30 A 21/2025 – 34

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Karla Černína, Ph.D. a Mgr. Jana Čížka ve věci žalobkyně: Ing. Bc. J. Č. proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 6. 2024, č. j. KUJI 62043/2024 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města Jihlavy, stavební úřad, oddělení památkové péče (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 29. 8. 2022, č. j. MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a uložil jí pokutu ve výši 100 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení (dále jen „rozhodnutí o přestupku“). Rozhodnutí o přestupku bylo doručeno do datové schránky tehdejšího zástupce žalobkyně (advokáta) dne 29. 8. 2021.

2. Magistrátu bylo dne 9. 2. 2023 doručeno podání žalobkyně ze dne 7. 2. 2023 označené jako „Zpětvzetí lhůty č. j.: MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD“. Dané podání magistrát posoudil jako žádost o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)a rozhodl o ní usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. MMJ/SÚ/49507/2024–KaJ, kterým žádosti nevyhověl. Odvolání žalobkyně proti zmíněnému usnesení zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví, proti kterému žalobkyně brojí nynější žalobou.

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně v podané žalobě shrnuje procesní vývoj správního řízení, ve kterém ji magistrát uznal vinnou ze spáchání přestupku a uložil jí pokutu. Zmíněné rozhodnutí bylo doručeno advokátovi, jehož zastupování bylo správnímu orgánu známo ze správního řízení a bylo doloženo plnou mocí. Proti zmíněnému rozhodnutí nebylo podáno odvolání. Žalobkyně dále uvádí, že dne 9. 2.2023 doručila magistrátu žádost o zpětvzetí lhůty ze dne 7. 2.2023, ve které žádala o prominutí zmeškání úkonu. Svůj požadavek odůvodnila skutečností, že ke dni 5. 7. 2022 byla ukončena advokátovi plná moc a v době vydání a doručení rozhodnutí o přestupku jím již nebyla zastoupena. Žádala o opětovné doručení. Magistrát žádosti nevyhověl s odkazem na skutečnost, že v době rozhodování o přestupku, v době vydání rozhodnutí, v době jeho doručení a v době následné, a to až do 9. 2. 2023 mu žalobkyně neoznámila odebrání plné moci advokátovi. Tudíž magistrát vycházel z jemu známé informace, že žalobkyně je zastoupena advokátem a tomu v souladu se správním řádem doručoval. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutečnosti umožňující prominutí zmeškání úkonu a navrácení v předešlý stav ve smyslu § 41 správního řádu. Žalobkyně nesouhlasí s posouzením žalovaného, že mohla odvolání plné moci doložit prvostupňovému správnímu orgánu ještě před vznikem dopravní nehody. Podle žalobkyně posuzuje žalovaný věc ex post. Žalobkyně nepopírá, že měla nějaký minimální čas na oznámení odvolání plné moci, ale v té době neměla přesné informace o běhu lhůt i nutnosti doložit zrušení plné moci. Nemohla tušit, že v pátek dne 8. 7. 2022 bude účastníkem dopravní nehody, kdy se v okamžiku vše změní a je nemožné cokoli jiného řešit či vyřídit. S právním zástupcem se rozešla s ohledem na jeho vytíženost s tím, že si předmětnou věc bude nadále řešit sama. Neměla k řešení před nehodou a po nehodě pouze tuto věc a nehoda, kdy utrpěla vážnější zranění jí způsobila značné potíže nejen v dané věci, ale i v podnikání. Žalovaný opět až ex post posuzuje, že samotné doručení originálu zrušení plné moci mohlo být ve dnech následujících po dopravní nehodě problematické, avšak doručení prosté kopie, případně pouhá informace o této skutečnosti mohla být správnímu orgánu dle něj doručena. Žalobkyně uvádí, že utrpěla zranění nejen po fyzické stránce, ale byla i ve značném stresu a pracovní činnosti, termíny a povinnosti a jiné úkony fakticky nezvládala. Objektivní (lidská) překážka učinění úkonu zde byla zcela jistě dána. V dané době ji zajímal výhradně její zdravotní stav a prognóza do budoucna. Neměla možnost se na někoho obrátit s vyřizováním těchto věcí. Podniká a žije sama. K aktuálnímu zdravotnímu stavu uvádí, že poslední hospitalizace v nemocnici byla ukončena dne 24. 7. 2024 a že podala u správního orgánu žádost o osobní doručování, aby se k ní vždy odeslaná informace dostala.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně

5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shrnul procesní vývoj správního řízení, ve kterém byla žalobkyni uložena pokuta, obsah správních rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o prominutí zmeškání úkonu. Dále uvedl, že nemohl věc posoudit jinak než ex post, neboť bylo rozhodováno o věcech, které nastaly v minulosti. Je v zájmu účastníka řízení oznámit ukončení zastupování co nejdříve. Tato skutečnost musela být žalobkyni zřejmá a nebyl důvod pro otálení s oznámením skončení zastoupení. Žalovaný nerozporuje, že žalobkyně utrpěla při nehodě zranění, ovšem z doložených lékařských potvrzení nevyplývá, že by jí zdravotní stav neumožňoval komunikaci se správními orgány. V osobní komunikaci a osobním doručování mohla existovat objektivní překážka, ale tyto kroky nebylo nutné činit. Nelze však připustit, že by žalobkyně nemohla s úřady jakkoli komunikovat. Tvrzení o poslední hospitalizaci není pro věc relevantní. Dále žalovaný uvádí, že správní řízení bylo vedeno s účastnicí řízení jako s fyzickou osobou, která nedisponuje datovou schránkou. Datovou schránku žalobkyně jako OSVČ žalovaný k doručování nepoužíval. Žalobkyni tedy bylo doručováno na adresu trvalého pobytu, na které si písemnosti pravidelně nepřebírala. V době zastoupení advokátem bylo doručováno jemu do datové schránky. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl.

6. V replice doručené krajskému soudu dne 3. 3. 2025 žalobkyně uvádí, že informace ohledně ukončení hospitalizace dne 24. 7. 2024 je relevantní. Od dopravní nehody má zdravotní potíže a tuto skutečnost může doložit hospitalizacemi v srpnu a říjnu 2024 a v lednu 2025. O osobní doručování žádala, aby byla schopná na písemnost reagovat a nebylo jí doručováno fikcí, neboť se po hospitalizaci uchyluje k matce do Dobronína a na adrese trvalého bydliště si nemůže vyzvedávat poštu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. Žaloba byla podána včas a jedná se o žalobu přípustnou. Usnesení, jímž byla žádost žalobkyně zamítnuta, nelze označit jako podkladové, neboť nenastane situace, že po něm bude následovat další „konečné“ rozhodnutí o zmeškaném úkonu (v podrobnostech viz níže). Pokud by krajský soud žalobu odmítl, odepřel by tím žalobkyni přístup k soudu, neboť tu není žádná jiná cesta, jak by mohla před soudem uplatnit své námitky proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo s konečnou platností o neprominutí zmeškání rozhodnuto.

8. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.), a sice souhlasu účastníků. Přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích uplatněných žalobních bodů, jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc podstatné skutečnosti.

10. Magistrátu bylo dne 9. 2. 2023 doručeno podání žalobkyně ze dne 7. 2. 2023 označené jako „Zpětvzetí lhůty č. j.: MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD“. Žalobkyně ve zmíněném podání uvedla: „Z důvodu, že rozhodnutí o přestupku ze dne 29.8.2022, bylo doručeno Mgr. P. N., který v té době již nebyl mým právním zástupcem, žádám o nové doručení rozhodnutí o přestupku.“ Žalobkyně k podání přiložila listinu označenou jako „Ukončení plné moci“. Dle zmíněné přílohy se ke dni 5. 7. 2022 „ruší plná moc k zastupování ve všech právních věcech“ udělená žalobkyní jako zmocnitelkou jejímu zástupci.

11. V reakci na podání žalobkyně vydal prvostupňový správní orgán usnesení ze dne 1. 3. 2024, č. j. MMJ/SÚ/49507/2024–KaJ, kterým podle § 41 správního řádu rozhodl tak, že „nevyhovuje žádosti o prominutí zmeškání úkonu ze dne 9. 2. 2023 ve věci doručení písemnosti č. j.: MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD ze dne 29. 8. 2022“. V odůvodnění usnesení prvostupňový správní orgán uvedl, že před a během vydání rozhodnutí o přestupku neobdržel informaci o tom, že žalobkyně již není zastupována právním zástupcem. Magistrát proto neshledal důvod žalobkyni vyhovět.

