30 A 17/2014 - 47

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Marcely Sedmíkové a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci žalobce: J. F., bytem N. J. W. 870, D. K. n. L., zast. Mgr. Ing. Daliborem Jandurou, advokátem sídlem Dlouhá 103, Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. prosince 2013, č.j. 18876/DS/2011/Kj, takto:

Výrok

I . Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět sporu Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem ze dne 11. 11. 2013. č.j. ODP/28778-2013/1613-2011/kud, kterým zamítl dle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), námitky žalobce proti záznamu v jeho evidenční kartě řidiče jako neodůvodněné a provedený záznam potvrdil. II. Obsah žaloby Žalobce rozčlenil žalobu do několika žalobních bodů: a) Nedodržení zákonného procesního postupu v řízení Dle názoru žalobce je zcela na něm, jakým způsobem se k podkladům rozhodnutí v uložené lhůtě vyjádří a pokud zvolí formu elektronické pošty, nemůže nést následky nefunkčnosti příslušné publikované cílové adresy na straně správního orgánu. Žalobce neví, jak jinak by dokázal odeslání emailové zprávy, než skenem specializovaného poštovního programu, přičemž forma zprávy a obsah její hlavičky nese informaci o okamžiku odeslání. To, že systém na straně správního orgánu I. stupně nefunguje, nemůže být na újmu uplatnění práv účastníka, který zákonem upravenou formu komunikace použil. Žalobce upozornil, že je na správním orgánu, aby prokázal nesplnění podmínky § 3 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb., tedy, že dopravovaný dokument mu nebyl dostupný. Otázka přijetí a doručení je na odpovědnosti správního orgánu. b) Nesprávné právní posouzení věci První kardinální námitka žalobce, t.j. existence dvou podob oznámení ze dne 8. 6. 2009, má být podle správních orgánů obou stupňů vyřešena tím, že správní orgán I. stupně se sám přihlásil k autorství úprav té podoby oznámení, která byla jako podklad rozhodnutí v předchozích fázích řízení vzata v potaz, když správní orgán I. stupně uvádí, že sám dopsal pozměněné údaje. Takové vyřešení své námitky nelze dle žalobce akceptovat, neboť jde nejen o nesprávné právní posouzení i postup správního orgánu I. stupně, ale o přímo nezákonný postup a takováto listina, ale ani její druhá podoba, již nemůže být podkladem rozhodnutí. S tím rovněž souvisí poznámka oprávněné úřední osoby, že nechápala, jak mohl být s odstupem řešen přestupek blokově po několika měsících. Je naprosto nesmyslné, aby i s připuštěním nějaké opravy, bylo na minutu přesně manipulováno s časem. Nehledě k tomu, předmětný podklad rozhodnutí je podle všeho veřejnou listinou, kterou vydal orgán veřejné moci v mezích své pravomoci nebo jiná listina, kterou zvláštní předpis za veřejnou označí. U veřejné listiny se ve správním nebo soudním řízení předpokládá její autenticita i pravdivost a její pozměňování je samo o sobě trestným činem. Podle názoru žalobce je taková manipulace naprosto nepředstavitelná, zejména byla-li jedna podoba tvrzeným podkladem původního rozhodnutí a jiná podoba podkladem současného rozhodnutí. Pokud jsou součástí správního spisu dvě podoby oznámení z 8. 6. 2009 (a jinak nelze s ohledem na původ vyhotovení, jež účastník ze spisu obdržel, a vlastní stanovisko správního orgánu I. stupně, uzavřít), pak jejich vzájemná konkurence a kontradiktornost znemožňuje kterékoli z nich upřednostnit a na něm založit sankční rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Takový postup by byl nepřijatelným excesem z povinnosti správních orgánů postupovat striktně zákonným způsobem. Konečně po čtyřech letech prohlášené sdělení o vlastním zásahu správního orgánu I. stupně je bezpředmětné. Ve spise je založena kopie předávacího protokolu ze stavby pro spol. ROBOTIK, s.r.o. - rekonstrukce prov. Slezská 93, Praha, kde pobýval v 9:30, a kopie stavebního deníku č. 3929 ze stavby “Výměna oken v objektu rychty za farmou Michael" v Nedvězí u Slap.”, kde pobýval v 11:15 hodin. Nelze než jednak poukázat na neodstranitelnou rozpornost vyhotovení oznámení z 8. 6. 2009, které tak nemůže obstát svým významem oproti podkladům prokazujícím přítomnost účastníka řízení jinde a jednak namítnout selektivní výběr podkladů znaleckého zkoumání, neboť ztotožnění podpisů J. F. na jím předložených předávacích protokolech (k němuž by podle žalobce nutně muselo dojít) by pochopitelně znamenalo i z formálně potvrzeného hlediska další posílení přímé konkurence dvou z povahy se vylučujících časově shodně determinovaných pobytů účastníka na diametrálně různém místě. Rovněž doplnění dokazování výpovědí policistky D. K. do věci ničeho nevneslo, neboť k osobě žalobce tato svědkyně ničeho podstatného neuvedla. Podle žalobce tak nebyla právu konvenujícím způsobem vyvrácena jeho obrana mimo jiné založená na jím snesených důkazech, že se jednání v Plzni dne 8. 6. 2009 účastnit nemohl. V tomto smyslu není žádného důvodu upřednostnit doklady k údajnému jednání na PČR v Plzni před listinami založenými účastníkem řízení. Písmoznalecký posudek do řešení tohoto konfliktu dvou v úvahu přicházejících skutkových stavů ničeho nevnáší, neboť ze své povahy nevyloučil a nemohl vyloučit relevanci podkladů účastníka, protože zejména podklady týkající se jak ověření totožnosti, tak srovnání podpisů znalcem v oboru písmoznalectví, nepocházejí časově z doby údajného spáchání přestupku, nýbrž z projednání věci bez bližších souvislostí realizované až s časovým odstupem jeden a půl měsíce. Byla-li ztotožňována osoba jménem J. F. za daného stavu úrovně verifikace bez ztotožnění podobizny, nejde o konečnou a bezvýhradnou identifikaci. Ohledně písmoznaleckého zkoumání vznesl žalobce výhradu pravděpodobnosti. Písmoznalectví ani grafologie není z povahy věci exaktní obor zkoumání, jež by byl zejména co do závěrů přezkoumatelný postupy založenými na dosaženém stupni vědeckého poznání, proto jakkoli by bylo lze učinit pravděpodobnostní závěr o ztotožnění podpisů (byť s vysokou mírou pravděpodobnosti), jistotní závěr znalce žalobce odmítl, neboť podle jeho názoru je takový závěr nepřezkoumatelný právě co do existence jistotního závěru v situaci, kdy nedošlo k posouzení autentických podkladů rozhodnutí předložených žalobcem, kde byl jeho podpis uveden a k němuž by bylo lze ze strany žalobce se nesporně přihlásit. Protože podpisy žalobce jsou i na shora citovaných dokladech, které založil do spisu, pak bylo dle jeho názoru namístě učinit tyto signace rovněž předmětem písmoznaleckého posouzení, zda jde o jeho pravé podpisy. Originály bylo možno v případě potřeby obstarat. Jinak nelze než namítnout selektivní výběr podkladů znaleckého zkoumání, neboť ztotožnění podpisů žalobce na jím předložených předávacích protokolech by pochopitelně znamenalo i z formálně potvrzeného hlediska přímou konkurenci dvou z povahy se vylučujících časově shodně determinovaných pobytů účastníka na diametrálně různém místě. Tedy podle žalobce ani doplnění podkladů rozhodnutí není způsobilé vyvrátit jeho obranu mimo jiné založenou na jím snesených důkazech, že se jednání v Plzni dne 8. 6. 2009 účastnit nemohl. V tomto smyslu není jednak žádného důvodu upřednostnit jednu podobu dokladu k údajnému jednání na PČR v Plzni jako podklad pro záznam bodů a jednak upřednostnit ji před listinami založenými účastníkem řízení. Pokud podle judikatury je správní orgán povinen zabývat se námitkami žalobce stran jeho tvrzení, že se přestupku, který mu byl přičítán, nedopustil, a zabývat se tím, zda žalobce skutečně v daný den spáchal přestupek a pokud tato povinnost správního orgánu existuje nezávisle na skutečnosti, že v dané věci existuje pravomocné rozhodnutí, pak je třeba za shora popsaných okolností rozporností a navzájem se vylučujících skutečností postupovat a rozhodnout v souladu se zásadou in dubio pro reo a per analogiam vždy ve prospěch obviněného z přestupku. Žalobce tedy vyjádřil přesvědčení, že v případě tvrzeného přestupku pod první odrážkou rozhodnutí správního orgánu I. stupně jde o nesprávný záznam bodů v jeho registru řidiče, neboť v uvedeném případě mu nebyly body zaznamenány v souladu se zákonem, resp. záznam bodů nebyl proveden na základě relevantního podkladu, který by takový záznam vůbec umožnil. Navrhl proto, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a spolu s ním také rozhodnutí správního orgánu I. stupně. III. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě Obsah vyjádření žalovaného k žalobě do značné míry kopíroval obsah odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný k námitce uvedené pod bodem a) žaloby uvedl, že souhlasí s tím, že je zcela na žalobci, jakým způsobem se rozhodne vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Uvedená zpráva, která měla obsahovat vyjádření žalobce, nebyla správnímu orgánu doručena, toto bylo ověřeno přímo dotazem na podatelnu městského úřadu – správní orgán neměl na rozdíl od žalobce žádnou jinou možnost ověření. Žalobce nedoložil odeslání zprávy žádným hodnověrným způsobem, např. z odeslané pošty a podobně. Pouze fotokopie e-mailové zprávy nedokazuje, že byla zpráva doručena. Správní orgán I. stupně se s touto zprávou nemohl seznámit, proto na ní též nemohl reflektovat v napadeném rozhodnutí. Odvolatel měl možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v období od 27. 9. 2013 do 11. 11. 2013, měl tedy dostatečně dlouhou lhůtu k tomuto úkonu a nebyl tak zkrácen na svých právech. K námitce pod bodem b) sdělil, že si správní orgán pro svoje potřeby vyhotovil fotokopii uvedeného podkladu, kde si udělal poznámku s tím, že na označené učiní dotaz. Tento postup byl popsán již v napadeném rozhodnutí o námitkách ze dne 11. 11. 2013 – předposlední odstavec na straně 3 uvedeného rozhodnutí. Skutečná podoba oznámení přestupku ze dne 8. 6. 2009 je na listu č. 95 spisového materiálu. Jako důkaz nechal správní orgán I. stupně ověřit originál tohoto oznámení, který je založen v evidenci ŘP (založeno ve spisovém materiálu na listu č. 140). Vysvětlení k této věci již bylo podáno správním orgánem v roce 2011. Žalovaný připustil, že způsob, kterým si správní orgán označil skutečnosti, na které se hodlal následně dotázat, nebyl nejvhodnější, nicméně následně toto napravil. Dle názoru žalovaného postupoval v souladu se zrušujícím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, který považoval za nezbytné, aby v dalším řízení bylo doplněno důkazní řízení ohledně přestupku ze dne 8. 6. 2009, Oznámení Policie ČR č.j. KRPP-24830/PŘ-2009-030507. Správní orgán I. stupně pokračoval v dokazování a požádal o součinnost Policii ČR, dopravní inspektorát Plzeň. Policie ČR poskytla originály pokutových bloků série JJ/2006, č.781844-781845, v nominální hodnotě 500 Kč, v celkové částce 1.000 Kč vydaných policistkou prap. D. Č. (nyní K.), OEČ 274282, ze dne 8. 6. 2009. Dále byl Policií ČR doložen výpis z logu IS Dotazy, ze kterého vyplývá, že dne 8. 6. 2009 se do uvedeného systému policistka s OEČ 274282 přihlásila v 9:07:52 hod s uvedením rodného čísla žalobce (viz spisový materiál list č. 79, řádek č. 33-28). Dále usnesením ze dne 16. 5. 2013 ustanovil správní orgán znalce z oboru písmoznalectví za účelem ověření, zda podpisy na pokutových blocích série JJ/2006 č. 781844-781845, v nominální hodnotě 500 Kč, v celkové částce 1.000 Kč, jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce. Správní orgán ke znaleckému zkoumání na základě výše uvedeného předložil písemnosti pod body 1 až 8 uvedenými na listu č. 82 spisu. Byly předloženy písemnosti, které získal správní orgán v rámci úřední činnosti. Znalec zpracoval znalecký posudek z oboru písmoznalectví – ručního písma poř. č. ZP-809/2013, ve kterém uvedl závěry: 1.) Sporné podpisy přestupce na obou předložených pokutových blocích (série JJ/2006 č. J 0781844 a J 0781845) psala jedna a táž osoba. 2.) Shora uvedené sporné dva podpisy přestupce na obou předložených pokutových blocích (série JJ/2006 č. J 0781844 a J 0781845) jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce. Dále správní orgán I. stupně v rámci dokazování dožádal výslech policistky D. K. u Magistrátu města Plzeň. Magistrát města Plzeň provedl požadovaný úkon a informoval o jeho konání právního zástupce žalobce. Dne 16. 8. 2013 proběhl výslech svědkyně za účasti zástupce právního zástupce žalobce na základě substituční plné moci ze dne 15. 8. 2013. Vzhledem k velkému časovému odstupu popsala svědkyně obecně postup policisty při řešení dopravních přestupků. Žalovaný v rámci odvolacího řízení dospěl k závěru, že přítomnost žalobce na místě projednání přestupku dne 8. 6. 2009 na Policii ČR DI Plzeň byla náležitě prokázána. Policií ČR byl doložen výpis z logu IS Dotazy, ze kterého vyplynulo, že dne 8. 6. 2009 se do uvedeného systému policistka (prap. K.) s OEČ 274282 přihlásila v 9:07:52 hod s uvedením rodného čísla žalobce. Dále následoval dotaz v 9:08:26, 9:27:54, 9:31:45, 9:32:04 a 9:32.

53. Čas uložení blokové pokuty na oznámení je uveden v 09:34 hod. Z tohoto důkazu správní orgán dovodil, že se žalobce nacházel na místě spáchání přestupku. Toto bylo doplněno jednoznačným závěrem znalce, který uvedl, že uvedené sporné dva podpisy přestupce na obou předložených pokutových blocích (série JJ/2006 č. J 0781844 a J 0781845) jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce. Proto žalovaný závěrem navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “s. ř. s”). Učinil tak bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když k takovému postupu udělili žalobce i žalovaný souhlas postupem dle § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. O věci usoudil následovně. Krajský soud nemůže přisvědčit námitce ohledně nedodržení zákonného procesního postupu v řízení. Toto pochybení mělo spočívat v tom, že prvoinstanční správní orgán nevzal při svém rozhodování v potaz žalobcovo podání, které měl zaslat dne 25. 10. 2013 na elektronickou podatelnu Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem a v němž využil své možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Dle tvrzení prvoinstančního správního orgánu mu toto podání nebylo doručeno. Žalobce naopak tvrdí, že takové podání správnímu orgánu elektronickou formou zaslal, což doložil fotokopií skenu specializovaného poštovního programu. Krajský soud předně konstatuje, že z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce byl řádně upozorněn prvoinstančním správním orgánem na možnost seznámit se se shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí. To také zástupce žalobce dne 27. 9. 2013 učinil. Dále konstatuje, že není známo, co bylo předmětem žalobcova podání, které mělo být dne 25. 10. 2013 zasláno na elektronickou podatelnu Městského úřadu Dvůr Králové nad Labem. Tato skutečnost totiž z fotokopie skenu nevyplývá a žalobce obsah tohoto podání nikdy později, ani ve správním řízení, ani v soudním řízení, nepředložil. Ve správním spise je založeno pouze podání žalobce ze dne 18. 9. 2013 označené jako „Vyjádření k podkladům rozhodnutí“. Z jeho obsahu je zřejmé, že představuje reakci žalobce na výzvu prvoinstančního správního orgánu k seznámení se s podklady rozhodnutí. Žalobce v něm hodnotí důkazy provedené v dalším řízení, hodnotí jak skutkovou tak právní situaci (a to prakticky shodně jako následně v odvolání a v nyní projednávané žalobě), návrhy na provedení dalších důkazů nevznáší. Sporným zůstává, kde došlo v procesu odesílání či doručování předmětného podání k pochybení, když na jedné straně stojí tvrzení žalobce, že jeho právní zástupce toto vyjádření řádně elektronickou formou odeslal, na druhé straně stojí tvrzení prvoinstančního správního orgánu, že mu uvedené vyjádření do elektronické podatelny doručeno nebylo. Ostatně není vyloučeno (a dokonce se to jeví dosti pravděpodobným), že např. v důsledku chyby technického povahy mohla zůstat odeslaná žalobcova zpráva nedoručena adresátovi. Co však považuje krajský soud při posouzení oprávněnosti dané žalobní námitky za podstatné. Žalobce sice tvrdí, že prvoinstanční správní orgán toto jeho vyjádření nevzal v potaz, ovšem ani on (a to ani v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, ani v žalobě) nespecifikuje, jaká konkrétní jeho práva byla uvedenou situací dotčena. To je ovšem základní předpoklad úspěšnosti takového žalobního tvrzení. Dle názoru krajského soudu však žalobce s takovou konkrétní specifikací dotčenosti svých práv ani přijít nemohl. Jak je zřejmé z obsahu jeho vyjádření se k podkladům řízení ze dne 18. 9. 2013, byly jeho názory ve věci v čase v podstatě konstantní a neměnné. Ostatně ani žalobce nepřišel s tvrzením, že by vyjádření, které mělo být odesláno dne 25. 10. 2013, obsahovalo nějaká jeho nová tvrzení, která do té doby nevznesl, ani že by v něm navrhoval doplnění dokazování provedením dalších důkazů. Pouze v obecné rovině uvádí, že nebylo vzato v potaz, nic víc. Dle krajského soudu je důležité, že správní orgán prvního stupně se ke všem sporným momentům (včetně těch obsažených v žalobcově vyjádření ze dne 18. 9. 2013) ve svém rozhodnutí vyjádřil. Dále je důležité, že žalobce měl možnost (a také tak učinil) následně uplatnit všechny svoje námitky ve svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Ty se tak ve své úplnosti staly předmětem posouzení odvolacího orgánu, který se s nimi následně vypořádal ve svém rozhodnutí, které tvoří s rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu jeden celek. Žalobce tak nemůže tvrdit (a ani tak nečiní), že by některá jeho námitka, připomínka, vyjádření, hodnocení či konkrétní návrh (např. na doplnění dokazování), které kdy ve správním řízení vznesl, zůstaly opomenuty či nevypořádány. K žádnému procesnímu pochybení správních orgánů v tomto směru nedošlo. Krajský soud tedy neshledal existenci takové vady správního řízení, která by byla způsobilá mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. V další žalobní námitce žalobce namítal, že Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení vypracované dopravním inspektorátem Městského ředitelství Policie Plzeň dne 8. 6. 2009 pod Č.j.: KRPP-24830/PŘ-2009-030507 (dále také jen „Oznámení“), existuje ve dvou podobách. Na jedné variantě Oznámení je v kolonce „Dne:“ uvedeno v počítačové podobě 22. 4. 2009 v 09:34 hod., ve druhé variantě byl údaj 22. 04. přeškrtnut a nad ním rukou napsáno 8. 6., dále byl přeškrtnut údaj 09:34 a nad ním rukou napsáno 09:

40. V tom žalobce spatřoval nepřípustný exces ze strany správních orgánů, které dle jeho názoru manipulovaly s obsahem veřejné listiny, u níž se předpokládá její autenticita i pravdivost. Vzájemná konkurence a kontradiktornost obou podob uvedené listiny dle něho znemožňuje kteroukoliv z nich upřednostnit, a proto ani jedna z nich nemůže být podkladem pro zápis bodů v registru řidičů, potažmo pro rozhodnutí v dané věci. Krajský soud dává žalobci plně za pravdu v tom, že uvedený stav není žádoucí, neboť působí matoucím dojmem. Z porovnání obou variant Oznámení není na první pohled jasné, která obsahuje pravdivé údaje a proč došlo na jedné z nich k oné shora popsané úpravě údajů v označení dne a hodiny, kdy byl přestupek spáchán. Na rozdíl od žalobce je však krajský soud toho názoru, že správním orgánům se existenci daného stavu povedlo uspokojivě a logicky vysvětlit. Krajský soud odkazuje zejména na obsah odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně o námitkách, v němž správní orgán vysvětlil, že uvedenou úpravu rukou provedl referent jeho odboru dopravy a silničního hospodářství, a uvedl také pohnutky, které k tomu referenta vedly. Jednalo se tedy fakticky o kopii Oznámení, na které byly referentem prvoinstančního správního orgánu provedeny uvedené úpravy, které měly ovšem povahu ryze pracovní poznámky, smyslem nebylo měnit obsah Oznámení v jeho původní, tedy počítačové podobě. Omylem ovšem tato kopie Oznámení opatřená těmito pracovními poznámkami zůstala založena ve správním spise. Žalovaný k této problematice v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že skutečná podoba Oznámení ze dne 8. 6. 2009 je založena na čl. 95 správního spisu. Dodal, že správní orgán prvního stupně nechal ověřit originál Oznámení, který je založen v evidenci ŘP (viz čl. 140 správního spisu). Ten ručně psané pracovní poznámky neobsahuje. Podotkl, že vysvětlení k této věci bylo prvoinstančním správním orgánem podáno již v roce 2011. Z uvedeného má krajský soud za spolehlivě prokázané, že originální podoba Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení vypracovaného dopravním inspektorátem Městského ředitelství policie Plzeň dne 8. 6. 2009 pod Č.j.: KRPP- 24830/PŘ-2009-030507 je ta, v níž nejsou shora uvedené rukou psané poznámky. Objasnění, proč byla do správního spisu původně založena podoba Oznámení, která tyto rukou psané pracovní poznámky referenta prvoinstančního správního orgánu obsahovala, tedy že se tak stalo omylem tohoto referenta, považuje krajský soud za jasné, pochopitelné a logické. K takovým chybám příslušných pracovníků, kdy na vině je tzv. lidský faktor, docházet může, ač by pochopitelně nemělo. Ale zcela vyloučit je nelze. Tomuto závěru ostatně nasvědčuje, že originál shora uvedeného Oznámení obsahuje správné údaje o dni a hodině spáchání přestupku. Je nepochybné (a ani žalobce netvrdil nikdy v tomto směru něco jiného), že přestupek tak, jak je popsán v Oznámení, byl spáchán dne 22. 4. 2009, nikoliv dne 8. 6. 2009. Dne 8. 6. 2009 došlo k projednání tohoto přestupku v blokovém řízení na dopravním inspektorátu Městského ředitelství Policie, jak z Oznámení plyne. Uvedené pochybení prvoinstančního správního orgánu tedy nemá za následek zpochybnění Oznámení jaké řádného podkladu pro záznam bodů do registru řidiče. Konečně se pak krajský soud dostává dle jeho názoru k podstatě projednávané věci, tedy k námitce, že to nemohl být žalobce, s kým byl daný přestupek dne 8. 6. 2009 na dopravním inspektorátu Městského ředitelství Policie Plzeň v blokovém řízení projednán, neboť v tu dobu byl na jiném místě. Krajský soud především předesílá, že v této věci již v minulosti rozhodoval. Stalo se tak rozsudkem ze dne 15. 2. 2013, č.j. 30A 50/2011-55, kterým zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce k tehdejší žalobě na důkaz svého tvrzení, že nemohl být dne 8. 6. 2009 v Plzni, předložil následující důkazy: kopii knihy jízd, ze které plyne, že se toho dne měl pohybovat na trase Hradec Králové – Praha – Nedvězí – Příbram – Nedvězí; kopii předávacího protokolu ze stavby pro společnost ROBOTIK s. r. o. na adrese Slezská 93, Praha, kde měl být v 9:30 hod. a kopii stavebního deníku č. 3929 ze stavby „Výměna oken v objektu rychty za farmou Michael“ v Nedvězí u Slap, kde měl být v 11:15 hod. Tyto listiny jako důkazy tedy nebyly založeny do správního spisu, ale byly založeny do spisu soudního. Jak krajský soud zjistil z obsahu správního spisu po jeho doplnění v dalším řízení, tyto důkazy do něj žalobcem založeny ani dodatečně nebyly. Žalobce je pak nepřiložil ani k nyní projednávané žalobě. Krajský soud proto, veden snahou, aby podkladový materiál pro posouzení věci byl kompletní, ofotil tyto podklady ze spisu sp. zn. 30A 50/2011 a zařadil je do soudního spisu týkajícího se nyní projednávané žaloby. Dále krajský soud považuje za vhodné ocitovat ty pasáže svého shora označeného rozsudku, v nichž se k danému problému vyjádřil. Krajský soud tehdy uvedl: „Žalobce tedy předložil k žalobě na podporu svých tvrzení důkazy, které zpochybňují možnost jeho účasti při jednání dne 8. 6. 2009 na dopravním inspektorátu v Plzni, potažmo zpochybňují, že shora citované pokutové bloky skutečně podepsal. Žalobce tím zpochybnil splnění zákonných podmínek pro to, aby mu byla uložena pokuta v blokovém řízení. Krajský soud dodává, že je to právě podpis obviněného z přestupku na vystaveném pokutovém bloku, který je rozhodující podmínkou pro závěr, že obviněný z přestupku uznal spáchání přestupku a že souhlasil s projednáním věci v blokovém řízení a byl ochoten pokutu zaplatit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, č.j. 8 As 68/2010-81; dostupný na www.nssoud.cz). Krajský soud proto považuje za nezbytné, aby žalovaný důkazní řízení v tomto směru doplnil. Krajský soud si je sice vědom skutečnosti, že soudy ve správním soudnictví rozhodují v plné jurisdikci, tedy mají možnost provést důkazy navržené některým z účastníků řízení nebo zúčastněnou osobu. To však nepřichází v úvahu za situace, kdy lze očekávat provedení dokazování ve větším rozsahu nebo za situace, kdy rozsah a předmět dokazování nejsou přesně dány a stanoveny. V takovém případě by totiž správní soud nahrazoval činnost správního orgánu, což za smysl činnosti soudů ve správním soudnictví považovat nelze. Tak tomu je i v projednávané věci. Na straně jedné doklady předložené dopravním inspektorátem v Plzni, ze kterých plyne, že žalobce se dne 8. 6. 2009 osobně na tuto součást Policie ČR dostavil, byla ověřena jeho totožnost, souhlasil se spácháním přestupku a zaplatil pokutu, když podpisy žalobce na pokutových blocích jsou skutečně podobné jiným jeho podpisům obsaženým ve správním spise. Na straně druhé shora citované doklady předložené žalobcem prokazující, že byl v tu dobu na zcela jiném místě. Bude tedy na žalovaném, aby se pokusil zjistit skutečný stav věci a uvedené rozpory odstranil. Jaké důkazy v souvislosti s tím provede, ponechává krajský soud v konkrétnostech na jeho úvaze. Nezbytnými se ovšem jeví výslechy svědků, a to jak těch policistů, kteří měli se žalobcem dne 8. 6. 2009 na dopravním inspektorátu v Plzni přestupek projednávat, tak osob, které měly se žalobcem být téhož dne při sepisu jím předložených podkladů (bude povinností žalobce tyto osoby za účelem provedení jejich výslechu přesně označit). Nelze vyloučit (ačkoliv se to jeví krajskému soudu jako krajní možnost) ani vyhotovení znaleckého posudku za účelem (možnosti) ověření pravosti podpisu přestupce na originálu pokutových bloků č. JJ/2006 781844 a JJ/2006 781845, jejichž fotokopie se nachází ve správním spise. Nelze samozřejmě vyloučit ani provedení případných dalších důkazů, které by mohly přispět k nalezení odpovědi na otázku, zda v přezkoumávaném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení pokuty žalobci v blokovém řízení a zda tedy existuje řádný právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů. V rámci tohoto dokazování samozřejmě bude na místě rovněž zjistit, proč došlo v Oznámení o uložení blokové pokuty k přeškrtnutí předtištěného data, kdy měl být přestupek spáchán, a nahrazení datem, kdy měla být uložena pokuta. Také tento evidentní rozpor by měl být spolehlivě objasněn. Stejně tak bude vhodné ověřit, proč v pokutovém bloku JJ/2006 781845 nebyla vyplněna kolonka „Doba, místo a popis přestupkového jednání“. K tomu krajský soud zatím v obecné rovině konstatuje, že tuto skutečnost samu o sobě jako překážku záznamu do registru řidiče nevnímá. Pokud je za přestupek udělena pokuta a na tuto pokutu je vystaveno více pokutových bloků (zde dva pokutové bloky po 500,- Kč), pak dle krajského soudu je nutno vnímat tyto pokutové bloky jako celek. Tedy pokud je jeden z těchto bloků vyplněn bezvadně, pak lze připustit (ačkoliv to samozřejmě nelze považovat za žádoucí), že u dalších pokutových bloků kolonka „Doba, místo a popis přestupkového jednání“ nemusí být nutně vyplněna nebo může být vyplněna zjednodušeným způsobem. To samozřejmě za předpokladu, že jsou řádně vyplněny jiné kolonky u všech pokutových bloků (zejména označení přestupce a označení přestupku, aby byla zřejmá spojitost s ostatními pokutovými bloky, výše uložené pokuty, den vystavení pokutové bloku a zejména podpis přestupce). Na podporu tohoto svého závěru odkazuje krajský soud ještě na níže uvedené citace z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č.j. 7 As 94/2012-20; dostupný na www.nssoud.cz.“ Správní orgány v dalším řízení po vrácení věci provedly v rámci pokynu krajského soudu další dokazování. O jaké důkazy se přesně jednalo, je podrobně popsáno v odůvodnění žalovaného rozhodnutí. Strana žalující a strana žalovaná se však liší po provedení těchto důkazů ve skutkovém i právním hodnocení věci. Krajský soud se musel přiklonit k hodnocení žalované. Poukazuje především na závěry znaleckého posudku znalce Oldřicha Vachka, který porovnáním podpisů osoby na originálech pokutových bloků s podpisy žalobce na jiných úředních listinách dospěl k jednoznačnému závěru, že sporné podpisy přestupce na obou předložených pokutových blocích psala jedna a táž osoba a že uvedené dva podpisy přestupce na obou předložených pokutových blocích jsou pravými vlastnoručními podpisy žalobce. Závěry znalce tedy nebyly závěry pravděpodobnostními, jak namítal žalobce, ale byly formulovány zcela jasně jako závěry jistotní. V podrobnostech samozřejmě krajský soud odkazuje na obsah uvedeného znaleckého posudku. S ohledem na námitky žalobce zpochybňující závěry znaleckého posudku odkazuje dále na seznam srovnávacích písemností posuzovaných znalcem a obsahujících podpisy žalobce. Jednalo se o kartu žádosti o vydání řidičského průkazu, Ohlášení ztráty řidičského průkazu, podání námitek na čl. 2 správního spisu, Úřední záznam na čl. 20 správního spisu, list rozhodnutí o námitkách na čl. 22 správního spisu, Záznam o nahlížení do spisu na čl. 23 správního spisu a Plnou moc na čl. 29 správního spisu. Krajský soud nemá pochyb o tom, že tyto srovnávací listiny skutečně obsahují vlastnoruční podpisy žalobce a že tedy byly způsobilým srovnávacím materiálem pro posouzení pravosti podpisů na obou pokutových blocích. Žalobce žádné důkazy o tom, že by tomu mělo být jinak, nepředložil, jeho námitky zůstaly ve zcela obecné rovině. Závěr, že žalobce skutečně dne 8. 6. 2009 navštívil dopravní inspektorát Městského ředitelství Policie Plzeň, pak podporuje i další důkaz, totiž výpis z logu IS Dotazy, z něhož plyne, že uvedeného dne se policistka prap. D. Č. (nyní K.), která s přestupcem toho dne jednala, do uvedeného systému přihlásila v 9:07:52 hod s uvedením rodného čísla žalobce. Je tedy zřejmé, že jednala s osobou, která znala žalobcovo rodné číslo. Tedy údaj osobní povahy, který je obvykle znám pouze tomu, komu je rodné číslo přiděleno. Krajský soud se tak shoduje se závěry správních orgánů, že uvedené důkazy (a to každý zvlášť, jakož i ve vzájemných souvislostech) spolehlivě prokazují, že to byl žalobce, kdo se dne 8. 6. 2009 dostavil na dopravní inspektorát Městského ředitelství Policie Plzeň, přiznal se ke spáchání přestupku ze dne 22. 4. 2009 a souhlasil s vyřízením věci v blokovém řízení. Tedy že to byl také on, kdo podepsal pokutové bloky na důkaz zaplacení pokuty. Pokud jde o žalobcovo tvrzení, že byl v onu dobu jinde, které podpořil shora citovanými důkazy předloženými k předchozí žalobě, konstatuje krajský soud následující. Tyto důkazy, kopie listin, vzal při minulém soudním řízení krajský soud v potaz, protože nebyly žalobcem předloženy ve správním řízení, ale až v řízení soudním, tedy správní orgány se k nim nemohly jakkoliv vyjádřit, vyhodnotit je, pracovat s nimi. Ze shora citovaného odůvodnění rozsudku zdejšího soudu ze dne 15. 2. 2013, č.j. 30A 50/2011-55, plyne, že tyto kopie listin nepovažoval soud za důkazy, které by samy o sobě byly způsobilé prokázat, že žalobce dne 8. 6. 2009 v předmětném čase v Plzni být nemohl. Proto krajský soud uvedl, že považuje za nezbytné, aby byly v postavení svědků vyslechnuty také osoby, které měly se žalobcem být toho dne při sepisu jím předložených podkladů. Současně ale také výslovně zdůraznil, že bude povinností žalobce tyto osoby za účelem provedení jejich výslechu přesně označit. Tedy jinými slovy že je na žalobci, aby v tomto směru navrhnul provedení důkazů za účelem prokázání svých tvrzení, že je na něm, aby vyvinul důkazní aktivitu. Po vrácení věci k dalšímu řízení správním orgánům však žalobce žádné návrhy důkazů ohledně tohoto svého tvrzení neučinil. Zaměřil se pouze na zpochybnění důkazů provedených správními orgány za účelem prokázání skutečnosti, že dne 8. 6. 2009 „v Plzni byl“, zatímco na prokázání skutečnosti, že dne 8. 6. 2009 „v Plzni být nemohl, protože byl na jiném místě“ zcela rezignoval. Pokud žalobce v odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí, jakož i v žalobě, učinil zmínku, že správní orgány měly také provést znalecké zkoumání pravosti jeho podpisů na jím předložených kopiích listin, protože „Originály bylo možno v případě potřeby obstarat“, pak nutno konstatovat, že žalobci nic nebránilo v tom, aby si v průběhu správního, nebo i soudního, řízení originály těchto listin obstaral a učinil jasný návrh na doplnění dokazování, případně aby si jím zmiňovaný znalecký posudek obstaral sám. Objasnění proč neoznačil osoby, které by mohly v postavení svědků potvrdit, že v uvedený den byl skutečně nikoliv Plzni, ale na shora uvedených místech, ačkoliv k tomu byl krajským soudem v předchozím zrušujícím rozsudku ve věci nabádán, se žalobce zcela vyhnul. Obecně zmínky o možnosti provedení shora uvedeného důkazu vyslovené v souvislosti s jeho výtkami na údajnou selekci důkazů ze strany správních orgánů po vydání prvoinstančního rozhodnutí tak nutně působí účelovým dojmem. Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č.j. 9 As 96/2008-44, orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Ze shora uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že těmto povinnostem se správní orgány v přezkoumávané věci nezpronevěřily. Nezbylo mu proto, než žalobu zamítnout, protože nepřisvědčil žádné ze žalobních námitek a neshledal tak žalobu důvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). V. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalovaný, ten však náhradu nákladů nepožadoval, ostatně krajský soud ze správního spisu ani nezjistil, že by mu nějaké náklady v souvislosti se soudním řízením vznikly.

Poučení