30 A 32/2015 - 59

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta, ve věci žalobce: Biokontakt o. s., Merhautova 70, Brno, PSČ 613 00, zast. Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem AK v Praze 4 - Podolí, Ve Svahu 531/1, PSČ 147 00, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, za účasti Města Trutnov, Slovanské náměstí 165, PSČ 541 16, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 2. 2015, č. j. 20345/ZP/2014-Kp-11, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Trutnov ze dne 4. 9. 2014, č. j. 51138/2014, sp. zn.: 2014/3286/ŽP/ZAM, a toto potvrdil. Tímto prvoinstančním správním rozhodnutím bylo povoleno kácení 1 ks javoru klenu rostoucího na pozemku parc. č. 94/1 v kat. území Bohuslavice nad Úpou a současně uložena žadatelce o povolení kácení na témže pozemku náhradní výsadba. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou, kterou odůvodnil takto. I. Obsah žaloby Žaloba ze dne 9. 3. 2015, doplněná ještě podáním ze dne 6. 5. 2015, směřovala proti rozhodnutím správních orgánů, které povolily pokácení javoru na pozemku parc. č. 94/1 v kat. území Bohuslavice nad Úpou. Žalobce rozvedl žalobní námitky v osmnácti následujících bodech:

1. V prvním z žalobních bodů namítal, že podle § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, v platném znění (dále jen „zákon OPK“), lze vydat povolení ke kácení dřevin pouze ze závažných důvodů. Tyto důvody musí navrhovatel prokázat a musí existovat v době vydání rozhodnutí o povolení kácení, neboť rozhodnutí musí vycházet ze skutkového a právního stavu v době jeho vydání. Podle § 8 odst. 1 zákona OPK lze vydat povolení ke kácení dřevin pouze ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Za vadu rozhodnutí vydaných v předmětném správní řízení je třeba považovat skutečnost, že kácení dřevin bylo povoleno, aniž by byly splněny výše uvedené podmínky pro povolení kácení podle § 8 odst. 1 zákona OPK. Správní orgány obou stupňů řádně, nerozporným a logicky koherentním způsobem nezjišťovaly naplnění těchto zákonných podmínek pro povolení kácení dřevin, resp. nezjišťovaly k tomu skutečný stav věci a všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (jímž je v tomto případě zájem na ochraně mimolesní dřeviny).

2. V dalším žalobním bodu žalobce namítal „porušení rovnosti účastníků řízení, neumožnění seznámení se všemi podklady rozhodnutí a vyjádření se k nim.“ Žalovaný prý v napadeném rozhodnutí nerekapituloval výčtem, z jakých podkladů vycházel, které listiny vzal za důkazy a které nikoli. Na skutečnost, které konkrétní podklady vzal za důkazy, tak lze pouze usuzovat z toho, jaký prostor jejich popisu ve svém rozhodnutí věnuje. Žalobce spatřoval porušení rovnosti účastníků řízení v tom, že po uplynutí lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí, žalovaný ve věci nerozhodl a namísto toho „zaslal žadatelce o povolení kácení [údajně] pouze protokol a fotografie — a to údajně v zájmu zachování rovnosti účastníků řízení. Zástupce žadatelky byl přitom ústnímu jednání přítomen, s obsahem protokolu vyslovil souhlas podpisem, žádné výhrady vůči němu nevznesl.“ Dne 18. 2. 2015 pak žalovaný obdržel od žadatelky o povolení kácení vyjádření K. P., její sousedky, které vzal jako jeden z podstatných podkladů žalovaného rozhodnutí, jak plyne z jeho odůvodnění. Toto vyjádření ale bylo založeno do spisu až po uplynutí lhůty pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Žalovaný o něm nebyl informován a nemohl se tak k němu vyjádřit. Podle žalobce přitom tvrzení v uvedeném vyjádření neodpovídají skutečnosti (viz následující žalobní bod), a protože se k věci nemohl vyjádřit, byl podle něho nesprávně zjištěn i skutkový stav věci, což má za následek nezákonnost i nesprávnost žalovaného rozhodnutí.

3. Byť jsou ve vyjádření K. P. údajně obsažena významná tvrzení dokládající závažné důvody pro povolení pokácení dřeviny (ohrožení zdraví a životů), jmenovaná pouze uvedla, že byla opakovaně konfrontována se špatným stavem stromu, když větší suchá větev cca průměru 12 - 15 cm a délce 1 m spadla před jejím pětiletým vnukem a dále když jí jedna větev poškodila osobní automobil. Tato svá tvrzení však nepodpořila žádným důkazem a jsou naopak v hrubém rozporu se zjištěními znalce o zcela minimálním prosychání koruny stromu. Fotodokumentace pořízená žalovaným neukazuje jakýkoli pahýl po odlomené větvi (jediný snímek ukazuje odlomenou koncovou část větve nižšího řádu nízko nad zemí, tj. k odlomení nejpravděpodobněji došlo uživatelem zahrady). Pokud by takový pahýl (po odlomení větvě jak uvádí paní P.) na stromě skutečně byl, nepochybně by (v neolistěném stavu) byl dobře viditelný a nepochybně by ho žalovaný zdokumentoval. Popis koruny stromu znalcem, stejně jako fotodokumentace tvořící součást znaleckého posudku, je rovněž v jednoznačném rozporu s tímto nepodloženým tvrzením jmenované. Znalec k tomu uvádí následující: „Koruna je bohatě rozvětvená, hustá, dobře olistěná, jen mírně nepravidelná. Strom plodí. Jedna řezná rána po neodborném řezu kalusuje, další se zátrží intenzivně kalusuje, uprostřed viditelná hniloba. Proschnutí stromu v okrajových částech koruny i uvnitř je minimální, strom reaguje na vlivy prostředí prozatím poměrně dobře, i když napadení patogenními organismy je již viditelné, nadměrný vývoj sekundárních výhonů se neobjevuje.“ O objektivitě vyjádření K. P. lze pochybovat také z důvodů „dobrých sousedských vztahů“, které mohly motivovat jeho sepsání v době, kdy již mělo být vydáno rozhodnutí odvolacího orgánu. Z uvedeného je tak zřejmé, že dodatečně doložený důkaz (přípis K. P.), nedokazuje špatný stav předmětného stromu a že žalovaný jej vzal jako zásadní důkaz špatného stavu stromu a nedal přitom žalobci možnost se k němu vyjádřit, porušil procesní práva žalobce, což mělo vliv na zákonnost žalovaného rozhodnutí.

4. Žalobce dále namítal neúplnost spisová dokumentace, když vyjádření K. P. učinil žalovaný součástí spisu a vzal je za podstatný důkaz, kdežto přípis spolku Tilia Thákurova, o.s., který byl zaslán žalovanému dne 14. 12. 2014 (tedy před ústním jednáním konaným dne 16. 12. 2014), nikoliv. Spolek Tilia Thákurova, o.s., v něm přitom s ohledem na mimořádnou estetickou a krajinotvornou hodnotu javoru nabídl řešení vůči žadatelce tím že okrajovou část pozemku, na níž roste javor, vykoupí za účelem zafinancování trvalé a řádné péče o javor, a požádal žalovaného o vstřícnou součinnost. Žalovaný se však postavil k výzvě o zprostředkování jednání negativně. Tím prokázal nezájem na zachování dřeviny v krajině, kterou znalecký ústav zřízený mj. za účelem ochrany přírody a krajiny Ministerstvem životního prostředí, označil za „místní přírodní dominantu“. Přitom bylo možno zabezpečit bezpečnost jiným způsobem, než kácením. Nezahrnutí tohoto podkladu vedlo ke zkreslení hodnocení důvodů kácení, přičemž došlo k porušení práva žalobce, aby bylo rozhodováno na základě zjištěného stavu věci, což mělo vliv na zákonnost rozhodnutí.

5. Žadatelka uvedla v žádosti o povolení kácení předmětného javoru nepodložená tvrzení, a to že „hrozí roztržení kmene, pád na veřejnou cestu, pád na elektrické vedení“. Tyto důvody žádosti však žalovaný věcně nerozebral a pouze opakoval (v rozporu se znaleckým posudkem) tvrzení o hrozbách roztržení kmene, pádu stromu na veřejnou komunikaci a na elektrické vedení a o nákladnosti ošetření stromu.

