30 A 62/2025 – 53

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D. a Mgr. Heleny Konečné ve věci navrhovatele: J.D. zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Bobkem sídlem třída Míru 92, Pardubice proti odpůrci: Rada města Trutnov sídlem Slovanské náměstí 165, Trutnov o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Územního opatření o stavební uzávěře č. j. 02/2024/ROM vydaného usnesením Rady města Trutnov č. RM_2024–1051/18 dne 25. 9. 2024, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Navrhovatel se návrhem doručeným krajskému soudu dne 10. 10. 2025 domáhal zrušení celého opatření obecné povahy, konkrétně Územního opatření o stavební uzávěře č. j. 02/2024/ROM vydaného usnesením odpůrce č. RM_2024–1051/18 dne 25. 9. 2024, které nabylo účinnosti dne 14. 10. 2024 (dále jen „Stavební uzávěra“). Eventuálně se navrhovatel domáhal zrušení části Stavební uzávěry vztahující se k pozemku v jeho vlastnictví. Konkrétně se tedy v čl. 1 odst. 1 Stavební uzávěry domáhal zrušení textu: „parc. č. XA v k. ú. xx“.

2. Stavební uzávěra byla vymezena a přijata s odkazem a v souvislosti s přijímanou Změnou č. 6 územního plánu Trutnov. Pořízení Změny č. 6 územního plánu bylo schváleno zastupitelstvem města Trutnov na jednání dne 22. 4. 2024. Cílem Změny č. 6 územního plánu má být zejména zpřesnění dříve vymezeného koridoru veřejně prospěšné stavby tzv. západního obchvatu v návaznosti na sjezd z dálnice D11 v úseku mezi okružními křižovatkami „u Volva“ a „u Tesca“. Primárně má jít o ucelení šíře koridoru a jeho případného rozšíření v místech křížení a s tím spojené napojení přilehlých lokalit.

II. Obsah návrhu

3. Navrhovatel tvrdil, že Stavební uzávěra nedůvodně zasahuje i pozemky ve stabilizovaném zastavěném území, a to i pozemky, na kterých jsou stavby nebo na kterých byly přede dnem nabytí účinnosti Stavební uzávěry pravomocně povoleny stavební záměry (to je i případ pozemku ve vlastnictví navrhovatele). Odpůrce sám v čl. II odst. 5 Stavební uzávěry uvádí, že tato se nevztahuje na již vydaná pravomocná rozhodnutí. Navrhovatel disponuje pravomocným společným povolením Městského úřadu Trutnov ze dne 16. 5. 2024, č. j. MUTN 52424/2024, v právní moci dne 15. 6. 2024, ke stavebnímu záměru „Objekt pro skladování a administrativu“ a tento záměr již začal realizovat. Stavební uzávěra tak nemůže dosáhnout svého cíle. Postup při vydání Stavební uzávěry byl v rozporu s principem legitimního očekávání.

4. Dále navrhovatel sporoval rozsah Stavební uzávěry ve smyslu proporcionality přijatého řešení. Zdůraznil, že došlo k „úmyslné ?“ selekci některých pozemků (zejména těch ve vlastnictví spřízněných osob zastupitelů a radních). V některých místech dochází k vykrojení a jinde zase ke zvláštnímu „bobtnání“ rozsahu Stavební uzávěry. Stavební uzávěra má být vydána v nezbytném rozsahu, jde tedy o požadavek na proporcionalitu přijatých omezení. To byl odpůrce povinen zhodnotit a přezkoumatelným způsobem odůvodnit. Avšak z textu Stavební uzávěry nelze nikde vyčíst na základě čeho odpůrce přistoupil k vymezení uzávěry ve stabilizované zastavěné části města a jakým způsobem má být na těchto pozemcích dosaženo cíle, resp. že jej nejde dosáhnout jiným prostředkem. Odpůrce ve stavební uzávěře neosvětlil, proč je vymezen její rozsah v čl. 1 odst. 1 tak, jak je vymezen.