12. Žalobkyně se proti usnesení č. j. MMJ/SÚ/49507/2024–KaJ odvolala. Uvedla, že nemohla doručit magistrátu odstoupení od plné moci ani nijak reagovat na rozhodnutí o přestupku. Dále sdělila, že dne 8. 7. 2022 byla účastníkem dopravní nehody. K tomu přiložila potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 8. 7. 2022. Žalobkyně uvedla, že utrpěla těžká poškození, zlomeniny a pneumotorax. V období od dopravní nehody do začátku roku 2023 nebyla schopná jakýchkoli úkonů. K tomu doložila potvrzení ze dne 25. 4. 2024 od ošetřujícího lékaře. Žalobkyně sdělila, že do dnešního dne je stále v péči lékařů. Dále uvedla, že z uvedených důvodů se odvolává a žádá o nové doručení rozhodnutí o přestupku, aby jí nebylo odepřeno právo na spravedlivé posouzení skutečností, které jsou jí vytýkány. Dále v odvolání požádala o osobní doručování písemností s tím, že po předchozím kontaktování na mobilním telefonu, e–mailem nebo datovou schránkou si převezme písemnosti vždy pouze osobně.

13. Potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 8. 7. 2022, vydané Policií České republiky, obsahuje údaje o datu nehody (8. 7. 2022 v 17:20 hod.), místu nehody, účastnících (jedním z účastníků nehody je žalobkyně), vozidlech, která měla účast na dopravní nehodě a popis poškození vozidel.

14. Dle lékařské zprávy o následcích úrazu z 8. 7. 2022 žalobkyně „utrpěla dne 8. 7. 2022 úrazové tělesné poškození při nezaviněné autonehodě. Toto zranění vyžadovalo dlouhou a intenzivní lékařskou a rehabilitační léčbu. V důsledku tohoto úrazu nemohla klientka vykonávat běžné pracovní povinnosti, které byla schopná vykonávat před úrazem. Běžná pracovní činnost nemohla být vykonávána od 8. 7.2022 až do začátku následujícího roku.“ Lékařská zpráva byla vyhotovena dne 25. 4. 2024.

15. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že ke zrušení plné moci došlo dne 5. 7. 2022 a k dopravní nehodě až 8. 7. 2022. Žalobkyně tedy mohla zrušení plné moci doložit prvostupňovému orgánu ještě před vznikem dopravní nehody. Podle žalovaného z potvrzení o dopravní nehodě vyplývalo, že se pro žalobkyni jednalo o vážný střet. Utrpěná zranění měla vážný vliv na pracovní schopnost žalobkyně a na způsobilost vykonávat pracovní činnosti. Z doložených podkladů však podle žalovaného nevyplývá, že by žalobkyně nebyla schopná komunikovat se správními orgány. Žalovaný připouští, že doručení originálu zrušení plné moci mohlo být ve dnech následujících po dopravní nehodě problematické, avšak doručení prosté kopie, případně pouhá informace o této skutečnosti mohla být správnímu orgánu doručena např. prostřednictvím e–mailu nebo kontaktem po telefonu. Žalovaný uvádí, že z předchozích správních řízení je mu známo, že žalobkyně e–mail a telefon hojně využívala při kontaktu se správními orgány. Lékařská zpráva podle žalovaného potvrdila nemožnost výkonu „běžné pracovní činnosti“, nikoli nemožnost činění „jakýchkoli úkonů“, jak uvedla žalobkyně. Ze spisového materiálu a doložených podkladů nevyplývá, že by existovala objektivní překážka zcela bránící učinění úkonu – oznámení zrušení zastoupení advokátem na základě odebrání plné moci. Před vznikem dopravní nehody taková překážka neexistovala zcela jednoznačně, po dopravní nehodě byla schopnost žalobkyně oznámit rozhodnou skutečnost jistě ztížena, nikoliv však znemožněna. Dále žalovaný uvedl, že bude v souladu se zákonem doručovat žalobkyni na adresu trvalého pobytu prostřednictvím doručovatele poštovních služeb, přesto s ohledem na základní zásady správního řízení a princip dobré správy žalovaný umožní žalobkyni také osobní převzetí písemného vyhotovení kopie rozhodnutí po předchozím kontaktování na telefonním čísle uvedeném v odvolání.

16. V nyní posuzované věci je spornou otázka, zda existují omluvitelné důvody pro prominutí zmeškání úkonu, v tomto případě oznámení o zániku zmocnění žalobkyně advokátem.

17. Správní orgány se s podáním žalobkyně ze dne 7. 2. 2023 označeným jako „Zpětvzetí lhůty č. j.: MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD“ vypořádaly jako s žádostí podle § 41 správního řádu.

18. Podle § 41 správního řádu se navrácením v předešlý stav rozumí prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit (odst. 1). Požádat o prominutí zmeškání úkonu účastník může do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul jeden rok (odst. 2). Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže–li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění (odst. 4). Správní orgán zmeškání úkonu nepromine, je–li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli (odst. 5). O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který v době požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že správní orgán promine zmeškaný úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu, jehož zmeškání bylo prominuto (odst. 6). Usnesení, kterým správní orgán zmeškání úkonu nepromine, se oznamuje pouze podateli (odst. 7).

19. Správní orgány vyhodnotily, že žádost žalobkyně se týká prominutí doručení oznámení o „ukončení plné moci“ a za zmeškaný úkon spojený s žádostí považovaly „ukončení plné moci“ ze dne 5. 7. 2022.

20. Z obsahu žádosti a odvolání skutečně vyplývá, že argumentace žalobkyně směřuje k tomu, že rozhodnutí o přestupku jí nebylo doručeno přímo, jelikož nestihla správnímu orgánu sdělit informaci o zániku zastoupení před tím, než správní orgán vydal rozhodnutí ve smyslu § 71 odst. 2 správního řádu, a proto se domáhá nového doručení rozhodnutí o přestupku, aby nebyla krácena na svém právu na posouzení skutečností, které jí jsou v rozhodnutí o přestupku vytýkány. Přílohu žádosti žalobkyně tvořila informace o ukončení zastupování, kterou účastníci řízení shodně míní jako zmeškaný úkon.

21. Je otázkou, zda podání žalobkyně mělo být posouzeno jako žádost o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu § 41 správního řádu, neboť oznámení o zániku plné moci není vázáno na lhůtu plynoucí přímo ze zákona ani na lhůtu stanovenou správním orgánem, přičemž je výlučně věcí účastníka řízení, zda a kdy oznámení o zániku zastoupení správnímu orgánu doručí. Žalobkyně však tuto otázku nečiní spornou. Ze shora citovaných ustanovení správního řádu (zejména § 41 odst. 6 a 7) je přitom třeba dovodit, že o této žádosti správní orgán rozhodne vždy, i pokud jí nehodlá vyhovět. Krajský soud dospěl k závěru, že pokud se správní orgány věcně zabývaly žádostí žalobkyně s odkazem na § 41 správního řádu, nijak tím nekrátily její práva.

22. Jak soud zmínil již výše, žalobkyně se ve správním řízení domáhala nového doručení rozhodnutí o přestupku s tím, že již není zastupována právním zástupcem. Prvostupňový správní orgán správně vyhodnotil, že právnímu zástupci žalobkyně doručil dne 29. 8. 2022 rozhodnutí o přestupku v souladu se zákonem, neboť v době jeho vydání neměl jakékoli informace o zániku plné moci. Tato skutečnost ostatně není mezi účastníky řízení sporná, a proto není nezbytné, aby se jí soud podrobněji zabýval. Stručně lze konstatovat, že účinky odvolání plné moci, bez ohledu na okamžik (datum), kdy k ukončení zastupování mělo dojít, nastaly vůči magistrátu až dnem 9. 2. 2023, tj. doručením podání ze dne 7. 2. 2023 označeného jako „Zpětvzetí lhůty č. j.: MMJ/SÚ/147367/2022–ZáD“, neboť teprve tehdy žalobkyně informovala magistrát o ukončení (odvolání) plné moci. Ačkoli správní řád neobsahuje explicitní úpravu toho, ke kterému okamžiku nastávají ve vztahu ke správnímu orgánu účinky odvolání plné moci účastníkem správního řízení, lze odpověď na řešení této otázky nalézt v judikatuře Nejvyššího správního soudu, který pro tyto situace dovodil analogické použití ustanovení § 28 občanského soudního řádu, podle kterého platí, že odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem jsou vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2012 č.j. 8 As 94/2011–80).

23. Žalobkyně až v podaném odvolání uváděla, že zde byly objektivní okolnosti (vážné důvody), které ji zabránily v tom, aby magistrátu oznámila zánik zmocnění před tím, než prvostupňový správní orgán rozhodnutí o přestupku vydal. Žalobkyně přitom existenci tvrzeného vážného důvodu žalovanému dokládala lékařskou zprávou. Ta však podle žalovaného neprokazovala takové zdravotní problémy, pro které by nemohla ukončení plné moci oznámit magistrátu.

24. S tímto závěrem se krajský soud ztotožňuje. Uvedená lékařská zpráva o následcích úrazu ze dne 8. 7. 2022 byla vydána až dne 25. 4. 2024, přičemž z popisu potíží není zřejmé, zda skutečně mohly zamezit žalobkyni v provedení předmětného úkonu. Lékařská zpráva se obecně vztahuje k běžným pracovním činnostem žalobkyně, které nemohla vykonávat, avšak není z ní nijak seznatelné, jaké konkrétní omezení měl její stav představovat. Bylo přitom na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala objektivní vážné důvody, které jí bránily v provedení zmeškaného úkonu. Krajský soud souhlasí s žalovaným, že žalobkyně této povinnosti nedostála a existenci vážného důvodu spočívajícího ve zdravotních problémech, které by ji pro svou závažnost objektivně bránily oznámit magistrátu zánik zastoupení advokátem, neprokázala.

25. Tvrzení žalobkyně o ukončení poslední hospitalizace dne 24. 7. 2024 není pro posouzení věci relevantní, neboť ukončení zastupování advokátem oznámila správnímu orgánu již dne 9. 2. 2023. Zdravotní stav žalobkyně po tomto datu oznámení nemůže z logiky věci představovat vážný důvod, pro který takové oznámení nemohla učinit.

26. Krajský soud tak nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí z důvodů namítaných v žalobě.

27. I kdyby soud v teoretické rovině akceptoval tvrzení žalobkyně, že nemohla oznámit magistrátu informaci o zániku zastoupení před tím, než magistrát vydal rozhodnutí o přestupku, a pokud by čistě hypoteticky napadené rozhodnutí zrušil, pak to nic nemění na tom, že rozhodnutí o přestupku bylo žalobkyni řádně doručeno a nebylo proti němu podáno odvolání v zákonem stanovené lhůtě. Český právní řád nezná mechanismus „zneplatnění“ doručení, které proběhlo v souladu se zákonem.

28. Pro úplnost soud uvádí, že na případ žalobkyně nebylo možné aplikovat § 24 odst. 2 správního řádu, podle kterého prokáže–li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 41 požádat o určení neplatnosti doručení nebo okamžiku, kdy byla písemnost doručena. Z § 24 odst. 2 správního řádu zřetelně plyne, že zmíněné okolnosti se musí týkat adresáta, tj. osoby, které byla doručovaná písemnost adresována. Smyslem daného ustanovení je umožnit zvrácení tzv. fikce doručení podle odstavce 1 daného ustanovení ve vztahu k adresátovi, kterému byla písemnost doručována (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2023, č. j. 8 As 166/2021–39, body 15–17). K takové situaci však v dané věci nedošlo.

29. Jak bylo uvedeno shora, rozhodnutí o přestupku bylo doručeno v souladu se zákonem do datové schránky tehdejšího zmocněnce žalobkyně, a to ve stejný den, kdy bylo vydáno. Od okamžiku jeho doručení začala žalobkyni plynout lhůta pro odvolání. Účinky řádného a zákonného doručení žalobkyně nemohla zrušit ani zvrátit žádostí o nové doručení, a to ani tehdy pokud by byla prokázala, že jí v oznámení ukončení zastupování magistrátu bránily objektivní závažné důvody (což se nestalo – viz výše). V daném případě jedinou procesně správnou cestou bylo, aby žalobkyně požádala o promítnutí zmeškání úkonu společně s připojeným úkonem (odvoláním). Tak však nepostupovala, což jde k její tíži.

30. Z podané žádosti žalobkyně nelze vůbec dovodit, že by zmeškaným úkonem mělo být odvolání proti rozhodnutí o přestupku. Obsah podané žádosti tomu neodpovídá. Žalobkyně s žádostí nespojila odvolání proti rozhodnutí o přestupku (byť blanketní), ani nevyjádřila jakýkoli nesouhlas s rozhodnutím o přestupku. V odvolání podaném proti usnesení, kterým magistrát nevyhověl její žádosti, uváděla, že zde byly okolnosti, které ji zabránily v tom, aby oznámila zánik zmocnění před tím, než prvostupňový správní orgán rozhodnutí o přestupku vydal a že nemohla reagovat na rozhodnutí o přestupku. Dále žádala o nové doručení rozhodnutí o přestupku, aby jí nebylo odepřeno právo na spravedlivé posouzení skutečností, které jsou jí vytýkány. Z obsahu odvolání žalobkyně ovšem není patrná jakákoli argumentace, kterou by uznala opožděnost odvolání a žádala o prominutí takového úkonu (byť např. pouze eventuálně, pro případ, že správní orgán neuzná oprávněnost prvotní argumentace).

31. Za své podání je přitom odpovědný primárně samotný podatel a správní orgán za něj nemůže domýšlet nejvýhodnější řešení nebo v podání hledat něco, co v něm evidentně není. Povinnost správního orgánu posuzovat podání podle obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádtu příp. § 45 odst. 1 správního řádu) cílí na situace, kdy je z obsahu podání srozumitelně a jednoznačně patrné, čeho se podatel domáhá, avšak podání je nesprávně (formálně) označeno. V takovém případě tedy správní orgán nemůže vyhodnotit podání podle označení, ale právě podle obsahu, tedy podle toho, co podatel skutečně požaduje. Uvedený případ však představuje maximum možného, kam ustanovení dopadá. Naopak jistě ho nelze vykládat tak, že správní orgán musí domýšlet, co podatel asi chtěl učinit, případně dokonce co by podateli nejvíce prospělo (srov. ze dne 11. 5. 2022, č. j. 10 As 502/2021–32, odst. 16, 17). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 4 As 141/2013–28 vyplývá, že povinnost správního orgánu hodnotit podání podle jeho obsahu však rozhodně neznamená, že by správní orgán měl oprávnění nebo dokonce povinnost bez dalšího podsouvat účastníkovi řízení tvrzení, námitky, návrhy nebo argumenty, které jeho podání vůbec neobsahuje. Správní orgán není oprávněn domýšlet, co účastník asi chtěl nebo mohl chtít učinit.

32. Rovněž žádná argumentace v podané žalobě nesměřuje k tomu, že by snad úkonem, o jehož prominutí žalobkyně žádala, bylo opožděně podané odvolání. Ani soudu nepřísluší, aby za žalobkyni spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodcem sporu, ale přebíral by roli advokáta žalobkyně (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78).

33. Po celou dobu správního i soudního řízení žalobkyně vycházela z mylného předpokladu, že pokud prokáže závažné důvody, které jí bránily oznámit ukončení jejího zastoupení advokátem, bude nastolen stav, jako by doručení zmocněnci nenastalo a bude se bránit proti rozhodnutí o přestupku odvoláním.

34. Žalobkyni přitom již uplynula objektivní lhůta k podání žádosti o prominutí zmeškaného úkonu – odvolání. Objektivní lhůta stanovená v § 41 odst. 2 správního řádu je v daném případě nepřekročitelná. Ani hypotetické zrušení napadeného rozhodnutí by nemohlo vést k vyřešení situace žalobkyně.

V. Závěr a náklady řízení

35. Krajský soud na základě výše uvedených skutečností neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

36. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby III. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně IV. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení