30 A 79/2023 – 635

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Küchlerové, Ph.D. ve věci navrhovatelů: a) Ing. Z. J. b) Ing. S. S. obou zastoupených Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem Zborovská 619/49, Praha 5 – Malá Strana proti odpůrci: městys Mladé Buky se sídlem Mladé Buky XV, 542 32 Mladé Buky zastoupenému JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem Blanická 174, Trutnov v řízení o návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy – Územního plánu Mladé Buky, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 31. 7. 2023, č. 59/2023/6, které nabylo účinnosti dne 23. 8. 2023 takto:

Výrok

I. Opatření obecné povahy – Územní plán Mladé Buky, schválené zastupitelstvem odpůrce dne 31. července 2023 usnesením č. 59/2023/6, které nabylo účinnosti dne 23. srpna 2023, se ke dni právní moci tohoto rozsudku zrušuje a) v těch pasážích jeho textové i grafické části, kde byly pozemky p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO a XP v katastrálním území xxx zařazeny pod funkční využití plochy „NZ – plochy zemědělské“ b) v textové části – Rozhodnutí o námitce navrhovatelů č. R/05/2022.

II. Ve zbytku se návrh zamítá.

III. Odpůrce je povinen nahradit navrhovatelům náklady řízení ve výši 33 128,80 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejich zástupkyně.

Odůvodnění

I. Obsah návrhu

1. Krajský soud předesílá, že návrh byl velmi rozsáhlý (tvořilo jej 32 stran textu), přičemž není účelem popisné části tohoto rozsudku jej opisovat v podrobnostech, zvláště když některá tvrzení se opakovala a obsahem celého návrhu prolínala. Obsah návrhu je ostatně účastníkům řízení dobře znám. Krajský soud proto v této části uvede pouze podstatné body návrhu, které sami žalobci shrnuli pod bod IX. žaloby – Rekapitulace. V podrobnostech soud na obsah návrhu odkazuje.

2. Navrhovatelé v úvodu návrhu uvedli, že jsou spoluvlastníky pozemků v městysi Mladé Buky – každý vlastní id. 1/2 vzhledem k celku pozemků p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XQ, XH, XCH, XI, XR, XŘ, XS, XL, XM, XN, XO, XP, vše k. ú. xxx (dále jen „Pozemky“), které jsou napadeným opatřením obecné povahy přímo dotčeny, protože došlo ke změně jejich funkčního využití, když předchozím územním plánem byly zahrnuty do „Lokality č. 1.1“, jejíž funkční využití bylo bydlení a rekreace (jednalo se tedy o plochu zastavitelnou), zatímco napadeným opatřením obecné povahy byla zastavitelnost Pozemků zrušena a byly zařazeny do plochy NZ – plochy zemědělské, jejímž hlavním využitím je zemědělské hospodaření. Nepřípustným využitím této plochy jsou jakékoliv stavby pro bydlení nebo stavby pro rekreaci.

3. Napadeným opatřením obecné povahy je Územní plán Mladé Buky, schválený usnesením zastupitelstva odpůrce dne 31. 7. 2023, č. 59/2023/6; účinnosti nabyl 23. 8. 2023 (dále také jen „Územní plán Mladé Buky“ nebo „ÚP Mladé Buky“ nebo „Napadené OOP“). Tím se dle svého přesvědčení stali osobami zkrácenými na svých právech ve smyslu § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), z čehož dovozovali svoji aktivní legitimaci pro podání návrhu.

4. Společně proti němu podali v souladu s § 50 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „stavební zákon“), připomínky (ze dne 16 06. 2021) a v souladu s § 52 odst. 2 téhož zákona námitky (ze dne 8. 8. 2022). Těm však nebylo vyhověno.

5. A nyní již k podstatě návrhových námitek. Dle navrhovatelů ÚP Mladé Buky zastavitelnost Pozemků zrušil, avšak tuto změnu nijak neodůvodnil. Neprovedl ani povinný test proporcionality, ačkoliv takový zásah do vlastnického práva musí v testu proporcionality vždy obstát. Jestliže test proveden nebyl, ÚP Mladé Buky je zjevně nezákonný. Nadto došlo k diskriminačnímu zásahu do vlastnického práva navrhovatelů za zjevného užití nezákonné libovůle.

6. Zrušení zastavitelnosti Pozemků nebylo provedeno dle jejich mínění z ústavně legitimních důvodů (protože žádné uvedeny nebyly), jen v nezbytné míře (naopak bylo maximalizováno na celé pozemky), nebylo učiněno nejšetrnějším ze způsobů (namísto posuzování velikosti ploch, případně doplnění regulací, byla zastavitelnost odmítnuta plošně a kategoricky v celém rozsahu), jakožto nediskriminační (byly vymezeny další plochy, u kterých byly zjevně porušeny veřejné zájmy, které byly zjevně ignorovány, a to na úkor navrhovatelů, u jejichž pozemků byla naopak mj. vágně tvrzena ochrana blíže nespecifikovaného a neodůvodněného veřejného zájmu).

7. Diskriminace a libovůle se projevila dle navrhovatelů zejména při a) vymezení zastavitelných ploch na I. a II. třídě ochrany zemědělského půdního fondu (plochy Z1, Z4, Z8, Z0, Z17), přestože Pozemky jsou na III. a IV. třídě ochrany zemědělského půdního fondu, b) vymezení plochy Z17 stejného funkčního využití, jako měly původně Pozemky, přestože pozemky plochy Z17 jsou v I. a II. třídě ochrany zemědělského půdního fondu, a přestože jsou v záplavovém území s vysokým (Q20) a středním (Q100) povodňovým ohrožením. K takovému vymezení došlo i přesto, že Politika územního rozvoje ČR i Zásady územního rozvoje Královéhradeckého kraje takové vymezení a priori zakazují a je dovoleno pouze ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Jakékoliv odůvodnění, že by plocha Z17 byla zvlášť výjimečným a zvlášť odůvodněným případem, ovšem chybí, c) vymezení plochy Z24, která má negativní vliv na Natura 2000 – EVL Hrádeček, přestože zastavitelnost Pozemků žádný negativní vliv na Natura 2000 nemá, což potvrdil i orgán ochrany přírody a krajiny – Správa KRNAP.

8. Navrhovatelé podali odůvodněné připomínky, tyto přesto nebyly ani vypořádány, ani uvedeny mezi připomínkami zamítnutými. Prvotní náznak uvedení alespoň nějakých důvodů zrušení zastavitelnosti Pozemků se objevil až v rámci rozhodnutí o námitkách navrhovatelů. Takový postup je nepřípustný, protože tím jim bylo nezákonně odňato právo podat odůvodněné námitky proti důvodům takového zrušení – jestliže důvody zrušení zastavitelnosti nebyly uvedeny přímo v textové části ÚP Mladé Buky, navrhovatelé se mohli těžko proti takovým neexistujícím důvodům jakkoliv bránit.

9. Doplnění odůvodnění ÚP Mladé Buky o důvody zrušení zastavitelnosti Pozemků by představovalo podstatnou změnu ÚP Mladé Buky, a tedy důvod konání opakovaného veřejného projednání (což se nestalo).

10. Vypořádání všech námitek Navrhovatelů je nezákonné, zcela nedostatečné a v rozporu s judikaturou správních soudů. Již výroková část rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 neobsahuje právní ustanovení, podle kterých bylo postupováno ani identifikaci účastníků, a je tedy zcela v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu.

11. Námitka č. 1 nebyla formálně vypořádána vůbec. Snaha o její materiální vypořádání sice byla, avšak všechny údajné důvody zrušení zastavitelnosti Pozemků uvedené odpůrcem jsou pouze obecnými floskulemi, které jsou dle judikatury správních soudů nepřípustné.

12. V ÚP Mladé Buky bylo rovněž naznačeno, že důvodem vyjmutí má být i ochrana neurčitého veřejného zájmu. V takovém případě ve vypořádání námitky chybí uvedení jakého veřejného zájmu společně s podstatným obsahem stanoviska konkrétního dotčeného orgánu i to, jakým způsobem se tento k námitce navrhovatelů vyjádřil.

13. Námitka č. 1a byla vypořádána v rozporu s textem Politiky územního rozvoje ČR, nadto je vypořádání námitky zmatečné a vnitřně rozporné. Odpůrce dokonce na jednu stranu tvrdí, že podporuje rozvoj rekreace a cestovního ruchu, ale na druhou stranu uvádí, že jeho zájmem je redukce počtu turistů.

14. Námitka č. 1b byla vypořádána v rozporu s § 3 správního řádu, neboť ke dni vydání ÚP Mladé Buky již byla účinná Aktualizace č. 5 Zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje, kterou ÚP Mladé Buky zcela ignoroval. Dále byla námitka vypořádána v rozporu se samotným obsahem námitky a v rozporu se zněním Zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje, je plná obecných a vágních floskulí, které jsou nepřípustné a nijak blíže odůvodněné.

15. Obsah námitky č. 1c byl odpůrcem zcela ignorován, proto vůbec vypořádána nebyla. Námitka č. 1d byla vypořádána v rozporu s obsahem Strategického plánu.

16. Vypořádání námitky č. 1e je, stejně jako ÚP Mladé Buky, zcela v rozporu se závaznou judikaturou správních soudů. Odpůrce se totiž domnívá, že zrušení zastavitelnosti Pozemků není zásahem do vlastnických práv, ačkoliv judikatura rozhodla zcela opačně. Naopak, jedná se o zásadní zásah do práv vlastníka dotčeného pozemku, který musí mít své limity a musí obstát v testu proporcionality. Ten ale nikdy proveden nebyl.

17. Zároveň odpůrce připouští diskriminaci navrhovatelů, neboť dává absolutní přednost údajnému „přání místních občanů“. Takové přání ale není a nesmí být nadřazeno ani právnímu řádu, ani základním právům a svobodám.

18. V rámci námitky č. 2 byla zcela ignorována námitka nezákonnosti stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu a nepostupování podle metodického pokynu MŽP. Vyjádření tohoto orgánu k námitce navrhovatelů přitom zcela chybí. Nadto je z ÚP Mladé Buky zřejmé, že zásady plynoucí ze zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a vyhlášky č. 271/2019 Sb. dodrženy nebyly. Stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu je zároveň nezákonné.

19. Vypořádání námitky č. 3 prokazuje další diskriminaci navrhovatelů, neboť na pozemky v jejich blízkosti se, při rozšíření plochy SR – smíšené obytné – rekreační, údajné důvody odpůrce pro zrušení zastavitelnosti Pozemků neuplatnily (např. údajné nedostatečné dopravní napojení).

