30 A 73/2024 – 86

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudců Mgr. Tomáše Blažka a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobců: a) Mgr. J. Č. b) O. Č. zastoupená obecným zmocněncem žalobcem a) c) Mgr. J. Č. d) H. Č. zastoupená obecným zmocněncem žalobcem c) proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2024, č. j. KUKHK–24087/KP/2024–10, a o návrhu na vyslovení nicotnosti výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87–VI/1, takto:

Výrok

I. Návrh na vyslovení nicotnosti výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87–VI/1, se odmítá.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Magistrát města Hradec Králové (dále jen „magistrát“) rozhodnutím ze dne 7. 6. 2024 posoudil záměr žalobců jako nepřípustný z hlediska zájmů památkové péče, a to v rámci řízení vedeného podle § 14 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „památkový zákon“). Záměr spočíval v umístění fotovoltaických panelů na jihovýchodní části střechy domu na adrese Komenského č. p. XA, Hradec Králové, stojícího na pozemku parc. č. st. XB, k. ú. xx. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí magistrátu.

2. Uvedený dům se nachází na území Městské památkové rezervace Hradec Králové, prohlášené výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 21. 12. 1987, č. j. 16 417/87–VI/1 (dále také „výnos ministerstva kultury“).

1. Správní orgány shledaly, že záměr žalobců by představoval neproporcionální zásah do veřejného zájmu na památkové péči. Připustily, že výjimečně lze umístit fotovoltaické panely i na střechu domu, který se nachází v městské památkové rezervaci, nikoliv však v tomto konkrétním případě.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

3. Žalobci předně namítli, že napadené rozhodnutí je nicotné z důvodu „řetězení nicotnosti na sebe navazujících aktů“. Nicotným je totiž již výnos ministerstva kultury, který je právním základem pro veškerou argumentaci jak magistrátu, tak žalovaného. Hlavní problém žalobci spatřují v tom, že ministerstvo kultury nemělo kompetenci prohlašovat městská jádra za památkové rezervace. Podle zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, měl tuto pravomoc ministr kultury, a to ještě po dohodě s dalšími ústavními činiteli. Ministerstvo kultury je zmocněno prohlašovat městská jádra za památkové rezervace až za účinnosti památkového zákona, avšak výnos ministerstva kultury byl vydán ještě za účinnosti zákona o kulturních památkách. Podle žalobců byl postup ministerstva kultury zmatečný, postrádal zákonné zmocnění, a byl tak důvodem nicotnosti daného aktu aplikace práva.

4. Vedle toho se dle žalobců správní orgány dopustily také dalších pochybení, která sama o sobě způsobují nezákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobci podali žádost podle § 14 odst. 2 památkového zákona pod dojmem, že jim nic jiného nezbývá. Opakovaně byli zastrašováni hrozbou vysokých pokut, pokud by umístili fotovoltaické panely na střechu svého domu bez obdržení souhlasného závazného stanoviska.

5. Žalobci dále poukázali na nařízení Rady (EU) 2022/2577[2] (dále jen „nařízení pro urychlení zavádění OZE“). Nařízení požívá vyšší právní síly než zákon. V preambuli nařízení jsou popsány závažné důvody, proč je v zájmu členských států přistoupit k zavádění energie z obnovitelných zdrojů, mezi které náleží také fotovoltaický panel. Správní orgány však dle žalobců ignorovaly zájem Evropské unie, české vlády i občanů ČR na podporu rozvoje obnovitelných zdrojů.

6. Správní orgány podle žalobců neprovedly řádný test proporcionality, ve kterém by objektivně posoudily střet zájmu na zachování střešní krajiny s dalšími zájmy. V testu proporcionality mělo být posouzeno minimálně pět střetů, a to střet práva na ochranu památek s právem na ochranu klimatu a životního prostředí, s právem na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů (kterému svědčí převažující veřejný zájem), s právem na život (které je při nedostatku energií v zimních měsících přímo ohroženo) a s právem na spravedlivý proces.

7. Žalobci se dovolávají také lhůty pro vydání rozhodnutí stanovené v čl. 4 odst. 3 nařízení pro urychlení zavádění OZE. Tuto lhůtu správní orgány dle žalobců nedodržely. Magistrát nejprve účelově vydal nezákonné rozhodnutí (které bylo následně zrušeno žalovaným), jen aby formálně dodržel uvedenou lhůtu. Nařízení však neobsahuje žádnou novou lhůtu pro nápravu nezákonného rozhodnutí, po nedodržení lhůty stanovené nařízením tak mělo být bez dalšího vydáno rozhodnutí ve formě osvědčení.

8. Závěrem žalobci uvedli, že správní orgány vedly celé řízení úmyslně manipulativně. V řízení sledovaly docílení co největších průtahů, používaly argumentaci založenou na existenci zmatečného výnosu ministerstva kultury, nerespektovaly právní úpravu obsaženou v nařízení pro urychlení zavádění OZE a zastrašovaly žalobce hrozbou pokut. V řízení dále nebyly provedeny žalobci navržené důkazy.

9. Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby krajský soud zrušil napadené rozhodnutí žalovaného i jemu předcházející rozhodnutí magistrátu a vrátil věc správnímu orgánu k vydání osvědčení o právu žalobců umístit na střechu svého domu sestavu fotovoltaických panelů. Zároveň žalobci navrhli, aby soud vyslovil nicotnost výnosu ministerstva kultury.

10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že území historického jádra města Hradec Králové je kontinuálně památkově chráněno již od druhé poloviny 50. let 20. století. Výnos ministerstva kultury nahradil (a zrušil) starší právní akt zakotvující jeho ochranu formou památkové rezervace (obdobně jako u většiny dalších dotčených území). Podle názoru žalovaného se nejedná o nicotný akt.