6. V tomto žalobním bodu žalobce žalovanému vytýkal, že ohledně stavu stromu vyvodil nepodložené a rozporné závěry, a to v rozporu s výsledky obou odborných podkladů. Správní orgány ale nejsou v postavení jakýchsi „revizních znalců“ či arbitrů, aby si určovaly, která zjištění znaleckého posudku akceptují, která nahradí svými vlastními, které úvahy znalce si osvojí a které budou ignorovat, aby si nakonec vytvořily „vlastní znaleckou úvahu“. Vzniknou-li správnímu orgánu pochybnosti o určitém zjištění v nálezu či o závěrečném doporučení znalce, mají možnost a povinnost v takovém případě znalce vyslechnout, klást mu otázky, přizvat ho na místní ohledání atd., a tím odstranit případné nejasnosti či vnitřní rozpory posudku. Správní orgány na řízení si však ze znaleckého posudku účelově vybraly pouze určitá zjištění a znalecký nález účelově zcela překroutili. A žalobce pokračoval s tím, že žalovaný uvádí na straně páté rozhodnutí, že „při rozhodování bylo nezbytné přihlédnout k tomu, že uvedená dřevina má vizuální defekty, výrazně zhoršený stav a několik tlakových větvení, zároveň je vykloněná nad veřejnou cestu“. Dále opakuje tvrzení, že strom má tlaková větvení, uschlé větve, vizuálně patrné defekty a tím je rizikový a nebezpečný. Znalec, který posuzoval strom v době plné vegetace, však vidí strom zcela jinak: „Koruna je bohatě rozvětvená, hustá, dobře olistěná, jen mírně nepravidelná. Strom plodí. Jedna řezná rána po neodborném řezu kalusuje, další se zátrží intenzivně kalusuje, uprostřed viditelná hniloba. Proschnutí stromu v okrajových částech koruny i uvnitř je minimální“. Žalovaný nikde neuvádí, který vizuální defekt by měl podle něj zásadně snížit funkční a estetickou hodnotu stromu či být zdrojem tvrzeného pádu stromu do komunikace, pádu na elektrické vedení či roztržení kmene. Rovněž z těchto důvodů je žalované rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Výrazně zhoršený zdravotní stav není dalším defektem, nýbrž souhrnným vyjádřením všech vizuálně zjištěných symptomů poškození dřeviny v rámci škály možného hodnocení. Nutno jej posuzovat v kontextu s celkovou vitalitou stromu, jak zcela správně — na rozdíl od správních orgánů — učinil znalec. Vitalitou stromu se však žalovaný zjevně účelově vůbec nezabýval, neboť její velmi dobrý stav (vzhledem ke stáří stromu nadstandardně vysoká vitalita) zjevně jeho závěru (o nutnosti kácet) nevyhovoval. Rovněž ne všechna tlaková větvení (vyskytující se v podstatě na každém listnatém stromu) jsou zdrojem potenciálního či dokonce reálného rizika. Proto také znalec, i když konstatoval, že může dojít za silného, nárazového větru atp. k rozlomení tlakového větvení, nevyvodil z této teoretické možnosti závěr o vhodnosti či nutnosti pokácení stromu. Stejně jako z mírného vychýlení kmene od osy, když považuje kořenový systém za dobře ukotvený. Podle žalovaného rovněž nelze opomenout ani zjevné degenerativní změny. Znalec ale žádné takové změny na stromě nepozoroval. Vzhledem ke stavu stromu považoval znalec provozní bezpečnost v jeho okolí za běžných povětrnostních podmínek za vyhovující. Ze shromážděných podkladů tak vyplývá, že za standardních povětrnostních podmínek nepředstavuje javor žádné bezpečnostní riziko. Žalovaný ale dospěl k závěru protichůdnému vůči znaleckému posudku, a to o nutnosti pokácení stromu vzhledem k jeho neadekvátně vysoké rizikovosti. Žalovaný tak závěry znaleckého posudku účelově překroutil. Žalobce pokračoval s tím, že se žalovaný pokusil zmanipulovat znalecký závěr o vyhovující provozní bezpečnosti stromu konstrukcí, že znalecký posudek vlastně žádný závěr nemá, neboť to nebylo zadáním znaleckého úkolu. Přitom ve znaleckém posudku č. 507/2014 je znalecký závěr ohledně provozní bezpečnosti javoru srozumitelný, logicky provázaný s popisnými zjištěními i fotodokumentací, když je v něm uvedeno, že „Vzhledem ke stavu stromu v současné době znalec považuje provozní bezpečnost v jeho okolí za běžných povětrnostních podmínek za vyhovující“. Je přitom samozřejmé, že za jiných, než běžných, tj. za mimořádných, povětrnostních podmínek, může prakticky dojít k destrukci jakéhokoli stromu. Absolutní prevence takového rizika by znamenala absurdně nutnost vykácení všech stromů, rostoucích v lesích i mimo ně. Z uvedeného žalobce dovozoval, že žalovaný rozhodl v rozporu se stavem věci, jak vyplývá ze znaleckého posudku. Žalované rozhodnutí měl proto i z tohoto důvodu za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť mu chybí podklad pro „úvahy“ rozporné se závěry znaleckého posudku.

7. V tomto žalobním bodu žalobce namítal, že žalovaný založil své závěry o závažném důvodu pro povolení kácení především na svých vlastních zjištěních učiněných při jednání na místě dne 16. 12. 2014. Při něm pořízená fotodokumentace však neodpovídá popisným zjištěním konstatovaným žalovaným, stejně jako neodpovídá zjištěním a závěrům obsaženým ve znaleckém posudku. Protokol je podle žalobce nekonkrétní a neodborný a žalovaný namísto toho, aby přizval k jednání znalce, vychází z „odborného“ hodnocení pana K., nájemce chatky (např. že žádné zvláště chráněné druhy neviděl). Provedené ohledání tak nepřineslo podle žalobce zjištění, která by zpochybňovala závěry znaleckého posudku.

8. Komunikace vedoucí pod javorem je málo frekventovaná nezpevněná polní cesta. Ostatně fotodokumentace pořízená žalovaným ukazuje pouze v trávě vyjeté koleje. Hovořit proto o zvýšených nárocích na preventivní opatření k zajištění plynulosti a bezpečnosti provozu jako je tomu u standardních silničních komunikací, je proto zjevně nesprávné. Žalovaný k tomu — na rozdíl od prvostupňového správního orgánu tvrdícího vysokou frekventovanost komunikace — uvádí, že „ověřování reálného využívání komunikace občany je nad rámec řízení“. Reálné riziko však může být vyhodnoceno pouze k reálné situaci na stanovišti, tj. zejména ve smyslu jeho exponovanosti pohybem osob. Pouze reálná (konkrétní) míra ohrožení veřejných zájmů může být základem úvahy porovnávající tato rizika s reálným funkčním a estetickým významem dřeviny. Žalovaný dále uvádí nepodložené tvrzení o celoročním obývání chatky na pozemku žadatelky (využívání k trvalému bydlení). Ze spisového materiálu rovněž nevyplývá, že by chatka na pozemku žadatelky byla celoročně obývána. Naopak existence pouhého suchého záchodu svědčí pouze sezónnímu rekreačnímu využití objektu. Suchý záchod, dřevník a plot nacházející se v dopadové vzdálenosti stromu jsou jedinými teoreticky ohrozitelnými majetkovými hodnotami. Se společenskou hodnotou javoru přesahující 500 tis. Kč jsou tyto majetkové hodnoty, teoreticky v budoucnu ohrožené odlomením větve, neporovnatelné. Z uvedeného plyne, že rovněž v tomto směru žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav věci, resp. nedůvodně ignoruje stav věci popsaný ve znaleckém posudku, v důsledku čehož vydal nezákonné rozhodnutí.

9. Žadatelka neprokázala, že v době podání žádosti existuje nikoli hypotetické či obecné riziko (poškození stromu při mimořádných povětrnostních událostech), ale reálné riziko konkrétního selhání jí tvrzeného, tj. pádu stromu na komunikaci, pádu stromu na elektrické vedení, roztržení kmene. Žádné z těchto tvrzených potenciálních rizik neprokázal ani znalecký posudek Agentury ochrany přírody a krajiny č. 507/2014, ani posouzení arboristy. Neprokázal je při ohledání místa ani žalovaný.

10. Znalec uvádí v posudku výšku stromu, vzdálenost sloupu elektrického vedení od kmene a z hlediska možné kolize konstatuje toliko, že „elektrické vedení vede v těsné blízkosti koruny stromu, od sloupu směrem na východ a na západ“. O možnosti pádu stromu znalecký posudek neuvažuje. Jediným řešením zajištění ochranného pásma dřeviny a současně ochranného pásma nadzemního vedení elektrizační soustavy, tak nepochybně není pokácení dřeviny. Ostatně k redukci koruny ve směru elektrického vedení docházelo opakovaně již v minulosti, a to způsobem, při němž nebyl podstatně poškozen přirozený (a znalcem vyzdvihovaný) habitus koruny javoru. Žalovaným tvrzené riziko pádu stromu na elektrické vedení je tak zcela nepodložené.

11. Jelikož tvrzená — ale neprokázaná — rizika byla jediným důvodem pro povolení kácení, bylo povolení kácení i žalované rozhodnutí vydáno bez dostatečného důvodu a tedy nezákonně. Žalobce tím byl zkrácen v právu na zákonnost rozhodování i v právu na příznivé životní prostředí.

12. V tomto žalobním bodu žalobce namítal, že byť žalovaný nejprve na straně čtvrté rozhodnutí uvedl, že „důvody, které jsou v prvotní žádosti podané žadatelkou uváděny, nejsou ekonomického charakteru, tj. nejde o neochotu žadatelky o dřevinu pečovat“, tak v odůvodnění rozhodnutí žalovaný opakovaně ekonomický argument jako závažný důvod pro povolení pokácení využívá (viz str. 4, kde poukazuje na jednoznačnou nutnost nákladné, soustavné, komplexní a především odborné péče spojené s pravidelnou expertní kontrolou dřeviny, nebo str. 5., kde připisuje ekonomickému argumentu zásadní význam ve své správní úvaze, když uvádí „Krajský úřad konstatuje, že nákladné udržování neadekvátně rizikové stárnoucí dřeviny v rekreační oblasti ... není v zájmu vlastníka ani v zájmu veřejném“.). Dále na str. 4 a 5 uvádí, že „pokud by snad měl setrvat na místě, je zapotřebí bezpodmínečně realizovat v celém rozsahu ve znaleckém posudku uvedená preventivní nákladná a přitom z hlediska efektivity časově jen omezeně účinná opatření“. Tvrzenou nákladnost údržby žalovaný nespecifikuje ani žádným způsobem nedokládá. Napadené rozhodnutí je proto vydáno bez zjištění stavu věci — resp. je v tomto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů (nezjištěná nákladnost údržby).

