30 A 19/2022 – 299

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Karla Černína, Ph.D. ve věci žalobkyně: obec Rantířovsídlem Rantířov 78, Vyskytná nad Jihlavou zastoupená advokátem Mgr. Petrem Šmídem sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava proti žalovanému: Magistrát města Jihlavysídlem Masarykovo náměstí 1, Jihlava za účasti: M – KOVO s. r. o.sídlem Rantířov 143, Rantířovzastoupená advokátem JUDr. Radkem Ondrušemsídlem Bubeníčkova 502/42, Brno o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 800 Kč, k rukám jejího advokáta Mgr. Petra Šmída, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Oznámením o zahájení řízení ze dne 16. 4. 2021, sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021, č. j. MMJ/SÚ/65121/2021–KuM, zahájil žalovaný o odstranění stavby stavebníka (osoby zúčastněné na řízení) podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákona) pro „stavební úpravy v části objektu stávající haly na poz. st. č. 117 k. ú. Rantířov, za účelem instalace technologie automatické linky alkalického zinkování a černění, provedené v rozporu s § 126 odst. 4 stavebního zákona“.

2. Dne 27. 4. 2021 stavební úřad v řízení provedl kontrolní prohlídku, při níž zjistil, že v hale na pozemku p. č. 117 je umístěna technologie automatické linky alkalického zinkování a černění, která v době kontrolní prohlídky nebyla v provozu (viz protokol o místním šetření ze dne 27. 4. 2021, č. j. MMJ/SÚ/71713/2021–KuM). V rámci řízení o odstranění stavby požádal stavebník dne 11. 6. 2021 o dodatečné povolení stavby. Stavební úřad proto řízení o odstranění stavby přerušil usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. MMJ/SÚ/112368/2021KuM, podle § 129 odst. 2 stavebního zákona, jelikož stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby. Na základě odvolání žalobkyně Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 18. 10. 2021, č. j. KUJI 91811/2021, usnesení stavebního úřadu o přerušení řízení zrušil pro nepřezkoumatelnost.

3. Stavební úřad následně usnesením ze dne 1. 11. 2021, č. j. MMJ/SÚ/222505/2021–KuM, řízení o odstranění stavby opět přerušil. Vzhledem k tomu, že žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby byla podána po lhůtě plynoucí z § 129 odst. 2 stavebního zákona, stavební úřad řízení nově přerušil podle § 64 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tj. z důvodu probíhajícího řízení o předběžné otázce. Touto otázkou nicméně opět bylo řízení o stavebníkově žádosti o dodatečné povolení stavby doručené stavebnímu úřadu dne 11. 6. 2021. K odvolání žalobce Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 1. 2. 2022, č. j. KUJI 10111/2022, zrušil usnesení o přerušení řízení z 1. 11. 2021 z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Podle krajského úřadu nebyla v usnesení o přerušení řízení dostatečně vysvětlena relevance podané žádosti o dodatečné povolení stavby na výsledek řízení o odstranění stavby.

4. Následně stavební úřad usnesením ze dne 3. 3. 2022, č. j. MMJ/SÚ/39908/2022–KuM, řízení o odstranění stavby přerušil potřetí. Zmínil, že dne 11. 2. 2022 bylo v důsledku rozhodnutí soudu č. j. 30 A 49/2021–140, stavebním úřadem zahájeno řízení vedené pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022, o odstranění o odstranění stavby „automatická linka alkalického zinkování a černění umístěné na poz. st. č. 117 k. ú. Rantířov, v areálu Rantířov č. p. 143“, přičemž dále bylo specifikováno, že stavbou „se rozumí veškerá stavební a montážní činnost v 1. NP objektu stávající výrobní haly, spočívající ve vybourání nenosných konstrukcí uvnitř haly, odstranění betonové podlahy, vyhloubení dvou podélných a jedné příčné rýhy pro umístění ŽB nepropustných jímek pod technologii a osazení technologických částí automatické linky (vanová část, příslušenství linky, technologické rozvody, nosná ocelová k–ce, systém dopravníků, VZT, elektroinstalace, řídicí systém…)“. Dané řízení je podle stavebního úřadu předběžnou otázkou, pro niž nelze pokračovat v nynějším řízení o odstranění stavby. K odvolání žalobce bylo předmětné usnesení z 3. 3. 2022 potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina z 21. 7. 2022, č. j. KUJI 63145/2022. I podle krajského úřadu osud původního řízení o odstranění stavby závisí na dalším osudu řízení o odstranění stavby zahájeného 11. 2. 2022.

