30 A 183/2017 - 162

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudkyň Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Ing. Venduly Sochorové ve věci žalobkyně: Ing. J. Č. proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) E.ON Distribuce, a.s. sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice 2) FRONTON - PLUS, spol. s r.o. sídlem U Pošty 287/4, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2017, č. j. JMK 106775/2017, sp. zn. S-JMK 783268/2017 OÚPSŘ takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zčásti změněna výroková část rozhodnutí Obecního úřadu Sokolnice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 12. 4. 2017, č. j. 1057/17, sp. zn. 578/17/SÚ/PD. Tímto rozhodnutím bylo na základě žádosti pana Ing. M. V. vydáno stavební povolení na stavbu rodinného domu „Rodinný dům RD 1, včetně přípojek, na p. p. č. x v k. ú. x“ na pozemku parc. č. x v kat. území x, s níž sousedí pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc. č. x v kat. území x.

2. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 27. 4. 2016, č. j. 1030/16, sp. zn. 751/15/SÚ/PD, umístil stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. x v kat. území x, dále přípojky plynu, vody a kanalizace, rozvody vody, plynu a kanalizace vedené mimo budovu, akumulační jímku se vsakem dešťové vody a zpevněné plochy u rodinného domu, to vše na pozemcích parc. č. x, x, xaxv kat. území x. Územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 5. 2016.

3. Dne 27. 2. 2017 podal Ing. M. V. žádost o vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domu na pozemku parc. č. x v kat. území x. K žádosti předložil mimo jiné projektovou dokumentaci stavby nazvanou „Rodinný dům RD 1 včetně přípojek, Měním, parc. č. x“. Po provedeném řízení stavební úřad vydal dne 12. 4. 2017 pod č. j. 1057/17, sp. zn. 578/17/SÚ/PD, rozhodnutí, kterým podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „stavební zákon“), a podle ustanovení § 18c vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, povolil předmětnou stavbu rodinného domu.

4. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu v části změnil, a to následovně: „- výroková část označeného rozhodnutí, a to text uvedený na straně první, v odstavci prvním, ve znění: … žádost o vydání stavebního povolení na stavbu (pod pojmem „stavba“ se rozumí i „její část“) nazvanou „Rodinný dům RD 1 včetně přípojek na p.p.č. x v k.ú. x“, se mění tak, že nově zní: … žádost o vydání stavebního povolení na stavbu rodinného domu nazvanou „Rodinný dům RD 1 včetně přípojek na p.p.č. x v k.ú. x“ na pozemku parc. č. x v k.ú. x; - výroková část označeného rozhodnutí, a to text uvedený v části č. I., na straně první, ve znění: … stavební povolení na stavbu nazvanou „Rodinný dům RD 1 včetně přípojek“ na p.p.č. x (zahrada) v k.ú. x, se mění tak, že nově zní: … stavební povolení na stavbu rodinného domu, nazvanou „Rodinný dům RD 1 včetně přípojek na p.p.č. x v k.ú. x“ na pozemku parc. č. x v k.ú. x; - výroková část označeného rozhodnutí, a to text uvedený v části č. II., na straně druhé, bod č. 4., ve znění: Fasáda bude provedena s tradiční omítkou ve světlém odstínu, se mění tak, že nově zní: Venkovní omítka bude provedena tenkovrstvá probarvená, na fasádním zateplovacím systému; bude provedena ve světlém odstínu; - výroková část označeného rozhodnutí, a to text uvedený v části Č. II., na straně druhé, bod č. 5., ve znění: Výplně otvorů budou plastové, se mění tak, že nově zní: Výplně okenních otvorů budou plastové, zasklené izolačním dvojsklem; - výroková části označeného rozhodnutí, a to text uvedený na straně druhé, bod č. 13., ve znění: Provedení stavby musí vyhovovat ustanovení vyhl. č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, se mění tak, že tento bod se vypouští.“ Ve zbytku žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu (stavební povolení) potvrdil.

