30 A 2/2010 - 40

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Petra Kobylky a JUDr. Petra Polácha v právní věci žalobce: Obec Žižkovo Pole, se sídlem Žižkovo Pole 9, proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, odbor životního prostředí, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Napadeným rozhodnutím byly podle ust. § 46 odst. 1 zák. č. 113/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, za památné stromy vyhlášeny 374 ks lípy velkolisté, lípy malolisté a javoru mléče na pozemcích p.č. 520/5 v k.ú Dobrá a 2114/1 v k.ú. Žižkovo Pole pod názvem „Lipová alej u silnice II/351“. Umístění památných stromů je vyznačeno v mapové příloze, která tvoří nedílnou součást rozhodnutí.

II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v napadeném rozhodnutí žalovaného

2. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatuje řadu pochybení správního orgánu I. stupně (např. nesprávný výrok, nevypořádání se s námitkami účastníků, neuvedení podkladů pro rozhodnutí, chybějící úvahy správního orgánu, nesprávné určení účastníků řízení). Zákonná skutková podstata ust. § 46 zák. č. 114/1992 je definována velmi neurčitě. Konkretizaci neurčitého právního pojmu mimořádně významný strom, jejich skupina a stromořadí je pak možno provést i s odkazem na Metodický pokyn Ministerstva ŽP (věstník MŽP, 1993, částka 5-6, str. 2). Z věstníku pak cituje v rozhodnutí. Při posuzování významnosti stromů není třeba sledovat výhradně přírodní charakteristiky. U skupin stromů nebo stromořadí je třeba se soustředit i na prvky krajinářské či jiné viditelné projevy nehmotných charakteristik v dané lokalitě. Při vyhlášení stromu za památný musí správní orgán zvažovat, zda tomu nebrání veřejný zájem či zcela zásadním způsobem nejsou omezena veřejná subjektivní práva. Oproti obecné ochraně dřevin rostoucích mimo les (§ 7 zák. č. 114/1992 Sb.) je ochrana památného stromu určena podrobněji a omezení vlastníka je větší. Památné stromy musí mít stanovené nebo zákonné ochranné pásmo (§ 46 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb.). V ochranném pásmu nelze vykonávat aktivitu, která by měla škodlivý vliv na strom. Zásahy do ochranného pásma lze provádět toliko se souhlasem orgánu ochrany přírody nebo na základě výjimky. K ošetřování památného stromu je třeba souhlasu orgánu ochrany přírody.

3. Při řešení skutkových otázek se žalovaný zabýval různými projevy posuzovaných stromů na silnici II/351. Posoudil stav a perspektivu stromů. Dle předložených posudků je věk dřevin cca 80 let, některé kmeny jsou mechanicky poškozeny (posudek Ing. Svobody), ale celková vitalita většiny stromů je vyhovující. 97 % stromů má větší perspektivu, než 10 let (posudek o.s. Mezník a posudek Ing. Krejčího), přičemž doporučují některé stromy odstranit z důvodu zdravotních, či pro zlepšení propustnosti komunikace. Negativní vliv na stabilitu a provozní bezpečnost stromů by mělo podstatné proředění aleje nebo její jednostranné pokácení (Ing. Krejčí). Hodnota stromořadí (mimořádnost) spočívá mj. v zachovalosti převážně stejnověkých dřevin v celkové délce 3,7, km (Ing. Krejčí). Dále posoudil hodnotu stromořadí. Zde se odborné posudky soustředily zejména na otázku stavu a perspektivy posuzovaných dřevin. Dle posudku Ing. Krejčího má stromořadí vysokou ekologickou hodnotu. Posudek o.s. Mezník navrhuje jako alternativu ke zpamátnění stromů registraci stromořadí jako významného krajného prvku. Přírodní hodnotu rovněž popisuje i Městský úřad Havlíčkův Brod, odbor ŽP. Z předestřených názorů má žalovaný za prokázanou vysokou ekologickou hodnotu stromů (jedinců) a funkci stromořadí jako interakčního prvku (relativně ekologicky stabilní část krajiny s pozitivním vlivem na své okolí). Krajinotvorný význam stromořadí je v podkladech pro rozhodnutí zhodnocen toliko obecně, tj. krajinná dominanta v posudku o.s. Mezník, krajinotvorný prvek jako součást krajinného prvku Přibyslavska v posudku Ing. Krejčího. V otevřené krajině s převahou zemědělské půdy má alej daného počtu jedinců délky a průměrného stáří krajinotvornou funkci vždy a z hlediska místa krajinného rázu (§ 12 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb.) tvoří krajinnou dominantu. Z dalších posuzovaných skutečností, které mohou přispět k mimořádnosti stromů vyhlašovaných za památné má žalovaný za prokázané, že stromořadí bylo vysazeno v r. 1924 k pětistému výročí Žižkovy smrti (sdělení obce Žižkov na ústním jednání). Rovněž je zřejmé, že komunikace prochází v těsné blízkosti Žižkovy mohyly. Žalovaný má tedy za prokázané, že zhotovené mohyly a vysázení stromořadí má přímou souvislost se smrtí Jana Žižky z kalicha.