20. Vypořádání námitky č. 4 je v rozporu s objektivním stavem věci, nadto v rozporu s Politikou územního rozvoje ČR a Zásadami územního rozvoje Královéhradeckého kraje. Odpůrce nijak neodůvodnil, proč by plocha Z17 ležící v záplavovém území Q20 a Q100 měla být zcela výjimečným a zvlášť odůvodněním případem, aby bylo její vymezení, na úkor navrhovatelů, možné.

21. Námitka č. 5 nebyla vypořádána vůbec, protože nebylo jakkoliv (ani implicitně) reagováno na její podstatu.

22. I přes námitku č. 6 stále platí, že ke dni vydání ÚP Mladé Buky nebylo vycházeno z aktuálních dat, a tedy nebyl zjištěn stav území v souladu s § 3 správního řádu.

23. Námitka č. 7 byla vypořádána zcela v rozporu s logikou a časovou posloupností. Navrhovatelé namítali neaktuálnost podkladů Naturového vyhodnocení (průzkumy byly učiněny v roce 2018, Stanovisko SEA bylo vydáno až v červnu 2022 a ÚP Mladé Buky až v červenci 2023). Odpůrce se přitom snaží tvrdit, že tato námitka ze dne 8. 8. 2022 měla být vypořádána samotným Stanoviskem SEA, které bylo vydáno již dne 16. 6. 2022.

24. Námitka č. 8 je vypořádána v rozporu s objektivním stavem věci. Vyhodnocení SEA je stále vadné, přičemž zjevně nebylo (ani v listopadu 2018) zpracováno v souladu s Metodikou MŽP z roku 2015. Ani tato námitka ze dne 8. 8. 2022 nemohla být vypořádána samotným Stanoviskem SEA, které bylo vydáno již dne 16. 6. 2022.

25. Námitka č. 9 je vypořádána absurdně a tautologicky. Navrhovatelé namítli konkrétní vady Stanoviska SEA. Odpůrce ovšem námitku vypořádal s odůvodněním, že Stanovisko SEA bylo vydáno. Nesmyslnost takové úvahy je zjevná.

26. Námitka č. 10 byla vypořádána v rozporu s objektivním stavem věci, neboť Vyhodnocení na udržitelný rozvoj území vychází z vadných podkladů – vadného Naturového vyhodnocení i vadného Vyhodnocení SEA. Opět platí, že námitka ze dne 8. 8. 2022 nemohla být vypořádána samotným Stanoviskem SEA, které bylo vydáno již dne 16. 6. 2022.

27. Všechny námitky, které měly být vypořádány (zamítnuty) na základě uplatnění stanovisek dotčených orgánů jsou v rozporu s judikaturou správních soudů, protože ani v jednom vypořádání námitky nebyl podstatný obsah takového údajného stanoviska dotčeného orgánu uveden, ani nebylo uvedeno, zda a jak se ten který dotčený orgán k důvodnosti námitky vyjádřil.

28. Aktivní legitimace Navrhovatelů k podání námitek k Naturovému vyhodnocení, Vyhodnocení SEA a Stanovisku SEA vychází z toho, že dle odpůrce mělo za vyjmutím Pozemků ze zastavitelných ploch stát mimo jiné i převážení (nijak nespecifikovaného, neurčitého a zcela neodůvodněného) údajného environmentálního zájmu a potřeba jeho ochrany.

29. ÚP Mladé Buky je nezákonný i proto, že nebyl zjištěn stav věci a území v souladu s § 3 správního řádu. ÚP Mladé Buky byl vydán na základě neaktuálních podkladů a nezákonných a nesprávných stanovisek. Namátkou – ÚP Mladé Buky ignoruje Aktualizaci č. 5 Zásad územního rozvoje Královéhradeckého kraje, pracuje s neaktuálními daty, Vyhodnocení vlivů Návrhu ÚP Mladé Buky na udržitelný rozvoj je z ledna 2022, ačkoliv poslední verze Vyhodnocení SEA je až z února 2022 (a tedy první vyhodnocení nemůže vycházet z toho druhého) a Naturové vyhodnocení i Vyhodnocení SEA vychází ze zastaralých dat.

30. Stanovisko SEA je rovněž nezákonné, a to z důvodů uvedených v námitce č. 9, nadto v rozhodnutí o ní nejsou jakkoliv vypořádány připomínky navrhovatelů. Nezákonný a nesprávný je rovněž závěr Stanoviska SEA, že podklady pro jeho vydání jsou aktuální, ačkoliv je to v rozporu s objektivním stavem věci.

31. S ohledem na všechny výše uvedené návrhově námitky navrhovatelé navrhli, aby soud vydal rozsudek: I. Opatření obecné povahy – ÚP Mladé Buky, schválené zastupitelstvem odpůrce dne 31. 7. 2023 usnesením č. 59/2023/6, které nabylo účinnosti dne 23. 8. 2023, se ke dni právní moci tohoto rozsudku zrušuje. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jejich právní zástupkyně. eventuálně rozsudek: I. Opatření obecné povahy – ÚP Mladé Buky, schválené zastupitelstvem odpůrce dne 31. 7. 2023 usnesením č. 59/2023/6, které nabylo účinnosti dne 23. 8. 2023, se ke dni právní moci tohoto rozsudku zrušuje a) v textové i grafické části, ve které byly pozemky p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XR, XŘ, XL, XM, XN, XO, XP v katastrálním území xxx zařazeny pod funkční využití plochy „NZ – plochy zemědělské“ b. v textové části rozhodnutí o námitkách č. R/05/2022 včetně jeho odůvodnění. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelům náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jejich právní zástupkyně.

II. Vyjádření odpůrce

32. Odpůrce uvedl, že pořizovatelem územního plánu byl Městský úřad Trutnov.

33. Navrhovatelé nabyli Pozemky již dne 9. 6. 2003, vklad práva ke dni 4. 8. 2003, tj. v době, kdy se všechny Pozemky nacházely mimo zastavitelné území obce. V územním plánu odpůrce z roku 2001 jsou Pozemky umístěny zcela mimo zastavitelné území. Jednalo se převážně o podhorské louky evidované jako trvalý travní porost.

34. V roce 2005 byla zpracována změna č. 1, která byla schválena usnesením zastupitelstva odpůrce č. 25/2006 dne 27. 2. 2006, účinná od 23. 3. 2006, která zařadila Pozemky do zastavitelného území s funkčním vymezením plochy bydlení a rekreace, ovšem bez patřičného odůvodnění. Odpůrce si je vědom skutečnosti, že daná lokalita byla v minulosti schválena a přeměněna na zastavitelné území bez zralé úvahy s požadavky dané doby, která upřednostňovala jiné zájmy než ochranu horských a podhorských obcí a jejich krajiny a odpůrce ji považuje zpětně za kontroverzní s tím, že požadavky dnešní doby jsou odlišné.

35. K vlastnímu návrhu odpůrce uvedl, že za zásadní považuje tu skutečnost, že jednotlivé návrhy a shodně též vypořádání s námitkami byly řádně a racionálně zdůvodněny, když by mělo postačit transparentní zdůvodnění bez nutnosti obsáhlého pojednání.

36. Informace navrhovatelů považoval za zkreslené a vytržené z kontextu. Zopakoval, že k datu zakoupení Pozemků navrhovateli nebyly Pozemky zařazeny do zastavitelného území. Dále je tvrzení navrhovatelů nepřesné i v tvrzení, že byla zrušena zastavitelnost Pozemků, když část p. č. XS, a celá p. č. XA, p. č. XŘ, XL a XO je zařazena jako plocha SR – Plochy smíšené obytné – rekreační.

37. Odpůrce nesouhlasil s tvrzením navrhovatelů, že zrušení zastavitelnosti Pozemků nebylo odůvodněno. V souvislosti s tím odkázal na Rozhodnutí o námitce navrhovatelů č. R/05/2022.

38. Odpůrce musel zohlednit i ekologické funkce krajiny tím spíše, že je hraniční obcí v Krkonošském národním parku. Pozemky navrhovatelů jsou jedinečné podhorské louky s výhledy na Krkonoše. Odpůrce se rozhodl zajistit udržitelný rozvoj obce, který spočívá i v ochraně místních podnikatelů před bující výstavbou apartmánů, které přinášejí řadu negativ do horských či podhorských obcí. K tomu poznamenal s ohledem na letité zkušenosti v daném regionu, že s předáním apartmánů jejich novým majitelům končí zájem developera o danou lokalitu a další povinnosti již musí řešit obec. Jelikož se v případě apartmánů jedná o byty (či celé domy), neodvádí jejich vlastníci příslušné obci rekreační poplatky, jako by tomu bylo v případě jejich ubytování v jiném druhu rekreačního ubytovacího zařízení. Rozdílná je i základní sazba daně z nemovitosti. Co je však to nejpodstatnější – apartmánové komplexy, které chtěli vystavět i navrhovatelé, znehodnocují ráz obcí. Ukazuje se, že i samotná výstavba apartmánů má pro obec mizivý přínos. Stavby realizují firmy mimo obec a na práce jsou často najímáni dělníci nikoli z obce, v současnosti spíše zahraniční dělníci. Výstavba však přináší specifické problémy, např. navýšení nároků na parkovací místa, odvoz odpadů a úklid veřejných prostranství, zvýšený odběr vody a zejména environmentální dopady. V dané lokalitě by výstavba daného komplexu měla přímý negativní vliv na přírodu a okolní krajinu, s tím jsou spojené nepřímé dopady, ať už se jedná o nárazové využívání v sezóně, zvýšené nároky na dopravní a technickou infrastrukturu, údržbu veřejných prostor či likvidaci odpadu. Při ambiciózních projektech komplexů apartmánových domů se tyto zpravidla svým objemem a architektonickým řešením vymykají tradiční urbanistické koncepci horských a podhorských sídel a dochází k nenávratnému poškození krajinného rázu daných lokalit. Tradiční luční enklávy, což je i případ navrhovatelů, pak jsou nenávratně zničeny.

39. Odpůrce sledoval uvedeným omezením legitimní cíl, regulace nebyla nepřiměřená. V návaznosti na usnesení č. 134/2020/12 zastupitelstva městyse Mladé Buky ze dne 23. 9. 2020 byl návrh Územního plánu Mladé Buky upraven, a to v rozsahu vypuštění ploch Z15 a Z16 s funkčním využitím „SR – plochy smíšené obytné rekreační“. Důvodem pro vypuštění ploch je usnesení zastupitelstva v reakci na nesouhlas místních občanů pro zájem na zachování ploch zeleně a tím i ochrany přírody, pro nevyhovující dopravní dostupnost území (Z15 a Z16), nedostatečnou veřejnou infrastrukturu, předpokládané neúměrné zatížení stabilizovaného území obce způsobené realizací nové zástavby a jeho dopravní obsluhou. Podkladem pro jednání zastupitelstva byla doručená „Petice na záchranu luk a polí nad jezdeckým areálem TJ Krakonoš“, která obsahuje přes 1600 podpisů a vylíčila důvody, které se dle petentů neslučují s plánem zástavby luk a polí v uvedené lokalitě. Na tomto základě zastupitelstvo městyse rozhodlo o vyjmutí ploch Z15 a Z16 ze zastavitelného území.

40. Důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva je mimo jiné i fakt, že dotčení vlastníci zakoupili Pozemky jako zemědělské mimo zastavitelné území obce, a dále skutečnost, že vlastníci Pozemků vymezených v rámci změny č. 1 (od roku 2006) nezahájili před projednáváním pořízení nového územního plánu žádné kroky pro jejich zastavění. Na základě toho bylo shledáno, že plocha není dostatečně dopravně přístupná pro předpokládaný rozsah záměru a zejména současně zastupitelstvo městyse přijalo usnesení, že s vymezením plochy nesouhlasí, v rámci ochrany veřejných zájmů zejména na úseku ochrany přírody a aktuálním stavu limitů v území bylo konstatováno, že plocha se pro zastavění jeví jako nevhodná. Na základě tohoto posouzení a vyhodnocení pak byly plochy Z15 a Z16 z návrhu vypuštěny. Odpůrce se domnívá, že svůj legitimní cíl i řádně odůvodnil a jeho odůvodnění považuje za dostatečné.

41. Odpůrce si byl vědom i té skutečnosti, že na jeho území ve vhodných lokalitách, nikoli na cenných lučních enklávách, jsou již dříve vymezené zastavitelné plochy v obci, na kterých se dosud výstavba nerealizovala. Takové plochy se nachází v údolí podél hlavní silnice Trutnov – Svoboda nad Úpou a v centru obce, zejména brownfield bývalého Texlenu tak, že neruší vzhled okolní krajiny, ale navazují na současnou výstavbu. Uvedené se týká zejména pozemků p. č. XŠ, XT, XŤ, XU, XV, vše katastrální území xxx.

42. Odpůrce považuje své shora uvedené odůvodnění ke zrušení zastavitelnosti daného území za řádné, logické a transparentní. Odpůrce se též domnívá, že napadený územní plán obstojí i v testu proporcionality – a) má ústavně legitimní a o zákonné cíle opřený důvod – ochrana přírody a krajiny, b) a c) je činěn v nezbytně nutné míře – pro ochranu a naplnění zájmů obce a nejšetrnějším způsobem je nezbytné vypuštění celé plochy s výjimkou pozemků viz výše; nemohlo ani dojít pro naplnění zájmů obce ke změně funkčního využití plochy, neboť žádné jiné funkční využití plochy by nemohlo naplnit zájem na ochraně přírody a krajiny a jiným způsobem nelze lokalitu řešit a sledovat zájmy obce vyjádřené v odůvodnění námitek výše, d) je činěn nediskriminačním způsobem, neboť se projevila snaha omezit veškeré okrajové a vyčnívající lokality a e) je činěn s vyloučením libovůle, řádně odůvodněn s poukazem na historii nabytí Pozemků a jejich faktické funkční využití.

43. Podstatné dle odpůrce je, že Pozemky v době jejich koupě nebyly určeny k zastavění. Nemohlo tak dojít k nucenému omezení vlastnického práva navrhovatelů, jestliže Pozemky v průběhu trvání jejich vlastnického práva svou specifickou vlastnost – určení k zastavění – získaly rozhodnutím státního orgánu a posléze tuto vlastnost opět rozhodnutím státního orgánu pozbyly. Stát tak svým postupem nijak nezasáhl do práva navrhovatelů jako vlastníků na udržování hodnoty Pozemků, neboť vydáním (změnou) územního plánu došlo pouze k obnovení jejich původního režimu.

44. Odpůrce proto závěrem navrhl, aby krajský soud návrh zamítnul.

45. Toto vyjádření odpůrce ještě doplnil podáním ze dne 20. 11. 2023. V něm se nejprve věnoval důvodům pro vymezení zastavitelných ploch Z1, Z4, Z8, Z9, Z17 se závěrem, že navrhovateli tvrzený zábor zemědělského půdního fondu těmito plochami se nemohl jejich veřejných subjektivních práv nikterak dotknout. Dále se věnoval specifické ploše Z24.

46. Změna zastavitelnosti Pozemků je dle jeho přesvědčivě odůvodněna v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022. Zopakoval, že navrhovatelům je tato skutečnost známa od jednání zastupitelstva obce dne 23. 9. 2020, na kterém byli osobně přítomni.

47. Nevyhovující dopravní obslužnost je přitom patrná pouhým pohledem do mapy a je zcela zřejmá na místě samém. Veřejná infrastruktura v místě vyřazených ploch není v podstatě žádná. Daná lokalita má potenciál coby lokalita klidová, což plyne i z ochranného pásma KRNAP. Postup odpůrce vychází z dosavadní koncepce územně plánovací dokumentace, ovšem s větší odpovědností k ochraně přírody a krajiny před megalomanskými projekty apartmánových komplexů, které navrhovatelé obci prezentovali a kterými si obec nepřeje hyzdit jedinečnou krajinu, jež se na jejím území nachází.

48. Územní plán Mladé Buky dle odpůrce vymezuje dostatek ploch pro kvalitní bydlení, což je v jeho odůvodnění dostatečně zdůvodněno, a to i bez ploch Z a Z16. Existence staveb v plochách Z15 a Z16 naruší vnímání klidu dané přírodní lokality. Tyto plochy nejsou v současné době zastavěny, nachází se na nich louky s občasnými náletovými dřevinami. Odpůrce dále poukázal na sdělení Správy KRNAP ze dne 10. 11. 2023, z něhož plyne, že přestože ve svém stanovisku ze dne 24. 9. 2019 zahrnutí ploch Z15 a Z16 do ÚP Mladé Buky nerozporovala, vypuštění těchto ploch podporuje a chápe je jako krok samosprávy k zodpovědnému plánování rozvoje na území své obce. Dále uvedl, že Aktualizace č. 5 ZÚR Královéhradeckého kraje se k návrhu rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek nevyužije, protože k nabytí její účinnosti došlo až 9. 5. 2023. Stanovisko SEA považoval za souladné se zákonem.

49. V závěru doplnění vyjádření pak odpůrce v podstatě zopakoval argumenty obsažené v původním vyjádření či v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022. Setrval na zamítnutí návrhu, zejména toho, kterým se navrhovatelé domáhají zrušení ÚP Mladé Buky jako celku.

III. Jednání soudu

50. Při jednání soudu dne 12. 12. 2023 účastníci v podstatě odkázali na obsah svých písemných podání a reagovali na vyjádření protistrany, přičemž v důsledku zůstali na svých procesních návrzích.

51. Navrhovatelé požadovali doplnit dokazování provedením následujících důkazů: – screenshot z aplikace Půda v mapách k třídám ochrany ZPF – screenshot z Veřejného registru půdy k pozemku p. č. XX, k. ú. xxx – Posouzení vlivu koncepce na předměty ochrany a celistvost lokalit soustavy Natura 2000 z března 2021 – Vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) z března 2021 – usnesení zastupitelstva Královéhradeckého kraje z 27. 3. 2023 – snímek z Mapy.cz zobrazující hranice města Trutnov a městyse Mladé Buky – internetový výpis z KN ke st. p. č. XV, xxx – internetový výpis z KN ke st. p. č. XW, k. ú. xxx – screenshot z webu www.podjanskouhorou.cz – ubytovací řád rekreačního objektu „Chalupa pod Janskou Horou“ – podmínky uzavření smlouvy o ubytování v tomto rekreačním objektu – snímek z Mapy.cz zobrazující hranice městyse Mladé Buky a města Svoboda nad Úpou s grafickým označením Pozemků – verze textových částí Návrhu ÚP Mladé Buky – únor 2022, březen 2022 a červen 2022 52. Odpůrce požadoval doplnit dokazování provedením následujících důkazů: – stanovisko Správy KRNAP z 10. 11. 2023 53. Krajský soud žádnému z návrhů na doplnění dokazování nevyhověl, protože provedení všech shora uvedených důkazů považoval za nerelevantní a nadbytečné pro posouzení důvodnosti návrhu (k tomu ještě v podrobnostech v nalézací části rozsudku). Odpůrcem navrhované stanovisko Správy KRNAP z 10. 11. 2023 bylo navíc vydáno po vydání Napadeného OOP. Krajský soud by tedy k jeho obsahu stejně nemohl přihlédnout, protože dle 101b odst. 3 s. ř. s. při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

IV. Posouzení věci krajským soudem

54. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu sedmého s. ř. s. Byl přitom dle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu. O věci usoudil následovně.

55. Krajský soud úvodem stručně konstatuje, že návrhem byl napaden Územní plán Mladé Buky, schválený usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 31. 7. 2023, č. 59/2023/6; který nabyl účinnosti dne 23. 8. 2023.

56. V dané věci není pochyb o tom, že Územní plán Mladé Buky, který je dle § 43 odst. 4 stavebního zákona opatřením obecné povahy, byl řádně přijat, oznámen a je účinný, stejně tak jako že návrh byl s ohledem na znění § 101b odst. 1 s. ř. s. podán včas.

57. Kromě existence opatření obecné povahy, které je možno podrobit soudnímu přezkumu, je bezpochyby naplněna i další podmínka řízení, a to aktivní procesní legitimace navrhovatelů k podání návrhu. Podle § 101a s. ř. s. je oprávněn podat návrh ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech vydáním opatření obecné povahy zkrácen. V daném případě je zřejmé, že navrhovatelům přísluší vlastnické právo k nemovitostem (Pozemkům) dotčeným Napadeným OOP. Jeho tvrzená nezákonnost pak směřuje právě k problematice funkčního využití ploch, jichž jsou dotčené pozemky navrhovatelů součástí, respektive jichž se vymezení té které plochy bezprostředně dotýká, potažmo tedy navrhovatelé namítají, že došlo ke zkrácení jejich vlastnického práva garantovaného čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Od počátku neměly správní soudy nejmenší pochybnost o tom, že tam, kde se opatření obecné povahy může s reálnou pravděpodobností dotknout práva navrhovatele k nemovité věci, je tím založena jeho aktivní procesní legitimace. K tomu srovnej například usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010–89, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Aos 3/2013–30; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou dostupná na www.nssoud.cz).

58. Než přistoupí k vlastnímu přezkumu žalobou napadeného opatření obecné povahy, považuje krajský soud za vhodné zmínit několik zásad a obecných východisek vymezených především judikaturou správních soudů, z nichž bude při této činnosti vycházet.