II. Obsah žaloby

5. Žalobkyně v podané žalobě namítala porušení svých práv, Ústavy a zákonů České republiky, Listiny základních práv a svobod. Toto porušení spatřovala mimo jiné v tom, že žalovaný potvrdil postup stavebního úřadu, ignoroval procesní pochybení, aby nedošlo k narušení procesní ekonomie a předvídal další postup v řízení. Dále uvedla, že žalovaný napadeným rozhodnutím v některých méně závažných bodech změnil výrokovou část stavebního povolení. Dle žalobkyně však je třeba platné stavební povolení revidovat, jelikož již těchto několik bodů znamenalo zásah do projektové dokumentace, kterou bude třeba projednat a upravit. Žalobkyně nadále nesouhlasila s potvrzením zbývající části stavebního povolení a kromě již dříve uvedených připomínek doložených k odvolání měla za to, že bod 1. podmínek stavebního povolení neodpovídá tomu, co s ní bylo v minulosti projednáno. Celková výška stavby je nepřiměřená a nelze ji mezi přízemními domy akceptovat a výška podlahy nesmí být výše než 0,2 m nad stávajícím terénem. Dle názoru žalobkyně také není ze stavebního povolení zřejmé, jak velká má být akumulační jímka, aby pojmula všechny vody případného přívalového deště. Fasádu, okenní výplně a krytinu bylo dle žalobkyně třeba konkretizovat a rovněž s ní projednat. Co se týká dalších bodů stavebního povolení, zejména bodů tykajících se provádění stavby, dopravního značení, bezpečnosti práce, požární bezpečnosti, hygieny, radonových opatření, vyvěšení štítku aj., tyto dle žalobkyně nebyly dostatečně specifikovány a konkretizovány. Jednalo se pouze o odborné termíny, formální vyjmenování či citaci zákona bez konkrétního řešení, které však bylo nutné se žalobkyní projednat a ve stavebním povolení přesně popsat. Mimo jiné měl dle žalobkyně stavebník sdělit zahájení zemních prací archeologickému ústavu a orgánu památkové péče.

6. Žalobkyně rovněž upozornila na rozdíly mezi původním řešením stavby a řešením připojeným k žádosti o stavební povolení, které dosud nebylo žalobkyni předloženo. V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že z projektové dokumentace vyplývá, že zastavěná plocha domu je 86,51 m2. V technické zprávě z května 2015 je však uveden údaj 91,63 m2. Žalobkyně doplnila, že stavební úřad nerespektoval její žádost o zastavení stavebního řízení a ani její připomínky, které v rámci probíhajícího řízení opakovaně vznášela.

7. Dle žalobkyně rovněž není pravdou, že by se včasným podáním nebránila proti umístění stavby. Žalobkyně dle svých tvrzení podala odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby v poslední den lhůty přímo žalovanému, které adresovala jak žalovanému, tak stavebnímu úřadu. K tomu žalobkyně doplnila, že při dřívějších podobných podáních nebyl tento postup žádným problémem. Až nyní, kdy se jednalo o zásadní umístění stavby, tyto zvyklosti z řady minulých případů přestaly existovat. Žalobkyně proto i v podané žalobě zopakovala, že požaduje, aby předmětná stavba byla umístěna minimálně 3,5 m od hranice jejího pozemku, aby veškerá okna byla nasměrována mimo její pozemek a výška stavby činila maximálně 7 m. Výstavba v těsné blízkosti pozemku žalobkyně jí znemožňuje postavit na vlastní parcele dům, jelikož by musela zvýšit odstup od hranice pozemku. To dle jejího názoru představuje nerovnost přístupu k právům - soused by měl k hranici pozemku žalobkyně vzdálenost 2,29 m, a žalobkyně by tak pro zachování odstupové vzdálenosti 7 m musela jít od hranice pozemku minimálně 4,71 m, což je značný rozdíl (více než dvojnásobek). Umístění oken plánovaného domu ve směru do pozemku ve vlastnictví žalobkyně pak zcela zlikviduje soukromí na jejím pozemku. Žalobkyně upozornila také na havarijní stav domu nacházejícího se na pozemku, na němž je stavba rodinného domu umisťována.

8. Žalobkyně byla tedy přesvědčena, že stavební úřad jednal svévolně, vstřícně ke stavebníkovi a poškodil její zájmy. Také při zkoumání okruhu účastníků řízení stavební úřad opomenul vše, co žalobkyně připomínkovala. Postup stavebního úřadu nezaručil žalobkyni rovný přístup k právům ve smyslu stavebního zákona, mezinárodních smluv i práva Evropské unie.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a dále uvedl, že převážná většina žalobních námitek je vyjádřením nesouhlasu žalobkyně s umístěním stavby. Tyto námitky ovšem svým charakterem spadají do územního řízení, které bylo v daném případě pravomocně ukončeno. V této souvislosti pak k žalobkyní popsané chronologii žalovaný zrekapituloval úkony učiněné také ve věci řízení o umístění stavby.