11. Pokud jde o nařízení pro urychlení zavádění OZE, žalovaný nepopírá nutnost zohlednit veřejný zájem na ochraně klimatu a životního prostředí. Součástí našeho právního systému jsou ale také mezinárodní úmluvy zakotvující veřejný zájem na ochraně památkových hodnot, žalovaný tak byl povinen vážit oba tyto veřejné zájmy. Podle žalovaného magistrát zároveň respektoval lhůty pro vydání rozhodnutí v dané věci. Žalovaný zrušil první rozhodnutí magistrátu pro závažnou procesní vadu, v takovém případě počíná běžet nová lhůta pro vydání rozhodnutí správním orgánem prvního stupně. Žalobci v tomto novém řízení zúžili své podání na umístění 43 ks fotovoltaických panelů. Jejich původní záměr byl pojat šířeji a princip tzv. tichého souhlasu, upravený v čl. 4 odst. 3 nařízení pro urychlení zavádění OZE, na řízení zakončené prvním rozhodnutím magistrátu nedopadal.

12. K testu proporcionality žalovaný uvedl, že pečlivě poměřoval (stejně jako magistrát) oba veřejné zájmy, tedy zájem na ochraně památkových hodnot daného území a zájem na ochraně životního prostředí. Respektoval přitom relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu. K žalobci deklarovanému právu na život žalovaný upozornil, že magistrát navrhoval žalobcům jiné možnosti, jak zajistit ekonomický provoz jejich nemovitosti a zároveň neohrozit památkové hodnoty dané lokality.

13. Žalovaný odmítl, že by žalobci byli jakkoliv zastrašováni, či že by některý ze správních orgánů v řízení postupoval manipulativně. Žalovaný i magistrát zároveň řádně zdůvodnili neprovedení žalobci označených důkazů.

14. Žalovaný navrhl, aby krajský soud zamítl žalobu.

III. Ústní jednání

15. Během jednání konaného dne 18. 3. 2025 žalobci uvedli, že je otázkou, zda vůbec v Hradci Králové existuje městská památková rezervace, respektive zda byla řádně vyhlášena. Pokud tomu tak bylo, pak je otázkou, kudy vede její hranice. Památková rezervace by měla zahrnovat historické jádro města, dům žalobců se však nachází mimo toto jádro. Žalobci také nesouhlasí s tím, že orgán památkové péče jim ultimativně určuje, zda vůbec mohou na střechu svého domu umístit fotovoltaické panely. Podle jejich názoru by měl mít spíše poradní roli. K závěru správních orgánů, že instalací fotovoltaických panelů na střechu jejich domu by došlo k narušení střešní krajiny v památkové rezervaci, žalobci uvedli, že tato střecha není součástí žádného panoramatu. Žalobci rovněž namítli, že správní orgány vůči nim postupovaly diskriminačně. V současné době jsou již fotovoltaické panely zcela běžnou záležitostí, která je v mnoha případech povolována i v památkově chráněných územích. Žalobcům není zřejmé, proč to nešlo v jejich případě.

16. Žalobci dále odkázali na směrnici Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2024/1275 ze dne 24. dubna 2024 o energetické náročnosti budov a na vládní návrh zákona o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů.

3. Konstatovali, že Evropa prochází velkou transformací a není otázkou, zda všichni budeme muset mít instalované fotovoltaické panely na svých budovách, ale kdy se tak stane. V blízké budoucnosti (v roce 2030) se bude povinnost nulových emisí týkat všech nových budov, následně (v roce 2050) úplně všech budov. Všechny budovy pak budou muset být bezemisní, tj. budou muset mít na střeše fotovoltaické panely (bez ohledu na to, kde se budou nacházet). Žalobci chtějí jít s dobou a již nyní snížením emisí zlepšit podmínky jak pro obyvatele jejich domu, tak pro všechny občany ČR, potažmo Evropy.

17. Pověřená pracovnice žalovaného poukázala na koncentraci řízení platící ve správním soudnictví (s tím, že žalobci uplatnili některé námitky poprvé během soudního jednání). Dále uvedla, že žalovaný byl vůči žalobcům vstřícný, neboť jim nabízel možnost alternativního řešení. Kromě toho odkázala na obsah žalobou napadeného rozhodnutí, na jehož závěrech žalovaný trvá.

18. Žalobci během jednání uplatnili na podporu svých tvrzení několik důkazních návrhů. Soud části těchto návrhů vyhověl a provedl následující listinné důkazy: – žádost žalobce c) o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ze dne 13. 2. 2025, adresovaná Národnímu památkovému ústavu (NPÚ) – žádost se týkala počtu schválených instalací fotovoltaických elektráren (FVE) v památkových rezervacích, v památkových zónách a v jednotlivých ochranných pásmech kulturních památek a rezervací; – poskytnutí informací ze dne 28. 2. 2025 – v reakci na výše uvedenou žádost poskytl NPÚ žalobci c) přehled počtu souhlasných písemných vyjádření vydaných dle památkového zákona k umístění FVE, a to v letech 2023 a 2024, v členění dle územních odborných pracovišť NPÚ a dle typů památkové ochrany; – tisková zpráva Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 14. 1. 2025, podle které počet nových FVE připojených v roce 2024 do elektrizační soustavy činil 44 593; – článek z webu https://bydlenimezipanely.cz ze dne 26. 8. 2024 nazvaný Střešní fotovoltaika v památkové zóně – článek se týkal instalace fotovoltaických panelů na střechu bytového domu v pražských Nuslích; – dvě fotografie bytového domu z Eliščina nábřeží v Hradci Králové, na jehož střeše jsou instalovány fotovoltaické panely.