13. V tomto žalobním bodu žalobce polemizoval s odůvodněním žalovaného rozhodnutí, podle něhož jsou závažnými důvody pro kácení dřevin skutečnosti, které nelze účinně a zejména trvale eliminovat přiměřenými a obvykle dostupnými prostředky. Z podstaty stromu, jako živého organismu, přirozeně stárnoucího a vystaveného škodlivým vlivům je ale jasné, že žádné opatření nemůže trvale eliminovat postupné zhoršování zdravotního stavu dřevin. Krom toho má být v řízení posuzován aktuální stav dřeviny, nikoli stav budoucí. Metodický pokyn, na který se žalovaný odvolává, přitom požadavek na trvalost následků zásahu neobsahuje. Znalec doporučil jako nejvhodnější preventivní opatření dva druhy zásahů, a to citlivý obvodový řez respektující překážku (elektrické vedení) a instalaci dynamické vazby, přičemž odkázal na arboristické standardy. Závěr žalovaného, že v posudku navrhovaná opatření znamenají jednoznačnou nezbytnost zajištění nákladné, soustavné, komplexní a především odborné péče spojené s pravidelnou expertní kontrolou předmětné dřeviny, která jde nad rámec běžných povinností podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona a kterou lze po vlastníkovi dřeviny racionálně požadovat, je nepodložený. Neuvádí totiž, co by mělo být péčí, kterou lze jako přiměřenou po vlastníkovi požadovat, ani žádnou kalkulaci nákladů na tato opatření. Hovoří přitom o dynamických vazbách (tedy více vazbách), což znalecký posudek nezmiňuje, stejně jako nezmiňuje nutnost soustavného expertního dohledu. V další části tohoto žalobního bodu poukazoval žalobce na to, že znalcem navržená preventivní opatření jsou maximalistická a s ohledem na zjištění defektů na kmeni (nikoli v koruně) až určitým způsobem nesrozumitelná. Např. konstatování o „narušeném úžlabí“, z něhož není zřejmý důvod a rozsah poškození. Správní orgány obou stupňů ani žadatelka přitom znalci v tomto směru nepoložily otázky týkající se doporučených opatření, a to ať již ve smyslu nezbytnosti jejich provedení, časového horizontu opakování, či jejich nákladnosti. Žalobce brojil rovněž proti závěrům žalovaného ohledně ořezu stromu v dávné minulosti, když se tak podle něho stalo nedávno. Žalobce se neztotožňoval ani s argumentaci žalovaného, že profesionalita či neprofesionalita provedeného ořezu (tedy skutečnost, zda došlo k poškození stromu neodborným řezem) není předmětem tohoto správního řízení. Tuto argumentaci měl ve zjevném rozporu s povinností správního orgánu přihlížet ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo, která podporuje nepřijatelnou praxi poškozování dřevin, kdy podá-li poté vlastník žádost o povolení kácení, jím způsobený zhoršený zdravotní stav dřeviny se odrazí v kladném vyřízení žádosti, zatímco k předchozímu příčinnému poškození orgány ochrany přírody nepřihlížejí. Žalovanému vytkl, že jeho úlohou nebylo za žadatelku doplňovat důvody pro povolení kácení (zde ekonomické důvody, údajná nákladnost péče). Žalovaný tak překročil svou kompetenci. Rovněž žalovaným tvrzená nákladnost preventivních opatření neodpovídá stavu věci (a doporučením), jak vyplývá ze znaleckého posudku. Je nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a jako taková způsobuje nezákonnost žalovaného rozhodnutí.

14. Žalobce dále namítal, že došlo k vadnému vyhodnocení funkčního a estetického významu dřeviny a jejího poměření s důvody (kácení) tvrzenými v žádosti o povolení pokácení. K tomu citoval znění § 8 odst. 1 zákona OPK, odkazoval na judikaturu správních soudů a nutnost zjištění skutečného stavu věci, resp. všech okolností důležitých pro ochranu veřejného zájmu, v tomto případě konkrétně zájmu ochrany přírody — ochrany dřevin rostoucích mimo les. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, č. j. 4 As 10/2007-119, podle něhož „Meze pro správní uvážení jsou stanoveny přímo ustanovením § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, podle něhož musí pro povolení pokácení dřevin existovat závažné důvody a musí mu předcházet vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Z rozhodnutí orgánů ochrany přírody tedy musí být patrné, jakou úvahou se správní orgán při posouzení těchto otázek řídil a zda význam těchto dřevin na straně jedné i závažnost důvodů pro jejich pokácení na straně druhé dostatečně zhodnotil“.

15. Správní orgány se pro účely svých rozhodnutí soustředily ze všech společenských funkcí javoru zejména na jeho význam ekologický (mikroklimatický), přestože již s ohledem na popis dřeviny znalcem byl nepochybný jeho dominantní význam estetický. S funkčním významem se pak vypořádaly tvrzením o „nahraditelném zlomku“ okolního diverzifikovaného ekosystému (což v širších vazbách platí pro jakoukoli dřevinu bez výjimky), estetický význam, vyzdvižený znalcem, se pak pokusily relativizovat. Přitom z jejich rozhodnutí plyne, že strom, který nemá dutiny, nemá funkční význam biologický, a proto není důvod ho zachovávat, má-li dutiny, je nebezpečný, a proto není možné ho zachovávat. S tímto účelově relativizujícím přístupem žalovaného i prvostupňového správního orgánu kontrastuje jasné hodnocení znalce: „Funkční a estetický význam stromu je v současné době nesporný. Společenské funkce jako je soubor funkcí ovlivňujících životní prostředí člověka, např. snižování prašnosti… plní. Svou estetickou funkci strom v současné době také plní, na pohled působí velmi pěkným a estetickým dojmem a je místní přírodní dominantou“. Dalším důvodem pro povolení kácení (viz str. 5 rozhodnutí) byla skutečnost, že „zejména estetický význam bude stále více poplatný zdravotnímu stavu dřeviny“. Zhoršený zdravotní stav dřeviny konstatoval znalec ve svém posudku v důsledku zjištěného defektu na kmeni (trhlina patrně po výlomu větve), nikoli v důsledku významného prosychání, rozpadu koruny apod. (tj. vizuálně se uplatňujícího poškození). Tvrzení žalovaného o vlivu tohoto poškození kmene na estetické působení javoru je přinejmenším nadsazené. Žalovaný byl přitom povinen hodnotit aktuální funkční a estetický význam javoru, nikoli jím v budoucnu předpokládaný stav. Za účelové označil žalobce tvrzení žalovaného, že „také zjistil, že bez olistění, tj. v době vegetačního klidu, je výskyt suchých větví a stejně tak defektů na kmeni pro estetický dojem do určité míry vizuálně patrný a rušivý“. Znalec však suché větve na stromě nezjistil. Vysoké či zvláštní estetické nároky žalovaného nesou znaky záměrně subjektivního zkreslování reality. Obecně pak není třeba komentovat skutečnost, že pozitivní psychologické dopady stromů jsou silnější v době letní, než v době zimní.

16. Znalecký ústav Agentury ochrany přírody a krajiny ČR uvádí perspektivu setrvání stromu na stanovišti jako střednědobou, tj. odhaduje ji na minimálně 15 -20 let. Žalovaný se stejně jako v případě funkčního a estetického významu (krajinotvorného významu) javoru snaží i v případě znalcem stanovené minimální perspektivy na stanovišti o relativizaci resp. pozměnění znaleckého závěru. Na straně čtvrté odůvodnění rozhodnutí totiž uvádí, že „plnohodnotná existence javoru (jeho funkční a estetický význam) po dobu setrvání na místě je, vzhledem k předpokládanému zhoršování stavu dřeviny, krajně nejistá“. Předmětem rozhodování v řízení ale není hypotetický budoucí stav dřeviny, nýbrž stav aktuální. Dále je toto tvrzení sporné i proto, že bude-li se zhoršovat zdravotní stav javoru, tj. dojde k výskytu otevřených dutin, bude to znamenat zvýšení biologického potenciálu a tedy i funkčního významu dřeviny… Nadto neplatí, že stárnoucí dřevina musí být esteticky méně atraktivní. Žalovaným předestřená úvaha o nevyhnutelném úbytku funkčního a estetického významu po dobu znalcem stanovené minimální perspektivy je tak nesprávná.

17. Z předchozích bodů vyplývá, že orgán ochrany přírody i žalovaný vadně vyhodnotili funkční a estetický význam dřeviny — silně jej podhodnotili — na rozdíl od v rozhodnutích uplatněného nadhodnocení rizik. V důsledku těchto vad pak žalovaný vydal nezákonné rozhodnutí (potvrzující nezákonné prvostupňové povolení kácení). Bylo tak zasaženo právo žalobce na zákonnost rozhodování, a také jeho právo na příznivé životní prostředí.