10. V návaznosti na uplatněné žalobní námitky žalovaný uvedl, že v postupu stavebního úřadu shledal určitá dílčí pochybení, avšak s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepřistoupil ke zrušení rozhodnutí stavebního úřadu, neboť nové projednání věci by nevedlo k jinému výsledku. Žalovaný byl přesvědčen, že tímto postupem nedošlo k zásahu do práv účastníků. K vymezení okruhu účastníků řízení žalovaný podotkl, že pan Jan Čech nebyl účastníkem řízení, neboť pozemky v jeho vlastnictví leží mimo území dotčené vlivem předmětné stavby. K námitce týkající se údaje o zastavěné ploše rodinného domu žalovaný doplnil, že rozhodujícím ukazatelem pro povolení stavby v režimu § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona je zastavěná plocha rodinného domu do 150 m2. Nepřesnost, jíž se žalovaný v napadeném rozhodnutí dopustil, tak neměla vliv na výsledek hodnocení, že stavba rodinného domu podléhala ohlášení. Stran dalších žalobních námitek žalovaný především odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, kde se s těmito námitkami již dostatečně vypořádal. Závěrem proto navrhl, aby krajský soud podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Ústní jednání

11. Před zahájením jednání žalobkyně krajskému soudu předložila doplnění žaloby (doručené soudu v den jednání také datovou schránkou), který obsahoval návrh na přistoupení společnosti JCP servis system, s.r.o. k žalobě na stranu žalující. V tomto návrhu bylo uvedeno, že na pozemku parc. č. x v kat. území x má být v jedné budově jak obytný dům žalobkyně, tak sídlo jmenované společnosti, a proto tato společnost, která dosud sídlí na adrese Lidická 700/19, Brno, má eminentní zájem na vybudování sídla na uvedeném pozemku. Vzhledem k tomu, že je stavebním záměrem na sousedním pozemku vážně dotčena, požadovala (prostřednictvím své jednatelky - žalobkyně), aby soud rozhodl o jejím přistoupení k žalobě jako žalobkyně č. 2.

12. Po zahájení jednání krajský soud nejprve rozhodl o procesním návrhu na přistoupení společnosti JCP servis system, s.r.o. na stranu žalující, který usnesením zamítl. Dovodil, že z povahy soudního řízení ve věcech správního soudnictví, kdy analogicky vycházel z ustanovení § 250b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dle kterého v průběhu řízení před soudem nesmí být – s výjimkou procesního nástupnictví – změněn okruh účastníků) je přistoupení dalšího účastníka na stranu žalující vyloučeno, a v souladu s § 55 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) není třeba písemné vyhotovení tohoto usnesení doručovat.

13. V rámci ústních projevů poté účastníci setrvali na svých dosavadních tvrzeních a návrzích obsažených v již dříve učiněných písemných podáních. Krajský soud zároveň krátkou cestou předal žalovanému k seznámení písemné doplňující vyjádření žalobkyně ze dne 22. 6. 2019 (včetně příloh), doručené soudu dne 25. 6. 2019.

14. Sama žalobkyně se osobně vyjádřila ke vzniku celého sporu a k tomu, proč ve věci podala žalobu. Uvedla, že původní majitel koupil sousední dům ve velmi špatném stavu v dražbě. Žalobkyně usilovala o to, aby byla neutěšená situace nemovitosti (ohrožující nejen otce žalobkyně, ale též širší okolí) řešena; zároveň jí vadilo, že na sousední zahradě, která k domu patřila, vzniká nový dům (dvojdům), a to v těsné blízkosti hranice pozemku žalobkyně (2,19 m). To dle žalobkyně znamená, že v budoucnu bude nucena na svém pozemku legálně stavět až ve vzdálenosti o 7 m dále. Její námitky však nebyly uznány, přičemž důvodem měla být skutečnost, že žalobkyně námitky nepodala přímo na stavebním úřadu osobně nebo poštou. Žalobkyně se cítila být postupem úřadu dotčena na svých právech. Zároveň namítala, že v rozhodnutí o umístění stavby se objevily její osobní údaje, k nimž se patrně neoprávněně dostal konkrétní úředník stavebního úřadu, a tyto zveřejnil. Následně i stavební povolení obsahuje osobní údaje dnes již bývalého majitele – stavebníka. Dle názoru žalobkyně tak správní orgány nedodržely podmínky týkající se ochrany a nakládání s osobními údaji. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že jsou její osobní údaje obsaženy ve stavební dokumentaci, která jako příloha tvoří i součást smluvní dokumentace k převodu vlastnictví sousední nemovitosti, a tedy ji má k dispozici také nový majitel sousední nemovitosti. Požadovala proto vymazat a odstranit tyto osobní údaje z uvedené dokumentace. Zároveň doplnila, že není jediná, kdo nedal souhlas k výstavbě předmětného stavebního záměru.

