30 A 180/2015 - 271

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce P.T., zastoupeného JUDr. Františkem Grznárem, advokátem, se sídlem Paroubkova 228, 344 01 Domažlice, proti žalovanému Krajskému úřadu Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary, v řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2862/DS/15-4, č. j. 2867/DS/15-4, č. j. 2872/DS/15-4, č. j. 2876/DS/15-4, č. j. 2881/DS/15-4, č. j. 2885/DS/15-4, ze dne 16. 10. 2015 č. j. 2891/DS/15-4, ze dne 19. 10. 2015 č. j. 2902/DS/15-4, č. j. 2911/DS/15-4, ze dne 20. 10. 2015 č. j. 2916/DS/15-4, č. j. 2922/DS/15-4, č. j. 2926/DS/15-4, takto:

Výrok

I. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2862/DS/15-4 se zamítá.

II. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2867/DS/15-4 se zamítá.

III. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2872/DS/15-4 se zamítá.

IV. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2876/DS/15-4 se zamítá.

V. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2881/DS/15-4 se zamítá.¨

VI. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2885/DS/15-4 se zamítá.

VII. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 16. 10. 2015 č. j. 2891/DS/15-4 se zamítá.

VIII. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 19. 10. 2015 č. j. 2902/DS/15-4 se zamítá.

IX. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 19. 10. 2015 č. j. 2911/DS/15-4 se zamítá.

X. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 20. 10. 2015 č. j. 2916/DS/15-4 se zamítá.

XI. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 20. 10. 2015 č. j. 2922/DS/15-4 se zamítá.