18. V posledním ze žalobních bodů se žalovaný nedostatečným způsobem vypořádal s námitkou žalobce vznesenou v odvolání. Nejprve na straně šesté rozhodnutí přisvědčil žalobci, že prvostupňový orgán ochrany přírody v řízení nedoložil s orgánem ochrany přírody a krajiny dohodnuté podmínky ochrany krajinného rázu v zastavěném či zastavitelném území obce. Následně však konstatoval, že striktně ne každá činnost musí nutně podléhat komplexnímu vyhodnocení vlivu na krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona OPK, tj. vyhodnocení ovlivnění přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého místa. Pro konkrétní posuzovaný případ pak dodal, že „Kácení totiž nijak v širším měřítku pohledově exponované, solitérní dřeviny bez jakékoli vazby na významné krajinné prvky či zvláště chráněná území či harmonické měřítko nebo vztahy v krajině, a to navíc v zastavitelné části obce, takovým případem beze sporu býti může“. Svou úvahu pak doplnil nadřazením zásady hospodárnosti nad zásadu zákonnosti resp. konstatováním libovůle (nikoli přezkoumatelné správní úvahy) správního orgánu, zda se vyhodnocením vlivu zásahu na krajinný ráz bude vůbec zabývat. Již z pouhého náhledu na dané území na googlemaps je přitom zřejmé, že solitérní javor přirozeného habitu je orientačním bodem a prvkem významně se uplatňujícím v krajinné scenérii, prvkem s významným vlivem na harmonické vztahy a měřítko v krajině daného místa. Toho si byl nepochybně vědom i znalec, když označil javor za „místní přírodní dominantu“. Fotografická dokumentace znaleckého posudku působení javoru na krajinný ráz potvrzuje. Na tom nic nemění žalovaným účelově pořízený záběr „přes živý plot tvořený smrky“, zakrývající zčásti javor, ani překroucení hodnocení znalce na solitérní dřevinu toliko na pozemku žadatelky. Znalec vztáhl své hodnocení jednoznačně k místu krajinného rázu, nikoli pouze k zahradě žadatelky. Skutečnost, že ve vzdálenosti cca 150 m roste další solitér (dub) na dominantním krajinotvorném působení mohutného javoru nic nemění. Fakt, že se znalec nezabýval otázkou krajinného rázu, stejně jako se nezabýval otázkou výskytu zvláště chráněných živočichů, není dána, jak se snaží dedukovat žalovaný, tím, že by znalec takové skutečnosti neshledal, nýbrž tím, že znalecký úkol takové zadání neobsahoval. Přitom v důsledku povolení kácení (a jeho provedení) dochází k zásahu do krajinného rázu, a to bez toho, že by tento zásah byl řádně posouzen. Rovněž v důsledku uvedeného bylo zasaženo právo žalobce na zákonnost rozhodování, jakož i jeho právo na příznivé životní prostředí. Žalobce poté shrnul, že bylo rozhodnuto o povolení kácení bez toho, že by pro to byly splněny zákonné podmínky (vyhodnocení funkčního a estetického významu, jeho řádné porovnání s tvrzenými důvody kácení, ochrana krajinného rázu) a v důsledku toho zasaženo žalobcovo právo na příznivé životní prostředí. Vzhledem k tomu navrhoval zrušit jak žalované rozhodnutí, tak i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, jež mu předcházelo. II. Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný se vyjádřil k žalobě v podáních ze dne 24. 3. 2015 a 26. 5. 2015. K žalobním bodům uvedl následující: Vyhodnocení funkčního a estetického významu dřeviny, jakož i vyhodnocení závažnosti důvodů vedoucích k vydání povolení kácení bylo provedeno jak prvoinstančním, tak odvolacím správním orgánem. Toto vyhodnocení správní orgány provedly jak na základě zajištěných důkazů pro řízení, tj. odborného a následně i znaleckého posudku, tak samostatně na místě samém při ohledání dřeviny. Žalobci bylo prokazatelně umožněno účastnit se ústního jednání na místě samém, vyjádřit se na místě samém ke způsobu hodnocení významu dřeviny, popř. mohl v průběhu řízení důkazy obhajující jeho tvrzení předložit samostatně, což neučinil. Žalobce má v uvedených žalobních bodech za to, že se nemohl vyjádřit k dopisu paní K. P., uživatelky sousedního pozemku, vedle něhož dřevina, jejíž kácení bylo povoleno, roste. Navíc zpochybňuje neúčelovost tvrzení paní P. o stavu dřeviny, přičemž připisuje jejímu sdělení zásadní význam pro výsledek řízení, které odvolací orgán vedl. K této skutečnosti krajský úřad sděluje, že předmětný dopis paní P. obdržel dne 18. 2. 2015 pouze na vědomí (viz odesílací obálka písemnosti obsažená ve spise); samotný dopis paní P. byl potom adresován Městskému úřadu Trutnov (viz záhlaví dokumentu). Z tohoto důvodu byl dopis paní P. jako související písemnost krajským úřadem do spisu založen, jeho existence byla v odůvodnění rozhodnutí toliko okrajově zmíněna (navíc i textem v závorce); jeho obsah potom neměl žádný vliv na zjištění skutečného stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, včetně vyhodnocení funkčního a estetického významu předmětné dřeviny a závažnosti důvodů vedoucích k povolení kácení této dřeviny. K takovému vyhodnocení měl krajský úřad v řízení k dispozici relevantní důkazy, tj. odborný a znalecký posudek, závěry ústního jednání konaného na místě samém, obsažené v protokolu z tohoto jednání, a fotodokumentaci. Hodnocení uvedených důkazů je potom v odůvodnění rozhodnutí napadeného žalobou dostatečně rozvedeno. Krajský úřad má za to, že žalobce nebyl v průběhu celého řízení jakkoliv zkrácen na svých právech ve smyslu § 36 správního řádu, jak se snaží tvrdit, neboť mu bylo opakovaně umožněno v průběhu celého řízení navrhovat důkazy a činit návrhy, měl možnost seznámit se se spisem a mohl uplatnit svá vyjádření, a to až do doby rozhodnutí o odvolání. Krajský úřad dále zásadně nesouhlasí s nepravdivým tvrzením žalobce uvedeným v bodu č. 2 žalobního návrhu, tj. že byly krajským úřadem činěny úkony v řízení (napadeno je zaslání protokolu a fotodokumentace - paradoxně vyžádaného právě žalobcem), a to po uplynutí lhůty stanovené usnesením. K tomuto krajský úřad uvádí, že v rámci řízení o odvolání nebylo vydáno orgánem ochrany přírody žádné usnesení (odkazované žalobcem – žalobní bod 2), kterým by krajský úřad prohlásil lhůtu, dokdy mohou účastníci činit své návrhy ve smyslu ust. § 36 odst. 1 správního řádu. Naopak oznámením č. j. 20345/ZP/2015-Kp- 5, ze dne 21. 1. 2015, byli účastníci řízení bez rozdílu vyrozuměni o možnosti dle ust. § 36 správního řádu navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, až do vydání rozhodnutí a dále na možnost nahlížet do spisu dle § 38 odst. 1 správního řádu, jak je již shora uvedeno. Krajský úřad je též nucen se důrazně ohradit vůči zpochybňování rozsahu dokumentů zaslaných žadatelce pod č. j. 20345/ZP/2014-Kp-9, ze dne 12. 2. 2015. Krajský úřad obdržel ze strany žalobce žádost o elektronické zaslání fotodokumentace a protokolu z ústního jednání konaného dne 16. 12. 2014 na místě samém, kterého se ze strany spolku nikdo nezúčastnil. Krajský úřad byl takto zatížen, přestože byl žalobce předem upozorněn na možnost nahlížení do spisu ve smyslu ust. § 38 odst. 1 správního řádu; této možnosti žalobce v průběhu řízení ani jednou nevyužil. Krajský úřad proto protokol a fotografie prostřednictvím datové schránky v naskenované podobě poskytl žalobci a Městu Trutnov, přičemž kopie dokumentů ve fyzické podobě byly ve zcela shodném rozsahu v zájmu zachování zásady rovnosti účastníků řízení zaslány žadatelce poštovní přepravou (žadatelka coby fyzická osoba nemá datovou schránku). Pokud se týká dalších bodů žaloby, má žalovaný za to, že uváděné skutečnosti byly dostačujícím způsobem odůvodněny v rozhodnutí o odvolání, nebo jsou přímo patrné ze spisové dokumentace. Žalobce nebyl zkrácen na svých právech, mohl důkazy, vyjádření a další návrhy podávat v průběhu celého řízení. Žalobce opakovaně opíral svá tvrzení o subjektivní názory, aniž by je dokládal relevantními důkazy, např. jím opatřeným znaleckým posudkem. Žalovaný považuje další shromažďování důkazů (výslechy znalce apod.) za nehospodárné a za zbytečné činění průtahů, když v průběhu celého řízení o odvolání bylo spolehlivě prokázáno, že předmětnou dřevinu je nezbytné pokácet z důvodu její vysoké provozní nebezpečnosti, kdy jejím stavem reálně hrozí majetková škoda či nebezpečí ohrožení života či zdraví osob, které se v blízkosti (dopadové vzdálenosti) dřeviny pohybují, a to zejména v případech působení nepříznivých povětrnostních vlivů. Žalovaný považuje žalované rozhodnutí za zákonné a vzhledem k tomu navrhuje žalobu zamítnout. III. Jednání před krajským soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního, zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a to bez nařízení jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., když žalobce i žalovaný se k výzvě o možnosti rozhodnout ve věci bez jednání ve lhůtě dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádřili. Krajský soud měl proto v souladu s citovaným ustanovením za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. O tom byli ve výzvě poučeni. Dospěl přitom k následujícím zjištěním a právním závěrům. IV. Skutková zjištění a právní závěry krajského soudu Předně je nutné zdůraznit, že podle § 75 odst. 2 s.