudu tak předmětný kolaudační souhlas pozbyl jedno z podkladových rozhodnutí, ze kterého stavební úřad vycházel při jeho vydání. Za situace, kdy stavba byla provedena v rozporu s původním stavebním povolením z roku 1999 (což vyplývá např. z opatření stavebního úřadu ze dne 20. 12. 2017, č. j. MCBSLA/07330/17/OVÚR-SÚ/Mach, jímž bylo zahájeno z moci úřední řízení o nařízení odstranění stavby z důvodu, že venkovní rozvod NTL plynu vede v jiné trase), není pochyb o tom, že bez dodatečného stavebního povolení nelze konstatovat, že stavba je provedena v souladu s povolením stavby a projektovou dokumentací ve smyslu § 122 odst. 3 stavebního zákona.

37. Uvedené souvisí rovněž s námitkami žalobkyně, že z důvodu znemožnění její účasti již v řízení o dodatečném povolení stavby nemohla svá práva hájit v tomto řízení a uplatňuje je až v žalobě proti kolaudačnímu souhlasu. Její argumentace o umístění kouřovodů a přisávacího otvoru v rozporu se stavebním povolením z roku 1999 spadá věcně právě do řízení o dodatečném povolení stavby, kde by měla být po vrácení věci stavebnímu úřadu vypořádána (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008-33). Původní dodatečné stavební povolení však námitky žalobkyně nereflektovalo (neboť s ní chybně nebylo jednáno jako s účastníkem), což má za daného skutkového stavu, kdy je dodatečné stavební povolení zrušeno a kolaudační souhlas pozbyl jedno z nutných podkladových rozhodnutí, za následek nezákonnost kolaudačního souhlasu.

38. Při formulaci výroku soud vycházel ze závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu uvedených v bodech 42 až 45 citovaného usnesení č. j. 2 As 86/2010-76. Jelikož žalobou napadený kolaudační souhlas v průběhu soudního řízení pozbyl zákonného podkladu (dodatečné stavební povolení z 31. 1. 2018), soud prvým výrokem podle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. určil, že zásah spočívající ve vydání společného souhlasu je nezákonný.

39. Podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu, které je v rozporu s právními předpisy a které nelze opravit podle odstavce 1, zruší usnesením správní orgán, který je vydal nebo učinil, a to s účinky ode dne, kdy bylo zrušované vyjádření nebo osvědčení vydáno anebo sdělení učiněno, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení. Na tento postup se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX části druhé o přezkumném řízení.

40. Na zrušení kolaudačního souhlasu se nevztahuje lhůta uvedená v § 156 odst. 2 části věty první za středníkem správního řádu („takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky vyjádření, osvědčení nebo sdělení“), nýbrž speciální lhůta stanovená ve stavebním zákoně. Podle § 122 odst. 4 věty čtvrté a páté stavebního zákona kolaudační souhlas lze přezkoumat v přezkumném řízení, které lze zahájit do 1 roku ode dne, kdy kolaudační souhlas nabyl právních účinků. Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne, kdy kolaudační souhlas nabyl právních účinků.

41. Jelikož soud neshledal, že by v daném případě bylo zrušení napadeného kolaudačního souhlasu ze skutkových nebo právních důvodů zcela zjevně nemožné (roční lhůta pro zahájení přezkumného řízení ve smyslu § 122 odst. 4 stavebního zákona dosud neuplynula), v intencích shora citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu druhým výrokem rozsudku přikázal žalovanému, aby ve vztahu ke kolaudačnímu souhlasu postupoval dle § 156 odst. 2 části věty první před středníkem správního řádu za přiměřeného použití ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu.

V. B) Námitka neúčasti žalobkyně při vydání kolaudačního souhlasu

42. Žalobkyně namítá, že stavební úřad nemohl osobě zúčastněné na řízení povolit užívání části stavby povolené stavebním povolením z roku 1999 bez účasti dalších dvou stavebníků podkladového stavebního povolení a bez doložení souhlasu s napojením venkovních plynových rozvodů k rozvodné skříni přípojky plynu ve spoluvlastnictví žalobkyně a BulTeCo, s.r.o.