4. Žalovaný provedl správní uvážení a dospěl k závěru, že charakter stromořadí dovoluje podřazení pod ust. § 46 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. Žalovaný se opírá zejména o zjištění Ing. Krejčího o déledobější perspektivě 97 % stromů. Za vhodné je považováno i zpamátnění stromů relativně mladých s možností dožití vysokého věku. Podstatným znakem mimořádné významnosti je celková zachovalost dřevin, jejich převážná stejnověkost a délka stromořadí. Podstatná je i souvislost s historickými a kulturními událostmi (smrt Jana Žižky, postavení jeho mohyly). Takové okolnosti odlišují od jiných alejí podobných přírodních charakteristik. Kritériím pro vyhlášení stromořadí jako památného konkuruje veřejný zájem na bezpečnosti a propustnosti silnice II/351. Z těchto důvodů byly převzaty závěry znaleckého posudku Ing. Krejčího, který navrhuje některé stromy pro jejich havarijní stav nebo pro zvýšení bezpečnosti a propustnosti silnice odstranit. Takové nebyly (celkem 32) jako památné vyhlášeny. Takovou úvahu umožňuje i tvrzení vlastníka na ústním jednání, že předmětné návrhy Ing. Krejčího jsou pro zamýšlené zásahy do komunikace dostačující a konečné.

5. K odvolacím námitkám je v rozhodnutí zejména uvedeno, že určení věku dřevin do výroku rozhodnutí je nadbytečné. Věk dřevin je pouze jedním z vodítek k vyhlášení stromu za památné. Stromy jsou ve skutečnosti ve věku do cca 85 let. Žalovaný nevyloučil, že na 91 % stromů jsou defekty, ale tyto nemají podstatný vliv na vitalitu a stabilitu většiny stromů. Posudek Ing. Svobody, z něhož žalobce vycházel, se navíc dotýká toliko části aleje 50 stromů v délce 500 m. Žalovaný v rozhodnutí rovněž uvedl, z jakého důvodu by stromořadí mělo požívat vyšší ochrany, než dřeviny rostoucí mimo les podle ust. § 7 a 8 zák. č. 114/1992 Sb. Žalovaný dále v rozhodnutí reagoval na námitky žalobce, týkající se určitých pojmů. Podle názoru žalovaného tvoří alej v místě krajinného rázu dominantu. Jako místní dominanta se pak stromořadí jeví v kontrastu s okolní intenzívně obhospodařovanou plochou (pole, louky). To je seznatelné z fotografických příloh a znaleckého posudku Ing. Krejčího. V případě stromořadí u silnice se nejedná o biokoridor. Pro vyhlášení památných stromů naopak nebylo důvodem, že v aleji žijí různé druhy ptáků. Žalovaný se tedy především opíral o znalecký posudek Ing. Krejčího. Převzetím závěru znaleckého posudku rovněž vyšel vstříc požadavkům vlastníka a správce komunikace II/351 na úpravu poměrů na silnici.

III. Žalobní argumentace

6. Žalobce namítal, že žalovaný měl rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť vykazovalo podstatné vady. Žalovaný změnil výrok napadeného rozhodnutí, přibral nové účastníky řízení, zabýval se návrhy žalobce učiněnými v řízení před správním orgánem I. stupně, ačkoliv je tento nijak nehodnotil. Žalovaný rovněž změnil vlastní věcné odůvodnění. Žalovaný tedy rozhodoval namísto správního orgánu I. stupně a tudíž odebral žalobci jednu instanci.

