30 A 45/2012 - 264

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a soudců Mgr. Jaroslava Škopka a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: L,.K., zastoupeného Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou, se sídlem Milešovská 6, 130 00 Praha 5, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, 306 14 Plzeň, v řízení o žalobě ze dne 29. 6. 2012 na ochranu proti nečinnosti žalované ve věci žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2010 doručené žalované dne 30. 11. 2010 a evidované pod čj. R-1521-10, o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2010 doručené žalované dne 30. 11. 2010 a evidované pod čj. R-1521-10, o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku .

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17.345,- Kč, a to k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Barbory Kubinové, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku .

Odůvodnění

Žalobou ze dne 29. 6. 2012 doručenou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal soudní ochrany proti nečinnosti žalované, kterou spatřoval v tom, že žalovaná do dne podání žaloby nerozhodla o žalobcově žádosti podané dne 29. 11. 2010, kterou se domáhal uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jeho studia na zahraniční vysoké škole, konkrétně Zakarpatské státní univerzitě se sídlem v Užhorodě. Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2012, čj. 6A 95/2012-22, postoupil věc Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „zdejší soud“). Problematika vysokého školství, včetně uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, byla upravena v zákoně č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o vysokých školách“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „správní řád“). [I] Skutkový základ věci Žalobce podáním ze dne 29. 11. 2010 (doručeným žalované dne 30. 11. 2010) požádal Západočeskou univerzitu v Plzni o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice v magisterském oboru Právo a právní věda získaném prostřednictvím Mezinárodního institutu podnikatelství a práva, s.r.o. se sídlem v Praze na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodu. K žádosti byly předloženy, ve smyslu § 90 odst. 2 zákona o vysokých školách a bodu 3 Rozhodnutí rektora ZČU č. 15R/2009, úředně ověřené kopie dokladů o dosaženém zahraničním vzdělání, včetně jejich úředních překladů (dále též jen „Žádost“). Žalovaná vydala dne 13. 12. 2010 pod čj. PR-P-738/10 výzvu, kterou žalobce vyzvala k doplnění Žádosti, a to předložením a) anotace jednotlivých předmětů s uvedením doporučené studijní literatury, b) rozvržení studijních předmětů do jednotlivých semestrů, včetně specifikace způsobu výuky, c) uvedení hodin přímé výuky (přednášek, cvičení a seminářů), d) způsobu zakončení výuky toho kterého předmětu, e) způsobu zakončení výuky ve studijním programu, f) typu studijního programu, standardní doba studia, forma studia, datum přijetí a datum ukončení studia, g) studijního plánu pro bakalářské studium oboru Právo schválený vědeckou radou ZakSU (= Zakarpatské státní univerzity v Užhorodu). Ke splnění výzvy byla žalobci stanovena lhůta 30 dnů ode dne doručení výzvy. Žalobce reagoval na výzvu ze dne 13. 12. 2010 podáním datovaným dne 28. 12. 2010, v němž uvedl, že k doplnění Žádosti předkládá žalované sylaby studijních předmětů a studijní plán, které obsahují všechny požadované informace. Podáním ze dne 5. 1. 2011 žalobce předložil žalované nový studijní plán, když ten původní, zaslaný spolu s podáním ze dne 28. 12. 2011, byl dle žalobcových slov chybný. Žalobce se následně podáním ze dne 22. 3. 2011 označeným jako Podnět k učinění opatření proti nečinnosti obrátil na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen „Ministerstvo“). Žalobce se v uvedeném podání domáhal, aby Ministerstvo, jako orgán nadřízený žalované, přijalo taková opatření, která by zabránila průtahům v řízení. Žalovaná vydala dne 27. 4. 2011 pod čj. PR-P 738/10 rozhodnutí, kterým žalobcovu žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice zamítla. Rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 7. 12. 2011, čj. 22 159/2011-30, bylo k žalobcovu odvolání rozhodnutí žalované o zamítnutí Žádosti zrušeno a věc byla žalované vrácena k novému projednání. Na základě žalobcova podání stran opatření proti nečinnosti, Ministerstvo dne 4. 12. 2012 přikázalo žalované (přípis čj. MSMT-35461/2012-30), aby ve věci žalobcovy žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice učinila opatření nezbytná ke zjednání nápravy (jako např. dožádat chybějící podklady od žadatele nebo zahraniční vysoké školy, nebo vyzvat žadatele k vyjádření k podkladům rozhodnutí, nebo vydat rozhodnutí o Žádosti). Žalobcovu žádost o opatření proti nečinnosti ve věci obdrželo Ministerstvo rovněž dne 20. 2. 2013. Na jejím podkladě požádalo žalovanou (přípis ze dne 5. 3. 2013, čj. MSMT-7394/2013-3) o sdělení, v jaké fázi se nachází řízení o novém projednání žádosti. Žalovaná výzvou ze dne 25. 3. 2013, čj. ZCU 009323/2013, vyzvala žalobce, aby doplnil Žádost o a) autentické studijní plány bakalářského a magisterského studijního programu/oboru Právo, právní věda uskutečňovaný zahraničními vysokými školami vydané přímo Zakarpatskou státní univerzitou (Ukrajina), příp. Moskevským institutem podnikatelství a práva (Rusko) s úředními překlady do českého jazyka; b) specifikovat studijní plány programu/oboru uvedeného v bodě 1, který žadatel absolvoval na zahraniční vysoké škole - jaký byl jeho právní status a identifikační znaky [typ, název, standardní doba studia, forma studia, anotace studijní předmětů s uvedením doporučené studijní literatury atd.]; c) specifikovat rozložení jednotlivých studijních předmětů do jednotlivých konkrétních semestrů konkrétních roků studia a určení formy a rozsahu jejich výuky a způsobu jejich ukončení; d) specifikace způsobu výuky, jakož i určení, zda se jednalo o předmět povinný, povinně volitelný či nepovinný; e) specifikaci a prokázání toho, zda se jednalo o studijní program, který byl v souladu s ukrajinskými předpisy modifikován pro přípravu cizích (resp. neukrajinských) státních příslušníků a zda v něm bylo vědeckou radou předmětné ukrajinské, příp. ruské vysoké školy povoleno pro dobu, v níž žadatel studovala, nahrazení určitého počtu hodin určených pro výuku právního systému Ukrajiny, příp. Ruska hodinami určenými pro výuku právního systému ČR, Evropského práva a mezinárodního práva; f) originál, příp. úředně ověřenou kopii licence a státní akreditace udělenou Ministerstvem školství a vědy Ukrajiny pro Zakarpatskou státní univerzitu v Užhorodě pro přípravu magistrů se zaměřením na obor Právo/Právní věda; g) předložení úředně ověřené kopie diplomu a dodatku k diplomu, včetně jejich úředních překladů dokládajících dosažení bakalářského stupně vzdělání. Ke splnění výzvy byla žalobci stanovena lhůta 60 dnů ode dne doručení výzvy, přičemž byl poučen o tom, že nebudou-li požadované dokumenty předloženy ve stanovené lhůtě, bude řízení vedené pod čj. PR-P-738/10 zastaveno v souladu s § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Žalovaná vydala dne 25. 3. 2013, čj. ZCU 009323/2013, rozhodnutí, kterým řízení o Žádosti přerušila. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím ze dne 3. 5. 2013, čj. ZCU 015391/2013 zrušeno. Žalovaná podáním ze dne 3. 6. 2013, čj. ZCU017913/2013, vyzvala žalobce k seznámení s podklady pro rozhodnutí. Žalobce v podání ze dne 15. 6. 2013 adresovaném Západočeské univerzitě v Plzni namítl podjatost rektora a všech pracovníků ZČU. Žalovaná předložila dne 24. 6. 2013 věc k rozhodnutí Ministerstvu. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 22. 4. 2014 vydaným pod čj. MSMT-9618/2014-1 (dále též jen „Rozhodnutí ze dne 22. 4. 2014“) zamítl žalobcův rozklad proti usnesení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 1. 