43. Stavební zákon stanoví, že kolaudační souhlas dle § 122 je po formální stránce opatřením stavebního úřadu podle části čtvrté správního řádu (§ 154 až 158 správního řádu). Kolaudační souhlas se nevydává ve správním řízení a nelze se proti němu odvolat.

44. Jelikož stavební zákon výslovně neupravuje účastenství při vydávání kolaudačního souhlasu a zároveň vylučuje užití části druhé správního řádu (tj. i § 27 upravující účastenství v řízení), nejsou dotčené osoby (např. sousedé) při vydávání kolaudačního souhlasu v postavení účastníků řízení a nemají k ochraně svých práv k dispozici procesní nástroje (námitky či řádné opravné prostředky). Užší vymezení účastníků kolaudačního řízení (ve smyslu starého stavebního zákona č. 50/1976 Sb.) v porovnání s okruhem účastníků řízení o povolení stavby je ústavně konformní, což potvrdil Ústavní soud v usnesení ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 376/02. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2013, č. j. 9 Aps 3/2013 – 32, je závěr Ústavního soudu plně aplikovatelný i na úpravu podle nového stavebního zákona.

45. Stavební zákon upravuje, kdo je oprávněn požádat o vydání kolaudačního souhlasu, a tím je pouze stavebník (§ 122 odst. 1 stavebního zákona). Kolaudační souhlas se doručuje pouze stavebníkovi, vlastníkovi stavby, pokud není stavebníkem, místně příslušnému obecnímu úřadu, pokud není stavebním úřadem, vyjma staveb v působnosti vojenského nebo jiného stavebního úřadu (§ 122 odst. 4 stavebního zákona).

46. Stavebníkem je osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, jakož i její právní nástupce, a dále osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby (§ 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona).

47. Ze správního spisu vyplývá, že kolaudační souhlas byl vydán na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení (stavebník a vlastník stavby) pro stavbu „Hviezdoslavova 29C, užívání areálového rozvodu plynu (domovní plynovod) pro objekt č. p. 1471, na pozemku parc. č. 673/16, v k. ú. Slatina, obec Brno“. Jedná se o užívání ucelené části stavby povolené stavebním povolením ze dne 15. 10. 1999, č. j. 2922/290/1999/Mach, a užívání stavby povolené dodatečným stavebním povolením ze dne 31. 1. 2018, č. j. MCBSLA/00960/18/OVÚR-SÚ/Mach.

48. K námitce žalobkyně, že byla protiprávně opomenuta jako účastník řízení ve stavebním řízení, které vydání kolaudačního souhlasu chronologicky předcházelo, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008-33. V něm Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[k]olaudační rozhodnutí (nyní kolaudační souhlas, pozn. soudu) se vydává v době, kdy posuzovaná stavba nejenže byla povolena a námitky proti jejímu povolení byly vypořádány, ale již existuje a je připravena plnit svůj účel. Smyslem kolaudačního řízení a rozhodnutí je posoudit, zda stavba byla provedena ve shodě s tím, jak byla povolena, a zda je způsobilá řádně plnit svůj účel. Stavební úřad kolaudací tak završuje proces kontroly toho, zda byly dodrženy podmínky stanovené v řízení územním a stavebním, tedy v řízeních předcházejících zahájení stavby, v nichž se rozhodovalo o tom, jak bude daná stavba provedena (vč. budoucího užívání). Právě v těchto řízeních mohou uplatňovat nejrůznější námitky proti dané stavbě osoby, jejich „vlastnická či jiná práva“ mohou být stavbou přímo dotčena.“ 49. Otázka účastenství žalobkyně v dodatečném stavebním povolení, které vydání kolaudačního souhlasu předcházelo, nemůže být předmětem přezkumu v dané věci, kdy je posuzováno, zda bylo vydání kolaudačního souhlasu nezákonným zásahem do práv žalobkyně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2015, č. j. 7 As 238/2014 - 48). Jak však již soud uvedl v části V. A) rozsudku, v předmětném případě se vady toho, že žalobkyně nebyla účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby, promítají do nezákonnosti kolaudačního souhlasu, neboť v okamžiku rozhodování soudu bylo dodatečné stavební povolení zrušeno a kolaudační souhlas pozbyl potřebný podklad.

