30 A 157/2016 - 117

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: Borský spolek, z.s., se sídlem Sadová 661, Bor, zastoupeného Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem se sídlem Úslavská 33, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: SIT- Scherm International Transports, s.r.o., se sídlem Vysočany 65, Bor, zastoupené JUDr. Karolínou Florianovou Bartovskou, advokátkou se sídlem Prešovská 5, Plzeň, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2016, č.j. 47714/ENV/16, 634/520/16, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 8. 2016, č.j. 47714/ENV/16, 634/520/16, se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15.342,- Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Martina Vostrackého do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osobě zúčastněné na řízení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žadateli společnosti SIT-Scherm International Transports, s.r.o., I. byla v souladu s § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“ nebo „ZOPK“), povolena výjimka ze základních podmínek ochrany zvláště chráněných druhů živočichů (dále též jen „ZCHDŽ“), která opravňuje držitele výjimky škodlivě zasahovat do biotopu a přirozeného vývoje a rušit specifikované ZCHDŽ výstavbou a provozem dopravně obslužného areálu Scherm Bor na specifikovaných pozemcích v k.ú. Bor u Tachova, a II. byly v souladu s § 56 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. pro výkon povolené činnosti podle výroku I. stanoveny podmínky č. 1 až 18 [rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 2. 6. 2016, č.j. ŽP/9379/15, sp. zn. ZN/2210/ŽP/15, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva životního prostředí ze dne 18. 8. 2016, č.j. 47714/ENV/16, 634/520/16]. Základní podmínky ochrany zvláště chráněných živočichů jsou upraveny v § 50 zákona č. 114/1992 Sb. Výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů jsou upraveny v § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Ve smyslu § 56 odst. 1 věty prvé zákona č. 114/1992 Sb. výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 50 v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody, povoluje orgán ochrany přírody. Podle § 56 odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů lze povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí. Ve smyslu § 56 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. orgán ochrany přírody v rozhodnutí o výjimce může stanovit podmínky pro výkon povolované činnosti. II. Žalobní body 1) Nesplnění podmínek pro udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. Ze zákonného vymezení v § 56 odst. 1 a § 50 odst. 1 až 3 zákona č. 114/1992 Sb. je evidentní, že v posuzovaném případu nejsou splněny základní podmínky pro udělení výjimky ze zákazu podle § 56 uvedeného zákona, a to z těchto důvodů: 1A) Absence (jiného) veřejného zájmu Záměrem žadatele je zhotovení dopravně obslužného areálu na výše uvedených pozemcích, tj. tzv. „na zelené louce“, přičemž se jedná o udělení výjimky pro soukromou společnost, která hodlá na dotčených pozemcích realizovat svůj investiční záměr, jehož primárním a jediným cílem je zisk. V daném případě se evidentně nejedná o (jiný) veřejný zájem, který převažuje nad zájmem ochrany případy nebo který je v zájmu ochrany přírody, neboť se jedná o vybudování dopravně obslužného areálu sloužícího výlučně pro komerční účely soukromého investora, tedy jde výlučně o soukromý zájem. Navzdory tomu se správní orgán prvého stupně ve svém rozhodnutí snaží jiný veřejný zájem sám definovat, nikoliv již existující jiný veřejný zájem konkretizovat. Správní orgán prvého stupně se snaží soukromý zájem žadatele „přetransformovat“ na jiný veřejný zájem a tomuto dát větší síly a důležitosti nad zájmem ochrany přírody. Podle správního orgánu prvého stupně může jiným převažujícím veřejným zájmem nad zájmem ochrany přírody být záměr (zájem) sociální a ekonomické povahy, do kterého výstavba dopravně-obslužného areálu může spadat, ve spojení s ochranou dosud vynaložené investice žadatele. Toto je však dle žalobce svévolné a nepřípustné dotváření jiného veřejného zájmu správním orgánem. O to více, pokud samo město Bor uvedlo, že tato stavba není přínosem v sociální oblasti a je pouze ekonomickým zájmem žadatele. Na dané však správní orgán prvého stupně nikterak nereflektoval, toliko převzal do svého rozhodnutí „obhajobu“ záměru ze strany žadatele, který pouze uvedl, že vytvoří pracovní příležitosti, včetně prostoru pro zlepšení odborné přípravy ve vzdělávacím systému žáků středoškolského vzdělání, a že zároveň plánuje investici za pomocí prostředků ze zahraničí (SRN), čímž se domáhá ochrany své investice, což považuje za veřejný zájem. Je evidentní, že správní orgán prvého stupně nemůže být orgánem kvalifikovaným pro posouzení daného, neboť nemá k dané úvaze dostatečné podklady, resp. tento závěr (úvaha) nemá oporu v rozhodnutí (ve zjištěném skutkovém stavu), přičemž správní orgán prvého stupně žádným způsobem svoji úvahu v rozhodnutí neodůvodňuje, toliko připouští (MŮŽE BÝT, MŮŽE SPADAT) tuto možnost ve spojení s dalšími okolnostmi uváděnými žadatelem. Shora uvedené tak nelze vůbec hodnotit jako (jiný) veřejný zájem, který by nadto měl převažovat nad zájmem ochrany přírody. Správní orgány tak připustily, že zájmy soukromého investora se zahraničním kapitálem jsou nad ochranou přírody, a tímto odůvodnily povolení výjimky, což žalobce považuje za zcela nepřijatelné. Žalobce má za to, že ze strany žadatele nebyl přezkoumatelným způsobem doložen jiný veřejný zájem na realizaci jeho záměru. Argumentace žalovaného (ale i správního orgánu prvého stupně), že záměr žadatele je v souladu s územně plánovací dokumentací a že žadatel je držitelem platného územního rozhodnutí č.j. 1249/2007/OVÚP/6/UR-61, představuje veřejný zájem záměru, a že tento převažuje nad zájmy ochrany přírody a krajiny, není dle žalobce přiléhavá a je třeba ji odmítnout. Je pravdou, že soulad záměru s platným územním plánem je jedním z předpokladů pro jeho budoucí realizaci, ale nelze z něj dovodit veřejný zájem, který se posuzuje až s ohledem na konkrétní záměr, jeho dopady na lokální podmínky území a potřeby obyvatel a navíc tento veřejný zájem musí převažovat (srov. rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 9. 