XII. Žaloba proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje ze dne 20. 10. 2015 č. j. 2926/DS/15-4 se zamítá.

XIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobce se dvanácti samostatnými žalobami domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2862/DS/15-4, č. j. 2867/DS/15-4, č. j. 2872/DS/15-4, č. j. 2876/DS/15-4, č. j. 2881/DS/15-4, č. j. 2885/DS/15-4, ze dne 16. 10. 2015 č. j. 2891/DS/15-4, ze dne 19. 10. 2015 č. j. 2902/DS/15-4, č. j. 2911/DS/15-4, ze dne 20. 10. 2015 č. j. 2916/DS/15-4, č. j. 2922/DS/15-4, č. j. 2926/DS/15-4, kterými byla zamítnuta odvolání proti předcházejícím rozhodnutím Městského úřadu Sokolov (dále též jen „prvoinstanční orgán“) ze dne 23. 7. 2015 a tato rozhodnutí byla potvrzena. Rozhodnutími Městského úřadu Sokolov byla podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zastavena řízení o žádostech žalobce o dokončení převodu vozidel na jeho osobu. Žaloby vedené u krajského soudu pod spisovými značkami 30 A 180/2015, 30 A 183/2015, 30 A 186/2015, 30 A 189/2015, 30 A 192/2015, 30 A 195/2015, 30 A 201/2015, 30 A 204/2015, 30 A 208/2015, 30 A 211/2015, 30 A 214/2015 a 30 A 217/2015 byly usneseními ze dne 6. 12. 2016 spojeny ke společnému projednání pod sp. zn. 30 A 180/2015. II. Žaloby Žalobce ve všech žalobách vznášel totožné námitky, které rozdělil do šesti skupin. V první části žalobních bodů uvozené slovy „Nedodržení základních zásad správního řízení“ žalobce uvedl, že v celém správním řízení nebyly zásadním způsobem dodrženy základní zásady správního řízení, zejména zásada zákazu zneužití správního uvážení, zásada rozhodování správního orgánu v souladu s veřejným zájmem, zohlednění všech okolností věci, zásada legitimního očekávání (§ 2 správního řádu), zásada materiální pravdy (§ 3 správního řádu), zásada vstřícnosti (§ 4 odst. 1 správního řádu), zásada rovnosti v plnění procesních povinností (§ 7 správního řádu). Pokud jde o porušení zásady zákazu zneužití správního uvážení má žalobce za to, že prvoinstanční orgán v posuzovaném případě zneužil své diskreční pravomoci, jelikož stanovil zjevně nepřiměřeně krátkou lhůtu pro doplnění žádosti v délce 5 dnů. Žalobce podal celkem 200 žádostí, přičemž správní orgán měl z důvodu velkého počtu podaných žádostí řízení přerušit a stanovit přiměřenou (delší) lhůtu pro doplnění žádosti. V této souvislosti žalobce uvedl, že žalovaný v jiné shodné právní věci - rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015 č. j. 3000/DS/15-5 dospěl k závěru, že lhůta ke splnění povinnosti dle výzvy prvoinstančního orgánu ze dne 2. 7. 2015 nebyla s ohledem na počet podaných žádostí zcela přiměřená, když ani ze strany prvoinstančního orgánu nebylo odvolateli umožněno uhradit správní poplatek prostřednictvím podatelny. Žalobce dále namítal rovněž porušení zásady ochrany rozhodování v souladu s veřejným zájmem a zásady povinnosti správních orgánů zohlednit všechny okolnosti věci. Žalobce uvedl, že žalobce podal u prvoinstančního orgánu 200 žádostí o doregistraci vozidel v tzv. „polopřevodu“, kdy těmito žádostmi má být docíleno dokončení registrace vozidel, které by bez této doregistrace úředně zanikly. Je tedy v souladu s veřejným zájmem a při zohlednění okolností věci (zejména při zohlednění počtu žádostí a počtu požadovaných dokladů) namístě umožnit žalobci tyto vady žádostí odstranit v delší než pětidenní lhůtě. Žalobce poukázal na postup správního orgánu v jiné věci u jiného žadatele s č. j. 55347/2015/OD/JATR ze dne 24. 7. 2015, ve kterém bylo přerušeno řízení za účelem doplnění žádosti. Ohledně porušení zásady legitimního očekávání, žalobce uvedl, že podal 200 shodných žádostí o doregistraci vozidel a žalovaný, jako odvolací správní orgán, rozhodoval v těchto obdobných věcech odlišně, kdy ve většině případů žalovaný odvoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil prvoinstančnímu orgánu zpět k novému projednání pro vady řízení, a některá odvolání zamítl a prvostupňová rozhodnutí potvrdil. Příkladem žalobce uvedl rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015 č. j. 3000/DS/15-5, kdy byla zcela totožná věc vrácena žalovaným k novému projednání a rozhodnutí s konstatováním, že výzva k doplnění žádostí byla nepřiměřeně krátká, nesrozumitelná a s chybným poučením žadateli o tom, jakým způsobem má uhradit správní poplatek. Vzhledem k výše uvedenému žalobce uvedl, že je zřejmé, že ve skutkově shodných případech vznikly v rozhodování žalovaného nedůvodné rozdíly. Takové rozhodování je příkře v rozporu s ust. § 2 odst. 4 správního řádu a nerespektuje zásadu předvídatelnosti rozhodování žalovaného ve shodných či obdobných věcech a je tak závažně narušena právní jistota žalobce i případně jiných dotčených osob. V části žaloby nazvané „Nepřiměřenost stanovené lhůty, zákaz jejího prodloužení daný předem správním orgánem“ žalobce namítal, že mu v daném případě byla prvoinstančním orgánem stanovena nepřiměřeně krátká lhůta k odstranění vad žádosti, a to vzhledem k počtu žádostí a časové náročnosti ke shromáždění požadovaných podkladů. Za nezákonný považuje žalobce i postup, kdy prvoinstanční orgán a potažmo žalovaný předem vyloučil možnost prodloužení lhůty podle ust. § 39 odst. 2 správního řádu nebo postupem podle ust. § 64 odst. 1 písm. a, b) správního řádu, kdy tento postup navrhl žalobce v doplnění odvolání ve správním řízení. Žalobce dále namítal, že výzva k odstranění vad žádosti byla zjevně nepřiměřená, vzhledem k povaze a rozsahu úkonů, které byly na žalobci požadovány. Je třeba přihlédnout k tomu, že žalobce podal 200 žádostí o doregistraci vozidla, kdy k této doregistraci je třeba zároveň přiložit protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, kterou provádí pracoviště STK. Při počtu podaných žádostí nebylo v možnostech žalobce tyto podklady u všech 200 vozidel zajistit, a to vzhledem k objektivní vytíženosti pracovišť STK. Navíc žalobce při přistavení vozidla ke kontrole pracovištěm STK má doložit mimo jiné dle Instrukce Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015 doklad o zahájení řízení příslušným správním úřadem či usnesení o přerušení řízení. Žalobce k tomu uvádí, že výzva k doplnění žádostí ze dne 2. 7. 2015 č. j. 56514/2015/OD/ZUBE je zcela nedostatečná a nesrozumitelná, kdy taková výzva nesplňuje podmínky dokladu uvedeného v Instrukci Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015. Pokud jde o nesrozumitelnost výzvy k doplnění žádosti, tato otázka bude předmětem samostatného žalobního bodu níže. Žalobce zároveň uvedl, že žádal žalovaného v rámci odvolání o přerušení řízení a poskytnutí lhůty 60 dnů k doplnění náležitostí žádosti, a to vzhledem k okolnostem případu. Žalovaný však této žádosti nevyhověl, aniž by se s námitkami obsaženými v odvolání žalobce řádně vypořádal. Co do přiměřenosti lhůty k odstranění vad žádosti žalobce konstatoval, že tato byla zjevně nepřiměřená a odkázal např. na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2010 č. j. 57 A 12/2010-106, kde soud dospěl k závěru, že: „Pro délku lhůty stanovené správním orgánem k provedení úkonu (§ 39 odst. 1 správního řádu) má zásadní význam povaha a rozsah úkonu, který je na účastníkovi řízení správním orgánem požadován. Otázka přiměřenosti lhůty je věcí volného uvážení správního orgánu, které je limitováno zákonnými požadavky věty druhé § 39 odst. 1 správního řádu (nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků). Obecně lze za přiměřenou považovat pouze takovou lhůtu, ve které je s přihlédnutím ke všem okolnostem (např. obsažnosti, odborné náročnosti, vázanosti na určitý proces apod.) reálné procesní úkon náležitě provést.“ a „Lhůtu stanovenou správním orgánem k provedení úkonu lze na žádost účastníka řízení podle § 39 odst. 2 správního řádu prodloužit i z důvodů ležících na straně účastníka řízení (např. nemoc).“ Žalobce namítl, že vzhledem k povaze a rozsahu úkonu, který žalovaný (potažmo prvoinstanční orgán) po žalobci požadoval - doplnění 200 žádostí o dokončení převodu vozidel, kde je třeba navíc předložit doklad o zahájení řízení na příslušné pracoviště STK a zpětně protokol o evidenční kontrole vozidla provedené pracovištěm STK, je dle názoru žalobce nepřiměřeně krátká. Touto nepřiměřeně krátkou lhůtou 5 dnů byl ohrožen předmět řízení - doregistrace vozidel, kdy žádost již nelze (vzhledem ke lhůtě podání takové žádosti do 30. 6. 