II. Obsah žaloby

5. Žalobkyně v podané žalobě ze dne 3. 2. 2022 shrnula tehdejší skutkové okolnosti případu. Upozornila na skutečnost, že řízení bylo přerušeno usnesením žalovaného ze dne 14. 6. 2021 a po zrušení tohoto usnesení krajským úřadem vydal žalovaný další usnesení o přerušení řízení dne 1. 11. 2021. I toto druhé usnesení bylo krajským úřadem zrušeno, nicméně lze očekávat, že žalovaný opětovně řízení přeruší. Je však přesvědčena, že přerušování řízení je nedůvodné. Stavební úřad by měl proti umístění a činnosti automatické linky zasáhnout a respektovat závazný právní názor Krajského soudu v Brně vyslovený v rozsudku ze dne 12. 10. 2017, č. j. 30 A 116/2017–346, o tom, že stavbu nelze pro rozpor s územním plánem obce povolit. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevydal rozhodnutí, jímž by nařídil vlastníkovi nepovolené stavby její odstranění, je nečinný.

6. Je přesvědčena, že řízení nemohlo být přerušeno kvůli řízení o žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby, jelikož dle dikce § 129 odst. 2 věty čtvrté stavebního zákona se tato možnost vztahuje jen na řízení o žádosti podané ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby. Tato lhůta však v nynějším případě nebyla dodržena. Navíc opakované žádosti stavebníka o dodatečné povolení stavby, kterým nemůže být vyhověno, představují zjevné zneužití práva a obstrukci (shodně viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2016, č. j. 6 As 230/2015–34).

III. Vyjádření žalovaného

7. Stavební úřad ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne 11. 2. 2022 zahájil v návaznosti na rozsudek soudu č. j. 30 A 49/2021–140 řízení o odstranění stavby sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022, jehož předmět zahrnuje stavební úpravy i technologickou část automatické linky. V důsledku toho došlo k přerušení řízení sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 usnesením ze dne 3. 3. 2022. Podanou žalobu tak považuje za nedůvodnou.

IV. Další vyjádření účastníků řízení

8. Žalobkyně v replice ze dne 14. 3. 2022 setrvala na závěru, že řízení je přerušováno nezákonně. Správní orgán je povinen vydat rozhodnutí ve věci samé bez zbytečného odkladu, což v nynější věci není splněno. V dalším podání z 21. 3. 2022 se vyjádřila k ostatním skutkovým okolnostem případu a požádala soud, aby žalobě vyhověl.

9. Do řízení se dne 21. 2. 2022 přihlásil stavebník jako osoba na řízení zúčastněná.

10. Ve sdělení ze 24. 3. 2022 žalovaný reagoval na podání žalobkyně, přičemž trval na tom, že stavební úpravy včetně zabudované technologie spolu společně a nedělitelně tvoří automatickou linku. Je přesvědčen, že i technologické části linky jsou nutně zahrnuty pod předmět řízení o odstranění stavby vedeného pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021. Nesouhlasí s tím, že by byl v řízení nečinný. Vyjmenoval 17 úkonů, které již v řízení byly učiněny a trval na tom, že k přerušení řízení došlo v souladu se zákonem. V podání ze dne 31. 3. 2022 pak dodal, že žalobkyně neustálým podáváním odvolání proti rozhodnutím žalovaného prodlužuje délku řízení a zahlcuje stavební úřad.

11. Žalobkyně v podání z 11. 4. 2022 odmítla reagovat na osobní výtky žalovaného ohledně procesního postupu obce v řízení a setrvala na své žalobní argumentaci.

12. Na toto podání reagoval žalovaný sdělením ze 27. 4. 2022, v němž zopakoval, že v řízení není nečinný. V řízení o odstranění stavby nelze pokračovat, dokud nebude rozhodnuto o žádosti stavebníka o dodatečné povolení.

13. V podání ze dne 16. 5. 2022 žalobkyně soud informovala, že veřejný ochránce práv ukončil šetření ve věci a navrhl obě běžící řízení o odstranění stavby spojit. Nečinnost stavebního úřadu však stále trvá. Poukázala na fakt, že v řízení o dodatečném povolení stavby s ní stavební úřad nejedná, přestože její účastenství plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu.