19. Soud naopak neprovedl následující důkazy: – text směrnice o energetické náročnosti budov a vládního návrhu zákona o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie – obsah právních předpisů (ať již platných, či teprve procházejících legislativním procesem) není třeba prokazovat; – články zabývající se cíli stanovenými v uvedených předpisech, především povinností nulových emisí pro budovy – tyto důkazy se nevztahují k žádnému z včasně uplatněných žalobních bodů (k tomu viz také níže); nicméně i kdyby žalobci uplatnili daný žalobní bod řádně, platí, že soud posuzuje přípustnost záměru žalobců podle právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, v souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. . s.“); bylo by tak nadbytečné zabývat se podrobně požadavky, které právní předpisy stanoví do (poměrně vzdálené) budoucnosti, kdy navíc ani není dosud definitivně stanovená přesná podoba některých z těchto požadavků (v případě požadavků upravených ve vládním návrhu zákona o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie); – místní šetření u domu žalobců – dostatečnou představu o tom, jak je z okolí viditelná střecha domu žalobců, si lze učinit i na základě podkladů založených ve správním spise.

20. Pověřená pracovnice žalovaného se vyjádřila k informacím poskytnutým dne 28. 2. 2025 NPÚ. Zdůraznila, že i dle sdělení samotného NPÚ nemají poskytnuté informace vypovídací hodnotu v tom smyslu, že by poskytovaly přehled o „schválených“ záměrech instalace FVE z pohledu památkového zákona. Žalobce c) k tomu uvedl, že v praxi orgány památkové péče zpravidla respektují stanovisko NPÚ. Údaje poskytnuté NPÚ tak budou více méně odpovídat tomu, kolik záměrů instalace FVE bylo nakonec schváleno.

IV. Posouzení věci krajským soudem

21. Žalobci navrhli, aby krajský soud jednak zrušil napadené rozhodnutí žalovaného (včetně jemu předcházejícího rozhodnutí magistrátu) a vrátil věc správnímu orgánu k dalšímu řízení, jednak aby vyslovil nicotnost výnosu ministerstva kultury.

22. Krajský soud k tomu úvodem konstatuje, že je v jeho pravomoci věcně rozhodnout pouze o zákonnosti, případně nicotnosti napadeného rozhodnutí (tedy o prvnímu z petitů vymezených žalobci). Pokud jde o druhý petit, ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. dává soudům ve správním soudnictví pravomoc vyslovit nicotnost (napadeného) rozhodnutí. Nemají tedy pravomoc vyslovit nicotnost jakéhokoliv úkonu správního orgánu, ale pouze rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Výnos ministerstva kultury přitom zjevně nemá povahu rozhodnutí.

23. Věcně proto krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, a to v řízení podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního soudního řádu správního. Rozsah jeho přezkumu byl vymezen uplatněnými žalobními body. Prohlášení Městské památkové rezervace Hradec Králové 24. Správní orgány rozhodovaly o záměru žalobců umístit fotovoltaické panely na střechu jejich domu v řízení vedeném na základě § 14 odst. 2 památkového zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2024), podle něhož vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně, v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny, je povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénní úpravě, umístění nebo odstranění reklamního zařízení, umístění nebo odstranění reklamního nebo informačního poutače, pokud nejde o reklamní zařízení podle stavebního zákona, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovací práci na této nemovitosti si předem vyžádat rozhodnutí nebo závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není–li tato jeho povinnost na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a a 17). Vycházely přitom z předpokladu, že dům žalobců se nachází na území Městské památkové rezervace Hradec Králové, prohlášené výnosem ministerstva kultury.

25. Byť krajský soud nemá pravomoc vyslovit nicotnost uvedeného výnosu (viz výše), nemohl zcela pominout otázku, zda byla řádně prohlášena Městská památková rezervace Hradec Králové. V rámci přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí se proto nejprve zabýval žalobními námitkami, kterými žalobci zpochybňují její samotnou existenci.

26. Výnos ministerstva kultury byl vydán dne 21. 12. 1987, tedy ještě za účinnosti zákona o kulturních památkách. Podle § 4 odst. 1 uvedeného zákona tvoří–li skupina nemovitých památek se svým prostředím celek, může ministr školství a kultury v dohodě s ministrem–předsedou Státního výboru pro výstavbu, s ministrem–předsedou Státního úřadu plánovacího, s ministrem financí a s ostatními vedoucími zúčastněných ústředních úřadů prohlásit tento celek za památkovou reservaci a stanovit podmínky, jimiž se má v ní řídit stavební činnost. Podle § 42 odst. 2 památkového zákona památkové rezervace prohlášené za ně podle dřívějších právních předpisů se považují za památkové rezervace podle tohoto zákona.

27. Žalobci se dovolávají citovaného ustanovení zákona o kulturních památkách. Namítají, že Ministerstvo kultury ČSR nemělo pravomoc prohlašovat městská jádra za památkové rezervace, neboť zákon ji svěřoval ministrovi kultury.

28. Krajský soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Zákon o kulturních památkách stanovil, že památkovou rezervaci prohlašuje ministr školství a kultury. K tomu soud nejprve podotýká, že za účinnosti uvedeného zákona došlo k rozdělení působnosti původního Ministerstva školství a kultury mezi Ministerstvo kultury České socialistické republiky (ČSR) a Ministerstvo školství ČSR. Dosavadní působnost Ministerstva školství a kultury na úseku péče o kulturní památky přešla na Ministerstvo kultury ČSR.[4]

29. Pokud jde o otázku, zda mohly být památkové rezervace prohlášeny formou výnosu ministerstva, soud především odkazuje na komentářovou literaturu: „Převážná část památkových rezervací prohlášených podle zákona o kulturních památkách byla vymezena formou výnosu Ministerstva kultury, které vždy signoval ministr kultury. Přijetí těchto výnosů podle vnitřních předpisů Ministerstva kultury vždy vyžadovala aktivní krok ministra kultury, bez kterého by nemohly být vydány. Ačkoli formálně je označena většina těchto výnosů jako výnosy Ministerstva kultury, není sporu o tom, že při prohlášení těchto památkových rezervací využil ministr kultury zmocnění, které mu svěřil § 4 odst. 1 zák. o kulturních památkách.“ (Zídek, M. a kol. Zákon o státní památkové péči. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2024, 2. vydání, komentář k § 42, cit. dle systému ASPI).

30. Ve shodě s citovanou literaturou soud považuje za podstatné, že ačkoli je posuzovaný výnos formálně označen jako výnos ministerstva kultury, jeho přijetí vyžadovalo aktivní krok ministra kultury. Výnos je podepsán tehdejším ministrem kultury (doc. Ing. Milanem Kymličkou, CSc.), soud proto konstatuje, že uvedený výnos byl vydán v souladu s § 4 odst. 1 zákona o kulturních památkách.

31. Navíc z obsahu posuzovaného výnosu ministerstva kultury plyne, že pouze nahradil (a zároveň zrušil) starší právní akt zakotvující ochranu historického jádra města Hradec Králové formou památkové rezervace, konkrétně výnos Ministerstva školství a kultury ze dne 8. 2. 1962, č. j. 4.162/62–V/2. Kdyby tak byl postup ministerstva kultury v roce 1987 vadný, znamenalo by to, že by nadále platil výnos o zřízení Městské památkové rezervace v Hradci Králové z roku 1962. Z jeho textu přitom zcela nepochybně plyne, že danou památkovou rezervaci prohlásil ministr školství a kultury.

32. Krajský soud tedy nemá pochybnosti o tom, že Městská památková rezervace Hradec Králové byla řádně prohlášena.

33. Během soudního jednání žalobci také namítli, že jejich dům se nachází mimo hranice této památkové rezervace. K tomu soud uvádí, že se jedná o opožděný žalobní bod, neboť jej žalobci poprvé uplatnili po uplynutí lhůty pro podání žaloby (viz § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř. s.). I kdyby však žalobci uplatnili tuto námitku včas, stejně by nemohla být úspěšná. Podle výnosu ministerstva kultury je rozsah Městské památkové rezervace v Hradci Králové vymezen hranicí, která je vedena ulicí Československé armády a ulicí Komenského. Dům žalobců přiléhá k ulici Komenského ze strany od centra města, zcela jistě se tak nachází na území památkové rezervace. (Ne)respektování nařízení pro urychlení zavádění OZE 34. Žalobci dále namítli, že správní orgány nerespektovaly nařízení pro urychlení zavádění OZE. Z nařízení vyplývá existence převažujícího veřejného zájmu na zavádění energie z obnovitelných zdrojů, včetně fotovoltaických panelů. Správní orgány zároveň nedodržely lhůtu stanovenou v čl. 4 odst. 3 nařízení, a tak by měla platit fikce jejich souhlasu se záměrem žalobců.

35. K uvedenému nařízení krajský soud konstatuje, že bylo přijato na konci roku 2022 v reakci na tehdy panující obavy z energetické krize v EU vyvolané útokem Ruské federace na Ukrajinu a dalšími souvisejícími událostmi. Za účelem posílení energetické bezpečnosti přistoupila Rada EU k vydání tohoto nařízení, které obsahovalo mimořádná opatření k urychlení zavádění obnovitelných zdrojů v Unii (viz úvodní body preambule nařízení). Nařízení vstoupilo v platnost dne 30. 12. 2022 a platilo po dobu 18 měsíců.

36. Jedno z opatření stanovených v nařízení spočívá v zavedení vyvratitelné domněnky, že u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů existuje převažující veřejný zájem a že tyto projekty slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti pro účely příslušných právních předpisů Unie v oblasti životního prostředí, s výjimkou případů, kdy existují jasné důkazy o tom, že dané projekty mají významné nepříznivé účinky na životní prostředí, které nelze zmírnit nebo kompenzovat (bod 8 preambule). Dalším opatřením je, že na instalace solárních energetických zařízení se vztahují kratší povolovací postupy než na jiné projekty v oblasti OZE, včetně zavedení fikce souhlasu správního orgánu pro určité případy (body 10 až 12 preambule).

37. Konkrétně nařízení ohledně převažujícího veřejného zájmu stanoví, že plánování, výstavba a provoz zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a jejich připojení k soustavě a související soustava samotná a skladovací zařízení se považují za projekty v převažujícím veřejném zájmu, které slouží veřejnému zdraví a bezpečnosti, při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech pro účely čl. 6 odst. 4 a čl. 16 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 92/43/EHS[5], čl. 4 odst. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES[6] a čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES[7]. Členské státy mohou použití těchto ustanovení omezit na určité části svého území, jakož i na určité typy technologií nebo na projekty určitých technických vlastností, v souladu s prioritami stanovenými v jejich integrovaných vnitrostátních plánech v oblasti energetiky a klimatu (čl. 3 odst. 1). Členské státy zajistí přinejmenším u projektů, které jsou uznány za projekty převažujícího veřejného zájmu, aby byla v rámci postupu plánování a povolování při vyvažování právních zájmů v jednotlivých případech upřednostněna výstavba a provoz zařízení a instalací na výrobu energie z obnovitelných zdrojů a rozvoj související síťové infrastruktury (čl. 3 odst. 2).

38. Pokud jde o urychlení povolovacího postupu pro instalaci solárních energetických zařízení, nařízení konkrétně stanoví, že povolovací postup pro instalaci solárních energetických zařízení a společně umístěných zařízení pro skladování energie, včetně zařízení na výrobu solární energie integrovaných do budov a zařízení pro solární energii na střechách, do stávajících nebo budoucích umělých staveb, s výjimkou umělých vodních ploch, nepřekročí tři měsíce, a to za podmínky, že hlavním cílem těchto staveb není výroba solární energie. Odchylně od čl. 4 odst. 2 směrnice 2011/92/EU a bodu 3 písm. a) a b) přílohy II, vykládaných samostatně nebo ve spojení s bodem 13 písm. a) přílohy II uvedené směrnice, jsou takové instalace solárních energetických zařízení osvobozeny od případného požadavku, aby podléhaly určení, zda projekt vyžaduje posouzení vlivů na životní prostředí, nebo od povinnosti provést zvláštní posouzení vlivů na životní prostředí (čl. 4 odst. 1). Členské státy mohou z ustanovení odstavce 1 vyloučit určité oblasti nebo stavby z důvodů ochrany kulturního nebo historického dědictví nebo z důvodů souvisejících se zájmy národní obrany nebo bezpečnosti (čl. 4 odst. 2). V případě povolovacího postupu týkajícího se instalace solárních energetických zařízení, včetně samospotřebitelů energie z obnovitelných zdrojů, o výkonu 50 kW nebo nižším se povolení považuje za udělené v případě, že příslušné orgány nebo subjekty neodpověděly do jednoho měsíce od podání žádosti, a to za předpokladu, že výkon solárního energetického zařízení nepřekračuje stávající kapacitu připojení k distribuční soustavě (čl. 4 odst. 3).

39. Definice „povolovacího postupu“ je obsažena v čl. 2 odst. 1 nařízení, podle nějž se jedná o postup, a) který zahrnuje všechna příslušná správní povolení k výstavbě, modernizaci a provozu zařízení na výrobu energie z obnovitelných zdrojů, včetně tepelných čerpadel, společně umístěných zařízení pro skladování energie, jakož i zařízení nezbytných pro jejich připojení k soustavě, včetně povolení k připojení k soustavě a posouzení vlivů na životní prostředí, je–li to vyžadováno, a b) který zahrnuje všechny správní fáze počínaje potvrzením přijetí úplné žádosti příslušným orgánem a konče oznámením konečného rozhodnutí o výsledku postupu příslušným orgánem.

40. Nařízení tedy sice v případě projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů zavedlo vyvratitelnou domněnku převažujícího veřejného zájmu, ta se ale uplatní pouze ve vztahu k poměrně úzkému segmentu právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí. Nejedná se tedy o obecnou deklaraci převahy veřejného zájmu, jak se mylně domnívají žalobci.

41. Při posuzování přípustnosti záměru spočívajícího v umístění fotovoltaických panelů na střechu domu z hlediska památkové péče je samozřejmě namístě zohlednit rovněž veřejný zájem na ochraně klimatu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2024, č. j. 9 As 45/2023–28), případně veřejný zájem na energetické bezpečnosti. Z citovaného nařízení však neplyne, že by měly veřejné zájmy, k jejichž naplnění přispívá projekt v oblasti energie z obnovitelných zdrojů, dostat automaticky přednost před veřejným zájmem na památkové péči. V každém jednotlivém případě je vždy potřeba vyvažovat tyto kolidující zájmy a nelze a priori říct, že by byl zájem na výrobě energie z obnovitelných zdrojů důležitější.

42. Správní orgány v nyní posuzované věci postupovaly v souladu s právě uvedenými požadavky. Podrobně tedy vážily přiměřenost omezení vlastnického práva žalobců a poměřovaly jednotlivé kolidující veřejné zájmy. K bližšímu hodnocení této jejich úvahy viz část rozsudku, která se věnuje provedenému testu proporcionality.

43. Dále se krajský soud zabýval otázkou, zda byly v této věci splněny podmínky pro aplikaci čl. 4 odst. 3 nařízení.

44. Za tímto účelem je potřeba blíže zrekapitulovat průběh správního řízení. Žalobci podali dne 13. 10. 2023 žádost o vydání závazného stanoviska podle § 14 odst. 2 památkového zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2023). Jako předmět žádosti uvedli umístění sestavy fotovoltaických panelů po dobu 25 let na jihovýchodní část střechy domu. Zároveň uvedli, že současně s instalací FVE vymění část střešní taškové krytiny za novou, která bude ve stejné barevnosti jako fotovoltaické panely. Magistrát vyhodnotil žádost jako vnitřně rozpornou a neúplnou (žalobci uváděli v rámci žádosti různý počet navrhovaných fotovoltaických panelů, zároveň nepředložili dokumentaci k záměru v podobě, která by umožnila jeho náležité posouzení). Po výzvě magistrátu žalobci dne 5. 12. 2023 upřesnili, že hodlají instalovat 43 fotovoltaických panelů, a předložili projektovou dokumentaci k záměru. Magistrát si poté vyžádal vyjádření NPÚ k záměru. NPÚ vydal dne 19. 12. 2023 vyjádření, v němž konstatoval, že záměr je v rozporu se zájmem na ochraně kulturně historických hodnot.

45. Magistrát vycházel z toho, že lhůta stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení uplyne dne 5. 1. 2024. Proto dne 21. 12. 2023 neformálně (telefonicky) vyzval žalobce k seznámení s podklady řízení. V reakci na doručená podání žalobců magistrát doplnil podklady dne 4. 1. a poté ještě 5. 1. 2024 o další listiny. S odkazem na zmíněnou lhůtu ale magistrát žalobce již opětovně nevyzval k seznámení s podklady a dne 5. 1. 2024 vydal rozhodnutí, kterým shledal záměr žalobců nepřípustným (k některým z doplněných listin zároveň uvedl, že žalobci s nimi již byli seznámeni v předchozím správním řízení týkajícím se obdobného záměru).

46. Žalovaný považoval postup magistrátu za rozporný s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a tak dne 12. 4. 2024 zrušil uvedené rozhodnutí a věc vrátil magistrátu k dalšímu projednání. Zároveň žalovaný uvedl, že lhůta stanovená v čl. 4 odst. 3 nařízení pro urychlení zavádění OZE se na řešený záměr nevztahuje, neboť jeho součástí jsou také udržovací práce týkající se částečné výměny střešní krytiny.

47. Magistrát poté vyzval žalobce k seznámení se s podklady. Ti tohoto svého práva využili, zároveň zúžili svou žádost tak, že upustili od části záměru spočívající v částečné výměně střešní krytiny (část žalobců již dříve, všichni ke dni 20. 5. 2024). Magistrát dne 7. 6. 2024 vydal rozhodnutí, kterým opětovně shledal záměr žalobců nepřípustným. Toto rozhodnutí následně potvrdil žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

48. Krajský soud neshledal, že by v posuzované věci byly splněny podmínky pro to, aby nastala fikce souhlasu správního orgánu se záměrem žalobců (podle čl. 4 odst. 3 nařízení). Magistrát sice původně vyhodnotil, že uvedená lhůta běžela již od upřesnění žádosti žalobců ze dne 5. 12. 2023, tento jeho závěr ale následně korigoval žalovaný. Soud přitom souhlasí s žalovaným, že prvotní záměr žalobců byl vymezený natolik široce, že na něj tato lhůta nemohla dopadat.

49. Nařízení pro urychlení zavádění OZE zavedlo mimořádná opatření v reakci na mimořádnou situaci. Jedním z těchto opatření je také stanovení poměrně přísné lhůty jednoho měsíce, v němž má být vydáno alespoň prvostupňové rozhodnutí v případě povolovacího postupu týkajícího se instalace solárních energetických zařízení o výkonu 50 kW nebo nižším (za předpokladu, že výkon solárního energetického zařízení nepřekračuje stávající kapacitu připojení k distribuční soustavě).

50. Krajský soud je názoru, že tato lhůta může (s ohledem na širokou definici „povolovacího postupu“ obsaženou v čl. 2 odst. 1 nařízení) dopadnout i na řízení vedené na základě § 14 odst. 2 památkového zákona (k tomu srov. také rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2024, č. j. 77 A 4/2024–43). Nikoliv však na jakékoliv řízení, v němž je součástí posuzovaného záměru instalace solárních energetických zařízení, ale pouze na řízení, v němž je taková instalace výhradním předmětem posuzovaného záměru. Jinak by došlo k rozšíření dosahu tohoto mimořádného opatření i na případy, pro které je evropský zákonodárce určitě nepředpokládal. Opačný výklad by mohl vést k absurdním situacím, kdy by žadatel dosáhl fikce souhlasu pro rozsáhlý stavební záměr v památkově chráněném území jen díky tomu, že by součástí tohoto záměru učinil také instalaci fotovoltaických panelů.

51. Lhůta podle čl. 4 odst. 3 nařízení tak počala běžet až dne 20. 5. 2024 a magistrát vydal své (druhé) rozhodnutí před jejím uplynutím.

52. Krajský soud proto považoval za nadbytečné zabývat se blíže otázkou, zda magistrát vydal své první rozhodnutí účelově, jen aby formálně dodržel uvedenou lhůtu. Daná lhůta se v řízení uplatnila až po zúžení žádosti podané žalobci, a tak postup magistrátu při vydání jeho prvního rozhodnutí nemůže mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Test proporcionality 53. Žalobci zpochybňují také řádnost provedení testu proporcionality ze strany správních orgánů.

54. Jak shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2009, č. j. 7 As 43/2009–52, správní orgán „musí při rozhodování na úseku památkové ochrany pečlivě vážit, zda omezení vlastnického práva, kterým je i závazné stanovení, jakým způsobem vlastník nemovitosti nacházející se na území památkové rezervace smí (či naopak nesmí) tuto nemovitost opravit, upravit či přebudovat, je proporcionální veřejnému zájmu na zachování památkové hodnoty dané lokality. Památková ochrana tedy nesmí volit extrémní řešení, nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany.“ 55. Při posuzování záměru na umístění fotovoltaických panelů na střechu domu žalobců správní orgány dostály těmto požadavkům. Případem se podrobně zabývaly a řádně provedly judikaturou požadovaný test proporcionality.

56. Žalovaný v rámci posuzování přiměřenosti záměru konstatoval, že v daném případě stojí na jedné straně veřejný zájem na ochraně památkového fondu státu, prezentovaný zde vymezením památkově chráněného území (Městské památkové rezervace Hradec Králové), a na druhé straně veřejný zájem na ochraně životního prostředí a klimatu prostřednictvím podpory získávání energie z obnovitelných zdrojů, prezentovaný zde záměrem žalobců instalovat na střechu jejich domu 43 fotovoltaických panelů.

57. K veřejnému zájmu na ochraně životního prostředí a klimatu prostřednictvím podpory OZE žalovaný zejména odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2023, č. j. 55 A 23/2022–103, podle něhož nelze paušálně odvozovat, že jakákoliv fotovoltaická elektrárna je zřizována ve veřejném zájmu. K jednotlivým výrobnám energie nelze přistupovat shodně, nýbrž je podstatná jejich velikost – instalovaný výkon. Fotovoltaická elektrárna o vyšším instalovaném výkonu je totiž schopna nahradit více energie vyrobené z neobnovitelných přírodních zdrojů. Veřejný zájem na jejím zřízení a provozu je tudíž nepochybně větší (od jisté velikosti dokonce přímo artikulovaný zákonem), než u malé domácí elektrárny. I malá fotovoltaická elektrárna může svým nepatrným zlomkem přispět k příznivějšímu životnímu prostředí; stěží to však bude její hlavní role – tou je především zajištění zásobení elektřinou jejího majitele, tj. naplnění užívací součásti jeho vlastnického práva k domu či pozemku, na němž je elektrárna zřízena. Při posuzování přípustnosti instalace několika fotovoltaických panelů na střechu domu v památkově chráněném území tak jde především o vyvažování vlastnického práva vlastníka domu a veřejného zájmu na ochraně památek; veřejný zájem na ochraně životního prostředí (a na výrobě energie z obnovitelných zdrojů) a veřejný zájem na energetické suverenitě státu hrají u takto malých výroben elektřiny pouze okrajovou roli.

58. Žalovaný k tomu dodal, že nelze paušálně zakazovat všechna zařízení tohoto typu v plošně památkově chráněných územích. Nezbytně nutné je individuální posouzení každého případu, a to zejména s přihlédnutím k pohledové exponovanosti a hodnotám konkrétní stavby a lokality, vlivu na okolí, podmínkám ochrany a samozřejmě k samotnému návrhu řešení konkrétní fotovoltaické elektrárny. Tato energetická utilitární zařízení by tak dle žalovaného neměla být instalována v rámci památkově chráněných území na střechách (plochách), které se pohledově uplatňují z veřejného prostranství, které jsou součástí urbanistické struktury sídla, a na architektonicky cenných objektech spoluvytvářejících hodnoty historického prostředí.

59. Pokud jde o samotné posouzení záměru žalobců ve vztahu ke konkrétním hodnotám daného území, žalovaný konstatoval, že území památkových rezervací představují nejhodnotnější a nejvýznamnější doklady historického, architektonického a urbanistického vývoje našich sídel. Památková rezervace Hradec Králové patří k nejstarším a nejhodnotnějším městským památkovým rezervacím. Dům žalobce je její součástí. Jako stavba, která není kulturní památkou, je tak objektem dotvářejícím prostředí dané památkové rezervace, a tedy jednou z hodnot tohoto území. Dům je součástí historické a architektonicky hodnotné zástavby při ulici Komenského, kterou je třeba pokládat za historicky významnou a v minulosti i v současnosti vysoce frekventovanou komunikaci. Dům patří (s výjimkou dochovaných staveb souvisejících s barokní pevností) k nejstarším objektům v rámci této zástavby. Nachází se ve významné poloze v blízkosti bývalé Mýtské brány, tedy jednoho ze dvou hlavních přístupových míst k centrálním náměstím. Hodnoty domu spočívají v jeho dochované hmotě a půdorysu a v dochovaném členění uličního průčelí. Zároveň je příkladem bohaté tvorby místního stavitele daného období, střecha domu má dochovaný svůj tvar a sklon, střešní krytina je sice z betonových tašek, ale v odpovídající barevnosti, narušení zde představují pouze střešní okna (ta jsou však přítomna i na dalších objektech v rámci zástavby dané ulice). Dotčená část střešního pláště je sice, s ohledem na výšku domu, minimálně viditelná přímo z ulice Komenského, ale pohledově se uplatňuje z několika frekventovaných míst a jsou zde i pohledové vazby k některým kulturním památkám v dané části sídla. Záměr žalobců předpokládá maximální možné pokrytí (panely jsou navrženy i v plochách mezi střešními okny) jihovýchodní (uliční) plochy střechy neuspořádanou soustavou celkem 43 ks panelů. V blízkém okolí a potažmo na celém území památkové rezervace se fotovoltaické panely nevyskytují.

60. Podle žalovaného tedy naplněním soukromého zájmu na umístění FVE na střeše domu žalobců může sice dojít k parciálnímu naplnění veřejného zájmu na ochraně životního prostředí, případně k dosažení energetické soběstačnosti tohoto objektu. Potenciální kladný přínos takto malého zdroje obnovitelné energie pro životní prostředí by však znamenal neproporcionální zásah do kolidujícího veřejného zájmu na památkové ochraně daného území. Záměr odvolatelů tak, jak byl předložen, je proto nepřípustný.

61. Krajský soud se ztotožňuje jak s obecnými východisky žalovaného (z citovaného právního názoru Krajského soudu v Brně již ostatně zdejší soud vycházel například v rozsudku ze dne 20. 9. 2024, č. j. 30 A 49/2024–26), tak s jejich aplikací v posuzovaném případě. Žalobci s velkou částí těchto závěrů žalovaného nijak nepolemizují, neuplatnili například žádné konkrétní námitky proti podrobnému rozboru historických a architektonických hodnot zástavby v dané lokalitě či jejich domu, který je obsažený v napadeném rozhodnutí (a ještě podrobněji v rozhodnutí magistrátu). Jádro argumentace žalobců se v tomto bodě v podstatě omezilo na vágní námitku, že jim s ohledem na nařízení pro urychlení zavádění OZE svědčí převažující veřejný zájem na výrobu elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Tak tomu ale není, jak již soud vyložil výše. Za těchto okolností považuje soud za dostatečné odkázat na závěry žalovaného, s nimiž plně souhlasí. Krajský soud v této souvislosti připomíná, že správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou. Soud tak nemůže za žalobce domýšlet jejich námitky.

62. Žalobci pouze ještě během soudního jednání dodali, že střecha jejich domu není součástí žádného panoramatu. K tomu ale krajský soud odkazuje například na str. 26 a 27 rozhodnutí magistrátu, kde je podrobně popsána „pohledová uplatnitelnost“ této střechy. Žalobci tyto závěry správního orgánu opět konkrétně nerozporují, soud na ně tedy odkazuje a přisvědčuje žalovanému, že střecha se pohledově uplatňuje z několika frekventovaných míst a jsou zde i pohledové vazby k některým kulturním památkám v dané části sídla.

63. Krajský soud je tedy ve shodě se správními orgány názoru, že v posuzovaném případě bylo namístě dát přednost veřejnému zájmu na památkové péči před jinými konkurujícími veřejnými zájmy a před vlastnickým právem žalobců. Ostatní námitky 64. Žalobci dále namítli, že správní orgány vedly celé řízení úmyslně manipulativně, sledovaly docílení co největších průtahů a zastrašovaly je hrozbou vysokých pokut. K těmto námitkám soud uvádí, že mu není zřejmé, v čem přesně žalobci spatřují manipulativní postup správních orgánů. Pokud měla tato údajná manipulativnost spočívat v odkazech správních orgánů na výnos ministerstva kultury či v tom, jak se správní orgány vypořádaly s poukazy žalobců na nařízení pro urychlení zavádění OZE, pak soud odkazuje na předchozí části rozsudku, kde se podrobně zabýval žalobními námitkami týkajícími se těchto bodů. Samo o sobě není nic nezákonného ani na tom, že správní orgány poskytly žalobcům poučení o možných sankcích, které by je mohly postihnout, pokud by instalovali fotovoltaické panely na střechu svého domu bez souhlasného stanoviska orgánu památkové péče.

65. K námitce žalobců, že v řízení nebyly provedeny jimi navržené důkazy, krajský soud odkazuje na str. 17 až 21 rozhodnutí magistrátu ze dne 7. 6. 2024, kde správní orgán prvního stupně podrobně zdůvodnil, proč nepovažoval za nutné provést další navrhované důkazy. Žalobci nijak nespecifikovali, v čem spatřují nesprávnost uvedeného zdůvodnění, krajský soud se proto omezuje na konstatování, že se mu zdůvodnění magistrátu jeví přesvědčivé.

66. Během soudního jednání žalobci dále namítli, že správní orgány vůči nim postupovaly diskriminačně. V současné době jsou již fotovoltaické panely zcela běžnou záležitostí, která je v mnoha případech povolována i v památkově chráněných územích. Žalobcům není zřejmé, proč to nešlo v jejich případě. Zároveň uvedli, že v nadcházejících letech stejně budou muset být všechny budovy bezemisní, tj. budou muset mít na střeše fotovoltaické panely (bez ohledu na to, kde se nacházejí).

67. K tomu soud uvádí, že se jedná o opožděné žalobní body, neboť je žalobci poprvé uplatnili po uplynutí lhůty pro podání žaloby (viz § 71 odst. 2 a § 72 odst. 1 s. ř. s.). Během jednání soud také upozornil žalobce, že s ohledem na koncentrační zásadu lze ve správním soudnictví zpravidla uplatnit nové žalobní body pouze ve lhůtě pro podání žaloby. Dotázal se proto žalobců, které body z jejich žaloby rozvádějí námitky, jež vznesli teprve během jednání, případně z jakého důvodu tyto námitky neuplatnili dříve. Žalobce a) k tomu uvedl, že namítal diskriminační postup správních orgánů již ve správním řízení (přičemž správní orgány se s touto námitkou nevypořádaly). Žalobce c) poukázal na body 44 a 46 žaloby, zároveň uvedl, že dle jeho názoru není třeba na obsah právních předpisů v žalobě výslovně odkazovat.

68. Pokud jde o námitku diskriminačního postupu správních orgánů, pak krajský soud konstatuje, že takovou námitku žalobci skutečně uplatnili ve správním řízení. A správní orgány na ní také náležitě reagovaly (viz např. str. 29–30 žalobou napadeného rozhodnutí a str. 20–21 rozhodnutí magistrátu ze dne 7. 6. 2024). Podstatné ale je, že takovou námitku neuplatnili v žalobě (a to ani v bodech 44 a 46 žaloby).

69. Navzdory tomu krajský soud provedl listinné důkazy, které žalobci při jednání předložili na podporu svého tvrzení, že vůči nim správní orgány postupovaly diskriminačně (viz výše bod 18 rozsudku). Na základě uvedených důkazů ovšem nelze učinit závěr o diskriminaci žalobců. Například z informací poskytnutých Národním památkovým ústavem plyne, že v celé ČR vydává ročně řádově desítky souhlasných písemných vyjádření k záměrům instalace FVE v památkových rezervacích. Žalovaný však nepopírá možnost umístit solární panely na střechu domu nacházejícího se v památkové rezervaci. Pouze zdůrazňuje nutnost posoudit individuálně každý konkrétní záměr (s čímž soud plně souhlasí). Souhrnné statistiky prezentované žalobci tak mají pro posouzení této věci jen omezenou vypovídací hodnotu. Totéž platí pro článek Střešní fotovoltaika v památkové zóně, který se týká bytového domu v pražských Nuslích, tedy dosti odlišného případu. Nejblíže situaci žalobců jsou jimi předložené fotografie solárních panelů umístěných na střeše domu, který se nachází v Hradci Králové na Eliščině nábřeží. Ani tento případ ale není zcela shodný s věcí žalobců – uvedený dům se nachází mimo městskou památkovou rezervaci a plocha střechy osázená solárními panely je u něj na první pohled výrazně menší, než by tomu bylo v případě realizace záměru žalobců. Navíc není zřejmé, zda (a případně jak) se k tomuto záměru vyjádřily orgány památkové péče.

70. K námitce, že v nadcházejících letech budou muset být všechny budovy bezemisní, a k názoru žalobce c), že není třeba na obsah právních předpisů v žalobě výslovně odkazovat, krajský soud uvádí následující. Účelem řízení ve správním soudnictví není provedení všeobecné kontroly zákonnosti, ale ochrana veřejných subjektivních práv žalobců. S tím úzce souvisí (výše zmiňovaná) dispoziční zásada. V souladu s touto zásadou soud přezkoumává napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů. Pokud tedy žalobci chtěli, aby soud přezkoumal napadené rozhodnutí i z hlediska tohoto aspektu, měli řádně (tj. ve lhůtě pro podání žaloby) uplatnit příslušnou žalobní námitku. Krajský soud dodává, že neprovedl důkazy, které žalobci navrhovali v souvislosti s touto žalobní námitkou (viz výše bod 19 rozsudku).

V. Závěr a náklady řízení

71. Krajský soud shrnuje, že není v jeho pravomoci vyslovit nicotnost výnosu ministerstva kultury, návrh na vyslovení jeho nicotnosti proto odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

72. Pokud jde o přezkum žalobou napadeného rozhodnutí, námitky uplatněné žalobci jsou nedůvodné, případně je žalobci uplatnili opožděně. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí přihlížet z úřední povinnosti, zamítl soud žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

73. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměli úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného III. Ústní jednání IV. Posouzení věci krajským soudem Prohlášení Městské památkové rezervace Hradec Králové (Ne)respektování nařízení pro urychlení zavádění OZE Test proporcionality Ostatní námitky V. Závěr a náklady řízení