30 A 41/2014 - 220

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polách a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: MUDr. J. L., zast. JUDr. Zdeňkem Hromádkou, advokátem se sídlem Rašínova 522, Zlín, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, a osoby zúčastněné na řízení: Č. R., zast. JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem tř. T. Bati 1560, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 4. 2014, č. j. KUZL 20111/2014, takto :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce se domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Zlína, odboru stavebních a dopravních řízení (dále jen „stavební úřad“) ze dne 25. 11. 2013, č. j. MMZL 141741/2013, sp. zn. MMZL-SÚ-069009/2013/Jan. Rozhodnutím stavebního úřadu bylo podle § 118 odst. 3 zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) přiměřeně podle § 94, 94 a) odst. 5 stavebního zákona změněno územní rozhodnutí ze dne 27. 1. 2012 pod spis. zn. MMZL-SÚ-76310/2011/Jan, č. j. MMZL 11170/2012 (právní moci nabylo dne 24.2.2012), týkající se stavby opěrná zeď na pozemcích p.č. 2935/47, 2935/60 v k.ú. Zlín. Druh a účel umísťované stavby je vymezen: „opěrná zeď a sklad“ - jedná se o změnu výše uvedené stavby před dokončením, kdy je plánována přístavba skladu zahradního nábytku, nářadí, sekačky na trávu, cyklistických kol apod. (v místě stávající kamenné a betonové stěny s krbem, které budou odstraněny), který vznikne doplněním již povolené železobetonové opěrné stěny o obvodové stěny a strop. Přístavba skladu je navržena jednopodlažní max. půdorysných rozměrů 9,06 m x 6,63 m, zastřešená vegetační pochůznou střechou navazující na terén pod příjezdovou cestou. Max. výška zastřešení bude 2,68 m od úrovně upraveného terénu. II. Obsah žaloby Žalobce především namítal, že stavební úřad a ani žalovaný se dostatečně nevypořádal s jeho námitkou týkající se omezení přístupu denního světla do zubní laboratoře umístěné v jeho budově. Žalovaný pak toliko převzal úvahy stavebního úřadu, které však nejsou nijak podloženy či exaktně ověřeny a jsou založeny toliko na vizuálním pozorování při místním šetření. Žalobce dále citoval § 25 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území a § 12 odst. 5 vyhl. č. 258/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby. Z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu a ani žalovaného pak není zřejmé, že by v posuzované věci bylo dostatečně zkoumáno splnění požadavků na denní osvětlení a dostatečně posouzen vliv na stínění okolních budov za budoucího předpokládaného stavu po případném dokončení stavby. Stavební úřad i žalovaný se přitom spokojili s popisem stávajícího stavu na místě. Následně jen jednou větou uvedli, že ke zhoršení podmínek pro práci v laboratoři nemůže dojít. Tento závěr přitom opřeli toliko o fakt, že navrhovaná stavba je umístěna ze severní strany nemovitosti žalobce. Takový závěr je třeba označit za zcela nedostatečný, neboť k přístupu denního světla do místností nepochybně dochází i z jejich severní strany a stínit může nepochybně i stavba postavená na severní straně nemovitosti. V tomto směru je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Jejich postupem tedy byl porušen § 3 a § 50 odst. 2 a 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) a § 25 odst. 1 vyhl. č. 501/2006 a § 12 odst. 5 vyhl. č. 258/2009 Sb. Žalobce je přesvědčen, že realizací změněné stavby dojde ke snížení zásobování prostor zubní laboratoře v jeho nemovitosti denním světlem, a to až v takové míře, která by bránila výkonu obvyklé činnosti v laboratoři. Odkázal zde na § 45 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, a normu ČSN 73 0580, týkající se denního osvětlení budov. Rovněž doložil Odborné vyjádření - hodnocení vlivu stínění e.č. 14- 05-051, které zpracoval Ing. P. K. dne 21. 5. 2014. Z něj plyne, že změněná stavba stíní denní osvětlení v předmětných prostorách žalobce více než je přípustné podle platných právních předpisů a závazné normy. Žalobce dále namítal, že v průběhu stavebního řízení byla opakovaně upravována projektová dokumentace a není tudíž ani zcela jasné, která dokumentace je aktuální a relevantní ve vztahu k vydávaným rozhodnutím. Není ani řádně označena správním orgánem. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce namítal, že změněná stavba vytvoří v důsledku zásadního přiblížení se k jeho domu potenciál budoucích zásahů do jeho práva na soukromí a tím nad míru přiměřenou poměrům naruší zavedený a legitimně očekávaný rozsah jeho soukromí. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve vyjádření uvedl, že se dostatečně vypořádal s odvolacími námitkami žalobce. Rovněž i s námitkou týkající se snížení úrovně klidu a jeho soukromí. Provedenou změnou stavby před jejím dokončením nedojde k rozšíření penzionu, nýbrž k rozšíření zázemí bytu stavebníka o sklad sloužící k uskladnění zahradního nábytku, nářadí a jízdních kol stavebníka. Předmětným rozhodnutím tedy nedojde k rozšíření provozu penzionu a tím případnému zvýšení pohybu vozidel či osob, tj. ke zhoršení stávajícího stavu. Stavební úřad ani žalovaný tak neshledal důvody, které by vedly k obavě ze zhoršení soukromí a klidného bydlení žalobce oproti stávajícímu stavu a požadovanou změnu stavby před jejím dokončením povolil. Předložená projektová dokumentace stavby splňuje obecné požadavky na výstavbu a navrhovaná změna je rovněž v souladu s Územním plánem města Zlína. Oba správní orgány se také zabývaly námitkou žalobce, týkající se omezení přístupu denního světla do zubní laboratoře v jeho nemovitosti. Dospěly přitom k závěru, že navrhovaná změna stavby je umístěna ze severní strany domu č.p X na pozemku st. p. 5884, kde není předpoklad dopadu slunečního světla. Navrhovaná jednopodlažní stavba skladu bude navíc výškově umístěna na úrovni suterénu stávajícího objektu penzionu UNO a její pochůzná střecha bude navazovat na terén pod příjezdovou cestou (výška atiky je na kótě -0, 220 m) Na základě těchto zjištění pak učinily závěr, že realizací navrhované změny stavby před jejím dokončením nedojde ke zhoršení oslunění ani denního osvětlení, zvlášť když prostory laboratoře jsou osluněny a zásobovány světlem rovněž z východní strany. Žalobce pak ani v řízení před stavebním úřadem či žalovaným nenavrhl provedení důkazy či sám nepředložil důkaz prokazující zhoršení oslunění či denního osvětlení. Možné zastínění laboratoře žalobce odvozoval od nadměrného pohybu osob, zastavení zahradním nábytkem, slunečníky nebo realizací plotu na nově vzniklé ploché střeše (dle projektové dokumentace se jedná o vegetační pochůznou střechu). Oba správní orgány takovou námitku žalobce vypořádaly tak, že povinností stavebníka je realizovat a následně užívat stavbu v souladu s vydanými pravomocnými rozhodnutími. K námitce, týkají se úpravy projektové dokumentace, žalovaný uvedl, že k ní sice došlo, avšak původně předložená projektová dokumentace je řádně označena jako neplatná. Platná projektová dokumentace je pak opatřena doložkou stavebního úřadu vyjadřující její schválení dle podmínek vydaného rozhodnutí stavebního úřadu. IV. Replika žalobce Žalobce v replice zdůraznil, že žalovaný ani stavební úřad se řádně nevypořádaly s jeho námitkou, týkající se omezení přístupu denního světla do zubní laboratoře umístěné v jeho nemovitosti. Argumentace žalobce dále směřuje ke snížení úrovně klidu a jeho soukromí. V. Stručné shrnutí jednotlivých vyjádření osoby zúčastněné na řízení a reakcí žalobce na ně Osoba zúčastněná na řízení především uvedla, že dne 27. 1. 2012 stavební úřad vydal rozhodnutí o umístění a povolení stavby opěrné zdi (stavební povolení nabylo právní moci dne 24. 2. 2012). Nyní posuzované přezkoumávané rozhodnutí spočívá toliko v doplnění stavby opěrné zdi o obvodové stěny a strop. Nemůže proto dojít k jakémukoliv zastínění budovy žalobce, neboť doplňované obvodové stěny vedou od již povolené stavby opěrné zdi směrem od jeho budovy a ani doplňovaný strop nezvyšuje výšku povolené stavby opěrné zdi. Osoba zúčastněná na řízení rovněž uvádí, z jakých důvodů ani stavba opěrné zdi, i když její povolení není součástí napadeného rozhodnutí, negativně neovlivní budovu žalobce a ani provoz zubní laboratoře. K odbornému vyjádření Ing. K. uvedla, že se nejedná o znalecký posudek a Ing. K. ani není znalcem zapsaným v seznamu znalců. Soud proto nemůže k této listině přihlížet, neboť se nejedná o zákonný důkazní prostředek. Dle žalobce z porovnání stavebního povolení ze dne 27. 1. 2012 a posuzovaného rozhodnutí je zřejmé, že stavba po změně má být vyšší než původní opěrná zeď. Hodnocení vlivu stínění zpracovaného Ing. K. zkoumalo relevantní skutkový stav vztahující se ke změně stavby, přičemž jeho závěr ukázal na nadměrné zastínění. Osoba zúčastněná na řízení dále uvedla, že ve výroku I. napadeného stavebního povolení je uvedeno, že maximální výška zastřešení bude 2,68 m od úrovně upraveného terénu. Maximální výšky je dosaženo v místě u domu osoby zúčastněné na řízení. Vzhledem k tomu, že terén je v místě bližším k domu žalobce svažitý, je v místě bližším k jeho domu dosaženo úrovně 2 m, tj. stejné úrovně jako u původní kamenné zdi a stejné úrovně jako u stavby opěrné zdi povolené rozhodnutím z roku 2012. Tuto skutečnost lze vyčíst i z projektové dokumentace schválené stavebním úřadem a vypracované Ing. O. S. Žalobce k tomu uvedl, že dle původního rozhodnutí z roku 2012 je výška původně plánované opěrné zdi maximálně uváděná 2m. Osoba zúčastněná na řízení ve svém podání přiznává, že maximální výška změněné stavby je 2,68 m. Stavbu je třeba vnímat jako celek a ke zvýšení stavby dochází. Doplněním opěrné zdi o obvodové stěny a strop musí nutně dojít k určitému navýšení i v části samotné opěrné zdi. S ohledem na velikost stavby a poměry v místě již pak není rozhodné, ve kterém místě stavby dochází k nejvýraznějšímu navýšení. Z odborného vyjádření Ing. K. je patrné, že při jeho zpracování bylo vycházeno z podkladů pro změněnou stavbu, označovanou v odborném vyjádření jako novostavba. Závěr odborného vyjádření je relevantní v tom, že hodnotí změněnou stavbu, nikoliv jen zastínění stavbou opěrné zdi. V dalším podání osoba zúčastněná na řízení předložila znalecký posudek vypracovaný znaleckým ústavem DEKPROJEKT s.r.o. Dle jejího názoru předložený posudek vyvrací žalobcem doložené odborné vyjádření. Z posudku plyne, že z hlediska denního osvětlení je zastínění objektu Dr. K. vlivem stavby opěrné zdi a skladu vyhovující. V. Jednání před soudem V posuzované věci se konaly dvě jednání. První jednání proběhlo dne 14. 12. 2015. Při něm účastníci nejprve uvedli obdobnou argumentaci jako ve svých podáních. Žalobce zdůraznil, že předmětem řízení není přímo námitka stínění, ale postup orgánu veřejné moci při rozhodování o tom, zda byla i tato námitka přezkoumatelným způsobem vypořádána. Soud provedl dokazování Hodnocením vlivu stínění ze dne 21. 5. 2014, které vypracoval Ing. P. K., autorizovaný inženýr pro techniku prostředí staveb, specializace elektrotechnické zařízení a listinou označenou jako znalecký posudek č. ZP0043/2015, která byla vypracována znaleckým ústavem DEKPROJEKT s.r.o dne 30. 10. 2015, konkrétně jej vypracoval Ing. V. S. a zkontroloval Ing. V. Z., Ph.D. autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby, znalec pro oslunění, denní a umělé osvětlení, a do řízení předložila osoba zúčastněná na řízení. Proti obsahu listiny označené jako znalecký posudek uplatnil žalobce několik výhrad (např. není doložen výpočet posudku, činitelé odrazu jsou silně nadhodnocené apod.). Setrval na správnosti výpočtů odborného posouzení Ing. K. Žalovaný k provedenému dokazování zejména uvedl, že v průběhu stavebního řízení nebyl předložen ani jeden z provedených důkazů. Dle jeho názoru vliv na zastínění měla původní stavba opěrné zdi, která však byla povolená již v roce 2012. Nyní posuzovaná změna stavby se nedotkla výšky stavby. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že Ing. K. není znalec a navíc hodnotí stavbu opěrné zdi a skladu, tj. situaci, která není předmětem tohoto řízení. Zdůraznila, že odborné hodnocení vlivu zastínění bylo doloženo až v rámci řízení před soudem. Do správního řízení podával žalobce námitky, které se týkaly obecně zastínění a především obavy ze zastínění provozu pochůzné části terasy. K dotazu soudu bylo doplněno, že střecha by měla být zatravněna (vegetační pochůzná střecha). Následně bylo jednání přerušeno za účelem zadání znaleckého posudku týkajícího se posouzení míry zastínění pobytových prostor v severní části objektu žalobce v důsledku stavby povolené přezkoumávaným rozhodnutím. Při dalším jednání konaném dne 19. 9. 2016 soud především provedl dokazování znaleckým posudkem č. 11/2016 (Posouzení míry zastínění pobytových prostor v severní části objektu na adrese D. K. 131, Z., stavbou povolenou rozhodnutím Magistrátu města Zlín, stavebního úřadu ze dne 25. 11. 2013, č. j. MMZL 141741/2013/Jan) zpracovaného Ing. T. P., soudním znalcem v oboru - technické obory, odvětví - Stavební odvětví se specializací: oslunění, denní a umělé osvětlení budov dne 30. 5. 2016. Žalovaný i osoba zúčastněná na řízení se závěry znaleckého posudku souhlasila a neměla proti němu žádné výhrady. Žalobce své výhrady rozčlenil do několika oblastí. 1) Ve znaleckém posudku není obsažen výpočet činitele Dw (%) roviny zasklení okna z vnější strany ve stanoveném kontrolním bodě (kritérium hodnocení vlivu stínění denního osvětlení hodnocených prostor). Nelze proto posoudit, zda jsou zohledněny všechny podstatné stínící překážky, jejich pozice a rozměry. 2) Činitelé odrazu překážek uvedené souhrnně v textu posudku (0,5 až 0,65) jsou silně nadhodnoceny. 3) Posudek nevhodně začleňuje do svého obsahu a závěru osvětlení uvnitř hodnocených prostor, což je pro zkoumání vlivu stínění novostavbou bezpředmětné. 4) Posudek obsahuje nepřesnost (tabulka B.1 sloupec 2 je označen nepřesně) a chyby (část VI. odst. 1 Dw laboratoře = 36,6 % nikoliv 35,3). Kategorizace lokality z hlediska zkoumání vlivů stínění je zcela nepřesná. Při jednání byl jako svědek vyslechnut Ing. K., který pro žalobce zpracoval odborné vyjádření. Především uvedl, že prostory zubní laboratoře zařadil do kategorie běžné prostory pro zrakovou činnost, kde hodnota činitele denního osvětlení činí nejméně 32 %. Po započítání situace po provedení dostavby dle dokumentace vyšlo číslo výrazně nižší, než 32 %, a to pod 30 %. Soudem ustanovený znalec určil vyšší kategorii místností, kde musí hodnota dosahovat nejméně 35 %. V posudku však nebyl doložen výpočet, proto nebylo možno zkontrolovat geometrické uspořádání okolních staveb, tj. prvků způsobujících stínění. S ohledem na situaci na místě samém (třípodlažní dům, zídka, nová stavba, nový nájezd z cesty) se hodnoty zdají příliš vysoké. Dle názoru svědka nemělo být při posouzení zohledňováno vnitřní osvětlení, neboť to záleží na stavebním řešení vlastního interiéru. K dotazu žalobce svědek uvedl, že za poslední rok zpracoval odhadem 35 až 40 posudků, které se týkají vlivu stínění. Problematikou stínění se pak zabývá 20 let. K dotazu žalobce rovněž doplnil, že při stanovení kategorie hodnoty činitele denní osvětlenosti se vychází z normy ČSN 730580 (zde je popsána metoda). Laboratoř, což jsou dvě obytné místnosti v rodinném domě, sice vyžadují vysokou zrakovou náročnost, avšak to nestačí, aby byl celý rodinný dům nacházející se v lokalitě běžné občanské vybavenosti, zařazen do vyšší kategorie. Svědek dále popsal průběh zkoumání zastínění. Soud následně přistoupil k výslechu znalce. Znalec uvedl, že při posouzení používal rozměry staveb, jejich vzdáleností dle projektové dokumentace a skutečností zjištěných při místním šetření. Prostory (pracoviště), kde se vykonávají činnosti zrakově náročné, musí být zařazeny do třídy s nejvyšší kategorií, tj. limitem 35 %. Není standardem, aby podrobné výpočty byly součástí znaleckého posudku. Znalec se dále vyjádřil k jednotlivým námitkám uvedeným pod bodem 1 až 4. K bodu 1 uvedl, že na jednom vyobrazení v obrázku jsou přímo uvedeny činitele Dw roviny zasklení okna, a to je přesně střed okna. K bodu 2 především uvedl, že činitelé odrazu překážek uvedené v posudku, jsou rozmezí 0,5 až 0,65. Dále podrobně popisuje posouzení činitele odrazu. Činitelé odrazu přitom byli spíše na dolní hranici možné tolerance činitele denního odrazu. K bodu 3 uvedl, že jeho úkolem od soudu bylo i posouzení toho, zda má pracovník dostatek denního světla na pracovním stole. Proto musel vycházet i z hodnocení vnitřních prostor. Navíc doplnil, že takové kritérium obsahují i nové pražské předpisy, což je nejnovější čerstvý předpis v republice pro posuzování denního osvětlení, resp. zastínění novostavbami, přístavbami a dalšími stavbami stavby stávající. K bodu 4 k zařazení lokality do kategorií podle ČSN uvedl, že musí být nejpřísnější kategorie pro dostatek denního světla nejvyššího stupně, neboť práce prováděné v zubní laboratoři jsou hodně zrakově náročné. Při zařazení do kategorie místností a pracovišť vycházel z praxe, neboť téměř 25 let působí na plzeňské hygienické stanici. K dotazu žalobce uvedl, že v rámci výpočtu zahrnul všechny podstatné stínící překážky, jejich pozice, rozměry a odrazné vlastnosti. Znovu zdůraznil, že činitelé odrazu, které zadával do výpočtu, byly v nízkých hodnotách. Pokud by měl využít možnosti třeba až bílé fasády a šel na odraz 0,8, pak by čísla činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna, byla ještě vyšší, než jsou uvedena v závěru posudku. K dotazu žalobce dále uvedl, že konzultoval zařazení laboratoře do kategorie. Konzultanta neuvedl do posudku, neboť o stejné kategorii byl přesvědčen, přičemž se dotázal zpracovatele předmětné normy. Soudu rovněž předložil vstupní data, z nichž vycházel, a které nebyly uvedeny v posudku. Současně však uvedl, že posudky se nedají z hlediska dat srovnávat, neboť každý výpočtář nasadí výšku, resp. nulu někde a od té se odvíjí další rozměry. Soud přerušil na 10 min jednání a poskytl žalobci vstupní údaje. Žalobce následně po konzultaci se svědkem Ing. K. uvedl, že nelze dovodit bod nula, v hodnocení posudku je jiný tvar a charakter stínících objektů, než v odborném vyjádření Ing. K. Z tohoto důvodu není možné se během 10 až 15 minut k věci vyjádřit. Pokud by svědek dostal soubor, který je kompatibilní s jeho softwarem, pak by mohl provést hodnocení posudku v řádech hodin, ale ne v den jednání. K dotazu osoby zúčastněné na řízení znalec uvedl, že při zachování veškerých rozměrů odraznosti, tj. barvy povrchů vnějších, nemá žádný vliv doplnění stavby již povolené opěrné zdi o obvodové zdi. Žalobce po provedeném dokazování závěrem znovu zdůraznil, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné s ohledem na nedostatečné odůvodnění a nesrozumitelnost, čemuž nasvědčuje i rozsah soudem provedeného dokazování. Zpracovaný znalecký posudek trpí vadami a nelze k němu přihlížet. Zkušenosti, způsob zpracování a rozhled pak jednoznačně svědčí ve prospěch svědka jako odborníka na posuzovanou oblast a nikoliv ve prospěch znalce. Žalovaný toliko převzal úvahy založené na vizuálním pozorování při místním šetření a prakticky opsal závěry stavebního úřadu. Dle žalobce správní orgány porušily § 3 správního řádu a nezjistily stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný závěrem zdůraznil, že se vypořádal se všemi žalobcem uplatněnými námitkami. Žalobce v průběhu řízení neuplatnil požadavek na další dokazování, nepředložil odborné vyjádření, uplatnil námitku omezení denního osvětlení. S touto námitkou se stavební úřad i žalovaný vypořádal. Posudek zpracovaný soudním znalcem má vyšší váhu, než odborné vyjádření zpracované autorizovanou osobou. V průběhu řízení dva znalecké posudky prokázaly, že nedojde k omezení denního světla v místnosti laboratoře. Osoba zúčastněná na řízení závěrem uvedla, že provedením přístavby nedojde ke zvětšení nějaké stínící překážky, která by měla vliv na přístup denního světla do prostoru žalobce, což prokázal i soudní znalec. Rovněž zdůraznila, že hodnocení zpracované autorizovaným inženýrem neobstojí proti znaleckému posudku, který byl zpracován soudem ustanoveným znalcem. V. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdější předpisů – dále jen „s.ř.s.“), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem. Soud se předně zabýval námitkou žalobce, že posuzovaná změna stavby před jejím dokončením zastíní denní osvětlení v místnosti využívané jako zubní laboratoř v prostorách jeho nemovitosti více než odpovídá platným právním předpisům a závazné normě. Podle § 12 odst. 4 vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, zastínění stávajících pobytových místností novými stavbami nebo jejich novými částmi se posuzuje podle činitele denní osvětlenosti roviny zasklení oken. Zastínění stávajících vnitřních prostorů se považuje za vyhovující, jsou-li dodrženy normové hodnoty. Zastínění nově navrhovaných pobytových místností se posuzuje podle činitele denní osvětlenosti na srovnávací rovině uvnitř těchto místností v souladu s normovými hodnotami. Zastínění stávajících i nových bytů se kromě výše uvedeného posuzuje podle oslunění v souladu s normovými hodnotami. Podle § 45 odst. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, k osvětlení pracoviště včetně spojovacích cest se užívá denní, umělé nebo sdružené osvětlení. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Normovou hodnotou se rozumí konkrétní hodnota denního, umělého nebo sdruženého osvětlení obsažená v příslušné české technické normě upravující hodnoty denního, sdruženého a umělého osvětlení16) Normovým požadavkem se rozumí technický požadavek obsažený v příslušné české technické normě16). Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. Požadavky na osvětlení vnitřních prostor budov denním světlem stanoví norma ČSN 73 0580. Norma stanoví základní kritéria pro hodnocení denního světla v budovách, stanoví limity těchto kritérií a stanoví i další náležitosti. Stavební úřad k námitce omezeného přístupu denního světla do laboratoře především uvedl: „Stavební úřad šetřením na místě samém zjistil, že prostory laboratoře jsou zásobovány denním světlem ze severní strany, ale rovněž tak z východní- z východní strany jsou rovněž prostory laboratoře osluněny (zda dostatečně není předmětem tohoto řízení). Ze severní strany není předpokladu dopadu slunečního světla. Stavební úřad rovněž zjistil, že při provádění laboratorních prací je používáno umělé osvětlení. Stavební úřad tedy dospěl k závěru, že realizací navrhované změny stavba před jejím dokončením ke zhoršení podmínek pro práci v laboratoři nemůže dojít.“ Žalovaný v rozhodnutí nejprve uvedl závěr stavebního úřadu. Dále doplnil: „Ze severní strany není předpoklad dopadu slunečního světla a navíc navrhovaná změna stavby před jejím dokončením bude výškově umístěna na úrovni suterénu stávajícího objektu penzionu UNO a její pochůzná střecha bude navazovat na terén pod příjezdovou cestou (pozemek se svažuje východním směrem). Pokud se týká odvolatelem namítané případné činnosti na střeše skladu, odvolací správní orgán uvedl, že se jedná o námitku vyplývající z obavy budoucího užívání stavby, k čemuž se nemůže odvolací orgán vyjádřit jinak, než že povinností stavebníka je realizovat a následně užívat stavbu v souladu s vydanými pravomocnými rozhodnutími.“ Žalobce v průběhu stavebního řízení opakovaně namítal nesplnění požadavků na denní osvětlení v jeho nemovitosti v prostorách zubní laboratoře. V průběhu řízení před stavebním úřadem a v rámci odvolacího řízení však nepředložil žádné odborné vyjádření či listinu ve formě znaleckého posudku, kterými by svá tvrzení doložil. Odborné vyjádření přiložil až k žalobě. Stavební úřad i žalovaný tedy na základě místního šetření obecně zhodnotili, že navrhovaná změna stavby před jejím dokončením nepovede ke zhoršení denního osvětlení. Nelze proto dospět k závěru, že by rozhodnutí žalovaného či případně stavebního úřadu bylo z tohoto důvodu nepřezkoumatelné. V posuzovaném případě je třeba přihlédnout i k tomu, že napadeným rozhodnutím nebyla povolena ani umístěna opěrná zeď. To se stalo již na základě stavebního povolení ze dne 27. 1. 2012. V posuzovaném případě umístění a povolení stavby spočívalo v doplnění již povolené železobetonové opěrné stěny o obvodové stěny a strop. Stavební úřad, resp. žalovaný, disponuje odbornými znalostmi, aby mohl posoudit námitku zastínění. K posouzení toho, zda toliko doplnění již povolené stavby opěrné zdi o obvodové stěny a strop způsobí zastínění sousední nemovitosti, nemusel stavební úřad ani žalovaný zpracovávat studii zastínění či si přímo vyžadovat znalecký posudek. Postačoval toliko obecný závěr, který vzešel z provedeného místního šetření, a to zejména za situace, kdy žalobce v celém průběhu správního řízení nepředložil žádné odborné posouzení zastínění (listinu ve formě znaleckého posudku či odborného vyjádření) a ani se jeho námitka neopírala o zcela konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že povolovaná změna stavby způsobí zastínění jeho nemovitosti. Soud proto nemohl přisvědčit závěru žalobce, že v posuzovaném případě byl porušen § 3 správního řádu, vyžadující zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Soud k věci dále uvádí, že až k žalobě bylo přiloženo odborné vyjádření. Soud při jednání tento důkaz provedl. Odborné vyjádření obsahuje výpočty výsledků vlivu stínění. Po provedeném hodnocení vlivu stínění je uveden závěr, že novostavba stíní denní osvětlení dotčených prostor (pracovních) místností laboratoří umístěných v RD na adrese D. K. č.p. 131 ve Z. (nemovitost žalobce) víc než je přípustné ve smyslu platné legislativy ČR. Dle závěru hodnocení pak navrženou stavbu není možné doporučit k realizaci. V průběhu soudního řízení osoba zúčastněná na řízení předložila znalecký posudek č. ZP0043/2015, který zpracoval znalecký ústav DEKPROJEKT s.r.o dne 30. 10. 2015, konkrétně jej vypracoval Ing. V. S. a zkontroloval Ing. V. Z., Ph.D., autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby, znalec pro oslunění, denní a umělé osvětlení. Z jeho závěru plyne, že bylo provedeno posouzení míry zastínění z pohledu denního osvětlení pobytových prostor (laboratoř zubní ordinace) v severní části domu žalobce navrženou stavbou opěrné zdi a skladu na pozemku osoby zúčastněné na řízení. Vliv denního osvětlení byl posouzen kontrolními body v oknech pobytových místností. Na základě napadeného stavebního povolení a projektové dokumentace bylo ověřeno, že výškové poměry zůstávají po změně stavby před dokončením zachovány. Z výsledků výpočtů vyplývá, že v navrhovaném stavu je zastínění pobytových prostor v severní části objektu žalobce z hlediska denního osvětlení vyhovující. Nedochází-li ke zvýšení stavby, lze předpokládat, že jak pro stavbu samotné opěrné zdi dle stavebního povolení ze dne 27. 1. 2012, tak i pro změnu stavby na stavbu opěrné zdi a skladu dle stavebního povolení ze dne 25. 11. 2013, jsou výsledky shodné a tato změna stavby nemá proti původní stavbě na míru zastínění prakticky žádný vliv. Soud k věci dále uvádí, že jak odborné posouzení Ing. K., tak i listina ve formě znaleckého posudku, jako jeden celek hodnotili stavbu opěrné zdi a i její změnu spočívající v doplnění již povolené železobetonové opěrné stěny o obvodové stěny a strop. Provedl-li soud dokazování těmito dvěma důkazy s naprosto protichůdnými závěry, pak nezbylo než, aby si nechal zpracovat posudek soudem ustanoveným znalcem. Dle názoru soudu posuzovaný případ splňuje podmínky postupu dle § 127 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) neboť k objasnění skutkového stavu věci je třeba odborných znalostí a současně byly tyto skutečnosti předmětem odborného posouzení se zcela odlišným závěrem. Soud proto provedl dokazování znaleckým posudkem č. 11/2016. Z něj plyne, že zastínění pobytových prostor v nemovitosti žalobce (prostory zubní ordinace) z pohledu denního osvětlení je na základě provedených výpočtů činitele denní osvětlenosti roviny zasklení oken u místnosti laboratoř 35,3 % a u místností čistá laboratoř Dw=35,3 %. Obě hodnoty Dw jsou vyšší než hodnota Dw požadovaná normou, která činí 35 %. Zastínění předmětných pobytových prostor z hlediska denního osvětlení je na základě provedených výpočtů přípustné, resp. vyhovující. Splnění podmínek pro osvětlení pracoviště zubní laboratoře denním světlem podle § 45 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. bude i po realizaci stavby dle rozhodnutí možné. Soud k věci dále uvádí, že v případě znaleckého posudku ve smyslu § 127 o.s.ř. se jedná o důkaz, který soud hodnotí jako každý jiný důkaz. Soud však nemůže posuzovat skutečnosti, ke kterým je třeba odborných znalostí a není oprávněn přehodnocovat závěry znalce po věcné stránce, ale musí postupovat podle ustáleného výkladu judikatury, tedy může hodnotit jen úplnost výchozích skutkových podkladů, logickou souladnost znalcových závěrů a eventuálně též srovnávat obsah znaleckého posudku s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, dostupné na www.nsoud.cz). K námitce odborných a věcných vad posudku soud uvádí, že soud nemůže tento posudek hodnotit z hlediska hodnocení denního osvětlení, tj. jeho věcné správnosti. Může se pouze zabývat otázkou, zda byl znalecký posudek náležitě odůvodněn, a zda jeho závěr je logický a zda vycházel z úplných podkladů. Soud rovněž využil často využívanou možnost výslechu znalce, a to zejména také k otázkám a okolnostem vyplývajícím z námitek účastníků řízení. Jednotlivé odpovědi znalce jsou rekapitulovány v části V. (jednání před soudem) rozsudku. Soud celkově považuje znalecký posudek za vyčerpávající, znalec zcela srozumitelně a konkrétně odpověděl na položené otázky. Při zpracování znaleckého posudku vycházel z projektové dokumentace a rovněž ze skutečností zjištěných při místním šetření. Dle názoru soudu není přitom nezbytné, aby součástí znaleckého posudku byly i výpočty, jak namítal žalobce. Znalec měl při jednání výpočty s sebou a dal žalobci možnost se s nimi seznámit. Znalec zubní laboratoř označil jako pracoviště, kde se vykonávají činnosti zrakově náročné, a proto jej zařadil do třídy nejvyšší kategorie s limitem 35 %. Ani odborné vyjádření ani osobou zúčastněnou na řízení předložený znalecký posudek pracoviště zubní laboratoře do této kategorie nezařadil. V této souvislosti je třeba zmínit i to, že se znalec dlouhodobě věnuje této problematice ve svém zaměstnání na krajské hygienické stanici, což uvedl při svém výslechu. Posuzovaná změna stavby před jejím dokončením tedy musí z hlediska zastínění nemovitosti žalobce splňovat přísnější podmínky. V obrázku č. 10 jsou uvedeny hodnoty činitele Dw roviny zasklení okna, přičemž se jedná přesně o střed okna. Žalobce namítal, že tento parametr ve znaleckém posudku není uveden. K další námitce žalobce, týkající se činitelů odrazu překážek, uvedl, že vzal jednotlivé dílčí plochy a pomocí činitelů odrazu určil tyto malé dílčí plochy. Následně určil průměrem odraz celistvé plochy. Činitele odrazu pro výpočty určil spíše na dolní hranici možné tolerance činitele denního odrazu, tj. 0,5 až 0,65, ale mohl použít činitel odrazu i 0,8, což by vedlo k tomu, že čísla činitele denní osvětlenosti roviny zasklení okna by byla ještě vyšší. Zdůraznil, že do výpočtu zahrnul všechny podstatné stínící překážky, jejich pozice, rozměry a odrazné vzdálenosti. Jde-li o namítané zohlednění vnitřního osvětlení, znalec uvedl, že jeho úkolem od soudu bylo i posouzení toho, zda má pracovník dostatek denního světla na pracovním stole. Proto musel vycházet i z hodnocení vnitřních prostor. Navíc doplnil, že takové kritérium obsahují i nové pražské předpisy, což je nejnovější čerstvý předpis v republice pro posuzování denního osvětlení, resp. zastínění novostavbami, přístavbami a dalšími stavbami stavby stávající. Soud i toto jeho vysvětlení považoval za dostatečné a přesvědčivé. Znalec rovněž v rámci svého výslechu uvedl, že si u zpracovatele normy toliko telefonicky ověřil zařazení laboratoře do nejpřísnější kategorie z hlediska denního osvětlení. Znalec však byl o takovém zařazení přesvědčen. Dle názoru soudu se proto ani nejednalo o konzultanta, který byl přibrán znalcem k posouzení zvláštních dílčích otázek (§ 10 odst. 2 zák. č. 36/1967 Sb.), o znalcích a tlumočnících a bylo by nutno jej uvádět ve znaleckém posudku. Dle názoru soudu znalec v rámci výslechu dostatečně reagoval na námitky žalobce proti obsahu znaleckého posudku. Nelze ani odhlédnout od toho, že závěry znaleckého posudku korespondují se závěry listiny označené jako znalecký posudek, který předložila osoba zúčastněná na řízení. Soud dále k věci uvádí, že soudem ustanovený znalec a i Ing. V. Z., Ph.D, který kontroloval listinu předloženou osobou zúčastněnou na řízení, jsou znalci zapsaní v seznamu znalců se specializací: oslunění, denní a umělé osvětlení budov. Právě zapsání určité osoby do seznamu znalců garantuje její odbornou úroveň. Neobstojí pak argumentace žalobce týkající se počtu zpracovaných posudků či délky vykonávané praxe. Dle názoru soudu ani svědecká výpověď Ing. P. K. nezpochybnila znalecký posudek z pohledu jeho správnosti a úplnosti. Svědek totiž především při jednání uváděl a konkretizoval námitky žalobce proti obsahu znaleckého posudku. Jak plyne i ze shora uvedeného, znalec na ně dokázal přesvědčivým způsobem reagovat a srozumitelným způsobem vysvětlit svůj postup. Ten ostatně plyne i ze znaleckého posudku. Žalobci byla dána možnost se seznámit s výpočty, avšak soud neshledal potřebu, aby žalobce za pomoci svědka přepočítal hodnoty již jednou vypočtené znalcem a prakticky tak kontroloval správnost znaleckého posudku. Žalobce dále obecně namítal, že projektová dokumentace byla opakovaně měněna a není tudíž zřejmé, která verze byla schválena a je aktuální. Ze správního spisu je zřejmé, že projektová dokumentace ze dne 15. 4. 2013 je označena jako neplatná. Platná projektová dokumentace je opatřena doložkou stavebního úřadu, která vyjadřuje její schválení dle podmínek rozhodnutí stavebního úřadu. Soud tedy tuto námitku neshledal důvodnou. Žalobce dále namítal, že v důsledku zásadního přiblížení se k domu žalobce a možného komerčního využití horní části změněné stavby vytvoří potenciál budoucích zásahů do práva žalobce na soukromí a naruší legitimně očekávaný rozsah soukromí. Soud k tomu uvádí, že předmětem řízení byla přístavba skladu jako rozšíření zázemí k bytu provozovatele penzionu. Sklad bude sloužit k uskladnění zahradního nábytku, nářadí, sekačky na trávu, cyklistických kol apod. Přístavba stávajícího penzionu sousedí s částí RD, ve kterém se nachází zubní ordinace, laboratoř. Nelze proto vycházet z odlišného účelu využití horní části střechy, než byl určen v rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobce ani nespecifikoval, o jaké konkrétní zásahy do jeho soukromí by se mělo jednat. Nelze ani pominout skutečnost, že sklad byl přistaven k části RD, kde je zubní ordinace a laboratoř. VI. Náklady řízení O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta) a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní agendy nevznikly. Podle ust. § 60 odst. 5 s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které ji soud uložil. Z důvodu zvláštního zřetele hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že osobě zúčastněné na řízení soud neuložil plnění povinnosti a ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné, právo na náhradu nákladů jí nepřiznal.

Poučení