50. Žalobkyně rovněž namítala, že nemohlo dojít k vydání kolaudačního souhlasu s odlišným okruhem stavebníků oproti stavebnímu povolení z roku 1999. Má za to, že měla být označena jako stavebník i při rozhodování o povolení užívání předmětné stavby.

51. Ze správního spisu vyplývá, že kolaudační souhlas byl vydán pro ucelenou část stavby schopnou samostatného užívání povolenou stavebním povolením z roku 1999 a dodatečným stavebním povolením z roku 2018. Stavební zákon s vydáním kolaudačního souhlasu pro část stavby schopnou samostatného užívání přímo počítá v § 119 odst.

1. Lze-li stavbu rozdělit na ucelené části schopné samostatného užívání, jež budovali rozdílní stavebníci, není důvod k tomu, aby žádost o vydání kolaudačního souhlasu museli podat i ti stavebníci, kteří se na stavbě, na níž je kolaudační souhlas požadován, nepodíleli a nejsou její vlastníci.

52. Pojmem „stavebník“ se podrobně zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 196/2015-33. Uvedl, že definice pojmu stavebník podle § 2 odst. 2 písm. c) stavebního zákona obsahuje čtyři části. Stavebníkem je „[1.] osoba, která pro sebe žádá vydání stavebního povolení nebo ohlašuje provedení stavby, terénní úpravy nebo zařízení, [2.] jakož i její právní nástupce, a dále [3.] osoba, která stavbu, terénní úpravu nebo zařízení provádí, pokud nejde o stavebního podnikatele realizujícího stavbu v rámci své podnikatelské činnosti; [4.] stavebníkem se rozumí též investor a objednatel stavby.“ V tomto rozsudku taktéž Nejvyšší správní soud uvedl, že pro každé řízení, resp. proces, se určuje stavebník zvlášť. Krajský soud v Praze poté v rozsudku ze dne 10. 6. 2016, č. j. 47 A 11/2014-53, konstatoval, že „ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) stavebního zákona tedy vymezuje pojem stavebník velmi široce. Veřejné subjektivní právo provést stavbu není vázáno na osobu označenou jako stavebník ve stavebním povolení, ale čerpat je může i její právní nástupce jako stavebník podle druhé části definice nebo jakákoliv jiná osoba, která stavbu provádí pro sebe jako stavebník podle třetí, resp. čtvrté části definice stavebníka.“ 53. Soud je přesvědčen, že stavební úřad nepochybil, jednal-li při vydání kolaudačního souhlasu jako se stavebníkem pouze s osobou zúčastněnou na řízení. V předmětném případě se jednalo o část stavby schopnou samostatného užívání ve smyslu § 119 odst. 1 stavebního zákona, u níž byla stavebníkem pro proces kolaudace jen osoba zúčastněná na řízení jako žadatel o vydání kolaudačního souhlasu. Požadavek žalobkyně, aby jako stavebníci vystupovali ve všech procesech stavebníci (spolužadatelé) ze stavebního povolení, není případný. Pokud by ostatní stavebníci nesouhlasili s podáním žádosti o kolaudační souhlas na ucelenou část stavby jiného stavebníka, kterou sami neužívají a nemají k ní žádná práva, de facto by tím mohli zabránit kolaudaci této části stavby. Takový výklad by odporoval stavebnímu zákonu i závěrům vysloveným ve výše citovaném rozsudku č. j. 6 As 196/2015-33.

54. Námitka nesprávného vymezení okruhu stavebníků při vydání kolaudačního souhlasu tak není důvodná.

55. Žalobkyně dále namítala, že stavební úřad nemohl osobě zúčastněné na řízení povolit užívání stavby bez doložení souhlasu s napojením venkovních plynových rozvodů k rozvodné skříni přípojky plynu ve spoluvlastnictví žalobkyně a BulTeCo, s.r.o.