III. Vyjádření odpůrce

5. Odpůrce se k podanému návrhu vyjádřil ve svém podání doručeném krajskému soudu dne 7. 11. 2025. Uvedl, že návrh považuje za nedůvodný a navrhl jeho zamítnutí. Odkázal na některé části Stavební uzávěry, zejména pokud jde o vymezení jejího rozsahu a její odůvodnění.

6. Zdůraznil, že důvodů pro pořízení Změny č. 6 územního plánu Trutnov bylo víc, na což navazuje i následný rozsah Stavební uzávěry. Stejně tak nemohlo být zasaženo do legitimního očekávání navrhovatele, neboť disponuje pravomocným společným povolením, může tak jím zamýšlenou stavbu realizovat nehledě na skutečnost, že pro daný pozemek je nyní vymezena stavební uzávěra. Odpůrce zdůraznil, že Stavební uzávěra obstojí i v testu proporcionality. Legitimní cíle pro její přijetí jsou ochrana koridoru západního obchvatu města, včetně dopravního napojení jednotlivých ploch na tento obchvat. Dále ochrana řádného odtoku dešťových vod, který nebude nepřiměřeně zasahovat níže položené pozemky.

7. Pro ucelení šíře koridoru je v současnosti zpracovávána studie, která kromě jiného bude zkoumat i výškovou nivelitu koridoru (i z důvodů potřebných zářezů či náspů). Nelze hovořit, že se jedná o pozemky ve stabilizovaném území, jak tvrdí navrhovatel. S ohledem na probíhající rozvoj a výstavbu v části města Bojiště se jednotlivé stavební záměry začínají přibližovat stávajícímu koridoru západního obchvatu. Toto je nejvíce patrné z vymezení pozemků parc. č. XB a parc. č. XA (pozemek navrhovatele), mezi kterými je ponechán pouze pruh v šíři stávajícího vymezení západního obchvatu. S ohledem na výškovou nivelitu tělesa komunikace musí být tento pruh dostatečný.

8. Odpůrce zdůraznil, že „nulová varianta“, tedy nevydání Stavební uzávěry, by mohla vést k tomu, že než bude návrh Změny č. 6 územního plánu Trutnov zpracován, projednán a vydán, dojde k výstavbě, která sice bude formálně v souladu s platným územním plánem, ale v rozporu s nároky na výstavbu západního obchvatu města.

IV. Závěry krajského soudu

9. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého s. ř. s. Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. O věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny podmínky stanovené v § 51 odst. 1 s. ř. s.

10. Krajský soud se nejprve zabýval tím, podle jaké právní úpravy má být daná věc posuzována, a to s ohledem na přijetí stavebního zákona č. 283/2021 Sb. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodná právní úprava je v posuzované věci dána stavebním zákonem č. 183/2006 Sb. To vše s ohledem na dikci § 326 odst. 5 ve spojení s § 334a odst. 2 stavebního zákona č. 283/2021 Sb. Níže proto bude věc posuzována podle stavebního zákona č. 183/2006 Sb.

11. Pokud jde o samotné právní hodnocení, krajský soud nejprve cituje dikci § 97 odst. 1 stavebního zákona, ze které plyne, že: „Územní opatření o stavební uzávěře, které se vydává jako opatření obecné povahy podle správního řádu, omezuje nebo zakazuje v nezbytném rozsahu stavební činnost ve vymezeném území, pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle připravované územně plánovací dokumentace, jestliže bylo rozhodnuto o jejím pořízení nebo o pořízení její změny, nebo podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. Územní opatření o stavební uzávěře lze vydat také v případech, jestliže je zrušeno nebo změněno rozhodnutí o námitkách nebo zrušeno opatření obecné povahy o vydání územně plánovací dokumentace, případně jeho část. Územním opatřením o stavební uzávěře nelze omezit nebo zakázat udržovací práce.“ 12. Účelem, pro který je vydáváno územní opatření o stavební uzávěře, respektive cílem tohoto opatření je ochrana budoucího využití území podle připravované územně plánovací dokumentace či podle jiného rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území. Pokud jde o územně plánovací dokumentaci či její změnu, může vzniknout potřeba chránit budoucí využití území jak v případě, že tato dokumentace či její změna mají být teprve pořízeny, tak v případě, že bylo zrušeno nebo změněno rozhodnutí o námitkách nebo bylo zrušeno opatření obecné povahy o vydání územně plánovací dokumentace jako celek, případně jeho část. Ve všech těchto případech jde o to, že obec (příp. kraj) mají již konkrétnější představu o využití určitého území, kterou by však mohla ohrozit realizace jiných stavebních záměrů do doby, než bude schválena nová či pozměněná územně plánovací dokumentace závazná pro umisťování a povolování stavebních záměrů. Z § 97 odst. 1 stavebního zákona vyplývají podmínky, za kterých jedině lze k vydání územního opatření o stavební uzávěře přistoupit: – Již bylo rozhodnuto o pořízení (příp. pořízení změny) připravované územně plánovací dokumentace, příp. bylo vydáno jiné rozhodnutí či opatření v území, jímž se upravuje využití území, jestliže má takové rozhodnutí či opatření v území ve vztahu k stavební uzávěře patřičnou relevanci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2007, č. j. 1 Ao 3/2007–60). – Stavební činnost zakázaná stavební uzávěrou by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území podle této pořizované územně plánovací dokumentace či podle jiného vydaného rozhodnutí či opatření v území; v případě územně plánovací dokumentace je při posuzování toho, jaké budoucí využití území je zamýšleno a zda je při přípravě této dokumentace třeba vydat územní opatření o stavební uzávěře, nutno vycházet z aktuálního stavu při jejím pořizování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2009, č. j. 8 Ao 1/2009–142). – Stavební činnost musí být územním opatřením omezena nebo zakázána jen v nezbytném rozsahu a nesmí být omezeny nebo zakázány udržovací práce (viz § 3 odst. 4 stavebního zákona) – údržba stavby je totiž podle § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona povinností vlastníka stavby (k tomu srov. VÁVROVÁ, Eva, DOLEŽALOVÁ, Veronika, KNECHT, Michal, ZAHUMENSKÁ, Vendula, KONEČNÁ, Daniela, HUMLÍČKOVÁ, Petra, ČERNÍN, Karel, STRAKOŠ, Jan. Stavební zákon. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2021, komentář k § 97 odst. 1 stavebního zákona).

13. Z § 97 odst. 1 (ve spojení s § 99) a z judikatury lze dovodit, že územní opatření o stavební uzávěře musí být přiměřené (omezení jen v nezbytném rozsahu), zřízené ke stanovenému účelu (výhradně k účelu vymezenému zákonem a za výše popsaných podmínek) a dočasné.

14. Pokud jde o první námitku, touto navrhovatel napadá přezkoumávanou Stavební uzávěru pro její nezákonnost, neboť je nepřiměřený její rozsah a tento není ani dostatečně zdůvodněn. Stavební uzávěra dle tvrzení navrhovatele nedůvodně dopadá i na pozemky ve stabilizovaném zastavěném území. Na některých z nich stojí stavby, pro některé z nich byla vydána pravomocná stavební povolení.

15. V této souvislosti je nejprve nutné zdůraznit, že z odůvodnění Stavební uzávěry plyne, že důvody pro pořízení Změny č. 6 územního plánu Trutnov jsou tyto: a) Zpřesnění dříve vymezeného koridoru veřejně prospěšné stavby tzv. západního obchvatu v návaznosti na sjezd z dálnice D11 v úseku mezi okružními křižovatkami „u Volva“ a „u Tesca“. Primárně jde o ucelení šíře koridoru a jeho případného rozšíření v místech křížení. S ohledem na možné změny trasování obchvatu bude plocha ZO (plochy zeleně – ochranná a izolační zeleň) doprovázející koridor obchvatu změněna na plochu DS (Plochy dopravní infrastruktury – silniční doprava). Předpokládá se, že v ploše DS bude umístěna i ochranná zeleň a opatření optimalizující odtok dešťových vod z území. Koridor západního obchvatu je v územním plánu Trutnov vymezen v zastavitelných plochách Z84, Z83, Z74, Z55 a Z90. V souvislosti s možnou úpravou trasování koridoru nedojde k vymezení nových zastavitelných ploch. Zpřesnění vymezení koridoru se může týkat zejména podélného profilu, rozměrů okružních křižovatek, umístění sjezdů a křižovatek s ohledem na vhodné dopravní obsloužení zastavitelných ploch v okolí koridoru. b) Prověření hydrogeologických poměrů zastavitelných ploch Z84, Z83, Z74, Z55 a Z90 (odvodnění, odkanalizování) a případně bude navrženo vhodné řešení identifikovaných problémů. c) Zpracování nové územní studie pro zastavitelnou plochu Z90, která prověří dopravní napojení této plochy v návaznosti na úpravu veřejně prospěšné stavby západního obchvatu, zejména okružní křižovatky „u Volva“. d) Posouzení zatížení čerpacích stanic odpadních vod ve vlastnictví města a možnosti vsakování dešťových vod, aby nedocházelo k jejich vsaku na plochách jiných majitelů s ohledem na budoucí výstavbu v lokalitě Z90.

16. Důvodem pro vydání Stavební uzávěry tedy není, jak tvrdí navrhovatel, jen zpřesnění dříve vymezeného koridoru veřejně prospěšné stavby tzv. západního obchvatu v návaznosti na sjezd z dálnice D11 v úseku mezi křižovatkami „u Volva“ a „u Tesca“, ale jsou zde i další důvody, které s tímto primárním cílem přijímaní Změny č. 6 územního plánu úzce souvisejí. Toto jsou rovněž důvody, proč jsou do Stavební uzávěry zahrnuty i jiné pozemky než ty, u kterých by bylo možné předpokládat využití pro stavbu tzv. západního obchvatu. U všech těchto pozemků – jak plyne ze Stavební uzávěry (viz strany 3–9) – je nutné prověřit, zda je dostatečně zajištěna ochrana koridoru západního obchvatu v územním plánu Trutnov. A zároveň zjistit jeho možné rozšíření v místech napojení zastavitelných ploch na západní obchvat navázaných. Stavební uzávěra dále chrání vymezené území před dalším zhoršením odtokových poměrů a úplným vyčerpáním kapacit čerpacích stanic v lokalitě.

17. Krajský soud proto nesdílí názor navrhovatele, že by z textu Stavební uzávěry nešlo vyčíst, na základě čeho odpůrce přistoupil k vymezení uzávěry rovněž ve stabilizované zastavěné části města a jakých má být v této souvislosti dosaženo cílů. Z obsahu Stavební uzávěry je s ohledem na výše uvedené zřejmé, proč odpůrce stanovil její rozsah tak, jak jej stanovil v čl. I., respektive je zřejmé, proč je Stavební uzávěrou dotčen i pozemek ve vlastnictví navrhovatele.

18. Krajský soud má za to, že navrhovatel není zkrácen ve svých právech přijatou Stavební uzávěrou, pokud jde o možnost realizace stavby na jeho pozemku, která mu byla pravomocně povolena společným povolením Městského úřadu Trutnov ze dne 16. 5. 2024, č. j. MUTN 52424/2024, v právní moci dne 15. 6. 2024, ke stavebnímu záměru „Objekt pro skladování a administrativu“. Stavební uzávěra sama pamatuje na vydaná pravomocná povolení, neboť ve svém čl. II odst. 5 uvádí, že „územní opatření o stavební uzávěře se nevztahuje na již vydaná pravomocná rozhodnutí“. Uvedené ostatně plyne i z judikatorní činnosti Nejvyššího správního soudu, konkrétně z jeho rozsudku ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017–102, kde je uvedeno, že: „Cílem stavební uzávěry, která je také (stejně jako územní plán) nástrojem územního plánování, sice je dočasně „zmrazit“ novou výstavbu na vymezené území. Nemůže však působit zpětně, na výstavbu již zahájenou či povolenou. To by bylo v rozporu s legitimním očekáváním adresátů již vydaných povolení a ochranou práv nabytých v dobré víře.“ Navrhovatel tak není dotčen na svých veřejných subjektivních právech ve vztahu k jím zamýšlené realizaci již pravomocně povolené stavby přijetím Stavební uzávěry. Cíl Stavební uzávěry zároveň nemůže být zmařen dosud vydanými a pravomocnými povoleními.

19. Pokud jde o námitku navrhovatele stran zásahu do jeho legitimního očekávání, toto nebylo zasaženo přijetím Stavební uzávěry. Z titulu již vydaného a pravomocného povolení může navrhovatel začít s realizací v něm specifikované stavby. V obecnějším gardu je možné odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 26. 6. 2025, č. j. 4 As 11/2025–58, ze kterého plyne, že: „Stavební uzávěra ze své podstaty vždy do určité míry zasahuje do očekávání dotčených osob, neboť dočasně narušuje dosavadní stav. Ne každé očekávání je však hodno právní ochrany.“ Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 13. 9. 2023, č.j. 7 As 243/2022–48, uvedl, že: „Legitimní očekávání zakládá až pravomocné územní rozhodnutí. Územní plánování je dynamický proces a vlastník se nemůže důvodně spoléhat na trvalost určeného funkčního využití jeho pozemku.“ 20. V neposlední řadě navrhovatel namítal neproporcionalitu přijaté stavební uzávěry. V této souvislosti je nejprve nutné zmínit, že proporcionalitou přijatého řešení se může krajský soud u opatření obecné povahy – avšak územně plánovací dokumentace – zabývat pouze za předpokladu, že navrhovatel vznesl v průběhu jeho příjímání námitky. Praxi, podle níž v případě pasivních navrhovatelů přezkoumávají správní soudy pouze zákonnost v obecném smyslu, nikoliv však její aspekt spočívající v proporcionalitě přijatého řešení ve vztahu ke konkrétnímu pozemku, již opakovaně zdůraznil Nejvyšší správní soud (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ao 5/2011–43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010–247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013–29, ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015–53, ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016–35, nebo ve věci sp. zn. 7 As 188/2022).

21. Navrhovatel v nyní přezkoumávané věci námitky v průběhu přijímání Stavební uzávěry nevznesl. V případě Stavební uzávěry je však požadavek její nezbytnosti a minimálnosti stran rozsahu dán požadavky zákonné úpravy (již výše citovaný § 97 stavebního zákona). Krajský soud se proto rozhodl vypořádat i tuto jeho námitku.

22. Navrhovatel nejprve argumentoval tím, že Stavební uzávěra „úmyslně“ selektuje, respektive nedopadá na některé pozemky, zejména ty, které jsou ve vlastnictví spřízněných osob zastupitelů a radních. Obecně argumentoval tím, že v některých místech dochází k vykrojení a jinde zase ke zvláštnímu „bobtnání“ rozsahu Stavební uzávěry.

23. Navrhovatel v této souvislosti však neuvádí konkrétní čísla parcel, není tak možné na tuto jeho argumentaci konkrétněji reagovat. Argumentace navrhovatele je příliš obecná, proto je na místě ji vypořádat stejně obecným způsobem (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). Rozsah stavební uzávěry je vypořádán již výše – i v souvislosti s vypořádáním nynější námitky na něj krajský soud odkazuje.

24. Proporcionalita řešení přijatého opatření o Stavební uzávěře je potom obecně seznatelná z jejího odůvodnění (zejména jde o strany 7–9 Stavební uzávěry). Z toho je zřejmé, že legitimním cílem je ochrana koridoru západního obchvatu včetně dopravního napojení jednotlivých ploch na tento obchvat. Ochrana řádného odtoku dešťových vod, který nebude nepřiměřeným způsobem zatěžovat níže položené pozemky a zajištění dostatečné kapacity čerpacích stanic odpadních vod, je také legitimním cílem. Vyřešení těchto dvou legitimních cílů navíc umožní další rozvoj lokality Bojiště a umožní současně zemědělské pozemky využít způsobem, který předpokládá územní plán.

25. Pro dosažení těchto legitimních cílů je třeba získat čas a Stavební uzávěra je nástrojem, který toto umožňuje, neboť dočasně zastaví činnosti, které by mohly ztížit nebo znemožnit dosažení těchto cílů. Nadto jde o dočasný institut, za účelem dosažení požadovaných cílů mnohem efektivnější, než je například účastenství obce v dílčích řízeních ohledně povolování jednotlivých záměrů.

V. Závěr a náklady řízení

26. V kontextu výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že námitky vznesené navrhovatelem nejsou důvodné a jeho návrh na zrušení Stavební uzávěry jako celku zamítl. Vzhledem k tomu, že došlo k zamítnutí návrhu jako celku, není nutné explicitně a samostatným výrokem zamítat i dílčí a alternativní návrh na zrušení části Stavební uzávěry vztahující se k pouze k pozemku ve vlastnictví navrhovatele.

27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 s. ř. s. Procesní úspěch leží na straně odpůrce, neboť navrhovatel nebyl se svým návrhem ani zčásti úspěšný. Dále se proto krajský soud zabýval otázkou, zda odpůrci náhradu nákladů řízení přiznat a dospěl přitom k závěru, že pro tento postup zde nejsou splněny podmínky.

28. Z judikatury rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, plyne, že žalovanému správnímu orgánu zpravidla náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť tato nejde nad rámec běžného výkonu jeho úřední činnosti. Výjimka z tohoto pravidla byla shledána například u opatření obecné povahy (např. územního plánu) vydaného malou obcí, která nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení. Odbornou agendu spojenou s pořízením územního plánu zákon svěřuje pořizovateli [srov. § 2 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2006], který však za vydaný územní plán nenese odpovědnost, neboť odpůrcem v řízení před soudem je obec, jejíž zastupitelstvo opatření obecné povahy vydalo (§ 101a odst. 3 s. ř. s.). V takové situaci nelze náklady vynaložené v řízení před soudem považovat za součást běžné úřední činnosti odpůrce a ten má právo na jejich náhradu v plné výši (§ 60 odst. 1 s. ř. s.). Běžnou úřední činnost by přesahovaly i náklady správního orgánu vynaložené na obranu proti žalobám zjevně šikanózním, srov. judikaturu Nejvyššího správního soudu k svévolnému a účelovému uplatňování práva na podání žaloby u správního soudu (např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, čj. 2 As 45/2012–11, a rozsudek ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011–66, č. 2601/2012 Sb. NSS).

29. Uvedené však dopadá na opatření obecné povahy přijímaná v samostatné působnosti obce, typicky tedy na územní plány, které přijímají obce formou opatření obecné povahy v samostatné působnosti, kdy se nejedná o výkon státní správy orgány státu, ani o přezkum správních rozhodnutí. Obec, na rozdíl od státu, má ostatně jako účastník řízení zaručen i přístup k Ústavnímu soudu. Nyní posuzovaná situace je ale odlišná, neboť přezkoumávaná Stavební uzávěra je aktem vydaným samotným odpůrcem v přenesené působnosti obce, jde o nepřímý výkon státní správy, a proto na tuto situaci nedopadá výše uvedené. Krajský soud proto ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení

I. Předmět řízení II. Obsah návrhu III. Vyjádření odpůrce IV. Závěry krajského soudu V. Závěr a náklady řízení