15. Zplnomocněný zástupce žalobkyně zdůraznil, že celá věc sestává z následujících tří problémů: 1/ stávající stará budova byla v dezolátním stavu (kotovice, padající krovy), 2/ stavba nové budovy se nachází v těsné blízkosti pozemku žalobkyně, což žalobkyni donutí 7 m ustoupit na svůj vlastní pozemek (stavba má navíc spoustu oken a technických prvků, které také budou představovat omezení) a 3/osobní údaje, jejichž ochrana vyplývá z Listiny základních práv a svobod (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku); a která byla v případě žalobkyně hrubým způsobem narušena. Zástupce žalobkyně odkazoval na zásadu iura novit curia (soud zná právo), jakož i na základní práva garantovaná Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod vycházející z řady mezinárodních dokumentů (mj. Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropské úmluvy, Evropské sociální charty aj.). Konkrétně byla příkladmo citována práva obsažená v čl. 1, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 11, čl. 26 ad. Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že tato práva jsou pod ochranou soudní moci, obrátila se i žalobkyně v této věci s žádostí o jejich ochranu na soud.

16. Žalovaný v rámci svého vyjádření dále upřesnil, že osobní údaje žalobkyně byly uvedeny pouze v rozhodnutí, které není předmětem přezkumu v nyní projednávané věci, konkrétně v rozhodnutí, kterým žalovaný shledal odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o umístění stavby jako opožděné.

17. Důkazní návrhy vznesené žalobkyní v podané žalobě a v dalších doplňujících podáních, na které krajský soud na tomto místě pro stručnost odkazuje, zamítl soud s odůvodněním, že provedení těchto důkazů nebylo pro posouzení důvodnosti podané žaloby nezbytné (viz příloha č. 1 žaloby - fotografie z map Google dokládající situaci na pozemku parc. č. x v kat. území x na č. l. 8 soudního spisu; příloha č. 2 doručená soudu dne 24. 8. 2017, viz č. l. 23 soudního spisu; část kupní smlouvy o převodu vlastnictví doručená soudu dne 25. 6. 2019, viz č. l. 153 soudního spisu). Řada těchto listin je nadto založena jako součást správního spisu (viz přílohy č. 2 až č. 7 žaloby), z jehož obsahu a znalosti krajský soud ve své rozhodovací činnosti vychází, a proto tyto listiny nebylo nutné provádět při ústním jednání k důkazu. Listiny připojené jako přílohy podání ze dne 22. 6. 2019, doručeného soudu dne 25. 6. 2019 (viz č. l. 151 a 152 soudního spisu), se vztahují k rozhodnutí o umístění stavby, které není v projednávané věci předmětem soudního přezkumu.

V. Posouzení věci krajským soudem

18. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jedná se o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Dle ustanovení § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, přičemž o věci samé rozhodl po provedeném jednání, neboť žalobkyně o jeho nařízení požádala. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Žalobkyně v podané žalobě předně zpochybnila postup žalovaného, který měl dle jejího názoru ignorovat procesní pochybení stavebního úřadu. Důvodnost takto obecně uplatněné námitky krajský soud posoudil následovně.

20. Podle ustanovení § 108 odst. 1 stavebního zákona se stavební povolení vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, účel a dobu trvání, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona platí, že stavby pro bydlení do 150 m2 celkové zastavěné plochy, s jedním podzemním podlažím do hloubky 3 m a nejvýše dvěma nadzemními podlažími a podkrovím vyžadují ohlášení stavebnímu úřadu.

21. Dále platí, že stavební řízení se vede také tehdy, jestliže stavební úřad rozhodl usnesením podle § 107 stavebního zákona, že ohlášený stavební záměr projedná ve stavebním řízení; je-li stavebníkem u stavebních záměrů podle § 104 stavebního zákona namísto ohlášení podaná žádost o stavební povolení, stavební úřad ji posoudí jako ohlášení a postupuje podle § 105 až § 107 stavebního zákona, což stavebníkovi sdělí (§ 108 odst. 3 stavebního zákona).

