30 A 52/2015 - 58

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Kuchynky a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobkyně: Z.Š., zastoupené JUDr. Karlem Mateřánkou, advokátem, se sídlem Plzeň, Rooseveltova 10/9, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2015, čj. ŽP/772/15, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 23. 2. 2015, čj. ŽP/722/15, a rozhodnutí Městského úřadu Stříbro ze dne 8. 12. 2014, čj. 1500/ŽP/14, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 19.456,-Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Karla Mateřánky, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

[I] Předmět řízení Žalobou ze dne 27. 4. 2015, Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) doručenou téhož dne, se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2015, čj. ŽP/722/15 (dále též jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím bylo dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Stříbro (dále též jen „prvoinstanční správní orgán“) ze dne 8. 12. 2014, čj. 1500/ŽP/14 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím bylo k žádosti M.F. a J.F. vydáno 1. dle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších přepisů, povolení k nakládání s podzemními vodami – k jejich odběru ze studny na p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro, za účelem zásobování rekreační chaty vodou v blíže specifikovaném množství; 2. dle § 15 odst. 1 vodního zákona a § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, povolení k provedení stavby studny na p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro; byl stanoven obsah stavby a stanoveny podmínky a povinnosti pro provedení stavby (6 bodů). Správní řízení je upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále též jen „správní řád“). Územní řízení a stavební řízení jsou upraveny zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „stavební zákon“). Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších přepisů (dále též jen „vodní zákon“), mimo jiné upravuje právní vztahy k povrchovým a podzemním vodám, vztahy fyzických a právnických osob k využívání povrchových a podzemních vod, jakož i vztahy k pozemkům a stavbám, s nimiž výskyt těchto vod přímo souvisí. [II] Žaloba Žalobkyně k věci uvedla, že již v roce 1988 byla na jejím pozemku (tehdy právní předchůdkyně žalobkyně) parc. č. 226/27, k.ú. Butov, obec Stříbro, zřízena studna, prostřednictvím které byla zajištěna dodávka vody do chaty žalobkyně. Z montážního deníku ze dne 19. 9. 1988 je zřejmé, že přítok do studny žalobkyně dosahoval hodnoty 200 l/hod. Historicky byla rovněž vybudována studna (a stále existuje) na pozemku parc. č. 226/26, v k.ú. Butov, obec Stříbro, u chaty č.e. 7 Butov, která je nyní ve vlastnictví manželů F. K žádosti manželů F. byl dne 7. 4. 2010, pod čj. 593/OVÚP/10/16, vydán prvoinstančním správním orgánem územní souhlas mimo jiné k vybudování nové vodovodní přípojky ze stávající (výše uvedené) studny, která k chatě náleží. Navzdory skutečnosti, že přívod vody do chaty M.F. a J.F. byl zajištěn odběrem z výše uvedené studny, bylo prvoinstančním správním orgánem dne 8. 1. 2014 pod čj. 1353/OVÚP/13/3/14, vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby u rekreační chaty č.e. 7 Butov (dále jen jako „územní rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014“), kdy stavba měla obsahovat vrtanou studnu o průměru 150 (125) mm, hloubky 60 m. V tomto rozhodnutí bylo mimo jiné pod bodem 6 podmínek pro umístění stavby stanoveno, že do projektové dokumentace stavby, která bude předkládána k následnému stavebnímu řízení, bude zapracována skutečnost, že vlastníci okolních dotčených studní budou žadateli předem prokazatelně informováni o termínu plánovaných měření hladin vod v okolních studních před zahájením vrtných prací a v jejich průběhu a to pro možnost tohoto měření se osobně zúčastnit. Následně však celá záležitost nabrala pro žalobkyni zcela nepředvídatelný a rychlý spád. Dne 24. 4. 2014 se žalobkyně dozvěděla o tom, že již dne 5. 11. 2013, tj. ještě před vydáním výše uvedeného územního rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014 a dokonce dříve, než bylo o vydání tohoto rozhodnutí požádáno (tj. dne 3. 12. 2013), byly dle stavebního deníku společnosti Vodovrty s.r.o. provedeny na pozemku parc. č. 226/26, v k.ú. Butov, obec Stříbro, u chaty č. e. 7 Butov vrtné práce. To samozřejmě za situace, kdy o těchto vrtných pracích nebyl téměř vůbec nikdo informován. Tímto došlo zcela jednoznačně k protiprávnímu stavu a ve svém důsledku i k nedodržení podmínky pod bodem 6 pro umístění stavby dle územního rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014. Nikdo tedy před provedením vrtných prací nezkoumal, jaká je hladina vod v okolních studních. Na základě tohoto protiprávního jednání společnosti Vodovrty s.r.o. a potažmo M.F. a J.F. vznikl předmětný právní spor. Nutno podotknout, že dne 24. 4. 2014 žalobkyně ještě nevěděla o tom, zda provedené vrtné práce způsobily ovlivnění hladiny vody v její studni. V tomto duchu tedy rovněž podala žalobkyně dne 25. 4. 2014 námitky k správnímu orgánu I. stupně, přičemž trvala na tom, že nebyl dodržen bod 6 podmínek pro umístění stavby dle územního rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014. Správní orgán I. stupně se pokusil celou záležitost vyřešit tím způsobem, že dne 30. 5. 2014 nařídil ve věci místní šetření. Na tomto místním šetření nebylo v podstatě nic zjištěno a bylo dohodnuto, že bude provedena čerpací zkouška. Čerpací zkouška v režii zainteresované a profitující společnosti Vodovrty s.r.o. proběhla dne 20. 6. 2014 s tím výsledkem, že v souvislosti s vrtem na pozemku M.F. a J.F. údajně nedochází k ovlivnění hladiny vody ve studni žalobkyně. Zároveň bylo k nelibému překvapení žalobkyně zjištěno, že vodní sloupec ve studni žalobkyně dosahuje pouze 3,9 m a posléze bylo žalobkyní zjištěno, že přítok v její studni dosahuje pouze 20 l/hod. Dne 20. 9. 2013 došlo k situaci, kdy se ve studni žalobkyně pokazilo čerpadlo a bylo zapotřebí jej opravit. Čerpadlo ze studny vytáhla žalobkyně spolu s panem M.C. Zároveň žalobkyně tohoto dne s panem C. přeměřila vodní sloupec ve studni, kdy bylo zjištěno, že vodní sloupec dosahuje do výšky celých 15 m. Je tedy zřejmé, že současný stav vody ve studni o výšce 3,9 m s přítokem 20 l/hod je naprosto zarážející. Navzdory výše uvedeným skutečnostem a protiprávnímu jednání společnosti Vodovrty s.r.o. se rozhodl správní orgán I. i II. stupně povolit nakládání s podzemními vodami a povolit provedení stavby studny na p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro. Tímto bylo zásadním způsobem protiprávně zasaženo do práv a chráněných zájmů žalobkyně. Žalobkyně považuje obě výše uvedená rozhodnutí za nezákonná, a tudíž i věcně nesprávná. Svoje žalobní námitky shrnula následovně. Žalobkyně předně namítá, že správní orgány (žalovaný i prvoinstanční správní orgán) věc nesprávně právně posoudily. Za situace, kdy bylo zcela objektivně zřejmé, že společnost Vodovrty s.r.o. provedla na pozemku p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro, zcela neoprávněně a protiprávně vrtné práce bez jakéhokoliv povolení a v rozporu s územním rozhodnutím ze dne 8. 1. 2014, nebylo namístě, aby celou situaci vyřešily tím způsobem, že vydaly napadená rozhodnutí. Už na základě výše uvedené skutečnosti nemělo být nakládání s podzemními vodami povoleno a ani nemělo být vydáno povolení k provedení stavby studny. I pokud by za současného stavu nedocházelo k ovlivňování hladiny vody ve studni na pozemku parc. č. 226/27 v k.ú. Butov, obec Stříbro, neznamená tato skutečnost automaticky to, že nově zřízený vrt na pozemku p.p.č. 226/26 neovlivnil vodní sloupec a přítok ve studni žalobkyně. K ovlivnění vodního sloupce a přítoku došlo už na základě provedených vrtných prací. Správní orgán I. stupně neměl uzavřít, že není nikde zdokumentováno, že vodní sloupec ve studni žalobkyně byl o výšce 15 m. Správní orgán měl tuto skutečnost náležitým způsobem prověřit a provést v tomto směru náležité dokazování. Jsou zcela nesmyslné a nesprávné závěry, že voda byla ve studni žalobkyně v roce 1998 naražena ve 20 m a vrtalo se 24 m, což odpovídá stálé hladině vodního sloupce o výšce cca 4 m. Nic takového není pravdou a tyto závěry správního orgánu jsou unáhlené a demagogické (viz rovněž žalobní bod č. 3 této žaloby). Čerpáním vody ze "staré" i "nové" studny na pozemku p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro dojde navíc k překročení limitu přípustného pro odběr podzemních vod a tímto bude ještě více ovlivněna hladina vody ve studni žalobkyně. Tímto se žalovaný vůbec nezabýval, ačkoliv je tato skutečnost namítána již v podaném odvolání ze dne 30. 12. 2014. Žalobkyně rovněž vytýká prvoinstančnímu správnímu orgánu i žalovanému, že v dané věci nebyl dostatečným způsobem zjištěn úplný skutkový stav věci, resp. skutkový stav věci byl zjištěn nesprávně. V důsledku této skutečnosti je napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s ustanovením § 3 správního řádu, což způsobuje jeho nezákonnost. Správní orgán nepostupoval v souladu se základními zásadami činnosti správních orgánů. Za situace, kdy bylo zjevné, že nebyl dodržen bod 6 podmínek pro umístění stavby územního rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014, měly správní orgány zvýšit požadavky na důkazy, o které opřely svá skutková zjištění. To vše za situace, kdy žalobkyně v průběhu celého řízení opakovala, že provedeným vrtem na pozemku p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro byl zásadním způsobem ovlivněn vodní sloupec a přítok vody v její studni. Prvoinstanční správní orgán měl minimálně vyslechnout žalobkyni jako účastníka řízení ke skutečnosti, že v září 2013 dosahovala voda ve studni žalobkyně výšky 15 m. Zároveň měl být vyslechnut pan M.C. (nar. …), který byl přítomen u měření vodního sloupce ve studni žalobkyně v září 2013. Potřeba výslechu tohoto svědka mohla být zjištěna právě z účastnického výslechu žalobkyně. V neposlední řadě žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2014 žádala, aby věc posoudil kompetentní odborník. Je zřejmé, že prvoinstanční správní orgán měl ve věci ustanovit soudního znalce z oboru hydrogeologie, který by ve věci podal zcela nestranný znalecký posudek. K ničemu takovému však nedošlo. Ve věci bylo vycházeno pouze z projektové dokumentace Ing. J.K. a posouzení RNDr. J.Ř. jako osoby znalé problematiky v oblasti hydrogeologie a sanační geologie. Zde je však nutno podotknout, že se jedná o osoby navázané na společnost Vodovrty s.r.o., která měla nepochybný zájem na tom, aby se její protiprávní jednání legitimizovalo. Výše uvedené posouzení RNDr. J.Ř. považuje žalobkyně za zcela tendenční, účelové a především zcela nesprávné, když nynější stav je toho dokladem. Dále má žalobkyně za to, že mělo být při čerpací zkoušce dne 20. 6. 2014 provedeno měření toho, jaká je skutečná hloubka vrtu vybudované studny. Tyto skutečnosti namítala žalobkyně i v podaném odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Správní orgány se však spokojily se záznamem ve stavebním deníku ze dne 5. 11. 2013 společnosti Vodovrty s.r.o., kde je uvedeno, že se jedná o hloubku 28-30 m. Žalobkyně se domnívá, že vzhledem k tomu, že dle územního rozhodnutí ze dne 8. 1. 2014 bylo požádáno o vrtanou studnu do hloubky 60 m, není záznam společnosti Vodovrty s.r.o. ve stavebním deníku ze dne 5. 11. 2013 přesný či pravdivý a vrt (potažmo i studna) je mnohem hlubší. S hloubkou vrtu nad 30 m jsou spojeny jiné právní náležitosti, o kterých se žalobkyně domnívá, že nebyly splněny. Rovněž měřící zkouška dne 20. 6. 2014 byla naprosto nedostačující, neboť nebyl dostatečně zjišťován přítok do budované studny a především do studny žalobkyně. Žalovaný neorientován danou problematikou uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela zásadní informace, které ovšem nemají oporu ve správním spisu a naopak jsou v rozporu s dokazováním. V poslední větě prvního odstavce na druhé straně napadeného rozhodnutí žalovaného se podává, že žalobkyně údajně uváděla, že v září 2013 byl přítok vody do její studny 20 l/hod. Tato informace se nezakládá na pravdě, nic takového žalobkyně v rámci správního řízení neuváděla. Žalobkyně naopak odkazovala na montážní deník ze dne 19. 9. 1988, podle kterého byl přítok ve studni 200 l/ hod. Za zcela absurdní považuje žalobkyně závěr uvedený v třetím odstavci na straně 6 napadeného rozhodnutí žalovaného, kde je uvedeno, že si žalobkyně protiřečí. Žalobkyně měla údajně v rámci odvolání tvrdit, že při vlastním měření v září 2013 byl naměřen vodní sloupec 3,9 m a přítok 20 l/h (což je nesmyslné). Na tomto příkladu lze vidět, že se žalovaný věcí příliš svědomitě nezabýval, když v podaném odvolání ze dne 30. 12. 2014 nic takového žalobkyně rozhodně neuváděla. Žalobkyně naopak konstantně tvrdí, že v září 2013 byl naměřen v její studni vodní sloupec o výšce 15 m. Vodní přítok 20 l/h zjistila žalobkyně v její studni až po 20. 6. 2014. Dříve (před provedením zkušebního vrtu) dosahoval přítok 200 l/h. Pokud žalovaný vycházel z výše uvedených mylných předpokladů a závěrů o tom, že si žalobkyně protiřečí, měla následně nepochybně tato skutečnost vliv na výsledek napadeného rozhodnutí ve věci samé. Dané rozhodnutí je tedy nutně nesprávné, když není správný ani závěr o tom, že by si žalobkyně protiřečila. Žalobkyně je toho názoru, že se správní orgány snažily danou věc ukončit ke spokojenosti žadatelů (manželů F.), aby se nemusely danou věcí více zaobírat. Za tímto účelem si správní orgány nalezly důvody pro obhájení napadených nesprávných závěrů. Žalobkyně z procesní opatrnosti rovněž uvádí, že má za to, že správní orgány nevedly řádně správní spis, neboť ve správním spisu nejsou zdokumentovány a založeny všechny potřebné listiny, které jsou významné pro rozhodnutí správního orgánu. Podle názoru žalobkyně správní orgány obou stupňů zcela nepřijatelným způsobem zasáhly do práv a oprávněných zájmů žalobkyně. Žalobkyně nemá žádný důvod k tomu, aby uváděla nepravdivé údaje ohledně stavu hladiny vody ve studni před provedení vrtu dne 5. 11. 2013 na pozemku p.p.č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro. Je zcela objektivně seznatelné, že v její studni je nyní natolik málo vody, že toto množství naprosto nepostačuje pro potřebu v její chatě. Naproti tomu před provedením vrtu dne 5. 11. 2013 bylo v její studni vždy vody dostatek. V zimě a na jaře roku 2014 žalobkyně chatu neobývala. V létě 2014 byla žalobkyně nucena donášet na chatu vodu v kanystrech, neboť voda ve studni nebyla postačující. Toto bylo i následným důvodem pro to, aby žalobkyně návštěvy chaty omezila. Nikdy v minulosti k takovéto situaci nedošlo a je zřejmé, že je zde dána příčinná souvislost mezi nynější hladinou vody ve studni žalobkyně a vybudováním studny na pozemku parc. č. 226/26 v k.ú. Butov, obec Stříbro. To nehledě na skutečnost, že na tomto pozemku je nyní vybudována již druhá studna, přičemž chata M.F. a J. F. byla rekonstruována, kdy bylo kalkulováno s mnohonásobně vyšší spotřebou vody. To je ovšem nyní na úkor spotřeby vody na chatě u žalobkyně, což považuje žalobkyně za protiprávní a nepřípustné. Vše za přispění společnosti Vodovrty s.r.o., která snad i účelově neprovedla předchozí měření hladin v okolních studnách, kterých je vícero, protiprávně provedla vrtné práce a teprve následně se snaží celou situaci legitimizovat s předkládáním účelových vyjádření a posudků. Není zapotřebí připomínat, že na celé věci je tato společnost finančně zainteresována. Vzhledem k výše uvedeným pochybnostem a vadám, které jsou podle názoru žalobkyně zásadního a velmi významného charakteru a pro projednání dané věci mají i stěžejní význam, se žalobkyně jednoznačně domnívá, že se správní orgán v prvém i druhém stupni nezabýval svědomitě a odpovědně všemi jejími argumenty. [III] Vyjádření žalovaného k žalobě Žalovaný se k věci vyjádřil v podání ze dne 8. 6. 2016, v němž zcela odkázal na napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu, neboť je toho názoru, že se s námitkami žalobkyně vypořádal již v těchto rozhodnutích. Žalovaný je přesvědčený, že v rámci správního řízení byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou pochybnosti, a že bylo rozhodnuto v souladu se zjištěnými skutečnostmi. Nadto pro doplnění žalovaný uvedl, že je pravdou, že žadatelé (resp. firma provádějící vrtné práce) nedodrželi podmínku č. 6 územního rozhodnutí, neinformovali s předstihem o termínu vrtných prací vlastníky okolních studní a měření pak provedli jen u těch, kteří byli zrovna přítomni, resp. v podmínce č.

6. územního rozhodnutí č.j. 1353/OVÚP/13/3/14 ze dne 8. 1. 2014 je stanoveno: „Do projektové dokumentace stavby, která bude předkládána k následnému stavebnímu řízení, bude zapracována skutečnost, že vlastníci okolních dotčených studní budou žadateli (jejich zástupcem) předem prokazatelně informováni o termínu plánovaného měření hladin vod v okolních studních před zahájením vrtných prací a v jejich průběhu, a to pro možnost tohoto měření se osobně zúčastnit“. Projektová dokumentace předložená ke stavebnímu řízení povinnost měřit úroveň hladiny u okolních studní obsahuje a obecný stavební úřad vydal souhlas podle § 15 odst. 2 stavebního zákona, kterým se „ověřuje dodržení jeho podmínek“. Podle § 9a odst. 3 zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích, ve znění pozdějších předpisů, předpisuje organizace nejméně 15 dní před zahájením geologických prací spojených se zásahem do pozemku povinna oznámit účel, rozsah a očekávanou dobu provádění uvedených prací pouze obci, na jejímž území mají být provedeny. Průzkumné hydrogeologické dílo prováděné podle zákona č. 62/1988 Sb., o geologických pracích nevyžaduje územní rozhodnutí ani územní souhlas a nečerpá-li se déle než 14 dní a více než 1 l/s, nevyžaduje ani povolení k nakládání s vodami. Žalovaný je toho názoru, že prvoinstanční orgán to v plné míře napravil, když při místním šetření dne 30. 5. 2014 změřil hladinu vody ve studni žalobkyně a zajistil provedení opakované čerpací zkoušky za účasti žalobkyně i ostatních vlastníků okolních studní. Z tohoto důvodu je proto žalovaný toho názoru, že před vydáním stavebního povolení došlo k nápravě a podmínka č. 6 územního rozhodnutí byla tedy dodatečně splněna. Rozhodnutí prvoinstančního orgánu proto bylo v této věci vydáno v souladu se zákonem. Žalobkyně sice několikrát uvedla, že v její studni byl vodní sloupec 15 m, ale nikdy tuto skutečnost žádným způsobem nedoložila. Žalobkyně jako účastník řízení měla v souladu s § 52 správního řádu označit v rámci prvoinstančního řízení důkazy na podporu svých tvrzení, což však neučinila. Žalobkyně měla tedy možnost navrhnout jako důkaz výslech pana M.C., ale této možnosti nevyužila. O panu M.C. se žalobkyně zmiňuje až v podané žalobě, a prvoinstanční správní orgán proto neměl možnost takový důkaz provést. Dle názoru žalovaného bylo pouze na rozhodnutí žalobkyně, zda důkazy na podporu svých tvrzení navrhne či nikoliv. Nad to žalovaný uvádí, že žalobkyni bylo v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí, přičemž i v tomto okamžiku mohla žalobkyně navrhnout prvoinstančnímu orgánu výslech pana M.C. Žalobkyně se rozhodla být ve věci navrhnutí důkazu svědeckou výpovědí pana M.C. nečinná a nevyužít svých procesních práv, což bylo jejím právem. Nicméně není možné brát k tíži prvoinstančního orgánu ani žalovaného, že se žalobkyně rozhodla v napadeném správním řízení neuplatňovat svá procesní práva. Žalobkyně v rámci místního šetření uvedla, že v její studni je „21. 5. 2014 měřeno vodní sloupec 3,90 m. Původně byl ve studni 15 m vodní sloupec. Dle montážního deníku z 19. 9. 1998 byla ve studni ve 20 m zvodnělá porucha s přítokem cca 200 l/hod. Studna byla vyvrtána do 24 m“. Z místního šetření byl sepsán protokol, který je žalobkyní podepsán a ta tímto podpisem stvrdila, že s jeho obsahem souhlasí. Montážní deník z 19. 9. 1988 z hloubení study na pozemku p.č. 226/27 v k.ú. Butov ve vlastnictví žalobkyně (tehdy předchozího vlastníka) není součástí spisu. Dle sdělení MěÚ Stříbro jej žalobkyně předložila pouze při jednání a místním šetření dne 30. 5. 2014 a je to uvedeno v protokolu z tohoto jednání. Byla-li ve studni hluboké 24 m naražena vodní hladina v hloubce 20 m, znamená to, že 19. 9. 1988 činil vodní sloupec 4 m. Dle měření při jednání a šetření dne 30. 5. 2014 byla změřena hladina vody ve studni žalobkyně a byl naměřen vodní sloupec o výšce 3,90 m. To je pouze o 10 cm méně než v r. 1988 a takový minimální pohyb je zcela v mezích přirozeného pohybu hladiny podzemní vody a nesvědčí o úbytku vody ve studni vlivem vrtných prací na pozemku p.č. 226/26 v k.ú. Butov. Dle dlouhodobého sledování ČHMÚ, hladiny vody v hlubokých vrtech na území středních a západních Čech vykazují stagnaci nebo pomalý pokles. Nadto je třeba poukázat na to, že dne 25. 4. 2014, kdy podala námitky k oznámení o zahájení řízení (první projednání), zjevně žádnou ztrátu vody ani omezení možnosti čerpání nezpozorovala, vlastně to přímo nenamítala při místním šetření 30. 5. 2014 - tam pouze uvedla údaje o její studni z montážního deníku. Žalovaný dále uvádí, že existence starší studny a vodovodní přípojky na pozemku žadatelů p.č. 226/26 v k.ú. Butov z hlediska vodního zákona ani stavebního zákona, nebrání povolení další studny a souvisejícího nakládání s vodami. V žalobě je dále uvedeno, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 18. 11. 2014 žádala, aby věc posoudil kompetentní odborník. Dle názoru žalobkyně měl proto prvoinstanční orgán ustanovit soudního znalce z oboru hydrologie. K této věci žalovaný uvádí, že kompetentním odborníkem splňujícím požadavek dle § 9 odst. 1 vodního zákona je pro žalovaného RNDr. J.Ř., osoba s odbornou způsobilostí v hydrogeologii a sanační geologii, č. 1680/2003. Žalobkyně žádný srovnatelný posudek, který by tento podklad předložený žadateli zpochybňoval, a prvoinstanční ani odvolací orgán tedy při postupu v souladu s § 6 odst. 2 správního řádu neměly důvod k ustavení soudního znalce podle § 56 správního řádu. K další námitce žalobkyně žalovaný uvádí, že podle projektové dokumentace „vrt bude vyvrtán do hloubky až 60 m s tím, že vrt bude možno ukončit i v menší hloubce, bude-li naražena dostatečně vydatná zvodeň“. Po dosažení hladiny podzemní vody se dle projektové dokumentace bude vrtat ještě dalších 6 - 9 m, poté bude možno vrt ukončit, vyčistit, desinfikovat a zahájit čerpací zkoušku. Podle záznamu o provedení vrtných prací z 5. 11.2013 byla hladina naražena v hloubce 22 m a hloubka vrtu činí 30 m. Takový postup je zcela v souladu s projektovou dokumentací ověřenou ve stavebním řízení. Žalovaný poukazuje na to, že žalobkyně se v rámci svých vyjádření ani odvolání nikdy nezmínila o tom, že by měla ve své studni tak málo vody oproti předchozím rokům, že od roku 2014 musí do své chaty vodu v kanystrech. Opět se jedná o nové tvrzení, které nebylo před prvoinstančním orgánem ani před žalovaným nikdy vzneseno, a proto se jím správní orgány v rámci správního řízení nemohly zabývat. K tomuto lze uvést, že pokud je zcela objektivně seznatelné, že ve studni žalobkyně je natolik málo vody, že naprosto nepostačuje pro potřebu v její chatě, může se domáhat náhrady podle § 29 odst. 2 vodního zákona. S ohledem na shora uvedené navrhl žalovaný žalobu žalobkyně zamítnout pro nedůvodnost. [IV] Replika Žalobkyně v replice ze dne 29. 6. 2015 k vyjádření žalovaného sdělila, že žalovaný se dle jejího názoru celou záležitostí zcela neorientuje, což vyplývá z jeho vyjádření k žalobě, kde uvedl: „Prvoinstanční orgán to v plné míře napravil, když při místním šetření dne 30. 5. 2014 změřil hladinu vody ve studni žalobkyně a zajistil provedení opakované čerpací zkoušky za účasti žalobkyně i ostatních vlastníků okolních studní“. Žalobkyně k tomu uvedla, že dne 30. 5. 2014 k žádné opakované čerpací zkoušce vůbec nedošlo. Pokud nějaké měření hladiny probíhalo, odehrálo se dne 20. 6. 2014. Dle názoru žalobkyně správní orgány obou stupňů měly respektovat § 3 správního řádu a měly v dané věci zjistit skutkový stav, o němž nejsou žádné pochybnosti. Prvoinstanční správní orgán výše uvedenou zásadu nerespektoval, neboť v rámci provádění jednotlivých důkazů neprovedl dokazování v potřebné míře, když nevyslechl žalobkyni. Pokud by tak učinil, jistě by získal informace a poznatky, o kterých neměl v době vydání rozhodnutí žádné tušení. Mohl by například zjistit, že dne 20. 9. 2013 vytáhla žalobkyně spolu s panem M.C., čerpadlo ze studny žalobkyně. V podané žalobě je mylně uvedeno, že čerpadlo bylo ze studny vytaženo z toho důvodu, že bylo rozbité. V tomto směru právní zástupce žalobkyně opravuje skutková tvrzení, když předmětné čerpadlo bylo ze studny vytaženo pouze za účelem jeho kontroly. Bylo zapotřebí zjistit, v jakém stavu se čerpadlo nachází a zda nebude nutná jeho preventivní oprava či výměna. Kontrolu čerpadla provedl pan J.P. Při vytažení čerpadla byla zároveň žalobkyní a panem C. změřena hladina vody ve studni žalobkyně, když bylo zjištěno, že vodní sloupec dosahuje 15 m. Tyto skutečnosti mohl správní orgán I. stupně z výslechu žalobkyně zjistit. Zároveň mohl zjistit, že žalobkyně měla ve své chatě vždy dostatek vody, čemuž odpovídají i rozvody vody po chatě. Nyní musí žalobkyně na chatu donášet vodu v kanystrech. Množství vody, které je ve studni nyní, na provoz chaty nestačí. Pro úplnost žalobkyně uvádí, že předmětné čerpadlo vrátila do studny až po prohlídce dne 20. 6. 2014, neboť v zimě a na jaře roku 2014 chatu neobývala a nebylo tedy nutné, aby bylo čerpadlo ve studni. Žalobkyně tedy opakuje, že dne 24. 4. 2014 ještě nevěděla o tom, že se změnila hladina vody v její studni. Jako důkaz kontroly čerpadla předložila žalobkyně příjmový pokladní doklad ze dne 20. 9. 2013. Žalovaný činí ve věci zcela zásadní závěry o tom, jaký byl vodní sloupec ve studni žalobkyně před provedením vrtných prací panem F. a paní F. Tyto své závěry přitom opírá o montážní deník z 19. 9. 1988. Paradoxní je však to, že tento montážní deník není ve spisu vůbec obsažen, což ostatně žalovaný ve svém vyjádření ze dne 8. 6. 2015 přiznává. Rozhodnutí správního orgánu je tedy nutně nepřezkoumatelné, když správní orgán neměl vůbec k dispozici podle něj stěžejní důkaz, který by mohl bezprostředně vnímat a učinit si o něm vlastní úsudek a závěry. Pokud tento důkaz není ve spisu založen, lze stěží polemizovat o tom, co z tohoto důkazu vyplývá a co již nikoliv. Žalobkyně rovněž trvala na tom, že ve věci měl být ustanoven kompetentní odborník – soudní znalec, který by učinil revizní znalecký posudek k posudku RNDr. J. Ř., jehož posudek je naprosto mylný, nesprávný a tendenční. Žalobkyně je navíc přesvědčena o tom, že studna pana F. a paní F. je ve skutečnosti hlubší než 30m. Stará studna pana F. a paní F. dosahuje hloubky 30 m. Je tedy otázkou, proč by si pan F. a paní F. nechali provést druhou studnu, která má být hluboká pouze 28-30 m. Z logiky věci se jeví, že v takto zbudované nové studni by stěží mohlo být více vody, než ve studni staré, když obě studně jsou hned vedle sebe a stará studna má být hlubší. Tuto skutečnost však nikdo náležitě nezkoumal. V neposlední řadě nelze souhlasit s tím, že by měla žalobkyně řešit vzniklou situace podle § 29 odst. 2 vodního zákona. V případě, že (protiprávní) jednání pana F. a paní F., potažmo společnosti Vodovrty s.r.o. bude na základě správního řízení legitimizováno, jen stěží se následně žalobkyně domůže jakéhokoliv nároku. [V] Posouzení věci krajským soudem Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“). Podle § 75 odst. 1 soudního řádu správního soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 soudního řádu správního věty prvé soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Při jednání před soudem dne 21. 9. 2016 účastníci řízení setrvali na shora rekapitulované argumentaci. Žalobkyně při jednání předložila vyjádření obyvatel okolních chat, které mělo podpořit její tvrzení, že v roce 2014 došlo k úbytku vody v její studni. Soud po provedeném jednání dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí prvoinstančního správního orgánu (ze dne 8. 12. 2014), kterým bylo M. a J.M. vydáno a) povolení k nakládání s podzemními vodami [podle § 8 odst. 1 písm. b) bod 1 vodního zákona] a b) povolení k provedení stavby studny (podle § 15 odst. 1 vodního zákona). Rozhodnutí o umístění předmětné stavby bylo prvoinstančním správním orgánem vydáno dne 8. 1. 2014 pod čj. 1353/OVÚPP/13/3/14 a nabylo právní moci dne 5. 2. 2014. Pro rozhodnutí soudu byla významná skutečnost, že stavba byla z větší části hotova ještě před vydáním povolení k provedení stavby, či dokonce ještě před vydáním územního rozhodnutí. Byť napadené i prvoinstanční rozhodnutí opakovaně hovoří o zkušebním vrtu, je zřejmé, že rozhodující část stavby již byla zrealizována [k tomu srov. str. 2 prvoinstančního rozhodnutí, podle kterého (…) proveden zkušební vrt, který je vystrojen v souladu s PD. Zhlaví studny nedokončeno, přípojky nevybudovány a čerpadlo v době šetření neosazeno.“]. Řečeno jinak, k úplnému dokončení postačilo pouze realizovat přípojky a osadit stavbu čerpadlem. Jistě, nelze vyloučit, že správní orgány o tom zpočátku nevěděly, poněvadž místní šetření bylo provedeno až v průběhu řízení o povolení stavby studny (dne 30. 5. 2014), ale to nic nemění na tom, že vodní dílo zde existovalo ještě před tím, než o něm příslušné orgány pravomocně rozhodly. A žalobkyně na tuto skutečnost upozorňovala. Za takových okolností pak bylo žádoucí, aby prvoinstanční správní orgán, namísto pokračování v řízení o povolení stavby, přistoupil ex offo k zahájení řízení o odstranění stavby. Nestalo se tak, avšak soud může tento fakt konstatovat pouze obiter dictum, neboť žádná z žalobních výtek tímto směrem nemířila. O to více však (a zcela v intencích uplatněných žalobních námitek) se tak soud zaměřil na průběh pokračujícího řízení o vydání stavebního povolení, na které bylo nezbytné, ve světle řečeného, klást náročné požadavky. Soud dospěl k závěru, že proběhlé řízení takovým požadavkům nedostálo. Za nastalé situace (stavba téměř dokončena, tvrzení žalobkyně o výrazném poklesu hladiny v její studni) bylo povinností vodoprávního úřadu, jakožto specializovaného stavebního úřadu, detailně se vyrovnat se všemi uplatněnými námitkami žalobkyně. Bylo třeba striktně rozlišit situaci před a po provedení prací, zejména co do tvrzeného poklesu vodního sloupce. K možnému poškození práv žalobkyně totiž mohlo dojít v zásadě dvojím způsobem. Jednak tím, že ji připravila o vodu již realizace vrtných prací, jako druhá možnost připadá do úvahy pokles hladiny v důsledku čerpání ze studny F. Ano, provedeným měřením bylo víceméně prokázáno, že pravděpodobně ani odčerpání 600 litrů vody během 1,5 hodiny hladinu ve studni žalobkyně nezměnilo, což by nasvědčovalo tomu, že samotný provoz nového vodního díla nemá vliv na stav vodního sloupce. Avšak správní orgány se náležitým způsobem nevypořádaly s tím, že žalobkyni mohlo výrazným způsobem poškodit již provedení vrtných prací (a tedy faktická realizace díla ještě před vydáním příslušných rozhodnutí). Dle názoru soudu nedošlo ke shromáždění dostatečných skutkových zjištění ve vztahu k tomu, jaká tu byla situace před provedením vrtacích prací na druhé studni manželů F. Jistě, soud připouští, že to bylo a bude obtížné, ale ani za takové situace nelze na takový požadavek rezignovat. Primárně půjde o to, aby tu byla odpovídající tvrzení a důkazy k tomu, jaký byl stav před tím, než byly provedeny předmětné práce. Bude nezbytné vyzvat žalobkyni, aby navrhla důkazy k prokázání jejích tvrzení (i když některé již předloženy byly), a poučit ji o relevantnosti tohoto faktu. Jiné důkazy bude povinen zajistit vodoprávní úřad z moci úřední, včetně případné součinnosti s žadateli. Zjistí-li se, že ve studni žalobkyně bylo významně více vody před realizací vrtacích prací, pak bude třeba zabývat se otázkou, zda to byly skutečně ony práce, které tak výrazným způsobem umenšily vodní sloupec ve studni žalobkyně. Stran této odborné otázky však může soud v rámci přezkumu toliko zavázat správní orgán, co má ve věci udělat, nikoliv tuto otázku sám řešit. Stejně tak soud nemá možnost vyjádřit se k dalším odborným otázkám, které mohou při řešení věci vyvstat. Bude na správním orgánu, zda se k nim bude moci vyjádřit v rámci svého odborného posouzení problému, nebo jestli bude nutné vydat se cestou znaleckých posudků. Shrnuto, první, co bude třeba zjistit, je stav vody před vrtacími pracemi, následně stav hladiny po vrtacích pracích a konečně, zda je úbytek vody přičitatelný předmětným vrtacím pracím, eventuálně čerpání vody ze studny F. Výše uvedené je oporou pro závěr, že se správní orgány spokojily s nedostatečně zjištěným skutkovým stavem, což mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). I když bylo navrhováno zrušení toliko napadeného rozhodnutí, má soud za to, že k základním pochybením došlo a rozhodná skutková zjištění musí být učiněna v řízení před prvoinstančním správním orgánem. Proto soud ve smyslu § 78 odst. 3 s. ř. s. přistoupil i ke zrušení prvoinstančního rozhodnutí. Správní orgán je podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku. Soud pro úplnost uvádí, že jestliže jsou v řízení před ním provedeny důkazy, stávají se součástí skutkových zjištění. Proto je spolu s rozsudkem žalovanému správnímu orgánu zasílán rovněž audio nosič (CD) se zvukovým záznamem soudního jednání, včetně provedené výpovědi žalobkyně. [VI] Náklady řízení Žalobkyně, která měla ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem ve výši 19.456,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3.000,- Kč a dále z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby v plné výši, tj. po 3.100,- Kč/úkon, a z náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Za úkony právní služby oceněné plnou výší se považují převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a repliky žalobkyně a účast na jednání soudu dne 21. 9. 2016. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 2.856,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Ke splnění povinnosti nahradit náklady řízení bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s. (s přihlédnutím k možnostem žalovaného tuto platbu realizovat).

Poučení