ř.s. soud přezkoumává napadené výroky žalovaného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. V řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu tedy platí dispoziční zásada. Třeba též poznamenat, že ačkoliv je povinností orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit, nelze tuto povinnost interpretovat jako požadavek detailní odpovědi na každou námitku (ve vztahu k soudům srov. např. odst. 61 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Van de Hurk v. Nizozemí). Nadto je třeba si uvědomit, že orgán veřejné moci na určitou námitku může reagovat i tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí prezentuje od názoru žalobce odlišný názor, který přesvědčivě zdůvodní. Nelze proto bez dalšího uzavřít, že absence odpovědi na ten či onen argument žalobce v odůvodnění žalovaného rozhodnutí (či rozhodnutí soudu) způsobuje nezákonnost rozhodnutí či dokonce jeho nepřezkoumatelnost. Podstatné je, aby se správní orgán (či následně správní soud) vypořádal se všemi základními námitkami účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9Afs 70/2008 – 13). Ostatně i Ústavní soud v případě, že námitky stěžovatelů nejsou způsobilé změnit výrok rozhodnutí, tyto nevypořádává (srov. např. bod 24. nálezu 28. 5. 2009, sp. zn. II. ÚS 2029/08, v němž Ústavní soud uvedl, že se nezabýval dalšími námitkami stěžovatelky, protože by rozhodnutí o nich nebylo způsobilé změnit výrok, neboť si je plně vědom toho, že požadavky kladené na orgány veřejné moci - pokud jde o detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami adresátů jejich aktů - nesmí být přemrštěné. Takové přehnané požadavky by byly výrazem přepjatého formalismu, který by ohrožoval funkčnost těchto orgánů, především pak jejich schopnost efektivně (zejména v přiměřené době a v odpovídajícím rozsahu) plnit zákonem jim uložené úkoly). Krajský soud pak zvláště v souvislosti s danou věcí dodává, že není smyslem soudního přezkumu stále dokola podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody s odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, či rozsudky téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. 4 As 11/2006-86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz). Nyní k věci samé. Rozhodnutím ze dne 4. 9. 2014, č. j. 51138/2014, sp. zn.: 2014/3286/ŽP/ZAM, povolil Městský úřad Trutnov, odbor životního prostředí, a to k žádosti Lucie Hudcové, podle § 8 odst. 1 zákona OPK, kácení 1 ks javoru klenu – Acer pseudoplatanus (o obvodu kmenu 330 cm), rostoucího na poz. parc. č. 94/1 v kat. území Bohuslavice nad Úpou, obec Trutnov. Současně jím byla uložena žadatelce dle § 9 odst. 1 zákona náhradní výsadba 1 ks jírovce maďalu, 1 ks třešně a 1 ks ořešáku královského na poz. parc. č. 94/1 v katastrálním území Bohuslavice nad Úpou, obec Trutnov. Žadatelka zdůvodnila žádost tím, že hrozí roztržení kmene javoru, jeho pád na veřejnou komunikaci a elektrické vedení. Správní orgán ustanovil v průběhu správního řízení Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky znalcem k posouzení zdravotního stavu, provozní bezpečnosti, statické stability a funkčního a estetického významu předmětného javoru. V úrovni řízení před správním orgánem se ke znaleckému posudku vyjádřila žadatelka s tím, že zdravotní stav stromu byl znalcem vyhodnocen jako výrazně zhoršený, a že byly navrženy stabilizační zásahy na stromu, které však žadatelka považuje za finančně náročné. Ostatně ani ty však nezaručují, že strom nebude nadále představovat nebezpečí pro lidi nebo majetek. Vyjádřila přesvědčení, že v daném případě rozhodně převažuje bezpečnost lidí a majetku nad funkčním a estetickým významem stromu. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stáří javoru je cca 70 let, výška cca 20 m a průměr koruny cca 15 m. Javor roste na okraji pozemku a svahu, zhruba 2,5 m nad místní komunikací. Kořeny javoru jdoucí po povrchu jsou mohutné, kmen stromu je silný, je mírně vykloněný směrem nad místní komunikaci. Na obou stranách kmene (naproti sobě) byly zjištěny defekty – pásy mrtvého dřeva o šířce 10 - 25 cm, které se táhnou až do výše 3 m (do rozvětvení koruny). V těchto pásech již odpadla kůra (vrchní pletiva). Na obnažených plochách mrtvého dřeva jsou zřetelné tmavošedé až načernalé skvrny a hlubší narušení, které jsou způsobené dřevokaznými procesy. U báze kmene v místech defektu a pod ním byly zjištěny dřevokazné houby, které parazitují na mrtvém dřevu. Při výskytu na živých stromech reagují na odumírání kořenů, způsobují bílou hnilobu. Koruna javoru je mohutná, dobře vyvinutá, v současné době je mírně proschlá, u kosterních větví bylo zjištěno tlakové větvení, které je v ostrém úhlu a které je narušené a vyrůstají z něho byliny. Jedna z kosterních větví zasahuje do elektrického vedení. Z hlediska fyziologické vitality je javor dospělý jedinec, projevující se stagnací růstu, vitalita je mírně narušená až zhoršená. Z hlediska zdravotního stavu byly zjištěny defekty - trhliny na obou stranách kmene, s výskytem odumřelého dřeva, prosychání koruny a tlakové větvení, dále byly zjištěny plodnice hub a otvory od hmyzu. Zdravotní stav byl vyhodnocen jako výrazně zhoršený, je zde souběh několika defektů (tlaková větvení kosterních větví, odumřelé dřevo na protilehlých stranách kmene, menší trhliny na větvích, viditelné projevy dřevokazných procesů, výskyt dřevokazných hub u báze kmene a na kořenových nábězích). Provozní bezpečnost je hodnocena jako snížená, až silně snížená. Cíl dopadu je hodnocen stupněm 2-3, kde je střední až vysoké riziko. V případě zhoršených povětrnostních podmínek zde hrozí pád kosterních větví nebo roztržení kmene. Při rozlomení kmene hrozí pád poloviny kmene na veřejnou místní komunikaci, soukromé pozemky, při pádu druhé poloviny kmene nebo části kosterních větví bude zasaženo elektrické vedení či rekreační objekt. A správní orgán pokračoval tím, že: „Při posuzování stromu správní orgán dále hodnotil funkční a estetický význam stromu. Jedná se o javor, který tvoří doplňkovou zeleň v okrajové části města Trutnova, konkrétně v lokalitě Bohuslavice, v této části nalezneme velké množství soliterních stromů, ať již v zahradách, loukách nebo okrajích lesních pozemků, které jsou ve vzdálenosti do 500 m. Tento strom není ojedinělou soliterou v lokalitě. Z hlediska funkčního významu jsme zjistili u javoru převážně význam ekologický, z důvodu vlivu na vytváření příznivých mikroklimatických podmínek (zvlhčování vzduchu, stabilizaci vlhkostních parametrů, ovlivňování teplot, snižování slunečního záření, produkci kyslíku a podobně). Dále je zde funkce ekologická, v mohutné koruně a kmenu mohou hnízdit volně žijící ptáci a strom může být významný i při přeletech volně žijících ptáků, dále může působit jako biotop bezobratlých živočichů. Estetický význam javoru byl shledán jako významný, jedná se o dřevinu, která má přirozeně vyvinutou mohutnou korunu s typickým tvarem pro javor klen, která nebyla v minulých letech deformována nevhodnými ořezy. Javor působí na okolí majestátně a mohl být považován i za orientační bod, protože vyrostl na okraji pozemku, kde se kříží místní cesty. V této okrajové lokalitě nalezneme velké množství stávající zeleně (v zahradách, v remízcích na loukách, v okolních lesích), proto hodnotíme, že výše uvedený javor klen má průměrný biologický, hygienický a mikroklimatický význam. Z hlediska estetického má nadprůměrnou estetickou hodnotu. Celkově funkční význam tohoto stromu jsme vyhodnotili jako průměrný až nadprůměrný. Dále se správní orgán zabýval otázkou, zda pokácení javoru bude mít vliv na krajinný ráz této lokality a zda je nutné ke kácení vydávat souhlas podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody. Správní orgán dospěl k názoru, že pokácení 1 jedince z pozemku, který je veden jako zahrada na pozemcích určených pro bydlení nemá mít vliv na krajinný ráz dotčeného území, a proto předmětný souhlas podle § 12 odst. 2 zákona č. 114/1992 nepožadoval. Jedná se o pokácení ohrožujícího jedince, za kterého bude provedena na dotčeném pozemku náhradní výsadba. Správní orgán se dále zabýval úvahami, zda by u tohoto javoru bylo dostačující provedení navržených opatření znalci v oboru – provedení stabilizačního zásahu (provedení zdravotního řezu, obvodová redukce koruny, redukce kosterní větve vedoucí k elektrickému vedení). Dále by bylo nutné k zajištění koruny proti rozlomení, instalovat na kosterní větve dynamickou vazbou. Tyto zásahy představují finanční částky cca 15.000 – 20.000,- Kč, údržbu této dřeviny je nutné následně opakovaně provádět po 5 letech, kdy je nutné vždy vyměnit dynamické vazby (únava materiálu). Při předpokládané perspektivě tohoto stromu, která je udávaná znalci na 10 - 20 let, se jeví tyto náklady na údržbu tohoto rizikového stromu vysoké a přiklonil se k závěru strom pokácet a nahradit novými dřevinami. Při posouzení této dřeviny správní orgán vycházel ze zjištění při ústním jednání se šetřením na místě (29. 5. 2014), kde byla opět prověřena vitalita stromu, jeho zdravotní stav, dále byl posuzován funkční a estetický význam stromu, dále správní orgán vycházel z konstatování a zjištění znaleckého posudku zpracovaného Agenturou ochrany přírody a obyvatel spojená s ponecháním dřeviny v lokalitě jako vysoká. Důvody ke kácení převážily nad funkčním a estetickým významem stromu, a proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku.“ Proti tomuto rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil. Odůvodnil je následujícím způsobem. Předně zmínil, že se danou věcí zabývá již podruhé, když předchozí rozhodnutí správního orgánu o povolení kácení téhož javoru zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu správnímu orgánu k novému projednání. V rámci následného odvolacího řízení provedl žalovaný dne 16. 12. 2014 ústní jednání, spojené s místním šetřením. Žalobce se jednání nezúčastnil. V jeho průběhu byla pořízena fotodokumentace a byl o něm sepsán protokol. Tyto dokumenty byly poskytnuty účastníkům řízení. Žalovaný dále zmínil vyjádření žalobce k podkladům rozhodnutí, jakož i to, že dne 18. 2. 2015 obdržel stanovisko paní K. P., v němž líčila své špatné zkušenosti s javorem. Způsob vyřízení odvolání žalobce je v mnohém napadán v přezkoumávané žalobě (viz výše). Žalovaný dospěl k závěru, že zpracovaný znalecký posudek, z něhož bylo při rozhodování vycházeno, je věcně správný a pro potřeby řízení dostačující. Na jeho základě bylo možné zodpovědně konstatovat, že strom má tlaková větvení, uschlé větve, vizuálně patrné defekty a tím je rizikový a nebezpečný pro své okolí; pokud by snad měl setrvat na místě, je zapotřebí bezpodmínečně realizovat v celém rozsahu ve znaleckém posudku uvedená preventivní, nákladná a přitom z hlediska efektivity časově jen omezeně účinná opatření. Proti tomuto konstatování spolek pro potřeby řízení nepředložil žádný relevantní důkaz. Na základě znaleckého posudku i zjištění učiněných během ústního jednání na místě samém dne 16. 4. 2014 dospěl krajský úřad, na rozdíl od spolku, k závěru, že předmětný javor o obvodu kmene 330 cm je z hlediska bezpečnosti pohybujících se osob na komunikaci, ale i pro uživatele pozemku p. č. 94/1 v k. ú. Bohuslavice nad Úpou, neadekvátně rizikový. Při rozhodování ve věci povolení kácení uvedené dřeviny bylo nezbytné přihlédnout i k tomu, že uvedená dřevina má vizuální defekty, výrazně zhoršený zdravotní stav a několik tlakových větvení, zároveň je mírně vykloněná směrem nad veřejnou cestu, když se tím vyrovnává s posunutým těžištěm. V další části odůvodnění žalovaného rozhodnutí žalovaný vypořádává odvolací námitky. Konstatoval, že redukcí části dřeviny směrem k elektrickému vedení za účelem jeho zabezpečení před pádem větví by byla dřevina jednostranně a více namáhána. Vzhledem k souběhu rizikových faktorů bylo dle názoru krajského úřadu v řízení o povolení kácení dřeviny nezbytné uplatnit princip předběžné opatrnosti, tj. zohlednit reálné nebezpečí ohrožení života či zdraví osob nebo vzniku závažné škody na majetku pádem dřeviny (větví), a to jak na veřejnou cestu, tak i na elektrovod a dále na majetek žadatelky, či majetek osob pohybujících se v blízkosti dřeviny. Krajský úřad dále konstatoval, že nákladné udržování neadekvátně rizikové stárnoucí dřeviny v rekreační oblasti, jakožto potenciálního hostitele parazitujících organismů (což je to, co spolek shledává v tomto konkrétním případě biologickým významem dřeviny rostoucí mimo les – viz text odvolání str. 3), v provozuschopném stavu po dobu 15-20 let, namísto provedení výsadby potencionálně perspektivních dřevin, není v zájmu vlastníka, ani v zájmu veřejném. Staré a dožívající dřeviny sice mohou být biotopem pestré palety různých druhů organizmů, ale podstatný je i kontext samotné dřeviny; výrazně odlišně je třeba posuzovat situaci v zastavitelném území (na pozemku využívaném vlastníkem jako zahrada) nebo ve volné krajině. A žalovaný pokračoval, že: „Vyhodnocení funkčního a estetického významu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona, provedené prvoinstančním správním orgánem, neshledal krajský úřad nedostatečným a neobjektivním. Prvoinstanční správní orgán konstatoval, že dřevina má v místě, kde roste svůj funkční význam (ekologický – definováno správním orgánem především jako vytváření příznivých mikroklimatických podmínek, biologický – definováno jako biotop živočichů). Poté prvoinstanční správní orgán funkční význam hodnotí jako poplatný lokalitě, kam je javor situován. Konkrétně se jedná o okrajovou část obce, kde se nachází velké množství zeleně v zahradách, v remízcích, na loukách a v okolních lesích. Tato skutečnost je patrná i z fotodokumentace pořízené krajským úřadem na místě samém dne 16. 12. 2014 v rámci ústního jednání. Dřevina je součástí okolního diverzifikovaného ekosystému, a přestože má jako jednotlivec funkční význam, představuje z pohledu celku nahraditelný zlomek. Krajský úřad má za to, že většina atributů funkčního významu předmětné dřeviny tak, jak jsou chápany ze strany spolku (snižování prašnosti, tlumení hluku, zlepšování mikroklimatu, ovlivňování teploty, vzdušné vlhkosti, absorpce prachových částic PM10, PM25, benzoapyren atd.) bude v této lokalitě kompenzována prakticky okamžitě přirozeným přírůstem okolní zeleně a dále pak postupně i realizovanou náhradní výsadbou. Krajský úřad se tedy v průběhu řízení ztotožnil se závěry vyhodnocení funkčního a estetického významu s hodnocením prvoinstančního orgánu. Pokud se týká argumentu spolku ohledně možné jedinečnosti dřeviny, jakožto možného biotopu zvláště chráněných živočichů, nebyla tato tvrzení v rámci ústního jednání, ani v průběhu správního řízení prokázána. Krajský úřad během ústního jednání na místě samém ani po nahlédnutí do Nálezové databáze AOPK ČR nezaznamenal žádné indicie, které by nasvědčovaly přítomnosti jedinců zvláště chráněných druhů živočichů. V koruně dřeviny se nevyskytují žádná hnízda (bez olistění byla tato skutečnost jasně patrná – viz protokol ze dne 16. 12. 2014), ani nebyl zaznamenán výskyt dutin vhodných jako úkryt či případné zimoviště živočichů. Výskyt zvláště chráněných druhů nebyl dle nálezové databáze determinován ani v blízkém okolí. Také ze zjištění znaleckého posudku, ani ze zjištění prvoinstančního správního orgánu nelze na výskyt zvláště chráněných druhů usuzovat. Pokud se týká estetického významu dřeviny, ztotožňuje se, jak je již ostatně výše uvedeno, krajský úřad s hodnocením prvoinstančního správního orgánu, který celkový estetický význam dřeviny shledává jako významný. Krajský úřad však ale také zjistil, že bez olistění, t. j. v době vegetačního klidu, je výskyt suchých větví, a stejně tak defektů na kmeni pro estetický dojem do určité míry vizuálně patrný a rušivý. Pokud se týká spolkem namítaných nejasností ohledně názoru znalce, který shledal javor místní přírodní dominantou a názorem prvoinstančního správního orgánu, který konstatoval, že v zahradách a na loukách v této lokalitě roste množství solitérních stromů, zabýval se krajský úřad touto otázkou při ústním jednání na místě samém dne 16. 