30 A 35/2015 - 141

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Václava Roučky a soudců JUDr. Petra Kuchynky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: V.I., zastoupeného Mgr. Bc. Romanem Knedlhansem, advokátem, se sídlem Václavské nám. 40, 110 00 Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2014, č.j. MV-142186-3/SO-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení Žalobou ze dne 31. 3. 2015 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2014, č. j. MV-142186-3/SO-2013 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 8. 10. 2013 č. j. OAM-1088-10/ZR-2013 (dále též „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), kterým byla podle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“) zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a dle ust. § 77 odst. 3 téhož zákona byla žalobci stanovena k vycestování z České republiky lhůta 30 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Žaloba Žalobce v žalobě uvedl, že dne 10. 12. 2014 opustil v rámci povolení k trvalému pobytu za splnění všech stanovených podmínek Českou republiku. Do České republiky se vrátil na dva týdny v měsíci lednu 2015 a následně, po návštěvě Belgie a Ukrajiny, se vrátil do České republiky v měsíci březnu 2015. Žalobce dne 17. 3. 2015 převzal na poště doporučenou zásilku do vlastních rukou, která obsahovala rozhodnutí Magistrátu města Plzně, odboru živnostenského, o zahájení řízení ve věci zrušení živnostenského oprávnění. Dotazem na Magistrátu města Plzně žalobce zjistil, že ze strany Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky mu bylo zrušeno oprávnění k trvalému pobytu. Jelikož tato skutečnost nebyla žalobci známa, dostavil se dne 23. 3. 2015 na odbor azylové a migrační politiky v Plzni, kde nahlédl do správního spisu. Žalobce tak zjistil, že dne 29. 10. 2014 bylo vydáno napadené rozhodnutí, které údajně nabylo právní moci dne 29. 12. 2014, s čímž žalobce nesouhlasí. Žalobce v žalobě namítá, že mu napadené rozhodnutí nebylo nikdy doručeno a ve správním spisu rovněž chybí jakýkoli doklad, který by doručení napadeného rozhodnutí prokazoval, což je v rozporu s právními předpisy. V návaznosti na shora uvedené má žalobce za to, že napadené rozhodnutí nelze označit jako pravomocné a vykonatelné. Žalobce navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno. III. Vyjádření žalovaného správního orgánu Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že na skutečnosti, že správní spis vedený Ministerstvem vnitra ČR neobsahuje doklad o doručení rozhodnutí odvolacího orgánu, není nic neobvyklého. Žalovaná vrací Ministerstvu vnitra ČR pouze jeho spis doplněný o rozhodnutí o odvolání, na němž je vyznačeno nabytí právní moci. Chtěl-li se žalobce seznámit s okolnostmi, na jejichž základě došlo k právním účinkům doručení rozhodnutí, měl se seznámit se spisem vedeným u žalované. Žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí bylo doručováno řádně, a to na adresu ... Tuto adresu nahlásil žalobce do Cizineckého informačního systému. Jak vyplývá ze spisu žalované, doručení na shora uvedené adrese se nezdařilo. Žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky a poučen. Zásilka byla připravena k vyzvednutí dne 4. 11. 2014. Žalobce si však zásilku nevyzvedl. Žalovaná následně napadené rozhodnutí doručovala prostřednictvím veřejné vyhlášky vyvěšené dne 9. 12. 2014. Ani na ni však žalobce nereagoval. K doručení napadeného rozhodnutí tak došlo nejpozději dne 28. 12. 2014. Žalovaná v závěru navrhla, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce Žalobce v podání ze dne 8. 4. 2016 označeném jako vyjádření žalobce shrnul dosavadní průběh věci a ke své dlouhodobé nepřítomnosti na území České republiky uvedl, že po úmrtí svého otce dne 30. 11. 2010 opustil v březnu roku 2011 Českou republiku, když vycestoval na Ukrajinu, kde se staral o svou matku. Během pobytu na Ukrajině žalobce vážně onemocněl a musel být hospitalizován kvůli komplikovanému onemocnění trávicího ústrojí od 30. 5. 2011 do 2. 6. 2011 v nemocnici v Oděse. Po propuštění do domácího léčení byl opětovně hospitalizován v době od 6. 6. 2011 do 9. 6. 2011. Po propuštění do domácího léčení musel žalobce dodržovat přísný klidový režim a starala se o něj jeho matka – lékařka. Žalobce musel dodržovat nařízený léčebný klidový režim minimálně ještě rok a půl po propuštění z nemocnice. Žalobce je přesvědčen, že všechny tyto skutečnosti odůvodňují existenci závažných důvodů dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. V podání ze dne 10. 5. 2016 žalobce zaslal soudu na podporu shora uvedených tvrzení dokumenty přeložené z ukrajinského do českého jazyka. Žalobce předložil tyto dokumenty: čestné prohlášení paní N.M.I., lékařky a matky žalobce, kopii z cestovního pasu paní N.M.I., diplom o odborné kvalifikaci paní N.M.I. v oboru všeobecného lékařství, oddací list paní N.M.I., osvědčení o zvýšené kvalifikaci k diplomu paní N.M.I. ze dne 10. 4. 1989, osvědčení č. 64 paní N.M.I. o prodloužení kvalifikace v oboru „terapie, vyšší kategorie“ do 31. 12. 2017, výpis č. 83427 ze zdravotní karty pacienta paní N.M.I. a výpis č. 4444 ze zdravotní karty pacienta paní N.M.I. V podání rovněž žalobce uvedl, že nebyl v průběhu správního řízení správním orgánem vyzván k doplnění dalších důkazů na podporu svých tvrzení ani informován a poučen o tom, že by žalobcem předložené důkazy byly nedostatečné. Dne 12. 5. 2016 žalobce dále předložil soudu ověřené kopie zpráv o lékařském vyšetření ze dne 14. 11. 2011, 21. 5. 2012 a 10. 11. 2012 a dále potvrzení o pobytu v lékařském sanatoriu Santa Maria ve dnech 26. 11. 2012 – 17. 12. 2012, to vše v ukrajinském jazyce s návrhem na jejich soudní předklad. V. Původní rozhodnutí krajského soudu, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Plzni původně rozhodl ve věci usnesením ze dne 20. 5. 2015 č. j. 30 A 35/2015-38 tak, že I) žalobu odmítl, a II) žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud mj. dovodil následující: „Jednou z podmínek řízení je včasnost žaloby. (…) Aby byla žaloba v této věci podána včas, musela by být soudu podána ve lhůtě do třiceti dnů od doručení napadeného rozhodnutí žalované žalobci. Ze správního spisu žalované soud zjistil, že (…) napadené rozhodnutí bylo žalovanou vypraveno dne 30.10.2014 na adresu žalobce ... Předmětná adresa je adresou, kterou měl žalobce v období od 9.12.2013 do 29.12.2014 evidovanou v cizineckém informačním systému. Totožnou adresu uvedl žalobce též v žalobě. Z údajů na obálce, v níž bylo napadené rozhodnutí žalobci zasláno, je patrné, že adresát (žalobce) nebyl při doručování napadeného rozhodnutí na adrese … zastižen, a proto mu bylo v místě doručování zanecháno oznámení o neúspěšném doručení písemnosti, poučení kdy a kde je možné písemnost vyzvednout i o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti. Dle údajů uvedených na obálce byla písemnost připravena k vyzvednutí u provozovatele poštovních služeb od 4.11.2014 do 14.11.2014. Vzhledem k tomu, že si žalobce písemnost nevyzvedl, byla vrácena odesílajícímu správnímu orgánu (žalované) s tím, že v úložní době nebyla písemnost vyzvednuta. Žalovaná dne 9.12.2014 vyvěsila na úřední desku oznámení o možnosti převzít doručovanou písemnost a po uplynutí patnáctidenní lhůty na napadené rozhodnutí vyznačila, že rozhodnutí nabylo právní moci dne 29.12.2014. (…) Soud konstatuje, že žalovaná splnila podmínky pro doručování dle § 19 až 24 správního řádu, neboť doručovala napadené rozhodnutí na adresu žalobce uvedenou v cizineckém informačním systému, při absenci žalobce na místě doručení mu zde bylo zanecháno oznámení o neúspěšném doručení písemnosti spolu s poučením, kde lze písemnost vyzvednout a s poučením o právních důsledcích nevyzvednutí písemnosti. Doručení napadeného rozhodnutí veřejnou vyhláškou však již bylo nadbytečné, neboť napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu již desátým dnem ode dne, kdy bylo připraveno k vyzvednutí, tj. dne 14.11.2014 (pátek). (…) Soud nepřehlédl, že žalobce dne 6.11.2013 při doplnění odvolání (proti rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit náklady řízení) adresovanému prvoinstančnímu správnímu orgánu uvedl, že jeho platnou adresou je ... V průběhu prvoinstančního řízení ani v řízení o odvolání však žalobce neučinil výslovnou žádost o doručování na tuto adresu, tato adresa žalobce též nebyla evidována v cizineckém informačním systému, a proto žalovanou nemohla být a nebyla považována za adresu pro doručování ve smyslu § 19 odst. 3 správního řádu. Po shrnutí výše uvedeného soud uvádí, že napadené rozhodnutí žalované bylo žalobci doručeno dne 14.11.2014. Lhůta pro podání žaloby proti správnímu rozhodnutí dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců a v souladu s § 40 odst. 3 s.ř.s. skončila žalobci dne 15.12.2014 (pondělí). Žalobce podal žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované u zdejšího soudu osobně až dne 31.3.2015, tedy po uplynutí zákonem stanovené lhůty.“ Žalobce brojil proti usnesení krajského soudu ze dne 20. 5. 2015 č. j. 30 A 35/2015-38 kasační stížností, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 5. 8. 2015, č. j. 1 Azs 125/2015-31. Tím bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2015 č. j. 30 A 35/2015-38 zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. VI. Nové posouzení věci krajským soudem Účastníci řízení ve smyslu § 51 odst. 1 věty prvé s. ř. s. souhlasili s rozhodnutím soudu o věci samé bez jednání. Krajský soud při přezkoumávání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů, kterými byly výroky rozhodnutí řádně a včas napadeny (§ 75 odst. 1 a 2 s.ř.s.). Soud při rozhodování vycházel ze skutečností nutných pro posouzení důvodnosti žaloby vyplývajících ze správního spisu. Soud ze správního spisu mimo jiné zjistil, že žalobce pobýval od roku 2006 na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Na základě zprávy Velvyslanectví České republiky v Kyjevě, dle níž se žalobce déle než dva roky nezdržuje na území členských států Evropské unie, zahájil správní orgán I. stupně z moci úřední řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu dle ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Šetřením správního orgánu I. stupně bylo zjištěno, že žalobce pobýval na území České republiky minimálně od 19. 5. 2004, přičemž od 21. 8. 2006 na základě povolení k trvalému pobytu. Dle žalobcova cestovního dokladu č. KC 324973 se žalobce nacházel na území členských států Evropské unie naposledy dne 2. 12. 2010. Jelikož se žalobce nacházel mimo území členských států nepřetržitě po dobu delší než 12 měsíců, aniž by byly shledány závažné důvody ve smyslu ust. § 77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců shledal správní orgán I. stupně v rámci správního řízení důvody pro zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu a rozhodnutím ze dne 8. 10. 2013 č. j. OAM-1088-10/ZR-2013 žalobci povolení k trvalému pobytu zrušil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 31. 10. 2013 odvolání, ve kterém namítal zejména existenci závažných důvodů ve smyslu shora citovaného ustanovení. Dne 6. 11. 2013 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno doplnění odvolání, jehož součástí byl přípis žalobce týkající se jeho aktuální adresy, který zněl takto: „Dovolte, abych sdělil, že současnou platnou adresou mého pobytu je: A.O. (pro V.I.), ….“ Odvolání žalobce bylo zamítnuto touto žalobou napadeným rozhodnutím a bylo žalobci doručováno na adresu žalobce uvedenou v cizineckém informačním systému. Žalobci se písemnost nepodařila tímto způsobem doručit, a proto žalovaný přistoupil k doručení rozhodnutí veřejnou vyhláškou. Napadené rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desku žalovaného dne 9. 12. 2014 a svěšeno dne 29. 12. 2014. Tímto dnem (29. 12. 2014) žalovaný považoval napadené rozhodnutí za doručené a tedy pravomocné. Ze správního spisu dále vyplývá, že dne 4. 6. 2015 byl právní zástupce žalobce Mgr. R.K. nahlédnout ve smyslu ust. § 38 správního řádu do správního spisu. Ve světle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2015, č. j. 1 Azs 125/2015-31, kterým bylo zrušeno první rozhodnutí zdejšího soudu v právě projednávané věci krajský soud v prvé řadě opětovně posoudil včasnost žaloby. K posouzení včasnosti žaloby je však nutno především zjistit, zda napadené rozhodnutí bylo žalobci platně doručeno a kdy. Dle ust. § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců platí, že žaloba proti správnímu rozhodnutí musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v poledním stupni, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. S přihlédnutím k zásadě, že krajský soud je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem, je nutno uvést, že žalovaný pochybil, když nebral v potaz žalobcovo sdělení ohledně adresy aktuálního pobytu, jakožto sdělení ve smyslu ust. § 19 odst. 3 správního řádu, a stále žalobci doručoval na adresu…. Žalobci tak mělo být v prvé řadě doručováno na adresu ... Ani doručení vyvěšením na úřední desku ve smyslu ust. § 26 správního řádu tak nebylo účinné. V návaznosti na výše uvedené je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí tak nebylo žalobci doručeno dne 14.11.2014, ani 29. 12. 2014, přičemž v těchto dnech ani nenabylo právní moci. Na druhou stranu je nutné vzít na zřetel, že se žalobce s napadeným rozhodnutím skutečně seznámil, jak je mimo jiné patrné i z postupu žalobce, který podal proti předmětnému rozhodnutí správní žalobu. V dané věci je patrné, že se žalobce s napadeným rozhodnutím skutečně seznámil. Tato skutečnost vyplývá jednak z toho, že se žalobce proti předmětnému rozhodnutí bránil správní žalobou a jednak tuto skutečnost tvrdí sám žalobce v žalobě, ve které uvedl, že se dostavil dne 23. 3. 2015 ke správnímu orgánu I. stupně k nahlédnutí do správního spisu, kde se s napadeným rozhodnutím poprvé seznámil. K problematice zda je doručení platné či nikoli v případě, že není dodržena forma doručení vyžadovaná zákonem, se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 3. 2009 č. j. 1 Afs 148/2008-73, ve kterém uvedl: „ Je-li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta. Koneckonců ke stejnému výsledku se přiklonil již i formální úpravou nový správní řád, který v § 19 (v obecných společných pravidlech pro doručování ve správním řízení) normuje, že písemného dokladu o doručení či dodání písemnosti není třeba, je-li z postupu účastníka řízení (adresáta) zjevné, že mu bylo doručeno (k tomu viz Správní řád, komentář, Josef Vedral,Polygon, 2008 – str. 169 ...“ chová-li se účastník v řízení tak, že z jeho jednání je zřejmé, že je mu obsah písemnosti znám, není písemného dokladu zapotřebí.“).“ Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je z žalobcova jednání zřejmé, že je mu obsah písemnosti znám, tj., že se s ní seznámil, není rozhodující, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem. Ze shora uvedeného je tedy patrné, že žalobci bylo žalobou napadené rozhodnutí doručeno, avšak stále pro posouzení včasnosti žaloby zbývá zodpovědět otázka, kdy takovému doručení došlo. Žalobce tvrdí, že do spisu byl v souladu s ust. § 38 správního řádu nahlédnout dne 23. 3. 2015. Správní spis však neobsahuje žádné potvrzení či doklad o tom, že by tento den žalobce skutečně do správního spisu nahlížel a seznámil se tak s napadeným rozhodnutím. Jelikož však žaloba proti napadenému rozhodnutí byla Krajskému soudu v Plzni doručena dne 31. 3. 2015, dá se s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že se žalobce s napadeným rozhodnutím seznámil již před tímto datem, přestože ve spisu o této skutečnosti není doklad. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce, resp. jeho právní zástupce byl nahlédnout do správního spisu dne 4. 6. 2015, tj. až několik dnů po podání žaloby. Nejpozději dne 4. 6. 2015 tak bylo napadené rozhodnutí žalobci doručeno. Zdejšímu soudu se však jeví jako nelogické, že by žalobce nejprve podal k soudu správní žalobu (ve které správně uvedl datum vydání a číslo jednací rozhodnutí) proti rozhodnutí žalovaného, se kterým by nebyl seznámen, a až poté byl nahlédnout ve správním spisu. Ze skutečností vyplývajících ze správního spisu a z postupu žalobce má tak soud za to, že byl žalobce skutečně ve spisu nahlédnout již před podáním žaloby, přestože o této skutečnosti není ve spisu žádný záznam, čímž došlo k doručení napadeného rozhodnutí. Soud tedy konstatuje, že za nejpravděpodobnější datum, kdy žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno, považuje datum 23. 3. 2015, jak tvrdí sám žalobce. V důsledku nemožnosti stoprocentního prokázání skutečnosti, kdy bylo žalobci napadené rozhodnutí doručeno, postupoval soud při určení včasnosti žaloby v zájmu ochrany práv žalobce a v souladu se zásadou in dubio mitius. V pochybnostech, zda byla žaloba včasná, tak soud postupoval mírněji, tj. ve prospěch žalobce, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána včasně. Podmínky řízení jsou tak splněny a soud se bude dále v odůvodnění zabývat samotným obsahem žaloby. Z ust. § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jsou jednou z náležitostí žaloby žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Dle ust. § 75 odst. 2 věta první s. ř. s. soud přezkoumává v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Žalobce v žalobě označil pouze jeden žalobní bod, který spatřoval v procesním pochybení žalovaného, tedy konkrétně v tom, že žalobci nebylo napadené rozhodnutí doručeno a žalovaný pochybil v tom, že doručoval napadené rozhodnutí na adresu hlášenou v Cizineckém informačním systému (…) a nikoli na adresu … tak, jak žádal žalobce v doplnění odvolání ze dne 29. 10. 2013. Žádné jiné žalobní body směřující na vady řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, či vady samotného napadeného rozhodnutí, žalobce v žalobě neuvedl. Ze skutečností popsaných výše však vyplývá, že žalobci bylo napadené rozhodnutí doručeno ve chvíli, kdy se s ním žalobce skutečně seznámil (tj. okamžikem nahlédnutí do správního spisu), a proto není žalobcův jediný žalobní bod spočívající v nedoručení napadeného rozhodnutí relevantní. Nahlédnutím do spisu bylo totiž zhojeno pochybení žalovaného, když doručoval žalobci na nesprávnou adresu. V tomto směru spatřuje soud jediný žalobní bod za nedůvodný. K podáním ze dne 8. 4. 2016, 10. 5. 2016 a 12. 5. 2016, která obsahovala mimo vylíčení skutkových okolností daného případu rovněž dokumenty (lékařské zprávy, dokumenty o kvalifikaci matky žalobce apod.), které měly prokazovat nutnost žalobcova pobytu mimo území České republiky, soud uvádí, že se těmito podáními z důvodu nadbytečnosti nezabýval. Žalobce v žalobě uvedl pouze jeden žalobní bod, který se týkal procesního pochybení žalovaného spočívajícího v nedoručení napadeného rozhodnutí. Listiny, které žalobce soudu předložil, se mají týkat samotného obsahu napadeného rozhodnutí, resp. důvodů, které vedly správní orgány k vydání napadeného rozhodnutí. Námitky týkající se samotného obsahu rozhodnutí žalobce neuvedl v žalobě žádné. K tvrzení žalobce obsažené v podání ze dne 10. 5. 2016, že nikdy nebyl správním orgánem vyzván k doložení důkazů prokazujících jím tvrzené skutečnosti, zdejší soud uvádí, že tato námitka byla podána až bezmála jeden rok po uplynutí lhůty pro podání správní žaloby. Dle ust. § 71 odst. 2 věty třetí s.ř.s. platí, že žalobce může rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby. Krajský soud se tak v návaznosti na výše citované ustanovení touto námitkou žalobce nezabýval, jelikož byla namítnuta opožděně. O věci bylo možné rozhodnout na základě podkladů obsažených ve správním spisu, a proto se soud listinami zaslanými v podáních ze dne 10. 5. 2016 a 12. 5. 2016 nezabýval. Jelikož žaloba neobsahuje žádné další důvody, pro které má žalobce za to, že je napadené rozhodnutí nezákonné nebo nicotné, nebo že předcházející správní řízení trpí vadou, krajský soud žalobu v souladu s ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. VII. Náklady řízení Žalovaný správní orgán, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Úspěch ve věci samé podle názoru soudu pohlcuje dílčí neúspěch v řízení o kasační stížnosti před Nejvyšším správním soudem. Žalovaný správní orgán náhradu nákladů nepožadoval, a proto bylo rozhodnuto tak, že na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků v řízení před Nejvyšším správním soudem ani před Krajským soudem v Plzni, právo.

Poučení