14. Žalovaný v podání z 9. 6. 2022 sdělil, že spojení řízení o odstranění stavby v dané věci není možné, neboť jde o řízení s obdobným předmětem.

15. Přípisem ze dne 29. 7. 2022 žalobkyně soud informovala o tom, že krajský úřad zamítl její odvolání proti usnesení o přerušení řízení ze 3. 3. 2022. Dodala, že vedením dvou řízení o odstranění stavby stavební úřad ignoruje překážku litispendence. Rozhodnutí ve věci tak podle žalobkyně nic nebrání.

16. Žalovaný v replice ze dne 17. 8. 2022 trval na tom, že není nečinný. Popsal současnou situaci, kdy řízení sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 je usnesením ze dne 3. 3. 2022 přerušeno do pravomocného skončení řízení sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022. Zopakoval, že řízení o odstranění stavby nebylo možné spojit, neboť jsou svým obsahem zcela totožná. Žalovaný předpokládal, že krajský úřad usnesení ze 3. 3. 2022 zruší a řízení zastaví z důvodu litispendence. To se však nestalo.

17. Ve vyjádření z 11. 11. 2022 žalovaný doplnil, že vzhledem ke skutečnosti, že v řízení o odstranění stavby vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022 a v navazujícím řízení o dodatečné povolení stavby linky vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/12263/2022 již bylo rozhodnuto a žádost o dodatečné povolení linky byla pravomocně zamítnuta, stává se nynější řízení vedené pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 bezpředmětné a bude zastaveno.

18. Přípisem ze dne 23. 11. 2022 žalovaný omluvil svoji účast na jednání dne 24. 11. 2022. Doplnil, že rozhodnutím z 24. 10. 2022, č. j. MMJ/SÚ/180375/2022–Lau, bylo rozhodnuto o nařízení odstranění stavby v řízení vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022. Předmětné rozhodnutí nicméně dosud nenabylo prování moci.

19. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření z 24. 11. 2022 podala totožné vyjádření jako ve věci sp. zn. 30 A 49/2021. Měla za to, že umístění zařízení automatické linky nevyžadovalo žádné podstatné stavební úpravy, které by musely být povoleny stavebním úřadem. Linka je mobilním zařízením, pro jehož instalaci byly nutné stavební úpravy pouze z důvodu nízkého stropu v hale.

20. Přípisem ze dne 23. 1. 2023 žalovaný zaslal soudu omluvu z jednání. Odkázal na vyjádření z 23. 11. 2022 a navrhl, aby byla žaloba zamítnuta.

V. Ústní jednání

21. Při jednání dne 25. 1. 2023 žalobce i osoba zúčastněná setrvali na argumentaci obsažené v jejich předcházejících procesních podáních. Žalovaný se z účasti na jednání omluvil. Soud konstatoval obsah soudního spisu i přiloženého správního spisu, přičemž sdělil účastníkům, že za správní spis k této věci je nutno považovat rovněž spis připojený týmž žalovaným k věci vedené soudem pod sp. zn. 30 A 49/2021, jehož předmětem je zásahová žaloba. Proti tomuto postupu soudu neměli účastníci ani osoba zúčastněná námitky. Obsah kompletní spisové dokumentace jim byl znám. Nad rámec správního spisu žalobkyně ani osoba zúčastněná neuplatnily žádné důkazní návrhy a ani soud neshledal potřebu provádět důkazy nad rámec správního spisu předloženého k věcem 30 A 19/2022 a 30 A 49/2021.

VI. Posouzení věci soudem

22. Soud shledal podanou žalobu včasnou, neboť byla podána do jednoho roku ode dne, kdy marně uplynula lhůta stanovená zákonem pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). Splněna byla i podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti (§ 79 s. ř. s.), neboť žádosti žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti z 6. 9. 2021 a 8. 11. 2021 nevedly k vydání rozhodnutí ve věci. Podmínky řízení tak byly splněny, proto soud přistoupil k věcnému posouzení žaloby.

23. V době podání žaloby i v době rozhodování soudu bylo řízení vedené žalovaným pod sp. zn. MMJ/SÚ/131858/2021 přerušeno. Soud proto nejprve zkoumal, zda zde v řízení podle § 79 s. ř. s. zkoumat důvodnost přerušení řízení.

24. Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012–46, body 47–48, jasně vyplývá, že otázka, zda k přerušení řízení došlo věcně důvodně a po rozumu zákona (a správní orgán tedy nečinný není), anebo zda přerušení řízení je nedůvodné nebo účelové a správní orgán je užil jen jako jakýsi procesní paraván, který má zastřít porušování povinnosti „vyřizovat věci bez zbytečných průtahů“ (§ 6 odst. 1 správního řádu), podléhá v řízení o nečinnostní žalobě kognici správního soudu jako součást zjišťovaného skutkového stavu. Proti neopodstatněnému přerušování řízení správním orgánem se tak lze domáhat ochrany prostřednictvím žaloby na ochranu proti nečinnosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2017, č. j. 1 As 202/2017–76, bod 18).

25. Vzhledem k tomu, že podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o nečinnostní žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, soud hodnotil důvodnost přerušení řízení usnesením žalovaného ze dne 3. 3. 2022 (potvrzeného rozhodnutím krajského úřadu ze dne 21. 7. 2022). Předmětné usnesení jako důvod přerušení řízení uvádělo řízení o předběžné otázce, jíž bylo řízení o odstranění stavby vedené žalovaným pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022 (viz bod 4 shora).

26. Podle § 48 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu (odst. 1). Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou (odst. 2).

27. Podle § 66 odst. 2 správního řádu řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu.

28. Ze správního spisu je zřejmé, že ve věci automatické linky alkalického zinkování a černění jsou žalovaným souběžně vedena dvě řízení o odstranění stavby sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 a sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022.

29. Standardně je nutno vycházet z toho, že dvě správní řízení se shodným předmětem souběžně nemohou být vedena. Podle § 66 odst. 2 správního řádu totiž řízení vedené z moci úřední zahájené později musí být správním orgánem zastaveno, pokud u některého správního orgánu již před zahájením tohoto řízení bylo zahájeno řízení v téže věci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2011, č. j. 5 As 30/2011–93). Na druhou stranu je však nutné počítat s tím, že během správního řízení zahájeného z moci úřední může dojít k situaci, kdy správní orgán dospěje k závěru, že je třeba upravit či dodatečně upřesnit předmět. Pokud by správní orgán dospěl k závěru, že předmět řízení je nezbytné podstatně změnit nebo zásadním způsobem rozšířit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009–541, č. 2119/2010 Sb. NSS), mělo by být první řízení zastaveno a zahájeno řízení nové (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 As 16/2013–36, č. 2905/2013 Sb. NSS).

30. Právě k tomu došlo podle soudu v nynějším případě. Řízení o odstranění stavby zahájené dne 16. 4. 2021 bylo usnesením ze dne 3. 3. 2022 přerušeno v návaznosti na skutečnost, že soud žalovanému v rozsudku č. j. 30 A 49/2021–140 uložil zahájit řízení o odstranění stavby, jehož předmět by kromě stavebních úprav zahrnoval i automatickou linku jako takovou. Za dané situace žalovaný v intencích závazného právního názoru soudu zahájil nové (druhé) řízení o odstranění stavby dne 11. 2. 2022, jehož předmět zahrnoval kromě stavebních úprav i technologické části linky. Soud souhlasí se žalovaným, že rozšiřování původně zahájeného řízení o odstranění stavby se v dané věci nejevilo jako vhodné. Do tohoto řízení bylo vnořeno řízení o stavebníkově žádosti o dodatečné povolení stavby, která kopírovala předmět původního řízení o odstranění stavby. Navíc v novém řízení o odstranění stavby došlo k významnému rozšíření jeho předmětu (odstraňované stavby), neboť kromě stavebních úprav byly do předmětu řízení zahrnuty i technologické části automatické linky. Soud nesouhlasí se žalovaným, že by předmět obou těchto řízení byl shodný. Pouhým porovnáním předmětů obou řízení lze dospět k jednoznačnému závěru, že předmět později zahájeného řízení o odstranění stavby byl výrazně širší, neboť počítal s tím, že stavbou je i linka jako taková.

31. Žalovaný proto podle soudu oprávněně zahájil nové řízení o odstranění stavby vedené pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022. Tento procesní postup však měl být neoddělitelně spjat se zastavením původního řízení o odstranění stavby vedeného pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021, aby nedošlo k překážce litispendence. Namísto ukončení řízení sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 však žalovaný usnesením ze dne 3. 3. 2022 řízení vedené pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 pouze přerušil, čímž porušil § 48 odst. 1 správního řádu. Za daného skutkového stavu tak důvod pro přerušení řízení neobstojí. Přerušením řízení dne 3. 3. 2022 totiž vznikla situace, že jsou paralelně vedena dvě správní řízení s obdobným předmětem.