2015 a související legislativě) opakovat. Žalovaný v dané věci nezhodnotil počet podaných žádostí žalobcem, náročnost na doplnění žádosti, vázanost na určitý proces, kdy je třeba doložit ke každé žádosti protokol o evidenční kontrole vozidla STK a při přistavení vozidla ke kontrole u STK i doklad o zahájení či přerušení řízení u každé jednotlivé žádosti se specifikací motorového vozidla, ke kterému se daná žádost vztahuje. Ve světle shora uvedeného je poskytnutá pětidenní lhůta zcela nedostatečná. Ve třetí části žaloby označené jako „Nedostatečná součinnost správních orgánů s žalobcem, porušení principu dobré správy“ žalobce uvedl, že prvoinstanční orgán či žalovaný měl být v dané věci součinný s žalobcem, jelikož měl vydat žalobci k jednotlivým žádostem dokument požadovaný dle Instrukce Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015, tj. doklad o zahájení řízení pro jednotlivé žádosti, kde by bylo specifikováno i předmětné vozidlo, in eventum měl vydat usnesení o přerušení řízení s kvalifikovanou, srozumitelnou a určitou výzvou, která by se vztahovala ke každé jednotlivé žádosti tak, aby žalobci nebyl fakticky znemožněn postup při přistavení vozidla k evidenční kontrole na pracovišti STK. Toto však prvoinstanční orgán ani žalovaný neučinili, čímž zatížili řízení vadou, která brání dalšímu řízení a znemožňuje řádným způsobem žádost žalobce projednat. I v tomto aspektu pak byla porušena zásada legitimního očekávání, kdy žalovaný v jiné totožné věci uznal námitky žalobce. Žalovaný v tomto jiném řízení v rámci odůvodnění kasačního rozhodnutí uvedl, že doporučuje prvoinstančnímu orgánu vyzvat žalobce v každém řízení zvlášť tak, aby byla výzva pro žadatele srozumitelná a bylo zřejmé, k jaké konkrétní žádosti se vztahuje, jaké nedostatky a v jaké lhůtě má žalobce odstranit. Žalovaný v tomto jiném řízení ve stejné skutkové věci přijal i námitku žalobce, že postupem prvoinstančního orgánu mu mohlo být znemožněno (na základě nedostatečné a nesrozumitelné výzvy) získání protokolu o evidenční kontrole vozidla. Žalobce v tomto směru poukázal na rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015 č. j. 3000/DS/15-5. Čtvrtý okruh žalobních bodů se týká „Nerespektování závazných instrukcí vydaných ústředním orgánem státní správy, vztahujících se k předmětu správního řízení vedeného žalovaným a správním orgánem I. stupně.“ Žalobce má za to, že prvoinstanční orgán a následně žalovaný v dané věci při rozhodování nerespektovaly Instrukci Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015, která se vztahuje k postupu STK při doregistraci vozidla a přistavení vozidla k evidenční kontrole a má přímý vztah ke správnímu řízení v této věci. Dle výše uvedené instrukce je třeba, aby žadatel při přistavení vozidla k evidenční technické kontrole předložil jeden z následujících dokladů: kopii přijetí žádosti příslušným správním orgánem s podacím razítkem; doklad o zahájení řízení (výzva k předložení protokolu o technické prohlídce); usnesení o přerušení řízení ve věci žádosti o zápis vlastníka do registru vozidel. Výše uvedené vyplývá i ze sdělení Ministerstva dopravy ČR ze dne 10. 9. 2015 č. j. 236/2015-040-STIZ/6. Ani jeden z uvedených dokladů však žalovaný, ani prvoinstanční orgán, ke konkrétní žádosti, kterou žalobce podal, nevystavil, a proto nastal problém na STK s provedením evidenční technické kontroly a předmětná žádost žalobce tak nemohla být z objektivních důvodů doplněna. Potvrzení správního orgánu o podání 200 jednotlivých žádostí je nedostatečné, jelikož z potvrzení nejsou zřejmá přidělená čísla jednací a jednotlivá vozidla, ke kterým se každá jednotlivá žádost vztahuje. Neurčitá a nesrozumitelná je rovněž výzva prvoinstančního orgánu ze dne 2. 7. 2015 č. j. 56514/2015/OD/ZUBE, kdy de facto tímto postupem bylo fakticky znemožněno požadované náležitosti žádosti doplnit. Jediným dokladem, který měl žalobce k dispozici, bylo potvrzení o přijetí jednotlivých žádostí ze dne 30. 6. 2015, kdy však v tomto potvrzení o přijetí písemností nejsou žádosti jednotlivě a přesně specifikovány, nejsou označeny čísly jednacími a předmětem řízení tak, aby bylo zřejmé, jaká žádost se vztahuje ke konkrétnímu vozidlu. V pátém okruhu žalobních bodů nazvaného „Neurčitost a nesrozumitelnost výzvy, učiněné správním orgánem I. stupně, nedostatečné vypořádání se s námitkami žalobce v odvolání k otázce nedostatečnosti a nesrozumitelnosti výzvy k doplnění žádosti“ žalobce uvedl, že z výzvy k doplnění žádosti není zřejmé, ke které konkrétní žádosti se vztahuje, a je proto nesrozumitelná a neurčitá. Prvoinstanční orgán vydal ve věci výzvu ze dne 2. 7. 2015 č. j. 56514/2015/OD/ZUBE, kdy v této výzvě označil neurčitě celou řadu řízení, která se měla vztahovat k jednotlivým motorovým vozidlům, kdy žalobce vyzval k doplnění žádostí č. 1- 200 o přihlášku k registraci vozidla do registru vozidel, doložení protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla ne staršího 14 dní, správní poplatek dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, zelenou kartu vozidla, technický průkaz a osvědčení o registraci vozidla. Žalobce v odvolání namítl neurčitost a nesrozumitelnost takové výzvy, kdy s námitkami se žalovaný řádně nevypořádal, pouze uvedl, že jednotlivé žádosti bylo vždy přiděleno číslo jednací, které je v předmětném seznamu uvedeno. Žalobce namítl, že žalovaný se s námitkami vyjádřenými v odvolání řádně nevypořádal, navíc nezohlednil to, že základní zásadou dobré správy je to, aby orgány vycházely dotčeným účastníkům pokud možno vstříc. Žalobce má za to, že výzva nesplňuje kritéria srozumitelnosti a určitosti, navíc jde o výzvu co do některých náležitostí chybnou. Jak již žalobce výše uvedl, podal u prvoinstančního orgánu dne 30. 6. 2015 celkem 200 žádostí o doregistraci vozidel, které pro své účely pracovně označil čísly 1-200. Žádosti byly podány jednotlivě, nešlo o hromadnou žádost. Žalovaný v odvolacím řízení vady výzvy neodstranil a s námitkami žalobce se co do nesrozumitelnosti a neurčitosti výzvy nezabýval. Žalobce uvedl, že zaslaná výzva byla neurčitá a nesrozumitelná z těchto důvodů: výzva byla označena číslem jednacím, které neodpovídá číslu jednacímu žádné ze žádostí; z výzvy není patrné, kterého konkrétního vozidla se dané jednotlivé řízení týká, kdy zejména tato vada znemožňuje žalobci získat protokol o evidenční kontrole vozidla; jako náležitost je zde uvedena povinnost úhrady správního poplatku, navíc zde není stanoveno, jak má žalobce jednotlivé správní poplatky a v jaké výši správnímu orgánu uhradit. Žalobce má za to, že každému řízení by měl být přidělen k úhradě např. samostatný variabilní symbol, aby bylo zřejmé, ke které žádosti se správní poplatek hradí. Úhrada správního poplatku navíc není náležitostí žádosti, ale podmínkou dalšího vedení správního řízení a ve výčtu chybějících náležitostí neměla být poplatková povinnost (byť takto neurčitě) uvedena. Žalobce považuje za nepřípustné, aby prvoinstanční orgán vydal takovouto hromadnou výzvu za situace, kdy žadatel podal jednotlivé žádosti a o těchto jednotlivých žádostech se má vést samostatné správní řízení. Takový postup je zmatečným, odporující navíc základním zásadám o vedení správního řízení a vedení správního spisu podle ust. § 17 správního řádu, kdy o každém správním řízení má správní orgán vést samostatný spis. Takovouto hromadnou výzvu tedy žalobce považuje v daném případě za nepřípustnou a nezákonnou. Navíc na základě takovéto hromadné výzvy nemohl mít žalobce přehled o tom, k jaké konkrétní žádosti u kterého konkrétního vozidla má nedostatky odstranit, kdy z chaotického přehledu čísel uvedených ve výzvě toto nemůže být zřejmé. Nesdělil-li prvoinstanční orgán žalobci srozumitelně to, jaká čísla jednotlivým žádostem o doregistraci přidělil, a nebyl-li žalobce o tomto informován před zasláním hromadné výzvy k doplnění žádostí, jde o zásadní pochybení prvoinstančního orgánu i žalovaného, který k námitkám žalobce tento vadný postup akceptoval. Navíc nelze nutit žalobce k něčemu, co zákon neukládá, tedy k tomu, aby sám po podání žádostí zjišťoval u prvoinstančního orgánu, jaká čísla jednací té které konkrétní žádosti správní orgán přidělil. Při osobním podání žádosti měl správně prvoinstanční orgán postupovat tak, že přijme žádost žadatele a kopii této žádosti opatří podacím razítkem s vyznačením čísla jednacího této žádosti. Nemohl-li tak prvoinstanční orgán učinit, např. z kapacitních důvodů, měl žádosti žadatele převzít a následně jej o přidělení čísel jednacích k jednotlivým žádostem informovat tak, aby bylo zřejmé, ke kterému vozidlu se daná konkrétní žádost o doregistraci vztahuje. V šestém okruhu žalobních bodů označeném jako „Nedostatečné odůvodnění napadaného rozhodnutí“ žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného není dostatečným způsobem odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. V odůvodnění rozhodnutí chybí hlubší úvahy, kterými se žalovaný vypořádal s námitkami žalobce, či zcela chybí vypořádání se s jednotlivými námitkami žalobce (např. námitka žalobce týkající se ust. § 15 správního řádu o vedení řízení), a s některými námitkami se vypořádal nedostatečně. Jde zejména o námitku souvztažnosti ust. § 44 odst. 1 správního řádu a § 47 odst. 1 správního řádu. Je sice pravdou, že žalobce podal žádost, avšak ke dni, kdy bylo žadatelem podáno 200 jednotlivých žádostí, těmto nebylo prvoinstančním orgánem přiděleno pro každou ze žádostí číslo jednací. Dle názoru žalobce měl prvoinstanční orgán čísla jednací jednotlivých řízení žalobci srozumitelně oznámit dle § 47 odst. 1 správního řádu a v souladu s výše zmíněnou instrukcí Ministerstva dopravy ČR ze dne 3. 7. 2015 č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015. Takové úvahy v odůvodnění rozhodnutí žalovaného zcela chybí, jakožto i dostatečné vypořádání se se všemi námitkami žalobce. Žalovaný se dále nevypořádal řádně s námitkami žalobce ohledně určitosti a srozumitelnosti výzvy a přiměřenosti stanovené pořádkové lhůty. Odkaz na § 45 odst. 2 správního řádu bez vypořádání se s konkrétními námitkami žalobce co do srozumitelnosti a určitosti výzvy nemůže obstát. Absentují zde rovněž úvahy o tom, jak měl žalobce rozpoznat jednotlivé žádosti dle přidělených čísel jednacích a rozpoznat, kterého konkrétního vozidla se ta která žádost týká. Žalovaný se nedostatečně vypořádal rovněž s návrhem žalobce na přerušení řízení a stanovení delší lhůty, kdy úvahy a rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu v rozhodnutí žalovaného zcela chybí. Pouhý odkaz na to, že ve věci byla dle žalovaného dodržena zákonnost, bez hlubších úvah nemůže obstát. Odůvodnění rozhodnutí tak postrádá vnitřní kontinuitu a srozumitelnost a je pro nedostatky v odůvodnění nepřezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný ve svých vyjádřeních k jednotlivým žalobám navrhl jejich zamítnutí. Ve vyjádření k žalobám vedeným původně pod sp. zn. 30 A 192/2015 a 30 A 211/2015 zaslal rozsáhlé vyjádření, v němž uvedl následující. K námitce žalobce, že nebyly dodrženy základní zásady správního řízení, když správní orgán stanovil zjevně nepřiměřeně krátkou lhůtu pro doplnění žádostí. Žalovaný se s touto námitkou neztotožnil a již v odůvodnění žalovaných rozhodnutí se odkázal na ust. § 45 odst. 2 správního řádu, dle kterého je v pravomoci správního orgánu stanovit přiměřenou lhůtu k doplnění žádosti. Žalobce dále poukazuje, že žalovaný v jiném svém rozhodnutí ve shodné věci připouští, že s ohledem k množství žádostí žalobcem podaných nebyla lhůta k doplnění přiměřená. K této námitce pak žalovaný uvádí, že se sice jednalo o shodnou právní věc, ale k doplnění podkladů k zdárnému dokončení řízení o žádosti došlo před dokončením řízení o odvolání. Žalobce pak také vnímá porušení zásady ochrany rozhodování v souladu s veřejným zájmem a zásady povinnosti správních orgánů zohlednit všechny okolnosti věci. Ani v tomto bodě se žalovaný s žalobcem neztotožnil, když předmětem bylo řízení o žádosti ve smyslu ust. § 44 a § 45 správního řádu nikoliv řízení z moci úřední ve smyslu ust. § 46 správního řádu. Žalovaný pak k tomuto souboru námitek dodává, že žalobce podal v poslední možný den 200 žádostí o dokončení tzv. polopřevodu bez toho, že by byla jediná z žádostí podána spolu s požadovanými přílohami pro její zdárné dokončení, tedy ani u jediné z celkového počtu podaných žádosti nebylo uvedeno jediné konkrétní vozidlo, u něhož by žalobce o dokončení polopřevodu žádal. Byť žalovaný konstatoval svůj názor ohledně lhůty k doplnění žádostí, nebyla délka lhůty důvodem pro vyslovení nezákonnosti, neboť její stanovení je v moci prvoinstančního orgánu. Dále žalovaný uvedl, že žalobce namítá nepřiměřenost stanovené lhůty a správním orgánem předem daný zákaz jejího prodloužení. S touto námitkou se vypořádal žalovaný v odůvodnění žalovaných rozhodnutí a na svém stanovisku nemá, co by změnil. Je v pravomoci správního orgánu ve smyslu ust. § 45 odst. 2 správního řádu stanovit přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků žádosti. V daném případě prvoinstanční orgán stanovil lhůtu v délce pěti dnů ode dne doručení výzvy k doplnění, přičemž se opíral o ust. § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve kterém jsou uvedeny povinné přílohy k provedení změny vlastníka vozidla. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že výzva byla nesrozumitelná, když výzva obsahuje výčet povinných náležitostí k žádosti dle shora uvedeného ustanovení zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. Žalovaný rovněž odmítá, že by byl v rámci odvolání žádán o přerušení řízení o žádosti na dobu 60 dnů k doplnění žádostí. Jak z odvolání vyplývá, žalobce žádal o zrušení odvoláním napadených usnesení o zastavení řízení o žádosti. V další větě pak žádal správní orgán, aby vyhověl jeho návrhu a podle ust. § 64 odst. 2 a odst. 4, zřejmě správního řádu, přerušil řízení na dobu 60 dnů, kdy v této době by zajistil odstranění nedostatků žádosti. Žalobce pak v další větě svého odvolání zpochybnil právo prvoinstančního orgánu uplatnit ust. § 45 odst. 2 správního řádu, část věty za středníkem. Žalovaný je tedy toho názoru, že se žalobce domáhal prodloužení lhůty u prvoinstančního orgánu. K žalobcem namítané nedostatečné součinnosti správních orgánů s žalobcem, tedy porušení principu dobré správy, kdy se žalobce domáhá toho, že mu ke každé jím podané žádosti měl prvoinstanční orgán v souladu s dopisem Ministerstva dopravy ČR vydat doklad o zahájení řízení, žalovaný uvedl, že k této námitce se vyjádřil již v odůvodnění žalovaných rozhodnutí, když odkázal žalobce na ust. § 44 odst. 1 správního řádu, dle něhož je řízení o žádosti zahájeno dnem podání žádosti. Žalobcem požadované doklady ani nebylo možné v duchu informativního dopisu Ministerstva dopravy ČR vydat, když prvoinstančnímu orgánu nebyla známa vozidla, jichž se žádost o dokončení polopřevodu týkala. Ostatně sám žalobce obsah předmětného dopisu zpochybnil tím, když si dne 14. 7. 2015 podal stížnost na postup ředitele příslušného odboru Ministerstva dopravy ČR. Žalovaný dále uvedl, že žalobce namítá nerespektování závazných instrukcí vydaných ústředním orgánem státní správy a vztahujících se k předmětu řízení, přičemž se odkazuje na dopis Ministerstva dopravy ČR č. j. 22/2015-150-STK3/5 ze dne 29. 6. 2015. K tomu žalovaný uvedl, že se jedná o informace určené pro stanice technických kontrol a pro obce s rozšířenou působností, jak pokračovat po 1. 7. 2015 u vozidel v tzv. polopřevodu, tedy po ukončení přechodového období. Jak z textu vyplývá, je primárním předpokladem pro doporučený postup identifikované vozidlo, což nebyl případ dvou set žádostí podaných žalobcem. Ohledně žalobcem namítané neurčitosti a nesrozumitelnosti výzev učiněných prvoinstančním orgánem, kdy není zřejmé, ke které žádosti výzva směřuje, žalovaný sdělil, že se s touto námitkou vypořádal v odůvodnění žalovaných rozhodnutí. Jak ze spisových dokumentací vyplývá, všechny podané žádosti byly žalobcem označeny pořadovým číslem 1 až 200. Na podatelně prvoinstančního rozhodnutí bylo každé žádosti přiděleno číslo jednací a toto je zapsáno v razítku došlé pošty. Výzvou vydanou dne 2. 7. 2015 vyzval prvoinstanční orgán žalobce k doplnění žádostí č. 1 až 200 a následuje seznam dvou set přidělených čísel jednacích. Vzhledem k tomu, že ani jednu z celkového počtu podaných žádostí nebylo možné blíže specifikovat jiným způsobem, například registrační značkou vozidla, k němuž by se žádost vztahovala, je žalovaný toho názoru, že výzva byla dostatečně identifikována, k jakému předmětu řízení se vztahuje. Závěrem žalovaný uvedl, že mu žalobce vytýká nedostatečné odůvodnění žalovaných rozhodnutí, zejména postrádá hlubší úvahu, jak se žalovaný vypořádal s námitkami v odvolání. Žalovaný se s touto námitkou neztotožnil a je toho názoru, že se námitkami obsaženými v odvoláních zabýval a na tyto reagoval. Žalobcem opakované tvrzení, že mu nebyly prvoinstančním orgánem vydány doklady potřebné k přistavení vozidel k provedení evidenční technické kontroly stanicí technické kontroly, žalovaný opakovaně odmítá. Jak opakovaně žalovaný uvedl, žalobce podal dvě stě anonymních žádostí o dokončení polopřevodu vozidla, přičemž ani u jedné z podaných žádostí nebylo toto vozidlo jakýmkoliv způsobem identifikováno. K ostatním žalobám žalovaný pouze ve stručnosti uvedl, že vzhledem k tomu, že žalobní petit ve věcech zamítnutí žádostí je shodný s odvoláním žalobce proti rozhodnutím prvoinstančního orgánu, zaujímá žalovaný stanovisko, které je uvedeno v odůvodnění jeho jednotlivých rozhodnutích a na tomto nemá, co by měnil. IV. Replika žalobce Žalobce ve své replice uvedl, že se s vyjádřením žalovaného nemůže ztotožnit. Žalobce uvádí, že ačkoliv je odvolací petit shodný s petitem žaloby (v obou případech jde o návrh na kasaci napadeného rozhodnutí), odůvodnění odvolání a žaloby se značně liší, když žalobou je napadáno rozhodnutí žalovaného z mnoha důvodů, jež nemohly být uvedeny v odvolání, když žalovaný je, jako odvolací správní orgán, orgánem přezkumným a dle žalobce nedostál zákonné povinnosti řádného a zákonného přezkumu rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tyto nedostatky jsou pak žalobcem argumentačně odůvodněny v žalobních bodech, jak vyplývá z předložené žaloby. Žalobce tak musí odmítnout srovnávání institutu odvolání a správní žaloby, jak jej činí žalovaný. Je třeba poukázat na to, že sám žalovaný navrhl v předkládacích zprávách k přezkumnému řízení zrušit napadená rozhodnutí přezkumným orgánem, když v přezkumném řízení byla zrušena některá rozhodnutí žalovaného. V jiných přezkumných řízeních byl nedůvodně zvolen jiný postup a rozhodnutí nebyla (i ke stanovisku samotného žalovaného) zrušena. Žalobce má tak za to, že není opět dodržena zásada legitimního očekávání, rozhodování správních orgánů, včetně přezkumného správního orgánu. Žalobce dále uvedl, že úkolem odvolacího řízení je přezkum řízení, jež bylo vedeno správním orgánem I. stupně v celém jeho rozsahu. Úkolem odvolacího správního orgánu měl tak být přezkum správnosti procesního postupu prvoinstančního orgánu, včetně přezkumu srozumitelnosti hromadné výzvy a přiměřenosti stanovené lhůty pro doplnění žádosti, včetně žalobcem navrhovaného přerušení řízení. Žalobce k tomu uvedl, že žalovaný v mnoha obdobných řízeních dospěl k jinému závěru, když žalobce má k dispozici více než 100 rozhodnutí žalovaného v obdobné věci, jež předložil soudu k řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 150/2015. Postup žalovaného při rozhodování v daných věcech byl tak nepředvídatelný a v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Názoru žalovaného v tom směru, že prvoinstanční orgán při stanovení lhůty v délce 5 dnů vycházel z § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, nelze v daném případě přisvědčit. V dané věci byla žalobci uložená povinnost objektivně nesplnitelná, a to nejen z časových důvodů, ale i pro objektivní důvody na straně prvoinstančního orgánu. Žalobce poukazuje na to, že výzva ke splnění nemožného neměla při přezkumu odvolacím správním orgánem obstát. Nemožnost splnění výzvy spočívá (mimo nemožnost časovou) i v tom, že prvoinstanční orgán žalobci nevystavil žádný doklad specifikovaný ve stanovisku Ministerstva dopravy ČR č. j. 22/2015-150STK3/5 tak, aby mohl žalobce vozidlo přistavit k technické evidenční kontrole, správní orgán nesdělil žalobci možnosti k úhradě správního poplatku a další náležitosti potřebné k dokončení převodu vozidla (např. oznámení o ztrátě dokladu, prohlášení osoby v polopřevodu, apod.). Žalobce tak fakticky nemohl získat evidenční kontrolu z STK. Výzva navíc byla v mnoha ohledech neurčitá. Žalobce dále uvedl, že odvolacím návrhem žádal kasaci napadeného rozhodnutí společně s návrhem na přerušení řízení. Usnesení o přerušení řízení mohl vydat sám žalovaný, in eventum uložit prvoinstančnímu orgánu povinnost přerušit řízení, jak to ostatně žalovaný učinil v jiných obdobných věcech. Žalobce opět namítal porušení zásady legitimního očekávání, když v jiné věci, vedené žalovaným pod č. j. 3030/DS/15-5, bylo rozhodováno žalovaným v obdobné věci odlišně, když žalovaný v dané věci vydal kasační rozhodnutí a následně bylo řízení k žádosti žalobce přerušeno a zaslána mu řádná výzva k doplnění žádosti, když žalovaný sám správnímu orgánu uložil, aby řízení přerušil. V jiné obdobné věci, vedené žalovaným pod č. j. 2991/DS/15-5 pak žalovaný rozhodl obdobně. Mimo rozhodnutí žalovaného č. j. 3030/DS/15-5 předkládá žalobce také rozhodnutí č. j. 3029/DS/15-5, 3028/DS/15-5, 3019/DS/15-5, když v tomto případě žalobce doplnil žádosti ve stejný den (9. 10. 2015) společně s žádostmi ve věcech, v nichž rozhodoval žalovaný pod č. j. 2861/DS/15, 2862/DS/15, 2863/DS/15, 2864/DS/15, 2866/DS/15, 2867/DS/15 (žaloby vedené soudem pod sp. zn. 57 A 150/2015, 30 A 180/2015, 30 A 181/2015, 30 A 182/2015, 57 A 151/2015, 30 A 183/2015) aiv tomto případě žalovaný rozhodoval odlišně, když v obdobné věci vydal odlišná rozhodnutí, přitom žádosti žalobce doplnil stejného dne. Institut přerušení řízení má sloužit k tomu, aby byly případné nejasnosti a nedostatky žádosti odstraněny a aby správní orgán napomohl žadateli v rámci principu vstřícnosti nedostatky žádosti odstranit. Co do nesrozumitelnosti a neurčitosti výzvy žalobce vyjádřil své argumenty v rámci žalobních bodů a plně na ně odkazuje. Žalovaný však zásadě vstřícnosti nedostál, jelikož nemohlo žalobci nedostatky žádosti odstranit a navíc uložil žalobci nepřiměřeně krátkou lhůtu k odstranění nedostatků. Pokud jde o úvahy ohledně nepřiměřenosti lhůty k doplnění žádosti, žalobce podotýká, že zatímco žalovaný formalisticky setrvává na 5 denní lhůtě, ve správních řízeních bylo běžné, že lhůty pro vydání rozhodnutí nebyly správními orgány dodržovány. Závěrem žalobce uvádí, že podání žaloby je jedinou možností žalobce, jak současnou situaci řešit. Vzhledem k ukončení přechodného období (1. 1. 2015 - 30. 6. 2015), kdy bylo možné požádat o dokončení tzv. „polopřevodu“ vozidla, již není možné podat novou žádost, jež by bylo možné za jiných okolností podat. Proto žalobci nezbylo, než se obrátit na soud s žalobami. Z tohoto pohledu lze postup žalovaného vnímat nejen jako nezákonný, ale rovněž trpící přepjatým formalismem. V. Doplnění argumentace žalobce Žalobce v podání ze dne 21. 8. 2016 sdělil, že argumentačně doplňuje žalobní body týkající se nedodržení základních zásad řízení žalovaným a dokládá podklady k tomu, že žalovaným nebyla dodržena zásada legitimního očekávání, jednotnosti řízení a dále namítaného nesprávného postupu žalovaného a prvostupňového správního orgánu v rámci žalobních bodů č. 1), 2), 3), 6) stran toho, že nebyla správními orgány přerušena daná řízení. K tomu žalobce uvedl 7 příkladů, kde správní orgány postupovaly v obdobné věci jiným způsobem. Zmínil prvostupňové řízení č. j. 56160/2015/OD a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2870/DS/15-4 (vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 57A 152/2015), kde bylo po podání žaloby v přezkumném řízení rozhodnutí žalovaného zrušeno, následně bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 4. 2016 č. j. 2870/DS/15-14 zrušeno prvostupňové rozhodnutí a vůči žalobci byla učiněna srozumitelná výzva, na základě které došlo k dokončení převodu vozidla. Obdobný postup byl použit i v řízeních týkající se rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2015 č. j. 2871/DS/15-4, ze dne 16. 10. 2015 č. j. 2871/DS/15-4, ze dne 26. 1. 2016 č. j. 2986/DS/15-5, ze dne 26. 1. 2016 č. j. 2988/DS/15-5, ze dne 26. 1. 2016 č. j. 2990/DS/15-5 a ze dne 26. 1. 2016 č. j. 2991/DS/15-5. Z uvedených rozhodnutí je patrné, že žalovaný postupoval ve shodných případech odlišně, což je nepřípustné. V napadených rozhodnutích a v předcházejících správních řízeních byla porušena zásada legitimního očekávání, vstřícnosti, jednotnosti řízení, byly porušeny principy dobré správy a nebyla respektována procesní práva a návrhy žalobce v řízení. Jde o závažné vady řízení, když navíc žalovaný a prvostupňový správní orgán postupovali ve shodném případě odlišně. VI. Posouzení věci krajským soudem V souladu s ust. § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“) vycházel soud při přezkoumání napadených rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadená rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě, neshledal při tom vady podle ust. § 76 odst. 2 s.ř.s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. V obdobné právní věci shodných účastníků řízení již zdejší soud rozhodoval v řízení vedeném pod sp. zn. 57 A 150/2015 a 57 A 152/2015, ve kterých byly žaloby žalobce zamítnuty. V řízení společném řízení o dvanácti spojených žalobách, vedeném pod sp. zn. 30 A 180/2015, nemá soud důvod se odchýlit od právních závěrů, ke kterým dospěl senát 57 zdejšího soudu ve výše zmíněných řízeních. Soud shledal žaloby spojené ke společnému projednání nedůvodnými. Podle přechodných ustanovení k zákonu č. 239/2013 Sb., kterým se krom jiného mění zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, resp. jeho čl. II bod 2, do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona může vlastník silničního vozidla podat žádost o svůj zápis do registru silničních vozidel pro vozidlo, u kterého není zapsán jeho vlastník. K žádosti přiloží doklady podle § 8 odst. 4 písmeno a) zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly. Po podání žádosti postupuje obecní úřad obce s rozšířenou působností podle § 10 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon č. 239/2013 Sb. na základě svého čl. VI nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2015. Z výše uvedených ustanovení zákona č. 239/2013 Sb. vyplývá, že zákon přiznává „vlastníku silničního vozidla“ právo, ve lhůtě od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015, „podat žádost o svůj zápis do registru silničních vozidel pro silniční vozidlo, u kterého není zapsán jeho vlastník“. Na tomto místě je nezbytné uvést, že žalobce po celou dobu jednotlivých správních řízení ani řízení soudního neuvedl ani nedoložil, jakého konkrétního vozidla byl nejpozději ke dni 30. 6. 2015 vlastníkem. Neuvedl-li a nedoložil-li žalobce, jakého konkrétního vozidla byl ke dni 30. 6. 2015 vlastníkem, nelze dospět k závěru, že by napadenými rozhodnutími mohl být jakkoli zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Na právu vyplývajícímu z čl. II bod 2 a čl. VI zákona č. 239/2013 Sb. totiž může být zkrácen pouze a jen „vlastník silničního vozidla, který ve vztahu k tomuto vozidlu nebyl nejpozději ke dni 30. 6. 2015 jako vlastník zapsán do registru silničních vozidel“. Již z tohoto důvodu nemohl být žalobce v řízení o žalobách proti napadeným rozhodnutím úspěšný, neboť zkrácení na veřejném subjektivním právu je podmínkou úspěšnosti žaloby. Na základě ustanovení § 2 s.ř.s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Nebylo-li na základě tvrzení žalobce možné dospět k závěru, že mu předmětné veřejné subjektivní právo náleželo, nebylo možné dospět k závěru, že byl na tomto veřejném subjektivním právu zkrácen. Krajskému soudu je z obsahu spisu a rovněž z úřední činnosti soudu, když v obdobné věci byla vedena řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 150/2015 a 57 A 152/2015, znám obsahu článku na webových stránkách www.idnes.cz s názvem „Česká hlava vymyslela fintu, jak dokončit polopřevod“ ze dne 10. 7. 2015 (dostupné na: http://auto.idnes.cz/poloprevod-vozu-0kc/auto_ojetiny.aspx?c=A150710_125944_auto_ ojetiny_fdv) a obsah webových stránek nazvaných jako „Dokončení polopřevodů i po 1. 7. 2015“ dostupných na www.hundert.cz. V zmíněném článku na portálu www.idnes.cz bylo krom jiného uvedeno: „Inzerát, který koluje po internetu, nabízí doregistrování vozu. Postup je trochu krkolomný, ale člověk, který inzerát podal, se dušuje, že takto už dopřevedl několik vozů. Recept byl jednoduchý: V posledních červnových dnech, kdy byl na pracovištích registru kvůli polopřevodům nával, podal dotyčný na podatelnu několik set „bianko“ žádostí o zaregistrování vozidla. V žádostech nejsou uvedeny údaje o vozidle. Tím získal čas, správní orgán ho tedy musí vyzvat k doplnění žádosti. Očekává, že tak získal dva až tři měsíce času. Záleží, jak dlouho se podnikavci podaří zdržovat úřední postup. To znamená, že kdo chce „zachránit“ autu v polopřevodu doklady, musí auto nejprve odhlásit na něj a dotyčný pak auto obratem přehlásí na nového majitele“. Dále bylo uvedeno: „O případu ministerstvo dopravy ví, tato žádost byla podána v Sokolově,“ uvádí pro iDNES.cz Tomáš Neřold, tiskový mluvčí ministerstva“. Na webových stránkách www.hundert.cz pak byl uveden hypertextový odkaz na shora citovaný článek a dále krom jiného uvedeno: „MYSLEL JSEM ZA VÁS TEN, KDO SE O TO NEPOSTARAL DO 30.6.2015, MŮŽE SE NA MNE OBRÁTIT. Na Městském úřadu v Sokolově jsem podal omezený počet žádostí o zaregistrování vozidla. Mohu Váš polopřevod ještě v současné době dokončit. Jak to funguje? Vše probíhá tak, že dne 30. 6. 2015 jsem na Městském úřadu v Sokolově, podal omezený počet žádostí o zaregistrování vozidla - dokončení polopřevodu. V žádostech mimo jiné nejsou uvedeny údaje o vozidle a správní orgán mne tedy musí vyzvat k doplnění žádosti. Vozidlo se tedy musí nejprve dohlásit na mne. Od 1. 7. 2015 do 23. 7. 2015 bylo tímto způsobem vyřízeno několik desítek nedokončených polopřevodů a vozidla již dnes opět jezdí. Dne 23. 7. 2015 správní orgán vydal ve většině podaných žádostí usnesení o zastavení řízení. V současné chvíli je tedy řízení ve stavu, kdy bylo usnesením správního orgánu zastaveno. Vzhledem k tomu, že od samého začátku správní orgán udělal zásadní chyby v řízení, bude nejpozději dne 21. 8. 2015 (tj. 15 den od doručení usnesení) podáno proti tomuto usnesení odvolání. Protože celé řízení vedené správním orgánem trpí zásadními vadami, nezbude odvolacímu orgánu, kterým je Krajský úřad Karlovarského kraje, usnesení o zastavení řízení zrušit a věc vrátit k novému projednání v souladu se správním řádem. Základem odvolání je porušení správního řádu správním orgánem § 47 odst. 1), kdy o zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky. (tedy i mne jako žadatele). V odvolání budu zároveň navrhovat, aby po zahájení nového projednání správní orgán řízení přerušil na dobu 60 dnů (je otázkou, jak přihlédne k tomuto návrhu, ale dle spr. řádu § 64 odst. 2 a 4, tak učinit má). (2) V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. (4) Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka. V průběhu dalšího řízení však pro mne doba přerušení není závazná pro předčasné vyřízení žádosti. Ta se pak bude odvíjet od individuelního případu dle toho, jak máme zpracované podklady pro vyřízení žádosti. Pokud budeme mít vše, platí pro nás ustanovení § 65 odst. (2) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 64odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu. Omlouvám se, že jsem výše uvedené nemohl dříve zveřejnit, ale šlo o taktický důvod, kdy našim soupeřem je správní orgán. Mé stránky jsou veřejně přístupné komukoliv, a pokud by o svých chybách správní orgán věděl, bylo by dnes již řízení zastaveno v souladu se zákonem. Já jsem však pochybení úředníků předpokládal a věc se vyvíjí přesně podle mého plánu. Bohudík dychtivost zaškodit nám, je v tomto případě pro nás plus“. V tomto článku v části označené slovy „Průběh řízení – dokumenty“ byly hypertextové odkazy na úplný text těchto listin: 1) potvrzení o převzetí písemnosti ze dne 30. 6. 2015 opatřené razítkem podatelny Městského úřadu Sokolov, 2) výzvu Městského úřadu Sokolov ze dne 2. 7. 2015 adresovanou žalobci, 3) vyjádření žalobce k výzvě ze dne 20. 7. 2015, 4) prvoinstanční rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 23. 7. 2015 týkajícího se žádosti č. 91, 5) rozhodnutí žalovaného o odvolání směřujícího proti prvoinstančnímu rozhodnutí týkajícího se žádosti č. 162 ze dne 7. 10. 2015, 6) odvolání žalobce ze dne 14. 9. 2015 a 6) protokol žalovaného o ústním podání žalobce ze dne 23. 10. 2015. V článku v části označené slovy „Stav řízení“ bylo uvedeno: „V současné době je u všech nevyřízených podaných žádostí podáno odvolání ke Krajskému úřadu Karlovarského kraje. V průběhu řízení bylo podáno několik stížností na průtahy řízení a procesní chyby správního orgánu. Stížnost ve věci předložení nesprávného soupisu součástí spisů byla shledána důvodnou dne 17. 9. 2015. O stížnosti týkající se průtahů řízení zatím nebylo rozhodnuto. Odvolání byla odeslána Městským úřadem v Sokolově takto: žádost č. 92-200 - odvolání odesláno 10. 9. 2015, žádost č.65-90 - odvolání odesláno 14. 9. 2015, žádost č.91 - odvolání odesláno 16. 9. 2015, žádost č.48-64 - odvolání odesláno 16. 9. 2015, žádost č.21-47 - odvolání odesláno 21. 9. 2015. Věc vyřízení žádostí v současné době závisí na době, kdy odvolací orgán rozhodne o stížnosti proti usnesení o zastavení řízení. Je naší snahou dělat vše tak, aby bylo vše vyřízeno ke spokojenosti nás všech...“. Součástí článku byl taktéž hypertextový odkaz na plný text objednávky, plné moci a souhlasu a na jeho závěr byly uvedeny kontakty na tři osoby včetně žalobce. Vzhledem k tomu, že výše uvedený článek a webové stránky se týkaly podání u Městského úřadu v Sokolově, na webových stránkách www.hundert.cz byl umístěn hypertextový odkaz na první citovaný článek, a dále zde byl popsán skutečný postup žalobce v neveřejných správních řízeních zahájených jeho podáními, byly zde hypertextovým odkazem umístěny kopie originálů listin týkajících se žalobce, umístěn kontakt na žalobce, a z rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 9. 2016 č. j. 57 A 150/2015-393 a rovněž v rozsudku ze dne 6. 9. 2016 č. j. 57 A 152/2015-284 je patrné, že žalobce při předchozích jednáních krom jiného uvedl, že: „v podstatě zprostředkovával dokončení polopřevodu za majitele vozidel, kteří by si s dokončením polopřevodu nevěděli rady a jejich vozidla by v registru zanikla a museli by hradit značné pokuty“, neměl soud žádné pochybnosti o autenticitě a věrohodnosti v článcích uvedených skutečností. Obsah shora uvedených článků dokládá, že žalobce nebyl ve vztahu k předmětným správním řízením ke dni 30. 6. 2016 vlastníkem žádného konkrétního silničního vozidla. Právo vyplývající z výše citovaných ustanovení zákona č. 239/2013 Sb. mu tudíž nenáleželo. Postupem správních orgánů tak na tomto právu nemohl být zkrácen a tudíž nemohl být ani úspěšný se svými žalobami v řízení soudním. Nad rámec shora uvedeného je potřebné uvést, že napadenými rozhodnutími došlo k zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení prvoinstančních rozhodnutí, jimiž došlo k zastavení správního řízení odkazem na ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, dle kterého řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Sporným tedy bylo, zda zde byly či nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení stanovené v ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Podle ust. § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí- li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 64 správního řádu). První otázku, kterou je nezbytné vyřešit je, zda žádost žalobce „trpěla podstatnými vadami, které bránily pokračování v řízení“ či nikoli. Na tuto otázku je nezbytné odpovědět kladně. Žalobce ve svých žádostech ze dne 30. 6. 2015, lišících se pouze pořadovým číslem, krom označení sebe a správního orgánu pouze uvedl: „Věc: Dokončení převodu vozidla Žádám o dokončení převodu vozidla Na Měú-Sokolov, jsem se dostavil opakovaně osobně, avšak tento úřad nebyl schopen kapacitně vyřizovat žádosti, kdy jsem byl odbaven pouze ve dvou případech podané žádosti“. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v ustanovení § 37 odst. 2 věta první stanoví, že z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Podle § 45 odst. 1 věta první téhož zákona žádost musí mít náležitosti uvedené v § 37 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Podle ust. § 8 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) musí být opatřena úředně ověřenými podpisy nebo uznávanými elektronickými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci. Na základě ust. § 8 odst. 4 písm. a) téhož zákona se k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla přiloží v případě převodu vlastnického práva 1. technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla, 2. protokol o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 14 dní, a 3. zelená karta vydaná podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, není-li silniční vozidlo vyřazené z provozu. Podle ust. § 40 odst. 4 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, tiskopisy přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel, žádosti o zápis změn údajů v registru silničních vozidel, žádosti o výdej dat z registru silničních vozidel, potvrzení pro zvláštní registrační značku, záznamů jízd pro zvláštní registrační značku a knihy vydání zvláštní registrační značky vyrobené přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky podle dosavadní právní úpravy lze používat do vyčerpání jejich zásob, po jejich doplnění o nově stanovené údaje podle zákona, nejdéle však do 30. června 2016. Vzor Přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel je pak stanoven v příloze č. 1 vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel. V přihlášce je nezbytné vyplnit zejména údaje o žadateli (vlastníku silničního vozidla), dřívějším vlastníku vozidla a technický popis silničního vozidla (identifikační číslo VIN, kategorii, druh, značku, typ, obchodní označení, barva vozidla, číslo technického průkazu a číslo schválení technické způsobilosti). Z citovaných ustanovení právních předpisů je nezbytné dospět k závěru, že „podstatnými náležitostmi žádosti, pro jejichž absenci nelze objektivně pokračovat v řízení“ je označení žadatele, resp. vlastníka silničního vozidla, a přesné označení silničního vozidla. Je tomu tak proto, že bez uvedení těchto základních údajů nelze dospět ani k tomu závěru, zda se jedná o žádost ve smyslu zákonných ustanovení zmíněných shora. Při absenci byť jednoho z těchto údajů žádost trpí základními vadami, neboť z ní není patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Tedy vlastníkem jakého konkrétního silničního vozidla je žadatel a pro jaké konkrétní silniční vozidlo má být žadatel jako vlastník zapsán do registru silničních vozidel. Bez uvedení těchto údajů není vůbec možné uvažovat o vedení a věcném ukončení správního řízení, neboť pro neuvedení předmětu řízení není vůbec zřejmé, o čem má být správní řízení vedeno. Jak vyplývá ze žádosti žalobce, žalobce vůbec neoznačil vozidlo, o jehož zápis je žádáno. Bez uvedení těchto údajů nebylo možné dospět ani k závěru o tom, zda je žalobce oprávněným žadatelem, tj. „vlastníkem silničního vozidla, který ve vztahu k tomuto vozidlu nebyl nejpozději ke dni 30. 6. 2015 jako vlastník zapsán do registru silničních vozidel“. Žádosti žalobce tak ve smyslu ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu trpěly podstatnými vadami, které bránily pokračování v řízení. Druhou otázku, kterou je nezbytné vyřešit je, zda byl žalobce k odstranění této podstatné vady vyzván. I na tuto otázku je nezbytné odpovědět kladně. Předně je nezbytné uvést, že žalobce podal dne 30. 6. 2015 celkem 200 zcela shodně formulovaných žádostí, které si lišily pouze svým číslem od 1 do 200. Jak vyplývá z obsahu výzvy prvoinstančního orgánu ze dne 2. 7. 2015, byl žalobce vyzván k „doplnění žádostí číslo 1-200“, a to krom jiného o „přihlášku k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ a „technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla“. Pokud by žalobce tyto listiny správnímu orgánu předložil, zcela jednoznačně by podstatnou vadu žádosti odstranil, neboť by bylo přesně specifikováno vozidlo, o kterém má být vedeno správní řízení. Žalobce byl tedy vyzván k označení konkrétních silničních vozidel. Výzva prvoinstančního orgánu byla jasná a srozumitelná. Žalobce nemohl být objektivně na pochybách, kterých jeho žádostí se výzva týká. Týkala se všech jeho podaných žádostí pod pořadovými čísly 1-200, které sám žalobce na jednotlivé žádosti uvedl. Stejně tak žalobce nemohl být objektivně na pochybách, k čemu byl vyzván. Tedy k předložení „přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ a „technického průkazu a osvědčení o registraci silničního vozidla“, tj. listin, jimiž mohlo dojít k odstranění podstatné vady žádosti. Třetí otázku, kterou je nezbytné vyřešit je, zda byla žalobci k odstranění této podstatné vady poskytnuta k tomu přiměřená lhůta. I na tuto otázku je nezbytné odpovědět kladně. Prvoinstanční orgán ve výzvě ze dne 2. 7. 2015 stanovil žalobci k jejímu splnění „lhůtu 5 dnů ode dne převzetí této výzvy“. K tomu, aby žalobce označil silniční vozidlo, jehož se jeho žádost týkala, resp. aby vyplnil formulář „přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ a předložil „technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla“, byla tato lhůta zcela dostačující. A to i v případě podání celkem 200 žádostí. Veškeré údaje k tomu potřebné jsou uvedené v technickém průkazu, a pokud by byl žalobce skutečně vlastníkem 200 silničních vozidel, nic mu nebránilo, aby ve lhůtě 5 dnů vyplnil 200 jednoduchých formulářů přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel a připojil k nim technické průkazy uvedených vozidel. Vzhledem k tomu, že ve stanovené lhůtě bylo možné vadu odstranit, je nebytné stanovenou lhůtu považovat za lhůtu přiměřenou. Žalobce podstatnou vadu své žádosti, která bránila pokračování řízení, mohl odstranit až do dne vydání prvoinstančních rozhodnutí, tj. do dne 23. 7. 2015, což neučinil. Nad rámec uvedeného je potřebné uvést, že pokud žalobce uvedenou vadu včas neodstranil, může tuto skutečnost vyčítat pouze sobě. Nebylo vinou prvoinstančního orgánu, že se tak nestalo, nýbrž vinou žalobce, který bezdůvodně odmítl odstranění vad žádosti provést. Ve správním řízení namísto toho zvolil úmyslný obstrukční postup. Úmysl žalobce nevyhovět výzvě prvoinstančního orgánu zřejmý již z jeho odpovědi na výzvu ze dne 20. 7. 2015. Ač žalobci muselo být objektivně zřejmé, kterých jeho žádostí se výzva týká, tj. žádostí č. 1-200, když žalobce žádné jiné nepodal, ve své odpovědi uváděl, že z důvodu, že se mu „bohužel nepodařilo identifikovat dle uvedeného č. j. žádné zahájené řízení“, „z toho důvodu považuje výzvu za bezpředmětnou“. Žalobce současně neuvedl žádnou skutečnost, která by mu měla bránit k předložení „přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ a „technického průkazu a osvědčení o registraci silničního vozidla“ ve stanovené lhůtě. Čtvrtou otázku, kterou je nezbytné vyřešit je, zda byl žalobce poučen o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě. I na tuto otázku je nezbytné odpovědět kladně. Prvoinstanční orgán ve výzvě ze dne 2. 7. 2015 uvedl: „Nebudou-li nedostatky žádostí odstraněny ve stanovené lhůtě, budou řízení o žádostech dle ustanovení § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád zastavena“. Žalobce tak byl poučen o následcích neodstranění nedostatků ve stanovené lhůtě. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce ve stanovené lhůtě, která byla přiměřená, neodstranil k jasné a srozumitelné výzvě správního orgánu podstatné vady žádosti, které bránily pokračování v řízení, ačkoli byl poučen o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě, byly splněny všechny podmínky pro zastavení řízení podle ust. § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Prvoinstanční rozhodnutí a napadená rozhodnutí tak není možná považovat za nezákonná. Pokud jde o zbývající námitky žalobce, tyto je nezbytné považovat za nedůvodné již z důvodů shora uvedených. Nad rámec těchto skutečností soud doplňuje níže uvedené. Tvrdí-li žalobce, že „krátkost stanovené lhůty“ byla dána „i s ohledem na navazující povinnost přistavit vozidlo k evidenční kontrole“, je nezbytné uvést, že žalobce byl vyzván hned k vícerému, a to k předložení 1) přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel, 2) protokolu o evidenční kontrole silničního vozidla, který není starší než 14 dní, 3) správního poplatku dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, 4) zelené karty vydané podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a 5) technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla. Žalobce ve stanovené lhůtě nepředložil žádnou z těchto listin, ač v předložení listin ad 1) a ad 5) mu nic nebránilo. A právě nepředložení těchto listin skýtá oporu pro zákonnost postupu správních orgánů. Teprve pokud by žalobce tyto listiny předložil, tj. bylo-li by zřejmé, jakého konkrétního silničního vozidla, jehož vlastníkem byl žalobce nejpozději ke dni 30. 6. 2015, bylo by nutné posuzovat „krátkost stanovené lhůty“ ve vztahu k eventuálním dalším chybějícím náležitostem žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobce konkrétní silniční vozidlo neoznačil, nebylo vůbec možné ani posoudit, zda právě v případě tohoto silničního vozidla je dána a z jakého důvodu například nemožnost přistavit jej k jeho evidenční kontrole ve stanovené lhůtě. V tomto smyslu jsou nedůvodné i veškeré námitky žalobce týkající se obsahu „Instrukce Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015“. Tedy zda ke splnění tohoto požadavku, který byl jedním z mnoha, není nutné stanovenou lhůtu považovat za lhůtu „krátkou“. Pokud žalobce žádné takové konkrétní skutečnosti neuvedl, nemůže se úspěšně dovolávat toho, že tyto skutečnosti nebyly zohledněny. Podle ust. § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Nejedná-li se tedy o „skutkově shodné nebo podobné případy“ nelze dospět k závěru, že by ze strany správních orgánů mohlo dojít k porušení ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Skutkové okolnosti souzených případů byly takové, že žalobce po celou dobu správního řízení neuvedl, jakého konkrétního silničního vozidla, jehož byl žalobce vlastníkem nejpozději ke dni 30. 6. 2015, se ta která žádost týkala. Právě tyto skutkové odlišnosti odlišovaly případy žalobce od jiných případů jím uváděných, byť se i v těchto případech většinou jednalo o žalobcem zahájená správní řízení. Z tohoto důvodu se žalobce nemohl dovolat stejného postupu i v souzených případech odkazem na ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu. Pokud jde o rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015 č. j. 3000/DS/15-5, bylo v něm při konstataci průběhu správního řízení krom jiného uvedeno: „Dne 16. 9. 2015 bylo odvolacímu správnímu orgánu postoupeno doplnění předmětné spisové dokumentace, jehož součástí je sdělení zmocněnkyně H.P. o odmítnutí přijetí doplnění žádosti na podatelně Městského úřadu Sokolov a žádost o sdělení údajů pro bezhotovostní úhradu správního poplatku, přihláška k registraci vozidla do registru silničních vozidel, ev.č. technického průkazu ..., zelená karta k vozidlu r.z. …, osvědčení o registraci vozidla část I ev.č. ..., souhlas s převodem vozidla, osvědčení o registraci vozidla část II ev.č. ...“. Na rozdíl od předmětných případů tak bylo známo, jakého konkrétního silničního vozidla se žádost týká. Pokud jde o žalobcem namítané usnesení prvoinstančního orgánu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 55347/2015/OD/JATR, jím bylo „přerušeno řízení zahájené dne 29. 6. 2015 ve věci dokončení převodu vozidla VW GOLF RZ:…“. Na rozdíl od předmětných případů tak bylo známo, jakého konkrétního silničního vozidla se žádost týká. Již ze samotného tvrzení žalobce, že předkládá také rozhodnutí č. j. 3029/DS/15-5, 3028/DS/15-5, 3019/DS/15-5, když v tomto případě žalobce doplnil žádosti ve stejný den, tj. 9. 10. 2015, společně s žádostmi ve věcech, v nichž rozhodoval žalovaný pod č. j. 2861/DS/15, 2862/DS/15, 2863/DS/15, 2864/DS/15, 2866/DS/15, 2867/DS/15, je nezbytné uvést, že v nyní souzených případech k doplnění žádostí nedošlo a nebylo známo, jakého konkrétního silničního vozidla se žádost týká. Pokud jde o další žalobcem předložená rozhodnutí žalovaného, která připojil k replice a podání ze dne 21. 8. 2016, je nezbytné uvést, že i v těchto případech došlo k doplnění požadovaných dokladů v průběhu správního řízení, obdobně, jak se stalo v případě rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015 č. j. 3000/DS/15-5. Tudíž se na rozdíl od nyní souzených případů po skutkové stránce jednalo o případy odlišné. Nad rámec uvedeného je nezbytné uvést, že podle ust. § 82 odst. 4 správního řádu k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Z právě citovaného ustanovení správního řádu vyplývá, kdy nejpozději byl žalobce eventuálně oprávněn podstatnou vadu žádosti odstranit. Pokud k odstranění této vady došlo teprve po vydání prvoinstančních rozhodnutí a ne nejpozději spolu s odvoláním, když žalobci objektivně nic nebránilo v tom, aby „přihlášku k registraci vozidla do registru silničních vozidel“ a „technický průkaz a osvědčení o registraci silničního vozidla“ předložil již prvoinstančnímu správnímu orgánu ve stanovené lhůtě, byl by postup žalovaného, kdy bylo přihlédnuto k později uplatněným skutečnostem, v rozporu s ustanovením § 82 odst. 4 správního řádu. Nezákonný postup správního orgánu, byť v jeho prospěch, nemůže založit oprávněné očekávání účastníka správního řízení. Pokud prvoinstanční orgán ve výzvě ze dne 2. 7. 2015 uvedl, že „určená lhůta je konečná a nebude dále prodlužována, jelikož zákonem daná lhůta pro dokončení registrace vozidla byla dostatečná od 1. 1. do 30. 6. 2015“, nemá tato skutečnost žádný vliv na zákonnost napadených rozhodnutí, neboť jak již bylo uvedeno shora, žalobci nic nebránilo v tom, aby podstatnou vadu své žádosti odstranil ve výzvou stanovené lhůtě. Nedůvodnými je nezbytné shledat i námitky žalobce o tom, že potvrzení přijetí podání a výzva prvoinstančního orgánu ze dne 2. 7. 2015 „nesplňují podmínky dokladu uvedeného v Instrukci Ministerstva dopravy ČR č. 6/2015 ze dne 3. 7. 2015, když nejsou zřejmá jednotlivá vozidla, ke kterým se každá jednotlivá žádost vztahuje“. K těmto námitkám je nezbytné uvést, že neuvedl-li žalobce, jakých konkrétních silničních vozidel se jeho jednotlivé žádosti týkají, nemohl prvoinstanční správní orgán v potvrzení přijetí podání ani ve výzvě tato vozidla jakkoli specifikovat. Jak již bylo uvedeno, žalobci muselo být objektivně zřejmé, k jakým jeho žádostem se výzva prvoinstančního orgánu ze dne 2. 7. 2015 vztahovala. Žalovaný k obdobné odvolací námitce uvedl: „I tuto námitku posoudil odvolací správní orgán jako nedůvodnou, když žádosti č. …, bylo přiděleno č.j. … a toto číslo jednací je také uvedeno v seznamu čísel, jichž se výzva k doplnění žádosti týká“. Závěr žalovaného je sice stručný, ale i přesto z něho lze bezpečně dovodit, že zaujal negativní závěr ohledně důvodnosti odvolací námitky žalobce a považoval výzvu za „konkrétní, ze které bylo možné poznat, k jaké žádosti se vztahuje“. Výzva se vztahovala ke všem žádostem žalobce pod pořadovými čísly 1-200. Žalobce sice nemohl jednotlivé výzvy identifikovat podle přidělených čísel jednacích, avšak krom tohoto údaje bylo ve výzvě výslovně uvedeno, že se jedná o výzvu „k doplnění žádostí číslo 1-200“, a to „v řízeních zahájených dnem 30. 6. 2015“. Nesrozumitelnost výzvy nečiní ani skutečnost, že se jednalo o společnou výzvu pro více správních řízení, neboť s ohledem na totožný obsah vadných podání žalobce bylo vyzýváno k témuž. Žalobce ke splnění výzvy nepotřeboval rozklíčovat jednotlivá čísla jednací uvedená ve výzvě. Ztotožnit se lze s námitkou žalobce, že neuhrazení správního poplatku není vadou žádosti. Vzhledem k tomu však, že oporu výroku prvoinstančního rozhodnutí skýtá neodstranění shora uvedené podstatné vady žádosti, nemá tato skutečnost žádný vliv na zákonnost či nezákonnost správních rozhodnutí. S ohledem na znění ustanovení § 82 odst. 4 správního řádu bylo povinností žalovaného v odvolacím řízení posoudit, zda zde ke dni vydání prvoinstančních rozhodnutí byly či nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaný již nebyl oprávněn žalobci prodlužovat lhůtu o dalších 60 dnů, tudíž jejím neprodloužením nemohl být žalobce jakkoli zkrácen na svých právech. Prodloužení či neprodloužení této lhůty totiž nic nevypovídá o tom, zda zde byly či nebyly v době vydání prvoinstančních rozhodnutí splněny podmínky pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Soud neprovedl žádný z dalších účastníky navrhovaných důkazů, neboť jejich provedení nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby. Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.). Jelikož na základě výše uvedené argumentace neshledal soud žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji rozsudkem zamítl. VII. Náklady řízení Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků právo.

Poučení