2015, č.j. 1048/530/15, 45758/ENV/15, v řízení o výjimce ze zákazu dle § 50 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.). K výše uvedenému žalobce doplňuje, že důvody, pro které bylo řízení o povolení výjimky vyvoláno (změna původního záměru žadatele, na který se vztahuje příslušné územní rozhodnutí), nepovažuje žalobce oproti žalovanému za nepodstatné (funkčně nepodstatná změna záměru žadatele), pokud se jedná o posunutí záměru o 13 m západním směrem, posunutí sjezdu ze silnice II/200, ve zmenšení zpevněné plochy uvnitř areálu, v umístnění parkovacích stání, čerpací stanice LPG a trafostanice. Pro realizaci příslušné změny je pak zapotřebí i změna územního rozhodnutí, na které je odkazováno a které je dle žalovaného zásadní pro udělení výjimky. Změna je třeba i z důvodu, že se v mezidobí změnila územně plánovací dokumentace (v roce 2010 byl vydán Územní plán Bor), ale také i samotná lokalita, kde došlo k nárůstu počtu chráněných zvířat. S ohledem na výše uvedené pak neobstojí základní (zásadní) argumentace žalovaného (i správního orgánu prvého stupně), neboť záměr (v rozsahu jeho změny) není v souladu s územně plánovací dokumentací a žadatel není ani držitelem územního rozhodnutí, na jehož základě by mohlo dojít (za splnění dalších zákonem stanovených podmínek) k realizaci záměru v jeho změněné podobě. Tento závěr je tak třeba odmítnout, neboť nemá oporu ve skutečném stavu. V daném případě správní orgány rezignovaly na požadavky stanovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č.j. 6 As 65/2012-161 (bod 38), když byla toliko převzata argumentace žadatele, aniž by byla podrobena vlastnímu hodnocení, které by se následně odrazilo v odůvodnění rozhodnutí. Správní orgán prvého stupně (viz str. 13 rozhodnutí) se tak dle žalobce s ohledem na nemožnost formulace jiného veřejného zájmu uchyluje toliko k posouzení negativních dopadů záměru na zájmy ochrany přírody ve vazbě na objem dosud vynaložených investic žadatele a ochranu jeho investice, aniž by tyto aspekty byly jakkoli formulovány a konkretizovány. Jedná se o pouhé obecné konstatování žadatele, které správní orgán prvého stupně bez dalšího vzal za své, aniž by však příslušné jakkoli konkretizoval a podrobil vlastnímu hodnocení, což ve svém důsledku pak činí rozhodnutí správního orgánu prvého stupně nepřezkoumatelným. 1B) Přímé vlivy na živočichy v souvislosti s výstavbou a následným provozem areálu Žalobce namítá, že součástí hodnocení nebyly a správní orgán prvého stupně vůbec nevzal v potaz, resp. se nedostatečně vypořádal se skutečnostmi týkajícími se motáka pochopa (Circus aeruginosus) [= ohrožený druh živočichů] a luňáka červeného (Milvus milvus), jeřába popelavého (Grus grus) a orla mořského (Haliaeetus albicilla) [= kriticky ohrožené druhy živočichů]. Podmínka č. 2 pro výkon povolené činnosti – vybudování ochranného zemního valu je podle názoru žalobce zcela nedostatečná a ve své podstatě neúčinná. Správní orgán prvého stupně považuje za dostatečnou dobu splnění dané podmínky dobu 5 let (viz do 5 let od založení porostů), ovšem v samotné podmínce nestavuje podmínku započetí prací s vybudování těchto ochranných opatření. Pouze v odůvodnění (viz str. 10 rozhodnutí) konstatuje, že za předpokladu splnění výše popsaných parametrů ochranných opatření a současně za předpokladu, že budou realizovány bezprostředně po zahájení stavebních prací, lze nalézt průnik mezi zájmy na ochranu jeřába popelavého a stavbou. Správní orgán prvého stupně sice stanovuje určité podmínky, ale jejich účinek (efekt) spojuje s pouhým předpokladem, což ve svém důsledku znamená, že příslušná podmínka ztrácí svou podstatu. O to více, pokud jsou ochranná opatření a jejich efektivnost plánovaná v rozmezí několika let. Pochopitelně naplnění této podmínky po několika letech se míjí účinkem, když negativní a nevratný dopad nejen na jeřába popelavého bude mít již samotné započetí přípravných prací. Ochranný val se vzrostlou vegetací za 5 let tak již s největší pravděpodobností bude bez účinku, neboť do té doby se v dané lokalitě již jeřáb popelavý nebude (nemusí) vyskytovat. Na záměr žadatele nelze vztáhnout ani výluky uvedené v § 50 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Výše uvedené shrnul žalobce takto: 1) pro udělení výjimky zcela absentuje (jiný) veřejný zájem, resp. jakýkoliv veřejný zájem, který převažuje nad zájmem ochrany případy, nebo který je v zájmu ochrany přírody, 2) realizací záměru dojde k přímému negativnímu a nevratnému dopadu na ZCHDŽ a 3) realizací záměru dojde k bezprostřednímu, škodlivému a nevratnému zásahu do přirozeného vývoje dotčených živočichů, kdy dojde nejen k jejich rušení, ale ve svém důsledku i k jejich usmrcení a tedy i k možnému zániku jejich populace v dané lokalitě, čímž vším je dle žalobce přímo negativně dotčeno jeho právo na příznivé životní prostředí. 2) Neúplné zjištění skutkového stavu, vada předchozího (správního) řízení U všech hodnocených druhů bylo konstatováno, že vliv záměru žadatele na ně bude mít mírně negativní dopad. Podklady pro tento závěr byly z velké části opatřeny žadatelem [zejména pak Biologické hodnocení (září 2015) zpracované Mgr. E. V.]. Toto hodnocení nemůže být jedním ze základních podkladů pro závěr o mírném negativním dopadu na ZCHDŽ. Příslušný posudek byl žalobcem oponován prostřednictvím pana K. M. z organizace Stráž přírody Plzeňského kraje, jehož odborné práce jsou v příslušném hodnocení zmiňovány jako jeden z podkladů (zdrojů) pro jeho zpracování. Příslušné hodnocení bylo zpracováváno na základě zadání žadatele. Žalobce tudíž zpochybňuje samotnou objektivitu tohoto hodnocení, neboť záměrem žadatele z logiky věci je, aby hodnocení bylo v jeho prospěch, resp. aby neodporovalo jeho záměru. Příslušné hodnocení je nedostatečným podkladem, neboť nebyla dlouhodobě shromažďována data o výskytu ptáků v lokalitě, protože v hodnocení jsou v podstatě použity toliko dvě tabulky, jedna z roku 2010 a druhá z roku 2015, a tudíž nemohou plně vystihnout údaje za posledních minimálně 30 let, které ani nebyly pro tento účel panem K. M. vydány. Není dodržena aktuálnost těchto podkladů, když podklad „Toulky přírodou v okolí Boru“ - oficiální webové stránky města Boru není aktualizován od období let 2004 – 2005, kdy byl na těchto stránkách zveřejněn. Příslušný podklad tedy nemůže být relevantním (a svým způsobem jediným) zdrojem pro rozhodování správního orgánu. Orientační terénní průzkum, který byl proveden dne 14. 8. 2015, trval toliko 30 minut, a proto nemůže být nazýván průzkumem, protože v tak krátkém intervalu nelze posoudit možnost výskytu jakéhokoli živočicha, a též za tak krátkou dobu nelze ověřit věrohodnost použitých informací, zvláště když se jedná o první návštěvu sledované lokality. Také druhá návštěva lokality dne 14. 9. 2015 je nedostatečná, protože neuvádí základní informace o čase, který byl v lokalitě dané problematice věnován, a ani další náležitosti, které by biologické hodnocení mělo obsahovat. V samotném hodnocení se uvádí, že vzhledem k termínu zadání hodnocení v srpnu 2015 nebyl zpracován vlastní kompletní terénní průzkum. V hodnocení uvedený seznam zvláště chráněných živočichů je neúplný, protože neobsahuje všechny původně uvedené druhy rostlin a živočichů, které se v lokalitě a jejím okolí vyskytují. U rostlin není uveden jediný druh, u živočichů chybí např. měkkýši, členovci, hmyz, některé druhy ptáků a savců (např. potápka malá, čírka modrá, včelojed lesní, rybák černý, luňák hnědý, žluva hajní apod.). Správní orgán prvého stupně tak zcela dostatečně nezjistil negativní dopad na celou lokalitu, resp. pouze převzal informace od žadatele, aniž by tyto ověřil. Aby byl terénní průzkum relevantním podkladem, musí s ohledem na charakter zkoumaného trvat minimálně několik měsíců. Na základě výše uvedených skutečností lze považovat hodnocení jako nedostatečné, nesplňující základní náležitosti (minimálně roční faunistický průzkum). Závěr o tom, že realizace záměru bude mít toliko mírně negativní dopad, je dle žalobce toliko teoretický a nepřezkoumatelný. Navíc sám žadatel ve své žádosti uvedl, že realizací záměru může dojít k záboru biotopu živočichů, jejich rušení v okolí, jejich zraňování a dokonce i k jejich usmrcení, což je v přímém rozporu se závěry uvedenými v podkladech předložených žadatelem. Změny, pro které bylo řízení o povolení výjimky vyvoláno (posunutí záměru o 13 m západním směrem, posunutí sjezdu ze silnice II/200, zmenšení zpevněné plochy uvnitř areálu, umístnění parkovacích stání, čerpací stanice LPG a trafostanice), mají značný vliv na životní prostředí a jako takové by měly být předmětem posouzení vlivu na životní prostředí dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů, předem řízení o udělení výjimky dle zákona. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Výjimka z ochrany ZCHDŽ se týká nijak podstatné změny zamýšlené stavby dopravně obslužného areálu (posunutí areálu o 13 metrů, posunutí sjezdu ze silnice, zmenšení zpevněné plochy uvnitř areálu, umístění parkovacích stání, neveřejné čerpací stanice LPG a trafostanice), která byla vyvolána nikoli úmyslem žadatele změnit rozsah či umístění již akceptované stavby, ale bez jeho vůle změnou Územního plánu města Bor v roce 2010, kdy příčinou změny územního plánu bylo převzetí plánovaného záměru koridoru výstavby silnice „Českoleská tangenciála“ a související změny v umístění přeložky silnice II/200 a plánovaného kruhového objezdu (viz sdělení Městského úřadu Bor ze dne 23. 11. 2015, č.j. 0003147/2015/BOR/KS). Žalovaný je toho názoru, že krajský úřad v posuzované věci před udělením výjimky dotčené veřejné zájmy správně identifikoval, tyto vzájemně poměřil a na základě podkladů v řízení doložených zjistil, že v daném případě existuje převaha zájmu na využití dané lokality ke stavbě žadatelem zamýšleného záměru nad veřejným zájmem na ochraně ZCHDŽ, a to z důvodů níže uvedených. Při vlastním rozhodování o povolení výjimky a stanovení podmínek jejího udělení krajský úřad zachoval z dotčených veřejných zájmů klíčové jádro a jejich vzájemnou konkurenci především prostřednictvím stanovených podmínek, za kterých je výjimka udělena, vyřešil způsobem uspokojivým. Z hlediska šetření konkurujících si veřejných zájmů je na straně nepochybně veřejného zájmu na ochraně ZCHDŽ podstatný výsledek provedeného biologického hodnocení, v rámci kterého byl posouzen dopad záměru na dotčený biotop a jednotlivé v místě vyskytující se ZCHDŽ vesměs jako mírně negativní (v podrobnostech biologické hodnocení z prosince 2015 zpracované Mgr. E. V.). Dále pak akustický posudek, zpracovaný Ing. O. K., CSc. v září 2015 a aktualizovaný v dubnu 2016, a znalecký posudek 4342/17-16 ve věci posouzení osvětlení mokřadu v důsledku provozu nákladní dopravy, zpracovaný v dubnu 2016 Ing. A. Ž. V rámci stanovených podmínek udělené výjimky byla v souladu s uvedenými podklady uložena celá řada kompenzačních a dalších opatření, která snižují na únosnou míru vliv stavby na biotop ZCHDŽ, řeší zachování přístupu do biotopu a řeší rovněž maximální míru eliminace akustického a světelného rušení ZCHDŽ. Co se týká veřejného zájmu na využití daného území k výstavbě žadatelem zamýšleného záměru, krajský úřad správně poukázal na Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje, kde je v rámci kapitoly 2.2.6. „Vymezování rozvojových území“ uvedeno správní území města Bor mezi prioritními oblastmi, kam má být s ohledem na dobré napojení na dopravní infrastrukturu přednostně v rámci Plzeňského kraje směřován rozvoj a investiční záměry vyžadující vymezení velkých rozvojových ploch. V návaznosti na uvedené pak bylo v Územním plánu města Bor dotčené území vymezeno a bylo stanoveno jeho přípustné využití. Lze tedy nepochybně identifikovat veřejný zájem (zájem na úrovni kraje a obce) na deklarovaném využití daného území. Žadatel zakoupil pozemky v dané lokalitě s tím, že tyto jsou v rámci Územního plánu města Bor určeny k zastavění způsobem, který žadatel zamýšlí. Žadateli již ostatně bylo vydáno územní rozhodnutí, kterým byla stavba v místě shledána přípustnou, přičemž aktuálně udělovaná výjimka se tedy týká změny stavby, jejíž umístění již bylo akceptováno. Samotná změna stavby je vyvolána změnou Územního plánu města Bor, tedy nikoli ryze z vůle žadatele. Na základě těchto skutečností usoudil krajský úřad, že existuje rovněž zájem na ochraně dobré víry žadatele v možnost zamýšlenou stavbu v místě realizovat způsobem, který bude v souladu s předpokládaným využitím daného území, přičemž současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že žadatel již vynaložil na realizaci stavby v souladu se svým podnikatelským záměrem nemalé prostředky (nákup pozemků, příprava stavební dokumentace a další náklady), kdy lze shledávat nepochybný zájem na ochraně jeho právní jistoty v účelnost vynaložení těchto prostředků a související zájem na ochraně vlastnictví žadatele. Zájem na ochraně právní jistoty adresátů právních norem a aktů na jejich základě vydávaných, zájem na ochraně práv nabytých v dobré víře a zájem na ochraně vlastnictví jsou nepochybně zájmy veřejné, konstituované jako principy na úrovni ústavní a jako pravidla na úrovni podústavní v rámci celé řady právních norem. Krajskému úřadu lze nepochybně přisvědčit v tom, že v situaci, kdy orgán ochrany přírody neměl v případě schvalování původní podoby záměru z hlediska ochrany ZCHDŽ připomínek, bylo by jen obtížně obhajitelné stanovisko k nepodstatné změně tohoto záměru s tím, že možný zásah biotopu ZCHDŽ je již v případě takové změny i v případě přijetí jakýchkoli kompenzačních opatření neúnosný. Z výše uvedeného je zřejmé, že nelze přisvědčit názoru žalobce o tom, že krajský úřad formuloval ve svém rozhodnutí jakýkoli originální veřejný zájem, který by neměl základ v rámci platné legislativy a nebyl by konkretizován na základě toho, co v řízení vyšlo najevo. Žalobce pomíjí, že existují-li určité přípustné způsoby využití území, není na orgánu ochrany přírody, aby takovým způsobům využití daného území fakticky bránil tím, že neposkytne výjimku z ochrany ZCHDŽ tam, kde není zásah ZCHDŽ při přijetí adekvátních kompenzačních opatření fatální. Již v průběhu příprav a schvalování Územního plánu města Bor byly nepochybně vyřešeny otázky ochrany přírody a krajiny, přičemž je-li určitá lokalita určena k využití zástavbou určitého typu, lze předpokládat, že stavby tohoto typu budou v území realizovatelné. Pokud by v rámci budoucí zástavby daného území byl jakkoli ohrožen předmět ochrany dle zákona o ochraně přírody a krajiny, patrně by příslušná stanoviska orgánů ochrany přírody, nutná pro schválení dané podoby Územního plánu města Bor, nemohla být pozitivní v tom směru, že by zástavbu území a jeho využití navrhovaným způsobem z hlediska ochrany přírody a krajiny akceptovala. Pokud však byl konkrétní způsob využití dané lokality v rámci územního plánu za souhlasu orgánu ochrany přírody stanoven, bylo by pro subjekty, které hodlají tímto způsobem území využít přinejmenším překvapivé, bránil-li by následně jiný orgán ochrany přírody v řízení o udělení výjimky z ochrany ZCHDŽ takovému využití fakticky tím, že by pro účely zamýšlené činnosti výjimku z ochrany ZCHDŽ neudělil, přestože negativní dopad na biotop a ZCHDŽ je možné zcela či z podstatné části eliminovat přijetím konkrétních opatření, ke kterým bude ten, kdo hodlá zájem v místě realizovat, povinen. Žalobcova interpretace podmínky č. 2 je zřetelně nepřesná a zavádějící. Doba vybudování zemního valu a protihlukové stěny je stanovena dostatečně určitě v rámci podmínky č. 3, dle které budou zemní val a protihluková stěna vybudovány bezprostředně po provedení terénních úprav a před zahájením stavebních prací, přičemž výsadba trvalých porostů bude provedena po vybudování valu v nejbližším období vhodném pro výsadbu (jaro/podzim). Žalobcem zmiňovanou dobou 5 let není vymezena povinnost zbudování valu a protihlukové stěny, ale požadavek vzrůstu k