56. Stavební úřad při vydávání kolaudačního souhlasu hodnotí, zda je žádost o kolaudační souhlas úplná a dokončená stavba, popřípadě část stavby schopná samostatného užívání, je v souladu s povolením stavby a dokumentací, nebo ověřenou projektovou dokumentací, v souladu se stanovisky nebo závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, byla-li vydána podle zvláštních právních předpisů, jsou dodrženy obecné požadavky na výstavbu a skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí. Souhlas s napojením rozvodů plynu k rozvodové skříni ve spoluvlastnictví žalobkyně stavební úřad neověřuje. Ověření, zda souhlas s napojením byl dán, je nutné ověřit ve stavebním řízení. Námitka, že v případě realizace stavby dojde k neoprávněnému zásahu do majetku žalobkyně, je nutné směřovat do stavebního řízení, případně se proti neoprávněnému zásahu do majetku bránit občanskoprávní cestou.

57. Jak již soud uvedl výše s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008-33, smyslem kolaudace je posoudit, zda stavba byla provedena ve shodě s tím, jak byla povolena stavebním povolením, a zda je způsobilá řádně plnit svůj účel. Námitky proti stavbě, které svoji povahou spadají do řízení územního nebo stavebního nemohou být uplatněny při vydání kolaudačního souhlasu. Námitka tak není důvodná.

V. C) Námitka nepřizvání žalobkyně k závěrečné prohlídce stavby

58. Žalobkyně dále uváděla, že měla být přizvána k závěrečné prohlídce stavby a mělo jí být umožněno činit k vedené kontrolní prohlídce relevantní námitky.

59. Podle § 133 odst. 4 stavebního zákon na výzvu stavebního úřadu jsou podle povahy věci povinni zúčastnit se kontrolní prohlídky vedle stavebníka též projektant nebo hlavní projektant, stavbyvedoucí a osoba vykonávající stavební dozor. Ke kontrolní prohlídce stavební úřad podle potřeby přizve též dotčené orgány, autorizovaného inspektora nebo koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, působí-li na staveništi.

60. Žalobkyně nebyla ani v jednom postavení osob vymezených v § 133 odst. 4 stavebního zákona a proto nebyl dán legitimní důvod k její účasti na úkonech správního orgánu, které vydání kolaudačního souhlasu předcházely (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 37/2015 – 46).

61. Soud proto potvrdil závěr žalovaného, že žalobkyně nemusela být účastníkem kontrolní prohlídky konané před vydáním kolaudačního souhlasu.

62. Námitka tedy není důvodná.

V. D) Námitka nesprávné aplikace přechodných ustanovení stavebního zákona

63. Žalobkyně závěrem namítala, že stavební úřad při vydávání kolaudačního souhlasu neaplikoval přechodné ustanovení § 190 odst. 3 stavebního zákona a nevedl řádné kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů (tehdy platného stavebního zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.) vedoucí k vydání kolaudačního rozhodnutí.

64. Podle § 190 odst. 3 stavebního zákona se u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů. Stavební zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2006.

65. Ze správního spisu vyplývá, že Úřad městské části města Brna, Brno – Slatina, vydal dne 15. 10. 1999 stavební povolení, č. j. 2922/290/1999/Mach, kterým povolil mj. stavbu vnějších a vnitřních rozvodů plynu. Poté bylo pro předmětnou stavbu dne 31. 1. 2018, pod č. j. MCBSLA/00960/18/OVÚR-SÚ/Mach, vydáno dodatečné stavební povolení. Na základě žádosti stavebníka (osoby zúčastněné na řízení) vydal stavební úřad pro část stavby předmětný kolaudační souhlas dne 27. 3. 2018 podle § 122 stavebního zákona, tj. podle nové právní úpravy.