12. 2014. Krajský úřad neshledal rozpor mezi znaleckým posudkem a rozhodnutím prvoinstančního orgánu, když zjistil, že se jedná o vzrostlého dospělého jedince druhu javor klen, který roste jako solitér na travnaté ploše soukromé zahrady na pozemku p. č. 94/1 v k. ú. Bohuslavice nad Úpou (tj. je solitérní dřevinou na pozemku žadatelky), jenž však již rozhodně není jedinou samostatně rostoucí dřevinou z pohledu širšího okolí. Vzrostlý solitérní dub se nachází již v nevelké vzdálenosti cca 150 m od předmětné dřeviny, výskyt dalších dřevin i ojediněle rostoucích je nepochybně zaznamenán naprosto každým (i laikem), který uvedenou lokalitu v kterémkoli ročním období navštíví; tato skutečnost je rovněž patrná z fotografií pořízených odvolacím orgánem, jež se staly součástí spisu. Krajský úřad se dále na základě argumentace zástupce odvolatele (Ing. M. J.) zabýval také otázkou vyhodnocení vlivu kácení předmětné dřeviny na krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona prvoinstančním orgánem. Prvoinstanční správní orgán se dle názoru krajského úřadu dopustil pochybení, pokud své tvrzení o nedotčení krajinného rázu kácením předmětné dřeviny opřel toliko o znění odst. 4 § 12 zákona, kdy se krajinný ráz neposuzuje v zastavěném území a v zastavitelných plochách, pro které je územním plánem nebo regulačním plánem stanoveno plošné a prostorové uspořádání a podmínky ochrany krajinného rázu dohodnuté s orgánem ochrany přírody, ačkoliv takovou dohodu v řízení nijak nedoložil (např. vyjádřením příslušného orgánu ochrany přírody ke konceptu či návrhu územního plánu, ze kterého by takové vyhodnocení vlivu na krajinný ráz bylo seznatelné). Krajský úřad zastává názor (nikoliv kolizně s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu k dané problematice - např. NSS 2 As 18/2011-97 ze dne 6. 1. 2012, NSS 7 As 21/2011-87 ze dne 17. 6. 2011), že striktně ne každá činnost musí nutně podléhat komplexnímu vyhodnocení vlivu na krajinný ráz ve smyslu § 12 zákona, tj. vyhodnocení ovlivnění přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého místa či oblasti, zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině. Kácení totiž nijak v širším měřítku pohledově exponované, solitérní dřeviny bez jakékoliv vazby na historickou charakteristiku daného místa nebo oblasti, bez jakékoliv vazby na významné krajinné prvky či zvláště chráněná území či harmonické měřítko nebo vztahy v krajině, a to navíc v zastavitelné části obce, takovým případem beze sporu býti může (krajský úřad tímto svým názorem nesubstituuje kompetenci příslušného orgánu ochrany přírody). Navíc dikce zákona (§ 8) ani prováděcích právních předpisů k zákonu (vyhláška č. 189/2013 Sb. v platném znění) striktně neukládá povinnost žadateli (či správnímu orgánu) opatřit si pro potřeby každého řízení o povolení ke kácení dřevin souhlas podle § 12 odst. 2 zákona. ( - ) Krajský úřad závěrem konstatuje, že se na základě svých vlastních zjištění ze dne 16. 12. 2014 a všech výše popsaných skutečností přiklonil k závěrům prvoinstančního správního orgánu, když dospěl shodně k závěru, že pro pokácení předmětné dřeviny existují závažné důvody ve smyslu ust. § 8 zákona. Krajský úřad považuje znalecký posudek AOPK ČR a svá zjištění učiněná na místě samém dne 16. 12. 2014 za dostatečné zjištění stavu věci, neshledal podklady pro vydání napadeného rozhodnutí nedostatečnými a je názoru, že další důkazy není v tomto případě ze strany orgánů ochrany přírody důvodné a hospodárné pořizovat. Kromě možného ohrožení zdraví a majetku osob pohybujících se na komunikaci a na pozemku p. č. 94/1 v k. ú. Bohuslavice nad Úpou, byl v odvolacím řízení potvrzen i další závažný důvodpro povolení pokácení javoru, a to hrozící nebezpečí vzniku škody na vedení elektrického napětí. Krajský úřad na základě výše uvedených podkladů konstatuje, že považuje rozhodnutí prvoinstančního orgánu pokácet uvedenou dřevinu za věcně správné. ( - ) Pokud se týká námitky spolku, že ve znaleckém posudku není výslovně uvedena nutnost kácení dřeviny, konstatuje krajský úřad, že předmětem posudku bylo vypracovat písemné posouzení zdravotního stavu, provozní bezpečnosti, případně návrh preventivních opatření (ošetření), vyhodnocení funkčního a estetického významu předmětného stromu, čemuž znalec dostál. Estetického a funkčního významu se dotýká pouze letmo, když správně uvádí, že vyhodnocení významu ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona je věcí správní úvahy příslušného orgánu ochrany přírody. Krajský úřad konstatuje, že nejen estetický a funkční význam, ale i vyhodnocení závažnosti důvodů k vydání povolení kácení dřeviny ve smyslu ust. § 8 odst. 1 zákona jsou věcí správní úvahy, jak lze dovodit i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č.j.: 4 As 10/2007-109 (citace): „K posouzení důvodnosti pokácení předmětných dřevin Nejvyšší správní soud především zdůrazňuje, že ustanovení § 8 odst. 1 věty druhé zákona o ochraně přírody a krajiny svěřuje orgánu ochrany přírody při rozhodování v těchto věcech správní uvážení, správní orgán má tedy v tomto ohledu určitý prostor pro vlastní úvahu. Z metodického pokynu Odboru obecné ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí k aplikaci § 8 a § 9 zákona (Věstník MŽP, ročník XIV, červenec-srpen 2014, částka 5) vyplývá, že závažné důvody pro kácení dřevin jsou skutečnosti, které nelze účinně eliminovat přiměřenými a obvykle dostupnými prostředky nebo postupy jinak, než pokácením dřeviny. Vzhledem k rozdílnému funkčnímu a estetickému významu konkrétních dřevin na konkrétních stanovištích, mohou být stejné důvody ke kácení uváděné v žádosti o kácení podané žadatelem posouzeny ze strany orgánů ochrany přírody odlišně. Krajský úřad se tak i v souladu s cit. metodickým pokynem ministerstva ztotožňuje s vyhodnocením prvoinstančního správního orgánu, který považuje za závažný důvod pro povolení kácení této konkrétní dřeviny výrazně zhoršený zdravotní stav, a s tím spojenou rizikovost stromu (možnost roztržení kmene, pád na elektrické vedení, škody na zdraví, majetku). Tato rizika pak nelze účinně a zejména trvale eliminovat přiměřenými prostředky (viz výše nároky a rozsah preventivních opatření). Krajský úřad zároveň podotýká, že vyloučení bezpečnostních rizik v zastavitelném území obce, v místě využívaném zejména pro rekreaci, jako i nahrazení dřeviny s výrazně zhoršeným zdravotním stavem novou výsadbou, považuje za zájem shodný se zájmy ochrany přírody ve smyslu zákona. Pokud se týká spolkem v řízení uváděné a notně jím marginalizované odpovědnosti vlastníka za případné škody způsobené dřevinami s odkazem na dosavadní judikaturu soudů, konstatuje krajský úřad, že soudy posuzují jednotlivé případy individuálně vzhledem ke konkrétním skutečnostem jednotlivého případu, jejich závěry (rozsudky) nelze proto zobecňovat. Žádný z uvedených rozsudků, na které se spolek odvolává, navíc neřeší konkrétní odpovědnost fyzické osoby za škody způsobené pádem dřeviny, jejichž rizik si byl vlastník již dopředu (vzhledem k celoročnímu využívání pozemku) vědom, a na jejímž pokácení z důvodu rizikovosti po celou dobu vedeného správního řízení (v tomto konkrétním případě od 4. 11. 2013) bez výjimky trval. Na základě výše uvedených důkazů, zjištění a popsaných úvah, neshledal odvolací orgán důvody pro postup podle ust. § 90 odst. 1 – 4 správního řádu a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.“ Krajský soud uvedl obsah obou správních rozhodnutí, jimiž bylo povoleno kácení předmětného javoru, včetně obsáhlých citací z nich, zcela záměrně. S důvody, které správní orgány vedly k jejich vydání, se totiž krajský soud plně ztotožňuje, a proto na ně v dalším i plně odkazuje. Jinak by totiž musel jen jinými slovy říkat totéž. Žadatelka odůvodnila žádost o vydání povolení pokácet předmětný javor jeho špatným zdravotním stavem a obavou, aby nedošlo k roztržení jeho kmenu, či jiné destrukci a jeho pádu na veřejnou cestu či elektrické vedení. Její žádost tedy byla motivována obavou z ohrožení majetku, zdraví a životů osob, pohybujících se v místě možného dopadu javoru, nebo jeho částí. Povolení kácení dřevin je upraveno v zákoně OPK, pro daný případ v jeho § 8 odst.