osázení použitých dřevin minimálně 3 metry, prostřednictvím kterého je sice ponecháno na žadateli, jaké dřeviny k osázení valu využije, bude však povinen použít takové, které v daném období budou schopné požadované parametry plnit. Orgán ochrany přírody přirozeně nemůže stanovit žadateli povinnost zahájit stavební práce a související vybudování zemního valu, to je případně v kompetenci stavebního úřadu v rámci řízení o povolení stavby. Proto rovněž podmínka zahájení vybudování valu nemůže být vázána na konkrétní datum, neboť udělením výjimky z ochrany ZCHDŽ je povoleno zasahovat do biotopu a života ZCHDŽ v důsledku určité činnosti, přičemž však přirozeně nedochází k povolení takové činnosti, je-li tato vázána na souhlas jiného správního orgánu. Dlužno zdůraznit, že udělená výjimka neopravňuje žadatele k tomu, aby jakkoli škodlivě zasahoval do dotčeného biotopu ZCHDŽ jinak, než v důsledku stavební činnosti, přičemž se tak tedy nemůže dít dříve, než bude žadateli samotná stavba zamýšleného záměru povolena. K velmi obecné výtce, že účinek (efektivnost) stanovených podmínek je spojen s pouhým předpokladem, přičemž tak podmínky ztrácejí svou podstatu, a to tím spíše, jsou-li ochranná opatření a jejich efektivita plánována v rozmezí několika let, je žalovaný toho názoru, že v případě stanovení určitých opatření je již z podstaty věci nutné pracovat s předpokladem jejich účinnosti, nikoli s jistotou, která nemůže být dána tam, kde je určitý účinek opatření posuzován v perspektivě skutkového stavu, jehož výsledná podoba může být v čase ovlivněna celou řadou dalších faktorů. Krajský úřad, potažmo žalovaný, však předpoklad účinnosti stanovených kompenzačních opatření opírá krom dlouhodobých zkušeností z vlastní praxe především o obsah odborných vyjádření výše uvedených, zpracovaných osobami s odpovídající odbornou způsobilostí. Oproti tomu žalobce, jehož argumentace je založena z týchž důvodů rovněž „pouze“ na předpokladech, v průběhu celého dosavadního řízení nepředložil krom vlastních subjektivních tvrzení nic, co by se závěry těchto odborných posudků jakkoli kolidovalo a tyto posudky a navrhovaná ochranná opatření relevantně zpochybnilo. Námitkám žalobce týkajícím se úplnosti zjištěného skutkového stavu věci a úplnosti podkladů, ze kterých krajský úřad při udělení výjimky z ochrany ZCHDŽ vycházel, nelze jakkoli přisvědčit. Aktuální biologické hodnocení lokality bylo zpracováno na základě podnětu žadatele poté, kdy původní biologické hodnocení bylo krajským úřadem shledáno nedostatečným, přičemž právě krajský úřad, mimo jiné na základě požadavku spolku, provedení aktuálního biologického hodnocení žadateli zadal. Dlužno zdůraznit, že biologické hodnocení bylo zpracováno odborně způsobilou osobou, nikoli žadatelem. Odborně způsobilá osoba je povinna při zpracování biologického hodnocení posoudit stav lokality na základě svých odborných znalostí, nestranně a objektivně. Žalobce opírá své tvrzení o tendenčnosti biologického hodnocení o zcela lichý fakt, že toto bylo zadáno žadatelem, sám však nepředkládá žádný jiný podklad kvalitativně rovnocenný, který by závěry tohoto hodnocení jako neobjektivní zpochybnil. Z obsahu biologického hodnocení je zřejmé, že toto bylo provedeno osobou autorizovanou k provádění biologického hodnocení (§ 45i a § 67 zákona č. 114/1992 Sb.), přičemž vycházelo z celé řady podkladů (str. 9 biologického hodnocení). Průzkum lokality probíhal ve dnech 14. 8., 14. 9. a 17. 12. 2015. Spolek předložil pro zpracování biologického hodnocení seznam potencionálně ovlivněných živočichů na základě dlouhodobě shromažďovaných dat (M… 2015a), přičemž zpracovatel biologického hodnocení ověřil tyto údaje v informačním systému ochrany přírody (databáze AOPK ČR) a faunistické databázi ČSO – AVIF pozorování ptáků. Krajský úřad při svém rozhodování akceptoval výsledky biologického hodnocení, které konstatovalo absenci významných negativních vlivů, současně pak možnost mírných negativních vlivů na 4 kriticky ohrožené druhy živočichů, 15 silně ohrožených druhů a 10 druhů ohrožených, dále pak mírně negativní vliv na VKP údolní niva a regionální biocentrum ÚSES, přičemž ve vazbě na uvedené výsledky a navržená kompenzační opatření uložil v rámci udělené výjimky celou řadu podmínek, za kterých lze z hlediska ochrany ZCHDŽ záměr žadatele akceptovat a výjimku udělit. Vzhledem k obsahu biologického hodnocení lze toto hodnocení nepochybně považovat za objektivní a dostatečný podklad pro rozhodnutí o povolení výjimky z ochrany ZCHDŽ, stejně tak oba výše uvedené posudky týkající se hlukových a světelných emisí. IV. Replika a duplika V replice žalobce reagoval na vyjádření žalovaného správního orgánu k podmínkám pro udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. a k úplnosti zjištěného skutkového stavu věci a úplnosti podkladů. Co do podmínek pro udělení výjimky je žalobce přesvědčen, že ze strany žadatele nebyl přezkoumatelným způsobem doložen veřejný zájem na realizaci jeho záměru. Žalobce se neztotožňuje s argumentací žalovaného (i správního orgánu prvého stupně) ohledně jím identifikovaného jiného veřejného zájmu a jeho aplikaci v daném případě. Již v žalobě žalobce odkázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2015, č.j. 1048/530/15, 45758/ENV/15, ve kterém bylo potvrzeno napadené rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje o nepovolení výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje ZCHDŽ. Byť je žalobci zřejmé, že se každá žádost o výjimku posuzuje individuálně, přesto má za to, že uvedené rozhodnutí je (z hlediska skutkového i právního) aplikovatelné i na tento případ. V tomto rozhodnutí žalovaný konstatuje, že veřejný zájem musí být v konkrétní věci, tedy i u konkrétních případů ve vztahu k zájmu na ochraně určitého zvláště chráněného druhu nalézán ad hoc a musí být posouzeno nikoli jen to, zda daná věc veřejný zájem vůbec představuje, ale především převaha (obecně dle § 56 odst. 1 zákona), případně naléhavost (ve smyslu § 56 odst. 2 písm. c) zákona) jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody (zájmem ochrany konkrétních ZCHDŽ). Žalovaný dále konstatoval, resp. oponoval argumentaci investora, že samotná skutečnost, že záměr je umístěn do plochy, která je dle platného územního plánu určena k zastavění, automaticky představuje veřejný zájem. Tento argument zhodnotil žalovaný jako nedůvodný s odůvodněním, že je pravdou, že soulad záměru s platným územním plánem je jedním z předpokladů pro jeho budoucí realizaci, ale nelze z něj dovodit veřejný zájem, který se posuzuje až s ohledem na konkrétní záměr, jeho dopady na lokální podmínky území a potřeby obyvatel a navíc tento veřejný zájem musí převažovat. Žalobce nad rámec výše uvedeného doplňuje ve vztahu k veřejnému zájmu z hlediska jeho přínosů v oblasti sociální a ekonomické identifikovaného správním orgánem prvého stupně, že samo město Bor při ústním jednání konaném dne 2. 3. 2016 zpochybnilo přínosnost záměru žadatele z hlediska jeho přínosů v oblasti sociální a ekonomické, když bylo prostřednictvím starosty konstatováno, že v průmyslové zóně „Nová Hospoda“ je cca 5000 pracovních míst, v další průmyslové zóně „Vysočany“ cca 2000 pracovních míst. Pracovních příležitostí je více než obyvatel Boru. Další průmyslová zóna je u Ostrova u Stříbra. Veřejným zájmem tedy nemohou být pracovní příležitosti. Dojde ke zvýšení dopravy, v blízkosti lokality jsou rodinné domy, zhorší se pohoda bydlení. Ve vztahu k podmínkám (kompenzačním opatřením, která mají eliminovat míru rušení ZCHDŽ), za kterých byla výjimka udělena, pak žalobce doplňuje opětovně s odkazem na výše citované rozhodnutí žalovaného, že žalovaný v příslušném rozhodnutí naopak konstatuje, že kompenzační opatření nemohou být podmínkou pro udělení výjimky. V dalším se odkazuje na úplné znění repliky ze dne 11. 