59. Předně připomíná, že podle § 101d odst. 1 s. ř. s. je soud při přezkumu opatření obecné povahy, s výjimkami plynoucími z právní úpravy, vázán rozsahem a důvody návrhu. V řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tak platí dispoziční zásada. Povinnost posoudit všechny návrhové námitky neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem návrhové argumentace (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19). Anebo jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, č. j. 7 Afs 85/2013: … přestože je třeba z hlediska ústavních principů důsledně trvat na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí, nemůže být tato povinnost chápána dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován s ohledem na okolnosti každého jednotlivého případu. Podstatné podle názoru Nejvyššího správního soudu je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek. Absence výslovného posouzení dílčí žalobní námitky, která souvisela s námitkami stěžejními, za situace, kdy městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k věcně správnému závěru, že stěžovatel neunesl v daňovém řízení důkazní břemeno, neboť důkazy jím předložené neprokázaly u sporných obchodních případů splnění podmínek pro uplatnění nároku na odpočet DPH, nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost. V této souvislosti lze odkázat např. na nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 67/04, v němž bylo zdůrazněno, že z hlediska splnění náležitostí rozhodnutí není povinností soudu se v jeho odůvodnění speciálně vyjadřovat ke všem jednotlivým argumentům účastníka podporujícím jeho konkrétní a z hlediska sporu pouze dílčí tvrzení, pokud stanovisko k nim jednoznačně a logicky vyplývá ze soudem učiněných závěrů.“ 60. Východiskem, z nějž vychází správní soudy při přezkumu územního plánu obce, je především zdrženlivost. Pořizování územně plánovací dokumentace je komplikovaný proces, jehož výsledkem je co možná největší rozumně dosažitelný soulad mezi různými skupinovými a individuálními zájmy obyvatel přijatý v podmínkách konkrétní obce. Při nacházení tohoto souladu je nutné dodržovat určité zákonné postupy stanovené zejména stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy. „V těchto mantinelech se popsané rozhodování odehrává a úkolem soudu je tak pouze sledovat, zda se obec v rámci tohoto procesu pohybovala v jejich mezích. Soudu tedy nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální, atd.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 – 51). Výše uvedená zdrženlivost, vztahující se i k posuzování vhodnosti funkčního využití té které lokality, však nebrání správním soudům posoudit, „zda (i při formálním splnění všech podmínek hmotného práva) nejde o řešení ve vztahu ke konkrétní osobě (navrhovateli) zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné či diskriminační, nejde–li o zjevný exces, šikanu apod. (krok 5 algoritmu přezkumu)“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88).

61. Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 12. 5. 2016, č. j. 6 As 174/2015 – 72, uvedl, že ke zrušení opatření obecné povahy může soud přistoupit, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře nebo v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku. Zrušení napadeného opatření obecné povahy nastupuje tehdy, když pochybení správního orgánu překročila mez, kterou je možno vzhledem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci považovat za ještě přijatelnou. „K překročení takové meze může dojít jediným závažným pochybením stejně jako větším počtem relativně samostatných (povětšinou procesních) pochybení, která by mohla být jednotlivě vnímána jako marginální, ale ve svém úhrnu představují podstatný zásah do veřejných subjektivních práv stěžovatelů.“ Výše uvedená východiska potvrzuje i další judikatura, např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 8 Ao 2/2010, ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010 – 103, ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013 – 36, ze dne 25. 5. 2017, č. j. 5 As 49/2016 – 198, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 1 As 15/2016 – 85, či ze dne 16. 3. 2020, č. j. 1 As 245/2019 – 38.

62. Je na úvaze obce, jakou lokalitu umožní zastavět a jaké požadavky k tomu stanoví. K tomu však musí disponovat dostatečně kvalitními podklady, které odůvodňují odlišné zacházení. Tyto podklady pak správní soudy (typicky k námitce účastníka) přezkoumají, a to nejen z hlediska zákonnosti, ale i věcné správnosti. Všechny podklady pro vydání územního plánu totiž slouží ke zjištění skutkového stavu věci, a pokud některé ze závěrů v podkladech uvedených činí účastník spornými, je zejména na krajském soudu, aby ověřil, zda byl skutkový stav zjištěn správně. Z uvedeného však nelze učinit kategorický závěr, že jakákoliv nesprávnost podkladu má vliv na územní plán.

63. Neexistuje sice veřejné subjektivní právo jednotlivce (vlastníka) na zařazení jeho pozemků do zastavitelného území – skutečnost, že v územním plánu se nezmění účelové určení pozemku tak, aby na něm mohla proběhnout výstavba podle představ vlastníka pozemku, nemůže být kvalifikována jako nezákonnost, neboť je projevem procesu územního plánování, které je výrazem práva obce na samosprávu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 6 Ao 8/2011 – 74). Územní plán ale „představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze v mezích přípustných podle územního plánu. Znamená to především, že jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního plánu. V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní civilizace a její svobodný rozvoj. Zásahy do vlastnického práva proto musí mít zásadně výjimečnou povahu, musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů a jen v nezbytně nutné míře a nejšetrnějším ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli, nediskriminačním způsobem a s vyloučením libovůle a být činěny na základě zákona.“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 – 120).

64. Není–li některá z uvedených kumulativních podmínek splněna, je to zásadně důvodem pro zrušení územního plánu v té části, jež s dotyčným zásahem souvisí (kromě citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu viz např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 9 Ao 1/2011 – 192). Tolik tedy některé obecné závěry správních soudů týkající se projednávané problematiky.

65. Pokud jde o skutkový stav projednávané věci, pak k tomu se vyjadřovali navrhovatelé v návrhu a odpůrce ve svém vyjádření k němu, přičemž v jeho popisu není mezi účastníky řízení zásadnějších rozporů.

66. Při jednání soudu dne 12. 12. 2023 učinili účastníci řízení nesporným, že navrhovatelé nabyli Pozemky ke dni 4. 8. 2003, tedy v době, kdy byl účinný předchozí územní plán obce Mladé Buky z roku 2001. K tomuto dni se dle tohoto územního plánu Pozemky navrhovatelů nacházely mimo zastavitelné území. Stejně tak učinili účastníci řízení při jednání soudu nesporným, že na základě Změny č. 1 tohoto územního plánu, která nabyla účinnosti 23. 3. 2006, byly Pozemky zařazeny do zastavitelného území s funkčním využitím coby plochy pro bydlení a rekreaci (byly součástí „Lokality č. 1.1“), v níž byla umožněna výstavba objektů sloužících pro účely bydlení a rekreace.

67. Z obsahu odpůrcem předloženého podkladového spisu, z obsahu návrhu a z vyjádření k němu, jakož i z vyjádření účastníků řízení při jednání soudu plyne, že při přípravě Návrhu ÚP Mladé Buky byla Lokalita č. 1.1 nejprve převzata v redukované podobě – Pozemky, resp. jejich část, měly být součástí zastavitelných ploch Z15 a Z16 s funkční využitím „SR – plochy smíšené obytné rekreační". Následně, v návaznosti na usnesení zastupitelstva odpůrce ze dne 23. 9. 2020, č. 134/2020/12, byly uvedené zastavitelné plochy Z15 a Z16 zcela vypuštěny. Pozemky, resp. jejich podstatná část, pak byly vyřazeny ze zastavitelného území a byly zařazeny do funkční plochy NZ – plochy zemědělské. Hlavním využitím této plochy je zemědělské hospodaření; přípustným využitím krajinná zeleň, dopravní a technická infrastruktura, nemotorová doprava, vodohospodářské využití včetně protierozních a protipovodňových opatření, myslivost a rybářství, ÚSES; nepřípustným využitím je jakýkoliv způsob využití nesouvisející s hlavním nebo přípustným využitím – viz str. 24 textové části Napadeného OOP (tedy nepochybně např. výstavba objektů pro bydlení či rekreaci).

68. Není také pochyb o tom, že již v rámci přípravy Návrhu ÚP Mladé Buky podali navrhovatelé proti chystanému záměru vyřadit Pozemky ze zastavitelných ploch připomínky (ze dne 16. 6. 2021). Proti návrhu opatření obecné povahy podali navrhovatelé ve smyslu § 172 odst. 5 správního řádu včasné námitky (ze dne 8. 8. 2022). Dne 31. 7. 2023 byl Návrh ÚP Mladé Buky zastupitelstvem odpůrce schválen, včetně rozhodnutí o těchto námitkách (Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022).

69. Podstatou návrhu, přes jeho značný rozsah a množství různých návrhových bodů (viz shora), je nesouhlas navrhovatelů s tím, že zatímco Pozemky byly v předchozím územním plánu obce Mladé Buky zařazeny do zastavitelných ploch a bylo jím umožněno na nich realizovat stavební objekty pro bydlení či rekreaci, Napadeným OOP byly Pozemky ze zastavitelného území vyňaty a realizace uvedených stavebních objektů nepřichází v úvahu, neboť je nepřípustná.

70. Odpůrce argumentoval v prvé řadě tím, že vlastnická práva navrhovatelů omezena ani dotčena Napadeným OOP nebyla, protože Pozemky v době jejich zakoupení navrhovateli nebyly určeny k zastavění. Napadeným OOP tak došlo pouze k obnovení původního režimu Pozemků.

71. Již na tomto místě vyjadřuje krajský soud nesouhlas s tímto názorem odpůrce. Jak plyne ze shora uvedeného, Pozemky byly do zastavitelného území, resp. do funkční plochy (Lokalita č. 1.1) umožňující výstavbu obytných nebo rekreačních objektů zařazeny změnou č. 1 předchozího územního plánu obce Mladé Buky (v roce 2006). Není právně relevantní, že před tím, resp. v době koupě Pozemků navrhovateli (v roce 2003), nebyly Pozemky součástí zastavitelného území. Stejně tak není v souvislosti s tvrzeným dotčením vlastnických práv navrhovatelů relevantní názor odpůrce obsažený v jeho vyjádření k návrhu, že k zařazení Pozemků do zastavitelného území a do této funkční plochy mělo dojít bez zralé úvahy, v době, která upřednostňovala jiné zájmy než ochranu horských a podhorských obcí a jejich krajiny, přičemž požadavky dnešní doby jsou odlišné. Relevantní je, že k tomuto funkčnímu zařazení Pozemků předchozí územně plánovací dokumentací obce došlo. Navrhovatelé tedy v rámci zásady kontinuity územně plánovacích dokumentací mohli důvodně vycházet z premisy, že funkční zařazení Pozemků zůstane stejné, ostatně původní podoba Návrhu ÚP Mladé Buky počítala s tím, že tomu tak minimálně u podstatné části Pozemků bude (navrhované zastavitelné plochy Z15 a Z16). Výsledná podoba Napadeného OOP však funkční zařazení Pozemků, resp. jejich podstatné části, zásadním způsobem oproti předchozí územně plánovací dokumentaci změnila, Pozemky byly vyňaty ze zastavitelného území, jakákoliv výstavba rodinných či rekreačních staveb na nich se stala v důsledku toho nepřípustnou. K omezení, resp. dotčení vlastnických práv navrhovatelů tak Napadeným OOP oproti podobě předchozího územního plánu obce Mladé Buky zcela nepochybně došlo a aktivní legitimace navrhovatelů je v tomto směru nezpochybnitelná. V podrobnostech se bude soud dané problematice věnovat ještě v dalších částech tohoto rozsudku.

72. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 1 Ao 1/2005–98 vymezil algoritmus (byť ten není pro přezkum výslovně závazný – viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021–57) soudního přezkumu spočívající v pěti na sebe navazujících krocích. První tři mají povahu formální – jedná se o otázku pravomoci, otázku působnosti a zákonem stanovený postup (tj. soulad s procesním právem), další dva pak mají povahu materiální – zákonný obsah (tj. soulad s hmotným právem) a proporcionalita (tj. přiměřenost regulace sledovanému cíli).

73. Pokud jde o 1. a 2. krok přezkumu (pravomoc a působnost orgánu, který vydal Napadené OOP), pak tyto skutečnosti navrhovatelé v návrhu nenapadali.

74. Pokud jde o krok 3. (tj. soulad s procesním právem), pak k této otázce směřovaly toliko námitky navrhovatelů týkající se porušení povinnosti odpůrce zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§ 50 odst. 2 správního řádu) a povinnosti zjistit stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). V souvislosti s tím navrhovatelé namítali, že odpůrce vydal ÚP Mladé Buky na základě neaktuálních podkladů – ignoroval Aktualizaci č. 5 Zásah územního rozvoje Královéhradeckého kraje, pracoval s neaktuálními daty při úvahách ohledně urbanistické koncepce, ze zastaralých dat mělo vycházet rovně Naturové vyhodnocení a Vyhodnocení SEA (viz bod VIII. návrhu). Tyto námitky byly shromážděny zejména v bodě VIII. návrhu a z části pak také v bodě VII. Návrhu (Vady vypořádání námitky č. 6).

75. Dle názoru krajského soudu ovšem podstata těchto výtek směřuje nikoliv k problematice 3. kroku algoritmu, tedy k otázce přezkumu souladu Napadeného OOP s procesním právem, ale v důsledku až ke 4. kroku algoritmu (viz níže), neboť porušení navrhovateli zmíněných procesních zásad může vést právě k vadám týkajícím se přezkoumatelnosti Napadeného OOP, tedy jeho zákonnosti (souladu s právem hmotným).

76. Obsahem 4. kroku algoritmu přezkumu opatření obecné povahy je přezkum zákonnosti obsahu napadeného opatření obecné povahy, tedy jeho soulad s hmotným právem. Pod tento krok přezkumu spadá i otázka posouzení přezkoumatelnosti odůvodnění napadeného opatření obecné povahy. Ačkoliv doktrína řadí nepřezkoumatelnost spíše k vadám procesním, náležité odůvodnění je podmínkou toho, aby vůbec bylo možno obsah opatření obecné povahy zhodnotit. To vše při vědomí, že územní plán je obsáhlý dokument, jehož odůvodnění tvoří jeden celek a argumenty k určité otázce lze čerpat z různých jeho částí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17).

77. Pokud jde o kvalitu a podrobnost odůvodnění, pak judikatura správních soudů vyžaduje, aby v zásadě odpovídalo požadavkům na individuální správní akty, konkrétně na správní rozhodnutí. Musí tedy obsahovat důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při vykladu právních předpisů (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 3/2008–136). Nejpřísnější nároky pak správní soudy kladou na tu část odůvodnění, v níž správní orgán rozhoduje o vznesených námitkách, což je logické, protože se nepochybně o správní rozhodnutí jedná (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ao 5/2010–169). Správní orgán tedy musí v odůvodnění opatření obecné povahy dostatečně vyjádřit rozhodovací důvody, resp. důvody pro přijetí právě té právní regulace, která je v opatření obecné povahy obsažena.

78. Této své povinnosti ale dle mínění krajského soudu odpůrce v posuzované věci z důvodů níže uvedených rozhodně nedostál.

79. Krajský soud znovu považuje za důležité zdůraznit podstatu důvodu, pro který navrhovatelé ÚP Mladé Buky napadají, neboť ta je zcela jednoznačná a zřejmá. Nelíbí se jim a brojí proti tomu, že jejich Pozemky, které byly v předchozím územním plánu obce Mladé Buky zařazeny do zastavitelných ploch s konkrétním funkčním zařazením umožňujícím výstavbu pro bydlení a rekreaci, ÚP Mladé Buky do zastavitelných ploch nezahrnul a byly naopak zařazeny do funkční plochy, která prakticky veškerou výstavbu na nich (rozhodně pak výstavbu, která byla možná dle předchozího územního plánu) zapovídá.

80. Krajský soud opakuje shora již jím uvedený závěr, že tímto postupem odpůrce nepochybně došlo k zásahu do (vlastnických) práv navrhovatelů. Prvotně tedy vyvstává otázka, jak odpůrce toto svoje rozhodnutí v Napadeném OOP odůvodnil (4. krok algoritmu). Následně pak otázka, zda byl tento zásah přiměřený (5. krok algoritmu).

81. V souvislosti s tím považuje krajský soud za vhodné zdůraznit shora rovněž již zmíněnou zásadu kontinuity územního plánování. Ta v praxi znamená, že územní plánování, které je dlouhodobým procesem, by mělo probíhat kontinuálně, tj. nově přijímaná dokumentace by měla navazovat na tu stávající. Neznamená to samozřejmě, že je třeba převzít všechny návrhové plochy; tím by byl vyloučen jakýkoliv rozvoj v území. Dotčené osoby nicméně musí mít možnost spolehnout se na určitou stálost územně plánovací dokumentace, resp. kontinuitu jejího vývoje, protože jedině tak jí mohou přizpůsobit své záměry. Je tedy spíše nežádoucí, aby jednou projednané a schválené záměry byly opakovaně znovu posuzovány, přehodnocovány či měněny. Dochází tím mimo jiné k zásahu do legitimního očekávání dotčených osob. Svými dřívějšími rozhodnutími na poli územního plánování jsou tak obce v zásadě vázány a nemohou je svévolně měnit, např. v souvislosti s případnými změnami politické reprezentace obce. Má–li dojít ke změně funkčního určení ploch, pak musí být podložena dostatečně závažnými důvody, opírajícími se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem (srovnej se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50).

82. V návaznosti na tyto závěry pak Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 5. 2023, č. j. 3 As 368/2021/–113, jasně uzavřel: „Změna funkčních ploch provedená skrze změnu územního plánu je tak možná ve dvou případech, a to (1) dojde–li k relevantní změně okolností, anebo (2) je–li původní řešení věcně nesprávné a koliduje s veřejným zájmem. Ať už se jedná o první či druhý důvod, je nezbytné, aby byl tento důvod zřejmý z odůvodnění změny. Jestliže tomu tak není, jedná se o nedostatečné odůvodnění, jež eo ipso zakládá nepřezkoumatelnost OOP, a to bez ohledu na to, zda vlastník dotčených pozemků (ne)uplatnil námitky v procesu přijímání změny.“ 83. Krajský soud se pokusil nalézt důvody vedoucí odpůrce ke shora uvedenému postupu stran změny funkčního zařazení Pozemků nejprve v textové části Napadeného OOP.

84. V Odůvodnění na str. 72 je v Seznamu záměrů z předchozí ÚPD uvedena zmíněná Lokalita č. 1.1 s funkcí rekreace a bydlení (SR). V kolonce „způsob využití v novém ÚP“ je uvedeno, že se má znovu jednat o plochy obytné smíšené – rekreační. Na str. str. 80 Odůvodnění je uvedena předmluva k vymezení zastavitelných ploch a ploch přestavby. Za pozornost stojí konstatování, že návrhové plochy vymezené předchozí ÚPD jsou postupně využívány pro stanovený způsob využití. Při vymezování zastavitelných ploch a ploch přestavby pro rozvoj městyse se pak vychází ze základního požadavku převzít dosud nevyužité plochy z předchozí ÚPD, které vyhovují současným kritériím a potřebám, aby byla zajištěna kontinuita naplňování dlouhodobě stanovené urbanistické koncepce s doplněním nových ploch zajišťujících udržitelný rozvoj v území se zohledněním všech limitů využití území a jeho hodnot. Na str. 84 Odůvodnění jsou v tabulce „Plochy smíšené obytné – rekreační (SR)“ uvedeny rovněž plochy Z15 a Z16 s původně vyznačeným využitím pro rekreaci a bydlení, ovšem s následnou poznámkou „vypuštěna dle pokynů k úpravě po SJ“ (rozuměno společné jednání).

85. Jinou zmínku o důvodech tohoto zásahu krajský soud v textové části OOP nenalezl. A to nutno říci, že za situace, kdy navrhovatelé podávali v procesu přípravy Návrhu ÚP ( 16. 6. 2021) velmi podrobné a rozsáhlé připomínky, v nichž se proti záměru vypustit Pozemky ze zastavitelných ploch ohrazovali.

86. Krajský soud se proto snažil najít důvody zásahu odpůrce stran funkčního zařazení Pozemků v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022. Předesílá, že za relevantní nepovažuje ty výtky navrhovatelů směřující spíše k formální podobě rozhodnutí, když mu vytýkali např., že v jeho výrokové části zcela chybí právní ustanovení, dle nichž bylo rozhodováno, a že rovněž zcela chybí označení účastníků údaji umožňujícími jejich identifikaci. To jsou druhotnosti. Že se uvedené rozhodnutí týká námitky vznesené proti Návrhu OOP navrhovateli, není pochyb, což je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí, kde jsou jejich jména i jiné identifikační údaje uvedeny, a z celkového popisu obsahu námitky. Ostatně tuto skutečnost nikdo nezpochybňuje. Podstatný je obsah odůvodnění tohoto rozhodnutí, kterým byla předmětná námitka v celém rozsahu zamítnuta.

87. K důvodům, proč byly Pozemky oproti předchozímu územnímu plánu vyřazeny ze zastavitelného území, se odpůrce vyjadřoval průběžně na str. 157 až 167 v reakci na jednotlivé námitky navrhovatelů, některé pasáže opakoval. Poprvé a asi nejpodrobněji reagoval na str. 157 a 158. Předeslal, že Pozemky byly navrhovateli zakoupeny v době, kdy nebyly tehdejším územním plánem určeny k zastavění. Dále z jeho odůvodnění vyplynulo, že část Pozemků byla původně v Návrhu Napadeného OOP zařazena do zastavitelných ploch Z15 a Z16 s funkčním využitím „SR – plochy smíšené obytné rekreační“. K jejich vypuštění došlo v návaznosti na usnesení zastupitelstva odpůrce ze dne 23. 9. 2020, č. 134/2020/12. To reagovalo na „nesouhlas místních občanů pro zájem na zachování ploch zeleně a tím i ochrany přírody, pro nevyhovující dostupnost území (Z15 a Z16), nedostatečnou veřejnou infrastrukturu, předpokládaného neúměrného zatížení stabilizovaného území obce způsobeného realizací nové zástavby a jeho dopravní obsluhou.“ Podkladem pro jednání zastupitelstva byla doručená „Petice na záchranu luk a polí nad jezdeckým areálem TJ Krakonoš“, která obsahuje 1 600 podpisů, když za petiční výbor paní Pichová vylíčila zastupitelům důvody vytvoření petice, které se dle petentů neslučují s plánem zástavby luk a polí v uvedené lokalitě.

88. Dále odůvodnění na str. 158 pokračovalo tím, že důvodem pro uvedené rozhodnutí zastupitelstva je mimo jiné i fakt, že „dotčení vlastníci zakoupili jednak pozemky jako zemědělské mimo zastavitelné území obce a dále skutečnost, že vlastníci pozemků vymezených v rámci změny č. 1 (od roku 2006) nezahájili před projednáváním pořízení nového územního plánu žádné kroky pro jejich zastavění. Na základě toho bylo shledáno, že plocha není dostatečně dopravně přístupná pro předpokládaný rozsah záměru a zejména současně zastupitelstvo městyse přijalo usnesení, že s vymezením plochy nesouhlasí, v rámci ochrany veřejných zájmů zejména na úseku ochrany přírody a aktuálním stavu limitů v území bylo konstatováno, že plocha se pro zastavění jeví jako nevhodná.“ Na téže straně pak ještě odpůrce dodal, že vyjmutí daných zastavitelných ploch vytváří vhodné podmínky pro rozvoj a využití předpokladů území pro různé formy udržitelného cestovního ruchu. „Zastavěné plochy jsou navrženy nevhodně, odtrženy od současné zástavby a nevhodně zasahují do volné krajiny. Zastavění by značně omezilo prostupnost krajiny a přineslo by zátěž dotčeného území zejména na zvýšené nároky na dopravu a nároky na budoucí budování veřejné infrastruktury.“ 89. Na str. 159 je nad rámec shora citovaného uvedeno, že : „V rámci posouzení vhodnosti daných ploch z hlediska ostatních pilířů trvale udržitelného rozvoje území převažuje v dané lokalitě environmentální zájem a potřeba jeho ochrany, dále usnesení ZM dané lokality v ÚP nechce.“ Na str. 160 je nad rámec uvedeného zmíněno, že: „Lokality Z15 a Z16 rozšiřují zastavěné území, nevhodně vybíhají směrem do volné krajiny a jsou zcela mimo historicky obydlené území. Zastavěním lokalit Z 15 a Z16 vzniknou nároky na budování technické, veřejné a zejména dopravní infrastruktury, potažmo s tím související značné zatížení území hlukem a provozem na přístupových komunikacích do lokalit.“ Na str. 161 nad rámec citovaného stojí: „Pokud nejsou v současné době dotčené plochy nijak zastavěny, pak vyjmutí není nijak v rozporu s účelným využitím zastavěného území... Městys Mladé Buky deklaroval, že si v dané lokalitě nepřeje vymezovat žádné zastavitelné plochy... Konečně navrhovaný obytný a rekreační areál Mladé Buky – Pod Jánskou horou se týká výstavby množství rekreačních objektů, který bytovou situaci v lokalitě nemůže již ze svého určení uspokojit.“ 90. Na str. 162 vyjádřil odpůrce názor, že nezapracování zastavitelných ploch Z15 a Z16 v místě současné návrhové lokality č. 1.1 do pořizovaného územního plánu není zásahem do vlastnických práv, protože na vymezení zastavitelné plochy na svých pozemcích nemá nikdo zákonné právo (k nesprávnosti tohoto názoru se již krajský soud vyjádřil výše).

91. Na str. 167 odpůrce uvedl, že důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva je mimo jiné i výklad § 102 odst. 3 písm. b) stavebního zákona, a to v souvislosti se skutečností, že navrhovatelé nezahájili před projednáváním pořízení nového územního plánu žádné kroky pro zastavění Pozemků.

92. Rozhodnutí o námitce uzavřel odpůrce konstatováním, že důvody, proč byly zastavitelné plochy Z15 a Z16 z Návrhu ÚP Mladé Buky vypuštěny, byly navrhovatelům známy, protože na zasedání zastupitelstva městyse, na němž usnesením rozhodlo o vypuštění předmětných ploch, byli navrhovatelé osobně přítomni, o věci se dlouze diskutovalo a vše bylo vysvětleno, jak ostatně plyne i ze zápisu z tohoto jednání.

93. Přestože se tedy krajský soud snažil hledat, ve světle shora citované judikatury (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2011, č. j. 1 Ao 2/2011–17), důvody vedoucí odpůrce k vyřazení Pozemků (resp. původně Návrhem ÚP předpokládaných zastavitelných ploch Z15 a Z16) ze zastavitelných ploch a důvody vedoucí k jejich zařazení do funkční plochy NZ – plochy zemědělské, v obsahu celého Napadeného OOP, musí konstatovat, že skutečně relevantní a opodstatněné důvody ozřejmující tento zásah se nalézt nepodařilo. To vše při vědomí, že v zařazení Pozemků navrhovatelů nastala oproti předchozí územně plánovací dokumentaci výrazná změna, jednak s ohledem na konkrétní obsah námitek navrhovatelů proti Návrhu ÚP Mladé Buky.

94. V textové části ÚP Mladé Buky k tomuto není uvedeno v podstatě nic – je v ní obsažena pouze zmínka, že k vypuštění uvedených a původně předpokládaných zastavitelných ploch Z15 a Z16 došlo „dle pokynů k úpravě po SJ“. A krajský soud opakuje, že tomu tak je za situace, kdy navrhovatelé již po uvedeném společném jednání podali stran dané problematiky podrobné připomínky.

95. Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 se sice na námitky navrhovatelů směřující k této problematice reagovat snaží, ale způsobem zcela nepřesvědčivým, v podstatě bezobsažným. V souvislosti s tím krajský soud připomíná závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2023, č. j. 3 As 368/2021–113. Podle nich je–li vlastník dotčených nemovitostí v průběhu přijímání OOP aktivní, zejména uplatňuje–li námitky, musí se pořizovatel s těmito argumenty vypořádat způsobem srovnatelným s odůvodněním správního rozhodnutí. I za situace, je–li takový vlastník pasivní, je nutné, aby pořizovatel změnu ve funkčním zařazení nemovitostí odůvodnil alespoň stručným shrnutím esenciálních důvodů zvoleného postupu. Ani v takovém případě nelze připustit, aby pomyslná hranice přezkoumatelnosti byla snížena tak, že tyto důvody nebudou vůbec seznatelné.

96. Způsob, jakým byl odůvodněn postup ohledně ploch Z15 a Z16 v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 by snad byl dostačující, pokud by navrhovatelé byli ve věci zcela pasivní. Oni však podali nejen velmi podrobné připomínky v průběhu přípravy Návrhu ÚP, ale rovněž ještě podrobnější a dosti sofistikované námitky proti konečné podobě tohoto Návrhu.

97. Odpůrce tak přezkoumatelným způsobem neodůvodnil, zda–li k posuzované změně v zařazení Pozemků došlo z důvodů obsažených ve shora citované judikatuře správních soudů, tedy buď z důvodu relevantní změny okolností, anebo z důvodu, že původní řešení bylo věcně nesprávné a kolidovalo s veřejným zájmem.

98. Krajský soud musí v tomto směru zcela souhlasit s návrhem, že odpůrce se omezil pouze na obecné floskule, bez jakékoliv jejich bližší obsahové konkretizace.

99. Pokud odůvodňuje předmětný zásah „nevyhovující dopravní dostupností území“, „nedostatečnou veřejnou infrastrukturou“, neúměrným zatížením stabilizovaného území“, „odtržeností lokality od současné zástavby“ či „omezením prostupnosti krajiny“ pak následně již vůbec neozřejmuje, co těmito obecnými proklamacemi konkrétně zamýšlí. Proč je daná lokalita špatně dopravně dostupná, proč je tam nedostatečná veřejná infrastruktura, proč má zařazením ploch Z15 a Z16 dojít k neúměrnému zatížení území? A to za situace, kdy dle přechozího územního plánu obce Mladé Buky žádná z těchto skutečností zařazení Pozemků do zastavitelných ploch nebránila. A dokonce i původní podoba Návrhu Územního plánu Mladé Buky se zařazením podstatné části Pozemků (plochy Z15 a Z16) do zastavitelných ploch počítala. K jaké relevantní změně okolností najednou (v září 2020, kdy bylo o vyřazení předmětných ploch zastupitelstvem odpůrce rozhodnuto) došlo? V doplnění vyjádření k návrhu (které již samozřejmě nemůže napravit vady Napadeného OOP) k otázce špatné dopravní dostupnosti odpůrce zmínil, že to je přece jasné už z pohledu na mapu. Takové odůvodnění považuje krajský soud (i pokud by bylo obsahem územního plánu) za naprosto nedostatečné.

100. Odpůrce si v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 rovněž protiřečí, když na jednu stranu odůvodňuje vyřazení ploch Z15 a Z16 tím, že navrhovatelé na nich od roku 2006, kdy to územní plán umožňoval, žádnou stavební činnost ani přípravu na ni nezahájili, na druhou stranu argumentuje tím, že stavební záměr plánovaný navrhovateli je v rozporu s ochranou krajiny. O onom navrhovateli plánovaném záměru se ovšem čtenář Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 mnoho nedozví, pouze na str. 161 je zcela izolovaná zmínka: „Konečně navrhovaný obytný a rekreační areál Mladé Buky – Pod Jánskou horou se týká výstavby množství rekreačních objektů, který bytovou situaci v lokalitě nemůže již ze svého určení uspokojit.“ Toť vše.

101. Krajský soud tak v souvislosti s tím pouze připomíná, že úkolem územního plánu by mělo být koncepční zařazení nemovitostí v daném území do jednotlivých funkčních ploch a stanovení limitů jejich užívání, nikoliv reakce na jednotlivé (plánované) stavební záměry.