1. Podle něho je ke kácení dřevin nezbytné povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak. Povolení lze vydat ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Správní orgán I. stupně opatřil v průběhu řízení pro účely rozhodnutí o dané žádosti znalecký posudek, a to ke zjištění zdravotního stavu, provozní bezpečnosti, možných preventivních opatření a vyhodnocení funkčního a estetického významu předmětného javoru. Vypracoval jej k tomu oprávněný subjekt, a to Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky. Ve znaleckém posudku ze dne 28. 7. 2014 uvedla zmíněná znalkyně k věci následující. Nejprve popsala skutková zjištění učiněná přímo na místě rostoucího javoru a poté přistoupila k hodnocení zadaných otázek. K provozní bezpečnosti javoru uvedla, že se v jeho bezprostřední blízkosti a v dosahu jeho případného pádu nebo pádu větví nacházejí sousední komunikace na ulici Ke hřbitovu a cesta Do Rokytníka, jakož i plot na protější straně ulice Ke hřbitovu. Obě komunikace jsou využívané jako přístupové k několika dalším rekreačním objektům a jako vycházková cesta a cyklostezka. Přímo na pozemku pod stromem je dřevěný záchod, dřevník a pěstovaný a pravidelně udržovaný živý plot ze smrků, ve vzdálenosti cca 18 m je chata, nadzemní bazén je ve vzdálenosti cca 12 m od stromu a sloup elektrického vedení je cca 11 m od kmene javoru. Kolem jeho koruny vedou dráty nízkého napětí. Vzhledem ke stavu stromu považuje znalkyně provozní bezpečnost v jeho okolí za běžných povětrnostních podmínek za vyhovující. V případě výskytu zhoršených povětrnostních podmínek, silného nebo nárazového větru a za bouřky může dojít k rozlomení některého z tlakových větvení a pádu větví nebo i části koruny. V posudku je vyjádřen též předpoklad, že se stav stromu bude postupně měnit vzhledem k povaze defektů a již viditelnému napadení patogeny. Perspektivu setrvání stromu na stanovišti odhadla znalkyně na minimálně 15 – 20 let, pokud ovšem bude strom náležitě ošetřen. V souvislosti s tím též uvedla návrh preventivních opatření. Konkrétně doporučovala provést zdravotní řez, zajistit odlehčení okrajových částí koruny a odstup od elektrického vedení. Vzhledem k narušenému úžlabí v hlavním větvení navrhovala doplnit tyto zásahy instalací dynamické vazby. Význam javoru z hlediska funkčního a estetického byl v době jeho posuzování podle znalkyně nesporný. Uvedený znalecký posudek je doplněn příslušnou fotodokumentací zachycující skutková zjištění znalkyně. Z uvedené zákonné úpravy je zřejmé, správní orgány zúčastněné na řízení se jí řídily, když vyhodnotily funkční a estetický význam javoru (viz strana třetí rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu či strana pátá žalovaného rozhodnutí dole a strana šestá), a to ve vztahu k důvodu odůvodňujícímu jeho pokácení. O jeho funkčním a estetickém významu nikdo ze subjektů zúčastněných na řízení, ať již jeho účastníků, znalkyně, správních orgánů a nyní i soudu, jistě v daný moment nepochyboval. Vždyť hodnocený strom je jen mírně vychýlen z osy (bohužel zrovna směrem na pozemní komunikaci), s přirozeným habitem pro daný druh a stále ještě plní estetickou, zdravotní, krajinotvornou či ekologickou funkci bez ohledu na jeho stáří a poškození. Používá-li pak krajský soud vpředu slovního spojení „v daný moment“ je tomu tak proto, neboť závažný důvod pro pokácení dřevin musí existovat již v okamžiku vydání rozhodnutí o povolení jejich pokácení, nikoliv ve výhledu do budoucna v souvislosti se zhoršujícím se stavem dřevin. Lze tedy předně konstatovat, že se správní orgány zabývaly vyhodnocením funkčního a estetického významu daného javoru. Jak již bylo uvedeno výše, žádost o povolení kácení javoru byla podána z důvodu rizika jeho pádu. Znalkyně se k této otázce vyjádřila na straně páté znaleckého posudku pod bodem 2, nazvaným „Provozní bezpečnost“. Předcházelo mu zhodnocení zdravotního stavu javoru jako výrazně zhoršeného pro souběh ve znaleckém posudku vyjmenovaných defektů, který nutně vyžadoval stabilizační zásahy, přičemž jak znalkyně uvedla, právě ty často snižují perspektivu hodnoceného stavu. Muselo by tak jít o stabilizační zásahy provedené s patřičnou opatrností a odborností. Podle znaleckého posudku byla provozní bezpečnost javoru hodnocena jako vyhovující, ovšem jen za předpokladu běžných povětrnostních podmínek. V případě výskytu zhoršených povětrnostních podmínek, silného nebo nárazového větru či za bouřky již byla situace jiná. Pro tyto případy znalkyně uvedla, že může dojít k rozlomení některého z tlakových větvení a pádu větví nebo i části koruny. Prvoinstanční správní orgán se zabýval provozní bezpečností javoru na straně čtvrté svého rozhodnutí, a to na základě vlastních poznatků z místního šetření a zmíněného znaleckého posudku, jehož výsledky si osvojil. Vzájemný poměr mezi funkčním a estetickým významem javoru na jedné straně a jeho provozní bezpečností na straně druhé, vyhodnotil ve prospěch odstranění rizika roztržení kmenu javoru, jeho pádu do komunikace, na elektrické vedení či jiné stavby, respektive vzniku škod na zdraví, životu a majetku občanů (viz strana čtvrtá prvoinstančního správního rozhodnutí uprostřed). Rovněž žalovaný dospěl ke stejným závěrům (viz strana osm žalovaného rozhodnutí). K této problematice je třeba dodat, že ustanovení § 8 odst. 1 zákona OPK svěřuje orgánu ochrany přírody při rozhodování, zda povolí kácení dřevin, správní uvážení, tedy že správní orgán má určitý prostor pro vlastní úvahu a tuto skutečnost musí správní soudy respektovat. Dané ustanovení však zároveň stanoví meze takové úvahy. Z rozhodnutí orgánu ochrany přírody musí být patrné, jakou úvahou se správní orgán při posouzení těchto otázek řídil a zda význam těchto dřevin na straně jedné i závažnost důvodů pro jejich pokácení na straně druhé dostatečně zhodnotil. Krajský soud je přesvědčen o tom, že oba uvedené správní orgány těmto povinnostem dostály a že zájem vlastnice javoru na jeho pokácení převyšuje konkurující veřejný zájem na jeho zachování. V podrobnostech důvodů rozhodnutí správních orgánů odkazuje krajský soud na jejich odůvodnění, výše již víceméně uvedená. Na této skutečnosti nemohly nic změnit ani žalobní námitky. K nim krajský soud uvádí souhrnně, když se dílem prolínají a na řadu z nich již bylo odpovězeno výše, následující. Povolení ke kácení javoru bylo vydáno v souladu s § 8 odst. 1 zákona OPK, když byly zjištěny pro to závažné důvody a věc byla posuzována k okamžiku vydání tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí byla dostačujícím způsobem odůvodněna. Je přitom zřejmé, že stěžejním podkladem rozhodnutí byl zmíněný znalecký posudek a výsledky místních šetření provedených správními orgány, k nimž byl žalobce přizván. Bylo jen na něm, aby svých práv také využíval. Pokud žalobce poukazuje na vyjádření K. P., dlužno poznamenat, že je žalovaný obdržel přímo od jmenované dne 18. 2. 2015, že je součástí jeho správního spisu a koncipováno jako žádost o pomoc, a že toto podání bylo a je pro výsledek daného správního řízení zcela bezvýznamné (viz skutečné důvody rozhodnutí). Ani krajský soud je pro své rozhodnutí nepotřeboval. Proto ani neporovnával její tvrzení, neúčastníka řízení, ani jako svědka, se zjištěními znalkyně a správních orgánů. Neodpovídá tedy skutečnosti, že by přípis K. P. byl zásadním důkazem ovlivňujícím výsledek řízení. Pro posouzení věci byly bezvýznamné i soukromé aktivity spolku Tilia Thákurova, o. s., které mělo mít zájem na odkoupení pozemku s javorem s tím, že o něj bude pečovat. Rozhodující bylo pouze naplnění předpokladů stanovených v § 8 odst. 1 zákona OPK. K údajné účelové manipulaci se závěry znaleckého posudku třeba předně uvést, že ten byl pouze jedním z podkladů rozhodnutí a že to není soudní znalec, který by měl rozhodovat o žádosti věcně, nýbrž správní orgán. Jinými slovy, správní orgán, úředně oprávněné osoby vykonávající veřejnou moc, nejsou otroky znalců a znaleckých posudků, jsou to kvalifikovaní úředníci odborné problematiky, kterou vykonávají a mají plné právo i povinnost přistupovat ke znaleckým posudkům kriticky, objektivně a racionálně. Podle § 56 správního řádu si ostatně může správní úřad posoudit skutečnosti z pohledu objektivních odborných znalostí, které mají úřední osoby, sám. Může si tedy i určité skutečnosti nejasné ve znaleckém posudku ještě došetřit či potvrdit, jako tomu bylo v dané věci. Krajský soud však nezjistil, že by závěry správních orgánů byly v rozporu se zpracovaným posudkem, přičemž tvrzení žalobce je v tomto směru nekonkrétní. K námitce ohledně absence popisu vizuálních defektů stromu dlužno přičinit, že správní orgány vycházely ze závěrů znaleckého posudku. Ten měl žalobce k dispozici a ostatně sám na straně šesté žaloby uvádí, že klíčovou součástí znaleckého posudku je znalecký závěr, který předchozí zjištění a odborné úvahy shrne do srozumitelného závěrečného zhodnocení. Správní orgány se neodchýlily ani od hodnocení znaleckého posudku, podle něhož je provozní bezpečnost javoru za běžných povětrnostních podmínek vyhovující. Dnešní klimatické podmínky, jak je všeobecně známo, však mají hodně daleko do stavu, aby je bylo možno mít přiměřeně setrvale za běžné. Proto je třeba vidět uvedené zjištění a nahlížet na ně prizmatem tohoto stavu. A tak např. vzhledem k velikosti daného javoru a jeho olistěné koruny a znalcem popsaných defektů, může každý větší přívalový déšť či vítr přivodit jeho destrukci. Těch příčin může být celá řada a netřeba se divit, že nejsou všechny v odůvodnění rozhodnutí vypočítány, když v souladu se zásadou rozumnosti je zřejmé, o co jde. Na námitky typu, že dokumentace je v rozporu s popisným zjištěním, že ohledání nepřineslo zjištění, která by zpochybňovala závěry znaleckého posudku, že žalovaný založil své závěry v prvé řadě na svých zjištěních, lze odpovědět jen v míře odpovídající jejich obecnosti. Odpovědi na ně ale dávají také výše uvedené věcné argumenty, pro které bylo povoleno kácení javoru. Krajský soud se neztotožňuje ani s námitkou, že javor je v místě malé frekventovanosti pohybu osob a reálné riziko je tak malé. Není tomu tak, když ohrožuje nejen vlastníka javoru a jeho rodinu, ale i provoz na přilehlé komunikaci a je zcela jedno, jaká je jeho hustota. K destrukcím stromů dochází náhle a nevybírají si ten „vhodný okamžik“. Krom toho hrozí škoda i na elektrickém vedení, které nepochybně zásobuje elektrickou energií obyvatelstvo v území, což je významný společenský zájem. Podle znaleckého posudku je toto možné, a proto má krajský soud i toto riziko za podložené. I když ekonomické důvody nejsou samy o sobě rozhodující, neznamená to, že svoji úlohu při zkoumání podmínek kácení dřevin nemají a z tohoto důvodu také byly správními orgány zmíněny. Na této skutečnosti nevidí krajský soud nic nepřípadného. Pokud pak jde o žalobní body č. 13 až 18 (závažné důvody pro kácení dřevin dle metodického pokynu, funkční a estetický význam javoru, jeho perspektiva, krajinný ráz), tak ty se týkají věcné stránky rozhodnutí. Jak již uvedeno výše, krajský soud dospěl k závěru, že žalované rozhodnutí, spolu s rozhodnutím prvoinstančního správního orgánu (dohromady tvoří jeden celek), je věcně správné a zákonné a tyto přetrvávající námitky žalobce (dříve odvolatele) nemohou na věci cokoliv změnit. Žalovaný i prvoinstanční správní orgán se s nimi podrobně vypořádali v odůvodněních svých rozhodnutí, na která krajský soud v dalším odkazuje, neboť se s nimi ztotožňuje. Krom toho se k nim vrátil výše. Vzhledem k výše uvedenému proto krajský soud uzavřel, že žaloba je nedůvodná, a proto ji ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. V. Náklady řízení Žalobce nebyl úspěšný ve věci, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a pokud jde o žalovaného, nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady řízení vznikly (viz § 60 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve výroku II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Osoba zúčastněná na řízení má podle § 60 odst. 5 s.ř.s. právo na náhradu jen těch nákladů, které by ji vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud uložil. Žádné takové náklady osobě zúčastněné na řízení nevznikly (viz výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení