30 A 5/2016 - 32

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta v právní věci žalobce: J. J., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zlatnici 301/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské náměstí 1245, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. listopadu 2015, č. j. 30303- 2/DS/2015/Er, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Předmět řízení Žalovaný shora označeným rozhodnutím rozhodl k odvolání žalobce podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu tak, že změnil výrok rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové ze dne 24. 9. 2015, zn. P/237/2014/OS1/Hej MMHK/171393/2015, když uznal žalobce vinným ze spáchání správního deliktu dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen také „zákon o silničním provozu“). Tohoto správního deliktu se měl žalobce dopustit tím, že porušil ustanovení § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, když dne 20. 1. 2015 v 15:22 hod bylo hlídkou Městské policie Hradec Králové zjištěno na pozemní komunikaci, u domu čp. 397 na Masarykově náměstí v Hradci Králové, osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Vectra, registrační značky 3H3 5440, u kterého nebyl uhrazen parkovací poplatek a ani nebyla viditelně umístěna parkovací karta. Tímto jednáním řidič vozidla porušil dopravní značku IP 25a „Zóna s dopravním omezením“ s vyobrazenou dopravní značkou IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E12 „Zakazuje se stání bez parkovacího poplatku nebo platné parkovací karty“ a E12 „PO – PÁ 8-18 hod SO 8-16 hod“. Vozidlo Vectra bylo zablokováno. Po chvíli se k hlídce městské policie dostavil muž se žádostí o odblokování vozidla a strážníky bylo zjištěno, že se jedná o žalobce. Z registru vozidel bylo zjištěno, že je provozovatelem vozidla. Výše uvedeným jednáním žalobce nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Tímto jednáním došlo k porušení § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a řidič se tak dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Ve zbytku žalovaný napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věty druhé správního řádu, potvrdil. II. Obsah žaloby V první žalobní námitce žalobce uvedl, že správní orgán prvého stupně zahájil proti němu řízení o správním deliktu provozovatele vozidla doručením příkazu č. j. MMHK/039033/2015, vyhotoveným dne 3. 3. 2015. Zahájení řízení předcházela výzva k úhradě určené částky. Správní orgán v poučení výzvy k úhradě částky mimo jiné uvedl, že žalobce má právo sdělit správnímu orgánu totožnost řidiče přestupku. Žalobce na výzvu nijak nereagoval, tzn. ani neuhradil určenou částku, ani správnímu orgánu nesdělil totožnost pachatele přestupku. Správní orgán se s tímto spokojil a vyhotovil příkaz, kterým zahájil správní řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. V návaznosti na to žalobce namítl, že řízení o správním deliktu bylo zahájeno v rozporu s § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, když správní orgán zahájil řízení s provozovatelem vozidla, aniž by učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku. Pokud žalobce na výzvu k úhradě určené částky nereagoval, správní orgán měl za povinnost pokračovat v šetření přestupku (např. tak, že by vyzval žalobce k podání vysvětlení). Jen takový postup by byl dle žalobce konformní s § 125h odst. 5 zákona o silničním provozu a odůvodňoval by následné odložení věci dle § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích. Pokud však takto správní orgán nepostupoval, tak závěr o odložení věci z důvodu § 66 odst. 3 písm. g) zákona o přestupcích byl předčasný, neboť úvahy, které správní orgán k jeho závěrům vedly, jsou nedostatečné. Pokud by správní orgán žalobce ke sdělení totožnosti řidiče řádně vyzval, žalobce by správnímu orgánu totožnost řidiče vozidla sdělil. Pokud správní orgán žalobce ke sdělení totožnosti řidiče vozidla nevyzval, pak sice nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájit řízení proti určité osobě, avšak toliko v důsledku vlastní pasivity a postupu v přímém rozporu s druhou větou § 125h odst. 5 zákona o silničním provozu. Správní orgán měl žalobce před zahájením řízení předvolat k podání vysvětlení tím spíše, že to byl právě žalobce, kdo požádal strážníky městské policie o odstranění technického prostředku zabraňujícímu odjezdu vozidla. Z pohledu správního orgánu se tak mělo jednat o nejpravděpodobnějšího řidiče, jehož bylo v rámci šetření přestupku nutné předvolat k podání vysvětlení. Žalobce uznal, že správní orgán jej nakonec k podání vysvětlení vyzval, učinil tak ale až poté, co již bylo zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Dle § 125g odst. 1 zákona o silničním provozu, je-li zahájeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností. Pokud by se tedy žalobce ke správnímu orgánu dostavil, oznámil osobu řidiče, případně sdělil, že vozidlo řídil on sám, správní orgán by již nemohl zahájit řízení s přestupcem vozidla. V souvislosti s tím žalobce konstatoval, že nejprve žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015, č. j. 17767-2/DS/2015/Er, prvotní rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k projednání. Jako jeden z důvodů uvedl, že správní orgán se měl více zabývat zjišťováním pachatele přestupku. Správní orgán pak v návaznosti na rozhodnutí žalovaného předvolal pana V. P., kterého žalobce označil jako řidiče (již ale po zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla). Žalovaný ale tento zmatečný a absurdní postup správního orgánu prvého stupně zcela přehlédl. Dle žalobce přitom celý postup správního orgánu před zahájením řízení (a především po něm) byl činěn v rozporu s právními předpisy. Předmětem druhé žalobní námitky bylo tvrzení žalobce, že vydání napadeného rozhodnutí mělo předcházet nařízení ústního jednání, na kterém by bylo provedeno dokazování za osobní účasti žalobce. Vyjádřil přesvědčení, že pokud se tak nestalo, krátí jej takový postup na jeho právu dle čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c. Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce má právo na to, aby jeho věc byla projednána, a to za přítomnosti jeho a jeho obhájce a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (uplatnění zásady bezprostřednosti). Obviněný ze správního deliktu má totiž právo na požití obdobných práv, jako obviněný z přestupku či trestného činu. Obvinění ze správního deliktu provozovatele vozidla spadá do pojmu „trestních obvinění“. V takovém případě je nutné, v analogii s trestním řádem (§ 2 odst. 11), jakož i zákonem o přestupcích (§ 74 odst. 1), konat ústní jednání, jakož je i nutné aplikovat právě čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V poslední žalobní námitce žalobce uvedl, že správní orgán nijak neprokázal, že by řidič vozidla neměl zakoupen parkovací lístek a dopouštěl se tak přestupku. Tato skutečnost vyplývá pouze z úředního záznamu. Úřední záznam ale nemůže být považován za důkazní prostředek a nemůže být proveden k důkazu. Z fotografií z místa spáchání přestupku přitom není nijak viditelné, že by řidič parkoval v působnosti dopravní značky IP 13c. Dle žalobce řidič vozidla uhradil parkovné za pomoci zprávy SMS. Správní orgán se dotázal ISP Hradec Králové, a.s., zda bylo parkovné pro vozidlo registrační značky 3H35440 předmětného dne uhrazeno, kdy odpovědí bylo, že nikoliv. Žalobce namítá, že dotaz správního orgánu a následná odpověď nemůžou být považovány za důkaz. Správní orgán svůj dotaz zaslal prostým e-mailem bez elektronického podpisu. Žalobce má za to, že zaslání takové zprávy je rovno tomu, jako kdyby správní orgán zaslal žalobci SMS zprávu s dotazem, zda řídil vozidlo – takto neformální způsob komunikace by také nemohl být považován za podklad prokazující vinu někoho, kdo je obviněn ze skutku spadajícího do pojmu trestních obvinění. Zároveň ani prosté konstatování ISP Hradec Králové a. s. nelze považovat za jednoznačný důkaz, že parkovací poplatek nebyl uhrazen. Na e-mail správního orgánu mohl odpovídat někdo, kdo nedělal poctivě svoji práci a podávanou informaci nijak neověřil. Správní orgán měl požadovat doložení kompletního výpisu doručených SMS zpráv z předmětného dne. Jen takový výpis by mohl mít hodnotu důkazu. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že řidič vozidla přestupek skutečně spáchal. Nestal-li se přestupek, nemůže být ani provozovatel vozidla zodpovědný za správní delikt. Žalobce proto navrhl zrušení rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí prvostupňového správního rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného k žalobě Ve vyjádření k žalobě žalovaný popsal podrobně průběh správního řízení. Správní orgán I. stupně zaslal dne 26. 1. 2015 žalobci výzvu dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k zaplacení určené částky ve výši 1.000,-Kč, kterou převzal osobně dne 5. 2. 2015. Na výzvu žalobce nereagoval a správní orgán dne 3. 3. 2015 úředním záznamem odložil věc dle § 66 odst. 3 písm. g) přestupkového zákona. Téhož dne byl žalobci zaslán Příkaz týkající se spáchání správního deliktu, který byl doručen dne 5. 3. 2015. Dne 11. 3. 2015 byl správnímu orgánu doručen prostřednictvím zmocněnce odpor proti příkazu. Správní orgán přípisem ze dne 19. 3. 2015 předvolal žalobce k podání vysvětlení, doručeno dne 23. 3. 2015, a zároveň předvolal k podání vysvětlení strážníka městské policie M. B. Ve stanovený termín se strážník dostavil k podání vysvětlení a byl sepsán záznam. Dne 3. 4. 2015 byla správnímu orgánu doručena prostřednictvím DS písemnost – Odepření výpovědi. Správní orgán písemností ze dne 7. 4. 2015 oznámil zmocněnci ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve stanoveném termínu, doručeno do DS dne 8. 4. 2015. Dne 22. 4. 2015 obdržel správní orgán vyjádření ke spisu, kde bylo uvedeno, že vozidlo dne 20. 1. 2015 na daném místě zaparkoval pan V. P., bytem M. – J. 543, L. Pan P. měl parkovné uhradit pomocí SMS zprávy a dále bylo uvedeno, že žalobce trvá na nařízení ústního jednání. Dne 23. 4. 2015 byl vyhotoven Protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce. Správní orgán provedl dokazování mimo ústní jednání, v jeho rámci byl popsán průběh řízení. Tentýž den správní orgán vydal rozhodnutí o správním deliktu, doručeno zmocněnci žalobce do DS dne 24. 4. 2015, proti kterému podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl dne 8. 7. 2015 pod č. j. 17767-2/DS/2015/Er tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. Poté správní orgán I. stupně pokračoval v řízení a písemností ze dne 22. 7. 2015 předvolal k podání vysvětlení na den 11. 8. 2015 údajného řidiče, pana Václava Pokorného, doručeno dne 28. 7. 2015. Dne 30. 7. 2015 byla doručena na podatelnu úřadu písemnost, ve které pan P. /údajný řidič/ sděluje, že využívá své zákonné možnosti a k podání vysvětlení se osobně nedostaví. Správní orgán písemností ze dne 11. 8. 2015 zmocněnci žalobce oznámil možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a sdělení o provedení dokazování, doručeno dne 11. 8. 2015. Ve stanovený termín seznámení se s podklady se zmocněnec ani žalobce nedostavili, ačkoliv byli řádně informování o tom, že bude provedeno dokazování mimo ústní jednání. Správní orgán vyhotovil protokol s popisem spáchaného správního deliktu a provedeným dokazováním. Dne 20. 8. 2015 bylo správnímu orgánu doručeno vyjádření ke spisu, kde bylo uvedeno, že vozidlo v danou dobu užil pan V. P., který uhradil parkovací poplatek prostřednictvím SMS. Dále bylo uvedeno, že věc měla být řešena jako přestupek, neboť byl znám přestupce. Správní orgán dne 9. 9. 2015 požádal o informaci o zaplacení parkovacího poplatku prostřednictvím SMS u vozidla Opel Vectra, RZ ...společnost ISP Hradec Králové, a. s., která je provozovatelem integrovaného systému parkování města Hradce Králové. Ta sdělila, že dne 20. 1. 2015 v 15:22 hod. nebylo za vozidlo reg. značky ... uhrazeno parkovné prostřednictvím služby SMS Parking. Písemností ze dne 14. 9. 2015 správní orgán oznámil zmocněnci žalobce možnost seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí a sdělení o prováděném dokazování, doručeno dne 15. 9. 2015. Ve stanovený termín se zmocněnec ani žalobce nedostavili k seznámení se s podklady, správní orgán vyhotovil protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí včetně provedeného dokazování. Tentýž den bylo vydáno rozhodnutí o správním deliktu, doručeno zmocněnci žalobce dne 30. 9. 