102. V souvislosti s důvodem odpůrce, že navrhovatelé zatím k žádné realizaci stavebního záměru na Pozemcích nepřistoupili, není ani zcela zřejmá jeho argumentace odkazem na § 102 odst. 3 písm. b) stavebního zákona. Je snad motivací odpůrce snaha předejít výplatě náhrady navrhovatelům za změnu v území? Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 k tomu již nic dalšího neuvádí.

103. Posledním z důvodů vyřazení ploch Z15 a Z16 ze zastavitelného území, o nichž se odpůrce zmiňuje, má být „ochrana veřejných zájmů zejména na úseku ochrany přírody a aktuálních limitů v území“. Z obsahu textové části Napadeného OOP, ani z Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 nelze dovodit, že by nesouhlasný postoj odpůrce k zařazení Pozemků do zastavitelné plochy plynul ze závazných stanovisek či stanovisek dotčených orgánů chránících jednotlivé veřejné zájmy a to včetně orgánů působících na úseku ochrany přírody a krajiny (ať už se jedná o Naturové hodnocení, Vyhodnocení SEA, Stanovisko SEA, či stanovisko orgánu ochrany ZPF). Žádný konkrétní odkaz v tomto směru Napadené OOP neobsahuje.

104. A po seznámení se s obsahem těchto podkladových stanovisek musí krajský soud konstatovat, že z jejich obsahu skutečně neplyne, že by některý z dotčených orgánů chránících veřejné zájmy na těch kterých úsecích veřejné správy se zařazením ploch Z15 a Z16 do ploch zastavitelných s funkčním využitím „SR – plochy smíšené obytné rekreační", nesouhlasil, resp. že by vyřazení těchto ploch z ploch zastavitelných požadoval a že právě to by představovalo impuls k posuzovanému postupu odpůrce. O ochraně kterých konkrétních veřejných zájmů odpůrce v Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 vlastně hovoří, tak není vůbec zřejmé. Nebyla tak spolehlivě prokázána ani existence druhého ze shora citovaných judikatorních předpokladů pro posuzovaný postup odpůrce, totiž je–li původní řešení věcně nesprávné a koliduje s veřejným zájmem.

105. Z obsahu Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022, jakož i z obsahu vyjádření odpůrce k návrhu, které však již vady odůvodnění Napadeného OOP v posuzované věci napravit nemůže (nutno ovšem konstatovat, že se tak ani nestalo), protože navrhovatelé podstatu návrhových tvrzení již uplatnili v námitkách proti Návrhu ÚP Mladé Buky, tak zřetelně vyplývá skutečný důvod postupu odpůrce. Byla jím ona několikráte zmiňovaná „Petice na záchranu luk a polí nad jezdeckým areálem TJ Krakonoš“. Při jednání zastupitelstva odpůrce dne 23. 9. 2020 měla zástupkyně petičního výboru vylíčit zastupitelům důvody vytvoření petice, které se dle petentů neslučující s plánem zástavby luk a polí v uvedené lokalitě. Hned vzápětí rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o vyřazení zastavitelných ploch Z15 a Z16 (k tomu se krajský soud ještě v podrobnostech vrátí níže) z Návrhu ÚP Mladé Buky.

106. Ostatně z textu Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 není dle mínění soudu zcela jasné, jestli některé z tam uvedených důvodů v podstatě pouze nekopírují důvody, pro které s realizací záměru nesouhlasili petenti a které obsahovala zmíněná petice (kterou soud sice k dispozici neměl, ale pro posouzení věci to nebylo důležité), a co v textu Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022 stran dané problematiky představuje vlastní „přidanou hodnotu“ ze strany odpůrce.

107. Krajský soud ještě dodává, že není rozhodné tvrzení odpůrce, že vše bylo navrhovatelům objasněno při jednání zastupitelstva dne 23. 9. 2020, na němž bylo rozhodnuto o vypuštění předmětných ploch. Bez ohledu na fakt, že tuto skutečnost zápis z jednání zastupitelstva nepotvrzuje, nejedná se stran otázky přezkoumatelnosti Napadeného OOP o relevantní záležitost.

108. Rozhodnutí zastupitelstva odpůrce o vyřazení Pozemků, resp. ploch Z15 a Z16 ze zastavitelných ploch a jejich zařazení do funkční plochy NZ – pozemky zemědělské tak bylo rozhodnutím ryze „politickým“, které bylo iniciováno předmětnou peticí. Takové rozhodnutí je pochopitelně ve svém důsledku naplněním jeho práva na samosprávu. I v takovém případě však mají navrhovatelé právo na to, aby jim odpůrce jasně a srozumitelně objasnil, proč zařazení jejich pozemku do zastavitelné plochy s funkcí pro bydlení akceptovat nehodlá. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 3. 2021, č. j. 1 As 337/2018–48, i „politické“ rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými musí být činěno při naplnění ústavního požadavku zákonnosti, legitimity a proporcionality a při zachování ochrany základních práv před svévolnými a excesivními zásahy veřejné moci.

109. K tomu ovšem dle názoru krajského soudu v Napadeném OOP, jak plyne ze shora uvedeného, nedošlo. A to ani v jeho výrokové části, ani v jeho odůvodnění, ani v rozhodnutí o námitce navrhovatelů, v němž zejména, s ohledem na znalost konkrétních výtek navrhovatelů proti tomuto rozhodnutí odpůrce, byl pro takové odůvodnění a objasnění prostor.

110. V přezkoumávané věci dospěl krajský soud ze shora uvedených důvodů k závěru, že se odpůrci v Územním plánu nepodařilo racionálním, dostatečným a přesvědčivým způsobem a v souladu s judikatorními požadavky správních soudů (viz zejména shora již citované závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 9 As 171/2018–50) odůvodnit své rozhodnutí nezařadit Pozemky navrhovatelů, resp. plochy Z15 a Z16 do zastavitelné plochy s funkcí bydlení za situace, kdy do takové zastavitelné plochy v předchozím územním plánu obce zařazeny byly. Nelze tak uzavřít, že bylo prokázáno, že k omezení vlastnického práva navrhovatelů, coby práva garantovaného ústavním pořádkem České republiky (čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), došlo v nezbytně nutné míře vedoucí rozumně k zamýšlenému cíli a že tento postup představoval postup nejšetrnější možný. Je jistě správné, pokud se zastupitelstvo obce snaží při tvorbě územního plánu obce vnímat a respektovat přání jejích občanů, která mohou být vyjádřena např. formou petice (přičemž nutno podotknout, že tato nepředstavují veřejný zájem, když by snad takový názor odpůrce bylo možno implicitně dovozovat z jeho vyjádření k návrhu a při jednání soudu.) Musí se tak však dít v souladu se zákonnými požadavky.

111. Krajský soud tak uzavírá, že shledal Napadené OOP v části týkající se Pozemků (jejich zařazení do funkční plochy NZ – pozemky zemědělské) nepřezkoumatelným (a to včetně Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022), tedy nezákonným (nesouladným s hmotným právem). Již toto pochybení představuje samo o sobě důvod pro zrušení Napadeného OOP nebo jeho části. Přisvědčit tak musel podstatě návrhových námitek obsažených v bodech III., V. a VI. návrhu.

112. V návaznosti na tyto závěry tak musel krajský soud posoudit, zda je nutné zrušit celé Napadené OOP nebo pouze některé jeho části. Připomíná, že návrhem v tomto směru není správní soud v daném řízení vázán. V posuzované věci sami navrhovatelé deklarovali, že ponechávají v tomto směru rozhodnutí na úvaze soudu, neboť navrhli petit eventuální (viz shora). Veden shora již zdůrazněnou zásadou zdrženlivosti, může soud zrušit pouze část opatření obecné povahy, přestože se navrhovatel domáhá zrušení opatření obecné povahy jako celku.

113. Krajský soud, veden shora již zmiňovanou zásadou zdrženlivosti, dospěl k závěru, že k ochraně dotčených vlastnických práv navrhovatelů postačí, pokud zruší Napadené OOP pouze v části a to v těch pasážích jeho textové i grafické části, kde byly pozemky p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL, XM, XN, XO a XP v katastrálním území xxx zařazeny pod funkční využití plochy „NZ – plochy zemědělské“. Dále zrušil Rozhodnutí o námitce navrhovatelů č. R/05/2022.

114. Přestože soud vytkl Napadenému OOP ze shora citovaných důvodů nepřezkoumatelnost, je toho názoru, že se s ohledem na zřejmý smysl posuzovaného zásahu (změna funkčního zařazení Pozemků ze zastavitelných ploch na nezastavitelné) může (byť toliko stručně a v obecné rovině – v podstatě obiter doctum) vyjádřit také k důvodnosti návrhových námitek směřujících k 5. kroku algoritmu nastíněného Nejvyšším správním soudem.

115. Krajský soud předesílá, že dle judikatury Nejvyššího správního soudu správním soudům nepřísluší hodnotit proporcionalitu přijatého řešení v první linii. Pasivita navrhovatele v průběhu procesu přijímání opatření obecné povahy proto má na jeho úspěch v soudní při fatální dopad. Jinými slovy, předpokladem toho, aby mohl soud k testu proporcionality přistoupit, je podání námitek navrhovatele proti návrhu opatření obecné povahy dle § 172 odst. 5 správního řádu (potažmo dle § 52 odst. 2 stavebního zákona). To se v posuzované věci ze strany navrhovatelů nepochybně stalo.

116. Proporcionalitou v širším smyslu se rozumí obecná přiměřenost právní regulace, tedy zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným prostředkem (kritérium potřebnosti) a zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (minimalizace zásahu) – viz rozsudek nejvyššího správního soudu č. j. 12 Ao 1/2005–98 či nálezy Ústavního soudu Pl. ÚS 4/94 a Pl. ÚS 3/02. Princip proporcionality přikazuje, aby v každém konkrétním případě došlo jen k takovému omezení práva, které je nutné, a které lze spravedlivě požadovat tak, aby byl ještě naplněn účel omezení.