32. Jak bylo vyloženo výše, za současné situace, kdy soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, č. j. 30 A 49/2021–485, opakovaně potvrdil, že stavba má být odstraňována v řízení zahrnujícím stavební úpravy i automatickou linku jako takovou, je žádoucí pokračovat právě v řízení vedeném pod sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022 a dokončit jej. Dané řízení má širší předmět řízení než řízení vedené pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 a je do něj vnořeno řízení o stavebníkově žádosti o dodatečné povolení stavby s odpovídajícím předmětem řízení, v němž již bylo pravomocně rozhodnuto (Krajský úřad Kraje Vysočina rozhodnutím ze dne 27. 7. 2022, č. j. KUJI 64402/2022, zamítl odvolání stavebníka proti rozhodnutí žalovaného ze 17. 3. 2022, č. j. MMJ/SÚ/50738/2022–KuM, kterým byla zamítnuta žádost stavebníka o dodatečné povolení stavby). Dokončení později zahájeného řízení o odstranění stavby sp. zn. MMJ/SÚ/3441/2022 tak je rovněž v souladu se zásadou ekonomie řízení, neboť v daném řízení lze brzy očekávat pravomocné skončení věci (v řízení již bylo žalovaným dne 24. 10. 2022, pod č. j. MMJ/SÚ/180375/2022–Lau, vydáno rozhodnutí o odstranění stavby, proti němuž bylo následně podáno stavebníkem odvolání; o něm dosud nebylo rozhodnuto). Soud navíc neshledal, že by dokončením později zahájeného řízení o odstranění stavby měla být nějak dotčena práva žalobkyně či osoby zúčastněné na řízení. Ze správního spisu je zjevné, že žalobkyni i stavebníkovi bylo známo, v jakém řízení mají svá práva uplatňovat a také tak činili.

33. Soud se tak ztotožnil se žalobkyní, že důvod pro přerušení řízení vedeného žalovaným pod sp. zn. MMJ/SÚ/13185/2021 neobstojí.

VII. Závěr a náklady řízení

34. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalovaný je v řízení nečinný, proto mu uložil, aby v řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 81 odst. 2 s. ř. s.). V dalším řízení bude správní orgán vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

35. Navržené důkazy, které nebyly součástí předloženého správního spisu (zejm. stanoviska veřejného ochránce práv), soud pro nadbytečnost neprováděl. Pro posouzení žalobních námitek nebyly tyto důkazní návrhy relevantní.

36. Žalobkyně dosáhla v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náhrada nákladů řízení zástupce žalobkyně. Odměna zástupce žalobkyně a náhrada jeho hotových výdajů byla stanovena podle § 35 odst. 2 s. ř. s. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání dne 25. 1. 2023) ve výši 2 × 3 100 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), g)] a dva režijní paušály s těmito úkony spojenými dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 2 × 300 Kč; celkem tedy 6 800 Kč. Náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu v souvislosti s jednáním dne 28. 11. 2022, které se nekonalo, soud zástupci žalobkyně nepřiznal. Zohlednil skutečnost, že téhož dne proběhlo jednání ve věci sp. zn. 30 A 49/2021, kde žalobkyni vůči témuž žalovanému zastupoval stejný advokát, přičemž za účast na jednání ve věci sp. zn. 30 A 49/2021 dne 28. 11. 2022 byla zástupci žalobkyně náhrada nákladů přiznána. Soud je tak přesvědčen, že v souvislosti s nekonáním jednání dne 28. 11. 2022 v nynější věci zástupci žalobkyně žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Rovněž náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce žalobkyně k jednání soudu byla zástupci žalobkyně přiznána v rozsudku č. j. 30 A 49/2021–485. Ostatně v nynější věci ani zástupce náhradu v tomto směru nepožadoval. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 8 800 Kč. K zaplacení této částky soud určil přiměřenou lhůtu.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o § 60 odst. 5 s. ř. s. V dané věci soud osobě zúčastněné na řízení neuložil žádnou povinnost. Neshledal rovněž důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu jejích dalších nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Další vyjádření účastníků řízení V. Ústní jednání VI. Posouzení věci soudem VII. Závěr a náklady řízení