2015. Dle žalovaného žalobce měl možnost uplatnit své právo ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu, neboť byl správním orgánem I. stupně obeznámen o ukončení dokazování a současně mu byla dána možnost seznámit se se spisovým materiálem a vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí. Zároveň byl žalobce informován o tom, že bude ve stanovených termínech ve smyslu § 51 odst. 2 správního řádu prováděno dokazování mimo ústní jednání, tedy budou čteny listinné důkazy ze spisového materiálu, jež byly podklady pro vydání rozhodnutí. Pro tento postup byly splněny podmínky, neboť žalobce byl včas vyrozuměn o provádění dokazování mimo ústní jednání (§ 51 odst. 2 správního řádu) a dále byl sepsán protokol (§ 18 odst. 1 téhož zákona). Důkaz listinou se provede tak, že se přečte nebo sdělí její obsah – o tomto způsobu dokazování byl žalobce rovněž informován. Žalovaný má za to, že k řízení přistoupil odpovědně a nezaujatě, posoudil všechny relevantní skutečnosti, včetně posouzení závažnosti jednání a důvodnosti uložené sankce. Odvoláním napadené rozhodnutí považuje za věcně správné, odpovídající zjištěným (a ničím nevyvráceným) skutečnostem, jakož i závažnosti projednávaného protiprávního jednání s tím, že výše sankce odráží nutnost zásadní represí donutit přestupce respektovat zákonem stanovené povinnosti řidičů motorových vozidel v silničním provozu. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. IV. Skutkové a právní závěry krajského soudu Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vyšel přitom ze skutkového a právního stavu, který byl dán v době rozhodování správního orgánu. Věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), když žalobce s tímto postupem krajského soudu výslovně souhlasil a žalovaný na výzvu krajského soudu nevyjádřil nesouhlas s takovým postupem. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že dne 22. 1. 2015 bylo správnímu orgánu prvého stupně postoupeno Městskou policií Hradec Králové oznámení o podezření ze spáchání přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu. Šlo o přestupek spáchaný dne 20. 1. 2015, kdy blíže neurčený řidič tam specifikovaného vozidla zastavil a stál u domu čp. 397 na Masarykově náměstí v Hradci Králové a neuhradil parkovací poplatek. Správní orgán prvého stupně na základě tohoto oznámení postupoval způsobem popsaným shora žalovaným ve vyjádření k žalobě. Tedy zaslal dne 26. 1. 2015 žalobci výzvu dle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k zaplacení určené částky ve výši 1.000,-Kč, kterou převzal osobně dne 5. 2. 2015. Na výzvu žalobce nereagoval a správní orgán dne 3. 3. 2015 úředním záznamem odložil věc dle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“). Téhož dne byl žalobci zaslán Příkaz týkající se spáchání správního deliktu, který byl doručen dne 5. 3. 2015. Dne 11. 3. 2015 byl správnímu orgánu doručen prostřednictvím zmocněnce žalobce odpor proti příkazu. Správní orgán přípisem ze dne 19. 3. 2015 předvolal žalobce k podání vysvětlení, doručeno dne 23. 3. 2015, a zároveň předvolal k podání vysvětlení strážníka městské policie M. B. Ve stanovený termín se strážník dostavil k podání vysvětlení a byl sepsán záznam. Dne 3. 4. 2015 byla správnímu orgánu doručena prostřednictvím DS písemnost nazvaná Odepření výpovědi. V ní žalobce prostřednictvím svého zmocněnce, společnosti FLEET Control, s. r. o., sděluje, že odepírá výpověď, „neboť by jejím provedením, nebo i jeho samou účastí před příslušným orgánem, vystavil sebe, nebo osobu sobě blízkou riziku stíhání pro spáchání přestupku.“ Následně prvoinstanční správní orgán písemností ze dne 7. 4. 