117. Návrhu je nutno přisvědčit v tom, že odpůrce se v celém Napadeném OOP (včetně Rozhodnutí o námitce č. R/05/2022, kde pro to byl nejpříhodnější prostor), skutečně proporcionalitou posuzovaného tohoto řešení (tedy vyřazením Pozemků, resp. ploch Z15 a Z16 ze zastavitelných ploch a jejich zařazením do ploch nezastavitelných) vůbec nezabýval. Pokud jeho cílem skutečně měla být snaha zabránit v dané lokalitě výstavbě apartmánového domu (jak ovšem naplno přiznal až ve vyjádření k návrhu), pak se nabízela celá řada méně razantních řešení, jak tohoto cíle dosáhnout (např. jak namítali navrhovatelé – zařazení Pozemků mezi zastavitelné kupříkladu do funkčních ploch BV nebo SM, stanovení určitých regulativů pro dané funkční plochy apod.). Přitom odpůrce si těchto možností byl nepochybně vědom, jak plyne z usnesení zastupitelstva odpůrce č. 117/2020/11 ze dne 22. 6. 2020, jímž nebyl schválen pokyn zpracovateli a pořizovateli vypustit plochy Z15 a Z16 z Návrhu ÚP Mladé Buky a ponechat je v nezastavěném území jako plochy zemědělské. Naopak bylo téhož dne přijato usnesení č. 118/2020/11 dát zpracovateli a pořizovateli ÚP pokyn stanovit v plochách Z15 a Z16 podmínku pro rozhodování v území, a to vydáním regulačního plánu. Toto usnesení bylo ovšem zastupitelstvem odpůrce při několikráte již zmiňovaném zasedání dne 23. 9. 2020 revokováno s tím, že bylo současně schváleno dát zpracovateli a pořizovateli ÚP pokyn plochy ZP15 a ZP16 z Návrhu ÚP vypustit a ponechat je jako plochy zemědělské. Sám odpůrce tedy ještě v červnu 2020 se zachováním zastavitelných ploch Z15 a Z16 počítal (přestože usnesení dne 22. 6. 2020 zřejmě bylo reakcí na hlasy obyvatel obce nesouhlasící s tímto řešením, vždyť jinak by nebylo nutno je vůbec přijímat). A nalezl řešení, které bylo vůči ochraně vlastnických práv navrhovatelů nepochybně více šetrné, a přitom by mohlo vést ke stejnému cíli. Po zasedání dne 23. 9. 2020 však již tuto možnost rázně opustil a víc se hledáním jiných forem řešení, které by mohly vést k zamýšlenému cíli a byly ve vztahu k vlastnickému právu navrhovatelů méně invazivní, nevěnoval (v rozporu se zásadou minimalizace zásahů – jako nejšetrnější ze způsobů vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému cíli). Odpůrcovo zdůrazňování jeho práva na samosprávu pak nemůže zakrýt prvky svévole, když jakákoliv jiná řešení (byť méně invazivní a konfliktní) vzniklé situace v podstatě ignoroval (byť si jich byl vědom) a rozhodl se bez dalšího řešit ji zařazením Pozemků, resp. ploch Z15 a Z16 do nezastavitelných ploch s funkčním zařazením NZ – plochy zemědělské. Tolik stručně k otázce proporcionality posuzovaného řešení.

118. Ze shora popsaných důvodů, pro které krajský soud zrušil označené části Napadeného OOP, když návrhu bylo vyhověno, pak už nebylo třeba zabývat se důvodností dalších návrhových bodů, neboť ty se jevily jako zcela marginální. Stejně tak nebylo na místě provádět doplnění dokazování těmi důkazy, které navrhli účastníci při jednání. Ty totiž byly pro posouzení věci zcela nadbytečné (viz ještě podrobněji níže).

119. Krajský soud připomíná, že v případě zrušení územního plánu nebo jeho části dotčené území nevykazuje žádnou územně plánovací regulaci a správní orgány tudíž rozhodují, jako kdyby obec pro tuto část území územní plán neměla (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 As 155/2014). Při přípravě nové územně plánovací regulace daného území bude odpůrce nepochybně vycházet z aktuální podoby územně plánovací regulace vyššího stupně (např. ZÚR Královéhradeckého kraje), tak z aktuálních podkladů, závazných stanovisek, stanovisek a vyjádření dotčených orgánů hájících jednotlivé veřejné zájmy – tedy důvodností návrhových námitek směřujících do této problematiky se již krajský soud zabývat nemusel. Proto ani nemusel provádět navrhovateli požadované důkazy, které směřovaly k dané problematice. Jedná se v podstatě o námitky obsažené v bodu VII.– 1a,1b, 1c, 1d návrhu.

120. Krajský soud se s ohledem na shora uvedené nemusel zabývat ani těmi námitkami, které napadaly stanovisko orgánů ZPF, Vyhodnocení SEA, Naturové hodnocení či Stanovisko SEA. Za prvé, jak plyne ze shora uvedeného, odpůrce svůj zásah, který byl předmětem tohoto přezkumu, neodůvodnil odkazem na obsah žádného z těchto stanovisek. Za druhé – s ohledem na velmi vágní odůvodnění odpůrce, že důvodem pro jeho postup měla být i ochrana veřejných zájmů na úseku ochrany přírody a krajiny, nebylo lze posoudit, o jaké veřejné zájmy konkrétně se mělo jednat, které tyto veřejné zájmy měly být porušeny (zda–li např. ty, které hájí stanovisko orgánu ochrany ZPF, Vyhodnocení SEA či Naturové hodnocení). Za této situace není možno postavit najisto, zda k podání námitek proti obsahu těchto podkladů byli navrhovatelé vůbec aktivně legitimováni. Spornosti tohoto aspektu si ostatně navrhovatelé byli dobře vědomi, když opakovaně zdůrazňovali, že aktivní legitimaci k podání těchto námitek odvozují toliko od obecného odpůrcova odůvodnění, že k posuzovanému zásahu došlo mimo jiné i v důsledku ochrany veřejných zájmů na úseku ochrany přírody a krajiny. Krajský soud opakuje, že z toho důvodu ani nemusel provádět navrhovateli požadované důkazy, které směřovaly k dané problematice. V podstatě se jednalo o námitky obsažené v bodu IV. a bodu VII. – 2,3,4,5,7,8,9,10, návrhu a v části návrhového bodu VIII. týkající se Stanoviska SEA.

V. Náklady řízení

121. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Dle něj má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měli úspěch navrhovatelé, když k jejich eventuálnímu návrhu krajský soud zrušil jimi požadovanou část Napadeného OOP. Zrušil tedy tu část Napadeného OOP, která zasahovala do právní sféry navrhovatelů, jíž se návrh týkal a proti které fakticky brojili. Přestože tedy ve zbytku návrh zamítl (tzn. zamítl návrh na zrušení Napadeného OOP jako celku), byli navrhovatelé s podstatou svého návrhu ve věci plně úspěšní. Mají proto právo na náhradu nákladů řízení.

122. Zástupkyně navrhovatelů vyčíslila náklady soudního řízení v podání doručeném krajskému soudu dne 13. 12. 2023. Krajský soud ověřil správnost a důvodnost požadovaných nákladů z obsahu soudního spisu. Některé z účtovaných nákladů řízení shledal důvodnými, některé nikoliv (k tomu v podrobnostech níže).

123. Zástupkyně navrhovatelů účtovala náklady právního zastoupení (včetně platby soudních poplatků, náhrady hotových výdajů, náhrady promeškaného času a náhrady jízdného a včetně DPH) v celkové výši 44 381,80 Kč. S odkazem na ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu odměnu účtovala za společné zastupování více osob.

124. Předmětem daného soudního řízení byl návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a a násl. s. ř. s. Navrhovatelé dovozovali svoji aktivní legitimaci z dotčení svých práv vyplývajících z existence jejich podílového spoluvlastnictví k Pozemkům. Spoluvlastník takto dotčené nemovitosti má však možnost se proti opatření obecné povahy bránit i bez souhlasu ostatních spoluvlastníků, a to bez ohledu na případnou velikost spoluvlastnického podílu (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Aos 1/2012–140 a 1 Ao 5/2010–169). Samozřejmě nic nebránilo tomu, aby návrh podali všichni spoluvlastníci Pozemků.

125. Jak ale plyne z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2016, č. j. 26 Cdo 3964/2015, při společném zastupování jedním advokátem, jehož úkony se týkají všech jím zastupovaných osob stejně, by vskutku bylo nekorektní, aby výše odměny byla advokátovi mechanicky přiznána podle § odst. 3 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu a závisela tak na množství spoluvlastníků, aniž by jejich pluralita ovlivnila obtížnost či pracnost jejich právního zastoupení. Pro takové případy je přiměřenější stanovit společnou odměnu za jeden úkon právní pomoci pro všechny zastoupené.

126. O takovou situaci se jedná dle přesvědčení krajského soudu i v projednávaném případě. Argumenty obou navrhovatelů obsažené v návrhu na zrušení opatření obecné povahy i v jejich vyjádřeních učiněných v průběhu soudního jednání byly totiž naprosto shodné, tedy totožné. Na obtížnost či pracnost jejich právního zastoupení tedy ten fakt, že se rozhodli podat návrh oba, ačkoliv tak mohl bez jakýchkoliv právních následků učinit pouze jeden z nich, neměl žádný vliv.

127. Navrhovatelé uhradili soudní poplatky za návrh ve výši 10 000 Kč.

128. Dále mají právo na náhradu nákladů právního zastoupení. Zástupkyně navrhovatelů učinila ve věci fakticky 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, účast při jednání soudu dne 12. 12. 2023) po 3 100 Kč (srovnej § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále § 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 citované vyhlášky). S odkazem na § 12 odst. 1 citované vyhlášky můře advokát v případě úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je–li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka, nebo u úkonů právní služby časově náročných, zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. Zástupkyně navrhovatelů tak učinila stran úkonu „sepis návrhu“ s odůvodněním, že se jednalo o rozsáhlý dokument (44 stran), jehož příprava si vyžádala vyhledání a studium velkého množství dokumentů; jednalo se tedy o mimořádně obtížný úkon právní služby z důvodu časové náročnosti. Těmto argumentům krajský soud s ohledem na znalost obsahu a rozsahu návrhu přisvědčil. Přiznal proto navrhovatelům právo na odměnu za 5 úkonů právní služby, tedy ve výši 15. 500 Kč.

129. Z toho důvodu mají právo na náhradu režijních paušálů za 5 úkonů právní služby po 300 Kč (tedy 1 500 Kč).

130. Zástupkyně navrhovatelů doložila, že je registrována jako plátce DPH. Náklady soudního řízení proto dále představuje 21 % DPH z odměny ve výši 3 570 Kč.

131. Celková výše odměny za právní zastoupení tak činí 20 570 Kč.

132. V souvislosti s účastí na jednání soudu dne 12. 12. 2023 mají dále navrhovatelé právo na náhradu jízdného jejich zástupkyně za jízdu osobním automobilem na trase Praha – Hradec Králové a zpět ve výši 2 058,80 Kč, což dokladovala předložením kopie technického průkazu použitého vozidla. Dále účtovala náhradu za promeškaný čas za 5 půlhodin po 100 Kč tedy 500 Kč.

133. Celkem tedy činí důvodně vynaložené náklady řízení na straně navrhovatelů 33 128,80 Kč.

134. Proto krajský soud zavázal odpůrce povinností navrhovatelům tyto prokázané náklady řízení uhradit k rukám jejich zástupkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu za použití § 64 s. ř. s.).