11. 2016. V duplice žalovaný správní orgán uvádí, že žalobce účelově akcentuje pouze určité prvky správní úvahy prvoinstančního orgánu a správní úvahy žalovaného, přičemž pomíjí zřetelná a žalovaným opakovaně zdůrazňovaná specifika daného případu. Žalovaný přirozeně nijak nezpochybňuje, že obsah Územního plánu města Bor, který připouští určité, byť poměrně přesně specifikované, způsoby využití dotčeného území (průmyslové zóny), týká se pouze veřejného zájmu na daném způsobu využití tohoto území, jak žalovaný také v rámci rozhodnutí a předchozího vyjádření zdůraznil. Takový zájem je nepochybně nutnou podmínkou pro další možnosti umístění konkrétních záměrů v daném území, přičemž jako takový musí být posuzován v kontextu možností umístění konkrétního záměru z hledisek nutných pro úvahu o možnostech udělení výjimky z ochrany ZCHDŽ. Specifikum posuzovaného případu spočívá především v tom, že výjimka není udělována pro účely celé stavby záměru – tato již byla vypořádána v rámci schvalovacího procesu v roce 2007, kdy bylo pro tuto stavbu vydáno stavebním úřadem územní rozhodnutí, povolující její umístění v dotčeném území. Aktuálně udělovaná výjimka se týká pouze změny stavby, která nadto není vyvolána potřebou na straně žadatele, ale nutností přizpůsobit situaci (již akceptovaného a přinejmenším v územním řízení povoleného) areálu nové úpravě Územního plánu města Bor, který nadále počítá s daným využitím území, avšak bylo nuceno zahrnout do územního plánu původně nezamýšlenou pozemní komunikaci krajského významu. V takové situaci však musí správní orgán do svých úvah o možnostech povolení výjimky, vedle požadavku určité kontinuality rozhodovacích procesů a zamezení překvapivých rozhodnutí, zahrnout nepochybný zájem na ochraně toho, co již žadatel v dobré víře nabyl, přičemž v zásadě nelze pokládat z hlediska imperativu ochrany právní jistoty žadatele za přijatelné, aby v rámci řízení o udělení výjimky z ochrany ZCHDŽ, která je nutná ke změně územního rozhodnutí a týká se pouze nikoli zásadní změny projektu ve smyslu již opakovaně řečeného, docházelo de facto k jakési revizi předchozí výjimky z ochrany ZCHDŽ udělené pro potřeby celé stavby. Dlužno v této souvislosti dodat, že žalobce v rámci svých námitek sice brojí proti konkrétnímu záměru žadatele, přičemž však ve své podstatě tyto námitky konkrétní změny záměru žadatele nereflektují. Jsou formulovány spíše v rovině obecné nepřijatelnosti jakékoli stavební činnosti a potažmo zástavby dotčené plochy. Nelze pak vytýkat správnímu orgánu, potažmo žalovanému, klade-li určitý důraz na obsah Územního plánu města Bor coby prezentace veřejného zájmu na předpokládaném způsobu využití daného území, neboť je těmito úvahami na námitky žalobce zmíněné kvality adekvátně reagováno. Otázku úplnosti zjištěného stavu věci již nepovažuje žalovaný za nutné rozvádět. Je zde namístě pouze zdůraznit, že areál žadatele má vznikat na neobhospodařované půdě určené jako plocha pro umístění podobných areálů. Biotop ZCHDŽ leží mimo tento budoucí areál ve vzdálenosti nikoli zanedbatelné. Navržená kompenzační opatření budou možné negativní vlivy stavby na tento biotop schopné eliminovat. V daném případě tedy nejde o přímý zásah či dokonce likvidaci biotopu a ZCHDŽ, ke kterému by v důsledku stavby mělo docházet, ale o ochranu mimo areál ležícího biotopu, který není stavbou dotčen přímo, přičemž negativní vlivy nepřímé je možné kompenzovat. Rovněž tyto okolnosti byly podstatné v rámci vážení veřejného zájmu na ochraně ZCHDŽ v konkurenci se zájmem na provedení změny stavby záměru. V rámci tohoto skutkového stavu věci byly zajištěny podklady dle názoru žalovaného dostatečné a tyto byly adekvátně vyhodnoceny. V. Vyjádření osoby zúčastněné na řízení Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila toliko k žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku, nikoli též k žalobě samotné. VI. Posouzení věci krajským soudem Soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). V řízení o žádosti toho, kdo zamýšlí uskutečnit škodlivý zásah, posuzuje orgán ochrany přírody podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. splnění těchto podmínek: 1) existence jiného veřejného zájmu (než je zájem ochrany přírody), 2) převaha takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, 3) neexistence jiného uspokojivého řešení a 4) to, že povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Žalobce namítá především nedodržení podmínek č. 1) a č. 2). Dne 21. 8. 2007 pod č.j. 1249/2007/OVÚP/6/UR-61 Městský úřad Bor vydal společnosti SIT-Scherm International Transports, s.r.o., rozhodnutí o umístění stavby „Dopravně obslužný areál Scherm“ umístěné na p.p.č. 297/1, 297/3, 2660/1, 2660/20, 2664, 2475/1 a 273 (parcela zjednodušené evidence) v k.ú. Bor u Tachova. Toto územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 9. 2007. Dne 25. 9. 2015 společnost SIT-Scherm International Transports, s.r.o., podala Krajskému úřadu Plzeňského kraje žádost o výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb. k zásahu do biotopu a přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů z důvodu výstavby dopravně obslužného areálu Scherm Bor. V rozhodnutí ze dne 2. 6. 2016, č.j. ŽP/9379/15, sp. zn. ZN/2210/ŽP/15, Krajský úřad Plzeňského kraje k výše uvedeným podmínkám pro povolení výjimky uvedl: „V rámci řízení o povolení výjimky z ochranných podmínek ZCHDŽ správní orgán hodnotil, zda existuje jiný veřejný zájem, který může převážit nad zájmem chráněným ZOPK, tj. zabránění především rušení ZCHDŽ stavbou areálu a jeho užíváním. Kromě toho bral správní orgán v úvahu skutečnosti, které mají zásadní vliv na posouzení záměru, a to soulad záměru s územně plánovací dokumentací a předchozí úkony orgánů veřejné správy v této věci. Podle ust. § 56 odst. 2 písm. c) ZOPK může takovým důvodem jiného převažujícího veřejného zájmu být záměr (zájem) sociální a ekonomické povahy, do které výstavba dopravně-obslužného areálu bezesporu může spadat. Borský spolek a město Bor jsou názoru, že tato stavba není přínosem v sociální oblasti a je pouze ekonomickým zájmem držitele výjimky, tudíž není splněn důvod pro povolení předmětné výjimky. Držitel výjimky obhajuje svůj záměr tím, že vytvoří pracovní příležitosti v místě, včetně prostoru pro zlepšení odborné přípravy ve vzdělávacím systému žáků středoškolského vzdělávání. Zároveň poukazuje na skutečnost, že plánuje investici na ploše k tomu územním plánem určené, investice je realizována ze značné části z prostředků pocházejících ze zahraničí (ze SRN), a proto se domáhá práva na ochranu investice, přičemž se odvolává i na mezinárodní závazky ČR při ochraně investic, což považuje za veřejný zájem. Správní orgán k vyjádřením účastníků uvádí, že záměr je plánován na lokalitě, která je dle platného Územního plánu města Bor (platný od 28. 7. 2014) zastavitelnou plochou s přípustným využitím mimo jiné pro dopravní a skladové areály. To znamená, že v jednotlivých fázích orgány veřejné správy i samospráva akceptovaly tento přípustný způsob využití, aniž by namítaly rozpor s jinými obecně závaznými právními předpisy chráněnými zájmy. Územní plán tedy vymezuje základní limit využití území a držitel výjimky má v tomto smyslu důvod se právem domnívat, že v případě souladu svého záměru s územním plánem nevynakládá zbytečně své finanční prostředky. Je třeba rovněž zohlednit, že v platných zásadách územního rozvoje Plzeňského kraje je v kapitole 2.2.

6. Vymezování rozvojových území správní území města Bor uvedeno mezi prioritními oblastmi, kam (s ohledem na dobrou napojenost na dopravní infrastrukturu - zejména dálnici) má být přednostně v rámci Plzeňského kraje směrován rozvoj a investiční záměry vyžadující vymezení velkých rozvojových ploch (nad 15 ha). V tomto kontextu byla také v minulosti v územním plánu předmětná rozvojová plocha vymezena a stanoveno její přípustné funkční využití. Nadto držitel výjimky disponuje platným územním rozhodnutím (č.j. 1249/2007/OVÚP/6/UR-61 s nabytím právní moci 24. 9. 2007) na stavbu obslužného areálu a předmětné řízení o povolení výjimky bylo vyvoláno pouze aktuální funkčně nepodstatnou změnou původního záměru. Ani k původnímu územnímu řízení nevyslovily orgány veřejné správy a samosprávy zásadní nesouhlasná stanoviska, která by bránila vydání kladného územního rozhodnutí. Držitel výjimky má dle správního orgánu právo se tedy domnívat, že stavba je z hlediska funkčního určení v lokalitě přípustná. Na základě uvedených důvodů správní orgán dospěl k závěru, že existuje veřejný zájem na ochraně právní jistoty držitele výjimky a jeho dosavadních investic realizovaných v souladu s jemu známými limity pro využití jím zakoupeného pozemku a jedná se o zájem, který za určitých podmínek může převážit nad zájmem na ochranu ZCHDŽ stanoveným v § 50 odst. 1 a 2 ZOPK. Z hlediska přínosů v oblasti sociální a ekonomické je správní orgán toho názoru, že podrobné objektivní hodnocení není s ohledem na rychle se měnící ekonomicko-politické trendy v tomto řízení možné a je třeba se soustředit na věcné posouzení případných negativních dopadů záměru na zájmy chráněné ZOPK, a to i s ohledem na objem dosud vynaložených investic do přípravy projektu (viz dále). … Správní orgán je názoru, že zajistil stanovenými podmínkami pro stavbu a následný provoz dopravně obslužného areálu takové podmínky, které minimalizují negativní dopad tohoto investičního záměru na ZCHDŽ. Přitom hodnotil jednotlivé veřejné zájmy, které souvisejí s realizací záměru. Na straně jedné leží veřejný zájem na ochraně jedinců a populací zvláště chráněných druhů živočichů a jejich biotopu. Na straně druhé leží zájem držitele výjimky, který hodlá realizovat v místě svůj záměr. V tomto pohledu se sice jedná o zájem privátní a ekonomický zájem - v širší souvislosti je však veřejným zájmem třeba chápat i ochranu výkonu vlastnických práv, ochranu právní jistoty investora a jeho investice v případě, že postupuje v souladu s předem stanovenými limity pro využití území územně plánovací dokumentací. Správní orgán dospěl k závěru, že zmaření investice by bylo v nepoměru se zájmy chráněnými ZOPK, jelikož je možné technickými a ekonomicky přijatelnými opatřeními minimalizovat případné negativní vlivy na ZCHDŽ. Při opačném výkladu příslušných ustanovení ZOPK by jakékoliv, byť nepřímé nebo nevýznamné ohrožení ZCHDŽ bylo důvodem k zablokování většiny investičních záměrů, což by ve svém výsledku mělo negativní dopady nejen do oblasti sociální (např. zaměstnanost), ale i ekonomické (např. kupní síla obyvatelstva, daně). Z hlediska povinnosti zvážit, zda existuje jiné uspokojivé řešení záměru (kromě nulové varianty) správní orgán konstatuje, že dle jeho názoru takové řešení neexistuje. Svůj závěr opírá o skutečnost, že územně plánovací dokumentace, tj. zásady územního rozvoje a územní plán, vymezují konkrétní území s příslušnými limity využití. Držitel výjimky v dobré víře takovou lokalitu zakoupil a provedl příslušné kroky k realizaci záměru funkčně odpovídajícímu vymezené rozvojové ploše. Stupeň rozpracovanosti záměru a objem doposud prostředků vynaložených na jeho realizaci již vylučuje hledání jiné vhodné lokality, resp. prověřování, zda taková lokalita vůbec existuje. Správní orgán dále dospěl k závěru, že pro žádný z uvedených druhů ZCHDŽ se nejedná o zásah do jejich populace nebo biotopu, který by vedl k poklesu populační denzity či vymizení v širším okolí místa stavby. Druhy ZCHDŽ, které mohou být záměrem nejvíce dotčeny, jsou primárně vázané na mokřad, který je vzdálen od místa stavby v nejbližším místě cca 180 m. Stanovením ochranných opatření je zajištěno, že se nezhorší podmínky pro výskyt jednotlivých druhů ZCHDŽ v této lokalitě.“. Proti tomuto rozhodnutí krajského úřadu se odvolal Borský spolek, z.s. K podanému odvolání se vyjádřily město Bor a společnost SIT-Scherm International Transports, s.r.o. V žalobou napadeném rozhodnutí ze dne 18. 8. 2016, č.j. 47714/ENV/16, 634/520/16, Ministerstvo životního prostředí ke shora citovaným podmínkám pro povolení výjimky uvedlo: „KÚPK zjistil rovněž všechny okolnosti důležité pro ochranu obou, v řízení pojmenovaných a konkrétně specifikovaných veřejných zájmů. Jejich vzájemné poměření provedl KÚPK v zákonných mezích, tedy v rozsahu vyžadovaném zákonem a jako takové je srozumitelně a přezkoumatelně uvedeno v odůvodnění napadeného rozhodnutí. … Ad 1/ Po provedeném odvolacím řízení ministerstvo konstatuje, že odvolatelem tvrzenou absenci veřejného zájmu, ani jeho dotváření KÚPK v rámci vedeného řízení, nezjistilo, neboť správní uvážení KÚPK uvedené na str. 12-15 napadeného rozhodnutí i jeho premisy jsou srozumitelné a mají oporu v podkladech řízení. Naopak tvrzení odvolatele, že KÚPK považuje v dané věci za převažující veřejný zájem nad zájmem na ochraně přírody a krajiny zájem sociální a ekonomické povahy, nemá oporu v podkladech řízení ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí. KÚPK v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 12 jednoznačně uvádí, že zásadní pro posouzení záměru je jeho soulad s územně plánovací dokumentací a dále fakt, že žadatel je držitelem platného územního rozhodnutí č.j. 1249/2007/OVÚP/6/UR-61 na stavbu záměru, a to, že předmětné řízení o povolení výjimky bylo vyvoláno funkčně nepodstatnou změnou záměru žadatele. Tato změna spočívá v posunutí záměru o 13 m západním směrem, v posunutí sjezdu ze silnice II/200, ve zmenšení zpevněné plochy uvnitř areálu, v umístění parkovacího stání, čerpací stanice LPG a trafostanice. Veřejný zájem na realizaci záměru žadatele z hlediska jeho přínosů v oblasti sociální a ekonomické KÚPK ve své správní úvaze nehodnotil, neboť je v souvislostech řešeného případu považuje za rychle se měnící trendovou záležitost. Ministerstvo nezjistilo žádnou důvodnou pochybnost o správnosti doložených podkladů řízení či nedostatky, resp. nesprávnosti v jejich interpretaci či v jejich hodnocení KÚPK v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Námitce nelze přisvědčit, neboť ministerstvo zjistilo, že není dán žádný faktický důvod pro její tvrzení odvolatelem. … Ad 3/ Postup KÚPK i jeho správní uvážení plně respektuje i odvolatelem uváděnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Veškeré atributy správní úvahy, vyžadované zákonem pro posouzení možnosti udělit výjimku v souladu s § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona pro záměr žadatele, byly v řízení specifikovány a posouzeny, viz str. 12-15 napadeného rozhodnutí. Skutečnost, na kterou poukazuje námitka odvolatele, tvoří pouze součást úvahy KÚPK, jako takovou je třeba ji chápat a nevydělovat z celkového kontextu všech uváděných faktů, a tak jí přisuzovat jiný smysl a význam. Skutečnost, na kterou poukazuje námitka odvolatele, nijak nenarušuje konzistentnost ani srozumitelnost správní úvahy KÚPK, nezakládá její nesprávnost či nezákonnost. Námitce se nepřisvědčuje, protože není věcná, když poukazuje toliko na jednotlivost vytrženou z kontextu celé správní úvahy, čímž zásadně mění její smysl a význam. Ad 4/ Namítané posouzení negativních dopadů na zájmy ochrany přírody ve vazbě na dosud vynaložené náklady žadatele jako jeden z argumentů zvažovaných KÚPK v předmětném řízení je v kontextu okolností posuzované žádosti logický, srozumitelný a dokládá nestrannost postupu KÚPK v řízení. Námitce se nepřisvědčuje. … Ad 6/ Institut udělení výjimky dle § 56 odst. 1 a 2 písm. c) zákona je koncipován právě a jen pro výlučné případy, kdy nad veřejným zájmem na ochraně přírody z důvodů a za podmínek stanovených zákonem prokazatelně převáží jiný veřejný zájem. V takových ojedinělých případech je pak možné zákaz stanovený § 50 zákona překročit. Nicméně i v těchto případech, v duchu smyslu a účelu zákona, má správní orgán, který rozhoduje o udělení výjimky, možnost stanovit v takovém rozhodnutí o výjimce podmínky napomáhající k co nejmenším zásahům do života objektů ochrany. I v případě napadeného rozhodnutí byly výrokem II napadeného rozhodnutí stanoveny podmínky k minimalizaci možných škodlivých vlivů na vyjmenované ZCHDŽ, za nichž bylo možné výjimku pro záměr žadatele udělit. Námitce se nepřisvědčuje.“. K tomu soud konstatuje, že podle § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. orgán ochrany přírody může povolit výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů podle § 46 odst. 2, § 49 a § 50 mimo jiné v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. U zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, které jsou předmětem ochrany podle práva Evropské unie, lze výjimku podle věty prvé povolit jen tehdy, pokud je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 2, neexistuje jiné uspokojivé řešení a povolovaná činnost neovlivní dosažení či udržení příznivého stavu druhu z hlediska ochrany. Dle § 56 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona lze výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí. Smyslem § 56 zákona č. 114/1992 Sb., který je transpozicí čl. 16 směrnice Rady č. 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je dosažení vyšší úrovně ochrany a přísnějších kritérií pro budoucí zásahy do biotopů zvlášť chráněných rostlin a živočichů (§ 48 až § 50 zákona č. 114/1992 Sb.), než je tomu u obecné druhové ochrany (§ 5 téhož zákona). Žadatel o výjimku podle § 56 bude úspěšný, jen pokud splní každou z tam uvedených podmínek. Logika § 56 zákona č. 114/1992 Sb. velí v řízeních o povolení výjimky posuzovat žádost o výjimku v několika krocích. Pokud je již při zkoumání prvního či druhého kroku zřejmé, že žadatel nemůže uspět, protože na jeho straně není relevantní jiný veřejný zájem, respektive ten nepřevažuje nad zájmem na ochranu přírody, je nadbytečné, aby správní orgán hodnotil splnění dalších předpokladů pro udělení výjimky. Opačný výklad by byl v rozporu se zásadami hospodárnosti a rychlosti řízení a procesní ekonomie (§ 6 odst. 1 správního řádu). Z řečeného plyne, že při posuzování žádosti o výjimku je nutno nejprve zkoumat dvě dílčí otázky, a to jednak, zda je záměr žadatele ve veřejném zájmu, a jednak, zda tento veřejný zájem na realizaci záměru žadatele převažuje nad veřejným zájmem na ochraně přírody. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2007, č.j. 1249/2007/OVÚP/6/UR-61, Městský úřad Bor rozhodl o umístění stavby „Dopravně obslužný areál Scherm“ na p.p.č. 297/1, 297/3, 2660/1, 2660/20, 2664, 2475/1 a 273 (parcela zjednodušené evidence) v k.ú. Bor u Tachova tak, jak byla vymezena v dokumentaci k územnímu řízení vyhotovené v roce 2007. K žádosti o vydání územního rozhodnutí byla předložena také vyjádření Městského úřadu Tachov, odboru životního prostředí, ze dne 4. 6. 2007, č.j. 1964/07-OŽP/208.1, a ze dne 11. 7. 2007, č.j. 2419/07-OŽP/231/2-V. Z ničeho se tu však nepodává, že by v roce 2007 byl záměr společnosti SIT-Scherm International Transports, s.r.o., posouzen orgánem ochrany přírody ve vztahu k části páté zákona č. 114/1992 Sb. (Památné stromy, zvláště chráněné druhy rostlin, živočichů a nerostů). Dne 25. 9. 2015 společnost SIT-Scherm International Transports, s.r.o., požádala Krajský úřad Plzeňského kraje o výjimku ze zákona č. 114/1992 Sb. k zásahu do biotopu a přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů z důvodu výstavby dopravně obslužného areálu Scherm Bor. Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2016, č.j. ŽP/9379/15, sp. zn. ZN/2210/ŽP/15, Krajský úřad Plzeňského kraje v souladu s § 56 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb. povolil společnosti SIT-Scherm International Transports, s.r.o., výjimku ze základních podmínek ochrany ZCHDŽ uvedených v § 50 odst. 1 a 2 téhož zákona, která opravňuje držitele výjimky škodlivě zasahovat do biotopu a přirozeného vývoje a rušit specifikované ZCHDŽ výstavbou a provozem dopravně obslužného areálu Scherm Bor na pozemcích p.č. 297/1, 261/12, 2475/13, 2660/1, 2664 a 2475/1 v k.ú. Bor u Tachova v rozsahu projektové dokumentace zpracované v roce 2015. Podle názoru soudu nebude stavební úřad rozhodovat o změně stavby, nýbrž o umístění jiné stavby. Není zřejmé, proč řízení o výjimce nebylo vyžadováno již v roce 2007: zda nebylo třeba v důsledku tehdejší právní úpravy či odlišného skutkového stavu nebo zda objektivně k němu mělo dojít, ale z nějakého důvodu (např. pochybení na straně správního orgánu) nedošlo. Pokud nebude tato záležitost náležitě objasněna, nemůže soud přijmout argumentaci žalovaného správního orgánu, že „specifikum posuzovaného případu spočívá především v tom, že výjimka není udělována pro účely celé stavby záměru – tato již byla vypořádána v rámci schvalovacího procesu v roce 2007, kdy bylo pro tuto stavbu vydáno stavebním úřadem územní rozhodnutí, povolující její umístění v dotčeném území“. Na udělení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. není právní nárok (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č.j. 7 A 139/2001-67, publ. pod č. 379/2004 Sb. NSS). Udělení nebo neudělení výjimky je věcí správního uvážení orgánu ochrany přírody na základě posouzení kritérií stanovených zákonem. Nejvyšší správní soud pak v kontextu jiného typu řízení vyslovil též závěr, že i tam, kde má správní orgán správní uvážení, „musí být jeho postup a rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil“ (viz rozsudek ze dne 30. 11. 2004, č.j. 3 As 24/2004- 79, publ. pod č. 739/2006 Sb. NSS). V řízeních o žádosti o výjimku podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na určitých skutkových okolnostech (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2015, č.j. 8 As 91/2014-37). I posuzovaný spor se váže ke konkrétním skutkovým okolnostem, z nichž měly při posuzování žádosti o výjimku správní orgány vycházet. Své závěry měly správní orgány opřít o patřičné úvahy ve vztahu k spornému záměru, jedině tak by zákonným způsobem mohly vysvětlit, proč žadateli byla výjimka podle § 56 uvedeného zákona udělena. V daném případě tak však postupováno nebylo. Existenci jiného veřejného zájmu shledávají správní orgány v zájmu na ochraně výkonu vlastnických práv a ochraně právní jistoty investora a jeho investice v případě, že postupuje v souladu s předem stanovenými limity pro využití území územně plánovací dokumentací. K tomu soud konstatuje, že povolení a realizace stavby jsou přímo pojmově spjaty s určitou mírou rizika (nejistoty). Některé záměry nejsou povoleny vůbec, některé s poměrně tíživými podmínkami. I v takových případech však žadatel musí vyvinout určité úsilí a často vynaložit nemalé prostředky. Tyto skutečnosti zpravidla nemohou být při posuzování podmínek pro povolení výjimky podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. zohledňovány. Za „jiný naléhavý důvod převažujícího veřejného zájmu“ by podle názoru soudu bylo možno ochranu vlastnických práv a právní jistoty investora považovat toliko v případě zvláštního zřetele hodného. Něčemu takovému by bylo možno přitakat jenom tehdy, kdyby – skutečná – výjimečnost případu byla mimořádně pečlivě odůvodněna. Stran převahy jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody došly správní orgány k závěru, že zmaření investice by bylo v nepoměru se zájmy chráněnými ZOPK, jelikož je možné technickými a ekonomicky přijatelnými opatřeními minimalizovat případné negativní vlivy na ZCHDŽ. K tomu soud konstatuje, že kdyby existence jiného naléhavého důvodu převažujícího veřejného zájmu byla v přezkoumávané věci opravdu prokázána, pak by jistě bylo třeba přistoupit k poměření takového veřejného zájmu se zájmem ochrany přírody. Zájem ochrany přírody ovšem v daném případě nemusí mít podobu pouze toho, co správní orgány už vzaly v úvahu, nýbrž může mít podobu i toho, co by ještě bylo na místě brát v potaz, kdyby se správní orgány patřičně vypořádaly s argumentací vznášenou Borským spolkem, z.s. Úvahy ohledně vážení konkurujících veřejných zájmů jsou proto zcela nedostatečné. Již jen z tohoto důvodu lze mít rozhodnutí o povolení výjimky za nepřezkoumatelné. Závěr správního orgánu, že „při opačném výkladu příslušných ustanovení ZOPK by jakékoliv, byť nepřímé nebo nevýznamné ohrožení ZCHDŽ bylo důvodem k zablokování většiny investičních záměrů, což by ve svém výsledku mělo negativní dopady nejen do oblasti sociální (např. zaměstnanost), ale i ekonomické (např. kupní síla obyvatelstva, daně)“, se soudu jeví jako neadekvátní. V této souvislosti soud – podobně jako žalobce – považuje za výstižný názor žalovaného správního orgánu vyjádřený na str. 4 jeho rozhodnutí ze dne 4. 9. 2015, č.j. 1048/530/15, 45758/ENV/15, že „soulad záměru s platným územním plánem je jedním z předpokladů pro jeho budoucí realizaci, ale nelze z něho dovodit veřejný zájem, který se posuzuje až s ohledem na konkrétní záměr, jeho dopady na lokální podmínky území a potřeby obyvatelstva a navíc tento veřejný zájem musí převažovat nad zájmy ochrany přírody“. Soudní praxe rovněž neaprobovala názor, že nesouhlas obcí nemůže v řízení o udělení výjimky mít žádnou relevanci. Pokud místní samospráva se záměrem nesouhlasí, je takovou skutečnost třeba při posuzování žádosti o výjimku podle § 56 zákona č. 114/1992 Sb. vzít v potaz. K věci je třeba ještě podotknout, že soud nemůže přihlížet k vysvětlujícím okolnostem, které žalovaný správní orgán uvádí teprve ve svém vyjádření k žalobě nebo dokonce až v duplice, rozhodnutí samo se o ně neopírá, ze správního spisu nevyplývají a žalobci nebyly v předmětném řízení o povolení výjimky sděleny (srov. Jaroslav Bureš – Ljubomír Drápal – Michal Mazanec: Občanský soudní řád. Komentář. 5. vyd. Praha 2001, str. 1218). Lze tak uzavřít, že podle § 68 odst. 3 věty prvé správního řádu se v odůvodnění rozhodnutí uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V přezkoumávané věci však ve vztahu k podmínkám pro povolení výjimky, spočívajícím v existenci jiného veřejného zájmu (než je zájem ochrany přírody) a v převaze takto určeného jiného veřejného zájmu nad zájmem ochrany přírody, nebyly v rozporu s citovaným ustanovením v odůvodnění rozhodnutí uvedeny úplné a určité úvahy, kterými se správní orgány řídily při hodnocení podkladů pro rozhodnutí a při výkladu právních předpisů, ani přezkoumatelná informace o tom, jak se správní orgány vypořádaly s námitkami žalobce (jakož i města Bor) a s jeho vyjádřením k podkladům rozhodnutí. VII. Celkový závěr a náklady řízení Jelikož v daném případě došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, soud podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. bez jednání zrušil pro vady řízení napadené rozhodnutí žalovaného a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. současně vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. K postupu soudu podle § 76 odst. 1 s. ř. s. se vyjádřila odborná literatura takto: „Pokud soud zrušuje rozhodnutí správního orgánu pro vady řízení, nemusí se zabývat správností právního posouzení věci. … Podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem [písmeno c)] jednoznačně znamená, že výsledkem řádně vedeného správního řízení mohlo být zcela jiné rozhodnutí. Nemá proto smysl, aby se soud zabýval správností nebo zákonností závěrů správního orgánu vyslovených v rozhodnutí … následujícím po chybném procesním postupu.“ (Lukáš Potěšil a kol.: Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha 2014, str. 693). Soud proto podrobně vytkl žalovanému správnímu orgánu procesní vady, jichž se dopustil a které zatěžují výchozí kroky rozhodování o výjimce, nepředjímá však to, jak budou tyto zásadní otázky posouzeny v dalším řízení a zda (popřípadě v jaké podobě) bude možno / nutno činit následné kroky. Z nového rozhodnutí správního orgánu by mělo být rovněž patrno, že orgány ochrany přírody respektují zásadu materiální rovnosti dotčených osob zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu, podle níž správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly (k tomu srov. rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 4. 9. 2015, č.j. 1048/530/15, 45758/ENV/15). Právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku, je správní orgán v dalším řízení vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem v celkové výši 15.342,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 3.000,- Kč, z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), a d) advokátního tarifu (9.300,- + DPH = 11.253,- Kč) a z náhrady hotových výdajů – výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné za tři úkony právní služby po 300,- Kč podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu (900,- + DPH = 1.089,- Kč). Za úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu se považují 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) žaloba a 3) replika. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000,- Kč, nikoli též za soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku ve výši 1.000,- Kč, protože ohledně odkladného účinku žalobce úspěšný nebyl. Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena přiměřená lhůta podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat). Osobě zúčastněné na řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, protože jí soud neuložil žádnou povinnost a nebyly zjištěny důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání práva na náhradu dalších nákladů řízení (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).