22. Je tedy zřejmé, že v případě, kdy lze stavební záměr projednat v jednodušším režimu, stavební úřad o tom informuje stavebníka. Smyslem uvedeného ustanovení je, aby stavební záměry, u kterých to zákon stanoví, byly v jednodušším režimu projednávány.

23. Žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí správně konstatoval, že stavební úřad v daném případě nepostupoval ve smyslu ustanovení § 108 odst. 3 stavebního zákona. Ze spisového materiálu však v této souvislosti vyplynulo, že žádost nesplňovala podmínky pro vydání souhlasu s provedením ohlášeného stavebního záměru, neboť k ní nebyly dle § 105 odst. 1 písm. f) stavebního zákona doloženy souhlasy osob, které mají vlastnická práva nebo práva odpovídající věcnému břemenu k pozemkům, které mají společnou hranici s pozemkem, na němž má být stavební záměr uskutečněn. Stejně tak bylo ze spisového materiálu, jakož i z předchozího procesního postupu žalobkyně (podání námitek v rámci územního řízení, podání odvolání proti územnímu rozhodnutí atd.), zjištěno, že žalobkyně, jejíž souhlas by bylo nutné k ohlášení doložit, se stavebním záměrem výslovně nesouhlasila. Skutečnost, že uvedené souhlasy doloženy nebyly, by tak ve svých důsledcích vedla stavební úřad k postupu dle § 107 stavebního zákona, tedy k vydání usnesení o projednání stavebního záměru ve stavebním řízení a k jejímu následnému projednání ve stavebním řízení. Postup stavebního úřadu tak sice nebyl zcela v souladu s citovanými ustanoveními stavebního zákona, avšak procesní cestou v souladu s výše uvedenými ustanoveními by bylo dosaženo stejného cíle a o žádosti stavebníka by bylo (po vydání usnesení o jeho projednání ve stavebním řízení) rozhodnuto ve stavebním řízení. Žalobkyni přitom nelze přisvědčit v tom, že by žalovaný ignoroval procesní pochybení stavebního úřadu. Naopak jej ve svém rozhodnutí popsal a zhodnotil jeho možný dopad na vedené stavební řízení, přičemž dospěl k závěru, s nímž se krajský soud v plném rozsahu ztotožňuje, že porušením procesních předpisů nedošlo k zásahu do práv účastníků řízení, nezkrátilo je na možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony. Žalovaný proto nepochybil, pokud z tohoto důvodu nepřistoupil ke zrušení prvostupňového stavebního povolení. Ostatně žalobkyně v tomto ohledu neuvedla a nijak blíže nespecifikovala, jak se tato skutečnost vůbec měla negativně promítnout v její právní sféře a krátit ji na jejích právech a povinnostech.

24. Pokud pak při úvaze o povolovacím režimu, kterému předmětná stavba podléhala, žalovaný nesprávně uvedl údaj o zastavěné ploše rodinného domu, bylo z hlediska ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) stavebního zákona klíčové, že i platný údaj o zastavěné ploše domu (tj. 91,63 m2) nepřevyšoval zákonem stanovených 150 m2. Dle krajského soudu pak tato nepřesnost nesvědčí o nutnosti jakýchkoli změn projektové dokumentace. K souvisejícím tvrzením žalobkyně lze proto pouze uvést, že stavební úřad rozhodoval o stavebním záměru na základě stavebníkem předložené projektové dokumentace, která je součástí správního spisu a do níž žalobkyně mohla v průběhu vedeného stavebního řízení nahlížet. Ani těmto žalobním námitkám proto krajský soud nepřisvědčil.

25. V daném případě je rozhodující, že meritum věci představuje přezkum zákonnosti stavebního povolení, resp. zákonnosti správního řízení, které vyústilo ve vydání tohoto stavebního povolení. Jednou z podmínek pro vydání stavebního povolení je přitom i to, že projektová dokumentace je zpracována v souladu s územním rozhodnutím nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, popřípadě s regulačním plánem v rozsahu, ve kterém nahrazuje územní rozhodnutí [§ 111 odst. 1 písm. a) stavebního zákona]. Jinými slovy, stavební povolení (vyjma některých výjimek) je možné obecně vydat až poté, kdy nabylo právní moci územní rozhodnutí, nebo kdy nabyla účinků veřejnoprávní smlouva či územní souhlas.