66. Z § 190 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů se provede u staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti nového stavebního zákona. V posuzovaném případě sice stavební povolení bylo vydáno v roce 1999, tedy před nabytím účinnosti stavebního zákona č. 183/2006 Sb., je však nutné zohlednit, že pro předmětnou stavbu bylo následně v roce 2018 vydáno dodatečné povolení stavby. Uvedená stavba tak byla povolena jak na základě stavebního povolení z roku 1999, tak na základě dodatečného povolení z roku 2018. V takové situaci nebylo aplikovatelné přechodné ustanovení § 190 odst. 3 stavebního zákona, neboť se nejednalo o stavu pravomocně povolenou jen podle dosavadních právních předpisů.

67. Stavební úřad tak postupoval v souladu se zákonem, vydal-li pro předmětnou stavbu kolaudační souhlas postupem podle § 119 a násl. stavebního zákona. Námitka tak není důvodná.

68. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že ani pokud by stavební úřad postupoval podle předcházející právní úpravy, tj. podle § 76 až 84 stavebního zákona z roku 1976, nebyla by žalobkyně účastníkem kolaudačního řízení. Podle § 78 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976 jsou účastníky kolaudačního řízení a) stavebník, b) vlastník stavby, c) uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám, a d) vlastník pozemku, na kterém je kolaudovaná stavba umístěna, pokud jeho vlastnické právo může být kolaudačním rozhodnutím přímo dotčeno. Okruh účastníků kolaudačního řízení tedy zákon stanovil - a to právními, nikoli skutkovými kritérii - jednoznačně, bez možnosti stavebního úřadu jej rozšiřovat. To je výrazná odchylka od úpravy účastenství v řízení územním a stavebním, u nichž zákonodárce volnější formulací přiznal nutnost zkoumat specifické skutkové okolnosti konkrétních případů při určování okruhu účastníků (§ 34 a § 59). Užším vymezením účastníků kolaudačního řízení se zabýval Ústavní soud, který úpravu označil za ústavně konformní (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 376/02). Stavebníkem byl ve smyslu stavebního zákona z roku 1976 „ten, kdo požádal o vydání stavebního povolení a vůči kterému následně stavební povolení směřuje“, jak byl definován např. v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2002, sp. zn. 29 Ca 195/2001. Aplikujeme-li tuto definici na projednávaný případ, je nutné dospět k závěru, že stavební povolení z roku 1999 na ucelenou část stavby, na níž se vztahoval kolaudační souhlas, směřovalo k jednotlivým stavebníkům označeným ve stavebním povolení. Jelikož se jednalo o kolaudaci ucelené části stavby ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení, na pozemcích v jejím vlastnictví a sloužící pro plynofikaci budovy v jejím vlastnictví, ani v případě vedení kolaudačního řízení podle stavebního zákona z roku 1976 by žalobkyně nebyla účastníkem řízení ve smyslu § 78 odst. 1 stavebního zákona z roku 1976.

VI. Závěr a náklady řízení

69. Z důvodu, že kolaudační souhlas v průběhu soudního řízení pozbyl podkladové rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, dospěl soud k závěru o jeho nezákonnosti dle § 87 odst. 2 s. ř. s. (výrok I.). Za účelem obnovení stavu před zásahem soud přikázal žalovanému, aby ve vztahu k předmětnému zásahu postupoval dle § 156 odst. 2 části věty první před středníkem správního řádu za přiměřeného použití ustanovení hlavy IX části druhé správního řádu (výrok II.).

70. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

71. Žalobkyně dosáhla v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Odměna advokáta žalobkyně a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jednalo o čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, repliky a doplnění žaloby) a čtyři režijní paušály s těmito úkony spojenými, a to ve výši 4 × 3 100 Kč a 4 × 300 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3 advokátního tarifu], tedy celkem 13 600 Kč. Protože advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 2856 Kč, odpovídající této dani (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Žalobkyni dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2000 Kč. Celkem tedy byla žalobkyni vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů ve výši 18 456 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

72. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost. Neshledal rovněž důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejích dalších nákladů řízení (ostatně osoba zúčastněná na řízení ani náhradu nákladů řízení nepožadovala).