2015 oznámil zmocněnci ukončení dokazování a poučil jej o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ve stanoveném termínu. Žalobce zákonnost uvedeného postupu správního orgánu zpochybňuje z důvodů uvedených v prvé žalobní námitce (viz shora). S jeho argumenty se však krajský soud ztotožnit nemohl. Ve smyslu ustanovení § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se „právnická nebo fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem“. Odstavce 2 až 5 stejného ustanovení obsahují popis okolností a podmínek, které musí objektivně nastat, aby právnická nebo fyzická osoba za správní delikt odpovídala. Dle odstavce 4 zmíněného ustanovení obecní úřad obce s rozšířenou správní delikt projedná pouze, pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno. Podle ustanovení § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud a) jsou splněny podmínky podle § 125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty v blokovém řízení. Výzva provozovateli motorového vozidla musí obsahovat podle ustanovení § 125h odst. 4 zákona o silničním provozu popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, označení přestupku, jehož znaky skutek vykazuje, výši určené částky, datum splatnosti určené částky a další údaje nezbytné pro provedení platby a poučení podle odstavců 6 a 7. Zákonodárce tuto výzvu do znění zákona včlenil nepochybně proto, aby dal provozovateli vozidla, jehož zavinění za daný správní delikt je koncipováno jako zavinění objektivní, možnost zaujmout k vytýkanému správnímu deliktu odpovídající postoj. Provozovatel vozidla má možnost uvážit, jakým způsobem bude na výzvu reagovat. Může sdělit totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku (§ 125h odst. 6 zákona o silničním provozu), může sporovat správnost, úplnost a obsah výzvy (§ 125h odst. 4 téhož zákona), stejně tak může namítat své vyvinění s odkazem na § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu, případně může „určenou částku“ uhradit, což má za následek odložení věci (§ 125h odst. 5 silničního zákona). Žalobci byla taková bezvadná výzva zaslána, ten na ni ovšem nijak nereagoval. Správní orgán měl tedy k dispozici pouze úřední záznam Městské policie Hradec Králové ze dne 20. 1. 2015, z něhož plynulo, že k zaparkovanému vozu se po nasazení technického prostředku k zabránění odjezdu dostavil žalobce, který se prokázal coby provozovatel vozidla, ovšem neuvedl, že by to byl on, kdo vozidlo bez zaplacení parkovacího poplatku zaparkoval, s přestupkem nesouhlasil. Dle § 125h odst. 5 věty druhé zákona o silničním provozu obecní úřad s rozšířenou působností v takovém případě pokračuje v šetření přestupku. Krajský soud však nesouhlasí s názorem žalobce, že za situace, která v přezkoumávané věci nastala, tedy kdy žalobce spáchání přestupku popíral a totožnost řidiče vozidla, který se měl přestupku dopustit, správnímu orgánu k výzvě dle § 125h zákona o silničním provozu ve stanovené lhůtě nesdělil, bylo povinností správního orgánu vyzývat žalobce ke sdělení totožnosti řidiče ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o silničním provozu. Tuto povinnost měl již žalobce na základě výzvy dle § 125h zákona o silničním provozu. Za této situace se jeví logickým a správným následný postup správního orgánu prvého stupně, který odložil věc dle § 66 odst. 3 písm. g) přestupkového zákona a následně vydáním Příkazu ze dne 3. 3. 2015 zahájil ve věci řízení o správním deliktu žalobce coby provozovatele vozidla. Ostatně postup, kterého se žalobce domáhá, by v projednávané věci ke zjištění osoby přestupce evidentně stejně nevedl. Po podání blanketního odporu ze strany žalobce proti shora označenému Příkazu totiž prvoinstanční správní orgán předvolal žalobce k podání vysvětlení ve věci (tento postup se krajskému soudu jeví v podstatě nadbytečným, nikoliv však nezákonným). Žalobce ovšem reagoval shora uvedeným způsobem, tedy na výzvu se nedostavil a upozornil správní orgán, že vypovídat odmítá, protože by tím vystavil sebe nebo osobu blízkou riziku stíhání pro spáchání přestupku. Uvedená žalobní námitka se tedy jeví ryze účelovou. Žalobce mohl označit osobu, která vozidlo řídila, již při setkání se strážníky Městské policie Hradec Králové při odblokování vozidla, stejně tak mohl učinit na základě řádné výzvy dle § 125h zákona o silničním provozu. Těchto možností nevyužil, naopak v té době, ale i po zahájení řízení o správním deliktu, odmítal ve věci jakkoliv vypovídat. V souvislosti s tím krajský soud připomíná, že s tvrzením, že řidičem vozidla měl být pan V. P., přišel žalobce až ve sdělení ze dne 22. 4. 2015, kterým reagoval na Oznámení o ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, vydané správním orgánem prvého stupně dne 7. 4. 2015. Krajský soud proto uzavírá, že řízení o správním deliktu provozovatele vozidla bylo s žalobcem zahájeno zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o silničním provozu. V další námitce žalobce brojil proti tomu, že vydání rozhodnutí nepředcházelo nařízení ústního jednání, na kterém by bylo provedeno dokazování za osobní účasti žalobce. K nutnosti nařízení ústního jednání ve věci řízení o správním deliktu provozovatele vozidla odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu i na některé rozsudky zdejšího krajského soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem. K samotné otázce nařízení ústního jednání ve smyslu ustanovení § 49 odst. 1 věty prvé správního řádu při projednání správního deliktu provozovatele, dle kterého „ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné“, se již komplexně vyjádřil Nejvyšší správní soud v několika svých rozsudcích. Např. v rozsudku ze dne 16. března 2016, čj. 1 As 166/2015-29, uvedl, že na řízení o správním deliktu sice dopadá čl. 6 Úmluvy v jeho trestní větvi, avšak judikatura Evropského soudu pro lidská práva setrvale stojí na základním principu, že řízení o trestním obvinění musí být spravedlivé jako celek. Z této judikatury dovodil, že správním orgánům projednávajícím obvinění ze správního deliktu neplyne jednoznačná povinnost nařídit vždy ústní jednání. V tomto směru uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2015, čj. 8 As 110/2015-46, rovněž to, že: „… soulad řízení o správním deliktu s čl. 6 Evropské úmluvy je třeba hodnotit nejen v kontextu správního řízení, ale i navazujícího soudního řízení. Nedostatky správního řízení z pohledu záruk stanovených čl. 6 Evropské úmluvy nemají za následek rozpor s Evropskou úmluvou, má-li obviněný možnost napadnout správní rozhodnutí v soudním řízení, které jejím požadavkům vyhovuje (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 2. 1984, Öztürk proti SRN, stížnost č. 8544/79, odst. 56). Nedostatek ústního jednání ve správním řízení tedy z pohledu Evropské úmluvy zhojil § 51 s. ř. s., podle kterého soud nařídí jednání k rozhodnutí o správní žalobě, ledaže strany souhlasí (byť implicitně) s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání. Stěžovatelce proto nebylo upřeno právo na ústní jednání. Nad rámec vypořádání této námitky kasační soud upozorňuje, že v rozhodnutí o přijatelnosti ze dne 17. 5. 2011, Suhadolc proti Slovinsku, stížnost č. 57655/08, Evropský soud pro lidská práva neshledal porušení čl. 6 ani v případě, kdy správní soud odmítl žádost o nařízení jednání ve věci žaloby proti rozhodnutí o dopravním přestupku; zdůraznil přitom, že správní spis obsahoval dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí (záznam o měření rychlosti vozidla a obsahu alkoholu v dechu) a že obviněný měl příležitost zpochybnit spáchání přestupku v písemném vyjádření v rámci správního řízení a následně i ve správní žalobě.“ Nejvyšší správní soud se v posledně citovaném rozsudku zabýval i tím, zda povinnost nařídit jednání v řízení o správním deliktu plyne z vnitrostátní právní úpravy. K tomu uvedl: „Podle § 49 odst. 1 správního řádu správní orgán nařídí ústní jednání, je-li to nezbytné ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků, případně stanoví-li to zákon. Zákon o přestupcích stanoví v § 74 odst. 1 správním orgánům povinnost nařídit v prvním stupni ústní jednání; tím je přestupkové řízení specifické (…). V řízení o správních deliktech správní orgány nemají povinnost vždy nařídit ústní jednání (...). V usnesení ze dne 3. 4. 2012, čj. 7 As 57/2010-82, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že ve správním řízení trestní povahy je třeba dbát na dodržování zásady ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Provádění důkazů při jednání by proto mělo být pravidlem, od kterého se ale lze odchýlit v odůvodněných případech; v takovém případě správní orgán vyhotoví o provedení dokazování protokol podle § 18 správního řádu.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že se judikatura ustálila na jednoznačném závěru, že v případě, že je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné, musí jednání ve správním řízení o správním deliktu provozovatele vozidla nařídit. Není-li tomu tak, ústní jednání být nařízeno nemusí. Neplatí tedy, že by v řízení o správním deliktu provozovatele vozidla muselo být ústní jednání nařizováno vždy, jak bylo dříve dovozováno některými správními soudy a to i soudem zdejším, jak na to upozorňoval žalobce. V posuzované věci správní delikt spočíval v parkování vozidla bez uhrazeného poplatku, skutkově se tedy jednalo o zcela jednoduchý případ. Správní orgán prvého stupně rozhodoval zejména na základě oznámení o podezření ze spáchání přestupku, výpisu z registru provozovatelů vozidel, fotodokumentace opatřené zasahujícími strážníky a z vyjádření společnosti ISP Hradec Králové, a.s. (k tomuto důkazu ještě níže). Na shora uvedené sdělení žalobce, že vozidlo měl řídit pan V. P., zareagoval správní orgán (veden k tomu žalovaným coby odvolacím orgánem) tak, že jmenovaného dne 22. 7. 2015 předvolal k podání vysvětlení. Ten ale správnímu orgánu sdělil, že využívá možnosti podle § 68 odst. 4 přestupkového zákona a k podání vysvětlení se nedostaví. K uvedenému krajský soud ještě doplňuje, že v průběhu správního řízení byla žalobci zaslána Oznámení o ukončení dokazování a poučení o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 7. 4. 2015, 11. 8. 2015 a 14. 9. 2015. Ani na jeden z těchto úkonů se žalobce nedostavil, vždy bez omluvy. V oznámeních byl přitom vždy informován, že při uvedených úkonech bude správní orgán dle § 51 odst. 2 správního řádu provádět dokazování mimo ústní jednání čtením listinných podkladů, jež budou sloužit jako podklady pro vydání rozhodnutí. Současně byl žalobce poučen o svých procesních právech z tohoto postupu správního orgánu vyplývajících. Z Protokolů o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí založených ve správním spise pak plyne, že správní orgán prováděl dokazování mimo ústní jednání zcela v souladu s ustanovením § 51 odst. 2 správního řádu. Působí tedy poněkud zvláštním dojmem, pokud dnes žalobce vytýká správnímu orgánu, že ve věci nenařídil ústní jednání, pokud on sám bez omluvy opakovaně nevyužil možnosti seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí a rovněž zcela rezignoval na svá procesní práva spojená s řádně ohlášeným dokazováním mimo ústní jednání. Za daných okolností nebylo ke splnění účelu řízení a uplatnění práv žalobce nezbytné nařizovat ústní jednání, neboť ten se mohl opakovaně k jeho předmětu vyjadřovat a svá vyjádření dokládat důkazy, přičemž nutno konstatovat, že s jím uplatněnými námitkami ve správním řízení se správní orgány řádně vypořádaly (k tomu v podrobnostech níže). Podstatou poslední žalobní námitky žalobce bylo tvrzení, že správní orgán nijak neprokázal, že by řidič vozidla neměl zakoupen parkovací lístek a dopouštěl se tak přestupku (v podrobnostech viz bod II. tohoto rozsudku – Obsah žaloby). Předně neobstojí názor žalobce, že úřední záznam nemůže být považován za důkazní prostředek a nemůže být proveden k důkazu. Z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že podezřelého z přestupku nelze postihnout výhradně na základě úředního záznamu, aniž by byly proti němu jakékoliv jiné důkazy. Listiny předložené policií k postihu pachatele přestupku však postačují, pokud existují proti přestupci další důkazy, které ve spojitosti s daty z úředního záznamu činí skutkovou situaci naprosto jasnou, přestupcem nijak nezpochybněnou. V takové situaci lze z úředního záznamu vycházet. Tyto závěry vyslovil Nejvyšší správní soud například v rozsudcích ze dne 27. 2. 2014, čj. 4 As 118/2013-61, ze dne 22. 8. 2013, čj. 1 As 45/2013-37, ze dne 29. 5. 2014, čj. 10 As 25/2014-48, nebo ze dne 25. 3. 2015, čj. 8 As 152/2014-30). Nelze rovněž souhlasit s tvrzením žalobce, že skutkový stav věci byl prokázán pouze úředním záznamem Městské policie Hradec Králové ze dne 20. 1. 2015. Z obsahu napadeného rozhodnutí plyne, že žalovaný dospěl ke svým závěrům i na základě dalších důkazů, z těch podstatných lze zmínit např. sdělení společnosti ISP Hradec Králové, a.s., ze dne 9. 9. 2015 nebo fotodokumentaci pořízenou zasahujícími strážníky, z níž je zřejmé, že na palubní desce žalobcova vozu žádný parkovací lístek uložen není. V souvislosti s tím ovšem žalobce namítnul, že z uvedených fotografií „není nijak viditelné, že by řidič parkoval v působnosti dopravní značky IP 13c.“ S tímto tvrzením přišel žalobce až v žalobě, ve správním řízení tento argument nevznesl. Ono svým způsobem není divu, protože tímto tvrzením si žalobce protiřečí s ohledem na svoje další tvrzení (které vznášel v průběhu správního řízení), totiž že řidič vozidla parkovné zaplatil pomocí SMS. Proč by platil parkovné, pokud nestál na místě, kde jej k tomu zavazuje příslušná dopravní značka? Z výrokové části napadeného rozhodnutí se podává, že řidič vozidla porušil dopravní značku IP 25a „Zóna s dopravním omezením“ s vyobrazenou dopravní značkou IP 13c „Parkoviště s parkovacím automatem“ s dodatkovou tabulkou E12 „Zakazuje se stání bez parkovacího poplatku nebo platné parkovací katy“ a E12 „PO- PÁ 8-18 hod SOB 8-16 hod“. Z povahy dopravní značky IP 25a (vymezující zónu s dopravním omezením) je zřejmé, že tyto dopravní značky (včetně dodatkových tabulek) jsou umisťovány na okraje těchto zón. Ty bývají mnohdy poměrně rozsáhlé, mohou zahrnovat i několik ulic či náměstí. Těžko si tedy lze představit, že by na snímcích pořizovaných policisty či strážníky vždy mohlo být současně zachyceno vozidlo bez zaplaceného parkovacího lístku a zmíněná dopravní značka s dodatkovými tabulkami. To je zcela nereálné. V souvislosti s tím ovšem krajský soud považuje za podstatné, že žalobce nikdy nezpochybnil, že jeho vozidlo bylo zaparkováno na Masarykově náměstí. V Hradci Králové je přitom všeobecně známou skutečností, že na tomto náměstí tvořícím jedno z historických center města, není parkování bezplatné, ale že celý prostor tohoto náměstí (včetně přilehlých ulic) představuje zónu dopravního omezení ve smyslu shora citované dopravní značky a dodatkových tabulek, tedy že v uvedených časech je parkování na tomto náměstí zpoplatněno. Tento údaj je ostatně veřejně dostupný např. na stránkách http://www.hradeckralove.org/hradec-kralove/pasport-pozemnich-komunikaci. Krajský soud má rovněž za spolehlivě prokázané, že řidič vozidla parkovné nezaplatil, a to ani formou SMS, jak tvrdil žalobce. Předně neshledává nic protiprávní na tom, že pověřená úřední osoba za účelem ověření si této skutečnosti, se obrátila na společnost, která parkovací systém v Hradci Králové spravuje (ISP Hradec Králové, a.s.), formou prostého emailu bez elektronického podpisu. Je zřejmé, že tento dotaz byl zmíněné společnosti doručen. Ta pak na něj odpověděla sdělením, které správnímu orgánu doručila do datové schránky. Uvedená odpověď byla řádně podepsána členem představenstva této společnosti. Taková forma odpovědi neformální komunikaci rozhodně nepředstavuje. Ze sdělení pak jednoznačně vyplynulo, že v inkriminovanou dobu nebylo parkovné za předmětné vozidlo prostřednictvím služby SMS Parking uhrazeno. Neexistuje tedy jediný důvod, proč by toto sdělení nemohlo být provedeno jako důkaz mimo ústní jednání, jak správní orgán prvého stupně učinil. Tento závěr ostatně plně potvrdil zjištění, které již učinila hlídka Městské policie Hradec Králové dne 20. 1. 2015, neboť z úředního záznamu z téhož dne plyne, že strážníci provedli lustraci, kterou bylo zjištěno, že parkovací poplatek nebyl zaplacen ani prostřednictvím SMS. V souvislosti s tím krajský soud připomíná, že dle § 51 odst. 1 správního řádu lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. V kontextu uvedeného nepovažuje krajský soud požadavek žalobce, že si měl správní orgán vyžádat kompletní výpis doručených SMS zpráv z předmětného dne, za důvodný. Obavy žalobce, že odpověď společnosti IPS Hradec Králové, a.s., za ní učinil někdo, kdo nedělal poctivě svoji práci a podávanou informaci nijak neověřil, jsou zcela hypotetické, žalobce v tomto směru nepřišel s jediným konkrétním tvrzením či indicií. S ohledem na shora uvedené musel krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout ve smyslu ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. V. Náklady řízení Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný náhradu nákladů nenárokoval a z obsahu správního spisu nevyplývá, že by mu v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.

Poučení