26. S tím pak souvisí i možnost obrany dotčených osob, včetně možnosti uplatňovat v tom kterém řízení konkrétní námitky. Podle § 114 odst. 2 stavebního zákona platí, že k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení (…), se nepřihlíží. Účastník řízení tak může námitky vůči umístění stavby, jejímu vlivu na okolí, apod. uplatnit pouze v územním řízení, neboť v navazujících postupech k nim již stavební úřad nebude přihlížet (jedná se o věcnou koncentraci námitek). Výše uvedená právní úprava tedy znamená, že námitky směřující vůči umístění stavby musí být uplatněny výhradně ve fázi územního řízení [k tomu shodně srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2010, č. j. 5 As 77/2009 - 107, ze dne 17. 2. 2012, č. j. 8 As 54/2011 - 344, či rozsudek ze dne 22. 7. 2010, č. j. 8 As 2/2010 - 67, vztahující se k předchozí právní úpravě - zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)].

27. Právě v územním řízení a rozhodnutí tak stavební úřad schvaluje navržený záměr a stanoví podmínky pro využití a ochranu území (§ 92 stavebního zákona). V územním, nikoli stavebním, řízení stavební úřad posuzuje, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací, s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, s obecnými požadavky na využívání území, s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, s požadavky zvláštních právních předpisů a stanovisky dotčených orgánů popř. s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.

28. Nesouhlasila-li proto žalobkyně s výstavbou rodinného domu z důvodu jeho umístění ve vzdálenosti 2,29 m od společné hranice s jejím pozemkem parc. č. x v kat. území x, s umístěním oken ve štítové stěně, s výškou hřebene a s výškovým osazením stavby, lze uzavřít, že se v tomto případě jedná o námitky směřující právě do umístění stavby, a tedy svým charakterem patřící do územního řízení, které ovšem bylo pravomocně ukončeno (rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 1030/16, sp. zn. 751/15/SÚ/PD) a které není předmětem soudního přezkumu v nyní projednávané věci. Tyto námitky mohly být vzneseny a uplatněny v průběhu územního řízení (ostatně žalobkyně námitky shodného obsahu též v rámci územního řízení uplatnila a stavební úřad se s nimi v územním rozhodnutí náležitě vypořádal). Stejné závěry se pak týkají také souvisejících procesních otázek, kdy žalobkyně především nesouhlasila se závěry správních orgánů o opožděnosti odvolání podaného proti územnímu rozhodnutí. S odkazem na výše citované ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona ve stavebním řízení již není pro tyto otázky prostor, a vzhledem k tomu, že územní rozhodnutí není předmětem přezkumu v nyní souzené věci, nemohl se k nim vyjadřovat a zabývat se jimi ani krajský soud.

29. Jak již bylo naznačeno výše, stavební zákon obsahuje relativně samostatnou úpravu několika druhů řízení, která na sebe v procesu realizace výstavby mohou navazovat, a to z chronologického hlediska i co do míry obecnosti směrem od činnosti plánovací (územní plánování), přes problematiku umisťování již konkrétních staveb v územním řízení po stanovení podmínek jejich realizace ve stavebním řízení. Jednotlivá řízení jsou završována samostatnými správními rozhodnutími (popř. opatřeními obecné povahy), která jsou také samostatně způsobilá soudního přezkumu. Bylo by též v rozporu s požadavkem právní jistoty, pokud by účastník správního řízení byl oprávněn v řízení brojit proti závěrům, které vyplynuly z řízení jiného a fakticky tak derogovat předchozí pravomocné správní rozhodnutí. Ani v tomto ohledu tedy krajský soud nemohl námitkám žalobkyně vyhovět.

30. Pokud se pak jedná o vlastní stavební povolení na stavbu rodinného domu „Rodinný dům RD 1, včetně přípojek, na p. p. č. x v k. ú. x“ na pozemku parc. č. x v kat. území x, jehož zákonnost je předmětem nyní souzené věci, je třeba konstatovat, že stavebníkem podaná žádost o stavební povolení ze dne 27. 2. 2017 měla všechny zákonem požadované náležitosti a poskytovala stavebnímu úřadu dostatečný podklad pro posouzení stavby. Žádost obsahovala identifikační údaje o stavebníkovi, pozemku, základní údaje o požadovaném záměru, o způsobu a době jeho provádění (ustanovení § 110 odst. 1 stavebního zákona). Stavebník k žádosti připojil přílohy dle § 110 odst. 2 stavebního zákona, projektovou dokumentaci zpracovanou oprávněnou osobou, plán kontrolních prohlídek, rozhodnutí a závazná stanoviska dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury k možnosti a způsobu napojení a k dotčení ochranných pásem.