7. Žalobce dále namítal, že žalovaný přibral za účastníky řízení ECO trend, s.r.o. a Krajskou správu a údržbu silnic, aniž by se zabýval tím, zda jim svědčí postavení účastníka řízení.

8. Žalobce rovněž namítal, že výrok napadeného rozhodnutí neodpovídá ust. § 46 odst. 1 zák. č. 114/1992. Z výroku není zřejmé, zda úmyslem žalovaného bylo prohlásit za památné stromy jednotlivé kusy předmětných stromů (uvedení jednotlivého počtu ks stromů) nebo stromořadí těchto stromů, lemující silnici II/351 a tvořící lipovou alej (název použitý žalovaným „Lipová alej u silnice II/351“). Na mapové příloze tvořící součást rozhodnutí pak není zakresleno 274 stromů, ale jen 272 stromů. Žalovaný rovněž nezjistil řádně skutkový stav věci. Předmětné stromy neleží pouze na pozemcích p.č. 520/5 v k.ú. Dobrá a 2114/1 v k.ú. Žižkovo Pole. Podle mapové přílohy jsou pozemky umístěny dále na pozemku p.č.2114 v k.ú. Žižkovo Pole. Žalobce při místním ohledání zjistil, že stromy se nachází i na celé řadě jiných pozemků, které jsou v katastru nemovitostí vedené jako silnice 1779/1 a 1663/2 v k.ú. Žižkovo Pole. Žalobce odkázal na situaci na pozemcích p.č. 1779/1 a 2114/1 v k.ú. Žižkovo Pole. Na přiložené fotografii je umístěn hraniční kámen oddělující pozemky p.č. 1779/1 a 2114/1 v k.ú Žižkovo Pole. Dvě lípy, na něž se vztahuje výrok napadeného rozhodnutí, pak rostou na pozemku p.č. 1779/1 v k.ú. Žižkovo Pole a nikoliv na pozemku 2114/1 v k.ú. Žižkovo Pole.

9. Žalobce dále namítal, že předmětné stromy nedosahují významu předpokládanému v ust. § 46 zák. č. 114/1992 Sb. Nejedná se o vzácné stromy, jde o běžný druh listnatých stromů v této oblasti se stářím přibližně 80 let a méně. Lípa velkolistá i malolistá však dosahují stáří až 200 let a ani délka stromořadí není nijak významná. Stromy nebyly vysázeny současně s výstavbou Žižkovy mohyly. Čelo mohyly je otočeno o 90 stupňů od silnice II/352, původní přístupové cesty k mohyle v místě silnice II/351 nevedly. Žalovaný měl při vyhlášení památných stromů rovněž poměřovat zájem na vyhlášení památných stromů se zájmem na bezpečnosti dopravy a zachování dopravní obslužnosti žalobce. Silnice II/351 jako jediná zajišťuje dopravní obslužnost žalobce. Vyhlášení památných stromů významným způsobem komplikuje dopravní situaci. Kořenové systémy zvedají povrh vozovky, zhoršují odvodňovací příkopový systém, zužují šířku vozovky a na vozovku padají větve stromů. Žalobce zde odkázal na posudek Ing. Jaroslava Konečného. Podle něj provozní bezpečnost aleje v souhrnu nevyhovuje, v aleji je 105 stromů, které potřebují ošetřit. Jejich provozní bezpečnost je nízká a stromy přímo ohrožují bezpečný provoz na komunikaci. Žalovaný nevyhlásil 32 stromů památnými. Takový závěr je však v rozporu se znaleckým posudkem Ing. Konečného, který shledal z hlediska provozní situace nevyhovujících 35 stromů. 3 stromy byly shledány v havarijním stavu s nutností jejich okamžitého odstranění. U 32 stromů bylo shledáno výrazné ohrožení.

10. Žalobce dále namítal, že se žalovaný odpovídajícím způsobem nevyrovnal s jeho námitkou, podle níž jsou na 91 % stromů defekty. Podle názoru žalovaného nemají tyto defekty podstatný vliv na vitalitu a stabilitu stromů, ale není zřejmé, na základě jakých podkladů k tomuto závěru dospěl. Jako podklad rozhodnutí sloužily znalecký posudek o dendrologickém posouzení aleje u Žižkova Pole Ing. Jaroslava Krejčího, dendrologický průzkum aleje Dobra-Žižkovo Pole-Macourov občanského sdružení Mezník, posouzení zdravotního stavu stromořadí podél silnice č. II/351 v úseku Přibyslav - Žižkovo Pole Ing. J. S. a oponentní posudek k dendrologickému průzkumu o.s. Mezník Ing. D. M. Žalovaný tyto posudky v napadeném rozhodnutí neporovnal. Z posudku Ing. Jaroslava Krejčího, z kterého vychází i žalovaný, pak vyplývá, že 89 stromů (29 %) má větší poškození. Výrazné poškozená má 46 stromů. Dostatečné neposouzení podkladů pro rozhodnutí prokazuje i skutečnost, že žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí uvádí věk stromů 80 let, zatímco na str. 6 85 let. Žalovaný se rovněž nevyrovnal s odvolací námitkou žalobce, že stromy jsou dostatečně chráněny podle ust. § 7 a 8 zák. č. 114/1992 Sb.

IV. Stanovisko žalovaného

11. Žalobci, ani ostatním účastníkům řízení, nebyla žádná individualizovaná povinnost uložena, a proto mohl správní orgán I. stupně ve věci sám rozhodnout. Rozhodnutí o vyhlášení památného stromu totiž nemá konstitutivní nebo deklaratorní účinky vůči subjektivním právům účastníků řízení. Tímto rozhodnutím se stanovují povinnosti neurčitému okruhu subjektů. To je jedním z důvodů, proč žalobce nemá žalobní legitimaci. Napadeným rozhodnutím totiž nebylo zasaženo do jeho práv. Žalobce má ve správních řízeních na úseku ochrany přírody postavení účastníka řízení podle ust. § 71 odst. 3 zák. č. 114/1992 Sb. Žalobce nedoložil zkrácení na svých procesních právech a především to, že by to mělo za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Námitkou žalobce o neoprávněném přibrání dalšího účastníka řízení tento nemohl být zkrácen na svých právech. Ani námitkou nepřesné lokalizace památných stromů a jejich počtu nemohla být dotčena procesní práva žalobce. Při lokalizaci stromů na konkrétní pozemky žalobce vycházel z odborných posudků. Žalobce, ani jiní účastníci, v průběhu řízení neoznačili lokalizaci za nepřesnou. Případnou chybu v počtu památných stromů (2 ks ve výroku rozhodnutí a mapové příloze) by při tak velkém počtu stromů bylo možno považovat za chybu v psaní s možnou nápravou opravným rozhodnutím. V posuzovaném případě je rovněž rozhodující nutnost individuálního určení jednotlivých stromů tvořících stromořadí. Název „Lipová alej u silnice II/351“ má pouze evidenční a identifikační význam.

V. Právní hodnocení soudu

12. Soud se nejprve zabýval, zda je žalobce legitimován k podání žaloby.

13. Podle ust. § 65 odst. 1s.ř.s., kdo tvrdí, že byl na svých právech přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jimž se zakládají, mění nebo ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen rozhodnutí), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

14. Podle názoru soudu rozhodnutím žalovaného nebylo rozhodováno o individuálních právech či povinnostech žalobce. Žalobce netvrdil, že by byl vlastníkem předmětných stromů, resp. pozemků, na nichž stromy rostou. Netvrdil ani, že by byl povinen udržovat silnici II/351. Podle názoru soudu jeho zkrácení na hmotných právech nelze dovozovat toliko z toho, že předmětná silnice slouží k dopravě k žalobci. Žalobci proto nepřísluší žalobní legitimace dle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., neboť podmínkou žaloby podle tohoto ustanovení je zkrácení na konkrétním hmotném subjektivním právu.

15. Soud se dále zabýval, zda byl žalobce k podání žaloby legitimován podle ust. § 65 odst. 2 s.ř.s. Podle ust. § 65 odst. 2 s.ř.s. žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí- li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na svých právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobu tedy může podat i ten, kdo nemá žalobní legitimaci, podle odst. 1 tvrdí však, že byl účastníkem řízení, z něhož jím napadené rozhodnutí vzešlo, a že postupem správního orgánu v tomto řízení byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí (tedy na právech procesních), takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Jde tu především o občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a obce, jimž zákon výslovně přiznává postavení účastníka řízení v některých druzích správního řízení (§ 27 odst. 3 správního řádu), protože jinak by postavení účastníka neměly (§ 27 odst. 1správního řádu). Podle ust. § 71 odst. 3 zák. č. 114/1992 obce jsou ve svém územním obvodu účastníkem řízení podle tohoto zákona, pokud v téže věci nerozhodují jako orgány ochrany přírody. Žalobce byl účastníkem řízení, tvrdí porušení svých procesních práv, a proto je podle názoru soudu k podání žaloby ve smyslu ust. § 65 odst. 2 s.ř.s. oprávněn. Jak uvedl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42: „Podmínka, podle níž žalobce není k žalobě oprávněn podle § 65 odst. 1 s. ř. s., vystihuje to, proč se tomuto typu žalobců říká zájemníci: ve správním řízení nemohli být dotčeni na své vlastní právní sféře, a nemohou tedy žalovat podle odstavce prvého. Tyto osoby se účastnily správního řízení z toho důvodu, že v něm uplatňovaly určitý zájem, např. zájem na ochraně přírody; nejčastějšími zájemníky jsou právě ekologické spolky. Žalobce, jakožto účastník správního řízení, mohl být zkrácen na svých procesních právech. Jeho žalobní legitimaci zakládá právě tvrzení o zkrácení na procesních právech (č. 291/2004 Sb. NSS).“ Aktivní žalobní legitimace obce jako zájemníka tedy není dána ke vztahu ke všem žalobním námitkám, ale toliko k těm, které lze podřadit pod procesní práva. Pojmem zkrácení na procesních právech se zabýval např. Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 17. 3. 2004, č. j. 28 Ca 444/2001 - 100 (publikováno ve Sb. NSS č. 291/2004, na rozsudek odkazuje také rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém výše citovaném usnesení). Městský soud zde shledal splnění podmínek aktivní žalobní legitimace v případě občanského sdružení, jehož žaloba stála na tvrzení, že se žalovaný řádně nevypořádal s žalobcovými námitkami uplatněnými ve stavebním řízení. Obdobný právní názor vyjádřil Nejvyšší správní soud rovněž ve svém rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008 - 301. Zde mimo jiné konstatoval, že „procesní práva žalobce v sobě zahrnují i právo na to, aby se správní orgány s jejich námitkami i odvolacím důvody řádně vypořádaly; jinak by procesní právo účasti v řízení bylo zcela „holé“ a čistě formální, a bylo by tak okleštěno do té míry, že by se stalo vyprázdněným pojmem. Městský soud proto správně posuzoval, zda a jak se s námitkami uplatněnými žalobcem v průběhu řízení správní orgány obou stupňů vypořádaly (…)“ (srov. rozhodnutí NSS, č.j. 1 As 40/2009-251, ze dne 2.9.2009). V rozsudku NSS, č.j. 8 As 35/2008-97, ze dne 11.12.2008 je pak uvedeno, že namítl-li stěžovatel porušení hmotných práv, tj. skutečnosti zpochybňující výrok rozhodnutí z hlediska správnosti, určitosti a specifikace pozemků dotčených rozhodnutím žalovaného, odkazuje Nejvyšší správní soud na své závěry, které vyslovil k otázce hmotněprávních námitek občanských sdružení v soudním řízení, tj. že jim taková práva nepřísluší. Výše uváděné rozsudky NSS sice řešily postavení občanských sdružení v řízení, žalobní legitimace občanského sdružení i obce v posuzovaném případě plyne z ust. § 65 odst. 2 s.ř.s. a lze tedy závěry, že soud posuzuje toliko případné zkrácení na procesních právech, vztáhnout i na posuzovaný případ.

16. Žalobce namítal, že byl postupem žalovaného, který změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně, přibral nové účastníky řízení, změnil věcné odůvodnění, zabýval se návrhy, které byly učiněny již před správním orgánem I. stupně a tento se k nim vůbec nevyjádřil, zkrácen o jednu instanci. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobce v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu. I stupně zejména uvedl: Ve výroku je stáří stromu 90 až 100 let, přičemž podle znaleckého posudku Ing. Krejčího se stáří stromu pohybuje mezi 40 až 90 lety, některé stromy mohou mít i nižší věk. Znalec rovněž posoudil zdravotní stav stromů, když pouze 9 % stromů je bez defektu a z hlediska provozní bezpečnosti je 29 % hodnoceno stupněm 2 a 3. Žalobce vznesl návrh na zastavení řízení, na který správní orgán I. stupně nijak nereagoval. V rozhodnutí je rovněž uvedeno, že alej je významnou krajinnou dominantou. Tento závěr však není nijak odůvodněn. Není rovněž zřejmé, jak žalovaný dospěl k závěru, že alej je hnízdištěm mnoha ptáků. Vyhlašované stromy jsou již dostatečně chráněny podle ust. §§ 7 a 8 zák. č. 114/1992 Sb. Do správního spisu je založeno podání žalobce ze dne 21.9.2009, označené jako stanovisko k rozhodnutí o vyhlášení ochrany památných stromů. Zde je uvedeno, že není vysvětleno, z jakého důvodu je lokalita významnou krajinnou dominantou, na základě jakých skutečností a podkladů k tomu správní orgán dospěl a jakou správní úvahou. Není specifikován pojem rozlehlá intenzívně obhospodařovaná plocha (její velikost) a ani vzdálenost od jiných ploch (luk a pastvin). Není vysvětleno, co znamená pojem přirozený interakční prvek. V rozhodnutí je uvedeno, že stromořadí je hnízdištěm mnoha druhů ptáků a není specifikováno, o jaké druhy ptáků se jedná, v jakém množství se vyskytují, ani na základě jakých poznatků a důkazů byly tyto skutečnosti zjištěny. Není rovněž uvedeno, jak byly poznatky a důkazy vyhodnoceny a k jakému závěru se došlo. Chybí hodnocení znaleckého posudku a jaké z něj plynou závěry. Není zřejmé, zda se jedná o jednotlivé stromy nebo stromořadí jako celek. Není zřejmé, co vyhlašovatel myslí biokoridorem pro volně žijící druhy zvířat, když se ve skutečnosti jedná o silnici. Z obsahu správního spisu soud rovněž zjistil, že před správním orgánem I. stupně žalobce ve svých vyjádřeních zejména poukazoval na negativní vliv stromů u silnice II/351 na její kvalitu. Z těchto důvodů ani nesouhlasil s vyhlášením památných stromů. Soud k věci uvádí, že dle zásady dvouinstančnosti řízení probíhá ve dvou stupních (instancích), přičemž řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně podléhá kontrole odvolacího orgánu. Dvouinstančnost zajišťuje nejen dvojí posouzení věci, ale je také cestou k nápravě a odstranění vad, které se vyskytly v řízení před prvním stupněm. Jedná se tedy o pojistku proti přijímání nezákonných a nesprávných rozhodnutí. Primárním účelem této zásady je zaručení tzv. devolutivního a suspenzivního účinku, tedy toho, aby věc byla přezkoumána správním orgánem vyššího stupně a aby byla odložena realizace obsahu výroku napadeného rozhodnutí. Prostřednictvím zásady dvouinstančnosti správního řízení je dále realizováno subjektivní právo účastníků správního řízení napadnout rozhodnutí vydané v prvním stupni řádným opravným prostředkem, kterým je odvolání, za podmínek stanovených příslušným právním předpisem (zde § 81 - § 93 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), přičemž o odvolání rozhoduje správní orgán nadřízený tomu, který napadené rozhodnutí vydal (srov. rozhodnutí NSS ze dne 26.2.2010, č.j. 4 Ads 123/2009-99). V posuzovaném případě byly tyto podmínky naplněny. Soud rovněž připomíná, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správního orgánu. I. stupně a žalovaného jeden celek. Žalovaný při svém postupu respektoval znění ust. § 90 odst. 1 písm c) správního řádu, podle něhož jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy, nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 36 odst. 3 správního řádu se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné působnosti. V posuzovaném případě nebyly dány skutečnosti, které by změně rozhodnutí správního orgánu I. stupně bránily. To, že se správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nezabýval stanoviskem žalobce o negativním vlivu předmětného stromořadí a jeho vyhlášení za památné stromy na přístupovou komunikaci (silnici) do obce a případné zhoršení dopravní není porušením zásady dvouinstačnosti. Žalobci pak nepřísluší namítat, že žalovaný přibral za účastníka řízení ECO Trend, s.r.o., protože každý je oprávněn hájit toliko vlastní práva. Stejně tak mu nepřísluší namítat porušení zásady dvouinstačnosti s odkazem na to, že někteří účastníci byli přibráni až v odvolacím řízení.

17. Zpochybňoval-li žalobce výrok rozhodnutí z hlediska správnosti, určitosti v tom směru, že není souladu mezi počtem stromů ve výroku žalovaného (274 kusů) a mapovou přílohou (272 kusů), zda se jedná o jednotlivé památné stromy či stromořadí či neuvedením všech pozemků, na kterých se památné stromy nacházejí, jedná o hmotněprávní námitky, které žalobci nepříslušejí (viz výše citovaná judikatura NSS).

18. Žalobce dále namítal, že předmětné stromy nedosahují významu předpokládanému v ust. § 46 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. Stromy nejsou vzácné, jde o běžný druh listnatých stromů. Věk 80 let není významný, lípy velkolisté i malolisté dosahují stáří až 200 let. Délka stromořadí není nijak významná. Stromy nebyly vysázeny současně s výstavbou Žižkovy mohyly. Soud k věci uvádí, že dle ust. § 46 odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb. mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody za památné stromy. V rozhodnutí žalovaný podrobně popisuje, která kritéria vzal za podstatná k naplněná neurčitého právního pojmu památné stromy. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 13/2007 – 56, www.nssoud.cz, uvedl, že „neurčitým právním pojmem je např. pojem veřejný zájem, veřejný pořádek, občanské soužití, pohoda bydlení apod., jejichž obsah musí případ od případu posuzovat správní orgán, a na základě všestranného posouzení dané situace rozhodnout, zda je v daném případě jeho obsah naplněn či nikoliv. Dospěje-li k závěru, že v souvislosti s předmětným skutkovým stavem je obsah daného neurčitého právního pojmu naplněn, musí dále postupovat způsobem, který pro takovou situaci předpokládá daná norma správního práva (Pomahač R., Průcha P. Lexikon - správní právo. 1. vydání, Ostrava: Sagit, 2002, str. 254).Výklad neurčitého právního pojmu správním orgánem je podroben soudnímu přezkumu. Při svém rozhodování správní soud řeší otázku, zda určitý jev reálného života byl správním orgánem správně podřazen pod neurčitý právní pojem. Soud musí mít možnost přezkoumat, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán soustředil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout a zda jeho zjištění s těmito podklady nejsou v logickém rozporu.“ Za podstatný znak mimořádné významnosti považuje žalovaný celkovou zachovalost dřevin (celková vitalita stromů je vyhovující, 97 % stromů má větší perspektivu než 10 let) jejich převážnou stejnověkost (80 let) a délku stromořadí 3,7 km. Rovněž souvislost vzniku stromořadí s historickými a kulturními událostmi (smrt Jana Žižky, stavba jeho mohyly). Žalovaný uvedl, z kterých podkladů vycházet, tj. a) znalecký posudek o dendrologickém posouzení aleje Žižkova Pole Ing. Krejčího, b) dendrologický průzkum aleje Dobrá- Žižkovo Pole-Macourov (zpracovatel občanské sdružení Mezník), c) posouzení zdravotního stavu stromořadí podél silnice II/351 v úseku Přibyslav-Žižkovo Pole Ing. S., d) oponentní posudek k dendrologickému průzkumu o.s. Mezník Ing. D. M., e) podnět MěÚ Havlíčkův Brod, odbor ŽP. Soud nedospěl k závěru, že by závěry žalovaného byly s podklady v rozporu. Právě podle posudku Ing. Konečného hodnota stromořadí spočívá mj. v zachovalosti převážně stejnověkých dřevin v celkové délce 3,7 km. Žalobce naopak nepředložil v průběhu správního řízení žádný znalecký posudek či odborné vyjádření, které by tento závěr zpochybňoval. Významnost je spatřována v zachovalosti převážně stejnověkých rostlin, délce stromořadí a nikoliv toliko ve stáří jednotlivých líp. Žalovaný tedy neporušil procesní práva žalobce, když oproti jeho odvolací námitce uvedl, na základě jakých kritérií posoudil, že se jedná o památné stromy. Zabýval se i stářím stromů.

19. Dle žalobce se žalovaný rovněž nevyrovnal s jeho odvolací námitkou žalobce, že na 91 % stromů jsou defekty. Sice uvedl, že nemají vliv na stabilitu s vitalitu stromů, ale není zřejmé, na základě jakých podkladů k tomu dospěl. Neporovnal mezi sebou jednotlivé znalecké posudky, sloužící jako podklad napadeného rozhodnutí. Z posudku Ing. Krejčího, z něhož vycházel žalovaný vyplývá, že 89 stromů má větší poškození a 46 stromů má výrazné poškození. Ani zde soud neshledal zkrácení na procesních právech žalobce. Žalovaný na str. 6 se s touto námitkou vypořádává tak, že tyto případné defekty nemají podstatný vliv na stabilitu a vitalitu většiny stromů. Soud k tomu dodává, že dle posudku Ing. Krejčího, na něhož odkazuje i žalovaný, je fyziologická vitalita aleje relativně dobrá (str. 23 posudku). Statika aleje jako celku je dobrá. Nebylo zjištěno žádné závažné onemocnění (str. 24 posudku). Pro posouzení není rozhodné, zda žalovaný uvádí v rozhodnutí na dvou místech rozdílný věk stromů (cca 80 a 85 let). Žalobce ani v odvolání nenamítal případné rozpory mezi jednotlivými znaleckými posudky, a proto dle názoru soudu nebylo nezbytné, aby žalovaný porovnával jejich obsah a sám případné rozpory vyhledával. Podle § 89 odst. 2 správního řádu totiž odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží.

20. Žalobce dále namítal, že závěr žalovaného, který nevyhlásil 32 stromů památnými, je v rozporu s posudkem Ing. Krejčího, který shledal z hlediska provozní bezpečnosti nevyhovujících 35 stromů, 3 stromy v havarijním stavu s potřebou okamžitého odstranění a 32 stromů představovalo výrazné ohrožení. Z obsahu znaleckého posudku Ing. Krejčího (str. 22) soud zjistil, že v tabulce provozní bezpečnost je 32 stromů označeno jako výrazné ohrožení s možností dočasné stabilizace a 3 jako havárka okamžitě odstranit. Dle závěru znaleckého posudku (shrnutí hlavních činností návrhu opatření pro údržbu aleje E 2) je třeba z důvodu nedostatečné provozní bezpečnosti bezodkladně odstranit stromy č. 13, 59, 110, 184, 291. Soud tedy neshledal, že by znalecký posudek doporučoval odstranění všech 35 stromů, jak dovozuje žalobce. Žalobce není vlastníkem předmětných stromů a tudíž mu nepřísluší namítat, které stromy a z jakého důvodu by měly či neměly být odstraněny.

21. Dle žalobce se žalovaný nevyrovnal s jeho odvolací námitkou, že postačuje ochrana dle ust. §§ 7 a 8 zák. č. 114/1992 Sb. Také tuto námitku neshledal soud důvodnou. Na str. 4 napadeného rozhodnutí se žalovaný s touto námitkou vyrovnává. Uvedl, že oproti obecné ochraně dřevin rostoucích mimo les (§ 7) je ochrana památného stromu určena podrobněji a omezení vlastníka je větší. Kromě poškozování a ničení je zakázáno památný strom rušit v jeho přirozeném vývoji. Památné stromy musí mít ochranné pásmo, kde je činnost vázána na souhlas orgánu ochrany přírody. I k ošetřování památného stromu je nutný souhlas orgánu ochrany přírody.

22. Žalovaný se v rozhodnutí rovněž zabýval posouzením veřejného zájmu na vyhlášení památných stromů a veřejného zájmu na propustnosti a bezpečnosti silnice II/351. Žalovaný uvedl, že z těchto důvodů převzal znalecké závěry Ing. Krejčího o nutnosti odstranění některých stromů z důvodu provozní bezpečnosti a jejich nevyhlášení památnými stromy (str. 6 napadeného rozhodnutí). V rozhodnutí rovněž zmiňuje to, že vyhlášení památných stromů nelze vykládat jako znemožnění jakékoliv aktivity pro vlastníka stromů. Žalobce tedy nebyl zkrácen na svém procesním právu, aby se správní orgány vyjádřily k jeho argumentaci. Pod procesní práva pak nelze podřadit zájem žalobce na bezpečnosti dopravy a zachování jeho dopravní obslužnosti. Soud nadto dodává, že vlastník komunikace kraj Vysočina vyslovil s rozhodnutím souhlas. Proti rozhodnutí nebrojila ani Krajská správa a údržba silnic Vysočina.

23. S ohledem na výše uvedené nezbylo soudu, než žalobu zamítnout.

VI. Náklady řízení

24. Náhrada nákladů nebyla přiznána žádnému z účastníků. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá (§ 60 odst.1 s.ř.s.). Žalovanému žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 57 s.ř.s. nevznikly.

Poučení