11. 2013, čj. MSMT-31524/2013 (dále též jen „Usnesení“) a Usnesení potvrdil. Usnesením bylo konstatováno, že úřední osoba (= rektorka Západočeské univerzity v Plzni) není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení vedeném ve věci žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2010 o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Rozhodnutí ze dne 22. 4. 2014 nabylo právní moci dne 28. 4. 2014. [II] Žaloba Žalobce konstatoval, že dne 29. 11. 2010 podal k žalovanému správnímu orgánu žádost o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jeho studia na zahraniční vysoké škole, konkrétně na Zakarpatské státní univerzitě se sídlem v Užhorodě, a to dle § 89 odst. 1 zákona o vysokých školách, kterou po výzvě žalované doplnil o všechny potřebné podklady. O žádosti rozhodl rektor žalované tak, že ji rozhodnutím čj. PR-P 738/10 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal k nadřízenému správnímu orgánu (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy). To dne 7. 12. 2011 vydalo pod čj. 22159/2011-30 rozhodnutí, které bylo žalobci doručeno až dne 19. 3. 2012 (z důvodu pochybení Ministerstva). Rozhodnutím Ministerstva bylo předchozí rozhodnutí žalované zrušeno a věc jí byla vrácena k novému projednání. Dnem doručení, tedy 19. 3. 2012, nabylo rozhodnutí právní moci. Od tohoto dne také začínají plynout lhůty pro vydání rozhodnutí dle ustanovení § 71 správního řádu (odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010, čj. 8 Ans 6/2009-82). Poslední den lhůty pro vydání nového rozhodnutí připadl nejpozději na den 18. 5. 2012 (pokud se bude brát v potaz prodloužená šedesátidenní lhůta). Jelikož do 18. 5. 2012 žalovaná nevydala ve věci rozhodnutí a žalobce ani žádným jiným způsobem nekontaktovala, podal žalobce dne 22. 5. 2012 žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu k nadřízenému správnímu orgánu, tedy k Ministerstvu. I tento orgán je do dnešního dne (= den podání žaloby) zcela nečinný. Jelikož je žalovaný nečinný a žalobce bezvýsledně vyčerpal jediný prostředek, který správní řád stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti, žalobce navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým žalované uloží povinnost rozhodnout ve věci Žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2010 o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace (dosaženého na Zakarpatské státní univerzitě v Užhorodu) v České republice, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [III] Vyjádření žalované k žalobě Žalovaná v podání ze dne 7. 11. 2012 zopakovala základní údaje ze správního řízení a zdůraznila, že Ministerstvo rozhodnutím ze dne 7. 12. 2011, čj. 22 159/2011-30 vyhovělo žádosti žalobce a zrušilo rozhodnutí žalované ze dne 27. 4. 2011, čj. PR-P 738/10 a věc vrátilo žalované k novému projednání. Toto rozhodnutí žalovaná obdržela dne 2. 1. 2012, avšak správní spis jí vrácen nebyl. K tomu došlo až dne 29. 10. 2012. Žalovaná uvedla, že vydá ve věci rozhodnutí po opětovném komplexním posouzení všech předložených podkladů. [IV] Posouzení věci krajským soudem Po provedeném jednání soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 79 odst. 1 věty prvé s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Podle § 79 odst. 2 s. ř. s. je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon. Podle § 81 odst. 3 s. ř. s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Soud nejprve uvážil nad žalobcovou aktivní legitimací. Základní podmínkou pro podání žaloby ve smyslu § 79 s. ř. s. je bezvýsledné vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce se v posuzované věci opakovaně obrátil na Ministerstvo s žádostí na ochranu před nečinností správního orgánu ve smyslu § 80 správního řádu. Byť Ministerstvo dne 4. 12. 2012 přikázalo žalované, aby ve věci žalobcovy žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice učinilo opatření nezbytná ke zjednání nápravy, do dne rozhodnutí soudu nebylo žalovanou vydáno rozhodnutí ve věci. Soud vzal tedy za své, že žalobce skutečně bezvýsledně vyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Stran věcného posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu soud uvážil následovně. Podle § 105 zákona o vysokých školách nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se v řízení ve věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Zákon o vysokých školách v jeho speciálních ustanoveních týkajících se uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, resp. řízení o žádosti o takové uznání (= § 89 a § 90 zákona o vysokých školách), nestanoví zvláštní lhůty pro rozhodnutí o žádosti. Proto byla žalovaná povinna aplikovat ustanovení správního řádu. Podle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Podle § 71 odst. 3 správního řádu pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ; b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle § 44 odst. 1 správního řádu řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení (dále jen „žádost“), došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Podle § 45 odst. 2 správního řádu nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit. Řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 30. 11. 2010. K vydání prvého rozhodnutí ve věci žalovanou došlo dne 27. 4. 2011, to však bylo následně zrušeno odvolacím orgánem (rozhodnutí ze dne 7. 12. 2011). Následně byl žalobce opakovaně vyzýván k doplnění podkladů. Od zahájení řízení, resp. od rozrušujícího rozhodnutí Ministerstva ze dne 7. 12. 2011 do posledního soudu známého úkonu žalované ve věci (výzva k seznámení se s podklady řízení ze dne 3. 6. 2013) tak uplynulo více než dva a půl roku, resp. jeden a půl roku, což jsou stěžejní údaje pro konstatování důvodnosti žaloby. Oddalování vydání rozhodnutí po takovou dobu zdůvodňované nutností opakovaného doplňování podkladů, považuje soud v dané věci za obstrukční. Řečeno kategoricky – není patrné, na co vlastně žalovaná čeká. Žalobce byl opakovaně vyzván k předložení specifikovaných listin a na výzvu ve stanovené lhůtě reagoval. Vzhledem k tomu, že žalovaná řízení nezastavila (jak o tom žalobce poučila pro případ nevyhovění výzvě), lze se oprávněně domnívat, že žalobce předložil odpovídající podklady. Na věci nic nemění ani to, že žalobce, po více jak dvou a půl letech čekání na vydání rozhodnutí, podal námitku podjatost rektora a všech pracovníků ZČU. O té bylo pravomocně rozhodnuto ke dni 28. 4. 2014 s tím, že úřední osoba (= rektorka Západočeské univerzity v Plzni) není vyloučena z projednávání a rozhodování v řízení vedeném ve věci žádosti žalobce. Ani pak však k vydání rozhodnutí nedošlo. Takový postup je však za jakoukoliv tolerovatelnou hranicí a není ho možné, ve světle výše citovaných zákonných ustanovení a konstantní judikatury správních soudů, akceptovat. Stejně tak nemá význam ani to, že řízení bylo na krátkou dobu přerušeno (přibližně na jeden měsíc), protože doba přerušení řízení je ve vztahu k celkové době prodlení žalované s vydáním rozhodnutí naprosto zanedbatelná. Byť si je soud vědom toho, že nečinnost ve vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice není zcela přičitatelná žalované, protože je zčásti zaviněna i stěží vysvětlitelným postupem Ministerstva [jeho liknavost nechť je dokumentována tím, že teprve dne 29. 10. 2012 (tedy 10 měsíců po vydání zrušujícího rozhodnutí) zaslalo žalované spisový materiál], z pohledu žalobce je nezbytné konstatovat, že neměl jinou možnost, než žalobu podat. Za daného stavu věci proto nebylo možné dospět k jinému závěru, než že žalovaná nedůvodně absentuje s vydáním rozhodnutí ve věci žádosti žalobce ze dne 29. 11. 2010 doručené žalované dne 30. 11. 2010 a evidované pod čj. R-1521-10, o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace. Soud proto uložil rozsudkem žalované povinnost v dané věci rozhodnout, přičemž lhůta pro vydání tohoto rozhodnutí byla, ve vazbě na § 71 odst. 3 správního řádu, stanovena ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. [V] Náklady řízení Žalobce, který měl ve věci úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé soudního řádu správního právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 17.345,- Kč, skládající se a) ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000,- Kč, a dále b) z odměny zástupkyně žalobce za celkem čtyři úkony právní služby. Jednalo se o tři úkony právní služby poskytnuté před 1. 1. 2013 (převzetí a příprava zastoupení; žaloba; písemné podání žalobce ze dne 5. 12. 2012 označené jako „Reakce na výzvu soudu ze dne 28. 11. 2012 a na vyjádření žalovaného k žalobě“ doručené soudu dne 7. 12. 2012), vše ohodnocené částkou 2.100,- Kč/úkon, a dále jeden úkon právní služby poskytnuté po 31. 12. 2012 (účast na jednání soudu dne 22. 7. 2014) ohodnocený částkou 3.100,- Kč/úkon, tj. celkem 9.400,- Kč. Náhrada nákladů řízení dále sestává z náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300,- Kč/úkon, celkem tak 1.200,- Kč, vše podle § 7, § 9, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „advokátní tarif“). Soud neakceptoval žalobcem požadovanou náhradu za čtyři podání - ze dne 3. 9. 2012 označené jako „Oznámení o doručení dopisu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ohledně žádosti o učinění opatření proti nečinnosti“; ze dne 27. 11. 2012 označené jako „Doplnění k tvrzení k dopisu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ohledně žádosti o učinění opatření proti nečinnosti“; ze dne 10. 12. 2012 označené jako „Vyrozumění o zaslání nového vyřízení žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti a vyjádření se ke stavu věci“ a ze dne 24. 10. 2013 označené jako „Výzva k pokračování řízení a k omluvě soudu za procesní postup vůči žalobci“, neboť jejich obsah neměl věcnou souvislost s tím, co soud posuzoval, tedy nečinnost žalovaného, jednalo se pouze o informativní podání s prezentací názoru žalobce. Součástí náhrady nákladů řízení je dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s cestou z Prahy do Plzně a zpět na jednání soudu dne 22. 7. 2014, a to ve výši 500,- Kč [100,- Kč za každou z pěti promeškaných půlhodin ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu při uvažované době trvání jedné cesty z Prahy do Plzně v délce hodiny a čtvrt]. Náhrada nákladů řízení dále sestává z náhrady cestovních nákladů v celkové výši 1.582,- Kč za cestu z Prahy (adresa kanceláře zástupkyně) do Plzně (adresa soudu) na jednání soudu a zpět dne 22. 7. 2014 a představující celkem 200 km (2 x 100 km) při použití osobního vozu tov. zn. Range Rover 3.0 s průměrnou spotřebou paliva dle technického průkazu 11,7 litru nafty na 100 km. Uvedená náhrada je složena ze základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,70 Kč, což v daném případě činí 740,- Kč [3,70 Kč x 200 km-2], a z náhrady za spotřebované pohonné hmoty, což v daném případě činí 842,- Kč {[(11,7 litru x 36 Kč)/100] x 200 km-2}, to vše ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve spojení s § 157 odst. 3 a odst. 4 písm. b) a § 158 odst. 2, odst. 3 větou třetí a odst. 4 větou čtvrtou zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, a § 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 435/2013 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (účinné od 1. 1. 2014), když cena nafty motorové stanovená v § 4 písm. c) vyhlášky č. 435/2013 Sb. činí 36,- Kč/1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 435/2013 Sb. u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč. Protože žalobce byl zastoupen zástupkyní – plátkyní DPH, byly odměna zástupkyně a náhrada zástupkyně navýšeny o částku 2.663,- Kč odpovídající dani, kterou je zástupkyně povinna z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalované určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalované tuto platbu realizovat).

Poučení