31. Stavební úřad předmětný stavební záměr projednal ve smyslu ustanovení § 112 stavebního zákona s účastníky řízení, jakož i s dotčenými orgány. Jelikož stavebnímu úřadu byly dobře známy poměry staveniště a žádost poskytovala dostatečný podklad pro posouzení navrhované stavby, upustil ve smyslu § 112 odst. 2 stavebního zákona od ohledání na místě i od ústního jednání. Účastníkům řízení a dotčenými orgánům umožnil uplatnit námitky či předložit závazná stanoviska v zákonné lhůtě dle § 112 odst. 2 stavebního zákona. Přitom okruh účastníků řízení stavební úřad určil v souladu s ustanovením § 109 stavebního zákona. Jak správně podotkl žalovaný, vlastnické právo pana J. Č. k pozemkům parc. č. x, x, x, vše v kat. území x, a dále domu č. p. X na pozemku parc. č. x v kat. území x, nebylo předmětným záměrem přímo dotčeno, proto nebyl zahrnut mezi účastníky předmětného řízení. Podle § 114 odst. 4 stavebního řádu pak stavební úřad účastníky řízení řádně poučil o podmínkách uplatňování námitek dle § 114 odst. 1 a 2 stavebního zákona.

32. Stavební úřad pak v rámci stavebního řízení rovněž přezkoumal podanou žádost dle § 111 stavebního zákona a zjistil, že projektová dokumentace je zpracována oprávněnou osobou, v souladu s územním rozhodnutím, je úplná a přehledná, jsou v ní v odpovídající míře řešeny obecné požadavky na výstavbu, je zajištěn příjezd ke stavbě a včasné vybudování technického vybavení potřebného k řádnému užívání stavby, dále že stavba bude novými přípojkami napojena na stávající inženýrské sítě a že předložené podklady vyhovují požadavkům uplatněným dotčenými orgány. V projednávaném případě tak byly naplněny všechny požadavky uvedené v § 111 stavebního zákona, a proto stavební úřad vydal dle § 115 odst. 1 stavebního zákona stavební povolení, kterým stavbu povolil.

33. Ve výroku stavebního povolení stavební úřad stanovil podmínky pro provedení stavby, včetně podmínek vyplývajících z předložených závazných stanovisek dotčených orgánů, jakož i podmínek vlastníků či správců technické infrastruktury. Stanovil, které fáze výstavby mu stavebník oznámí za účelem provedení kontrolních prohlídek. Stanovenými podmínkami zabezpečil též ochranu veřejných zájmů a dodržení obecných požadavků na výstavbu.

34. Žalobkyně se přitom v podaném odvolání a následně obdobně i v podané žalobě vyjádřila právě k jednotlivým bodům výrokové části stavebního povolení, kterými stavební úřad stanovil podmínky pro provedení stavby. Krajský soud v této souvislosti ve shodě s žalovaným konstatuje, že obsah těchto vyjádření žalobkyně byl převážně obecný, učiněný formou neurčitých prohlášení či řečnických otázek, z nichž dle krajského soudu povětšinou vůbec není zřejmé, v čem konkrétně má spočívat nesprávnost jednotlivých stanovených podmínek či v čem a jak konkrétně se tyto jednotlivé podmínky vůbec mají dotýkat práv žalobkyně.

35. Stran obsahu těchto námitek krajský soud uvádí, že účelem stanovení podmínek pro provedení stavby v rámci výrokové části stavebního povolení není přesně vymezit či popisovat všechny podrobnosti navrženého stavebního záměru. To i z toho důvodu, že podrobnosti provádění stavebního záměru, včetně žalobkyní zmiňovaného konstrukčního, materiálového a barevného řešení stavby, okenních otvorů a další, jsou detailně řešeny v projektové dokumentaci, konkrétně v technické zprávě. Rovněž není na místě ve stavebním povolení citovat veškeré podmínky a požadavky pro provedení či provádění stavby, které stavebníkům ukládá stavební zákon a prováděcí předpisy, popř. požadavky stanovené jinými právními předpisy. Tyto jsou obecně (a tedy o pro stavební úřad) závazné a ten s nimi není oprávněn polemizovat. Pokud přitom stavební úřad ve svém rozhodnutí některá ustanovení stavebního zákona výslovně citoval (viz např. § 152, § 153, § 160 či § 169 odst. 1 stavebního zákona), nelze v tomto spatřovat žalobkyní tvrzenou nezákonnost vydaného stavebního povolení.

36. Z důvodu jednoznačné specifikace předmětu řízení nicméně žalovaný v napadeném rozhodnutí přistoupil k provedení změn v části výroku, neboť předmětem stavebního povolení nebyly „přípojky“ uvedené v názvu stavby. Dále změnil bod č. 4 stavebního povolení, jelikož v daném případě nebylo možno jednoznačně klasifikovat navržené řešení úpravy venkovního povrchu obvodových stěn, tj. „tenkovrstvou probarvenou omítkou na fasádním zateplovacím systému“, jako „tradiční omítku“. Jednoznačná nebyla rovněž podmínka uvedená v bodě č. 5: „výplně otvorů budou plastové“, proto žalovaný uvedenou podmínku doplnil o podrobnější popis dle projektové dokumentace s tím, že „výplně okenních otvorů budou plastové, zasklené izolačním dvojsklem“. V bodě č. 13 dále stavební úřad stanovil podmínku, že „Provedení stavby musí vyhovovat ustanovení vyhlášky č. 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb“. Tuto žalovaný z výrokové části zcela vypustil vzhledem k tomu, že na stavbu rodinného domu se požadavky dané vyhlášky nevztahují.

37. V návaznosti na takto učiněné změny přitom nelze přisvědčit argumentaci žalobkyně, že by po změně rozhodnutí bylo třeba přepracovat projektovou dokumentaci či stavební povolení zrevidovat. Obsah některých podmínek stavebního povolení byl změněn přímo žalovaným v napadeném rozhodnutí. Stavební povolení tedy v tomto smyslu není třeba dále přepracovávat, jak míní žalobkyně, neboť prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu a druhostupňové rozhodnutí žalovaného o odvolání spolu tvoří jeden celek. Tyto změny lze pak jednoznačně označit toliko za konkretizace jednotlivých podmínek, které v případě konstrukčního a materiálového řešení stavby byly pouze přesněji reprodukovány z projektové dokumentace. Ostatně sama žalobkyně v této souvislosti zpochybňovala dostatečnost jejich vymezení a požadovala konkrétnější specifikaci jednotlivých podmínek, a tedy tímto postupem žalovaný naopak vyšel požadavkům žalobkyně vstříc. Lze tedy uzavřít, že změnou výroku stavebního povolení nedošlo ze strany žalovaného k zásahu do předmětu řízení či do zákonem chráněných práv žalobkyně, a tedy ani v tomto ohledu se krajský soud s námitkami žalobkyně neztotožnil.

38. Pokud žalobkyně namítala, že v rozhodnutí o umístění stavby jsou obsaženy její osobní údaje, k nimž se patrně neoprávněně dostal konkrétní úředník stavebního úřadu, a tyto zveřejnil, krajský soud k tomu závěrem opětovně připomíná, že rozhodnutí o umístění stavby (resp. rozhodnutí, kterým bylo jako opožděné shledáno odvolání žalobkyně směřující proti rozhodnutí o umístění stavby, jak v této souvislosti při ústním jednání upřesnil žalovaný) není předmětem soudního přezkumu v tomto soudním řízení. V něm zároveň krajskému soudu nepřísluší ani zasahovat do obsahu stavební dokumentace (tvořící součást správního spisu) a tuto dokumentaci dle uplatňovaných požadavků žalobkyně jakkoli měnit a upravovat. Z hlediska posouzení věci samé pak nejsou relevantní ani poukazy žalobkyně na neutěšený stav staré budovy, která se nacházela v místě na sousedním pozemku stavebníka.

39. Krajský soud tak uzavírá, že postupem správních orgánů obou stupňů a vydaným stavebním povolením (resp. rozhodnutím žalovaného o odvolání) nedošlo k namítaným zásahům do práv žalobkyně, a to ani těch garantovaných na ústavní úrovni Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod, resp. vyplývajících z žalobkyní zmiňovaných mezinárodních dokumentů.

VI. Závěr a náklady řízení

40. Krajský soud tak na základě všech výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. Výrok o náhradě nákladů účastníků řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého žalobkyně, která neměla ve věci úspěch, nemá vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Krajský soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

42. Pokud se jedná o výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu k osobám zúčastněným na řízení, podle § 60 odst. 5 s. ř. s. platí, že osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jim soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud může osobě zúčastněné na řízení na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že krajský soud neuložil osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, nemohly jim vzniknout náklady podle § 60 odst. 5 s. ř. s. Krajský soud proto rozhodl tak, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení