30 A 56/2010 - 159

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. PhDr. Petra Kuchynky, Ph.D. a soudců JUDr. Václava Roučky a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce: RoBiN OIL s.r.o., se sídlem Libušina 172, 272 03 Kladno, IČ 49823574, zastoupeného JUDr. Liborem Janků, advokátem se sídlem Májová 23, 350 02 Cheb, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 21 Karlovy Vary-Dvory, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) obec Potůčky, se sídlem Potůčky 58, 362 35 Potůčky, 2) Pozemkový fond České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 a 3) Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace, se sídlem Chebská 282, 356 01 Sokolov, v řízení o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 20.10.2008 č.j. 453/SÚ/08/Mas-2 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 20.10.2008 č.j. 453/SÚ/08/Mas-2 a rozhodnutí Městského úřadu Ostrov, odboru výstavby, ze dne 20.6.2008 č.j. výst./5304/08/Lu se zrušují a věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 7.760,- Kč, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Libora Janků do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 5.880,- Kč, a to k rukám zástupce žalobce JUDr. Libora Janků do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 11.11.2008 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, ze dne 20.10.2008 č.j. 453/SÚ/08/Mas-2 (dále též jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Ostrov, odboru výstavby, ze dne 20.6.2008 č.j. výst./5304/08/Lu (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“), jímž bylo vydáno povolení na stavbu „Modernizace silnice II/221 Horní Blatná – Potůčky (km 65,275 až 66,393)“ v k.ú. Potůčky, tak, že byl doplněn výrok o zamítnutí námitek žalobce, který nesouhlasil se stavbou proto, že nedošlo k vydání rozhodnutí Obecního úřadu Potůčky ohledně výstavby na pozemku č. 311/1 v k.ú. Potůčky. Ve zbytku bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Stavební řízení bylo upraveno zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném v rozhodném období (dále též jen „stavební zákon“). Správní řízení bylo upraveno zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném v rozhodném období (dále též jen „správní řád“). Žalobce v žalobě tvrdil, že uplatnil podle § 114 stavebního zákona ve správním řízení nesouhlasné stanovisko, přičemž odkázal na probíhající jednání ohledně pozemku parc. č. 311/1 v k.ú. Potůčky s jiným účastníkem stavebního řízení – Obcí Potůčky. Následně navrhovatel vypustil úpravu části zmíněné parcely a správní orgán I. stupně tuto změnu zahrnul do stavebního povolení, když v části II. bodu 16 uvádí, že „na základě nesouhlasu vlastníka pozemku RoBiN OIL s.r.o. nebude realizována úprava sjezdu na pozemek parc. č. 311/1 v k.ú. Potůčky“. Žalobce považoval jednání stavebního úřadu za odporující zásadě secundum et intra legem a za obcházení zákona, když místo aby správní orgán o jeho námitce rozhodl, na popud navrhovatele danou věc vyloučil z projednávání, čímž vyloučil žalobci možnost uplatnit jeho práva. Žalovaný dodatečným rozhodnutím o zamítnutí námitky žalobce podle názoru žalobce pochybení správního orgánu I. stupně nenapravil. V průběhu stavebního řízení došlo podle žalobce k vyloučení možnosti vyjádřit se ke změně navržené žadatelem. Žalobce nesouhlasil s názorem žalovaného, že k tomu došlo zaviněním žalobce. Žalobce uplatnil svoji námitku při ústním jednání, a jestliže poté jednání opustil před jeho skončením, učinil tak z důvodu časové tísně a předpokládal, že správní orgán rozhodne o jeho námitce. Pokud žadatel následně změnil zásadně žádost o stavební povolení, změnil se i předmět řízení, o čemž měl být žalobce informován. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že nepřítomnost žalobce v závěru ústního jednání nemohla být důvodem pro prodlužování řízení. Ústní jednání z logiky věci neslouží pouze k předání námitek účastníků, to by bylo zbytečné a stavební úřad by jej nesvolával. Ústní jednání se svolává mimo jiné tehdy, pokud ve správním řízení vystupuje více účastníků řízení, kteří hájí protichůdné zájmy, pokud je to nezbytné ke splnění účelu řízení a k uplatnění práv účastníků řízení. Právem účastníka stavebního řízení je v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona uplatňovat námitky, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo. Dojde-li uplatněním námitky k zásadním rozporům, které brání řádnému projednání, správní orgán se pokusí o smírné odstranění těchto rozporů. Na konkrétní námitku žalobce reagoval žadatel konkrétním návrhem, k němuž již žádné námitky nebyly, a stavební úřad návrh žadatele správně zapracoval do podmínek stavebního povolení. Žalovaný pouze napravil pochybení ve výrokové části rozhodnutí o námitkách. Podle žalovaného nedošlo ze strany stavebního úřadu k žádnému úkonu, z něhož by vyplývalo, že byl žalobce vyloučen z možnosti vyjádřit se ke změně navržené žadatelem. Žalobce opustil jednání z důvodů na jeho straně, přestože byl stavebním úřadem upozorněn na skutečnost, že ústní jednání je poslední možností pro uplatnění námitek. Stavební úřad postupoval dle názoru žalovaného v souladu s platnou právní úpravou, když po uplatnění námitky došlo k zásadním rozporům, jež bránily řádnému projednání věci, a pokusil se v souladu s § 114 odst. 3 stavebního zákona a § 5 správního řádu o smírné odstranění těchto rozporů. Ke skutečnosti, že stavební úřad posoudil námitku žalobce jako námitku ke zřízení sjezdu na pozemek žalobce, žalovaný uvedl, že pokud by byla posuzována jako námitka proti celé stavbě, nezabýval by se jí vůbec, neboť ve smyslu § 114 odst. 2 stavebního zákona se k námitkám účastníků řízení, které byly nebo mohly být uplatněny při územním řízení, při pořizování regulačního plánu, nepřihlíží. Podle § 114 odst. 1 pak účastník řízení může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo. Je zřejmé, že vlastnické právo žalobce může být přímo dotčeno právě pouze realizací sjezdu na jeho pozemek. Pokud tedy námitka žalobce zněla „nelze vydat jiné než nesouhlasné stanovisko s realizací stavby“, ztotožňuje se žalovaný s postupem správního orgánu I. stupně, který posoudil námitku žalobce jako námitku ke zřízení sjezdu na pozemek žalobce. Změnu spočívající ve vypuštění sjezdu nelze podle žalovaného považovat za zásadní. Vlastním předmětem řízení je modernizace části silnice, na níž se po otevření přeshraničního spojení zvýšilo dopravní zatížení a je potřeba odstranit rizikové úseky silnice jejím rozšířením, zajištěním stability silničního tělesa, doplněním bezpečnostních prvků a dopravního značení. Sjezd na pozemek žalobce k plánované čerpací stanici byl v projektové dokumentaci označen jako stavba související. Vzhledem k tomu, že v současné době tento záměr není v souladu s územně plánovací dokumentací obce Potůčky a realizaci záměru nelze předpokládat v době provádění stavby, je zřejmé, že vybudování sjezdu na pozemek žalobce není nutné. Bude-li žalobcův záměr v pozdějších letech realizován, bude postupovat podle § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. V úseku, ve kterém stavba sousedí s pozemkem žalobce, nebude vozovka ohraničena chodníkovými obrubami, jak tvrdí žalobce, nýbrž pouze klasickou krajnicí, a proto nedojde ani k žádnému omezení vlastnických práv žalobce. Ze správního spisu vyplývá, že Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace, požádala o stavební povolení na stavbu Modernizace silnice II/221 Horní Blatná – Potůčky (km 65,275 – km 66,393) s tím, že se jedná o rekonstrukci označené silnice, zahrnující úpravu šířkového uspořádání komunikace na S 7,5/60, rekonstrukci krytu s částečným vyrovnáním příčných sklonů, obnovu a doplnění systému odvodnění, vodorovného a svislého dopravního značení, doplnění opěrných zdí, svodidel, výškové vyrovnání, případně výměnu poškozených povrchových znaků inženýrských sítí. Dne 22.4.2008 Městský úřad Ostrov, odbor výstavby, oznámil zahájení stavebního řízení a předvolal k ústnímu jednání účastníky řízení na 13.5.2008 v 9.00 hod. V oznámení je uveden rozsah stavby, rozčleněné na jednotlivé SO 001, 101, 151, 205, 206, 207, 401. Dle oznámení má být během jednání řešena koordinace projednávané akce s připravovanou výstavbou vodovodu, kanalizace a plynovodu. Dotčené orgány a účastníci řízení mohou závazná stanoviska a námitky, popř. důkazy, uplatnit podle tohoto oznámení nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Podle protokolu o jednání je jeho přílohou písemné stanovisko žalobce označené jako nesouhlasné stanovisko, datované Potůčky 13.5.2008 9.00-10.00 hod, podepsané ing. S., podle něhož „jménem vlastníka pozemku p.č. 311/1 v k.ú. Potůčky, kterého se záměr realizace stavby bezprostředně dotýká, nelze do doby rozhodnutí Obecního úřadu Potůčky o žádosti vlastníka tohoto pozemku společnosti RoBiN OIL s.r.o., evidované na Obecním úřadu Potůčky pod č.j. 49/03/08 vydat jiné stanovisko než nesouhlasné stanovisko s realizací stavby modernizace silnice II/221 Horní Blatná – Potůčky (km 65,275 až 66,393)“. Toto stanovisko je přílohou jedné verze protokolu o jednání, v druhé verzi začíslované ve správním spisu pod č. 6a je navíc uveden průběh úkonu, kde pod bodem 4 je citováno stanovisko a následně je uvedeno, že toto stanovisko nepředal ing. S. svolavateli řízení, ale starostce obce Potůčky a z jednání odešel. Dále je zde uvedeno, že stavební úřad byl se stanoviskem seznámen díky neobvyklému způsobu předání až po jednání, a proto nemohl zástupci žalobce pro jeho nepřítomnost sdělit stanovisko. Stavebník vypouští úpravu části p.p.č. 311/1 v k.ú. a stavební úřad tuto změnu zahrne do stavebního povolení. Dne 14.5.2008 pověřená zaměstnankyně stavebníka J. B. zaslala do spisu e-mail, podle něhož prohlásila, že čerpací stanice pohonných hmot RoBiN OIL v Potůčkách, včetně dopravního napojení na silnici II/221, nebude předmětem stavby. K tomu přiložila plánek stavby s uvedením, že zábor č. 64 nebude uplatňován. Žalobce podáním ze dne 30.5.2008 navrhl přerušit stavební řízení s odůvodněním, že podal výše zmíněné nesouhlasné stanovisko, z předložené projektové dokumentace vyplývá, že při realizaci stavby byly provedeny sjezd a výjezd na pozemek p.č. 311/1 v k.ú. Potůčky. Ve sdělení ze dne 19.6.2008 stavební úřad uvedl, že na základě nesouhlasného stanoviska žalobce bylo rozhodnuto o úpravě sjezdu ze silnice tak, aby nezasahoval na p.p.č. 311/1. Práce zahrnuté do stavby budou hrazeny z prostředků stavebníka. Žádost žalobce u Obecního úřadu Potůčky není předmětem tohoto stavebního řízení. Výše označeným rozhodnutím stavebního úřadu bylo vydáno stavební povolení ze dne 20.6.2008, v němž pod bodem 16 podmínek stavby je uvedeno, že na základě nesouhlasu vlastníka pozemku RoBiN OIL s.r.o. nebude realizována úprava sjezdu na pozemek parc. č. 311/1 v k.ú. Potůčky. V odůvodnění stavební úřad uvedl, že žalobce při ústním jednání předložil nesouhlasné stanovisko ke zřízení sjezdu na pozemek parc. č. 311/1 v k.ú. Potůčky, a na základě rozhodnutí investora byl tento sjezd vypuštěn. Požadavek na přerušení stavebního řízení do doby povolení stavby čerpací stanice pohonných hmot nemá souvislost s projednávanou stavbou, a proto jej stavební úřad neakceptoval, o čemž byl žalobce informován dopisem ze dne 19.6.2008. Podle sdělení stavebníka ze dne 20.6.2008, které došlo Městskému úřadu Ostrov dne 24.6.2008, stavebník čestně prohlásil, že čerpací stanice pohonných hmot RoBiN OIL v Potůčkách, včetně dopravního napojení na silnici II/221, nebude předmětem této stavby. V odvolání proti stavebnímu povolení žalobce namítal nesprávný postup správního orgánu, když podle žalobce z jeho podání nevyplývá, že by nesouhlasil s realizací úpravy sjezdu na parcelu č. 311/1. Žalobce odkázal na ustanovení § 37 odst. 1 správního řádu, podle kterého se podání posuzuje podle svého obsahu. Žalobce tvrdil, že jeho námitka směřovala proti realizaci stavby, a to ve vztahu k budoucímu užívání stavby. Žalobce se domníval, že správní orgán nesprávně o námitce nerozhodl, na popud stavebníka danou věc vyloučil z projednání, čímž vyloučil žalobci možnost uplatnit práva. K odvolání se vyjádřil stavebník s tím, že stavba modernizace silnice II/221 Horní Blatná – Potůčky nezasahuje na pozemek p.p.č. 311/1 v k.ú. Potůčky ve vlastnictví žalobce a navržená úprava rekonstrukce silnice neomezuje práva uvedené společnosti a naopak umožňuje realizaci jakéhokoli záměru na pozemku žalobce při splnění výše zákonných postupů, zejména zákona o územním plánování a stavebním řádu a zákona o pozemních komunikacích. Žádost žalobce u Obecního úřadu Potůčky není předmětem uvedeného stavebního řízení a nemá na rekonstrukci silnice žádný dopad. Dále se stavebník vyjádřil, že postup žalobce se mu jeví jako účelově vedený k prosazení vlastního investičního záměru, který ale nemá žádnou souvislost s probíhajícím stavebním řízením. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný změnil zčásti stavební povolení doplněním výroku III. o zamítnutí námitky žalobce a ve zbytku bylo stavební povolení potvrzeno. V odůvodnění žalovaný uvedl, že správní orgán I. stupně porušil § 115 odst. 1 zákona č. 183/206 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), podle něhož musí být součástí výroku o stavebním povolení také rozhodnutí o námitkách účastníků řízení. Toto pochybení žalovaný napravil podle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu formou změny rozhodnutí z důvodu uplatňování základních zásad činnosti správních orgánů, zejména zásady rychlosti řízení a procesní ekonomie, v souladu s § 6 správního řádu. Změnu žalovaný provedl, protože žádnému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, nehrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Dále žalovaný uvedl, že skutečnost, že na změnu návrhu stavebníkem provedenou nemohl žalobce reagovat, nebyla způsobena správním orgánem, ale nestandardním postupem zástupce žalobce, který byl seznámen se skutečností, že ústní jednání je poslední možností, kdy lze uplatnit námitky, a přesto námitku nepředal přímo úřední osobě. V protokolu nejsou žádné námitky proti jeho obsahu. Nepřítomnost zástupce žalobce v závěru jednání nemůže být důvodem pro prodlužování řízení. Skutečným obsahem podání podle rozhodnutí žalovaného ve smyslu § 37 odst. 1 správního řádu bylo nesouhlasné stanovisko s realizací stavby. Žadatel proto upravil své podání tak, aby se vlastní stavba žalobce dotýkala co nejméně, tedy upustil v projektu od provedení napojení pozemku žalobce na stavbu. Protože proti této úpravě žalobce neuplatnil námitky (protože z jednání před jeho ukončením odešel), stavební úřad tuto úpravu zahrnul do podmínek pro provedení stavby. Zdejší soud rozsudkem ze dne 30.11.2009 č.j. 57 Ca 98/2008-88 žalobu zamítl, když se s žalovaným ztotožnil v tom, že vypuštění sjezdu na pozemek žalobce vzhledem k charakteru celé plánované stavby - spočívající především v rozšíření stávající silnice zejména kvůli zvýšení bezpečnosti na frekventovaném úseku - nelze považovat za zásadní změnu, která by představovala „změnu předmětu řízení“. Dle soudu žalobci nebylo lze přisvědčit v tom, že by se jednalo o změnu předmětu řízení ze strany navrhovatele, když podání žádosti o stavební povolení nepředstavuje návrh na zahájení občanskoprávního sporného řízení, v němž se zpravidla tento termín – dispozice s předmětem řízení – používá. Žádost o vydání stavebního povolení je projednávána v režimu veřejnoprávním před správním orgánem a podléhá jiným procesním pravidlům zakotveným zejména ve stavebním zákoně a ve správním řádu. V tomto smyslu bylo, dle zdejšího soudu, nutno posuzovat i způsob, jakým bylo vedeno ústní jednání o žádosti o stavební povolení. Žalobce zde vznesl námitku, a aniž by se účastnil dále jejího projednávání, ústní jednání opustil. Nevyčkal konce jednání, přestože byl poučen, že námitky lze uplatňovat pouze při tomto jednání. Nevyčkal tedy ani na projednání jeho vlastní námitky. Jestliže byl žalobce, jak sám tvrdí, nucen jednání opustit z časových důvodů, bylo namístě, aby si zajistil zastoupení pro toto jednání, či alespoň aby se sám o výsledek jednání zajímal. Žalovaný správně uvedl, že případný nedostatek informovanosti si žalobce zavinil sám a jde pouze k jeho tíži. Soud žalovanému přisvědčil v tom, že žalobcův přístup není akceptovatelný, snažit se protahovat řízení a oddalovat rozsáhlou rekonstrukci silnice s cílem získat pro sebe povolení na nesouvisející stavbu – čerpací stanici pohonných hmot. Žalobce brojil proti rozsudku ze dne 30.11.2009 č.j. 57 Ca 98/2008-88 kasační stížností, v níž mj. namítal, že pokud byl nucen opustit ústní jednání před jeho ukončením a až po jeho odchodu žadatel navrhl změnu, mělo být ústní jednání odročeno, aby žalobce mohl na tuto změnu reagovat. Žalobce se v této souvislosti neztotožnil se závěry krajského soudu, že vypuštění sjezdu na pozemek v jeho vlastnictví nelze (vzhledem k charakteru celé plánované stavby) považovat za změnu zásadní, která by představovala změnu předmětu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a rozsudkem ze dne 22.7.2010 č.j. 9 As 36/2010-127 rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30.11.2009 č.j. 57 Ca 98/2008-88 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Řízení ve správním soudnictví je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s.ř.s.“). Podle § 65 odst. 1 s.ř.s. se ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 s.ř.s. vychází soud při přezkoumání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle § 75 odst. 2 věty prvé s.ř.s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Podle § 76 odst. 1 písm. a) - c) s.ř.s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění, c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Podle § 76 odst. 2 s.ř.s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. Podle § 78 odst. 1 s.ř.s. je-li žaloba důvodná, soud zruší napadené rozhodnutí pro nezákonnost nebo pro vady řízení. Pro nezákonnost zruší soud napadené rozhodnutí i tehdy, zjistí-li, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Podle § 78 odst. 7 s.ř.s. soud zamítne žalobu, není-li důvodná. Podle § 110 odst. 3 s.ř.s. zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je krajský soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soude m ve zrušovacím rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ve vztahu k posuzované věci dospěl v rozsudku ze dne 22.7.2010 č.j. 9 As 36/2010-127 k následujícím závěrům. Stran stížní námitky, že žadatel o stavební povolení není oprávněn disponovat s návrhem na zahájení řízení neomezeně, Nejvyšší správní soud konstatoval, že tato úvaha nebyla blíže konkretizována. S poukázáním na její obecnost a nespojení právní argumentace se skutkovými okolnostmi projednávané věci pak Nejvyšší správní soud uzavřel, že takovou námitku nelze věcně přezkoumat. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele [tedy žalobce], že správní orgán se má po podání námitky ve stavebním řízení pokusit o smírné odstranění rozporu a teprve poté má o námitce účastníka rozhodnout, přičemž stavební úřad v dané věci tento postup nedodržel, neboť stěžovateli nebyl předestřen nový návrh žadatele a nemohlo dojít k procesu jednání o tomto návrhu, Nejvyšší správní soud konstatoval, že „nelze obecně dovodit povinnost stavebního úřadu ve všech případech po podání námitky účastníka řízení dle § 114 odst. 1 stavebního zákona iniciovat „smírčí řízení“. Postup stavebního úřadu stanovený § 114 odst. 3 stavebního zákona je nutno posoudit dle konkrétních okolností projednávané věci. Z ustanovení § 114 odst. 3 stavebního zákona vyplývá, že nedosažení dohody mezi účastníky řízení je předpokladem kompetence stavebního úřadu vydat o této námitce vlastní rozhodnutí (za dalších podmínek stanovených citovaným ustanovením). Není zde však explicitně vyjádřena povinnost stavebního úřadu činit konkrétní úkony k dosažení takové dohody ani jinak upraveno řízení, které má rozhodnutí stavebního úřadu o námitce účastníka předcházet. Lze konstatovat, že před tím, než stavební úřad rozhodne dle § 114 odst. 3 stavebního zákona o námitce uplatněné účastníkem řízení, musí být stavebním úřadem spolehlivě zjištěno, že o této námitce nedošlo mezi účastníky k dohodě.“. K otázce, zda stavební úřad byl povinen seznámit stěžovatele s úpravou předmětu řízení učiněnou stavebníkem na základě jeho námitky a dát mu prostor pro vyjádření se k této úpravě, Nejvyšší správní soud k pochybnostem týkajícím se formální stránky uplatnění námitky stěžovatelem při ústním jednání dne 13.5.2008 nejprve připomněl, že stavební úřad i přes nestandardní postup stěžovatele nezpochybnil, že námitka byla stěžovatelem na tomto ústním jednání uplatněna a z dalšího průběhu stavebního řízení je zřejmé, že námitku považoval za řádně uplatněnou. Na základě této námitky stavebník následující den po ústním jednání (14.5.2008) oznámil stavebnímu úřadu, že předmětem stavby, o jejíž povolení žádal, nebude oproti původnímu návrhu zábor č. 64 na pozemku stěžovatele, včetně dopravního napojení. Stavební úřad tuto skutečnost oznámil stěžovateli dopisem ze dne 19.6.2008 (doručeno 24.6.2008) a vzápětí dne 20.6.2008, tj. ještě před tím, nežli se měl stěžovatel možnost s touto skutečností seznámit, vydal ve věci stavební povolení, přičemž změnu stavby navrženou stavebníkem ve svém rozhodnutí akceptoval. Tento způsob vedení řízení však dle názoru Nejvyššího správního soudu nebyl v souladu se zákonem. S odkazem na vlastní judikaturu (např. rozsudek ze dne 22.3.2007 č.j. 8 As 19/2005 – 122) a zdůrazněním podstaty ústního jednání (v obecné rovině), které stavební úřad svolává za účelem vyjádření se účastníků řízení k předloženým podkladům pro stavbu, Nejvyšší správní soud uvedl, že „je nutno před konáním ústního jednání zajistit kompletní podkladovou dokumentaci, na základě které mohou účastníci své námitky uplatnit. Jestliže je při ústním jednání uplatněna námitka, na kterou stavebník reaguje změnou podkladové dokumentace, jako tomu bylo v dané věci, pak je povinností stavebního úřadu dát dle povahy změny nejméně účastníkům, jichž se tato dodatečná úprava povolované stavby týká, možnost na takovou změnu opět reagovat a vyjádřit k ní své stanovisko. Účastníci se před ústním jednáním seznamují s projektovou dokumentací a navrhovanou podobou stavby v určité podobě, zákon jim dává právo uplatnit proti ní své námitky. Pokud se tato podoba změní, pak je z logiky věci nutno jim toto právo zachovat, tj. dát jim možnost se seznámit se změněnou podobou stavby a uplatnit i proti ní své námitky. Jiný výklad by byl popřením smyslu konání ústního jednání, neboť účastníci řízení by dostali možnost vyjádřit se k určité podobě povolované stavby, přičemž toto právo by bylo považováno za vyčerpané bez ohledu na to, že by se projektová dokumentace, způsob provádění a užívání stavby následně změnily. (...) V projednávané věci se jedná o práva uplatňovaná ve stavebním řízení stěžovatelem jakožto účastníkem řízení, nejdříve na základě vlastnictví pozemku, na kterém má být stavba (její část) realizována, po úpravě dokumentace již pouze z titulu vlastnictví pozemku sousedícího s povolovanou stavbou. Stěžovatel může ve stavebním řízení uplatňovat pouze práva vyplývající z titulu jeho účastenství, tedy z titulu vlastnictví jeho pozemků. Ve vztahu k těmto pozemkům však nelze dodatečnou úpravu projektové dokumentace ze dne 14.5.2008, provedenou stavebníkem na základě jeho námitky označit za marginální. Vůči osobě stěžovatele jakožto vlastníka pozemků dotčených úpravou projektové dokumentace se jednalo bez pochybností o podstatnou změnu povolované stavby, přičemž na úpravu provedenou stavebníkem neměl možnost nijak reagovat. Stavební úřad měl tedy dle § 114 stavebního zákona, ve spojení s § 4 odst. 3, 4 správního řádu, dát stěžovateli před vydáním stavebního povolení, po úpravě předmětu řízení týkajícího se pozemků stěžovatele prostor pro seznámení se s obsahem této úpravy a podání vyjádření, případně námitek k nové podobě povolované stavby. (...) Lze souhlasit s tím, že stěžovatel uplatnil při jednání dne 13.5.2008 svou námitku nestandardním způsobem a z jednání předčasně odešel. Pokud by stavební úřad při ústním jednání po jeho odchodu námitku projednal, stavebník by rovněž zde navrhl změnu projektové dokumentace vzhledem k pozemkům stěžovatele a stěžovatel by nereagoval z důvodu své nepřítomnosti, potom by bylo možno závěr krajského soudu podpořit. To se však v projednávané věci nestalo. Stavební úřad přijal nestandardně podanou námitku stěžovatele jako včasnou a při ústním jednání ji neprojednával. To ostatně stavební zákon v § 114 ani nepředpokládá. Přestože je jistě vhodné využít prostor ústního jednání a přítomnost účastníků řízení k okamžitému vypořádání jejich námitek a k jejich seznámení s výsledným rozhodnutím o nich, zákon to stavebnímu úřadu neukládá a v některých případech to vzhledem k např. početnosti či závažnosti podaných námitek ani není realizovatelné. V projednávané věci byla námitka stěžovatele dle protokolu o jednání přijata a evidována. Ve věci není sporné, že úprava projektové dokumentace ve vztahu k pozemku stěžovatele byla stavebníkem provedena až následujícího dne. Proto závěr krajského soudu, že stěžovatel se mohl seznámit s výsledkem projednání jeho námitky, pokud by byl přítomen do konce ústního jednání, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu v dané věci.“. Nejvyšší správní soud sice přitakal tomu, že stěžovatel ve své námitce podané při ústním jednání dne 13.5.2008 odkazuje na řízení, které nemá s povolovanou stavbou souvislost, avšak byl-li na základě této námitky vzhledem k jeho pozemku předmět povolované stavby změněn, potom „měl právo na řádný procesní postup stavebního úřadu, v jehož důsledku by mohl vyjádřit, z jakých důvodů s navrhovanou úpravou nesouhlasí. Stavební úřad by relevanci a důvodnost takto uplatněných námitek posoudil v následně vydaném stavebním povolení.“. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že „je nutno přisvědčit námitce stěžovatele, že v řízení před správními orgány byl porušen zákon, pokud mu po změně projektové dokumentace, ke které měl právo podávat námitky z titulu účastníka řízení dle § 114 odst. 1 stavebního zákona, nebyl předestřen upravený návrh stavebníka a nebyla mu dána možnost se k takto upravené podobě stavby vyjádřit.“. Ostatní stížní body nebyly shledány důvodnými. Vzhledem k výše uvedenému a s odkazem na § 110 odst. 3 s.ř.s. Krajský soud v Plzni napadené rozhodnutí zrušil podle § 78 odst. 1 pro vady řízení. Vzhledem k tomu, že k primárnímu pochybení došlo v řízení vedeném Městským úřadem Ostrov, odborem výstavby, soud ve smyslu § 78 odst. 3 s.ř.s. zrušil i prvoinstanční rozhodnutí jakožto rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které předcházelo zrušenému napadenému rozhodnutí. Současně soud podle § 78 odst. 4 s.ř.s. vyslovil, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení je správní orgán vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.). Žalobce, který měl ve věci plný úspěch, má podle § 60 odst. 1 věty prvé s.ř.s. proti žalovanému správnímu orgánu, který ve věci úspěch neměl, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem, a to jak nákladů řízení o žalobě, tak nákladů řízení o kasační stížnosti. Pokud jde o řízení o žalobě, byla žalovanému správnímu orgánu uložena povinnost nahradit žalobci důvodně vynaložené náklady řízení v celkové výši 7.760,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2.000,- Kč a z odměny advokáta za dva úkony právní služby v plné výši, tj. po 2.100,- Kč, a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006 (dále též jen „advokátní tarif“). Za úkony právní služby oceněné plnou výši se považují převzetí a příprava zastoupení a žaloba. Protože žalobce byl zastoupen advokátem – plátcem DPH, byly odměna advokáta a náhrada advokáta navýšeny o částku 960,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Pokud jde o řízení o kasační stížnosti, byla žalovanému správnímu orgánu uložena povinnost nahradit žalobci důvodně vynaložené náklady řízení v celkové výši 5.880,- Kč, skládající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč a dále z odměny advokáta za jeden úkon právní služby v plné výši, tj. 2.100,- Kč, a z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč/úkon podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu. Za oceněný úkon právní služby se považuje kasační stížnost. Odměna advokáta a náhrada advokáta byly navýšeny o částku 480,- Kč odpovídající dani, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o DPH (§ 57 odst. 2 s.ř.s.). Ke splnění těchto povinností bylo žalovanému určeno platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. a stanovena pariční lhůta podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s. Podle § 60 odst. 5 věta první s.ř.s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V této věci však soudy osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost neuložily, a proto jim nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani řízení o kasační stížnosti.

Poučení